Mezinárodní spolupráce v konfrontační a překladové lingvistice

Karel Horálek

[Kronika]

(pdf)

Международное сотрудничество в области сопоставительной и переводной лингвистики / International cooperation in the area of confrontative linguistics and linguistics of translation

Rozvoj konfrontační (kontrastivní) lingvistiky a také lingvistiky překladatelské (teorie překladu) se projevuje nejen rostoucí publikační činností v těchto disciplínách, ale také hledáním nových forem mezinárodní spolupráce a zároveň zdokonalováním forem tradičních. V souhlase s běžnou mezinárodní praxí klademe rovnítko mezi konfrontační a kontrastivní přístup. Nevztahuje se to jen na lingvistiku v běžném pojetí, ale také na teorii překladu, stylistiku, lexikologii apod. U nás se v této široké platnosti téměř výhradně užívá označení konfrontační (gramatika, metoda, lingvistika atd.) (Mach - Machová, 1974). Zhruba stejnou platnost jako české adj. konfrontační má ruské adj. sopostavitel’nyj. V angličtině a francouzštině převládá podobným způsobem označení kontrastivní (contrastive). Tu a tam se objevují pokusy výrazy konfrontační a kontrastivní významově diferencovat, nepostupuje se však při tom jednotně. V slovenském úvodu do jazykovědy (Ondruš - Sabol, 1980, s. 8) se uvádí, že předmětem konfrontační lingvistiky je porovnávání „jazyků v jejich celosti“, zatímco úkolem kontrastivního zkoumání je zjišťování rozdílů spíše dílčích. Někdy se doporučuje také specifikace kontrastivního výzkumu na porovnávání jazyků typologicky hodně odlišných. Takové rozlišování je spojeno s potížemi už proto, že zatím neexistuje spolehlivá teorie typologických odlišností, jež by umožňovala dohodu při zjišťování, co už patří do kompetence kontrastivní lingvistiky a co ještě nikoli. Vždyť se závažnými typologickými rozdíly (např. v míře aglutinace) setkáváme se i u tak příbuzných jazyků, jako je čeština a slovenština.

Výzkumná práce se zejména v poslední době internacionalizuje, jsou organizovány mezinárodní a mezioborové týmy; navazování mezinárodních pracovních kontaktů napomáhá vydávání speciálních sborníků, v nichž jsou uveřejňovány podle tematických principů příspěvky nové, předem vyžádané, jindy zase rozptýleně již dříve publikované. Konfrontační lingvistika má i u nás starou tradici a československé práce mají také za hranicemi dobrou pověst; s jmény českých a slovenských odborníků se běžně setkáváme v různých zahraničních sbornících i kompendiích. Stále populární jsou např. různé práce starších i mladších badatelů z okruhu pražské jazykovědné školy. V konfrontační jazykovědě se týká zvláště prací o aktuálním členění větném (funkční větné perspektivě) v širokém smyslu slova.

S růstem světové produkce se však náš podíl na tomto ruchu zmenšuje. Je to i důsledek vydavatelských potíží; je škoda, že se u nás při publikování příspěvků např. k teorii překladu dosud nedostatečně využívá malotirážové techniky. Už dlouho čekají na vydání materiály dvou překladatelských konferencí, které uspořádala překladatelská sekce Svazu českých spisovatelů ve spolupráci s katedrou překladatelství a tlumočnictví filozofické fakulty Karlovy univerzity. Příznivější je po této stránce situace na Slovensku, kde se teorie uměleckého překladu stala součástí výzkumného programu literární komunikace na Pedagogické fakultě v Nitře. I zde však některé publikace vycházejí opožděně. Sborník Preklad odborného textu, obsahující materiály celostátní konference o překladu odborného textu konané v Nitře 1972, vyšel teprve r. 1977.

Od počátku let sedmdesátých se v zahraničí v rozsahu publikované produkce v oboru konfrontační lingvistiky a teorie překladu dostávají na přední místo německé země (NSR, NDR, Rakousko a také německá část Švýcarska). Zde se i ve větším rozsahu než jinde uplatňuje zřetel k slovanským jazykům a rozvíjí se spolupráce s odborníky a institucemi v socialistických zemích (po této stránce je zvláštní situace v NDR, jež tvoří přímo součást socialistické soustavy). O rozsahu aktivity na tomto úseku jazykovědného bádání v NSR je možno získat základní informace ze sborníku Kontrastive Linguistik und Übersetzungswissenschaft (W. Fink Verlag, München 1981, 323 s.).

Jeho obsah tvoří materiály z mezinárodního kolokvia, které se konalo koncem září r. 1978 v Trieru a Saarbrückenu; jako redaktoři jsou [252]uvedeni W. Kühlwein, G. Thomová (Thome) a W. Wilss, první a třetí z nich jsou také autory předmluvy. Sborník je rozdělen na tři části; první, nejobsáhlejší, shrnuje příspěvky z kontrastivní lingvistiky (s. 18—174), druhá část je smíšená (Kontrastive Linguistik und Übersetzen, s. 175—261), třetí část je vyhrazena vědě o překládání (s. 262—323).

