IX. mezinárodní kongres fonetických věd v Kodani

Milan Romportl, Jana Ondráčková, Marie Dohalská, Jiřina Novotná-Hůrková, Zdena Palková, Jaroslava Pačesová, Olga Schulzová

[Discussion]

(pdf)

9-ый международный конгресс фонетических наук в Копенгагене / Le IXe Congrès international des sciences phonétiques à Copenhague

Ve dnech 6. až 11. srpna 1979 se konal v Kodani již 9. mezinárodní kongres fonetických věd (6. byl uspořádán v r. 1967 v Praze). Předsedkyní kongresu i přípravného výboru byla známá dánská fonetička a lingvistka prof. Eli Fischerová-Jörgensenová, která se svými spolupracovníky připravila promyšlenou koncepci kongresu, zajistila vydání dvou svazků kongresových Proceedings již před kongresem[1] a dokázala kongres i dokonale zorganizovat. Vzorné uspořádání kongresu ostře kontrastovalo s organizačními nedostatky některých nedávných lingvistických kongresů.

Vědecký program kongresu se realizoval v několika typech zasedání. Kromě jediného zasedání plenárního, které v přednášce B. Lindbloma (Švédsko) The Goal of Phonetics, its Unification and Application a v podrobné diskusi probralo obecně vývoj fonetiky v posledních desetiletích a výsledky jejich bádání, byla to zasedání semiplenární, na nichž byly jednak podávány výsledky výzkumů v jednotlivých oblastech (k plným textům otištěným v aktech se diskutovalo), jednak byly pronášeny speciální přednášky, kde renomovaní představitelé jednotlivých tematických okruhů informovali specialisty jiných oblastí o výsledcích nejnovějších bádání, jednak semiplenární sympozia v stanovených tematických okruzích, uváděná moderátory a vě[240]novaná diskusi vybraných přednášejících za kulatým stolem i z pléna. Na rozdíl od předcházejících kongresů byl počet sekcí a referátů v nich omezen, navíc však byla zařazena zvláštní forma individuálních diskusí (postersessions), kde autor referátu, jehož text byl k dispozici, diskutoval ve vyhrazené místnosti po dva dny vždy ve dvou hodinách se zájemci. Navíc se konala i zasedání pracovních skupin s úže vymezenými tématy, a jak je na fonetických kongresech obvyklé, kromě výstav knih a aparátů se tu konaly demonstrace nových metod, jejich aplikací, vědeckých filmů a televizních programů. V rámci kongresu se pak sešlo i generální shromáždění Mezinárodní společnosti fonetických věd při UNESCO (ISPhS) a byla zorganizována informativní schůzka členů Mezinárodní fonetické asociace (API), jejímž hlavním cílem je redakce mezinárodní fonetické transkripce.

Bez ohledu na to, kde byla příslušná tematika přednášena a diskutována, je možno říci, že tematické okruhy jednotlivých sekcí, byť ne vždy stejně obsáhlé a stejně závažné, prostupovaly zasedáními všech typů. Největší pozornost byla věnována produkci řeči, její percepci, otázkám fonologie a problematice prozodických faktorů. K těmto čtyřem okruhům je možno přiřadit i tematiku řečové akustiky, ostatní okruhy byly zastoupeny již poněkud méně, někdy na škodu věci. Týká se to problematiky dětské řeči, ale i řečové syntézy. Poměrně skromné byly sekce zabývající se aplikovanou fonetikou, zvukovou typologií, historií fonetiky a sociofonetikou.

V následujícím přehledu se pokoušíme podat informaci o nejdůležitějších probraných tématech.

