dalaman airport transfers
Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Žena v zaměstnání a povolání

Libuše Kroupová

[Discussion]

(pdf)

Женщина на работе и в профессии / La femme dans l’emploi et dans la profession

0. V jazyce jako prostředku dorozumívání mezi členy společnosti se odráží život celé společnosti, mj. její kulturní vyspělost. Rozvoj slovní zásoby je — jak známo — úzce spjat se změnami společenskými. Dokazuje to i okruh slov, která pojmenovávají zaměstnanou ženu, a jeho proměny souvisící s postupně stále větším uplatněním ženy ve společnosti. Zjišťujeme, jak se rozrostl jejich počet — v závislosti na rozšíření povolání a prohlubující se specializace studia žen (češtinářka, právnička, matematička, medička, tělocvikářka, konzervatoristka atd.), podle funkcí (důvěrnice, úsekářka, tajemnice, jednatelka ap.), různosti zájmových oborů (např. ve sportu: výškařka, cyklistka, tenistka, plavkyně, veslařka, horolezkyně, jinde např. filatelistka atd.). Naším úkolem je vysledovat vnitřní i vnější faktory, které působily na rozvoj slovní zásoby tzv. lexikálně sémantického pole ženy v zaměstnání a povolání.

1. Vymezení lexikálně sémantického pole

1.1. Podle východiska zkoumání a obsahové náplně, které rozlišují jednotliví badatelé,[1] jazyková pole se různě specifikují na pole asociační, (formálně) významové, pojmové, slovní (dále dělené na morfologické, syntagmatické, syntaktické a asociační), pole modální, pole shrnující a zahrnující, pole morfosémantické aj. U G. S. Ščura (o. c. v pozn. 1) nacházíme třídění na pole paradigmatická, syntaktická, gramatická, funkčně sémantická, lexikálně asociační, pole asociační a pole morfosémantická.

Chápeme-li jazykové pole (vycházejíce přitom z pojetí Filipcova) jako soubor slov shodné významové báze založený na určitých vztazích synonymických, antonymických, slovnědruhových, kontextových, pojmové podřízenosti a nadřazenosti, na základě vztahů formálních i gramatických, interních i externích, lingvistických i extralingvistických, zdá se neúčelné rozlišovat jen pole významové, protože významový prvek je vlastní všem polím. Analogicky to platí o poli slovním, protože jde vždy o slovo; rovněž tak neobstojí ani termín pole asociační. K určité asociaci, ať na základě podobnosti tvarové, významové nebo pojmové, nebo i v kontextové souvislosti, dochází vždy. Opodstatněné je pole lexikálně sémantické (ve spojení stránky lexikální a sémantické) i pole pojmové (zahrnující slova určitého pojmu) proti jazykovému poli syntaktickému, morfologickému aj.

1.2. Struktura jazykového pole. F. de Saussure[2] dobře postihl, že termíny asociační rodiny nejsou omezeny počtem a že jeden termín je vždy centrem. I Triero[209]vi[3] je třeba dát za pravdu, pokud dokazuje, že slova náležející jazykovému poli závisí jedno na druhém a jejich význam je zpřesňován slovy sémanticky sousedními (synonymy, antonymy atd.), tedy strukturou pole. Struktura a významy jazykových polí se mění. Významová modifikace může ovlivňovat celou skupinu slov. Struktura jazykových polí je ovlivňována historicky; to dosvědčí srovnání jazykových polí v různých etapách jednoho jazyka. Slabinou Trierova názoru je jeho domněnka, že jednotlivé pojmy pokrývají oblast pole beze zbytku a bez mezer.[4] J. Filipec (o. c. v pozn. 1, Ke konfrontaci…) přesvědčivě ukazuje, jak jazyk v každé vývojové fázi má svou dynamiku, jež je mimo jiné určována poměrem mezi prvky odumírajícími a přežitkovými na straně jedné a prvky progresívními na straně druhé. Dílčí systém v slovní zásobě chápe tu jako strukturní útvar dvou a více lexikálních jednotek daných vztahem lexému a sémému, obvykle sjednocený hierarchicky nadřazeným významem, archisémémem (v Ducháčkově terminologii dominantní sém). Domnívám se, že lexém zahrnuje i sémém, proto lexikální jednotku vidím na pozadí vztahu formému a sémému. Lexikální jednotka je pak určitá forma naplněná určitým obsahem. Jednotlivé významy lexikální jednotky, ať dané čistě sémantickou diferenciací, ať tvarovou specifikací, chápu jako lexémy. U monosémního slova je lexém totožný s lexikální jednotkou. Jinak užívám Filipcovy terminologie. Sémém lexikální jednotky chápu jako kombinaci sémů, a to jádrových,[5] průnikových a distinktivních (na podkladě distribuce, syntaxe, stylistiky, frekvence). Archisémém je průnikovým sémantickým prvkem sémémů všech lexikálních jednotek tvořících jistý dílčí systém (soubor, pole).

