Nedorozumění v tlumočených bilaterálních rozhovorech

Jana Holšánová

[Články]

(pdf)

Недоразумение в устно переводимых билатеральных разговорах / Misunderstanding in interpreted bilateral dialogues

Každý jedinec, který verbálně vstupuje do komunikace, se od počátku vystavuje nebezpečí, že nebude posluchači správně pochopen, že mezi komunikačními partnery dojde k nedorozumění. Toto riziko se týká všech druhů komunikace. Platí pro jednojazyčnou verbální komunikaci, v níž se partneři dorozumívají v mateřském jazyce, pro jednojazyčnou verbální komunikaci, v níž jeden z partnerů užívá svůj mateřský jazyk a druhý hovoří jazykem cizím, a v ještě větší míře pak pro komunikaci dvojjazyčnou, která je zprostředkována třetí osobou,[1] z níž budu ve svém příspěvku vycházet.

Vezmeme-li v úvahu zprostředkovaný charakter dvoustranných tlumočených rozhovorů, mohli bychom se na jedné straně domnívat, že k nedorozumění dochází snáze a častěji než v komunikaci nezprostředkované; třetí osoba do rozhovoru vždy vnáší svou vlastní interpretaci, svou perspektivu, která se často liší od původní intence vysilatele. Na druhé straně je však tato hypotéza v rozporu se snahou tlumočníka odstranit jazykové i kulturně-sociální bariéry a adekvátním převodem přispět k porozumění obou stran. Bez třetí osoby, tj. tlumočníka, by v tomto typu komunikace k rozhovoru a porozumění mnohdy vůbec nedošlo. Pokud ale přesto dojde k nedorozumění, lze předpokládat, že tlumočník bude usilovat o to, aby se projevilo co nejméně; a to jak v zájmu dalšího plynulého pokračování rozhovoru, s ohledem na vztah komunikačních partnerů, tak i z důvodů prestižních. Je totiž v sázce jeho „schopnost“ či „neschopnost“. Z tohoto pohledu bychom se tedy naopak mohli domnívat, že ke zjevnému nedorozumění bude docházet velmi zřídka a že v autentickém materiálu z tlumočených bilaterálních rozhovorů mnoho příkladů nenajdeme. Ještě dříve, než se na jeden takový příklad nedorozumění zaměříme, budeme se zabývat tím, jaké aktivity tlumočník při své translační činnosti vyvíjí, aby přispěl k úspěšnému průběhu rozhovoru; zajímat nás budou především ty aktivity, které vedou k tomu, že výsledným produktem není doslovný translát. Kromě úseků, v nichž si české a německé repliky doslova odpovídají, najdeme totiž místa, která dokládají tlumočníkův kreativní přístup k translační činnosti, jeho aktivní „zasahování“ do rozhovoru (viz části vytištěné prostrkaně).

Protože pracovní modus tlumočníka v autentickém materiálu je převážně konsekutivní,[2] má tlumočník víc času a prostoru na to, aby zapojil výchozí sdělení do širšího kontextu, získal přídatné informace ze suprasegmentálních a neverbálních prostředků, analyzoval situační kontext a vztah komunikačních partnerů a vše zapracoval do cílového sdělení. Při výběru ekvivalentních prostředků cílového jazyka se tedy spíš řídí heslem: soustřeď se na myšlenky, slova budou následovat.

Proto v cílovém sdělení najdeme i výrazy modálního charakteru, které ve výchozím sdělení obsaženy nebyly.[3]

 

[274](1)	B1	… wir konnten feststellen ↑ daß wir in dieser ehrlich gemeinten … kritischen anfrage …
	T1	a my jsme přesvědčeni ↑ že v tomto našem eh při tomto našem kritickém … pojetí ↑

 

Tlumočník také sdělení obohacuje o určité metařečové komentáře, které zajišťují kohezi v cílovém sdělení (a řekněme už nyní – usnadňují porozumění).

