První čínská práce o češtině

Ivan Lutterer

[Chronicles]

(pdf)

Первая китайская работа о чешском языке / Premier ouvrage chinois sur la langue tchèque

Sestavení první čínské Mluvnice češtiny (Peking 1957, s. 273) je dalším záslužným činem talentovaného pekingského bohemisty Čuang Ťi-jü, který je již naší veřejnosti znám jako překladatel Erbena a Šrámka. K vydání mluvnice v podobě knihy přistoupil autor důkladně připraven. Mnono cenných zkušeností dala mu především průkopnická práce na provisorním a ještě nedokonalém skriptu Stručná gramatika češtiny, které v roce 1956 vydala pro své posluchače katedra českého jazyka a literatury pekingské university. V lektorských kursech, jež sám jako asistent vedl, mohl si ověřovat srozumitelnost svých teoretických výkladů i správnost metodického zpracování připravované knihy. Přihlédl ke vší dostupné mu literatuře, především k našim starším i novějším školským příručkám, jak je na některých místech patrno i z přejatého příkladového materiálu. Konečně autor nemálo vytěžil ze spolupráce s tamějšími českými lektory, Heřmanem, Čejkou, Šťovíčkovou a Červinkou.

O poslání knihy se v předmluvě praví, že není myšlena jako učebnice, nýbrž jako rukověť systematicky shrnující základní poznatky o mluvnické stavbě jazyka. Poněvadž však Číňané zatím nemají vlastní učebnici češtiny, musí posuzovaná příručka nutně plnit i některé funkce učebnice. Tak na příklad na konci knihy je zvláštní oddíl (s. 237—268), který obsahuje více než padesát různých gramatických cvičení, uspořádaných podle stupně obtížnosti. Rovněž hojnost příkladů, názorně ilustrujících každý jednotlivý mluvnický jev, má do jisté míry nahradit textovou část dosud postrádané učebnice. Sám autor v doslovu píše, že všechny příklady jsou vzaty z živé řeči a doporučuje, aby se jich v jazykové praxi běžně užívalo. Autor se přidržuje tradičního třídění gramatiky na hláskosloví, tvarosloví (s tvořením slov) a skladbu. Vychází vždy z formální [75]stránky jevů, ačkoli by čínskému čtenáři byl bližší leckdy postup opačný, od obsahu k jeho tvarovému vyjádření. K podržení evropského způsobu vedla autora praktická snaha po přehlednosti a systematickém uspořádání.

Na knize čínského bohemisty Čuang Ťi-jü je sympatické to, že výklady podává jasně a stručně, bez zbytečného teoretisování, jež bývá v podobných případech jen zdrojem uměle vykonstruovaných interpretací a neživých »novotvarů«. Chyby takového rázu se u Čuanga nevyskytují, takže recensentu zbývá už jen upozornit na některá věcná nedopatření a tiskové chyby.

V oddílu Hláskosloví (s. 13) spojení po obědě se ani v nedbalé výslovnosti nestahuje na (pobědě), nýbrž má jasně vyznačen šev; jinak bychom těžko lišili případy jako po oslu a poslu. Postrádáme důkladnější objasnění tzv. rázu. — V kapitole o tvoření slov (s. 30) je přípona -ník omylem zařazena mezi koncovky. — Gramatickou kategorii životnosti a neživotnosti, jež se funkčně uplatňuje pouze u maskulin, autor zbytečně přenáší i na feminina a neutra (s. 33). — Dvojné číslo (s. 36) je vedle příkladů správných dokládáno nevhodným příkladem noha/nohy, kde jde o normální plurál. — U přivlastňovacích zájmen autor zapomněl uvést krátké dubletní tvary má, mé; tvá, tvé; mí, tví (s. 75). — Nehledě na to, že ve větě Sešli se, aby se domluvili (s. 192) aby nevyjadřuje účinek, ale účel, nejde tu v pravém slova smyslu o spojku (tj. neohebné slovo), avšak o součást kondicionálu (srov. Trávníček, MSČ II, s. 844). — Ve větě Byli spokojeni jak malí, tak velcí (s. 195) není — aspoň ze stanoviska současného jazyka — podřadný vztah srovnávací, nýbrž souřadný vztah slučovací (malí i velcí). — V části o spojkách nejsou vůbec uvedeny spojky stupňovací. — V oddílu Skladba se mezi příklady na dativ etický (např. Tam vám bylo lidí) vloudila věta Podařilo se mi to! (s. 210), kde jde o dativ vztahový. — Vedlejší věty v souvětích Nevím, odkud jsi a Nevím, kudy šli jsou zařazeny mezi věty místní, ač správně mají být mezi větami předmětovými.

Nezdá se nám užitečné předkládat čínskému čtenáři zastaralý přechodník dada, dadouc … (s. 138) a méně běžná slova jako píď (s. 53), plachetka (s. 178) nebo sukovice (s. 239). Doporučujeme užívat pro zeměpisná jména v ČSR obvyklých čínských názvů (pokud jsou) než zavádět názvy nové, Číňanům nesrozumitelné: na příklad vžité a v čínských mapách uváděné jméno I-pej nenahrazovat novým »La-bi« (za české Labe).

Uvědomíme-li si, že kniha byla tištěna v daleké Číně (vůbec jako první s českým textem), musíme být shovívaví i k 25 tiskovým chybám, vesměs v diakritických znaménkách a interpunkci; to je takový úspěch typografický, že jej můžeme jen závidět.

Ke kladům, které jsme zde již dříve uvedli, je třeba přičíst i to, že Čuangova práce vedle přehledu gramatické soustavy dává čtenáři i elementární zásobu slov potřebných k počátečnímu českému hovoru. Škoda jen, že k pěknému rejstříku gramatických termínů (s. 270 až 273) není připojen též index nejdůležitějších (nejfrekventovanějších) českých slov v knize užitých. Tím by se praktická hodnota knihy zdvojnásobila. Chvály zaslouží dále to, že autor při sestavování své rukověti pamatoval stále na čínského čtenáře a na specifické obtíže, jež mu přináší studium tak odlišného jazyka, jako je čeština.

Máme-li celkově posoudit hodnotu Čuangovy Mluvnice češtiny, můžeme s dobrým svědomím říci, že je to poctivá a zdařilá práce, jež bude vítanou pomocí všem Číňanům studujícím češtinu, a to nejen v Číně, ale i u nás. Mladé avantgardě čínských bohemistů, kteří se touto knihou po prvé představili širší obci slavistické, patři náš obdiv a uznání. My pak máme upřímnou radost z toho zájmu o český jazyk, projeveného dobrým činem, ze zájmu, o kterém se nám v dobách nepříliš vzdálených ani nesnilo.

Slovo a slovesnost, volume 19 (1958), number 1, pp. 74-75

Previous Ludmila Švestková: Slovenská práce o rotacismu

Next Jiří Daňhelka: Z pokladů našich knihoven