Krystyna Kleszczowa – Ludwig Selimski (eds.): Słowotwórstwo a inne sposoby nominacji

Karel Komárek

[Recenze]

(pdf)

Krystyna Kleszczowa – Ludwig Selimski (eds.): Słowotwórstwo a inne sposoby nominacji

Krystyna Kleszczowa – Ludwig Selimski (eds.): Słowotwórstwo a inne sposoby nominacji. Materiały z 4 konferencji Komisji Słowotwórstwa przy Międzynarodowym Komitecie Slawistów (Katowice 27–29 września 2000 r.). Wydawnictwo Gnome, Katowice 2000. 208 s.

 

Slovotvorba ve slovanských jazycích, nejčastěji v ruštině a polštině, pojednávaná strukturálně i kognitivně, srovnávaná s jinými procesy v lexikálním systému – zhruba tak se dá vymezit námětová oblast příspěvků v uvedeném sborníku. V následujících poznámkách se pokusíme tlumočit a případně komentovat hlavní myšlenky jednotlivých statí, které mohou být podnětné pro další konfrontativní zkoumání slovanských jazyků.

Společným tématem několika studií je slovotvorná motivace. I. S. Uluchanov v příspěvku Motivirovannoje slovo v sinonimičeskom rjadu se zabývá vztahem mezi motivovanými a nemotivovanými členy synonymní řady: rozeznává synonyma jednokořenná, ve kterých je slovotvorný prostředek amalgamován s lexikálním významem (např. české mýt se – umývat se), a různokořenná, kde motivovaný člen je analytickým popisem členu nemotivovaného (uvedené příklady jsou ale kalky a výchozí cizí slovo je rovněž motivované, viz ruské ateizm – bezbožije; do této souvislosti by mnohem lépe zapadaly pověstné neologismy českých obrozenců nosočistoplena či klapkobřinkostroj). Naopak J. Furdík v stati Motywacja słowotwórcza między innymi typami motywacji leksykalnej chápe motivaci podstatně šířeji a vychází z koncepce, podle které každý jazykový prostředek je nějak motivován. Po srovnání motivace slovotvorné, fonické, morfologické, sémantické, frazeologické, onymické a dalších kon[237]statuje, že téměř na všech těchto druzích motivace se podílí slovotvorba; ta je tedy nejuniverzálnějším typem lexikálních motivací. Studie I. Ohnheiserové Ješče raz ob oposredstvovannoj motivacii je věnována dvěma v současnosti frekventovaným případům nepřímé motivace: abstraktním dějovým substantivům tvořeným bez prostřednictví příslušného denominálního slovesa, např. robotizace, mcdonaldizace apod., a substantivům tvořeným formálně od relačních adjektiv, avšak nominačně samostatným, např. úrazovost. Kategorie motivačně slovotvorné a nominačně slovotvorné rozlišuje R. S. Manučarjan v článku K sootnošeniju motivacii i nominacii v slovoobrazovanii: motivace je chápána jako prostředek, nominace jako cíl téhož procesu.