 

(2)	B1	… vieles ist schon gesagt worden in den äh einleitenden worten von doktor schneider ↑ vielleicht zu unserer orientierung …
	T1	… mnoho tu bylo řečeno v těch úvodních slovech doktora schneidera já bych k tomu chtěl pouze dodat ↑

 

Dochází také k verbalizaci zdůraznění. Zatímco originální vysilatel jinými slovy několikrát opakuje jistou skutečnost, aby ji zdůraznil, používá tlumočník jiných prostředků než ve výchozím jazyce, např. metařečové konstatování ještě jednou opakuji.

Na některých místech tlumočník dodá i další informaci, kterou vyvodil z předchozího kotextu a kontextu.

 

(3)	B1	ja ↓ wir haben also gerade von frau gertich gehört ↑
	T1	tady moje kolegyně právě formulovala myšlenku

 

V tomto případě identifikuje paní Gertichovou jako kolegyni originálního vysilatele a interpretuje její vystoupení jako formulaci myšlenky.

Přestože jde o projev mluvený a spontánní, usilují tlumočníci (už z prestižních důvodů) o plynulost. Důležitou úlohu mnohdy hraje i takový „technický“ aspekt, jakým je přizpůsobení délky cílového sdělení sdělení v jazyce výchozím. Pak dochází k tomu, že tlumočník něco jinými slovy opakuje, použije výplňkových výrazů, nebo doplní sdělení o „modalitu“, pragmatické výrazy, pokud se domnívá, že mluvil kratší dobu než originální vysilatel. V opačném případě tu objevíme některé operace, které uvádí T. van Dijk, jako je generalizace, selekce, vypouštění nebo jisté „zhuštění“ obsahu, specifikace apod.

Generalizaci dokládá následující příklad.

 

(4)	B1	… dann ist es aber auch der fall bei äh den bezirksfriedensräten und kreisfriedensräten ↑
	T1	tato tolerance zde existuje z naší strany na úrovni centrální ↑ pochopitelně ale i na úrovni některých nižších článků ↑

 

Tlumočník užívá obecného označení místo výrazů krajská mírová rada, okresní mírová rada.

V některých případech naopak tlumočník sdělení specifikuje.

 

(5)	B1	dieser tolerante dialog und die abschaffung von alten stereotypen bezieht sich …
	T1	a toto odbourávání obrazu nepřítele tato tolerance se pochopitelně týká …

 

Hovoří o odbourávání obrazu nepřítele, které je podmnožinou starých stereotypů a o němž byla řeč v předcházejících replikách.

Velmi důležitá je tlumočníkova činnost anticipační, a to zejména u tlumočení, které je na rozhraní mezi tlumočením konsekutivním a simultánním. 

 

(6)	A1	prosil bych kolegu balánýho ↑
	T1	ich bitte nun den kollegen baláný ↑
	A2	aby se jako odpovědný představitel německé skupiny … ujal ↑
	T2	als verantwortlicher repräsentant der landesgruppe der ddr ↑ das wort zu ergreifen ↓
	A3	pracovní jednání ↓
	T3	und die leitung der arbeitssitzung zu übernehmen ↓

 

[275]Tlumočník v této ukázce anticipoval na základě jazykové formy následující repliku mluvčího. Slovesný tvar ujal doplnil na vazbu ujal se slova, která je v této rituální části rozhovoru v češtině velmi běžná. Neodhadl ovšem, že originální vysilatel sdělení[4] nechtěl předat výslovně aktivitu verbální, ale vedení pracovního jednání. Situaci tlumočník zachránil tím, že rychle dodal und die leitung der arbeitssitzung zu übernehmen. Jeho hypotéza ale z komunikačního hlediska nebyla zcela nesprávná, protože změna ve vedení pracovního zasedání obvykle změnu mluvčího zahrnuje.