Milan Romportl

 

Přehlednou zprávu týkající se produkce řeči zpracoval v semiplenárním zasedání P. F. MacNeilage (USA). V části svého referátu o funkčních vlastnostech ústrojí produkce řeči vycházel z Ladefogedova pojetí o respiratorní, laryngální a artikulační funkci. Dnes už klasická myoelastická aerodynamická teorie van den Berga o činnosti hlasivek při produkci hlasu byla hlouběji propracována M. Hiranem. Artikulační systém je nejsložitější ze tří uvedených složek ústrojí produkce řeči. Artikulační pohyby jsou stále podrobněji prozkoumávány a na základě experimentů bylo získáno mnoho nových informací. V části o zásadách kontroly produkce řeči se výzkum soustřeďuje převážně na pohyby jazyka, rtů, čelisti a měkkého patra. S použitím metody elektromyografie se při výzkumech motorických pokynů ukazuje velká kontextová závislost. Je důležité využívat i výsledků z výzkumu chyb při mluvních projevech pro tzv. psychologickou realitu lingvistických jednotek. V závěrečné části svého referátu uvedl autor Liebermanovo zjištění, že vzhledem k produkci řeči bylo nejvýznamnějším evolučním vývojem vytvoření dvojité trubice v supralaryngálním vokálním traktu (proti dřívější jedné trubici). Dále uvedl, že studie krevního oběhu ukázaly, že pravá mozková hemisféra se může podílet na produkci řeči ve větší míře, než se dříve předpokládalo. Přes velký pokrok ve výzkumu produkce řeči v posledních letech zůstává stále ještě řada otázek nevyřešena.

P. Ladefoged (USA) se ve svém koreferátu zabýval artikulačními parametry, které jsou důležité pro modelování procesu produkce řeči; vypočítává jich šestnáct. Považuje je za potenciálně kontrolované při produkci řeči. — M. Sawashima (Japonsko) se v koreferátu zmínil o třech okruzích výzkumu produkce řeči: o laryngální kontrole rozlišování znělosti, o artikulační dynamice normálních a dysartrických případů a o centrálním mechanismu nacvičených pohybů.

V sekci produkce řeči bylo během čtyř dnů předneseno celkem 21 referátů. R. F. Port (USA) přednášel na téma Temporal Compensation for Segmental Timing in Arabic and Japanese (spoluautoři Al-Ani a Maeda). Práce se opírá o hypotézu, že časová kompenzace mikrostruktury řeči může odpovídat takovému časovému makrostrukturálnímu omezení, jako je konstantní trvání slabiky nebo slova. Ukázalo se, že oblast časové kompenzace pro inherentní segmenty není CV ani VC, nýbrž že tato [241]oblast zabírá alespoň dvě slabiky v obou směrech (v japonštině). V arabštině je naproti tomu možno nalézt mnohem méně důkazů pro časovou kompenzaci. — Další referát na téma artikulačního časového členění při neznělých frikativách přednesl A. Butcher (V. Británie). Zabýval se produkcí intervokalických neznělých frikativ (f, s, ʃ, x), které pronášeli němečtí mluvčí a pro srovnání dva fonetikové. Měření byla provedena na základě záznamů průchodu vzduchového proudu a záznamů laryngografických. Většina měření ukazuje charakteristický dvojí vrchol, který byl pozorován i jinými badateli. — E. Keller (Kanada) se zabýval tématem Planing and Execution in Speech Production. Na základě dřívějších prací zabývajících se normálními řečovými chybami se jako jasná uvádí diference mezi dvěma řečovými procesy, tj. mezi plánováním toho, co se má říci, a realizací projevu. Toto zjištění z oblasti fyziologického mluvního projevu může být aplikováno na vysvětlení příčin patologických poruch řeči (např. různých druhů afázií). — A. Laufer (Izrael) se ve svém referátu The Epiglottis as an Articulator zabýval funkcí epiglotidy jako artikulačního orgánu při produkci faryngál, samohlásky a a při šepotu. Při faryngálách artikuluje epiglotis proti zadní faryngální stěně. Přednáška byla dokumentována promítnutím videozáznamu.

Z dalších přednášek začleněných do sekce produkce řeči je třeba připomenout např. referáty The Articulatory Function of the Velum (L. C. Cagliari, Brazílie), Structure of the Vocal Fold as a Sound Generator (M. Hirano aj., Japonsko), Generating Vocal Tract Shapes in Continuous Speech (P. Ladefoged aj., USA), Investigation of Pulmonic Activity in Speech (J. Ohala aj., USA), Laryngeal Gestures for Voiceless Sounds during Speech (M. Sawashima a H. Hirose, Japonsko).

