Šedesátiny významného lexikologa Josefa Filipce

Zdeňka Sochová

[Kronika]

(pdf)

Шестидесятилетие выдающегося лексиколога Йосефа Филипца / Le soixantième anniversaire du lexicologue éminent J. Filipec

Dožil se jich v plném pracovním rozletu dne 21. února 1975. Dr. Josef Filipec, CSc., vedoucí oddělení lexikologie a lexikografie a zástupce ředitele Ústavu pro jazyk český ČSAV, spolupracovník našeho časopisu, narodil se v Hošticích u Kroměříže a absolvoval v posledních předválečných letech brněnskou filozofickou fakultu. V r. 1947 odchází na výzvu akad. B. Havránka do tehdy vznikajícího Ústavu pro jazyk český, aby se zde během roku rozhodl mezi lingvistikou a srovnávací literární vědou, jíž se chtěl původně věnovat. J. Filipec zůstal věren lingvistice a jeho původní zaměření se plodně projevilo i v jeho dalším bádání jazykovědném, zejm. v zájmu o otázky sémantiky, uměleckého stylu a teorie překladu.

Charakterizovat jeho rozsáhlou badatelskou činnost (obnáší okolo 120 publikovaných titulů) na vyhrazeném místě je stěží možné; omezím se proto jen na to nejdůležitější.

Se jménem J. Filipce je spojeno konstituování novodobé české lexikologie jako samostatné jazykovědné disciplíny, jejímž je dnes vůdčím představitelem. Vyzbrojen nedocenitelnými zkušenostmi z lexikografie jednojazyčné i dvojjazyčné, buduje na nich i při své práci teoretické, svůj badatelský zájem však zaměřuje od počátku mnohem šíře. Získal je jako spoluautor obou velkých výkladových slovníků akademických (významný je zejm. jeho podíl na Slovníku spisovného jazyka českého) i jako spoluredaktor Velkého rusko-českého slovníku (Praha 1952—1964) a dvojdílného Česko-ruského slovníku (Praha - Moskva 1973). I připravovaný Velký slovník česko-ruský vzniká za jeho redakční účasti. Za jeho vedení vzniká nyní v ÚJČ jednosvazkový Slovník spisovné češtiny.

Jádro jeho činnosti tvořily zprvu otázky synonymie. Shrnul je do široce pojaté knižní publikace Česká synonyma z hlediska stylistiky a lexikologie. Příspěvek k poznání systému v slovní zásobě (Praha 1961, 382 s.). Původní koncepcí, založenou na kritickém zhodnocení světové literatury, mnohoaspektovým rozborem a popisem synonym a jejich zapojením do širšího rámce lexikologického a obecně jazykového je kniha první komplexní monografií toho druhu v lingvistice a také vyhledávaným základním lexikologickým kompendiem vůbec. Navázal v ní na své dřívější studie týkající se synonym v jednojazyčném slovníku¹[*] a v nářeční slovní zásobě² a k problematice lexikálních synonym³ se později znovu vrací, též ve srovnání s mezijazykovými ekvivalenty.⁴

Jako lexikograf nového typu, poučený i v otázkách interdisciplinárních a obecně lingvistických, které mají vztah k vědecké lexikografii, zabýval se nejdříve lexikálně sémantickou výstavbou hesla,⁵ v rámci toho zejm. rozlišením lexikální jednotky v systému a v užití a hierarchickým členěním jednotek polysémních. Postupné kolektivní rozpracování jednotlivých témat ze jeho vedení vyústí v chystanou soubornou teorii jednojazyčné lexikografie.

