K vydání staročeské bible

Jaroslava Pečírková

[Kronika]

(pdf)

К изданию древнечешской библии / A critical edition of the Old Czech Bible

Dvě století již zaměstnávají naše přední badatele o dějinách jazyka a počátcích české literatury[1] otázky vzniku českého překladu bible i jeho dosahu a významu pro rozvoj českého spisovného jazyka a českého písemnictví, stejně tak jako pro naše poznání vývoje staré češtiny. Vladimír Kyas se českou biblí zabývá z podnětu zesnulého B. Havránka již celou čtvrtinu století.[2] Dovršením jeho studia staročeské bible je kritická edice nejstaršího českého biblického překladu. První díl obsahující evangelia vydalo v loňském roce nakladatelství Academia pod názvem Staročeská bible drážďanská a olomoucká, I. Evangelia (384 s.). Návrh na její vydání uveřejnil Vl. Kyas v Listech filologických již v r. 1969. Poté byl rozpracován a upřesněn komisí pro vydání staročeské bible vědeckého kolegia jazykovědy ČSAV. Iniciátorem a duší vydání biblického překladu byl akademik Bohuslav Havránek, předseda komise a pak i vědecký redaktor díla. Věnoval mu nemalé úsilí, vydání ani prvého dílu staročeské bible se však již bohužel nedožil.

Podle rozhodnutí komise vydává Vl. Kyas paralelně transkribovaný text Bible olomoucké, který je nejlépe dochován, a paleografický (tj. transliterovaný) text Bible drážďanské neboli leskovecké. Ten je sice nejstarším dochovaným textem staročeského překladu bible, ale máme z něj zachovánu pouze asi třetinu ve fotokopiích a v opise.[3] Pro prvý díl edice byla evangelia zvolena proto, že chybějící části rukopisu Bible drážďanské zde mohly být doplněny z Vraštilova opisu, poměrně velmi přesného a spolehlivého.[4] V dalších dílech, které budou obsahovat text dochovaný v Bibli drážďanské pouze útržkovitě (na lícových stranách kodexu) nebo text v Bibli drážďanské zcela chybějící (kromě Tobiáše Starý zákon až do konce knihy Job), bude situace komplikovanější.

Paleografický text Bible drážďanské je otištěn tak, aby byl podán co nejvěrnější obraz rukopisného podání textu. Zásahy provedl editor jen důsledným oddělením samostatných slov (v rukopise jsou často spojovány předložky a spojky s následujícími slovy a naopak někdy jsou oddělovány slovesné předpony), rozvedením zkratek (s upozorněním v kritickém aparátu) a opravením písařských chyb (s vysvětlením v poznámkách nebo s vyznačením přímo v textu). Zavedl novou interpunkci, při níž přihlížel k původnímu členění textu. Transkripce Bible olomoucké se řídí obvyklými zásadami ze Směrnic pro úpravu starších českých textů. V řešení několika grafematických jevů se však liší od úzu Staročeského slovníku. Např. Kyas zachovává náležitou jotaci krátkých slabik i po j, zatímco Staročeský slovník přepisuje jě jen v textech do r. 1410 (Bible olomoucká je datována r. 1417). Litujeme, že odlišností je více, než bylo třeba, neboť autor hodlal provést některé úpravy podle našich recenzních připomínek; neměl k tomu však již před otištěním možnost. [250]To se týká např. nevhodného přepisu Egypt místo Ejipt[5] a psaní příklonky li novodobým způsobem s tiretem. Někdy je diskusní přepis vlastních jmen cizího původu, např. Nazareth, Škarioth, Genezarethský, do Galilee, jinde do Galilé aj.

K oběma textům vypracoval autor podrobné komentáře (Úvod, s. 32n.). Komentář sledující poměr překladu k latinskému originálu a pokoušející se stanovit podobu jeho původního zápisu je otištěn pod čarou,[6] zatímco komentář podávající přesně vnější stav rukopisů, upozorňující na omyly a sporná čtení a uvádějící editorovy emendace je zařazen na konci knihy (Bible drážďanská s. 364—368, Bible olomoucká s. 369—371). Komentář k Bibli drážďanské podle potřeby upozorňuje i na Vraštilův opis a komentář k Bibli olomoucké často uvádí paleografické znění rukopisu.

