K časovému souvětí v dnešní češtině (Věty vyjadřující děj, který nastal nečekaně)

Leonid I. Rojzenzon (Samarkand)

[Články]

(pdf)

К характеристике сложновременных предложений в современном чешском языке / Les propositions subordonnées de temps dans le tchèque moderne

Syntax souvětí je v češtině dosud málo zpracována. To platí zejména pro souvětí podřadné; a v jeho rámci i pro souvětí časové. Přestože mu věnovali dosti místa ve svých skladbách Fr. Trávníček i V. Šmilauer,[1] dostalo se některým typům časových vět jen malé pozornosti. Ani stati J. Bauera (Časové souvětí v ruštině a v češtině) a St. Žaži (Složené spojky a jejich interpunkce;[2] Složené spojky ve spisovné češtině[3], problematiku nevyčerpávají, protože jsou zaměřeny první dvě především ke stavu v ruštině a druhá i třetí k obecnější problematice.

Snad nejméně pozornosti se dostalo dosud časovým souvětím, v nichž druhá věta vyjadřuje děj, který nastal neočekávaně bezprostředně po ději první věty nebo ještě během jeho trvání, např. Šest malých dušiček sedí na tanku, když vtom se pod nimi ozve motor a celá ta hromada železa sebou trhne… (T. Svatopluk, Bez šéfa 15). Tato souvětí tvoří dnes samostatný typ časového souvětí. Ve své dnešní podobě se ustálila poměrně nedávno; v staré češtině sice existovala souvětí se stejným vztahem vět, ale ta zanikla. Syntakticky jsou blízká jinému typu časového souvětí, v němž děj věty hlavní nastupuje bezprostředně po ději věty vedlejší (se spojkami jakmile, sotva, hned jak aj.). I v našem typu jde o rychlý sled dvou dějů, ale do popředí vystupuje odstín nečekanosti, překvapivosti a často nemotivovanosti druhého děje.

[11]Mezi oběma typy je též rozdíl v celé struktuře souvětí, třebaže jsou i případy přechodné.

K vyjádření uvedeného odstínu časového vztahu se v češtině ustálilo několik druhů souvětných konstrukcí.

I

Především se zastavíme u souvětí se spojkovými výrazy když vtom, když tu, až vtom, až tu. Např.

Když vtom: Soudruzi a soudružky, — pokračuje Nikodym, když vtom vidí neznámou ženu (Olbracht, Anna proletářka 23). — A už prve sáhl po telefonu, chtěl ji volat, když vtom vešel Anderle (T. Svatopluk, Bez šéfa 41). Podobné spojkové výrazy jsou v ukrajinštině a v polštině: коли втім, gdy wtym. Srov. Перейшли через площу, мали вже звернути в бічну вулицю, коли втім якась жебрачка витягла до тих суху рукy (Borduljak).[4]

Když tu: Rytmistr Materna ještě dobře nevyřídil Anhaltovi, když tu z českého krajského vojska z obou šiků vyrazily dva celé praporce (Z. Winter 354). — Cítil, že zraky ostatních s podivením na něm spočívají, a stával se tím nemotornějším, když tu zpozoroval, kterak Domšín druhé křídlo prostě rukou z mísy vylovil … (Sv. Čech 87). — Někdy se když tu zesiluje připojením příslovce náhle: Hrdina románu toho už málem dosáhl, když tu náhle pocítil … (překlad z L. Tolstého, Anna Karenina I, 164). Českému když tu se podobá ukrajinské як ось: Йому не снилось о приказ, як ось Меркур в хату вбіг (Kotljarevs’kyj). V obou případech se spojka zesiluje ukazovacím slovem (tu, ocь).

Až vtom: Překvapení, ano úžas způsobily v sále hluboké ticho, až vtom je přerušil hlas profesorův (Jirásek, F. L. Věk 141).