Paralelně se zájmem o uvedené otázky projevuje se u J. Filipce i zájem o stylistiku, zvl. lexikální, a o teorii překladu. Zaměřil se nejprve na rozbor odborného stylu⁶ a v souhrnné stati o stylistice, její metodě a místě v jazykovědě⁷ vytyčil i požadavky a metody jazykově stylistické analýzy uměleckých projevů. Sám je ukázkově realizoval na všestranném rozboru jazyka O. Březiny⁸ v aspektu kvalitativním i kvantitativním. Z oblasti teorie překladu jmenujeme jeho studii Jungmannových překladů z němčiny,⁹ sledovaných později v souvislosti s vývojem spisovné češtiny, a konfrontační stylistickou analýzu českých překladů Brechtových dramat.¹⁰ Svou fundovanost v této tematice projevil i v popularizujícím výkladu o jazyce a stylu soudobého českého dramatu¹¹ a v obsáhlém recenzním přehledu francouzských prací stylistických a [164]překladově teoretických.¹² V souvislosti s pojmem překladového ekvivalentu se pak zamýšlí i nad problémy umělecké přeložitelnosti.¹³ Pozdější jeho stylistické příspěvky jsou orientovány i syntakticky.¹⁴ — S oblastí jazyka odborného souvisí jeho starší dílčí studie terminologické, novější pokus o vytčení specifiky odborného lexika ve srovnání s obecnou slovní zásobou¹⁵ a referát o systému a integraci v terminologii.¹⁶

Od 60. let se těžištěm Filipcova vědeckého výzkumu stává mnohostranná problematika lexikologie a lexikální sémantiky. V rozsáhlém souboru statí, publikovaných v domácích i cizích časopisech a sbornících a vzešlých nezřídka z referátů přednesených na mezinárodních kongresech a celostátních konferencích, o nichž také za lexikologii podrobně a kompetentně referoval,¹⁷ rozpracovává Filipec postupně — čerpaje z kriticky prověřených podnětů světové lingvistiky — řadu základních i dílčích otázek lexikologických. Sleduje v nich systémovou povahu slovní zásoby,¹⁸ její strukturní vztahy¹⁹ a dílčí sémantické systémy vydělující se na základě vnitrojazykové²⁰ a mezijazykové²¹ konfrontace, naznačuje problematiku sémantického invariantu a jeho variant²² a v souvislosti s tím i některých typů polysémních ekvivalentů v různých jazycích,²³ zabývá se otázkou centrálních a periferních složek lexika,²⁴ zkoumá vztah slova a významu²⁵ a přenášení významu na základě podobnosti a soumeznosti²⁶ atp. Zvláštní pozornost věnuje autor i otázce spojitelnosti slov,²⁷ přechodu slovních druhů²⁸ a sémantickému popisu lexikálních jednotek, zvl. v slovníkových definicích.²⁹ Filipcovy dosavadní práce vytvářejí dobré předpoklady pro syntézu této tematiky v chystané knižní monografii o hlavních problémech české lexikologie a lexikální sémantiky.

Zároveň s vlastní výzkumnou činností, v níž si Filipec vybudoval svá vlastní teoretická východiska a postupně je stále prohluboval a rozšiřoval, a to jak tematicky, tak o konfrontační zřetel orientovaný slavisticky, zvl. na ruštinu, ale i germanisticky, na němčinu (poslední je tu jeho konfrontační lexikálně sémantická analýza sloves pohybu³⁰), vzniká i řada jeho obecně pojatých statí programatických a informativních, v nichž autor přehlíží dosavadní stav bádání, vytyčuje naléhavé úkoly pro českou lexikologii³¹ a naznačuje perspektivy srovnávací lexikologie v rámci celoslovanském³² i cíle a metody obecné strukturní lexikologie.³³

Samozřejmým pandánem k původním pracím jsou i Filipcovy recenze domácích i cizích prací lexikografických,³⁴ lexikologických³⁵ a sémantických,³⁶ mající punc autorova vhledu do problematiky v jejích širokých souvislostech.

Připomeňme ještě Filipcovu účast na mnoha mezinárodních kongresech, jeho členství i funkce v lingvistických organizacích (v Jazykovědném sdružení a v lexikologicko-lexikografické komisi MKS), jeho průkopnictví vědecké spolupráce s NDR a také jeho soustavnou činnost popularizační a přednáškovou.

