Ideologické a sociální aspekty antroponomastiky

Miloslava Knappová

[Articles]

(pdf)

Идеологические и социальные аспекты антропономастики / Les aspects idéologiques et sociaux de l’anthroponomastique

Jedním z charakteristických rysů onomastických výzkumů je trvalý zřetel k ideologickým a sociálním aspektům. Na důležitost těchto aspektů a nutnost jejich zevrubnějšího zkoumání poukázal ve svém referátu na 2. české onomastické konferenci v r. 1975 i prof. K. Horálek. Ideologické a sociální aspekty vystupují do popředí zejména v antroponomastice, v níž úzká závislost pojmenování jedinců na životě daného lidského společenství výrazně dokládá Leninovu myšlenku (viz čl. K otázce dialektiky), že jedinečné existuje jen ve spojitosti se všeobecným a všeobecné existuje jen přes jedinečné.

I. Na rozdíl od oblasti apelativ, kde se ideologický zřetel uplatňuje především v interpretaci slova na základě jeho lexikálně sémantického obsahu a jeho využití ve společenské komunikaci, není v oblasti antroponymie ideologický aspekt založen na pojmovém obsahu antroponyma; (takovýto) obsah v apelativním slova smyslu antroponymum totiž nemá, neboť jeho prvotní „etymologický“ význam časem zanikl (antroponymický obsah pojmenování paní Bílá tedy není spojován s adjektivem bílý). Základním příznakem („obsahem“) antroponyma je společensky podmíněná identifikace[1] a (v úředních jmenných soustavách) funkce administrativně právní. V antroponymii je tudíž rozhodující vztah jedinec - jméno, nikoli pojem - apelativum. Antroponymum tedy vyjadřuje jistou ideologii přímo, tj. bez prostřednictví pojmové roviny.

II. Z hlediska studia antroponymických pojmenovacích systémů (stejně jako pojmenovacích systémů vůbec) se ideologický zřetel uplatňuje[2] při stanovení organizujících principů pojmenování a při zobecňování a analýze vztahů podmiňujících vznik a fungování pojmenovávacích antroponymických soustav.

Jak principy organizující pojmenování jednotlivců, tak i vztahy určující fungování antroponymických soustav jsou založeny nejen na faktorech jazykových, vycházejících především ze skutečnosti, že souhrn osobních jmen (antroponymie) tvoří tzv. druhou rovinu jazyka, ale i na okolnostech mimojazykových. Ideologické a sociální aspekty se tedy projevují v rovině (1) jazykové, (2) mimojazykové, (3) v rovině vzniku a fungování antroponymických pojmenovávacích soustav.

1. V rovině jazykové se ideologický a sociální aspekt uplatňuje především ve formě jména. Sociální aspekt dokládala svou formou např. složená slovanská jména (Boleslav, Ludmila, Mečislav), která byla v Čechách v období od 11. do 13. století vyhrazena šlechtě a lidem urozeným, jednoduchá jména (Odolen, Chval) užíval především poddaný lid. V Rusku byla, jak známo, v 16. a 17. století závaznou formou zdrobňující přípona -ka (Vaska). Podobně tomu bylo i v neslovanských jazycích. Volba určité formy jména typická pro jistou sociální skupinu tedy byla (a v některých územích světa, např. v Íránu, dosud je) závazným vyjádřením příslušnosti k určité sociální vrstvě, stavu nebo třídě (a tím zároveň i výrazem podřízenosti, loajality k vládnoucí třídě a její ideologii).

Ideologický aspekt se projevuje především důrazem na národní formu (charakter) jména, a to volbou takové formy rodného jména (popř. příjmení), která signalizuje příslušnost k určitému národnímu jazyku. V Čechách se snaha o národní formu jména projevuje obvykle úsilím o volbu „českého“ jména, či změnu nebo počeštění příjmení cizího původu (např. po r. 1945 německých příjmení Čechů), [336]o českou („správně českou“) formu rodného jména a příjmení apod. Vzhledem k omezenému repertoáru rodných jmen původem českých a slovanských splňují tyto představy u české veřejnosti i jména původem cizí, která u nás v průběhu vývoje zdomácněla. Neúměrné přeceňování národní formy jména pak vede k nebezpečí nacionalismu.