Až tu: Chodila, kam ji oči nesly, až tu vidí před velkým domem chumáč vojáků (Hálek 183). — Českému až tu odpovídá ukrajinské аж тут, аж ось a polské aż tu, např. Як пахло сватанням в Латина і ждали тільки четверга, аж тут Анхізова дитина припленталась на берег (Kotljarevs’kyj). — Рибалкн байдуже, аж ось прийшла весна (Hribenka). Już skończył był robotę, aż tu okazała się nowa trudność. Podobně jako když tu může býti až tu zesíleno příslovcem náhle: Slyší modlitby žen, dětí, vzlyk bojovníků, pomíšený křik, až tu náhle souzpěv kdesi hřmící … (Sv. Čech 120).

V českých mluvnicích se o všech těchto konstrukcích nemluví (J. Bauer v cit. stati uvádí např. jen když tu).

Základní funkcí konstrukcí s když vtom, když tu, až vtom, až tu je vyjádření děje, který náhle a neočekávaně vpadá do sdělované události. Odstín nečekanosti vnáší do věty především příslovce vtom nebo tu.

Analýza vět s uvedenými spojkovými výrazy ukazuje, že jde o neobvyklé syntaktické konstrukce. Nemůžeme je dobře nazvat podřadnými, protože zde v souvětí není hlavní a vedlejší věta v tradičním smyslu. Tu část souvětí, která je uváděna výrazy když vtom, až vtom, když tu, až tu, nemůžeme považovat za větu vedlejší, protože nevyjadřuje časové určení druhé věty. Obě části souvětí jsou relativně samostatné a blíží se tak k větám v souvětí souřadném.

Tato samostatnost obou částí souvětí je někdy taková, že vede k intonačnímu odtržení druhé části od první větší pauzou (v psaných projevech ji označujeme tečkou). Např. První dva týdny byla dobrá pohoda. Až jednou, když se probudily, stěny hlasitě praskaly (Němeč.).[5] Srov. Мы спокойно шли по улице. Как вдруг на нас обрушилась стена ветхого здания. — А з нeба місяць так сяє, і над водою і над гаєм, кругом, як в ycі все мозчить … Аж [12]гульк з Дніра повиринали малі діти сміючись (Ševčenko). V takovém rozdělení souvětí koncovou pauzou se někdy vidí jev spíše stylistický než gramatický.

Avšak nemůžeme naše souvětí označit ani za souřadné, protože zde není mezi větami žádný ze vztahů, charakteristických pro spojení souřadné. Přesto druhou část souvětí nemůžeme označit jako větu vedlejší, ač je uvedena podřadicí spojkou. Spíše naopak, první věta, kterou možno z formálně mluvnického hlediska určit jako hlavní, je významově dosti blízká větě vedlejší. Jde zde o mluvnickou inversi. Jádro sdělení obsaženého v souvětí se nevyjadřuje větou hlavní, nýbrž vedlejší. A. Peškovskij viděl v takových konstrukcích souvětí, v nichž se obracejí fakty. A. Zemskij, S. Krjučkov a M. Svetljajev soudí, že takové věty tvoří přechod od podřadnosti k souřadnosti. J. Bauer zde mluví o obráceném časovém vztahu.[6] Soudíme též, že to jsou zvláštní syntaktické konstrukce, které nezapadají do tradičního rámce parataxe a hypotaxe a zaujímají přechodné postavení mezi parataxí a hypotaxí.

Všechny konstrukce se spojkovými výrazy když vtom, až vtom, když tu, až tu můžeme z hlediska struktury a významu rozdělit na několik skupin:

1. Souvětí, v nichž druhý děj nečekaně nastupuje tehdy, když první děj teprve měl začít; druhý děj znemožňuje začátek prvního. Např. Lang se usmívá, chystá se tak trochu po lidsku zakročit, aby přece ženské nebláznily, když vtom jedna z nich se dopálí a odsekne (T. Svatopluk, Bez šéfa 41). — A už prve sáhl po telefonu, chtěl ji volal, když vtom vešel Anderle (tamtéž 331). První část souvětí tohoto typu obvykle obsahuje příslovce už // již, které podtrhuje, že děj první věty měl užuž začít, ale že neočekávaně začal druhý děj a tak se stalo uskutečnění prvního děje nemožným. Dodejme, že v prvé části souvětí je vždy sloveso s významem záměru (chystal se, chtít), užité jako pomocné sloveso. Významu neočekávanosti se tedy dosahuje jednak užitím těchto sloves, jednak pomocí spojkových výrazů když vtom, když tu, až vtom, až tu. Střetnutí obou významů — připravovaného děje a děje, který nečekaně nastal (nebo nastává) — vytváří význam náhlosti, nečekanosti.

2. Souvětí, v nichž děj druhé části nečekaně začíná tehdy, když už děj první věty začal, když už probíhá, např. Právě kladla nožku na nejvyšší stupeň portálu, když vtom se strany kdosi smekal a čekal, až vejde do kostela (V. Mrštík 140). Jestliže v prvním případě šlo o jeden děj potenciální a druhý reálný, zde jsou oba děje reálné.

3. Souvětí, v nichž je přísudkem první věty sloveso záporné (se záporkou ne, popříp. ani ne). Dále je pro ni charakteristické užití příslovce ještě, které spolu se záporným přísudkovým slovesem ukazuje, že děj první věty není zakončen, že nedostihl svého logického dovršení. Např. Ještě však nemá ani možnost požádat obecenstvo o klid, když vtom přicházejí do středu jeviště Lang s Nikodymem (T. Svatopluk, Bez šéfa 23). Těmto větám odpovídají ruské konstrukce s не уснел — как вдруг, např. Не успел я устроиться и как следует осмотреться на новом месте, как вдруг у меня пропадает Ярин (Prišvin). V těchto konstrukcích se dosahuje významu neočekávanosti poněkud jinými prostředky: v prvé části jsou slovesa se zápornou modalitou, v druhé části spojkové výrazy když vtom, až vtom, když tu, [13]až tu. Záporka při přísudkovém slovese první věty ukazuje, že se děj první věty nedovršil, nedokončil, protože nastal druhý děj, který jej přerušil.

Sled vět v časových souvětích s uvedenými spojkovými výrazy je přesně určen: na prvním místě je věta bez spojky a po ní následuje věta se spojkovým výrazem. Změna pořadí vět je nemožná, neboť by porušila jejich logickou spojitost. Větosled je tedy v tomto typu souvětí nutným strukturním prvkem.

Spojky když a až se mohou spojovat nejen s tu a vtom, ale i s jinými příslovci s významem nečekanosti (náhle, pojednou, najednou, znenadání aj.). Např.

Matěj Přibek zachmuřený pořád mlčel a jen poslouchal, až pojednou vztyčiv hlavu, promluvil … (Jirásek, Psohlavci 47). — Stála tak chvilku, až pojednou vykřikla, že Paula jde, alespoň že myslí … (Jirásek, F. L. Věk II, 148). — Hřály si hřbety, stříkaly, brousily špičatá křídla, až se najednou s jásotem rozletěly (Rais 224). — Stíny čadivého dýmu z pochodní poletovaly po ozářené zdi, až náhle zmizely … (Jirásek, Bratrstvo 52).

Ještě se ani všechna ves nevzbudila, ještě všechny přípravy nebyly ukončeny, když znenadání hosté a pomocníci přibyli (Jirásek, Psohlavci 155).[7] — … a chtěl již vstoupit, když najednou počala kašlat (L. Tolstoj, Vzkříšení 52).

Srov. z ukrajinštiny a z polštiny: Ми були недалеко від цілі, коли раптово з-за хмар виринули ворожі винищувачі.[8] Już kozacy k niemu się, zbliżyli byli, gdy znagła wielki deszcz lać począł.