Moderátorem 6. sympozia (Motor Control of Speech Gestures) byl J. Lubker (Švédsko). V úvodu shrnul referáty sympozia. Vyzvedl několik problémů, např. možnost využití výsledků výzkumu z fyziologie řeči v lingvistice. Referáty uvedeného sympozia se zabývaly např. kontrolním modelem produkce řeči ve více rovinách, motorickou kontrolou koartikulace, segmentováním řeči, korelační analýzou činnosti mluvidel zachycenou elektromyografií a pohybu vybraných mluvních orgánů, experimenty a kompenzační artikulací a prozodií řeči.

Přes velký pokrok ve výzkumu produkce řeči v posledních letech zůstávají ještě některé otázky nevyřešeny. Značný počet referátů potvrzuje, že výzkum produkce řeči je stále velmi aktuální.

Jana Ondráčková

 

Problematika percepce řečového signálu byla na kongresu zastoupena poměrně velkým počtem přihlášených referátů (původně 37 referátů v sekcích a 3 základní referáty k plenárnímu zasedání); k tomuto výčtu musíme ještě přiřadit celé sympozium nazvané Perception of Speech versus Non-Speech a dále řadu referátů např. z oboru aplikované fonetiky, které se percepce bezprostředně dotýkaly. Vzhledem k rozsáhlosti i různorodosti předneseného a uveřejněného materiálu se omezíme pouze na několik poznámek, v nichž bychom chtěli alespoň povšechně charakterizovat příspěvky týkající se tohoto tématu.

Jednotlivé příspěvky lze roztřídit do tří základních skupin: a) obecné problémy percepce řečového signálu; b) konkrétní výsledky na základě percepčních testů v rámci jednoho jazykového systému (popř. konfrontace percepce dvou i více jazykových systémů); c) aplikace výsledků percepčních testů např. na problematiku výuky cizích jazyků, na lékařskou, popř. psychologickou praxi atd.

Výchozím materiálem k semiplenárnímu zasedání a diskusi o obecných problémech percepce byly tři referáty předem publikované v kongresovém sborníku. Úvodní referát M. Studderta-Kennedyho (USA) byl vlastně shrnující a částečně srovnávací studií o nejnovějších výsledcích v tomto oboru. Autor konstatuje, že v posledních letech se rozvíjí velmi bohatá činnost v oblasti percepce, ale v různých varian[242]tách se v podstatě vracejí stále určité základní otázky týkající se vlastního studia a pojetí jednotek, způsobu segmentace, existence invariant, struktury slabiky; na tyto otázky, jak zjišťujeme, neplatí už mnoho tradičních odpovědí, ale setkáváme se s novými přístupy a novým řešeními. Je pochopitelné, že problematika percepce se spojuje s výzkumem dalším, např. v rámci prozodie, syntaxe a sémantiky. K otištěné studii je připojena velmi rozsáhlá bibliografie, z níž je řada prací citována v různých souvislostech přímo v textu, takže tím autor umožnil inspirační vstup do diskuse o obecných problémech percepce. — Dalším závažným příspěvkem k této problematice byl publikovaný referát L. Čistovičové (SSSR), nazvaný Auditory Processing of Speech, který se dotýká kromě jiného také neurofyziologické problematiky percepce. — Třetí referát H. Fujisakiho (Japonsko) byl koncipován jako doplňující příspěvek zejména k prezentaci problémů M. Studderta-Kennedyho a pojednával zajímavým způsobem i o výsledcích testů s použitím syntetických elementů.

Z dílčích referátů bychom se chtěli zmínit o příspěvku S. M. Marcuse (Nizozemí), který se zabývá problematikou percepčních center a všímá si závislosti na kontextu, úlohy pauzy mezi jednotlivými stimuly a v souvislosti s tím i základní relace časových faktorů, na které klade (podobně jako H. Hollien ve svém příspěvku) velký důraz. — G. Mercier (Francie) představil dosavadní výsledky své práce v oblasti segmentace a ve vztahu k percepci souvislého mluvního projevu; J. T. Hogan (Kanada) se zabýval některými akustickými determinanty slabičnosti, P. F. Assmann (Kanada) úlohou kontextu v percepci samohlásek, I. M. Luščichinová (SSSR) přednesla referát Speech Perception in Noise, T. M. Nearey (Kanada) nazval svůj příspěvek Formant Frequency Variation and Vowel Quality a I. H. Slis (Nizozemí) Perception of Vowel Formant Transitions.