První část obsahuje dva oddíly: V prvním jsou podány informace o pracovních programech ústavních i celostátních; tvoří jej celkem 9 referátů, z toho dva se týkají projektů maďarských a dva finských. D. Chitoran referuje o výzkumu anglické intonace ve srovnání s rumunskou z hlediska pragmatického, podobně je zaměřena konfrontační studie M. S. Smithe (angličtina — holandština); J. Fisiak informuje o polských pracích konfrontačních (o angličtině od r. 1974), U. Engel o pracích v Institutu německého jazyka v Mannheimu (zde se pracuje na konfrontačních gramatikách japonštiny, španělštiny, srbocharvátštiny a rumunštiny, vedle toho je zde oddělení pro obecnou teorii konfrontačního výzkumu). Referát dánského lingvisty C. Faercha je zaměřen na jazykovou výuku.

Druhý oddíl první části (s. 94—174) shrnuje studie o různých speciálních i obecných otázkách kontrastivní lingvistiky, zaměřené také pedagogicky. Skutečně obecný dosah nemá žádná práce z tohoto oddílu. Některé naznačují obecné zaměření svým názvem, obsah je však speciální. Tak je tomu např. u studie finského badatele J. Lehtonena o teorii a metodě kontrastivní fonetiky, jež se opírá jen o pozorování angličtiny v porovnání s finštinou. — Obecně lexikologický charakter má studie Ch. Schwarzeho; její základ tvoří jen počáteční zkušenosti získané při realizaci jednoho romanistického projektu. — Ojedinělý odkaz na novější českou práci (J. Filipce) je uveden v příspěvku J. Wiktorowicze k lexikální konfrontaci němčiny a polštiny.

V druhé části sborníku — konfrontačně překladatelské — přesahuje markantně celkový průměr sborníku studie E. Coseria Kontrastive Linguistik und Übersetzungstheorie: ihr Verhältnis zueinander (s. 183—199). Coseriu v souhlase se svými dřívějšími pracemi o sémantických a překladatelských otázkách vychází z dichotomie význam — označení (Bedeutung — Bezeichnung), kterou v rovině promluvy (textu) rozšiřuje o smysl (srov. k tomu Coseriu, 1970, s. 126). Coseriu přitom oprávněně klade důraz na konvencionální elementy v jazykových významech (je nakloněn je přeceňovat, sémantiku označení pak zužuje prostě na oblast mimojazykové reality). Vztah mezi významem a označením je třeba chápat dialekticky. Významy jsou odvozeny z objektivní reality, ale jsou konvencionalizovány. Významové konvence se ovšem objektivizují a zařazují se pak do sféry mimojazykových entit. Z toho vyplývají důsledky i pro konfrontační lingvistiku. — K problematice obsahových komplexů a zároveň k textově teoretickým otázkám se v druhé části sborníku vztahují i některé další příspěvky, např. R. Hartmanna a B. Spillnera.

V třetí části sborníku mají celkem všechny příspěvky dobrou úroveň. W. Koller, autor příspěvku Textgattungen und Übersetzungsäquivalenz, vydal dobrou učebnici o překládání (srov. Koller, 1979). Celý oddíl uzavírá studie sovětského teoretika A. D. Švejcera Levels of equivalence of transplantation models. Připomíná některými postřehy teoretickokomunikační přístup A. Popoviče i jiných slovenských teoretiků překladu.

V německém sborníku, o němž zde jen obrysově referujeme, mělo být přihlédnuto i ke skutečnosti, že konfrontační lingvistika má svůj speciální časopis v Bulharsku (srov. SaS, 41, 1980, s. 173—174). K poměrům v německých zemích ještě dodáváme, že se konfrontační problematice německo-slovanské věnuje nemalá pozornost i v NDR.

 

LITERATURA

 

COSERIU, E.: Sprache, Strukturen und Modifikationen. Tübingen 1970.

KOLLER, W.: Einführung in die Übersetzungswissenschaft. Unitaschenbücher. Quelle u. Meyer, Heidelberg 1979.

MACH, V. - MACHOVÁ, S.: Kontrastivní výzkum — pokračování konfrontačních metod české lingvistiky. SaS, 35, 1974, s. 43—48.

ONDRUŠ, Š. - SABOL, J.: Úvod do štúdia jazykov. Bratislava 1980.

Slovo a slovesnost, ročník 43 (1982), číslo 3, s. 251-252

Předchozí Jaroslava Pečírková: K vydání staročeské bible

Následující Jiří Kraus: Nový pohled na Vančurovo Rozmarné léto