Když vtom, když tu, až vtom, až tu jsou pevné a ustálené spojkové výrazy; o tom svědčí to, že jejich části nelze od sebe oddělit jiným slovem. Naproti tomu u výrazů když pojednou, když náhle, až najednou atp. to možné je, např. Nebyly ještě dvě hodiny, když se dvéře náhle otevřely (L. Tolstoj, Vzkříšení I, 56). Je zajímavé, že v ruštině se využilo k vytvoření spojkových výrazů stejného významu jako čes. když tu, když vtom právě příslovce вдруг „náhle“ (как вдруг, когда вдруг); přitom může být od spojky odtrženo: Еще не было двух часов, когда дверн вдруг отворились (L Tolstoj, cit. dílo 62).

Analýza ukazuje, že přísudky první i druhé části souvětí mohou být vyjádřeny jen jistými tvary sloves, nikoli kterýmkoli tvarem:

a) Přísudek první věty je vyjádřen nedokonavým préteritem, např. Šel jsem, když tu mne překvapily podivné zvuky (L. Tolstoj).

b) Přísudek první věty je vyjádřen záporným slovesem v tvaru dokonavého préterita (a často je spojen s příslovcem ještě), např. Ani se Levin ještě pořádně neohlédl, když tu mlaskla jedna, druhá, třetí kvíčala … (L. Tolstoj).

V obou uvedených případech bývá přísudkové sloveso druhé věty nejčastěji ve tvaru dokonavého préterita.

c) Přísudek první věty může býti v historickém prézentu; přísudek druhé věty je v takovém případě vyjádřen také slovesem v prézentu: Soudruzi a soudružky, pokračuje Nikodym, když vtom vidí neznámou ženu (Olbracht, Anna proletářka 23).

Přísudková slovesa zde vyjadřují (tvary času a vidu) časový sled dějů, kdežto spojkové výrazy vnášejí do souvětí základní odstín vztahu — nečekanost začátku druhého děje. To platí i o souvětí, v němž je přísudek první věty v nedokonavém [14]préteritu a přísudek druhé věty v dokonavém préteritu. Při takovém poměru časových a vidových tvarů přísudkových sloves jde o přerušení probíhajícího děje jiným okamžitým dějem, který nečekaně nastal. Základním výrazovým prostředkem nečekanosti je i zde spojkový výraz. Naproti tomu při užití tvarů dokonavého préterita v obou částech souvětí (přitom je jedno sloveso vždy záporné) už samo spojení slovesných tvarů vyjadřuje, že jeden děj nastoupil před dokončením druhého, a z toho vyplývá význam náhlosti, předčasného začátku druhého děje. Spojka zde tento význam jen zesiluje, činí odstín neočekávanosti zřejmější.

II

Vedle uvedených souvětí se spojkovými výrazy když vtom, když tu, až vtom, až tu nebo s volnými spojeními spojek když, až s příslovci náhle, znenadání apod. vyjadřuje se stejný časový vztah nečekaného nastoupení druhého děje řidčeji i souvětím, v němž je spojka když nebo až samotná; vedle nich tu může být i spojka jak a velice řídce se setkáváme s arch. an.[8a] Např.:

Už měl před zkouškami, když dostal tyfus (Šimáček 226). — Už docházela ke dveřím, když uslyšela jeho kroky (L. Tolstoj, A. Karenina I, 57). — Ještě nepohaslo souhvězdí Medvěda, když Vešenská družina narazila na ustupující (Šolochov, Tichý Don 334). Takové konstrukce, pronášené se zvláštní expresivní intonací, vznikly jistě v lidovém jazyce a z něho se rozšířily do jazyka spisovného. Jsou známy v mnoha slovanských jazycích; srov. pol. Już skończył był rabotę, kiedy okazała się nowa trudność. Ukraj.: Я вже сидів верхи на коні, коли до штабу примчав зв’язківець другого батальону (Veršigora).