Kromě příspěvků, které se týkaly převážně obecné problematiky percepce, byla přednesena řada referátů, které poukázaly na speciální otázky percepce různých jazykových systémů, a dále mnohé referáty ukázaly na důležitost spojení otázek percepce s širokou lingvistickou, psychologickou a další problematikou.

Vrátíme-li se závěrem k problematice „věčně platných otázek“, o nichž se zmínil Studdert-Kennedy, můžeme konstatovat, že tyto otázky jsou postupně objasňovány celou řadou konkrétních výzkumných poznatků, které je nutno řešit v rámci každého jazykového systému, a tím zpětně poukazovat na obecně platné zákonitosti percepce v nejširším kontextu.

Marie Dohalská

 

Jak už bývá tradicí na fonetických kongresech a konferencích, byla fonologii věnována značná pozornost, a to jak v rámci plenárních referátů a sympozií, tak i pokud jde o jednání v jednotlivých sekcích.

Tři sekce měly fonologii přímo ve svém názvu (fonologie a historická fonologie; aplikovaná fonologie), fonologická problematika však prostupovala i náplň referátů v sekcích prozódie a percepce řeči, fonologickým problémům se nevyhnuly ani referáty z oblasti akustické analýzy a syntézy řeči.

Hlavní referát o fonologii pronesl H. Basbøll (Dánsko), koreferáty měli S. R. Anderson (Notes on the Development of Phonological Theory) a J. B. Hooper (Substantive Approaches to Phonology) (oba z USA).

H. Basbøll ve svém referátu naznačil hlavní směry fonologického bádání za období uplynulé od posledního fonetického kongresu v Leedsu (1975), a to s kritickým zřetelem k vývoji fonologie generativní; podrobil kritice zejména některé názory. Ve fonologii rozlišuje směr orientovaný foneticky (substance based), který hodnotí jako přijatelnější, a směr orientovaný formálně (formal); přitom objasňuje rozdíly a vztahy obou směrů ke standardní fonologii generativní. — Jak v referátu H. Basbølla, tak i v obou koreferátech zazníval jistý skepticismus k příliš formálním postupům některých představitelů generativní fonologie a konstatoval se zejména u mlad[243]ších pracovníků návrat k postupům fonologie strukturní. Referát i oba koreferáty byly doplněny obšírnou bibliografií, kde však — jak tomu někdy bývá u pracovníků z kapitalistických států — chybějí jak práce fonologů sovětských, tak i z ostatních socialistických států.

Referáty ve fonologické sekci se vesměs zabývaly popisem fonologického systému jednotlivých jazyků, a to převážně v termínech distinktivních rysů. Některé referáty připomínaly známou monografii M. Halla o fonologii ruštiny, a to především podrobnou registrací omezení, jimž podléhá vzájemná kombinovatelnost fonémů, zvláště souhláskových. Pravidla určující tato omezení byla většinou formulována právě v termínech distinktivních rysů (např. referát Zong-li Wu (ČLR), A Preliminary Study of Distinctive Features and Their Correlations in Standard Chinese; T. Akamatsu (V. Británie), The Relevant Feature, the Non-Correlated Phoneme; J. El-Haleese (Jordánsko), Some Observations on Mufaxama the „Emphatic” Phonemes aj.). Pouze dva referáty zařazené v této sekci využívaly postupů generativní fonologie: referát R. D. Jandy (USA) Directionality and Exception-Features in Generative Phonology a referát G. G. Ringenové (USA) Vowel Harmony in Natural Generative Phonology, který řešil na materiálu ugrofinských jazyků jeden ze sporů mezi tzv. generativní fonologií „tradiční“ a „přirozenou“.