Východiskem při popisu lexikálně sémantického pole s několika dílčími sémantickými okruhy je pole pojmové. Vzhledem k tomu pracuji s těmito pojmy:

1.2.1. Centrum pole, tj. pojem, který tvoří průnik určitého okruhu slov o jistých znacích. Podle stupně významové blízkosti vytvářejí se uvnitř širšího rámce pojmového pole jisté samostatné skupiny. Jedno a totéž slovo může náležet různými svými významy (při přenesenosti, polysémii apod.) dvěma nebo více polím.

Podle O. Ducháčka (o. c. v pozn. 1, Le champ…) slovo, které vstoupí do určitého pojmového pole, stává se součástí jeho struktury, a tím buď omezuje význam některého jeho členu nebo některých jeho členů, nebo je jimi samo významově specializováno, popř. s nimi konkuruje a snižuje jejich frekvenci.

1.2.2. Centrální slovo má význam společný pro všechna slova daného pole. Má jistou autonomnost, nezávislost na kontextu, je slovem spisovným, neutrálním, v současnosti běžným.

1.2.3. Klíčové slovo pak obsahuje význam společný pro skupinu slov jistého sémantického okruhu.

1.3. Lexikálně sémantické pole chápeme tedy jako množinu lexikálních jednotek určitého sémantického okruhu s průnikem archisémémů.

2. Analýza lexikálně sémantického pole ‚Žena v zaměstnání a povolání‘

2.1. Substantiva označující pracující (zaměstnanou) ženu prokazují sémantickou souvislost, a to na základě společných centrálně nadřazených sémů, vztahů synonymických a antonymických. Společnými centrálně nadřazenými sémy (archisémémy) jsou žena, práce, zaměstnanost. Sémem podřazeným je prostředí, v kterém se práce vykonává. Tento sém je zároveň průnikovým sémem k sémům způsob práce, druh práce, zařazení a dalším. Kombinací sémů vznikají sémémy substantiv.

 

[210]Schéma sémů substantiv označujících ženu v zaměstnání a povolání

 

[211]Centrálním slovem lexikálně sémantického pole ‚Žena v zaměstnání a povolání‘ je pracovnice se synonymním výrazem zaměstnankyně. Významovou dominantou těchto slov je ‚práce, zaměstnanost‘. Práce může být vyvíjena nejen v zaměstnání, ale i v jiné oblasti lidského snažení vůbec. Analyzovaný sémantický okruh postihuje práci v zaměstnání, a proto pracovnici chápeme jako ‚ženu zaměstnanou‘. Opozitem k ženě zaměstnané není žena nezaměstnaná, nýbrž žena, která není zaměstnána, tj. žena v domácnosti.