Tlumočník musí někdy také řešit případy nedorozumění.[5] V následující části se proto zaměříme na analýzu jednoho autentického příkladu nedorozumění. Paradoxní je, že právě tlumočník, který je pro porozumění obou stran a překonání potenciálních komunikačních bariér tak nezbytný, se v něm stává zdrojem nedorozumění.

 

Situace:

Čtyři němečtí hosté přijeli navštívit partnerský pracovní kolektiv jednoho úřadu v Praze. Během neformálního setkání s 5 českými kolegy, které znají, si partneři navzájem sdělují novinky, které se udály od doby, kdy se viděli naposledy. Aby odstranili jazykové bariéry, přizvali k rozhovorům tlumočníka. Protože kromě tlumočníka žádný z partnerů znalostí příslušného druhého jazyka nedisponoval, mohl jak německý, tak český partner (vnímat a) reagovat jen na ty části sdělení, které pro něj byly srozumitelné, totiž na sdělení v jeho mateřském jazyce. Z toho samozřejmě plyne, že během daného rozhovoru vznikaly paralelně dva texty. Text německý a text český.

 

Pokusím se proto tyto dvě části pracovně oddělit a rozebrat text ze tří hledisek: (1) tak jak jej chápal německý komunikační partner, (2) jak jej vnímal partner český a (3) jak se se vzniklými disproporcemi v porozumění vyrovnával tlumočník.

 

(1) Text rozhovoru, tak jak se jevil německému partnerovi, je tvořen replikami partnera B, který zastupoval německou stranu, a německými replikami tlumočníka T (včetně doprovodného neverbálního chování). Rozhovor začíná replikou českého partnera A, kterou B vnímá jen jako akustický nečleněný proud pronášený určitou intonací. Pouze s pomocí suprasegmentálních a neverbálních prostředků může odhadovat význam cizojazyčného sdělení. V každém případě ale tento akustický proud pro něho znamená „teď mluví česká strana“. (V rozhovoru jsou místa, která jsou pro daného partnera nesrozumitelná, vyznačena přerušovanou čarou.)

 

(7.1)	A1	– – – – – – – – – –
	T1	sie sehen also ↑ daß wir ungefähr in den gleichen funktionen geblieben sind ↓
	A2	– – – – – – – – – –
	T2	und was gibts neues bei ihnen ↓ wie geht es dem kollegen müller ↓ alles beim alten ↑
	B1	(S VELMI VÁŽNÝM VÝRAZEM V OBLIČEJI) äh nein ↓ sie wissen’s also nicht ↓ kollege müller … hat uns vor kurzem verlassen ↓
	T3	– – – – – – – – – –
		(NEKLID A ROZRUCH V ČESKÉ SKUPINĚ)
[276]	A3	– – – – – – – – – –
	T4	tatsächlich ↑ er hat sich aber nie über etwas beklagt ↓ hat er ernste gesundheitliche probleme gehabt ↑
	B2	er hatte was mit’m herzen und hohen blutdruck ↓ die ärzte sagten ↑ er soll seine hektische arbeit aufgeben und sich ausruhen ↓ peter hat aber nie auf sie gehört ↓
	T5	– – – – – – – – – –
	B3	und dann kam aber diese herzgeschichte ↓ er hatte einen herzinfarkt ↓ … tja ↓ und dann hat er erst beschlossen von uns wegzugehen ↓

 

Na tomto místě se pozastavíme a pokusíme se shrnout obsah této části rozhovoru z hlediska německého partnera. Opřeme-li se přitom o dominantní významové body, dospějeme asi k následujícímu resumé:

 

V německé pracovní skupině došlo ke změně. Petr Müller odešel. Příčinou jeho odchodu byly zdravotní problémy. Přestože mu lékaři doporučovali, aby své náročné práce nechal a odpočinul si, Petr neposlechl. Pokračoval dál v činnosti, dostal infarkt a až to ho teprve přimělo k tomu, že se rozhodl odejít.