Začala se modlit otčenáš, ale nedoříkala, jak starost znovu za ní stanula a mysl odvedla (Jirásek, F. L. Věk I, 52).

Fanynka uznala, že chybila, a právě chtěla k prosbě útočiště vzíti, an se otevřely dveře a Vojtěch vstoupil (Sabina 86). Těšila se již z večera na jitřní více nežli kdy jindy, až se jí babička zeptala (Jirásek, F. L. Věk II, 274). — Mlčeli, až jeden z nich postoupil kupředu (Bernášková 275). Někdy proniká u až význam „a nakonec“[9] a odstín nečekaného nástupu druhého děje není pak zřejmý.

Význam překvapivosti, nečekanosti vzniká v souvětí tohoto typu tehdy, když jsou obě věty významově jen volně spjaty, přičemž děj druhé věty je nečekaný, nemotivovaný, nevyplývá z obsahu první věty. Odstín neočekávanosti může ovšem pronikat tu silněji, tu jen slabě — to závisí na obsahu spojených vět.

Věty. s až mají paralelu v ukrajinštině a v běloruštině (v ruštině dnes spojka až nežije), např. Одного ранку лежу я та думаю, аж в хату вбігає Катря … — Злосць надшыбла дзеда, закруціу яшче раз воука, каб мацней стукнуць ім аб дуб, аж воук абарвауся (J. Kolas).

І v této skupině souvětí můžeme zjistit několik druhů, v nichž se odstín nečekanosti vyjadřuje různými prostředky:

1. V první části souvětí je přísudkové sloveso s významem záměru, přípravy nebo povinnosti (s infinitivem); nezřídka v ní bývá i příslovce už. Např. Chtěl si právě čísti dopisy, když ze dveří vyplula plná starší žena (L. Tolstoj, Vzkří[15]šení 40). — Pozorně se navzájem prohlédli a už se chystali vyrazit, když je zastavila Rodionová (Ažajev). Sémanticky je k této skupině blízké souvětí, v němž je v první větě ještě ani ne: Ještě ani nepřistoupil k práci v kroužku, když se záludně přiblížilo nové neštěstí (A. Tolstoj, r. 1918, 438). Příslovcí už a již se tedy užívá v kladné větě, obsahující sloveso s významem „připravovati se, hodlati“ (zvl. chystati se, chtíti apod.), příslovce ještě při záporném slovese vyjadřujícím děj, který ještě nezačal.

2. V první části souvětí se vyjadřuje děj, který již začal probíhat, ale byl přerušen dějem druhým, např. Obřad již začínal, když vrzly dvéře a po dlažbě zaskřípaly kročeje (Glazarová 72).

3. V první části souvětí je přísudek vyjádřen perfektem dokonavého slovesa se záporem; vyjadřuje děj, který se již blížil k zakončení, ale byl přerušen dějem druhým: Ještě ani Vaškovo chmýří neztvrdlo ve vousy, když ho císař pán zavolal do modrého kabátu (Majerová, Siréna 160).

Nutno dodat, že vztah mezi částmi souvětí často závisí i na sémantice přísudkového slovesa v první části. Tak v uvedeném třetím druhu bývá přísudkem první věty často sloveso, které již svou sémantikou vyjadřuje děj blížící se k dovršení; např. Němci ještě nedorazili k Rostovu, když se už desetitisícová kozácká armáda valila na Novočerkask (A. Tolstoj, r. 1918, 110). V tomto dokladu se k vyjádření nečekanosti využívá i příslovcí ještě (ne) — už.

Sled vět je i zde ustálen: věta se spojkou je vždy na druhém místě. Změna pořadí vět není možná.

III

Rozebereme ještě dvě konstrukce, vyjadřující nečekaný děj.