Členění v pojmenování pracující zaměstnané ženy se řídí podle dílčích okruhů představujících typy prostředí, v nichž žena pracuje: nevýrobní odvětví a služby, průmysl, zemědělství. V rámci jednotlivých typů prostředí pak dochází k štěpení podle jádrových sémů a ke kombinaci s dílčími opozitními sémy. Jádrovými sémy jsou

 

2.1.1. způsob práce

sém

klíčové slovo

duševní

intelekt

intelektuálka

manuální

ruka

dělnice

teoretická

teorie

teoretička

praktická

praxe

praktička[6]

odborná

odbornost

odbornice

neodborná

neodbornost

diletantka

 

 

 

2.1.2. druh práce

sém

klíčové slovo

stálá

stálost

příležitostná

příležitostnost

pomocná

pomocnost

pomocnice

 

 

 

2.1.3. zařazení ženy v práci

sém

klíčové slovo

začátečnické práce

začátek

začátečnice

práce s nižším zařazením

práce ve vedoucím postavení

 

 

  (funkci)

vedení, řízení

vedoucí

práce spojená s titulem,

 

 

  se získanou hodností

 

Dílčí okruh ženy ve vedoucím postavení v řídící funkci obsahuje několik podskupin: žena stojící v čele nějakého organizačního celku, společenské skupiny ap., pověřená vedením (panovnice se synonymy vladařka, vládkyně, královna; ministryně, ředitelka); osoba pověřená řízením, správou (soudkyně, správkyně); osoba pověřená kontrolou, dozorem (kontrolorka, revizorka, průvodčí, dozorkyně).

Další okruh se dělí podle toho, jak žena titul nebo hodnost získala: studiem na vysokých školách, vědeckým studiem, habilitací (doktorka, inženýrka, kandidátka věd, doktorka věd, docentka, univerzitní profesorka); společenským oceněním (laureátka); funkcí (inspektorka); ve vojenství a bezpečnostních složkách státu (kapitánka).

[212]2.2. Rozložení lexikálních jednotek podle základního třídění:[7]

2.2.1. Žena pracující v nevýrobním odvětví bývá různě pojmenovávána se zřetelem k různým způsobům práce:

2.2.1.1. Práce duševní, teoretická i praktická, odborná, stálá:

ve společenských vědách (lingvistka, bohemistka, češtinářka, lexikografka, pedagožka, historička, psycholožka, právnička, ekonomka); v lékařství a jeho specializacích (lékařka, hovor. doktorka, chirurgyně/chiruržka); v přírodních vědách (bioložka, botanička); v matematice (matematička, statistička); v technice (technička, technoložka); v zemědělství (zootechnička, rostlinářka).

2.2.1.2. Práce duševní, praktická, odborná, stálá:

ve školství (učitelka; podle druhu aprobace: češtinářka, vychovatelka, podle funkce: třídní); v dalších oborech (archivářka, kronikářka, advokátka, tajemnice, hospodářka, redaktorka).

2.2.1.2.1. V umění jsou klíčovými slovy výrazy umělkyně, autorka (pro užší oblast tvůrčí práce). Dílčí dělení se pak řídí tím, zda jde o: tvůrčí umělkyně, a to v literatuře a publicistice (spisovatelka, reportérka; podle literárních žánrů: prozaička, pohádkářka); v hudebním umění (skladatelka, písničkářka); ve výtvarném umění (výtvarnice, malířka, portrétistka, sochařka); v divadle, filmu (režisérka, dramaturgyně/dramaturžka); výkonné umělkyně v hudebním umění (hudebnice, hovor. muzikantka; podle druhu hudebního umění: zpěvačka (pro populární zpěv), pěvkyně (pro operní zpěv), šansoniérka; podle postavení v uměleckém kolektivu: sólistka, dirigentka; podle hlasového rozsahu: sopranistka; podle druhu nástroje: pianistka/klavíristka); výkonné umělkyně v tanečním umění (tanečnice, baletka); výkonné umělkyně v hereckém umění (herečka; podle druhu rolí: milovnice, tragédka; podle typu interpretace: recitátorka, konferenciérka; podle druhu divadla: loutkářka apod.).

2.2.1.3. Práce praktická, odborná, stálá:

ve zdravotnictví (sestra, terapeutka); v užitém umění a výtvarné praxi (maskérka, modelářka, aranžérka); v sdělovacích prostředcích, propagaci aj. (hlasatelka, tlumočnice); v administrativě (referentka, sekretářka, stenografka); v dopravě (železničářka, řidička); ve spojích (telegrafistka, telefonistka); v obchodě (prodavačka (květin) - vazačka); podle funkce (skladnice, pokladní).

