dalaman airport transfers
Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Délka věty v Palackého Dějinách národu českého

Lumír Klimeš

[Articles]

(pdf)

Длина предложения в Истории чешского народа Палацкого / La longueur de la phrase dans l’ouvrage Dějiny národu českého de Fr. Palacký

Srovnáváme-li starší vydání některých studií Palackého s mladšími vydáními v Radhostu, neunikne nám, že Palacký své práce různým způsobem upravoval a modernizoval. To se týká pravopisu, tvarosloví, pořádku slov a slovní zásoby. Na tyto změny jsem upozornil roku 1964 v SaS.[1] Tento příspěvek však nevěnoval téměř žádnou pozornost možným úpravám věty a souvětí, zejména z hlediska kvantitativního. Myslím však, že by nebylo vhodné vracet se k této problematice na základě méně významných studií Palackého a nechat stranou jeho dílo největší a nejslavnější, Dějiny národu českého (dále Dějiny). Proto v tomto příspěvku bych se chtěl pokusit nalézt odpověď na otázku, jak dlouhá je věta v Palackého Dějinách a zda má různé stáří některých částí Dějin vliv na délku jeho věty.

Rozebrali jsme proto dvě ukázky z Dějin, tematicky blízké, ale dobou svého vzniku dosti vzdálené: z dílu III, částky 1 (z r. 1850), s. 605—613 (569 vět), z dílu II, částky 2 (z r. 1876), s. 379—386 (551 vět). Citáty a přímé řeči vypouštíme. Citujeme podle vydání J. Kočího z r. 1921, shodného s vydáním původním. Jsme si vědomi toho, že výsledky takového šetření třeba přijímat kriticky pro malý rozsah zkoumaných ukázek, i když se dnes kloníme k názoru, že pro odborný styl lze tvořit určité závěry už ze souvislé ukázky obsahující alespoň 500 vět.

Délku věty měříme počtem slov (za větu pokládáme predikační jednotku). Řídíme se zásadami, které shrnula na s. 14—17 své knihy M. Těšitelová.[2]

Základní výsledky statistického šetření obou souborů jsou zřejmé z tabulky č. 1.

Průměrná délka věty, věty hlavní i vedlejší, je v ukázce z mladší doby menší. Rozdíly nejsou však velké: nepřesahují 1,5 slova. Proto jsme se snažili zhodnotit významnost těchto rozdílů užitím testu Kolmogorovova - Smirnovova. Na základě 

 

 

Ukázka z roku

n

µ

xmin

xmax

V

s

Var. k. %

D

Počet slov ve větě

1850

569

12,15

1

62

61

10,00

10,00

7,49

61,74

0,061

1876

551

10,91

2

58

56

10,00

10,00

6,24

57,16

 

Počet slov v hlavní větě

1850

253

12,11

1

47

46

10,00

10,00

7,43

61,35

0,026

1876

249

11,94

2

58

56

10,00

10,00

7,86

65,83

 

Počet slov ve vedlejší větě

1850

292

10,79

3

62

59

10,00

7,00

5,17

47,93

0,103

1876

267

9,39

2

37

35

9,00

9,00

4,52

48,21

 

Tabulka 1

 

[280]uvedeného materiálu a vypočtených hodnot D, jež jsou všude menší než kritické hodnoty K (1,225 pro P = 0,1, 1,36 pro P = 0,5, 1,63 pro P = 0,001), neprokázali jsme nikde statisticky významné rozdíly v rozložení četností počtu slov v ukázce z r. 1850 a v ukázce z r. 1876. Palackého věty jsou tedy v mladší ukázce nevýznamně kratší.

Položme si otázku, jak se liší délka věty v Dějinách od věty z jiných prací Palackého a některých autorů jiných. Výsledek je zřejmý z tabulky č. 2. Palackého i Šafaříkova věta v Počátcích českého básnictví je kratší než v pozdějších historických pracích obou autorů. U Šafaříka nacházíme v našich ukázkách věty delší než u Palackého; výjimkou — ale jen do jisté míry — jsou Počátky českého básnictví, avšak sklon k psaní delších vět se zde začíná už také projevovat.

