Proti kosmopolitismu v linguistice

František Puš

[Chronicles]

(pdf)

-

Vydavatelství Pravda vydalo minulého roku brožurku V. N. Jarcevy Reakcionnaja suščnosť ‚teorii mirovogo‘ anglosaksonskogo jazyka. Je to původně přednáška této sovětské linguistky, která pro svou závažnost vychází tiskem.

V epoše imperialismu je ideologií buržoasie kosmopolitismus jako nástroj imperialistů v boji o světovládu. Tato ideologie popírá význam národní suverenity a mluví o „světové“ vládě (a „světovém“ parlamentu). Národnost považuje za přežitek a má hluboký despekt pro národní kulturu, na jejíž místo má nastoupit „světová“ kultura. S tím jde ruku v ruce nutně i propaganda proti národnímu jazyku, jednomu z hlavních konstitutivních znaků národa. Na jeho místo chtějí kosmopolité dosadit „nadnárodní“, „světový“ jazyk. To jsou ve zkratce hlavní body ideologie kosmopolitismu. Jarceva jako linguistka se zabývá hlavně bodem posledním.

Jedním z nejnadšenějších hlasatelů theorie o světovém jazyce je I. A. Richards, dnes profesor v Americe. Klade si otázku, který z existujících jazyků může nejlépe sloužit tomuto úkolu a „dochází“ k názoru, že je to angličtina, a to prý z těchto důvodů: má prý „nejobecněji užitečnou literaturu“ (sic!), mluví jí nejvíce lidí (zde „vědec“ Richards neuvádí správně počet lidí, mluvících jednotlivými jazyky), učí se jí nejvíce lidí (Richards přitom taktně pomlčuje, z jakých důvodů se jí musí učit národy, požívající dobrodiní anglického koloniálního panství), je nejvíce rozšířena ve sportu a ve filmech (zde Richardsovi zřejmě splývá Hollywood s celou kinematografií), angličtina může být nejlépe mostem mezi národy, neboť lidé, kteří se jí učí, nemají pocit žádného násilí (tuto argumentaci ponecháváme bez komentáře) a konečně Richardsův první a hlavní důvod: angličtina může být nejsnáze zjednodušena pro ty, kdo se jí učí. Zde má Richards na mysli především Basic English, který byl utvořen v třicátých letech C. K. Ogdenem. Podstata Basic English je v linguistických kruzích všeobecně známa.[1] Richards pak jde tak daleko, že pokládá Basic English za dokonalejší nástroj myšlení než normální národní jazyk. Není účelem tohoto článku vyvracet tyto názory; politický význam tohoto omezení slov a této „racionálnosti“ je zhodnocen v Nové mysli.[2] Richards sám dodává, že Basic English je předstupněm k zavedení angličtiny jako světového jazyka.

Odtud přechází Jarceva k rozboru politického významu theorie o nadřazenosti analytické struktury jazyka nad synthetickou. Jedním z prvních hlasatelů této theorie byl jak známo O. Jespersen (Progress in Language).[3] Tato theorie je založena na nedialektickém pojetí formy a obsahu v jazyce a na ztotožnění formy jazyka s typem myšlení. Smyslem této zdánlivě pouze vědecké theorie je ukázat angličtinu jako dokonalejší jazyk, hodící se nejlépe za „světový“ jazyk. Tato argumentace se v poslední době v Americe velmi rozšířila. Na základě této theorie Richards tvrdí, že právě jazyk analytické struktury se nejlépe hodí k onomu omezení slov, na němž je založen Basic English.

Nelze nevidět, jak Ogden i Richards ve své argumentaci závisí na amerických sémanticích — jedné z četných odrůd novodobého idealismu v buržoasní filosofii. Je dále zajímavé, že diskuse, které probíhaly o reformě anglického pravopisu, byly v poslední době podníceny rovněž kosmopolitními úvahami o tom, že obtížný anglický pravopis by byl brzdou šíření angličtiny jako světového jazyka. Otázky pravopisné reformy se nechápou tedy s hlediska zvýšení gramotnosti a rozšíření vzdělání anglického národa, ale mají sloužit cílům expanse anglického jazyka.

Úhrnem možno říci, že rozbírané theorie pocházejí od buržoasních vědců, vyzdvihují angličtinu jako nejlehčí jazyk, jehož struktura je odrazem anglického „common sens“, zakládá se na idealistické filosofii a slouží světovládným cílům imperialistů.

Přednáška vznikla v době zostřeného boje proti [110]kosmopolitismu v sovětské vědě a umění. Je svědectvím ideologické vyspělosti a bdělosti sovětské anglistiky, že tuto theorii dovedla odhalit v tak širokých souvislostech. (V. N. Jarceva patří k mladší generaci sovětských anglistů a je známa především svými pracemi z historické syntaxe angličtiny.)

Závěrem je nutno zmínit se o šíření kritisované theorie u nás. I u nás se našli nadšení propagátoři Basic English, užívající týchž argumentů, které byly rozebírány.[4]

Slovo a slovesnost, volume 12 (1950), number 2, pp. 109-110

Previous František Kopečný: Kritické poznámky k francouzské studii o slovesném vidu v nové češtině

Next Miroslav Drozda: Český výbor z Dobroljubova