Časopis Slovo a slovesnost
en cz

B. Němcová polsky

Vladimír Justl

[Kronika]

(pdf)

-

Jako 65. sv. II. řady Biblioteky Narodowe vyšel ve Vratislavi nový překlad Babičky B. Němcové. V červenci 1952 jako sv. 70. vyšel výbor z jejích Obrázků a povídek. To svědčí o zájmu současné polské literatury o českou realistickou povídku. Výbor pořídil Józef Magnuszewski, který uvedl překlad obsáhlým třicetipětistránkovým úvodem.

Magnuszewski při výkladu českého obrození vychází z hospodářské situace po roce 1620. Ukazuje, že to byly právě vrstvy lidové, které si udržely český jazyk a kladný poměr k pokrokovým tradicím české literatury. Na tyto složky mohla pak navázat práce obrozeneckých buditelů. Z galerie literátů cení překladatel poměrně značně Ant. Puchmajera, který jako jeden z prvních k nám uváděl svými překlady polské básníky. O polské účasti na českém národním obrození M. říká: „Velká úloha připadla zeměpisně i jazykově nejbližšímu Polsku. Proto také polský příspěvek k českému národnímu obrození byl skutečně imponující a s nádavkem[1] splatil dluh, který jsme udělali ve středověku“ (str. VI).

Vedle velkých osobností básnických (Kollár, Čelakovský) si všímá překladatel národně buditelské činnosti Jednoty pro povzbuzení průmyslu v Čechách, vzniku časopisů a zmiňuje se o Slovanském sjezdu, v jehož programu vidí podporu dělnictva a rolnictva, které se začíná v druhé polovině 19. stol. politicky uvědomovat. Vysoko je ceněn tvůrce českého divadla J. K. Tyl, překvapuje však, že si překladatel málo všímá vlivu revoluční polské poesie na K. H. Máchu. Vyzrálé dílo vidí autor studie v Erbenově Kytici. Jedna kapitola je věnována B. Němcové; Magnuszewskému se však nepodařilo ukázat tu B. Němcovou bojující, jak ji známe ze studie Fučíkovy. Podobně jako u Erbena, ani u Němcové není překladatelem doceněno sběratelství lidové slovesnosti, které patří k celkovému obrazu českého obrození.

Jako první próza je ve výboru krátká historie z Vídně, Domácí nemoc (Nie ma izczęścia w obcej stronie). Z národopisných obrázků Němcové vybírá M. Dlouhou noc, dále ve výboru následují Sestry a Dobrý člověk. Kávovou společnost (U pani radczyni na kawie) přičítá M. bez pochybností B. Němcové. Ve výboru jsou čtyři první kapitoly V zámku a podzámčí, takže překladatel končí povídku pohřbem Karáskové a rozhovorem lékaře se Sýkorou. Tímto zkrácením, které se překladateli nabízelo, poněvadž zde skutečně končí první část povídky, se skreslí však postava pokrokového lékaře a čtenář se nedozví o zvratu v myšlení a životě paní Skočdopolové. Tento konec se zdál Magnuszewskému nepochybně příliš „pohádkový“, neodpovídající skutečnosti.

Magnuszewski použil k překladu vydání M. Gebauerové z r. 1912 (1. sv.) a 1920 (4. sv.) a vydání Spisů B. Němcové v Knihovně klasiků, a to Povídky I z r. 1951[2]. Ke každé pró[89]ze v poznámce uvedl původní název český a datum prvního otištění, někdy i s bližší informací. Ve vysvětlivkách vyložil překladatel přirozeně více, než je ve vydání českém (na př. mamsel, dalamanek, wandr, Lena, mezelan a j.) a překládal všechny německé věty, zvláště hojné v Kávové společnosti. Přesto však najdeme několik příkladů slov, která M. buď nevyložil nebo vysvětlil pro polského čtenáře málo srozumitelně. Tak na př. na str. 3 vykládá sice, kde jsou Domažlice, na str. 4 však nevyloží, co je Svatý Vavřinec a Petrovice, ač obě tato místa jsou v českém vydání vyložena (i když také ne uspokojivě). Na str. 6 vykládá spojení böhmisches copak pouze lexikálně, neuvádí však, že to byla posměšná přezdívka pro Čechy ve Vídni, ač to je v českém vydání uvedeno.

Magnuszewski se při překladu nedrží úzkostlivě originálu, často se snaží o větší srozumitelnost. Tak na př. na str. 9[3] od dnešního dne nebudu s tebou jinak rozprávět přeložil M. od dnia dziszejszego odzywam się do ciebie tylko po niemiecku. V zámku a podzámčí několikrát přeložil české krejčová správně krawcowa, jindy použil osobního jména Sykorowa (str. 90). Podobně u jména Wojciech proti českému chlapec (str. 92). Jinde vynechává překladatel přívlastky, tak na str. 3 polského textu je o ojczyźnie, ačkoliv v originále je o krásné otčině. Na několika málo místech nepochopil M. text. Na př. na str. 11 že zůstávají s lichvou v jedné sednici přeložil przebywają. w jednej izbie z dobytkiem, ač v českých vysvětlivkách je uvedeno, že lichva je drůbež. Ve vyd. Gebauerové sv. 4. je na str. 41: S jednoho na druhého podíval se chlapec. Překlad zní: Wojciech spoglądał to na krawcową, to na doktora (str. 92), což znamená, že Vojtěch se díval ‚hned na krejčovou, hned na doktora‘.

Důležité je, jak se postavil překladatel k jazyku B. Němcové. Bohužel se mu vždy nepodařilo převést adekvátně autorčin jazyk, setřel často lidový ráz dialogů a jazyk lidový převedl do spisovné řeči. Němcová měla lidový jazyk dobře odposlouchaný, proto na př. užívá často opakování ukazovacích zájmen, jako ve větě: Když jsem do Vídně přijela, bylo mi hnedle ouzko, jak jsem viděla tu hromadu domů, to běhání lidu, ten hluk a povyk (str. 9). Překlad zní: Kiedy przyjechałam do Wiednia i zobaczyłam tę masę domów, spieszących ludzi, huk i zgiełk, zaraz zdjął mnie lęk. Zde měl M. zachovat slohový ráz originálu, neboť vypuštěním ukazovacích zájmen setřel hovorový charakter řeči Němcové. Dále je v této větě ouzko přeloženo spisovným zdjął mnie lęk, ačkoliv by bylo snad bližší zatkało mnie.

Písničky a přísloví M. buď přeložil (na př. str. 5 Wczoraj była niedziela Včera neděle byla), nebo našel polský ekvivalent (na př. str. 78 Poczta jedzie po obiedzie k českému Jede, jede poštovský pacholík).

Přes tyto drobnosti Magnuszewského překlad je dobrý, překladatel je s českým jazykem teoreticky i prakticky obeznámen. Doufáme, že se v polské Národní knihovně objeví více českých klasiků.


[1] Zdá se, že autorovi nejsou zcela jasné vztahy česko-polské ve středověku, ale nechceme upadat do chyby autorovy.

[2] Na svou škodu neměl překladatel vydání 1. svazku Povídek B. Němcové v Národní knihovně.

[3] Citované strany českého textu jsou z vydání v Knihovně klasiků. Spisy B. Němcové sv. 4. Povídky I, Praha 1951.

Slovo a slovesnost, ročník 14 (1953), číslo 2, s. 88-89

Předchozí Josef Hrabák: Kniha o ruském lidovém verši

Následující Antonín Měšťan: Anthologie současné polské poesie