Pro další skupinu referátů je příznačné zkoumání vztahů slovotvorby a slovní zásoby, často zaměřené na problémy lexikografické. K. Buzássyová v příspěvku Syntagmatická a paradigmatická dimenzia jednotiek nominácie řeší otázku, zda do výkladového slovníku patří slova utvořená ad hoc v textu, ale nelexikalizovaná, např. negenerál (ešte ako negenerál = v době, kdy ještě nebyl generálem) oproti lexikalizovanému nevojak (zde je ale třeba upřesnit, že nevojak není odvozeno od názvu hodnosti – česky vojín, nýbrž od pojmenování stavu – česky voják, a že se tudíž nedá užít ve stejných kontextech jako negenerál). Stať Z. A. Charitončikové Leksičeskije polja i slovoobrazovatel’nyje processy se týká systematizující a strukturující role lexikálních polí, jejich mnohovrstevnatosti a difúznosti. Lexikální pole množství a času jsou námětem příspěvku M. Pastuchowé Kierunki leksykalizacji struktur słowotwórczych – slovotvorné vztahy v těchto polích jsou vzhledem k lexikalizaci už neprůhledné (kousat – kus, stát – stádo apod.). J. S. Kubrjakova v studii O raznostrukturnych jedinicach nominacii i meste proizvodnogo slova sredi etich jedinic zkoumá specifika odvozených slov ve srovnání např. se složeninami či větnými deskripcemi a dochází k závěru, že odvozeniny se lépe začleňují do textu a umožňují celostnější vnímání pojmenované reality. H. Kalb v příspěvku Varijante nominacije u srpskom i hrvatskom jeziku pozoruje slovotvorné rozdíly dvou velmi blízkých jazyků, mj. frekvenci kalků (více v chorvatštině) a univerbizací (více v srbštině). Některým slovotvorným modelům v srbštině je věnována stať D. Gortan-Premkové O semantici i strukturi derivata. B. Kreja (Zagadnienie derywacji kompletywnej – wypełniającej) si všímá vzájemného vlivu slovotvorných hnízd dvou synonym na tvoření dosud chybějících lexémů. O. Martincová v studii Synonymie a antonymie u slovotvorných neologizmů se vyjadřuje k problému, zda synonyma s významově shodnými formanty (protimonopolní – antimonopolní) vznikají pouze pod tlakem slovotvorného systému, nebo též vlivem sémantické synonymie a antonymie. Tematicky související, avšak spíše filozofující text I. G. Miloslavského Sinonimičeskije i kvazisinonimičeskije otnošenija meždu leksičeskimi i slovoobrazovatel’nymi sredstvami v aktivnoj grammatike russkogo jazyka se opírá o údajné vlivy ruské mentality na strukturu ruštiny. L. Selimski (Kalki i kalkirane v bъlgarskija jezik) nachází ve svém materiálu též paralely bulharsko-české, vzniklé v důsledku hospodářských kontaktů (např. jelenij ‘jelení’ místo staršího jelenski).

Dvě stati jsou věnovány vlivu lexikálních výpůjček na přestavbu slovotvorného systému: J. I. Korjakovceva (Slovoobrazovanije i zaimstvovanije) ukazuje, jak [238]historicky narůstala produktivnost určitých typů (slovesa na -irovať, názvy dějů na -izacija) v souvislosti s přejímáním cizích slov, K. Kleszczowa (Rola pożyczek w przekształcaniu polskiego systemu słowotwórczego) zase konstatuje, že vlivem přejímání slov se mj. prohloubilo stylové rozvrstvení slovotvorných prostředků, umožnila se kondenzace pojmenování (eks-mąż, wicedyrektor) atd. Obě stati plodně využívají diachronní pohled. Kognitivní přístup k lexikálnímu materiálu uplatňuje K. Waszakowa (Rozkładalność i kompozycjonalność struktur słowotwórczych), která zkoumá stupeň srozumitelnosti odvozených a neodvozených neologismů, a A. Nagórkova (Nomen, nominacja, nominalizacja), která při popisu nominačního fungování obecných a vlastních jmen operuje tvrzením nikoli všeobecně přijímaným, že „geneticky jsou všechna apelativa zajisté odvozena od jednotlivých jmen vlastních“ (s. 32, přel. K. K.); argumentem je jí zjištění, že malé dítě prý chápe jména nejprve jako vlastní (s individuální referencí) a jejich obecnost si uvědomuje až později.

