dalaman airport transfers
Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Sovětský výbor z prací Pražského lingvistického kroužku

Oldřich Leška

[Chronicles]

(pdf)

Советская антология работ Пражского лингвистического кружка / Choix soviétique des travaux du Cercle linguistique de Prague

Kolem čtyřicátého výročí vzniku Pražského lingvistického kroužku se seskupila řada publikací, které seznamují světovou veřejnost s jeho myšlenkovým bohatstvím, s cestou, kterou Kroužek v předválečné době urazil, a také s tím, co lze nazvat pokračováním tradic pražské školy v dnešní československé lingvistice. Je toho skutečně zapotřebí, protože předválečné publikace, i když byly od počátku zaměřeny na světovou veřejnost, v dnešním lingvistickém světě se skoro ztratily: světová lingvistická veřejnost znamenala dříve převážně evropský svět, dnes tyto úzké hranice dávno neplatí. Sama otázka dostupnosti publikací Pražského kroužku pochopitelně není základním motivem, proč se řada autorů k této kapitole lingvistických dějin vrací; je to vlastní jejich význam pro budování základů moderní jazykovědy, který znovu přitahuje.

Každý reprezentativní výběr prací je současně pokusem o celkovou orientaci — tím, že implikuje určité pojetí věci — i základem prohloubenějšího rozboru. Otázek, které doposud zůstávají nezodpověděny, je celá řada. Není ani divu, že někdy v podstatě představa o pražské škole splývá s představou o díle N. S. Trubeckého a R. O. Jakobsona. Stejně tak název pražská škola často vyvolává představu názorové jednotnosti a ukončenosti (systematické propracovanosti), která naráží na snadno zjistitelné diference nebo na pouhý náznak řešení řady problémů. Mnohé lze očekávat pouze od členů Pražského kroužku; jenom oni mohou vyjasnit některé nejasné otázky. Mathesiův jubilejní článek k desátému výročí Pražského kroužku je dosud jediný plastický obraz jeho počátků; podobně jasné vylíčení dalších osudů Kroužku nemáme vůbec, Trnkův dosud nedoceněný článek z SaS 1948 je jednak důležitým svědectvím světovosti pražské lingvistické koncepce, ale také náčrtem neuskutečněných možností.

K publikacím, o nichž se již u nás referovalo,[1] přibyla sovětská chrestomatie Pražskij lingvističeskij kružok, sestavená a redigovaná N. A. Kondrašovem, který také napsal předmluvu (Moskva, izd. Progress 1967, 557 s., fotografie v textu); je to kniha, kterou N. A. Kondrašov počal připravovat již před deseti lety. Je víc než šťastnou shodou okolností, že se Kondrašovův výbor jen v jednotlivostech překrývá s anglickou chrestomatií Vachkovou;[2] sovětský sestavitel se zaměřil na české a slovenské členy Pražského kroužku (jedinou výjimkou je jedna stať N. S. Trubeckého o morfonologii), a tak se do rukou sovětského čtenáře dostávají cenné a někdy i málo známé práce roztroušené po různých publikacích;[3] četba některých z nich přinese překvapení i mnohému českému čtenáři. Soubor není členěn do kapitol, ale snadno lze uhádnout, jaký byl sestavitelův záměr: na počátku knihy je soustředěna fonologie, střed zaujímají otázky gramatiky (zde také celá Skaličkova práce „Zur ungarischen Grammatik“), na konci jsou zařazeny práce o spisovném jazyce a jazykové kultuře. Práce rázu obecného jsou přiřazeny tam, kam nejpřirozeněji tíhnou. Každý z těchto ne[96]označených oddílů je uzavřen prací, která v přehledu zachycuje dnešní stav bádání. Celkem chrestomatie obsahuje v ruském překladu devětadvacet textů těchto autorů (seřazeno zde podle zastoupení): V. Mathesius, J. Vachek, V. Skalička, B. Havránek, N. Trubeckoj, B. Trnka, Ľ. Novák, J. Mukařovský, J. M. Kořínek, A. Jedlička, F. Daneš.

Snadno bychom mohli práce o gramatice jinak seřadit, bylo by možné i leccos doplnit (např. výtečnou práci Mathesiovu „Funkční lingvistika“), ale i tak výsledkem je velmi zajímavý a ucelený obraz. Zdá se, že překlady jsou dobré; je škoda, že autor předmluvy si nedal s jejím promyšlením víc práce. Knize by byl také prospěl — jako ostatně tak mnoha sovětským publikacím — věcný a jmenný rejstřík.

Zdá se, že zahraniční čtenář začíná být proti československému čtenáři ve výhodě; sovětská chrestomatie byla podle zpráv velmi rychle rozprodána a nebude o mnoho dostupnější než řada textů původních nebo obě chrestomatie americké — Vachkova a Garvinova.


[2] Od Vachkova výboru se liší hlavně tím, že otiskuje i stati ze sb. Spisovna čeština a jazyková kultura (1932), které nejsou u Vachka, ale jsou v chrestomatii Garvinově i v chrestomatii polské.

[3] Jsou to zejména stati z původních Travaux du Cercle linguistique de Prague (1—8, 1929—1938), ale i z nových Travaux linguistiques de Prague 1, 1964 a ze sborníku uvedeného v poznámce 2, jsou zde otištěny i teze z TCLP I (chybějí však současné teze o jazykovém vyučování) a zásady jazykové kultury z uved. sborníku. Stati Mathesiovy jsou převážně přetištěny z jeho souboru Čeština a obecný jazykozpyt (1947), ale není u nich uvedeno, kde a kdy vyšly původně, takže se tím poněkud ruší vývojová perspektiva.

Slovo a slovesnost, volume 29 (1968), number 1, pp. 95-96

Previous Helena Křížková: K slovosledu a větosledu v slovenštině

Next Josef Vachek: Soubor statí Andrého Martineta