 

Až do této chvíle pro německého partnera rozhovor probíhal bez problémů. Obsah sdělení byl pro něho jednoznačný, protože jakožto originální vysilatel byl zdrojem těchto informací a prostřednictvím uvedených replik jen realizoval svůj komunikační záměr. Pak ale dochází ke zlomu (rozhovor pokračuje z pozice německého partnera následovně):

 

	T6	PAUZA hat er nur den arbeitsplatz gewechselt ↑
	B4	(TÁZAVĚ) ja ↓
	T7	ich dachte ↑ daß er für ewig von ihnen gegangen ist ↓ daß er gestorben ist ↓ (SMĚJE SE)
	B5	ach so ↓ nein ↓ nein ↓ (SMĚJE SE)
	T8	– – – – – – – – – –

 

Jde o jistou odbočku v rozhovoru, o sekvence replik, v jejichž průběhu si tlumočník s německým partnerem problém vyjasňuje. Německý partner potvrzuje, že měl na mysli druhou, méně tragickou variantu, a přijímá vysvětlení tlumočníka.

 

(2) Podívejme se teď na text z „druhé strany“, z hlediska českého partnera. Česká verze textu je utvářena replikami partnera A, který zastupoval českou stranu, a českými replikami tlumočníka T.

 

(7.2)	A1	takže vidíte ↑ že se naše složení a funkce vcelku nezměnily ↓
	T1	– – – – – – – – – –
	A2	a co je u vás nového ↓ jak se má petr müller ↑ všechno při starém ↑
	T2	– – – – – – – – – –
	B1	– – – – – – – – – –
	T3	ne není ↓ kolega müller nedávno zemřel ↓
		(NEKLID A ROZRUCH V ČESKÉ SKUPINĚ)
	A3	(SE ZDĚŠENÍM) ne ↓ opravdu ↑ ale vždyť si nikdy na nic nestěžoval ↓ měl nějaké vážné zdravotní problémy ↑
	T4	– – – – – – – – – –
	B2	– – – – – – – – – –
	T5	měl problémy se srdcem a vysoký tlak ↓ lékaři mu říkali že by potřeboval víc klidu ↓ ale petr o tom nikdy nechtěl ani slyšet ↓

 

Na tomto místě můžeme obsah rozhovoru shrnout ve formě resumé:

 

V německém partnerském úřadu došlo ke změně. Petr Müller zemřel. Příčinou byly zdravotní problémy. Přestože mu lékaři doporučovali, aby si odpočinul, Petr na ně nedal a doplatil na to.

 

[277]Tyto informace, které český partner obdržel, se také zřejmě jemu zdají být nerozporné. Vše zapadá do běžného kognitivního rámce, do souvislostí mezi zdravotním stavem, přepracováním a smrtí, tak jak je zná každý ze zkušenosti. Obsah sdělení je pro českého partnera jednoznačný proto, že informace získává zprostředkovaně, tj. tak, jak je interpretoval tlumočník. Rozpor v jeho interpretaci vytuší až během dalších replik, pro něj nesrozumitelných, v nichž tlumočník komunikuje pouze s německým partnerem a směje se: 

 

	B3	– – – – – – – – – –
	T6	(PAUZA) – – – –
	B4	– – – – – – – – – –
	T7	– – – – – – – – – – (SMĚJE SE)
	B5	– – – – – – – – – – (SMĚJE SE)
	T8	takže on nezemřel ↓ jen odešel ze svého původního pracoviště ↓ ono to vypadalo ↑ podle toho jak se tragicky tvá/tvářil že je opustil navždy ↓
	A4	(S ULEHČENÍM)
		aha ↓ tak je to teda ↓ já už se lek … a co teď petr dělá ↑

 

Český partner v závěru přijal revidovanou variantu s odůvodněním, proč tlumočník nejprve preferoval variantu první.

Přejděme nyní k třetímu hledisku, hledisku tlumočníka, a podívejme se na genezi rozhovoru z jeho perspektivy.

