Časopis Slovo a slovesnost
en cz

K jazyku a stylu Klementa Gottwalda

Josef Štěpán

[Články]

(pdf)

К языку и стилю Клемента Готтвальда / Language and style of Klement Gottwald

V letošním roce si připomínáme 90. výročí narození Klementa Gottwalda. Jeho jazyk je kultivovaný spisovný jazyk (Trávníček, 1953), styl je jasný a přitom bojovný a úderný (Křístek, 1971). Klement Gottwald byl revolucionářem, stratégem a taktikem revoluce, působil na masy pracujících a vedl je.[1] To se projevuje i ve výběru jazykových prostředků, jimiž Kl. Gottwald působil na adresáty a podnítil je k činnosti. Jde tedy především o jazykové prostředky s apelativní funkcí. Tato funkce má široké uplatnění v díle Kl. Gottwalda, souvisí s jeho zaměřením na mluvený projev. Jsou to hlavně různé typy otázek a výzev, kterých využívá ve svých projevech; důležitým prostředkem jazyka a stylu Kl. Gottwalda je i opakování slov a větných vzorců, oslovení a mnohé jiné. Rozbor jazyka a stylu jednoho textu Kl. Gottwalda a obecnější rysy stylu Kl. Gottwalda podává Český jazyk I—IV (1984, s. 297n.).

Pokud jde o užívání otázek, uveďme některé jejich typy podle toho, kdo je jejich adresátem. Jsou to řečnické otázky, a proto se na ně hned odpovídá.

Kl. Gottwald klade např. otázku třídnímu protivníkovi v předmnichovském parlamentě a sám na ni odpovídá, přičemž opakuje účinně sloveso otázky, srov.: „Co máte? Máte školy, máte kostely, máte rotačky, máte prodejná pera, máte prodejné huby, máte pornografii …“ (Spisy I, s. 319); přitom pojmenovává věci pravým jménem, nevyhýbá se ani drsné emocionálnosti, je-li opravdová a oprávněná. Jindy klade Kl. Gottwald otázky i pracujícímu lidu a v odpovědi ho vyzývá k činnosti, srov. „Jak se může Československo, exponovaný malý stát, udržet proti Hitlerovi? Jedině v těsném spojenectví s SSSR a jeho Rudou armádou, s jeho mírovou politikou“ (Řeč na VII. sjezdu KSČ v r. 1936; V. Nový, 1978, s. 139). Další typ otázky není již zaměřen na konkrétního adresáta, Kl. Gottwald ho užil např. v řeči pronesené 27. 5. 1942 v Buzuluku u čs. vojenské jednotky v SSSR: „Jak tomu bylo před rokem? Německo mělo za sebou vítězný pochod takměř celou střední, západní, severní a jihovýchodní Evropou … A jak je tomu dnes? Dnes je tomu tak, že Hitler ve své poslední řeči musel přiznat: Německá armáda stála v zimě před katastrofou. Dnes je tomu tak, že Hitler musel zjistit: Jen s vypětím všech sil jsem se vyhnul osudu, který před 130 lety postihl Napoleona“ (Spisy X, s. 40).

Významné místo prostředků s apelativní funkcí zaujímaly v jazykových projevech Kl. Gottwalda výzvy dělnické třídě a ostatním pracujícím k činům, k boji. Najdeme je především v titulcích článků, rezolucí, komentářů, projevů a jinde, ať již zaměřených k adresátům obecně, např. Přejít k vyšším formám osvobozovacího boje (Spisy X, s. 92), nebo i adresnějších, např. Do zbraně, Čechové! (Spisy X, s. 56).

Výzvy vyjadřuje Kl. Gottwald výrazově bohatým repertoárem jazykových prostředků:

Je to především imperativ ve 2. os. pl., např. „Všude se sjednocujte v bojové družiny! Ustavujte partyzánské oddíly! Všemi prostředky a způsoby si opatřujte zbraně a výbušniny!“ (Spisy X, s. 25). Kl. Gottwald v těchto výzvách využívá i některých spojení z doby husitské, např. „Nepřátel se nelekejte, na počet nehleďte, bijte, nikoho neživte!“ (Spisy X, s. 91).

Výzvy dále vyjadřuje částicemi nechť, , kéž apod. a oznamovacím tvarem slovesa, srov. „Nechť naše země zahoří plameny partyzánské války“ (Spisy X, s. 76), popř. vedlejší větou s aby, např. „Národ ví, že udeřila hodina, kdy nutno sáhnout [261]ke zbrani: aby byla pomstěna prolitá česká krev; aby byla vzata odplata za ubité matky, ženy, děti …“ (Spisy X, s. 67).

