Konference o lingvistické rekonstrukci a nejstarší historii Východu

Václav Blažek

[Kronika]

(pdf)

Конференция о лингвистической реконструкции и древнейшей истории Востока / Conference about the linguistic reconstruction and the earliest history of East

Ve dnech 22. 5. – 2. 6. 1989 proběhla v moskevském Orientálním ústavu (Institut vostokovedenija) zásluhou A. Militareva a I. Pejrose první mezinárodní konference na půdě SSSR, zabývající se vzdálenou genetickou příbuzností a hlubinnou rekonstrukcí prajazyků na úrovni makrorodin. Konference navazovala na podobná setkání z r. 1972 a 1977, organizovaná Ústavem pro slovanské a balkánské studie (Institut slavjanovedenija i balkanistiki), a setkání r. 1984, které už pořádal Orientální ústav, vždy však bez mezinárodní účasti. Vlastně prvním mezinárodním fórem tohoto druhu bylo sympozium o jazyce a prehistorii, které se uskutečnilo v listopadu 1988 na Michiganské univerzitě v Ann Arboru v USA (viz SaS, 51, 1990, s. 251n.). Moskevská konference však všechny předchozí překonala jak velkým počtem účastníků (přes 120), tak šíří tematického záběru. Vedle lingvistů zde vystoupila řada antropologů, etnografů, historiků a archeologů.

Příspěvky přednesené na konferenci byly částečně publikovány ve třech sbornících (škoda, že se s výjimkou R. Austerlitze (USA) nedostalo na jiné zahraniční účastníky) pod titulem „Lingvističeskaja rekonstrukcija i drevnejšaja istorija Vostoka” (Moskva 29. 5. – 2. 6. 1989): část I, 222 s., 17 příspěvků, část II, 92 s., 7 příspěvků (Materialy k diskussijam na Meždunarodnoj konferencii), část III, 145 s., 87 tezí referátů (Tezisy dokladov Meždunarodnoj konferencii), AN SSSR, Institut vostokovedenija, Moskva 1989.

Jednání konference probíhala v 10 sekcích, zakončena byla plenárním zasedáním. Zastavme se alespoň informativně u nejzajímavějších referátů (pokud byly publikovány, uvádím římským číslem díl svazku a stránky).

Sekce 1 se zabývala lingvistickou a etnokulturní hostorií národů Kavkazu. G. R. Cecchladze hovořil o vývoji státnosti ve staré Kolchidě (III, s. 118 – 119). S. M. Džamirzajev upozornil na lingvistické, ale i etnokulturní začlenění nachských národů do předoasijského regionu (III, s. 44 – 46). Příspěvek I. G. Mačavarianiho se týkal ergativní vazby v churritourartských jazycích. Š. V. Gabeskirija analyzoval kulturní slovník společný pro semitské a kartvelské jazyky spolu s arménštinou (III, s. 24 – 25). Autor této zprávy předložil 30 nostratických etymologií, v nichž se nově objevuje kartvelský materiál.

Sekce 2 byla zaměřena na lingvistickou a etnokulturní historii indoevropských národů. N. N. Kazanskij se soustředil na indoevropskou onomastiku jako historický pramen (III, s. 59). O. S. Širokov se zabýval glottogenezí paleobalkánského areálu (II, s. 129 – 131). Je. A. Glebova probírala otázky spojené s italo–keltskou jazykovou jednotou (III, s. 32 – 33). V. V. Shevoroshkin spolu s G. A. Barinovou (USA) informovali o nálezech nových karijských nápisů v Egyptě a jejich interpretaci paleografické, morfologické i etymologické. Příspěvek O. A. Osipové se týkal rekonstrukce indoevropských primárních ukazatelů aktivního pádu (III, s. 91 – 93).