Snaha o národní formu jména nabývá na síle zejména v situacích určitého národního a jazykového ohrožení a ohlasu na ně, např. v dobách válek a po nich, v údobí národního či národnostního útisku ap. Pokud podobné nebezpečí pomine, ustupuje toto úsilí do pozadí. Dokládají to např. i výsledky současných výzkumů motivace volby rodných jmen v pohraniční oblasti ČSR, kde žije hodně smíšených manželství. I u nečeských rodičů se tu výběrem jmen projevuje snaha o začlenění do současných českých zvyklostí a o přizpůsobení českému jazykovému kontextu, což lze hodnotit jako výsledek správně prováděné mírové marxisticko-leninské národnostní politiky založené na vzájemné rovnoprávnosti jednotlivých národů.

Snaha o volbu cizí, zpravidla grafické formy jména (nebo vůbec jména cizího) dokládá buď (a to méně často) snahu po „odlišení“, popř. cizomilství nebo kosmopolitismus, nebo sympatie volitele této formy k danému cizímu jazyku a národu, popř. k oblasti, v níž se jím mluví, a je tedy rovněž podmíněna ideologicky. Zajímavě to v současnosti dokumentuje obliba slovanských, zvláště ruských jmen v západní Evropě, zejména v NSR.

2. V rovině mimojazykové se sociální a ideologický aspekt projevuje výběrem objektů k pojmenování. Výběr jedinců určených k pojmenování je dán vztahem společnosti (pojmenovávatele) k pojmenovávaným členům dané společnosti a vždy se řídí potřebami a stupněm rozvoje této společnosti, a to v souhlase se zásadami a ideologickými principy její organizace. Víme např., že zprvu byli u většiny národů pojmenováváni jen dospělí lidé, a to podle sociálního rozvrstvení společnosti především lidé urození, tj. šlechta, vládcové a vojevůdci. S rozvojem civilizace vyvstala nutnost pojmenovávat všechny jedince; do popředí vystupuje a stále více se uplatňuje občanskoprávní funkce antroponyma, usměrňovaná dnes povětšině oficiálními předpisy, podporujícími společenskou organizaci a tím i ideologii vládnoucí v jednotlivých státech.

3. Ideologický a sociální aspekt se projevuje výrazně i v rovině vzniku a fungování antroponymických pojmenovávacích soustav. Je to dáno skutečností, že volba a užívání antroponyma jsou vždy společensky podmíněny. Pojmenovávací podmínky jsou odrazem sociálních, ideových, ekonomických, politických, kulturních, národních i mezinárodních a jiných veřejných i soukromých poměrů v dané společnosti a jméno se tak stává zdrojem informací o nich. Antroponymum je tedy jevem široce sociálním. Jeho ideové a sociální hodnoty zároveň vyjadřují sociální pozici nebo ambici a ideologický postoj jeho volitele. Sociální a ideologický aspekt se tedy projevuje volbou antroponyma jako ukazatele etnického dědictví a nositele sociálních, politických, (mezi)národních atd., a tedy i ideologických postojů a názorů.