Pro jazyk a styl Kl. Gottwalda je příznačné, že výzvy k pracujícím vyjadřuje především modálními syntaktickými konstrukcemi:

(1.) Dvojčlenné věty se slovesem muset a infinitivem plnovýznamového slovesa; sloveso muset užívá Kl. Gottwald ve 3. os. sg., když např. píše Otevřený list ÚV KSČ v r. 1929: „Strana si nesmí dát zacpat ústa buržoazním terorem. Musí pracovat ilegálně tak, aby dělnictvo tuto práci vidělo, buržoazie však naše pracovníky nedopadla … Každá organizace si musí obstarat technické možnosti rozmnožovací, musí mít místnost ke scházení, musí zajistit spojení s okresním a krajským vedením atd. atd. — zkrátka musí se naučit hromadné ilegální práci“ (Spisy I, s. 269); opakováním slovesa muset se dosahuje vysokého aktivizačního účinku (uvedený text byl v Rudém právu cenzurován).

(2.) Dvojčlenné věty, v nichž je sloveso muset v 1. os. pl., podmět je vyjádřen často inkluzívním my. Takovou syntaktickou konstrukci užívá Kl. Gottwald např. tehdy, když na IX. sjezdu KSČ v r. 1949 v proslulých deseti bodech vytyčuje generální linii výstavby socialismu u nás: „Ve všech oborech našeho národního hospodářství musíme plnit a splnit pětiletý hospodářský plán … Musíme dále rozšiřovat a upevňovat veřejný, socialistický sektor našeho národního hospodářství a omezovat a vytlačovat prvky kapitalistické …“ (Spisy XV, s. 239—240).

(3.) Jednočlenné věty s modálním příslovcem nutno, přídavným jménem nezbytné, výrazem potřebí aj. a s infinitivem plnovýznamového slovesa. Jako příklad uvedeme závěr stati O taktice jednotné fronty z r. 1927, který má název “Nejbližší úkoly“: „Z toho, co bylo výše uvedeno, vyplývají pro nás tyto hlavní závěry. Nutno zesílit uvědomovací práci o smyslu a podstatě taktiky jednotné fronty i ve vlastních řadách … Nutno politické úspěchy taktiky jednotné fronty daleko více vtělovat do stálých organizačních forem … (Spisy I, s. 39—40).

Střídání dvojčlenných a jednočlenných modálních syntaktických konstrukcí je stylisticky velmi účinné, jak to dokládá např. Otevřený list ÚV KSČ z r. 1929: „Na každého komunistu se kladou velké požadavky. Má-li splnit svoji úlohu vůdce dělnictva, musí sám být dobře školen. Proto nutno pořádat v organizacích leninské kursy a školy, musíme mít své sebevzdělávací kroužky, každý funkcionář musí číst teoretickou a politickou literaturu strany“ (Spisy I, s. 270).

Kl. Gottwald vyjadřuje výzvy (jde zpravidla o věty zvolací), např. jednočlennými větami infinitivními. Bývá tomu tak v titulcích, srov. „Nevyrábět zbraně pro úhlavního nepřítele!“ (Spisy X, s. 144), ale i v textu, když např. Kl. Gottwald v obšírné analýze poúnorové situace v listopadu r. 1948 na zasedání ústředního výboru KSČ vytyčuje hlavní linii: „Řekli jsme již na posledních zasedáních našeho ústředního výboru, že hlavní linie po Únoru musí být: upevnit, konsolidovat, zabezpečit únorové vítězství“ (Spisy XV, s. 141).

Výzvy bývají vyjádřeny také 1. os. pl. ozn. způsobu slovesa, jak je tomu např. v závěru referátu Kl. Gottwalda na IX. sjezdu r. 1949: „Dostihneme vytčeného cíle s naší dělnickou třídou. Proto ať žije dělnická třída Československa! Dostihneme vytčeného cíle s naším pracujícím rolnictvem. Proto ať žije pracující rolnictvo Československa!“ (Spisy XV, s. 249).

Některé výzvy mají i eliptický charakter, jsou větami bez určitého slovesa. Jejich základem bývá předložkový pád substantiva, srov. „Do závodů!“ (Spisy I, s. 267), pád předložkový, srov. „Všichni svorně jako jeden muž do práce na splnění pětiletého plánu!“ (Spisy XV, s. 166), ev. adverbium, srov. „Čelem k mládeži!“ (Spisy I, s. 268) aj.

Významnou složkou Gottwaldova jazyka a stylu, která má apelativní funkci, tj. která působí na adresáta a podněcuje ho k činnosti, je i opakování slov a větných [262]vzorců. Je dáno mluveným charakterem Gottwaldova jazyka. Souvisí jednak s tím jak Kl. Gottwald chce zdůraznit některé své myšlenky, jednak s tím, jak usiluje o udržení pozornosti adresáta, posluchače a čtenáře; jde mu přitom o jasnost a srozumitelnost projevu. Upozorněme jen na opakování některých větných vzorců.