1. Časová spojka není v druhé větě, nýbrž v první; v druhé větě je přitom příslovce vyjadřující náhlost, nečekanost (náhle, najednou apod.): Jak vedla toho člověka od zastávky za Prahou lesem do hájovny, najednou se zastavil a nechtěl dál (Pujmanová, Život proti smrti 188). — Jak vcházela do bytu, náhle ji napadlo (Tilschová 175). — Ale když jsem byl tak as v polovici, vstal náhle domácí (Neruda, Malostran. povídky 240). Podobné konstrukce jsou dobře známy i v nářečích, např. A tak jak šel k tomu rimniku, najednou se mu tam našel takový kluk (Havránek, Česká nářečí, Čsl. vlastivěda III, 153).[10] Od jiných typů časového souvětí vyjadřujícího nečekaný děj se tento typ liší tím, že má povahu skutečného podřadného souvětí: spojka je ve větě vedlejší, která je vždy v anteposici, a hlavní věta je na druhém místě.

2. Příslovce vyjadřující nečekanost (vtom apod.) je na úplném začátku souvětí a teprve za ním je vedlejší věta, začínající spojkou když, jak, až; mezi příslovcem a spojkou je pauza (v psaných projevech čárka). Např. A vtom, jak se maně ohlédl, na ně zapomněl (Jirásek, F. L. Věk II, 277). — Vtom, když dopisoval, zazněla zdaleka hudba (tamtéž 278). — Pojednou, když rázem dozněl vedle lichotný menuet, hnul sebou a upřel zraky ke dveřím (tamtéž 363). Zvláštností této konstrukce je právě důrazové postavení příslovce v absolutním začátku souvětí a jeho odtržení od věty hlavní, k níž patří, větou vedlejší. I zde je sled vět ustálen a nemůže býti změněn.

[16]Oba uvedené typy časového souvětí jsou skutečně podřadné jak po stránce mluvnické, tak i pokud jde o významový vztah vět. Proto nemůže býti takové souvětí roztrženo koncovou pauzou (tečkou), tak jako to bylo možné v typech uvedených v I. a II. kapitole — to jsou souvětí stojící na přechodu mezi souřadností a podřadností, takže sepětí vět je tu volnější. Rozdíly ve struktuře těchto typů časového souvětí se ovšem odrážejí i v jejich celkové intonaci.

IV

Nakonec uvedeme ještě jednu konstrukci časového souvětí, vyjadřujícího nečekaný děj. Je to souvětí se sotva v první větě a se spojkou když v druhé větě, např.:

Pan doktor byl právě zcela k vycházce oblečen, sešel dolů a sotva byl ustrnulé Jozefince sdělil, že nemusí stále ten hrnek v ruce držet, když mladý Bavor dostavil se tu již se zámečnickým učedníkem (Neruda, Malostran. povídky 18). — Sotva si měl čas přečíst lístek, když se dole ozvaly hřmotné kroky (L. Tolstoj, Anna Karenina III, 247). — Jedva však několik dní plavili se na moři, an tu náhle náramnou bouří byli zastiženi („Česká včela“ 35, 250).[10a]

Tato souvětí se v češtině příliš nerozšířila: setkáváme se s nimi nejvíce v dílech z 19. stol. Velmi připomínají významově obdobná ruská souvětí s тoлькo — как, eдвa — как. Nelze je považovat za obyčejná podřadná souvětí, protože v nich nelze stanovit větu hlavní a větu vedlejší — obě části souvětí jsou navzájem podřízena jedna druhé. Patří tedy k typu, který Peškovskij nazval взаимоподчиненный.

Změna pořadí vět je zde nemožná. Sotva v první větě a když, popříp. jak nebo až v druhé větě tvoří spolu spojovací prostředek, připomínající ruské dvojité spojky. Přísudková slovesa jsou zde v týchž časových a vidových tvarech, jako v jiných typech časového souvětí vyjadřujícího sled dějů. V ruštině se takové konstrukce frazeologizovaly, kdežto v češtině se nerozšířily a dnes se jich neužívá.[11]

 