Protože je volba jména jako sociálního znaku odrazem života dané společnosti, historickospolečenské podmínky jeho volby se s vývojem mění. V třídní společnosti byla volba jména již od starověku závislá především na sociálně ekonomickém postavení jeho volitele a budoucího nositele. Pro jednotlivé společenské třídy byl typický repertoár určitých jmen (v dorevolučním Rusku stál např. vedle sebe repertoár jmen šlechtických, mužických, kupeckých, církevních aj.). Jméno tedy v sociálně rozvrstvené společnosti naznačovalo příslušnost svého nositele k té neb oné společenské skupině. Volba jména typického pro určitou sociální skupinu, stav nebo třídu byla obvykle nutným, závazným vyjádřením příslušnosti k ní a tím vlastně i jistým výrazem souhlasu se sociální normou a vládnoucí ideologií. Odrazem a doplňkem [337]sociálního dělení jmen bylo (a někde dosud je) jejich lišení místní, územní (rozdíl mezi městem a vesnicí). Volbu jmen se snažily usměrňovat v minulosti též církve; i jména uvedená v předpisovaných církevních kodexech se však zpravidla rozpadala na skupiny typické pro jednotlivé sociální vrstvy.

S postupným rozvojem společnosti a změnou společenskoekonomických formací (řádů) se měnily pojmenovávací podmínky. V současné době dokládají převládající motivace ve volbě rodných jmen v socialistických státech Evropy skutečnost, že spolu se zánikem sociálních, třídních rozdílů ve společnosti, s postupným odstraňováním rozdílů místních a s ústupem náboženských zvyklostí zcela zákonitě zmizely i jimi podmíněné motivace volby rodných jmen.

Dnes se ve volbě jmen jako odrazu poměrů ve společnosti uplatňuje především motiv dobové společenské obliby, vkusu a módy. Jako nejideologičtější se při volbě jmen jeví vliv významných dějinných událostí (volbou rodiče vyjadřují svůj světový názor a přesvědčení — např. českými jmény Přemysl, Václav v době 2. světové války a ruskými jmény po r. 1945), dále i obliba populárních osobností života politického, kulturního aj., popularita kladných literárních, filmových apod. postav, rozvoj všestranných mezinárodních styků ap. Souhrnně lze např. o současné společenské oblibě rodných jmen v Čechách říci, že se po několik desítek let ztotožňuje s domácí tradicí (nejoblíbenější jsou jména užívaná povětšině už ve staré češtině) a ve výsledku tak splňuje představu o uplatnění vhodného (a zároveň i) ideově politického aspektu ve výběru jmen, vyjadřujícího tak jistý národní světový názor.

Na závěr je třeba dodat, že sociální aspekty se projevují i v existenci paralelních subsystémů antroponym (hypokoristika, přezdívky, krycí jména ap.) v různých komunikačních sférách (oficiální, polooficiální, intimní), fungujících v jednotlivých sociálních skupinách (škola, zaměstnání ap.).

 

R É S U M É

Ideologische und soziale Aspekte der Anthroponomastik

Die im Bereich der Anthroponymie bestehenden ideologischen und sozialen Benennungsaspekte werden direkt, ohne Vermittlung der begrifflichen Ebene ausgedrückt. Sie äußern sich (1) in der sprachlichen Ebene, und zwar vor allem in der lexikalischen Form der Namen (Verbindlichkeit der Form in Abhängigkeit von der sozialen Schicht; im Bereich der Ideologie wird der nationale Charakter der Namen betont); (2) in der außersprachlichen Ebene, und zwar durch die sozial bedingte Auswahl der zur Bezeichnung bestimmten Einzelmenschen; (3) in der Ebene der Entstehung und des Fungierens der Bezeichnungssysteme.

Ein Anthroponym ist eine soziale Erscheinung von breiter Tragweite. Die Bezeichnungsbedingungen sind Widerspiegelung sozialer, gedanklicher, ökonomischer, politischer, nationaler und anderer öffentlicher und privater Verhältnisse der gegebenen Gesellschaft und gleichzeitig eine wichtige Informationsquelle darüber. Soziale und gedankliche Namenwerte drücken gleichzeitig auch die soziale Position (bzw. Ambition) und die ideologische Stellungnahme des Namengebers.

Slovo a slovesnost, volume 39 (1978), number 3-4, pp. 335-337

Previous Jan Šabršula: K některým pojmům referenční sémantiky a jejímu využití v teorii překladu

Next Petr Zima: K vztahu jazyka a kultury