Ilse Zimmermann (Hrsg.): Syntax und Semantik der Substantivgruppe

Ludmila Uhlířová

[Book reviews]

(pdf)

Ilse Zimmermann (Hrsg.): Syntax und Semantik der Substantivgruppe

Ilse Zimmermann (Hrsg.): Syntax und Semantik der Substantivgruppe. Studia grammatica, 33. Akademie Verlag, Berlin 1991. 225 s.

 

Ke studiu syntaxe a sémantiky NP lze přistupovat z různých teoreticko–metodologických pozic formálních nebo funkčních. Svazek, který je předmětem této zprávy, se svou orientací důsledně řadí do lingvistiky formální. Všech pět autorů v něm zastoupených, I. Zimmermannová, U. Bischofová, S. Freytag, J. Dölling a R. Blutner, se hlásí k teorii generativní gramatiky, a to k její podobě reprezentované pracemi Chomského osmdesátých let („government and binding”, teorie bariér, theta–teorie atd.), a ke [158]směrům moderní logiky. Gramatiku chápou jako modulární systém specifických strukturálních jednotek, pravidel a obecných principů, které ve svém souhrnu vytvářejí jazykový systém a determinují mentální reprezentace struktur jazykových výrazů. V tomto teoretickém rámci studují jednak obecné, jednak dílčí syntaktické a sémantické vlastnosti NP. Vycházejí z poznání, že struktura NP vykazuje jak rysy paralelní s jinými typy syntagmat, tak i řadu vlastností specifických, k jejichž analýze je třeba zvláštních postupů; právě na ty se soustřeďují.

Východiska analýzy NP vypracovala I. Zimmermannová v obecně pojaté stati, která celý svazek programově uvádí a metodicky zastřešuje. Na ni navazuje šest studií speciálnějších.

V prvé z nich I. Zimmermannová zkoumá strukturu NP se slovesnými abstrakty a „subjektem”, tj. typy Untersuchung/Zufriedenheit/Apetit + „subjekt” a dále posesívní typ die drei Hunde von Peter/von ihm/Peters. Soustřeďuje se na zákonitosti v distribuci sémantických pozic (dokazuje např., že exponenty determinace a posese nemají komplementární distribuci v NP), dále na pravidla souvýskytu argumentů a na „blokování” syntaktických pozic. Autorčin výrazně konfrontační pohled – pracuje s materiálem ruským, polským, bulharským, italským, albánským a německým – zaručuje tolik potřebný nadhled při formulaci obecných sémantických vlastností NP i při zjišťování zajímavých systémových diferencí mezi jazyky. Např. pokud jde o rozdíly mezi polštinou a ruštinou, konstatuje autorka, že v ruštině je rozdíl mezi dvojicí kauzativních sloves vozvraščať/vernuť a dvojicí inchoativ vozvraščaťsja/vernuťsja u odpovídajícího deverbativního abstrakta do té míry zrušen, že postfix –sja se nemůže vyskytnout. Naproti tomu v polštině je přítomnost/nepřítomnost reflexíva się projevem rozdílu mezi „pravým” slovesným jménem (tj. takovým, které náleží k slovesnému paradigmatu: bogacenie się – s. 87–88) a deverbativním substantivem, které je výsledkem „lexikálního slovotvorného procesu” (povrót książek, powrót brata). Autorčina citlivá pozorování mohou inspirovat další badatele k hledání sémantických izoglos rozšiřováním konfrontační báze.

Podobně to platí o statích dalších autorů. Na zkoumání „prominence” strukturních „pádů” (tj. počtu a druhu argumentů) u NP s deverbativním abstraktním jádrem v ruštině – na pozadí němčiny a angličtiny – se zaměřila U. Bischofová a zhruba paralelní zkoumání NP s deverbativním jménem na materiále německém podal S. Freytag.

Tři studie založené na anglickém jazykovém materiále, napsané na rozdíl od čtyř již zmíněných německy psaných statí anglicky, jsou po řadě věnovány:

– formálně sémantické analýze NP s kolektivy: J. Dölling dovozuje, že referenty výrazů jako committee, regiment, group of children, deck of cards apod. jsou objekty zvláštní ontologické povahy s charakteristickými atributy;

– tzv. efektu určenosti: R. Bluttner hledá co nejjednodušší formulaci pravidel dovolujících/omezujících výskyt výrazů s příznakem určenosti/neurčenosti v různých typech konstrukcí, jako je např. pravidlo o neslučitelnosti definitní NP se sémantikou lokalizovaného objektu v existenciální konstrukci there is …;

– generickým větám různých typů, jako Ravens are (normally) black, Birds fly, A dog barks: R. Bluttner k rozboru jejich sémantiky užívá aparátu tzv. nonmonotónní logiky.

Generativní přístup ke gramatickému popisu a analýze je ve svazku představen svými charakteristickými rysy, tj. jako přístup usilující o univerzálnost (o odlišení a vyzdvižení toho, co je typologicky různým jazykům společné, od toho, co je pro každý jazyk specifické), a dále o systematičnost a racionálnost, projevující se v úsilí po optimální formulaci obecně sémantických pravidel pomocí daného pojmového a formálního aparátu. Substantivní fráze je téma, které je v popředí badatelského zájmu I. Zimmermannové a jejích kolegů již po řadu let; tento svazek dobře reprezentuje nejnovější výsledky jejich analýz, je vydán pohotově (necelý rok od dokončení rukopisu) a ve zdařilé formální úpravě.

Slovo a slovesnost, volume 53 (1992), number 2, pp. 157-158

Previous Jiří Nekvapil: Florian Menz et al.: „Der Kampf geht weiter“. Der publizistische Abwehrkampf in Kärntner Zeitungen seit 1918

Next Jiří Černý: Konference o motivaci v jazyce – San Marino 1990