Tak v prvním ze svých proslulých deseti bodů programu socialistické výstavby Československa na IX. sjezdu KSČ opakuje Kl. Gottwald větu běží o to, srov. „Akce darů republice konaná na počest dnešního sjezdu strany ukázala mimo jiné, jak mnoho skrytých rezerv v hospodářství ještě máme. Běží o to, tyto rezervy najít a mobilizovat. Běží o to, aby náš znárodněný průmysl vyráběl více, lépe a levněji, než jak se vyrábělo za kapitalistů. Běží o to, aby naše znárodněné stavebnictví stavělo rychleji a laciněji, než stavěli soukromí podnikatelé“ (Spisy XV, s. 239). — Jinde opakuje Kl. Gottwald větu je důležité si uvědomit (Spisy XV, s. 32n.), je otázka (Spisy I, s. 191n.) apod.

Uvedené věty z díla Kl. Gottwalda působily účinně na jednání pracujících, vyvolávaly u nich odhodlání k boji za plnou národní a sociální spravedlnost. Kl. Gottwald tu přímo užívá slova jako boj, bojovat apod. Už jeho první parlamentní řeč pronesená 21. 12. 1929 má název „Bojujeme a budeme bojovat za stát proletářský, za stát dělníků, za stát rolníků“. Všimněme si té části řeči, kde myšlenka boje je nejvyhraněnější. Cituji: „(1) Říkáte, že bojujeme proti státu! (2) Ano! (3) My bojujeme proti státu, v němž banky, fabriky, velkostatky patří kapitalistům. (4) Bojujeme proti státu, jehož aparát je nástrojem násilí v rukou kapitalistů vůči dělnictvu. (5) Bojujeme proti státu, v němž většina pracujícího lidu je hospodářsky a politicky zotročována. (6) My zkrátka bojujeme proti vašemu, kapitalistickému, imperialistickému státu. (7) My bojujeme a budeme bojovat za stát proletářský, za stát dělníků, za stát rolníků“ (Spisy I, s. 320).

Uvedená ukázka má 7 větných celků, v nichž se opakuje sloveso bojovat. Ve větě (1) cituje Kl. Gottwald přítomné poslance a vzápětí dává odpověď jednočlennou větou v (2) a dále především třemi podřadnými souvětími (3—5). Jak je zachyceno ve Spisech, po větě (5) se v parlamentě ozývaly výkřiky reakčních poslanců. Věta (6) jako věta jednoduchá shrnuje obsah předcházejících souvětí a ve zkratce vyjadřuje jejich obsah. Pro svůj revoluční obsah byla tato věta v tisku předmnichovské republiky cenzurována; nacházíme ji až ve Spisech. Vrcholí v ní intenzita významu slovesa bojovat proti třídnímu protivníkovi. Ve větě (7), která je také větou jednoduchou, má sloveso bojovat význam ve vztahu k cíli, který komunisté sledují, a tento význam je zesílen opakováním slovesa.

Už v této části textu je přítomný další důležitý způsob Gottwaldova vyjadřování bojovnosti. Je jím protiklad, konfrontace a zvl. kontrast. Kl. Gottwald tímto způsobem vyjadřuje cíle buržoazie a proletariátu, jež jsou v antagonistickém protikladu. Konfrontace je tu vyjádřena různými slovesnými osobami; proletariát je označován 1. os. pl. slovesa a zájmenem my, buržoazie 2. os. pl. slovesa a zájmenem vy; je to typické pro Gottwaldovy mluvené projevy v předmnichovském parlamentu, kdy Kl. Gottwald stál tváří v tvář politickému protivníkovi, srov. výše: vy říkáte a my bojujeme; jindy buržoazii označuje 3. os. pl., srov.: „Reakční ministři několika vládních stran podali demisi. My, v souhlase s vůlí většiny lidu, jsme trvali na tom, aby demise byla přijata“ (Spisy XV, s. 234). Jindy Kl. Gottwald dává do protikladu SSSR a ostatní kapitalistický svět, srov.: „Na jedné šestině zeměkoule je kapitalismus už poražen. Na jedné šestině zeměkoule byla moc kapitalistů už zlomena. Na jedné šestině zeměkoule kapitalismus už zemřel, na jedné šestině zeměkoule je už budován socialismus. Šestnáct let už proti sobě stojí dva systémy, dva světy. Rozvrat, krize, zmatek a úpadek kapitalistického světa na jedné straně, rozmach a bouřlivý vzrůst Sovětského svazu na druhé straně — už toto porovnání dává odpověď na otázku, která třída, který systém je nositelem budoucnosti. Je to proletariát, je to systém sovětský“ (Májový list 1934; V. Nový, 1978, s. 137). V konfrontaci Kl. Gottwald vykládá názorně jeden obsah z několika různých pohledů, opakováním některých spojení zdůrazňuje jisté složky podávaného obsahu a účinně tak působí na uvědomování pracujícího lidu v Československu.

