Oldřich Králík
[Kronika]
-
Při probírání českých překladů z Rilka jsem narazil na tři dosud neznámé jeho básně, jednu v českém překladě, dvě v originále. Všechny tři básně pocházejí z jeho mnichovského pobytu 1896—8 a byly otištěny v Moderní revui. Nejsou zaznamenány ani v důkladné bibliografii Rilkova díla od Hünicha, ani v nepřesné poněkud bibliografii připojené ke knize R. Messera „Pražský mystik“. Na stopu mě přivedl údaj v antologii „Moderní lyrika německá“ (Pestrá knihovna, čís. 145—9, 1913), kde je uveden A. Procházka jako první překladatel Rilkových básní do češtiny. Jde o překlad básně Bílé štěstí, otištěný 1898 v Moderní revui; originál její je německému bádání o Rilkovi naprosto neznám, jak bylo zjištěno dotazem v nakladatelstvu „Insel-Verlag“. Pak jsem v starších svazcích Mod. revue objevil dvě básně Rilkovy, otištěné v originále, a sice Der Kirchhof a Der schwarze Tod (1897, 54 a 81), které rovněž nebyly pojaty do žádné sbírky. Nově zjištěné básně Rilkovy nejsou nějak zvláště významným obohacením Rilkova díla, ale jsou zajímavou kapitolou v Rilkových stycích s českou kulturou.
Slovo a slovesnost, ročník 5 (1939), číslo 4, s. 223
Předchozí Bohumil Trnka: Nový mezinárodní časopis linguistický
Následující rd. (= Redakce): Proč se dnes píše lepší češtinou (Odpověď českého spisovatele)
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1