Ve fonologické sekci byly proneseny také dva československé referáty: M. Romportla Zur Distinktiven Opposition Palatal-Nichtpalatal, v němž se modifikuje teorie distinktivních rysů, a to na základě konsonantického protikladu palatálnosti a nepalatálnosti, a J. Hůrkové-Novotné Evaluation of the Correlative Opposition of „Softness”, v němž šlo o porovnání fonetické podstaty „měkkosti“ konsonantů a jejich fonologické hodnocení v západoslovanských jazycích. — Rozborem funkčního statutu některých hlásek v dolnolužické srbštině se zabýval H. Faske (NDR), Ein Vorschlag zur Präzisierung der 3. Trubetzkoyschen Regel, zjišťování statutu slova ve fonologii francouzské věty se týkal referát D. C. Walkera (Kanada), problémům vztahu fonetické a fonologické transkripce se věnoval E. Buyssens (Belgie).

V diskusích k hlavnímu referátu i k referátům v sekcích se znovu hovořilo o starých sporech fonetika kontra fonologie. Několikrát se vracela otázka, zda a do jaké míry je fonologie (v širším pojetí) závislá na výsledcích moderního fonetického bádání, tj. i na výsledcích výzkumu z fyziologie, akustiky a percepce řeči. Hypoteticky se uvažovalo, zda může nastat případ, že fonologická teorie musí být modifikována, popř. radikálně změněna, objeví-li se závažné výsledky fonetických výzkumů, které signalizují nějakou změnu v pojetí zvukové struktury jazyka. Odpověď zde jistě vždy záleží na tom, jaký má fonolog vztah k fonetice jako vědní disciplíně a zda má nějaké fonetické školení.

Pozoruhodná je však skutečnost, která byla také několikrát v diskusích zdůrazněna, že od minulého kongresu v Leedsu byly vypracovány nové verze fonologie nebo přepracovány verze starší, a to na základě výsledků fonetických výzkumů. Pochopení důležitosti fonetiky a jisté závislosti na fonetických výzkumech vzrůstá zejména mezi mladou generací fonologů, a to jistě i zásluhou prací některých fonetiků (v tomto smyslu byli v diskusích uváděni např B. Lindblom, P. Ladefoged, V. A. Fromkinová, I. Lehistová, J. J. Ohala aj.).

Jiřina Novotná-Hůrková

 

Problematice suprasegmentálních zvukových jevů byla na kodaňském kongresu věnována samostatná sekce a jedna z panelových diskusí, avšak tematika souvislé řeči se objevila i v sekcích dalších, zejména v sekci percepce, a do značné míry v rámci panelové diskuse o problematice času a řeči.

Pro většinu příspěvků byla charakteristická snaha o konkrétní přístup k problematice. Ubylo referátů proklamativních či obecně terminologických, diskuse se soustřeďovaly především na výsledky konkrétních experimentů. Příznačná byla snaha [244]jednotlivých pracovních týmů formulovat zadání problematiky i výsledky tak, aby bylo možno postupně přistoupit i v této problematice k počítačovému zpracování.

Diskuse na sympoziích i při jednáních v sekci zároveň ukázaly, že pokusy o automatické zpracování zvukových kvalit v rovině suprasegmentální, ať už pro potřeby syntézy, nebo automatické identifikace řeči, nutí k zpřesňování základních pojmů, s nimiž se při popisu v této oblasti pracuje, i představ o jejich vzájemných vztazích. Aktuální se jeví např. otázka relevance pojmu větný přízvuk, otázka, zda větná intonace je ve vztahu k větnému přízvuku primární a jaká je povaha lineárních řečových jednotek v suprasegmentální rovině: do jaké míry jsou určeny zvukovými kvalitami a jaký podíl na jejich vymezení má morfologicko-syntaktická analýza.

V sekci prozodické bylo předneseno 26 referátů ze 46 přihlášených, několik dalších bylo prezentováno formou individuální diskuse. Největší počet příspěvků se týkal popisu angličtiny, francouzštiny a ruštiny, dále holandštiny, švédštiny, norštiny, dánštiny, srbochorvatštiny, češtiny, čínštiny, řečtiny a některých tónových jazyků afrických a jihoamerických. V této sekci byly přihlášeny tři československé příspěvky: příspěvek E. Jasové zařazený do individuální diskuse Die rhythmische Grundstruktur des russischen Wortes, J. Ondráčkové Observations on Rhythmical Units with Anacruses in Czech a J. Skoumala Notes on Melodic Homonymy in Standard Russian.