Šíře badatelského záběru a zapojení tématu do širokého kontextu obecně jazykovědného, značný rozhled po literatuře a kritické rozpoznání a pohotové asimilování všeho podnětně nového, neúnavná píle a vpravdě robustní pracovní elán (který Filipec očekává i od jiných) charakterizují jubilantovu vědeckou osobnost a jsou zárukou jeho bohaté tvůrčí aktivity i v mnoha dalších letech.

K životnímu jubileu mu byla prezídiem ČSAV udělena stříbrná plaketa Josefa Dobrovského za zásluhy ve společenských vědách. My mu k němu přejeme pevné zdraví a dobré pracovní podmínky do dalších let úspěšné práce.

 

PŘEHLED HLAVNÍCH PRACÍ

Česká synonyma z hlediska stylistiky a lexikologie. Příspěvek k poznání systému v slovní zásobě, Praha 1961, 382 s.

1 Synonyma v jednojazyčném slovníku, Lexikografický sborník, Bratislava 1953, s. 83 až 92.

2 Synonyma a studium nářeční slovní zásoby, NŘ 36, 1953, 97—109.

3 Zur Theorie der lexikalischen Synonyme in synchronischer Sicht, Wissenschaftliche Zeitschrift der Karl-Marx-Universität Leipzig 17, 1968, Gesellschafts- und Sprachwissenschaftliche Reihe, Heft 2/3, s. 189—197.

4 Ekvivalenty a synonyma v slovní zásobě, sb. Slovo a slovník, Bratislava 1973, s. 131 až 143.

5 Lexikálně sémantická výstavba hesla — ústřední otázka lexikografické práce, SaS 18, 1957, 129—150; zkrácené znění za spoluautorství B. Havránka ve sb. O vědeckém [165]poznání soudobých jazyků, Praha 1958, s. 178—188.

6 Rozbor odborného stylu a jeho vnitřní diferenciace, SaS 16, 1955, 37—52.

7 Stylistika, její metoda a místo v jazykovědě, ČsRus 6, 1961, 229—233; rus. rés., s. 256 až 257.

8 K jazyku a stylu Otokara Březiny, NŘ 52, 1969, 1—22.

9 Josef Jungmanns Übersetzung von Goethes Epos „Hermann und Dorothea“ (Sprache und Stil im Zeitkontext), Deutsch-tschechische Beziehungen im Bereich der Sprache und Kultur, Berlin 1965, s. 107—133.

10 Zur sprachlich-stilistischen Analyse der tschechischen Übersetzungen der Dramen Bertolt Brechts, Deutsch-tschechische Beziehungen im Bereich der Sprache und Kultur II, Berlin 1968, s. 17—45.

11 Knížka o jazyce a stylu soudobé české literatury, Praha 1961, s. 161—195.

12 Významný krok v rozvoji francouzské stylistiky a teorie překladu, SaS 27, 1966, 247 až 254.

13 Der Äquivalenzbegriff und das Problem der Übersetzbarkeit, Neue Beiträge zu Grundfragen der Übersetzungswissenschaft V/VI (Beihefte zur Zeitschrift Fremdsprachen, Leipzig 1973), s. 81—87.

14 Např. Zur Frage der funktionalen Satzperspektive im dramatischen Text, sb. Papers on Functional Sentence Perspective, Praha 1974, s. 129—141.

15 Zur Spezifik des spezialsprachlichen Wortschatzes gegenüber dem allgemeinen Wortschatz, Deutsch als Fremdsprache 6, 1969, 407—414.

16 Zur Frage des Systems und der Integration in der Terminologie (Karl-Marx-Stadt, Technische Hochschule 1974).

17 Z VI. mezinárodního sjezdu slavistů v Praze. V. Problematika lexikologická a lexikálně sémantická, SaS 30, 1969, 82—86; Ze VII. mezinárodního sjezdu ve Varšavě. IV. Problematika lexikologie, tvoření slov, lexikální sémantiky a lexikografie, SaS 35, 1974, 144 až 151; X. mezinárodní kongres lingvistů v Bukurešti (Sémantika; tvoření slov; slovní druhy a terminologie), SaS 29, 1968, 71 až 74; Československá konference o historicko-srovnávacím studiu slovanských jazyků, Slavia 26, 1957, 611—617.

