Návštěva akademika I. I. Meščaninova v ČSR

CBL. (= Ctirad Bosák, Oldřich Leška)

[Kronika]

(pdf)

-

Delegaci sovětských učenců, která přijela k nám v listopadu 1949 na Dny československo-sovětského přátelství, vedl akademik I. I. Meščaninov. Je to největší sovětský žijící jazykovědec, žák a pokračovatel zakladatele nového učení o jazyce N. J. Marra. Československé odborné veřejnosti nebyl Meščaninov neznám. Pilně se u nás studují jeho poválečné publikace (hlavně Členy predloženija i časti reči a Glagol) i časopisecké stati. Slovo a slovesnost přispělo k propagaci jeho myšlenek otištěním jedné jeho stati již v loňském ročníku. Ti, kteří měli příležitost vyslechnout některou z jeho přednášek za pobytu v ČSR, poznali v osobě akademika Meščaninova nejen učence širokého rozhledu, ale také sympatického a laskavého člověka.

Za svého pobytu v ČSR proslovil akad. Meščaninov řadu přednášek, jednak v Praze, jednak na universitách v Bratislavě, v Brně a v Olomouci a zasloužil se tak o českou vědu velmi podstatně. Na filosofické fakultě Karlovy university Meščaninov přednášel celkem třikrát. Po prvé jako host fakulty na thema „Sovětská linguistika a výstavba národních kultur v SSSR“ (5. listopadu), pak na půdě Pražského linguistického kroužku 14. listopadu na thema „Úloha N. J. Marra ve vývoji sovětské jazykovědy“ (tato přednáška je otištěna v tomto čísle Slova a slovesnosti; spolu s první přednáškou vychází zároveň jako samostatná publikace s titulem „Pražské přednášky o jazyce“ v Slovanském nakladatelství) a konečně přednesl úvod k diskusi s naším linguistickým dorostem, konané 12. listopadu, na thema „Kak stroiť grammatiku“.

Toto poslední thema, o němž zde referujeme, [46]protože jinak se o něm ještě nepsalo, je jistě i samo velmi aktuální v době, kdy naše školní praxe naléhavě žádá nové učebnice jazyka mateřského i jazyků cizích. Základním nedostatkem dosavadního tradování mluvnice a jazykového vyučování byl především formalismus, který se projevoval zejména tím, že privilegoval hláskosloví a tvarosloví na úkor sémantiky a syntaxe. Vyhovovalo proto naléhavé potřebě dneška, že se akademik Meščaninov soustředil hlavně na otázku poměru morfologie a syntaxe, neboť zde právě lze nejlépe osvětlit základní jazykovědnou otázku poměru obsahu a formy.

V úvodu k diskusi akad. Meščaninov vyložil názor sovětské jazykovědy na vztah mezi slovem a větou jako základními jednotkami jazyka majícími samostatný význam. Slovo samo o sobě neexistuje, je možné jedině ve věte. Proto i forma slova (okno — okna) není jenom záležitostí slova samého, nýbrž plně závisí na větné stavbě; je tedy věta vzhledem ke slovu primární a určující. Totéž platí i historicky: stavba věty existovala dříve než formy slov.

V takovém genetickém vztahu jsou také druhy slov a členy věty. Gramatické kategorie vznikají na syntaktickém základě jako kategorie větných členů, ale spojují se s druhy slovními; tak vznikají formální změny slov (rus. slovoizmenenije) jako technika, která napomáhá porozumění. Tuto myšlenku formuloval akad. N. J. Marr svou známou větou, že hláskosloví je technika pro morfologii a morfologie technika pro syntax.

Jestliže podle Marra je morfologie závislá na syntaxi, neznamená to, že by nebyla důležitá. Tím méně je pak možné zrušit morfologii jako jeden z oddílů gramatiky. (Zde akad. Meščaninov sebekriticky připomíná překonané formulace své vlastní knihy „Obščeje jazykoznanije“ z r. 1940.) Morfologie zpřesňuje význam slova ve větě. Morfologické prostředky vyjadřují syntaktické vztahy a sémantickou jednotu větných členů v syntaktických skupinách (na př. znamenitý učenec napsal velkou knihu; zde jsou tyto morfologické prostředky: gramatická shoda, vyjadřovaná rodem a pádovými koncovkami přídavných jmen, rekce vyjadřovaná pádovými koncovkami podstatných jmen).

Co vyplývá z těchto theoretických vývodů pro praktickou mluvnici? Je nutno zásadně vycházet od věty, ale tuto zásadu nelze uskutečňovat mechanicky. Nelze prostě převrátit staré pořadí jednotlivých oddílů gramatiky, nelze systematicky probírat syntax, dokud žáci neznají její formální prostředky, t. j. morfologii. Akad. Meščaninov proto navrhuje, aby se žáci seznámili nejdříve ve stručném nárysu s větou a slovem v ní v jejich nerozlučné jednotě. Pak teprve mohou skutečně chápat systematicky vykládanou morfologii a syntax (to je zvláště důležité při vyučování cizím jazykům).

Po tomto úvodu se rozvinula diskuse, která dále prohlubovala problémy nadhozené v úvodu a problémy s nimi související. Byly kladeny především otázky týkající se poměru kategorií pojmových a gramatických (o tom srov. též I. I. Meščaninov „Členy předloženija i časti reči“, 1945, str. 167 n.). Podle akad. Meščaninova je třeba rozlišovat „subjekt“ a, „podmět“. „Subjekt“ je kategorií pojmovou; může být v jazyce vyjádřen různě. Jedním ze způsobů vyjádření je samostatný větný člen „podmět“. Jiným vyjádřením subjektu může být koncovka určitého slovesa (v rus. „ja pišu“ máme před sebou dvojí vyjádření subjektu, nikoliv jen morfologický prostředek shody); srov. i výše zde na str. 3n. Toto rozlišení nám umožňuje vidět jednak obsahovou jednotu jazykových kategorií, jednak jejich formální odlišnost. Subjekt naprosto nemusí být vyjádřen nominativem, jak jsme tomu zvyklí na př. z jazyků indoevropských, nýbrž může být vyjádřen různými pády podle sémantiky slovesa (na př. ergativní větná stavba některých jazyků kavkazských i jiných).

Diskuse byla velmi živá a ukázala velký zájem našich mladých kádrů linguistických o sovětskou jazykovědu. Vysokou úroveň diskuse ocenil i akad. Meščaninov.

Celý zájezd akad. Meščaninova byl velkým přínosem pro náš linguistický život a podstatně přispěl k tomu, abychom se ještě usilovněji snažili jak o pochopení nového učení o jazyce, tak o samostatnou tvůrčí práci v jeho duchu.

Slovo a slovesnost, ročník 12 (1950), číslo 1, s. 45-46

Předchozí rd (= Redakce): Jubileum N. J. Marra

Následující Jiří Hrubeš: Sovětská literární věda