 

Ukázka

n

μ

L1

248

9,10

L2

214

8,32

L3, 4

221

9,04

L5

754

8,06

Krok 1823

182

10,94

ČČM P 1835, 1838

322

10,87

ČČM Š 1835, 1838

345

13,45

ČČM Š 1852

270

12,96

Dějiny 1850

569

12,15

Dějiny 1854

268

12,22

Dějiny 1876

551

10,91

Konstituce 1848

96

8,64

Purkyně 1851

163

12,27

Tabulka 2

 

Je pozoruhodné, že se v stol. 17. a 18. pohybovala délka věty přibližně v týchž hodnotách, které jsme zjistili pro století 19., jak je patrno z tabulky č. 2 a z tabulky č. 3.[3] To je ovšem hledisko ryze mechanické, sledující jen počet slov ve větě. V tomto celkem stejném nebo podobném kvantitativním rámci dochází však k některým změnám kvalitativním, hlavně v pořádku slov.[4]

Které věty (tj. jak dlouhé) se vyskytují v ukázkách z Palackého Dějin nejčastěji, lze vyčíst z tabulky č. 4. Průměrná délka prvních šesti vět z r. 1850 je 8,22 slov, z r. 1876 8,53 slov. Těchto prvních šest vět tvoří 43,93 % všech vět ukázky z r. 1850 

 

[281]Délka věty v 17. a 18. století

Tisk

n

μ

xmin

xmax

V

Z

1082

11,68

1

96

95

9

6

R

489

8,48

2

56

54

7

6

P

169

10,01

1

34

33

9

5

S1

1748

10,61

1

96

95

9

6

H1

703

9,32

1

43

42

8

6

H4

499

10,07

3

60

57

9

7

D

606

12,61

2

93

91

11

6

H5

462

12,35

1

64

63

11

9

S2

2270

10,98

1

93

92

9

6

S3

4018

10,83

1

96

95

9

6

Tabulka 3

 

a 47,37 % všech vět ukázky z r. 1876. Poměrně velký rozdíl mezi těmito průměry a průměry celkovými (12,15; 10,91) lze vysvětlit nejspíš takto:

a) Průměr z prvních šesti nejdelších vět (viz tab. č. 4) z ukázky z r. 1850 (2056 : 250 = 8,22) se liší od celkového průměru 12,15 o 3,93 slov, v ukázce z r. 1876 je to 2,38 slov (2226 : 261 = 8,53; 10,91 — 8,53 = 2,38). Povšimněme si, že směrodatná odchylka (viz tab. č. 1) je v souboru z r. 1876 menší. Tento soubor je stejnorodější, jeho hodnoty jsou seskupeny blíže aritmetickému průměru.

b) Sledujeme-li věty mající 20—30 slov, dojdeme k výsledkům, jež jsou shrnuty v tabulce č. 5. Průměrná délka těchto vět je v r. 1850 23,33 slov (1301 : 56 = 23,23), v r. 1876 22,55 slov (947 : 42 = 22,55). Procentuální podíl těchto vět je však malý, méně než 10 % všech vět ve zkoumané ukázce z Dějin. Přesto však jejich velký prů-

 

Pořadí prvních šesti nejdelších vět

Pořadí

Ukázka z r. 1850

Ukázka z r. 1876

x

n

x . n

x

n

x . n

1

10

50

500

10

50

500

2

7

44

308

9

44

396

3

6

42

252

8

43

344

4

4

41

164

7

42

294

5

9

38

342

6

42

252

6

14

35

490

11

40

440

Σ

250

2056

261

2226

Tabulka 4

 

[282]Počet vět o 20—30 slovech

Ukázka z r. 1850

Ukázka z r. 1876

x

n

x . n

x

n

x . n

20

17

340

20

9

180

21

6

126

21

8

168

22

8

176

22

6

132

23

4

92

23

6

138

24

3

72

24

5

120

25

2

50

25

2

50

26

3

78

26

4

104

27

5

135

27

1

27

28

2

56

28

1

28

29

4

116

29

0

0

30

2

60

30

0

0

56

1301

42

947

Tabulka 5

 

měr (v ukázce z r. 1876 je větší než dvojnásobek celkového průměru μ = 10,91) měl jistě vliv na velikost průměru celkového.

