Acta linguistica

Bohumil Trnka

[Kronika]

(pdf)

-

Poslední (4.) číslo, které zakončuje druhý ročník Acta Linguistica,[1] obsahuje na str. 185—191 článek P. Naerta (Lund) o rázu slova, inspirovaný Meilletovým pojednáním Le charactère concret du mot v jeho spise o historické a obecné linguistice z r. 1936. Naert kontrastuje dva různé typy kolísavé slovné realisace (typ: fənɛ:trə, fənɛtrə, fənɛ:tr̥, fənɛtr̥ atd. s typem: lupus, -i, -o atd., revenir, revenant, revenu atd.). Jednotu slova nevidí ve formě, nýbrž v „duchu“, který váže různé realisace slova ve slovo identické nebo v různé tvary téhož slova. Zamítaje pojem „fonetického minima“ (fnət), ježto nejsou dány jeho spodní meze (srov. nət v dětské řeči), zapomíná, že je možno mluviti o minimu fonologickém. — Problémům řecké mluvnice jsou věnovány příspěvky C. Höega (Kodaň) o nominech actionis -sis (-tis) na str. 192—219 a Jense Holta (Aarhus), který na str. 220—231 odpovídá na kritiku svého spisu (vyd. r. 1940). — Bertil Malmberg (Lund) pojednává v zajímavém článku Observations sur le système vocalique du français (232—246) o důležité otázce, která má obecný význam pro fonologii. Podle jeho mínění protiklady e : ə, o : ɔ, œ : ö, _a : a je vyložiti archaičností spisovné francouzštiny — jsou fonologickými tradicionalismy podle mé terminologie; v řeči se uplatňuje tendence rozděliti zavřenou a otevřenou kvalitu samohlásek mechanicky podle otevřenosti a zavřenosti slabiky (srov. j’ai : ai-je). (Podle Trubetzkého mínění je na př. rozdíl e : ɛ fonologický ve slabikách otevřených, kdežto v zavřených neutralisován, ale to platí jen o spisovné francouzštině). — Známé rumunské mutaci ct, cs > pt, ps; gn > mn a mn > un je věnován článek P. Naerta (247—257). Zdá se, že germánské paralely k těmto rumunským změnám jej svádějí na scestí, předpokládá-li, že změna kt, ks v pt, ps musila nutně projíti přechodným stadiem χt, χs. V rumunštině korelace plose (typu p : f) nemá té důležitosti jako v jazycích germánských a změna kt, ks v pt, ps byla asi provedena přímým skokem. Rovněž změna gn (ηn) v mn se stala pravděpodobně též přímo (bez přechodného stadia wn) po přechodu mn v un (přes wn). — Z recensí je upozorniti na Bodelsenovo ocenění Jespersenovy anglické morfologie, která tvoří šestý svazek jeho známé anglické mluvnice vycházející v Heidelberku.

Slovo a slovesnost, ročník 9 (1943), číslo 4, s. 216

Předchozí Alois Jedlička: Jazykový materiál český a jeho výklad v pracích právního historika

Následující Stanislav Lyer: Dvě učebnice italštiny