18 Systém v slovní zásobě a paralelní významová stavba souřadných slov, Rusko-české studie, Sb. VŠP v Praze, Jazyk a literatura II, 1960, s. 293—305; rus. rés., s. 305 až 307.

19 K otázce vztahů v jazyku, zvláště vztahu podobnosti, SaS 28, 1967, 373—378.

20 Zur innersprachlichen Konfrontation von semantischen Teilstrukturen im lexikalischen System, TLP 3, 1968, 105—118.

21 Ke konfrontaci dílčích sémantických systémů v slovní zásobě dvou různých jazyků, Čs. přednášky pro VII. mezinárodní sjezd slavistů ve Varšavě. Lingvistika. Praha 1973, s. 279—295.

22 K otázce invariantu a variant v lexikální sémantice, Slavica Slovaca 5, 1970, s. 272 až 280.

23 Zur Polysemie und lexikalisch semantischen Sprachkonfrontation, TLP 4, 1971, 217 až 228.

24 Probleme des Sprachzentrums und der Sprachperipherie im System des Wortschatzes, TLP 2, 1966, 257—275.

25 K otázce slova a významu, sb. Problémy marxistické jazykovědy, Praha 1962, s. 275 až 277.

26 O přenášení významu v slovní zásobě, zvláště na základě podobnosti a soumeznosti, AUC, Philol 3 — SlavPrag IV, Praha 1963, s. 479—505; něm. rés., s. 505—506.

27 K otázce spojování slov, NŘ 55, 1972, 103 až 114.

28 K otázce konverze a přechodu slovních druhů v dnešní češtině, SaS 33, 1972, 122 až 129.

29 K otázce sémantického popisu lexikálních jednotek, SaS 34, 1973, 78—84.

30 Zur Problematik der Konfrontation des tschechischen und deutschen Wortschatzes (v tisku pro Deutsch-tschechische Beziehungen III).

31 Perspektivy české lexikologie a sémaziologie, Informační bulletin pro otázky jazykovědné 1962, č. 3, s. 24—35; K úkolům české lexikologie, SaS 29, 1968, 229—276.

32 K perspektivě zkoumání slovní zásoby v češtině a v slovanských jazycích, ČsRus 8, 1963, 67—71.

33 Zur Theorie und Methode der lexikologischen Forschung, Zeichen und System der Sprache III, Berlin 1966, s. 154—173; Zum Aufbau einer strukturellen Lexikologie und lexikalischen Semantik, Actes du X^e Con[166]grès International des Linguistes, Tome 2, Bucarest 1970, s. 601—606.

34 Akademický Příruční slovník jazyka českého dokončen, SaS 19, 1958, 211—224; Třetí díl slovníku současné spisovné ruštiny, Sovětská jazykověda 5, 1955, 436—447; Slovník současné němčiny, SaS 23, 1962, 149 až 157.

35 Zamyšlení nad novou francouzskou lexikologií a lexikografií, SaS 31, 1970, 247 až 252.

36 O Ullmannově pokusu o systém v sémantice, SaS 28, 1967, 170—178; K francouzskému Greimasovu pokusu o strukturní sémantiku, SaS 30, 1969, 423—428.

Zdeňka Sochová

 

Pozn.: K šedesátinám J. Filipce jsou v tomto čísle našeho časopisu věnovány tyto články: K. Horálek, Sémantika a gramatika, s. 81—83; Lexikografický kolektiv ÚJČ, K výkladovým postupům v jednojazyčné lexikografii, s. 84—91; I. Němec, Principy studia slovní zásoby a jejího vývoje, s. 92—103.

Slovo a slovesnost, ročník 36 (1975), číslo 2, s. 163-166

Předchozí Jiřina Novotná-Hůrková: Polská práce o akustické fonetice

Následující Petr Sgall: Mel’čukovo souhrnné zpracování modelu význam ↔ text