Několik referátů popisuje souvislosti slovotvorných struktur se slovními druhy. J. V. Petruchina v příspěvku Specifika slovoobrazovatel’noj glagol’noj nominacii vychází z faktu, že utvořená slovesa nejen predikují, ale i nazývají (nominují) procesy mezi substancemi; některá z nich jsou pak v textu vhodnější než analytická víceslovná vyjádření (zaspal odjezd vlaku, přeseděl si nohu). B. Tošovič (Složnyje glagoly) konstatuje, že ve slovanských jazycích – na rozdíl od turkmenštiny, japonštiny aj. – neexistují slovnědruhově homogenní složená slovesa; jejich neexistence je ale kompenzována kategorií vidu. M. Ferrand (Sopostavlenije nekotorych sovremennych russkich pristavok s sootvetstvujuščimi predlogami) zkoumá, jak se historicky vyvinulo užívání elementů za- a po- ve funkci předložky a předpony; sémantickou shodu předložky a předpony zjišťuje jen v archaických vazbách. O. P. Jermakova (Vzaimodejstvije dvuch sistem častej reči – mestoimennoj i znamenatel’noj – pri obrazovanii sostavnych nominacij) ukazuje, že motivační vztah mezi plnovýznamovými slovy a zájmeny je obousměrný: zájmena mohou být základovými slovy (tykat, ruské vsegdašnij), plnovýznamová slova se zase stávají zájmennými komponenty (neizvestno kto, čto-nibuď). Gramatickými parametry základového a odvozeného slova a stanovením modelů z toho vyplývajících v současné běloruštině se zabývá A. A. Lukašanec (Gramatyčnyja aspekty slovautvaralnaj paradygmatyki).

Námětem další skupiny příspěvků jsou vztahy slovotvorných a syntaktických struktur. Korejský slavista Nam-Šin Čo v stati O sintaksičeskom potenciale russkich suščestvitel’nych s suffiksom -TEL’ demonstruje vliv slovotvorného významu na fungování příslušných odvozenin ve větě (např. agens čitatel’ x prostředek vyključatel’ v pasivních konstrukcích). A. V. Nikitevič (Neslovoobrazovatel’nyje nominacii kak potencial ‘razvitija’ derivacionnogo gnezda) statisticky zjišťuje na 219 abstraktních substantivech, jak je jejich slovotvorné hnízdo sémanticky doplňováno ustálenými analytickými konstrukcemi (např. vzgljad – brosiť vzgljad apod.). Vzhledem k formální stránce zkoumaného materiálu k těmto příspěvkům náleží i studie A. Janowské Związki frazeologiczne w funkcji podstaw słowotwórczych: na základě několika slovotvorných rekonstrukcí (např. łapa ‘ruka’ – dać w łapę ‘podplatit’ – łapówka ‘úplatek’, srovnej i české parohy – nasadit parohy – paroháč) autorka dospívá k závěru, že [239]sémantický popis takových derivátů – i když jsou formálně utvořeny z jednoslovných substantiv – se musí odvolávat i na související frazeologismy.

Sborník doplňují příspěvky zaměřené na slovotvornou analýzu konkrétních textů starších i současných: G. P. Neščimenko se zabývá slovotvorbou substantiv v současných ruských i českých médiích, V. N. Vinogradova básnickými přívlastky v ruské klasické poezii, J. A. Zemskaja jazykem čtyř generací ruských emigrantů a S. Mengelova náboženskou terminologií v překladech S. Todorského (tato stať prezentuje svérázný pokus o kodifikaci spisovné ruštiny z počátku 18. století).

Referáty z katovické konference poukazují na mnohostranné vztahy slovotvorby k dalším jazykovědným disciplínám, z nichž za zvlášť důležitý a dosud málo popsaný lze označit její poměr k syntaxi a textové syntaxi. V předmluvě je zmíněna návaznost konference na vědecký projekt Konfrontativní slovotvorba slovanských jazyků, ke kterému, jak doufáme, významně přispěje i lingvistika česká.

Katedra bohemistiky FF UP
Křížkovského 10, 771 00 Olomouc

Slovo a slovesnost, ročník 63 (2002), číslo 3, s. 236-239

Předchozí Jana Hoffmannová: Daniela Slančová: Základy praktickej rétoriky

Následující E. H. (= Eva Hajičová): XVII. mezinárodní kongres lingvistů (CIL) 2003 v Praze