Hlavní tematické okruhy, k nimž se vázal největší počet referátů zařazených v sekci, byly tři:

(1.) Problematika tónových jazyků a melodického přízvuku. Vedle obecného referátu s typologickým zaměřením, jehož autorem byl I. Maddieson (USA), Dimensions of Tone Systems, se příspěvky týkaly jednotlivých konkrétních jazyků a směřovaly k upřesnění fonologické platnosti zjištěných zvukových kvalit. Tak např. tóny v norštině se zabýval L. Hellan (Norsko), srbochorvatština byla předmětem referátu J. Gvozdanovićové (Nizozemí) i referátu E. T. Purcella (USA) zařazeného do sekce percepce. M. C. Lin a kol. (ČLR) prezentoval výsledky experimentu zaměřeného k automatické analýze tónů v čínštině.

(2.) Problematika větné intonace. Referáty zaměřené většinou k popisu jednotlivých jazyků byly věnovány nejčastěji průběhu melodie v různých typech větných konstrukcí. Intonací ve francouzštině se zabývali např. A. Nicaise i G. Boulakia (Francie), v kanadské angličtině Ph. Martin (Kanada); angličtině byl také věnován referát, v němž Y. Takefuta (Japonsko) informoval o výsledcích experimentu směřujícího k automatickému určování intonačních vzorců.

(3.) Problematika přízvuku, slovního i větného, se na kodaňském kongresu promítla především jako otázka percepční platnosti suprasegmentálních kvalit. Příspěvky, jimž byla věnována největší pozornost, byly většinou zaměřeny k zjištění, jaký podíl mají jednotlivé zvukové parametry na vymezení akusticko-percepčních pojmů užívaných v jazykovém popisu (jako je např. právě pojem přízvuku). Zvukovou kvalitou, o jejíž analýzu byly jednotlivé experimenty nejčastěji opřeny, byl základní tón (F₀). Tak problematikou zvukových jednotek na úrovni slova se zabývali např. Y. Nishinuma a M. Rossi (oba z Francie), H. Fujisaki a K. Hirose (oba z Japonska), v sekci percepce L. H. Nakatani (USA). Výsledky experimentů zaměřených k analýze zvukových kvalit na úrovni větné, zejména větného přízvuku, představili např. A. C. M. Rietveld a L. Boves (oba z Nizozemí) a další. Diskusi k tomuto okruhu problémů by byly patrně rozšířily i některé referáty sovětské, ohlášené v Proceedings, např. příspěvek L. V. Zlatoustovové Rules of Interaction between Segmental and Suprasegmental Features in the Organisation of Spoken Text a T. M. Nikolajevové Functions of Stress and Semantic Structure of Utterance.

Moderátorkou sympozia s tématem The Relation between Sentence Prosody and Word Prosody byla E. Gårdingová (Švédsko) a členové panelové diskuse byli [245]vybráni tak, aby se rovnoměrně uplatnila problematika tónových jazyků i jazyků s tzv. dynamickým přízvukem.

První okruh problémů, v němž se diskuse soustředila zejména na otázku, zda mezi intonací slovní a větnou je vztah hierarchie, zastupovali A. S. Abramson (USA) s příspěvkem Lexical Tone and Sentence Prosody in Sweden, E. V. Pikeová (USA) Word Stress and Sentence Stress in Various Tone Languages (šlo většinou o jazyky z oblasti Peru a Mexika) a K. Williamsonová (Nigérie) Sentence Tone in Some Southern Nigerian.