Shrnutí

1. Význam časové neočekávanosti lze v češtině vyjádřit těmito konstrukcemi:

a) souvětími se specialisovanými spojkovými výrazy když vtom, až vtom, když tu, až tu;

b) souvětími s nepevnými a neustálenými spojeními spojky s příslovcem: když náhle, když znenadání, až znenadání, až najednou apod.;

c) souvětími se spojkami když, až, jak a arch. an v druhé větě;

d) souvětími, v nichž je první věta uvozena spojkou jak, když nebo až a v druhé je příslovce vyjadřující nečekanost;

e) souvětími, která začínají příslovcem s významem nečekanosti a v nichž věta vedlejší následuje hned po tomto příslovci;

f) souvětími s dvojitými spojkami sotva — když, sotva — jak.

2. V přísudku spojených vět se užívá stejných forem času a vidu jako v jiných typech časového souvětí vyjadřujícího sled dějů.

3. Větosled je v tomto typu časového souvětí vždy pevný, změna postavení vět není možná.

4. Zvláštní význam má v tomto typu souvětí sám obsah spojovaných vět a jejich vzájemný obsahový vztah.

[17]5. Jsou zde zastoupena souvětí podřadná, přechodný typ mezi souřadností a podřadností a typ s vzájemnou podřízeností vět.

6. Uvedené konstrukce jsou poměrně pozdní a svědčí o tom, jak se v novočeském spisovném jazyce rozšířily a rozhojnily výrazové možnosti.

Citované prameny: Sv. Čech, Výlet pana Broučka do XV. stol., Moskva 1953 — V. Hálek, Na statku i v chaloupce, Praha 1952 — Al. Jirásek, Bratrstvo I, II, III, Praha 1951; Psohlavci, Praha 1949; F. L. Věk I, II, Praha 1951 M. Majerová, Siréna, Praha 1951 — V. Mrštík, Pohádka máje, Praha 1949 — J. Neruda, Malostranské povídky, Praha 1953 — I. Olbracht, Anna proletářka, Praha 1949 — K. V. Rais, Západ, Praha 1950 — K. Sabina, Jen tři roky, Praha 1949 — T. Svatopluk, Bez šéfa, Praha 1953 — M. A. Šimáček, Ze zápisků phil. stud. Filipa Kořínka, Praha 1952 — M. Šolochov, Tichý Don, Praha 1951 — A. M. Tilschová, Haldy, Praha 1951 — A. Tolstoj, 1918, Praha 1951 — L. Tolstoj, Anna Karenina, Praha 1951; Vzkříšení, Praha 1951 — Z. Winter, Mistr Kampanus, Praha 1952.

Dodatek překladatelův. Vedle typů, které L. I. Rojzenzon rozebírá v této stati, proniká význam nečekaného začátku druhého děje někdy i v dalších typech souvětí:

V souvětí se spojkou než v první větě a s příslovcem již // už v druhé větě, např. Než se sedlák otočil, Josef byl již zase na svém místě (Pravda).[12] — A než se vzpamatoval, už byla z vozu pryč (Drda). — Než stačil vystoupit z vozu, vlak se rozjel. — Pak, než se stačil rozhodnout, jak, příkazy se změnily (Řezáč).

V souvětí se spojkou sotva, sotvaže nebo jen v první větě; v druhé větě bývá také příslovce již (už), hned apod.: Sotva přejdeš jedny hory, hned se najdou jiné (Čelakovský). — Sotvaže to dořekli, tu již Lojka se hlásil (Hálek).[12] — Jen vjel branou do nádvoří, už se kolem něho shlukli … (Jirásek).