Sekce 3 měla na programu problémy rekonstrukce a původu „izolovaných” jazyků a jazyky Nového světa. Velmi přesvědčivě zapůsobil A. V. Vorvin svou rekonstrukcí pozdního ainského prajazyka (III, s. 18 – 20). Pro řešení genetického začlenění ainštiny předložil několik srovnání mezi ainštinou a nivchštinou, v obou případech na základě rekonstruovaných prajazyků. Etnogenezí Ainů se zabýval také A. B. Spevakovskij (III, s. 110 – 112). Na severopacifický areál a zejména vztahy nivchštiny k tunguzštině se zaměřil R. Austerlitz (USA). V. P. Jajlenko se pokusil na základě analýzy keltského folklóru prokázat přítomnost jenisejské toponymiky ve Střední Asii (III, s. 134 – 136). N. V. Gurov předložil argumenty pro příslušnost izolovaného jazyka kusunda z Nepálu (někdy bývá řazen k sinotibetským jazykům) k sinokavkazské makrorodině s užším vztahem k rodině jazyků jenisejských (III, s. 41 – 44). D. R. Leščiner předložil svou rekonstrukci prajazyka amerindské jazykové rodiny hoka a ilustroval ji rekonstruovaným slovníkem názvů částí těla. Amerindský materiál se objevuje také v příspěvcích o vzdálené jazykové příbuznosti. V. V. Shevoroshkin našel několik desítek lexikálních paralel mezi rekonstruovanými prajazyky nostratickým, sinokavkazským, austronézským a amerindským. A. Ju. Ajchenvaľdová-Angenotová svůj pohled zúžila na vztahy nostratických jazyků s amerindskými a se zvláštním zřetelem k archaické jazykové rodině že.

Sekce 4 pojednávala o afroasijských a v menší míře i o afrických jazycích. Celkem [318]třikrát vystoupila autorská dvojice V. E. Orel a O. V. Stolbova s příspěvky o čadsko–egyptských lexikálních izoglosách z oblasti kultury (I, s. 131 – 136), o kušitské slovní zásobě z oblasti materiální kultury (III, s. 88 – 89), o odrazu afroasijského vokalismu v egyptštině (III, s. 89 – 90); navíc spolu s A. Ju. Militarevem přednesli výsledky svého bádání, týkajícího se afroasijského slovníku terminologie spojené s bydlením (I, s. 137 – 158). A. G. Belova rozebírala zemědělskou terminologii (názvy ročních období) v jazycích jižní Arábie. I. Homburg zkoumal semitské názvy nádob. M. N. Meparišvili se zabýval transformacemi rekonstruovaného systému prasemitských sibilant (III, s. 79 – 80). N. A. Žvania analyzoval strukturu kořene v jazyce tigriňa (III, s. 48 – 49). Na některé afroasijské archaismy v syntaxi jazyka hausa upozornil N. A. Dobronravin (III, s. 140 – 141). Etnogenezí největšího kušitského etnika oromo se zabývala K. P. Kalinovská (III, s. 60 – 61).

Sekce 5 se vyslovovala k problémům sociologie vývoje předpísemných a raně písemných společenstev. Zde vystoupil např. V. A. Popov s příspěvkem o politogenetických kontroverzích a druhotné politogenezi (III, s. 144 – 145) a A. V. Korotujev, který hovořil o některých ekonomických předpokladech formování tříd a politogeneze (I, s. 75 – 95).

Sekce 6 se soustředila na lingvistickou, etnickou a kulturní genezi Slovanů. F. V. Šelov–Kovedjajev upozornil na stále ještě nevyčerpané zdroje informací pro etnogenezi Slovanů, které nám poskytují antické prameny (III, s. 125 – 127). V. A. Dybo a S. L. Nikolajev se vyslovil k otázce členění raných slovanských dialektů z pozice akcentologie (II, s. 66 – 92). Problematice původu toponyma Rus byly věnovány dva referáty: Je. A. Meľnikové spolu s V. Ja. Petruchinem (II, s. 42 – 55) a P. M. Kožina (II, s. 56 – 57). Dermatoglifikou východních Slovanů se zabývala N. A. Dolinová (II, s. 58 – 65).

Sekce 7 byla zaměřena na etnokulturní historii a lingvistickou rekonstrukci. Vystoupili zde např. tito referenti: P. M. Kožin, Paleokulturologie a etnogeneze (III, s. 69 – 71), S. V. Kullanda, Kde končí lingvistika a kde začíná historie? (I, s. 68 – 74), K. I. Pozdnjakov, Slovník a gramatika v rekonstrukci prvků kultury (III, s. 96 – 100), V. Ja. Porchomovskij, Příbuzenské systémy z historickosrovnávacího a typologického pohledu (III, s. 102 – 104) aj.

Sekce 8 se týká staré Přední Asie a sousedních regionů s ohledem na jazykové a kulturní vztahy. L. S. Bajunová zhodnotila význam onomastiky pro lingvistickou a etnokulturní historii Přední Asie (III, s. 9 – 10). L. V. Borová analyzovala ženský dialekt v sumerských textech (III, s. 16 – 18). V dalším příspěvku spolu s A. Ju. Militarevem předložila rekonstrukci sumerské fonologie (I, s. 96 – 105). C. Boisson (Francie) vypracoval řadu paralel snad kulturního charakteru k sumerským názvům pro kozu a různé druhy antilop.