Druhý okruh měly reprezentovat tři příspěvky: příspěvek J. t’Harta a R. Colliera (Nizozemí) On the Interaction of Accentuation and Intonation in Dutch, příspěvek P. Janoty Some Observations on the Perception of Stress in Czech a N. Thorsenové (Dánsko) Lexical Stress, Emphasis for Contrast and Sentence Intonation in Advanced Standard Copenhagen Danish. Nepřítomnost P. Janoty na kongresu znamenala však jisté porušení rovnováhy v diskusi, která se pak soustředila zejména k referátu J. t’Harta. Celkově tak převážil první okruh problematiky.

Skutečnost, že otázky časového členění řeči byly zahrnuty do rámce jiného sympozia (Temporal Relations Within Speech Units, moderátorkou byla I. Lehistová z USA), způsobila, že sympozium předchozí se programově vyhnulo problematice řečových jednotek. To bylo pak pravděpodobně zdrojem některých nesnází při vlastní diskusi. V rámci tohoto sympozia byl z hlediska suprasegmentálních zvukových jednotek zajímavý zejména příspěvek A. Donovana a C. J. Darwina (oba z V. Británie) The Perceived Rhythm of Speech.

Zdena Palková

 

Pedofonetické problematice byla na kongresu věnována jednak sekce týkající se dětské řeči, jednak sympozium zaměřené na osvojování fonologického systému mateřského jazyka. Předsedou sekce byl J. Gilbert (Kanada), moderátorem pedofonetického sympozia pak Ch. Ferguson (USA). Jak v referátech účastníků panelové diskuse, tak ve vystoupeních v sekcích se projevily směry, jimiž se současný výzkum dětské řeči ubírá. Jsou to zejména: charakteristika raných hlasových projevů dítěte, vztah broukání a vlastní řeči a konečně vývoj hláskového repertoáru u dítěte. Byly naznačeny i nové trendy v orientaci výzkumu. Zatímco přežívající důraz na vrozené struktury a procesy měl za následek soustředění na obecné zákonitosti při osvojování jednotlivých hlásek, středem současného výzkumu se stává studium možných variací ve vývojovém sledu, způsobených vnějšími faktory, jimž je dítě při osvojování mateřského jazyka vystaveno. Dalším trendem je snaha ověřit tvrzení, že jazykové modely dospělých a stávající fonologické teorie tvoří základ pro studium a vysvětlování dětské fonologie. Nejnovější výsledky totiž ukazují, že je možný také postup opačný, tj. vycházet z analýzy dětských promluv a té využít jako podkladu při odhalování zákonitostí v jazykových modelech dospělých a přispět tak v nejednom případě k potvrzení a ke korekci fonologických teorií.

Celkově je možno konstatovat, že jak percepci, tak produkci řeči u dětí v různých vývojových stadiích je věnována stále větší pozornost — i když znalost o percepci dítěte dosud nedosahuje úrovně znalosti o produkci dítěte. Neopomíjí se ani stadium prelingvistické. Podstatně se zvýšila informovanost o hláskové struktuře dětského jazyka, ať již na podkladě studií materiálových, nebo studií analyzujících nejrůznější modely. Bohužel i nadále trvá — a jak konstatoval Ch. Ferguson ve svém úvodním projevu — naopak se dále prohlubuje propast mezi pedofonetikou a disciplínami příbuznými. Žádoucí uplatňování interdisciplinárních přístupů, týmová a mezinárodní spolupráce, je v této oblasti teprve na počátku. Přes vzrůstající počet konkrétních výzkumů jak diachronního, tak synchronního charakteru se většina studií týká jednoho dítěte, dvou nebo nejvýše tří dětí. I když takovýto popis jistě přináší důležité vědecké poznatky, ukazuje se stále více jako nutnost provádět komplexní popisy [246]ontogeneze jazyka u většího počtu dětí různého věku osvojujících si různé jazyky, a to v přirozených vývojových podmínkách.