 

(3) Vzhledem k tomu, že tlumočník jako jediný z partnerů ovládá oba jazykové kódy, je pro rozhovor obou stran nepostradatelný. Je to právě on, kdo vytváří text pro obě strany, tedy jak jeho „českou verzi“, tak „verzi německou“. A jako první si také uvědomí nesoulad mezi svou interpretací a záměrem originálního vysilatele, a tím i nesoulad mezi chápáním obsahu sdělení českou a německou stranou. Základem nedorozumění se stalo dvojznačné kollege müller hat uns verlassen. Přestože tlumočník mohl i v češtině zachovat dvojznačnost (užít např. eufemistické nedávno nás opustil), byl zřejmě na základě neverbálního chování německého partnera přesvědčen o jednoznačnosti své varianty. Podíváme-li se na rozhovor a obě resumé blíže, zjistíme, že rozpor stěží mohl objevit dříve, protože ve fázi, kdy si ověřoval zvolenou variantu, zapadaly informace jak do kognitivního rámce prvního (zdravotní problémy – přepracování – neuposlechnutí lékaře – infarkt – odchod ze zaměstnání), tak do rámce druhého (zdravotní problémy – přepracování – neuposlechnutí lékaře – smrt). 

 

(7.3)	A1	takže vidíte ↑ že se naše složení a funkce vcelku nezměnily ↓
	T1	sie sehen also ↑ daß wir ungefähr in den gleichen funktionen geblieben sind ↓
	A2	a co je u vás nového ↓ jak se má petr müller ↑ všechno při starém ↓
	T2	und was gibt’s neues bei ihnen ↓ wie geht es dem kollegen müller ↓ alles beim alten ↑
	B1	(S VELMI VÁŽNÝM VÝRAZEM V OBLIČEJI) äh nein ↓ sie wissen’s also nicht ↓ kollege müller … hat uns vor kurzem verlassen ↓
	T3	ne není ↓ kolega müller nedávno zemřel ↓
		(NEKLID A ROZRUCH V ČESKÉ SKUPINĚ)
	A3	(SE ZDĚŠENÍM) ne ↓ opravdu ↑ ale vždyť si nikdy na nic nestěžoval ↓ měl nějaké vážné zdravotní problémy ↑
	T4	tatsächlich ↑ er hat sich aber nie über etwas beklagt ↓ hat er ernste gesundheitliche probleme gehabt ↑
	B2	er hatte was mit’m herzen und hohen blutdruck ↓ die ärzte sagten ↑ er soll seine hektische arbeit aufgeben und sich ausruhen ↓ peter hat aber nie auf sie gehört ↓
	T5	měl problémy se srdcem a vysoký tlak ↓ lékaři mu říkali ↑ že by potřeboval víc klidu ↓ ale petr o tom nikdy nechtěl ani slyšet ↓
[278]	B3	und dann kam aber diese herzgeschichte ↓ er hatte einen herzinfarkt ↓ … tja ↓ und dann hat er erst beschlossen von uns wegzugehen ↓
	T6	(PAUZA) hat er nur den arbeitsplatz gewechselt ↑
	B4	(TÁZAVĚ) ja ↓
	T7	ich dachte ↑ daß er für ewig von ihnen gegangen ist ↓ daß er gestorben ist ↓ (SMĚJE SE)
	B5	ach so ↓ nein ↓ nein ↓ (SMĚJE SE)
	T8	takže on nezemřel ↓ jen odešel ze svého původního pracoviště ↓ ono to vypadalo ↑ podle toho jak se tragicky tvá/tvářil že je opustil navždy ↓
	A4	(S ULEHČENÍM) aha ↓ tak je to teda ↓ já už se lek … a co teď petr dělá ↑

 

Nesoulad zjistil tlumočník až na základě výpovědi er hat beschlossen von uns wegzugehen, v níž se akční význam slovesa beschließen (rozhodnout se) neslučoval s jeho variantou „odchodu navždy“. Prvním signálem druhé varianty mohla být pro tlumočníka zmínka, že by se Petr Müller měl vzdát svého náročného zaměstnání (B₂), ale tlumočník ji zřejmě přehlédl nebo nepovažoval za důležitou, proto ji v české verzi nenajdeme. Poté, co tlumočník našel stěžejní místo, které neinterpretoval správně, konzultuje s originálním vysilatelem (repliky T₆ – B₅), koriguje obsah sdělení a českému partnerovi objasňuje, proč volil první variantu.