Vlastní edici předcházejí dvě předmluvy a podrobný úvod. V předmluvě vědeckého redaktora B. Havránka je naznačen význam staročeského biblického překladu a jeho místo v našich kulturních dějinách i smysl tohoto zveřejnění staročeské bible a jejího zpřístupnění širší, především odborné veřejnosti. B. Havránek zde hodnotí vznik staročeského překladu v souvislosti s překlady bible do jiných evropských jazyků a ukazuje, že staročeský překlad celé bible jako nejstarší převod do národního jazyka v zemích na východ od Alp je přímým svědectvím české kulturní úrovně, a připomíná velké rozšíření biblických překladů v době husitské. Předmluva autorova stručně popisuje přípravy vydání.

Po úvodu pojednávajícím o úloze bible ve středověké vzdělanosti, o jejím překládání do národních jazyků, o vzniku českého překladu v tomto kontextu, jeho úrovni a autorech i o dochování staročeské bible následuje popis Bible drážďanské s výkladem o jejím chystaném vydání na počátku století a jejím zničení, určení jednotlivých písařů, popis překladu evangelií a podrobný výklad o grafice jednotlivých písařů čtveroevangelia. Stejným způsobem jsou popsány Bible litoměřicko-třeboňská a olomoucká, jejich překlad evangelií a jeho vztah k překladu původnímu a grafika písaře Bible olomoucké i litoměřicko-třeboňské. Poslední kapitola úvodu obsahuje vysvětlení o způsobu vydání obou textů a komentářích. Edice je vhodně doplněna 12 kvalitními reprodukcemi (z toho čtyři jsou barevné), které čtenáři přibližují použité rukopisy staročeských biblí i s jejich výzdobou (jedna reprodukce je i z bohatě zdobené a výtvarně cenné Bible boskovické, časově náležející do téže doby jako Bible olomoucká a litoměřicko-třeboňská).

K vydání je již připraven i díl II., který bude obsahovat epištoly, Skutky apoštolské a Apokalypsu; po jeho vydání budeme mít tedy poprvé staročeský překlad Nového zákona jako celku. Ve druhém dílu již nebude text Bible drážďanské souvislý, úplný, protože máme k dispozici pouze fotografie lícových stran rukopisu (srov. výše). Editor připravuje i díl III., Starý zákon až po Ezdráše. Ten bude obsahovat kompletní text Bible olomoucké, z Bible drážďanské pouze malé úryvky z Vraštilových poznámek.[7] Zbývající část Starého zákona bude následovat v díle IV. a V. Z Bible drážďanské bude otištěn celý text Tobiáše a Žalmů (opisy Vraštilovy) a od Proverbií úryvky z dochovaných fotokopií.

Přáli bychom si, aby druhý díl vyšel co nejdříve, aby vydávání dalších dílů pokračovalo plynule a aby i další díly byly tak zdařilými publikacemi, jako je díl I. Kniha je vydána na kvalitním papíru a v pěkné grafické úpravě; pro obálku byla vhodně zvolena barevná iniciála z počátku Matoušova evangelia Bible olomoucké v dobrém barevném provedení. Po vydání celé bible se nám dostane vskutku monumentálního díla středověkého písemnictví, díla, „kterým se česká kultura vzepjala k činu, s nímž se mohlo ve 14. století měřit jen málo národních literatur“ (Kyas, 1969, s. 333), díla, jež nám poskytne plastický obraz o vyspělosti a bohatství staré češtiny v době Karla IV.

 

[251]LITERATURA

 

KYAS, Vl.: Návrh na vydání staročeské bible. LF, 92, 1969, s. 332—339.

KYAS, Vl.: První český překlad bible. Rozpravy ČSAV, řada spol. věd. 81, 1971/1.

Slovo a slovesnost, ročník 43 (1982), číslo 3, s. 249-251

Předchozí Otakar Šoltys: Ke sborníku Otázky slovanské syntaxe IV

Následující Karel Horálek: Mezinárodní spolupráce v konfrontační a překladové lingvistice