[263]Kl. Gottwald motivoval politické cíle socialismu a komunismu argumentací vědeckou (Štěpán, 1979), podávanou ovšem srozumitelně a jasně. Usiloval o proniknutí do podstaty třídních a politických konfliktů, apeloval na rozum a cit lidí. V závěrečném slovu k politické debatě na V. sjezdu KSČ v r. 1929 vysvětluje Kl. Gottwald podstatu oportunismu: „Je nezbytné, aby strana učinila obrat doleva, je nezbytné, aby z tohoto sjezdu vešlo do strany heslo: zlomení všech oportunistických tradic od základu! … Je to nutné proto, poněvadž v dnešní době každé kolísání uvnitř strany, každá smířlivost vůči pravému nebezpečí pomáhá objektivně buržoazii oslabovat stranu, zejména v době, kdy strana má být nejsilnější“ (Spisy I, s. 225).

Jindy při argumentaci volí Kl. Gottwald otázku, osloví jí adresáta a na tuto otázku sám odpoví. Je tomu tak např. v komentáři českého vysílání moskevského rozhlasu 29. 8. 1942: „Proč vám toto všechno připomínám? Proto, abych vám pomohl prohlédnout smysl nynějších zpráv německé propagandy, účel nynějšího Goebbelsova křepčení a cenu nynějších proroctví slepého mládence z berlínského a pražského rozhlasu“ (Spisy X, s. 154). Kl. Gottwald zde užívá vedle expresívního výrazu křepčení biblického výrazu proroctví slepého mládence.

Ve svých projevech postupuje Kl. Gottwald velmi často tak, že položí nejprve obecnou otázku a pak precizně formuluje její příčiny. V referátu na V. sjezdu se hned v úvodu ptá, zda kapitalismus překonal svoji všeobecnou krizi a hned odpovídá: „Je potřebí si uvědomit, jaké byly příčiny všeobecné poválečné světové krize kapitalismu … Byla to především Říjnová revoluce … Druhou příčinou všeobecné krize kapitalismu byly koloniální revoluce, další pak příčinou bylo přenesení hospodářského těžiště kapitalistického světa z Evropy do Ameriky … Všechny tyto příčiny poválečné krize kapitalismu trvají … Proto i všeobecná krize kapitalismu trvá“ (Spisy I, s. 191 až 192).

Pokusili jsme se ukázat jen některé rysy jazyka a stylu Klementa Gottwalda, apelativní jazykové prostředky, které byly účinným nástrojem v boji za novou, socialistickou společnost. Mnohé z nich jsou aktuální i v současné době. Jazyková stránka agitace a propagandy je významná v etapě urychlování vývoje rozvinuté socialistické společnosti (Petr, 1980, s. 95; Kořenský - Němec - Petr, 1982).

 

LITERATURA

 

ČESKÝ JAZYK I—IV. Praha 1984.

ESEJE O LENINOVĚ JAZYCE A STYLU. Ed. B. Ilek - J. Moravec. Praha 1974.

FAZIK, A.: Klement Gottwald a dnešek. Praha 1983.

GOTTWALD, Kl.: Spisy I—XV, 1925—1949. Praha 1951—1961.

KOŘENSKÝ, J. - NĚMEC, B. - PETR, J.: O jazyku funkcionáře a propagandisty. NŘ, 65, 1982, s. 176—185.

KŘÍSTEK, V.: K jazykové stránce revolučního tisku za první republiky. NŘ, 54, 1971, s. 131 až 141.

MATĚJKA, J.: Klement Gottwald. Praha 1977.

NOVÝ, V.: Gottwald — novinář a publicista. Praha 1978.

PETR, J.: Filozofie jazyka v díle K. Marxe a B. Engelse. Praha 1980.

ŠTĚPÁN, J.: Větosled u Fr. Palackého. SaS, 37, 1976, s. 270—278.

ŠTĚPÁN, J.: Zdeněk Nejedlý a jeho argumentace. SaS, 40, 1979, s. 1—4.

TRÁVNÍČEK, F.: Síla a krása Gottwaldova slova. NŘ, 36, 1953, s. 139—147.


[1] Velká pozornost byla věnována jazyku a stylu V. I. Lenina, srov. u nás Eseje (1974).

Slovo a slovesnost, ročník 47 (1986), číslo 4, s. 260-263

Předchozí Jan Petr: Po XVII. sjezdu Komunistické strany Československa

Následující Pavel Jančák, Jan Petr: Nářeční názvy pro ‚rampouch‘ v Evropském jazykovém atlase (Nad naší první mapou v souboru ALE)