 

Na rozboru tlumočených bilaterálních rozhovorů jsme pozorovali, jak translační aktivity tlumočníka směřují k adekvátnímu zprostředkování originálního sdělení. V první části jsme doložili jeho aktivity, které přesahují rámec doslovné translace, přispívají k plynulému průběhu rozhovoru a usnadňují recepci jednotlivých replik, v druhé části jsme analyzovali jeden autentický případ nedorozumění. Na rozdíl od běžné (nezprostředkované) komunikace, kde bývá zjevné nedorozumění odhaleno a odstraněno velmi rychle, mělo nedorozumění v našem materiálu delší trvání a složitější průběh. Tlumočník musel vynaložit velké úsilí, aby nedorozumění odhalil a odstranil a aby vyrovnal znalostní komplex obou partnerských stran, což je nezbytný předpoklad pro další plynulý průběh rozhovoru a porozumění vůbec.[6]

 

LITERATURA

 

HOLŠÁNOVÁ, J.: K některým aspektům konsekutivního tlumočení. JazAkt, 27, 1990, č. 1–2, s. 64–66.

HOLŠÁNOVÁ, J.: Zu einigen Aktivitäten des Dolmetschers in bilateralen Gesprächen. In: Akten des 25. linguistischen Kolloquiums 1990. Tübingen (v tisku).

KNAPP, K. – KNAPP-POTTHOFF, A.: Sprachmittlertätigkeit in interkultureller Kommunikation. In: Interkulturelle Kommunikation. Ed. J. Rehbein. Tübingen 1985, s. 450–463.

MÜLLEROVÁ, O.: Nedorozumění v dialogu. SlavPrag, 32, 1988, s. 249–261.

 

[279]R É S U M É

Mißverständnisse in gedolmetschten bilateralen Gesprächen

In einer ersten Analyse werden anhand von authentischem Material aus gedolmetschten bilateralen Gesprächen deutscher und tschechischer Kommunikationspartner vielfältige Aktivitäten des Dolmetschers dokumentiert, die er während seiner translatorischen Tätigkeit entwickelt.

Die Aufmerksamkeit wird zunächst auf diejenigen Aktivitäten gerichtet, die aufgrund der interpretativen Tätigkeit des Dolmetschers entstanden sind und die zum ungestörten, kontinuierlichen Gesprächsverlauf beitragen.

In einem zweiten Schritt wird dann ein Gesprächsabschnitt analysiert, in dem die Aktivitäten des Dolmetschers zu einem Mißverständnis geführt haben. Diesen Gesprächsabschnitt betrachte ich unter folgenden drei Aspekten: (1) aus der Sicht des deutschen Partners, (2) aus der Sicht des tschechischen Partners, (3) aus der Sicht des Dolmetschers. Schließlich wird gezeigt, wie sich der Dolmetscher um die Aufdeckung und Beseitigung des Mißverständnisses bemüht und zum Ausgleich des Informationspegels beider Partner beiträgt, was eine Voraussetzung für die Verständigung der Kommunikationspartner darstellt.

Slovo a slovesnost, ročník 52 (1991), číslo 4, s. 273-279

Předchozí Jana Hoffmannová: Komunikační konflikt a dramatický text (Rozbor dramatu J. Šotoly Cesta Karla IV. do Francie a zpět)

Následující Eva Hajičová: Jsou záporné věty víceznačné?