V obou případech záleží především na obsahu spojených vět, proniká-li v souvětí jasně odstín nečekaného nástupu druhého děje nebo jde-li o pouhý sled dějů (v souvětí se sotva a jen ovšem vždy o rychlý sled dějů). Rojzenzon proto oba tyto typy podrobně analyzuje v jiné své stati jako zvláštní typy souvětí vyjadřujícího rychlý sled dvou dějů.[13] Odstín nečekanosti vystupuje tu jako doprovodný. Po syntaktické stránce je však pro tato souvětí charakteristická dvoučlenná struktura, podobně jako pro souvětí analyzovaná v I. a II. kapitole Rojzenzonovy stati: necítíme zde podřízenost jedné věty druhé; obě vyjadřují děje skoro rovnoprávné, uváděné jen ve vzájemný časový vztah. To ovšem neplatí ani zdaleka pro všechna souvětí s než a sotva: většinou v nich věta vedlejší vyjadřuje jen časové zařazení děje věty hlavní (než = dříve než, sotva = jakmile).

Uvedené věty se sotva mají i skutečně parataktický protějšek. Je to souvětí, v němž je druhá věta připojena spojkou a v první větě je sotva nebo arch. jedva, event. též jen ve funkci příslovce, nikoli spojky (často ve spojení se slovesem stočit); v druhé větě je pak obvykle příslovce už // již. Srov. Pan Jakub sotva stačil odložit zimník a vymotat se z šály, a už byl v pokoji (K. J. Beneš).[12] Nebo je v první větě sloveso záporné (někdy s ještě, ani): Neušli jsme ještě ani sto kroků, a již nás dohnali. — Ještě jsme se nevzpamatovali z jedné rány a již tu [18]byla druhá. I zde jde především o rychlý sled dvou dějů, doprovázený však často odstínem nečekanosti.

Všechny tyto typy souvětí mají své základy již v staré češtině; prošly ovšem během historického vývoje značnými změnami.

Jaroslav Bauer

 

R é s u m é

К ХАРАКТЕРИСТИКЕ СЛОЖНОВРЕМЕННЫХ ПРЕДЛОЖЕНИЙ В СОВРЕМЕННОМ ЧЕШСКОМ ЯЗЫКЕ

(Предложения, выражающие внезапно наступившее действие)

1. Значение временной неожиданности может выражаться в чешском языке при помощи следующих конструкций:

а) предложениями со специализированными союзными группами když vtom, až vtom, když tu, až tu;

б) предложениями с неустойчивыми (неустановившимися) союзными группами: když náhle, když znenadání, až znenadání, až najednou и др.;

в) предложениями с союзами když, až, jak и. арх. an во втором предложении;

г) сложными предложениями, в первой части которых находятся союзы jak, když или až, а во второй части — наречия неожиданности;

д) предложениями, начинающимися наречиями неожиданности, непосредственно за которыми следует придаточное;

е) предложениями с двойными союзами sotva — když, sotva — jak.

2. Видо-временные формы глаголов-сказуемых в предложениях неожиданности обычные для конструкций временного следования.

3. Порядок расположения частей в сложновременных предложениях этого типа всегда фиксированный, перестановки невозможны.

4. Особое значение в этом типе сложных предложений приобретают смысловая нагрузка и соотношения лексических составов частей предложения.

5. Сложные предложения этого типа могут быть сложноподчинёнными, сочинённо-подчинёнными (смешанными) и взаимоподчинёнными;

6. Названные конструкции относительно позднего происхождения. Они свидетельствуют о том, насколько выросли и обогатились выразительные возможности новочешского литературного языка.

В заключение переводчик статьи дополняет её указанием ещё и на другие типы сложных предложений со значением внезапного наступления нового (второго) действия; в первом предложении стоят союзы než, sotva, sotvaže, jen, во втором — наречия již/už, již/už/hned и т. п. Л. И. Ройзензон рассматривает оба эти типа, в которых внезапное наступление действия выступает гл. обр. как дополнительной оттенок, в другой своей статье, как особые типы сложного предложения, выражающего быстрое следование двух действий.

Slovo a slovesnost, ročník 20 (1959), číslo 1, s. 10-18

Předchozí František Daneš: K otázce pořádku slov v slovanských jazycích

Následující Alexandr Stich: Příspěvek ke studiu jazyka české žurnalistiky v polovině 19. století