Olga Martincová a kol.: Nová slova v češtině. Slovník neologizmů

Miroslav Komárek

[Recenze]

(pdf)

Olga Martincová a kol.: Nová slova v češtině. Slovník neologizmů

 Nová slova v češtině. Slovník neologizmů. Kol. autorů pod vedením O. Martincové.[1] Academia, Praha 1998. 356 s.

  

Recenzovaná publikace, vzniklá v Ústavu pro jazyk český AV ČR, je výsledkem dlouholeté soustavné práce lexikografů tohoto akademického pracoviště na tomto úseku české lexikografie. Od počátku jejich úsilí bylo jasné, že lexikografická práce tohoto druhu musí překročit úzké hranice psaného jazyka a postihnout dynamiku současného lexikálního vývoje v širším okruhu jazykové komunikace. To samozřejmě nutilo k vypracování metod a kritérií takto široce pojatého výzkumu. Již předem je možno konstatovat, že slovník Nová slova v češtině celou svou koncepcí (vyloženou v úvodních poznámkách na s. 6–18) dokazuje důkladnost a hloubku metodologické přípravy, která před jeho sestavením předcházela.

Slovník – pojatý v zásadě jako slovník nenormativní – obsahuje asi 4600 slovníkových hesel. Jsou to jednak slova nově přejatá nebo nově utvořená – slovotvorně, popř. syntakticky (sdružená pojmenování), jednak slova, u kterých vznikly nové významy (neosémantizmy). Co do funkční příslušnosti jsou tyto neologizmy vzaty z hlavních oblastí spisovné komunikace: publicistické, odborné, administrativní, umělecké, z běžného dorozumívání (sem patří i slangizmy, tj. výrazy běžně užívané či užité mimo oblast slangu). Hesla byla vybrána z cíleně budované lexikální databáze v konfrontaci s jinými materiálovými zdroji: slovníky spisovného jazyka, cizích slov, frazeologie, soupisů slangizmů a argotizmů aj. Využil se i materiál posledních chronologických vrstev lexikálního archivu ÚJČ a materiál shromažďovaný v databázi českého jazykového korpusu.

Šíře použitého lexikálního materiálu dává tomuto slovníku českých neologizmů velkou míru reprezentativnosti. Jistě by bylo možno diskutovat o jednotlivých případech, které ve slovníku být nemusely nebo naopak v něm být mohly či měly, ale to jsou jen drobnosti, které celkový dojem reprezentativnosti slovníku podstatně nenarušují. (Namátkou uvádím: chybějí např. frekventované železniční termíny intercity, eurocity, supercity; chybí dnes bohužel značně aktuální výraz všimné ‚úplatek’, politologický termín kremlolog, který k nám proniká i v nevhodné podobě kremlinolog, aj.)

V nepřetržitém toku jazykového vývoje má každá synchronní sonda hodnotu jen aproximativní, hranice obrazu synchronie jsou vždy neostré, rozplývavé. A k tomu přispívá i relativnost výběrových kritérií a nejednou i mezerovitost, neúplnost korpusu, který máme k dispozici. Ostatně i sám příznak novosti lexikálního prostředku je mnohdy jen relativní. Vždyť produktivní, živé způsoby tvoření slov [68]vytvářejí na principu analogie jakousi vrstvu potenciálních slov, do níž může uživatel jazyka jen sáhnout a pak zhmotnit v komunikaci zvolené potenciální slovo bez nebezpečí, že mu partner neporozumí. Např. stejně jako slovo nedvědománie (zahrnuté do slovníku asi zbytečně) budeme chápat i možné výrazy haškománie, cukrománie, jež ve slovníku nenajdeme; stejně jako slovo kantovec, dávno už běžné, budou pro nás zcela samozřejmé i výrazy klausovec, havlovec, rumlovec; a pro lingvistu bude zcela jasné, budeme-li mluvit pejorativně o paslovech nebo parománech. Popisný charakter takových možných slov a jejich zakotvení v systému produktivních slovotvorných typů činí z nich už předem, v okamžiku prvního použití, zcela legitimní „domorodce“ ve slovní zásobě jazyka a otázkou je jenom to, zda zůstane jen u jejich individuální aplikace, nebo zda proniknou i do širšího úzu. A je zde pro jejich další osud důležitá také pragmatická otázka, zda tyto výrazy nejsou už svým obsahem předurčeny k dočasnosti. (Jak dlouho může trvat éra obdivu k písním bratří Nedvědů, jak dlouho bude odolávat na trhu počítačů značka Amiga se svými uživateli amigisty (ve slovníku je – bez stylové charakteristiky – i expresivní varianta amigáč) náporu Windows a jejich přívrženců windowsistů (viz s. 335)? A jak dlouho vydrží ti dosud silní windowsisté?)

Synchronní, tj. chronologicky dvoustranně vymezená soustava lexikálních neologizmů se tedy jeví jako jakýsi amébovitý útvar s neostrými hranicemi, ve kterém je možno rozlišit centrum, jež vývojově směřuje k likvidaci svého příznaku novosti a k plnému začlenění do lexikálního systému jazyka, a pak periferii, jejíž prvky jsou víceméně labilní (z příčin uvedených výše) a někdy až efemérní. Autorům slovníků neologizmů nezbývá než se pohybovat po této nepevné půdě a pokusit se na ní orientovat. Způsob, jak to provedli autoři posuzovaného slovníku, zaslouží uznání.