Závěr: (1) V pozdější ukázce z Dějin se setkáváme s větami kratšími než v ukázce starší. Tyto rozdíly nejsou však statisticky významné. — (2) Téměř polovina vět v obou ukázkách má rozsah 4 slova až 14 slov a celkový průměr 8,22 slov (1850) a 8,53 slov (1876). Na věty rozsahu 20—30 slov připadá v obou ukázkách méně než 10 %, jejich průměrná délka je však velká (22,23 v r. 1850, 22,55 v r. 1876). — (3) Vedlejší věta je kratší než věta hlavní. — (4) Ukázka z r. 1876 se jeví jako homogennější, pokud se týče počtu slov ve větě a počtu slov ve vedlejší větě. Usuzujeme tak z velikosti směrodatné odchylky (viz tab. č. 1). — (5) Věta v ukázkách ze stol. 17. a 18. je někdy téměř stejně dlouhá jako v Dějinách, jindy je kratší. Celková délka vět sloučených souborů ze stol. 17. i 18. je kratší než ve zkoumaných ukázkách z Dějin. Vzhledem k velkým rozdílům časovým, kulturním i ve vzdělání autorů třeba tyto výsledky přijímat s určitou rezervou. — (6) Věty z Počátků českého básnictví jsou průměrně téměř o 2 slova kratší než ukázky z Kroku (jen o 5 let mladší). Věty z novinářského článku Palackého Co jest konstituce (viz Konstituce v seznamu značek a zkratek) jsou dokonce o 3,51 slova kratší než ukázka z Dějin z r. 1850. Domníváme se proto, že na délku věty má pravděpodobně větší vliv téma a určení článku, knihy atp. než stáří jazykové ukázky. — (7) Pokud lze z našeho materiálu soudit, u Šafaříka jsou věty o něco delší než u Palackého. Je pozoruhodné, že v Počátcích českého básnictví má nejkratší věty právě ten list Palackého, který Šafařík neupravoval, tj. pátý (8,06 slov); rozdíly v délce věty u listů nejsou však statisticky významné.[5]

Jsme si vědomi určité jednostrannosti těchto závěrů, neboť sledují především stránku kvantitativní. Širší hledisko kvalitativní, tj. hledání vztahů mezi délkou věty a souvětím atp., bude předmětem dalšího zkoumání; k tomu srov. též článek K. Svobody (zde, s. 255—269) a J. Štěpána (zde, s. 270—278).

[283]Zkratky a značky

Časopisy a knihy z 19. stol:

ČČM = Časopis českého muzeum: ČČM P 1835 = Fr. Palacký, Pomůcky ku poznání staročeského práva i řádu soudního, ČČM 1835, 399 Za — 403 odkládajíce. — ČČM P 1838 = Palackého recenze Slovanských starožitností (ČČM 1838, 117—120) a Vesny (121—123). — ČČM Š 1835 = P. J. Šafařík, O národech kmene litevského, ČČM 1835, 292 Národy — 297 bydlících. — ČČM Š 1838 = P. J. Šafařík, Literární zprávy ze Slovanska, ČČM 1838, 102—117. — ČČM Š 1852 = P. J. Šafařík, Pohled na prvověk hlaholského písemnictví, ČČM 1852, svazek 2, 81 až 108.

Dějiny 1850, Dějiny 1876 — viz úvod tohoto příspěvku. — Dějiny 1854 = Fr. Palacký, Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě, dílu I částka 2, Praha 1854, 217—239.

