Za Josefem Filipcem

Olga Martincová

[Chronicles]

(pdf)

In memoriam of Josef Filipec

Dne 7. dubna 2001 zemřel PhDr. Josef Filipec, CSc., přední představitel české lexikologie a lexikografie, badatel v oblasti stylistiky a terminologie, autor podnětných prací z úseku konfrontační (kontrastivní) lingvistiky, dějin obrozenské spisovné češtiny i z oboru literární vědy a kritiky. Odešel v 86 letech, do poslední chvíle autorsky činný, pozorný k aktuálnímu lingvistickému dění. Máme ještě v živé paměti jeho jubilejní přednášku K pojmu „valeur“ u Ferdinanda de Saussura, kterou přednesl na půdě Jazykovědného sdružení při oslavách svých pětaosmdesátin, i poslední jeho větší publikovanou studii Lexém-sémém, oblast jeho užití a typy neurčitosti (SaS, 59, 1998, s. 81–95).

Souborný obraz o Filipcově vědecké dráze, o šíři témat, kterými se zabýval, o množství vykonané práce, o jeho činnosti organizační dávají jubilejní příspěvky otištěné v tomto a dalších časopisech (SaS 1975, 1985, 1995, 2000; NŘ 1975, 1985, 1995; JazAkt 1995). Připomeneme však přesto při této smutné příležitosti znovu nejvýznamnější údaje o jeho životě, díle a působení.

Josef Filipec se narodil 21. února 1915 v Hošticích, okres Kroměříž. Po studiích na brněnské fakultě působil řadu let jako středoškolský profesor v Chocni na tamější obchodní akademii. V r. 1947 přišel do Ústavu pro jazyk český a pracoval zde až do definitivního odchodu do důchodu (1982). Zde se také hned od počátku začal věnovat lexikografii a lexikologii, nejdříve jako spoluautor Příručního slovníku jazyka českého, ale záhy i jako teoretik svého oboru. Spolu s tím plnil rozmanité povinnosti řídící (v letech 1969–77 vedl oddělení lexikologie a lexikografie ÚJČ; od r. 1971 do r. 1976 působil jako zástupce ředitele ústavu). Velmi záslužná a pro úroveň české lingvistiky významná byla i jeho účast v organizování vědeckého života: udržoval kontakty s řadou zahraničních pracovišť; z jeho iniciativy vznikly dva svazky Deutsch-tschechische Beziehungen in Bereich der Sprache und Kultur (Lipsko 1965, Berlin 1968) a dva svazky Grundlagen der Sprachkultur. Beiträge der Prager Linguistik zur Sprachtheorie und Sprachpflege 1, 2 (Berlin 1976, 1982); vykonával funkci sekretáře Jazykovědného sdružení; roku 1960 založil jeho lexikologickou sekci; byl členem Kruhu přátel českého jazyka, členem lexikologicko-lexikografické komise při Mezinárodním komitétu slavistů, členem Societas linguistica Europaea.

V obdivuhodně rozsáhlé Filipcově činnosti ovšem patřilo hlavní místo lexikologii a lexikografii.

J. Filipec byl spoluautorem a redaktorem tří slovníků spisovné češtiny: Příručního slovníku jazyka českého (1935–1957), čtyřdílného Slovníku spisovného jazyka českého (1958–1971), pro který jako speciální úkol provedl revizi synonym (a také zásady zpracování synonym připravil), a jednodílného Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost (1978). Pro něj vypracoval a jím uskutečnil koncepci specifického typu synchronního slovníku, tj. slovníku normativního, výkladového, s maximem informací, slovníku určeného každému uživateli češtiny a žákům především středních škol. (Druhé, přepracované a doplněné vydání vyšlo roku 1994.)

Filipcovo chápání jednojazyčného slovníku výkladového, totiž že „slovník živého jazyka je dnes exponentem celé lingvistiky od pravopisu po syntax a text“ (SaS, 55, 1994, s. 135), znamenalo u Filipce celoživotní badatelský program: podat celistvou teorii lexikologie a vybudovat tak teoretickou bázi lexikografie. Naplňování tohoto úkolu můžeme sledovat od prvních větších studií, jmenovitě od studie Lexikálně sémantická výstavba hesla – ústřední otázka lexikografické práce (v plném znění publikováno v SaS, 18, 1957, s. 129–150), a monografie Česká synonyma z hlediska stylistiky a lexikologie (Praha 1961) přes další teoreticky zaměřené studie a stati uveřejňované v prestižních sbornících a časopisech až k syntetickému dílu Česká lexikologie (Praha 1985), připravenému spolu s F. Čermákem, včetně prací novějších. Patří k nim např. obsáhlá kapitola Teorie a praxe jednojazyčného slovníku výkladového v Manuálu lexikografie (ed. F. Čermák a R. Blatná, Praha 1995, s. 14–49) aj. Myšlenky formulované ve všech jmenovaných a i zde nejmenovaných pracích budou nesporně trvalou inspirací domácího i zahraničního výzkumu a popisu lexika. O ohlasu Filipcova teoretického úsilí v zahraničí svědčí mimo jiné výběr jeho prací ve sborníku Studia lexicologica (Specimina philologiae slavicae, Band 109, München 1996).

[80]Filipcova vědecká erudice našla své ocenění nejen ve vážnosti, jíž se těšil v domácí lingvistické obci a v zahraničí. Dostalo se mu také po zásluze ocenění oficiálního – stříbrné plakety Josefa Dobrovského a za Slovník spisovné češtiny – ceny Jazykovědného kolegia.

Do celé vědecké činnosti J. Filipce je však třeba zařadit nejen jeho podíl na kolektivních lexikografických dílech, jeho vlastní práce a studie, ale náleží do ní i jeho rozsáhlá spolupráce jako recenzenta, vědeckého redaktora anebo prostě rádce. Přátelské rady, pozornost, které v posledním desetiletí věnoval činnosti lexikologicko-lexikografického oddělení ÚJČ, zájem, s nímž přistupoval k lingvistice rozvíjené na jiných pracovištích, jmenovitě k lingvistice korpusové, znamenaly podporu a hluboké porozumění. Odchod Josefa Filipce, erudovaného badatele a skromného, přátelského člověka je ztrátou těžko nahraditelnou.

Ústav pro jazyk český AV ČR
Letenská 4, 118 51 Praha 1

Slovo a slovesnost, volume 63 (2002), number 1, pp. 79-80

Previous Karel Kučera: Sborník rozprav k sedmdesátým narozeninám univ. prof. Ivana Lutterera, CSc.

Next František Čermák: Český národní korpus se zpřístupňuje