Připojím několik poznámek jednak k hodnocení slovníku a jednak ke způsobu jeho uspořádání.

Slovník Nová slova v češtině je přínosný jak pro jazykovou praxi (1.), tak i pro lingvistiku, lingvistickou teorii (2.).

Ad 1. Nová slova zahrnutá do slovníku jsou ponejvíce slova přejatá, jejichž význam a stylová hodnota nejsou dosud pevně zakotveny v povědomí uživatelů jazyka. Recenzovaný slovník je z tohoto hlediska nutně slovníkem výkladovým, který význam/významy slov vždy demonstruje na příkladech. V povědomí uživatelů jazyka není však mnohdy ustálená ani forma slova, tj. způsob ohýbání nebo neohebnost, a jeho výslovnost. Autoři slovníku zdůrazňují, že jejich slovník je nenormativní, tj. nepreskriptivní, ale celý způsob zpracování přesto k normě směřuje: slovník by mohl přispět k ustálení normy pravopisné i výslovnostní a k ustálení přesného významu slov, což je důležité zvláště u odborných termínů. Bedlivé přihlížení ke stylovým hodnotám slov může pomoci ke kultivaci naší jazykové praxe jak v komunikaci mluvené, tak i psané.

Ad 2. Pro lingvistu poskytuje slovník bohatý materiál ke sledování vývojových tendencí v lexiku a zejména v tvoření slov (pojmenování). Velmi zřetelný je růst počtu slov složených: dobře je to vidět např. na slovech s prvním komponentem [69]video- (ve slovníku je jich celkem 90) nebo audio- (10) nebo na počtu složených slov s prvním komponentem celo- (rovněž 10). Z lingvistického hlediska to znamená důležitý posun v hierarchii jazykových typů, které se podílejí na typologickém utváření češtiny. Dále zřejmě přibývá neohebných slov, která plní adjektivní funkci anteponovaného atributu a konkurují ohebným adjektivům stejného významu, srov. např. erotické a porno komiksy, gay komunita, unisex móda vedle pornografický, unisexový. I to je důležitý jev, který má typologickou relevanci.

Jak se zdá, v přílivu nově přejatých slov se nám znejasňuje hranice, kterou jsme dosud viděli mezi tzv. citátovými slovy a ostatními přejatými slovy. Také to je nesporná kvalitativní změna, třebaže poměrně minuciózní.

Uspořádání hesel ve slovníku je striktně abecední. Přitom do téhož hesla mohou být zahrnuty (s očíslováním) různé významy slova, ale neužívá se tzv. hnízdování, tj. heslo se kryje se slovem. Abecední uspořádání má jistě praktické výhody (pro uživatele slovníku snadnost vyhledávání), ale je zcela mechanické a dosti často porušuje souvislost mezi slovy, která k sobě patří. Tak např. heslo RAM, což je zkratka pro počítačovou ‚paměť s přímým přístupem’ (angl. Random Access Memory), je od hesel sémanticky identických RAM-disk, ramka (označeno jako profesionalismus) odděleno hesly rambo ‚neohrožený silák’, ramboiáda ‚příběh s postavou Ramba’, rambovský, což je poněkud komické. Nebylo by přece jen vhodné aplikovat ve slovníku princip hnízdování, samozřejmě v rozumné míře? V uvedeném příkladě by tak bylo možno zařadit do hesla RAM i zbylá dvě hesla a navíc by to mělo tu výhodu, že by se odstranil neodůvodněný rozdíl ve výkladu významu těchto slov. (Totéž platí také pro „hnízdo“ kolem substantiva rambo.) Tato má připomínka se týká i jiných případů, poněkud odlišných, kdy by hnízdování mohlo zdůraznit podstatné systémové souvislosti mezi slovy. Tak např. samostatná slovníková hesla vaks ‚přístroj na praní a sušení koberců’, vaksing, vaksingový, vaksovací, vaksování by účelně mohla být sdružena v jednom hesle (paradoxně chybí sloveso vaksovat, které je pro dva z těchto výrazů fundující). Stejně je tomu u hesel ekologizace, ekologizační, ekologizovat se, ekologizující aj. Takových případů, kdy se substantivum verbální nebo jiné substantivum dějové odděluje od slovesa nebo relační adjektivum od svého substantiva, je ve slovníku hodně. Je zřejmé, že by se hnízdováním zjednodušilo i výkladové vybavení hesla a někdy zabránilo i nepřesnostem, které se do výkladu sémanticky vzájemně souvisících slov někdy vetřely (např. normalizace na s. 186 není ‚totalitní režim’, nýbrž primárně činnost tohoto režimu).

Shrnuji: Slovník Nová slova v češtině je důležité a zdařilé lexikografické dílo, užitečné pro jazykovou praxi i pro lingvistickou teorii. Má ovšem jednu velkou „chybu“: bude jej třeba periodicky inovovat. Z toho plyne, že sledování neologizmů bude muset patřit ke stálým úkolům naší lexikografie.

katedra bohemistiky FF UP
Křížkovského 10, Olomouc

Slovo a slovesnost, ročník 60 (1999), číslo 1, s. 67-69

Předchozí Romana Prouzová: Derrida a de Saussure

Následující František Čermák: Dana Bittnerová – Franz Schindler: Česká přísloví