Čtrvrtá mezinárodní konference o fonologii ve Vídni

Josef Vachek

[Kronika]

(pdf)

Четвертая международная конференция о фонологии в Вене / La quatrième conférence internationale de phonologie à Vienne (1980)

Mezinárodní fonologické konference pořádané vídeňskými lingvisty mají už svou dobrou tradici: prvá byla uspořádána v r. 1966 (viz SaS, 28, 1967, s. 87n.), druhá v r. 1972 (viz SaS, 34, 1973, s. 174n.), třetí v r. 1976 (viz SaS, 38, 1977, s. 79), konečně čtvrtá se uskutečnila ve dnech 29. června až 2. července 1980 péčí vídeňských obecných lingvistů a slavistů, hlavně W. U. Dresslera a R. Katičiće. Účastnilo se jí přes 120 lingvistů, většinou evropských; byli mezi nimi dobře zastoupeni i účastníci ze spřátelených zemí, hlavně lingvisté polští (v čele s W. Jassemem), maďarští (s J. Erdödim), z NDR tu byl berlínský W. U. Wurzel, byli tu i Jugoslávci a konečně — díky možnosti tematického zájezdu uspořádaného Jazykovědným sdružením při ČSAV — i skupina našich jazykovědců, z nichž se několik výrazně uplatňovalo v konferenčních jednáních.

V popředí zájmu stály tentokrát některé velmi významné tematické okruhy, kterým byla věnována i plenární zasedání. Zmíníme se tu aspoň o dvou: jedno se zabývalo možností výkladu hláskových změn, druhé problematikou funkce ve fonologii. Shodou okolností referenti v obou těchto okruzích vystoupili překvapivě s názory velmi diskutabilními. Edinburský R. Lass popíral vůbec jakoukoli možnost výkladů fonologických změn (hlavně pro neprediktabilnost jejich výsledků), mnichovský Th. Vennemann pak popíral funkčnost fonologie (připouštěl jen funkčnost vyšších jazykových rovin). V diskusi ovšem tyto teze neobstály: byly podrobeny oprávněné kritice nejen námi (s poukazem na novodobé rozvíjení tradic naší funkční lingvistiky), ale i řadou jiných badatelů (např. A. Martineta a jeho žáka Cl. Hagègea, kodaňského H. Andersena, kansaského H. Galtona aj.). Z naší strany bylo poukázáno mj. na to, že už teze z r. 1929—1931 si všímají stylistických variant fonémů, jež prokazují existenci funkčního zřetele i na základní, fonologické rovině jazyka.

Zajímavé výklady byly věnovány i funkci intonace (Hagège), delimitaci fonologie a morfonologie (Wurzel), kritice libovolnosti morfonologických teorií školy generativistické (vystoupil s ní ohijský A. Zwicky), aplikaci experimentálních metod ve fonologii (např. v referátu W. Jassema) aj. Z čs. účastníků přednesli samostatné referáty J. Vachek (věnoval se hlavně kritice Vennemannových vývodů), dále E. Spitz a A. Wodňanská, kteří hovořili o některých problémech fonologie současné němčiny, další velmi aktivně zasahovali do diskusí.

Celkem lze konferenci nesporně hodnotit jako velmi užitečnou pro možnost výměny názorů, kterou poskytla stoupencům nejrůznějších fonologických přístupů v dnešní jazykovědě. Je dobře, že referáty na ní přednesené budou časem publikovány, stejně jako tomu bylo při konferencích dosavadních.

Slovo a slovesnost, ročník 42 (1981), číslo 3, s. 255

Předchozí Karel Horálek: Psycholingvistika hledá nové cesty

Následující Milan Romportl: Kongres SLE v Budapešti 1980