Sekce 9 byla věnována nostratickým jazykům a národům. K. Rovenchuková (USA) informovala o pokrocích se studiu vzdálené jazykové příbuznosti v USA ve srovnání se SSSR. E. de Grolier (Francie) se zaměřil na metodologické otázky ověřování vzdálené jazykové příbuznosti. Rekonstrukcí nostratické morfologie se zabývala I. Hegedüsová (Maďarsko). Příspěvek A. Gluhaka (Jugoslávie) týkající se metateze typu *Ceuk~* Cek^W– v indoevropštině v nostratickém kontextu byl přednesen v nepřítomnosti autora. V. Blažek předložil 110 nových afroasijsko–drávidských paralel, doplňujících nostratický slovník. Největší zastoupení měly referáty zabývající se problematikou perspektivně. A. B. Dolgopolsky (Izrael) reinterpretoval Starostinovu dosud nepublikovanou rekonstrukci praaltajských diftongů v tom smyslu, že alespoň část případů lze chápat jako diftongy sekundárně metatezí koncového vokálu. A. V. Dybová vystoupila se dvěma příspěvky. První, který byl prezentován už r. 1988 v Ann Arboru, se týkal metod systémové rekonstrukce v altajské a nostratické slovní zásobě, konkrétně názvů částí těla (I, s. 196 – 209). Druhý se zabýval výpůjčkami z uralských jazyků do anatomické terminologie altajských jazyků (I, s. 210 – 215). O. A. Mudrak hovořil o historické čuvačské fonetice a její projekci do praaltajského i nostratického stadia (I, s. 216 – 222).

V sekci 10 se sešli specialisté na Východní a Jihovýchodní Asii. S. Je. Jachonov se vyslovil spíše kriticky k pokusům hledat pravlasti jazykových rodin jen na základě tzv. kritéria roztříštěnosti (III, s. 137 – 138). I. I. Pejros shrnul do obsáhlé retrospektivy lingvistickou prehistorii jižní a východní Asie (I, s. 167 – 178). Spolu s V. A. Šineriľmanem analyzovali na základě dat paleolingvistiky, archeologie, paleobota[319]niky a dalších disciplín vznik a vývoj pěstování rýže (I, s. 179 – 195). W. H. Baxter (USA) sledoval rozptyl označení bavlny z jazyků austroasijských do čínštiny, ale též na západ až po jazyky Středomoří. Klasifikaci austroasijských jazyků se věnoval G. Diffloth (USA). O raných etapách etnolingvistického vývoje austronézských jazyků ostrova Sulawesi pojednával Ju. Ch. Sirk (III, s. 106 – 108). M. V. Noviková se zaměřila na klasifikaci a datování postupné divergence thajských jazyků (III, s. 83 –84). V. I. Gjochman se soustředil na rekonstrukci proto-dun-šujského vokalismu (III, s. 35 –38). M. V. Sofronov se zabýval typologií nejstarších písemných systémů centrální Asie (III, s. 108 – 110).

Konferenci zakončilo plenární zasedání, věnované otázkám kvantitativní a počítačové lingvistiky. S. A. Starostin vystoupil s příspěvkem známým už z Ann Arboru (1988) o modifikované glottochronologii a zcela nové metodě, tzv. kořenové glottochronologii (I, s. 3 – 40). A. Ju. Militarev uplatnil Starostinovu modifikovanou metodu při analýze divergence koptských dialektů ve vztahu ke staré egyptštině (I, s. 40 – 43). Naopak V. I. Belikov přesvědčivě doložil na příkladu kreolských jazyků případy, kdy glottochronologie selhává (I, s. 44 – 54). G. Gragg (USA) informoval o své koncepci lexikálních bází dat užitečných pro účely etymologické.

Přes své velkolepé pojetí, mimořádnou obětavost organizátorů a nesporný přínos, představovaný jak smělými hypotézami, tak důsledným uplatňováním interdisciplinárních přístupů, byla konference mírně poznamenána vzrušenou atmosférou I. sjezdu lidových poslanců, který se konal v Moskvě ve stejných dnech.

Slovo a slovesnost, ročník 52 (1991), číslo 4, s. 317-319

Předchozí Marie Nováková: Jubilejní konference slovenských onomastiků

Následující Jana Holšánová: Lingvistické kolokvium v Paderbornu