Konstituce = Fr. Palacký, Co jest konstituce? Pražské noviny z 6. dubna 1848. — Krok 1823 = Fr. Palacký, Přehled dějin krásovědy a její literatury, Krok 1823, díl první, částka IV, s. 22 Dějopisec — 31 zasluhují.

L1, L2, L5 = listy č. 1, 2 a 5 (tedy Palackého) z Počátků českého básnictví, obzvláště prozódie, Bratislava 1818. — L3, L4 = listy č. 3 a 4 (tedy Šafaříkovy) z Počátků českého básnictví. Listy Palackého jsou rozebrány celé, Šafaříkovy takto: L3 s. 41 V každé — 42 nemám, 45 Klopstock — 50 zatracení; L4 s. 55 Poetický — 62 prodlužují.

Purkyně 1851 = J. Purkyně, O prospěšnosti všeobecného rozšíření latinského způsobu psaní v oboru jazyka slovanského, ČČM 1851, svazek 1, s. 41 V ohledu — 48 na světě.

Tisky ze 17. a 18. stol.:

D = Diarium … (z r. 1757), H = Historický vejtah … (H1 z r. 1739, H4 z r. 1740, H5 z r. 1758), P = Pravdivá zpráva … (z r. 1687), R = Relací aneb pravdivá zpráva … (z r. 1686) S1 = sloučený soubor tisků P, R, Z; S2 = sloučený soubor tisků D, H1, H4, H5; S3 = sloučený soubor všech tisků; Z = Leto- a dennopis … (z r. 1685). Úplné názvy těchto tisků pro přílišný rozsah neuvádíme, lze je však spolu s jinými údaji nalézt na s. 108—109 práce citované v poznámkách pod č. 5.

 

Poznámka: Potřebné strojové výpočty provedlo výpočetní středisko lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni. Jeho pracovníku, promovanému matematikovi Jaroslavu Potměšilovi děkuji za vzácnou ochotu a užitečné rady. — Při zjišťování počtu slov mi pomáhaly L. Schmidtmayerová a M. Zrnová, posluchačky Pedagogické fakulty v Plzni. I jim děkujeme za pomoc.

 

R É S U M É

Die Satzlänge in der „Geschichte des böhmischen Volkes in Böhmen und Mähren“ von F. Palacký

Der vorliegende Aufsatz befaßt sich mit tier Satzlänge (d.h. mit der Zahl der Wörter in einer prädikativen Einheit) in zwei Abschnitten aus der „Geschichte des böhmischen Volkes …“, nämlich aus dem Jahr 1850 (569 Sätze) und aus dem Jahr 1876 (551 Sätze). Im Abschnitt aus dem Jahr 1876 gibt es kürzere Sätze (durchschnittlich 10,91 Wörter) als in dem aus dem Jahr 1850 stammenden Abschnitt (12, 15). Diese Unterschiede sind aber nicht statistisch signifikant.

Der Nebensatz ist in beiden Abschnitten kürzer als der Hauptsatz.

In quantitativer Hinsicht gibt es nur geringe Unterschiede zwischen tier Durchschnittslänge des Satzes in der „Geschichte des böhmischen Volkes …“ und der des Satzes der im 17. und 18. Jahrhundert herausgegebenen historischen Nachrichten.


[2] M. Těšitelová, Otázky lexikální statistiky, Praha 1974.

[3] L. Klimeš, Pokus o statistický výklad vývoje věty a souvětí v české historické próze z let 1685 až 1758, Annali — Sezione Slava, Napoli 1970, s. 105—135.

[4] L. Klimeš, Pořádek slov v české historické próze z let 1685—1759, Annali — Sezione Slava, Napoli 1969, s. 105—166; srov. i zde zvl. čl. J. Štěpána, s. 270—278.

Slovo a slovesnost, volume 37 (1976), number 4, pp. 279-283

Previous Josef Štěpán: Větosled u Fr. Palackého

Next Jarmila Panevová: Tzv. vedlejší věty místní a jejich významová stavba