Většina referátů přednesených na kodaňském kongresu reprezentovala studie vycházející z výzkumu anglicky mluvících dětí, a to převážně ze školy americké, popř. kanadské, s výjimkou Holanďanky I. M. Steltové, Francouzky B. de Boyssonové (jejichž referáty byly věnovány stadiu prelingvistickému) a H.-H. Jenga (Tchajwan), který ve svém vystoupení aplikoval Jakobsonovy teze na fonologický vývoj dětí čínských. Z neobyčejně živé a plodné diskuse, v níž byla dána možnost vystoupit i badatelům evropským, vyplynula nutnost orientovat se na srovnávací pedofonetiku, v níž by rozhodné slovo měli říci badatelé zabývající se fonologickým vývojem u dětí různých národností, zejména pak u dětí slovanských. Je s podivem, že zastoupení těchto badatelů bylo na kodaňském kongresu mizivé. Jediný referát zabývající se jazykovým vývojem dětí osvojujících si ruštinu přihlásili pedolingvisté z moskevské univerzity N. I. Lepská, E. N. Vinarská a G. M. Bogomazov (resumé referátu bylo otištěno v Proceedings I). Jediným příspěvkem shrnujícím bádání o dětech osvojujících si češtinu byl referát J. Pačesové.

Citelná mezera se rovněž projevila v prezentaci výsledků bádání v oblasti dětského bilingvismu, popř. trilingvismu. Jediným přihlášeným příspěvkem k této tematice byla studie H. Wodeho (NSR); ten se však kongresu nezúčastnil, stejně jako se ho nezúčastnila další význačná badatelka v této disciplíně E. Oksaarová (NSR). Přes tyto skutečnosti je možno konstatovat, že zájem o problematiku dětské řeči neustále vzrůstá. Organizátoři dalších kongresů, ať již fonetických, lingvistických nebo psychologických, budou muset věnovat této disciplíně více pozornosti než kongres kodaňský.

Jaroslava Pačesová

 

Referáty zařazené do sociofonetické sekce řešily tradiční problémy: jak územní, generační, společenské a jiné vlivy způsobují vznik variantních jevů v hláskovém inventáři jazyků, v jejich intonaci, přízvuku, syntaxi apod. Z takto běžně koncipovaných a tradiční tematiku probírajících referátů se vymykaly svým obsahem i pojetím dva příspěvky: S. Elbazové (Francie) Influence du facteur sexuel sur l’arabe marocain d’Oudja. Autorka konstatovala celkem známý jev, že ženy zkoumané obce, protože žijí uzavřeně, jsou nejenom činiteli konzervujícími jazyk, ale mají také svůj vlastní, ženský úzus pro výslovnost některých hlásek, mají částečně jiný slovník a jinou syntax než muži. Jazyk žen má vliv také na jazyk dětí, které do jistého věku vychovávají. — R. Léon (Kanada) svým příspěvkem ke studiu hlasů, které chápeme jako půvabné, vzbudil zájem posluchačů, ale také jejich shovívavý úsměv. Referoval o svém experimentu, při kterém měli posluchači hodnotit hlas B. Bardotové v několika nahrávkách její mluvy. Zajímavé byly důvody, které posluchači uváděli pro své hodnocení tohoto hlasu jako „líbivého, koketního a velmi dívčího“. Tento na první pohled okrajový referát je podnětem, abychom zkoumali ty vlastnosti lidského hlasu, které by mohly poukázat na závažné vlastnosti nebo stavy mluvčího. Fonetika by tak mohla napomáhat jiným vědním oborům.

Olga Schulzová

 

U příležitosti kongresu se konalo i generální shromáždění ISPhS. Na tomto shromáždění byla hodnocena dosavadní i perspektivní činnost této organizace a dále byli voleni její představitelé. Výsledek těchto voleb můžeme jistě považovat za značný úspěch zástupců fonetických věd socialistického tábora, protože prezidentem byl jednomyslně znovu zvolen prof. M. Romportl, za místopředsedy též prof. R. I. Avanesov (SSSR) a prof. E. Stock (NDR), v dalších orgánech společnosti jsou zástupci SSSR, RLR, PLR a MLR. Generálním sekretářem zůstává i nadále prof. H. Hollien (USA) a prvým místopředsedou prof. M. Kloster-Jensen (Norsko).

Marie Dohalská

Slovo a slovesnost, volume 41 (1980), number 3, pp. 239-246

Previous Helena Confortiová: O nových sovětských frekvenčních slovnících

Next Melánie Nováková: Francouzská monografie o normě