2.2.1.4. Práce praktická, odborná, manuální, stálá:

ve službách (holička, kadeřnice, kuchařka); ve výrobě spojené s opravářskou službou (zlatnice, mechanička); ve výrobě spojené s prodejem (kloboučnice).

2.2.1.5. Práce praktická, stálá: trafikantka, výběrčí.

2.2.1.6. Práce praktická, pomocná, stálá: pochůzkářka, kolportérka, svačinářka, uváděčka.

2.2.1.7. Práce manuální, stálá: pradlena, myčka, uklízečka.

2.2.1.8. Práce odborná, příležitostná: recenzentka, oponentka.

2.2.1.9. Práce praktická, příležitostná: pořadatelka.

2.2.2. Žena pracující v průmyslu

2.2.2.1. Práce manuální, odborná, stálá: dělnice, svářečka, soustružnice, tkadlena, jeřábnice.

2.2.2.2. Práce praktická, stálá: kreslička, manipulantka.

2.2.2.3. Práce duševní, odborná, stálá: technička, projektantka, konstruktérka, dispečerka.

2.2.3. Žena pracující v zemědělství:

2.2.3.1. Práce manuální, stálá: krmička, dojička.

[213]2.2.3.2. Práce odborná, manuální, stálá: ošetřovatelka, traktoristka, kombajnérka/kombajnistka.

2.2.3.3. Práce praktická, odborná, stálá: zootechnička, rostlinářka, mechanizátorka.

2.3. V uvedeném sémantickém poli můžeme sledovat u jednotlivých slov nejen přesahy do dílčích okruhů v rámci daného sémantického pole — např. češtinářka je nejen odbornice v češtině (okruh teorie), ale i učitelka češtiny (okruh praxe), modelářka (pracovnice s uměleckým zaměřením, ale i v průmyslu), zootechnička (vedoucí pracovnice v zemědělské výrobě, ale i odbornice, teoretička v nevýrobním odvětví ap.), ale i přesahy do sémantických okruhů jiných, týkajících se ženy ve společnosti vůbec. Nejčastějším typem je kontakt okruhu pracovního s okruhem činnostního zařazení ženy ve společnosti vůbec, a to v učení, studiu (typickým příkladem je pojmenování pro učitelku, znalkyni, posluchačku — filoložka, němčinářka ap.[8]), řidčeji v zájmové činnosti (hráčka ve sportu i v umělecké činnosti).

Další větší skupinu přesahu do jiného sémantického pole tvoří skupina slov, která vedle pojmenování pro ženu v zaměstnání a povolání označuje i hodnocení ženy ve společnosti po stránce duševní podle povahových rysů, chování (detailistka, diplomatka, primadona, dryáčnice, kramářka); podle schopnosti, dovednosti (diletantka, umělkyně), podle jednání, činů, akcí, v nichž se žena účastní (oponentka, soudkyně, tanečnice).

Přesahový kontakt zasahuje v několika pojmenováních i sémantický okruh sociálního zařazení ženy a její přináležitosti k určitým skupinám, příslušnost k určitým kolektivům (žena jako příslušnice třídy — dělnice, nějakého společenství, organizace — sestra, vykonávající nějakou funkci v organizaci — tajemnice; žena jako stoupenkyně nějakého učení, názorů — romanistka, hlasatelka) i postavení ženy z hlediska příbuzenského vztahu (mistrová — žena mistra, obdobně královna, carevna, císařovna ap.).

2.4. Sledujeme-li současný stav pojmenování žen v zaměstnání a povolání, nutně je musíme vidět v konfrontaci s pojmenováním pro muže v dané oblasti, a to z aspektu mimolingvistického i čistě lingvistického (a to slovotvorného).

2.4.1. Hledisko mimolingvistické:

2.4.1.1. Pojmenování pro ženy je stejně běžné jako pro muže. Případy, kdy má v jednotlivých zaměstnáních žena stejné uplatnění jako muž, jsou v současné době nejpočetnější. Proto se pojmenování pro ženu vyskytuje rovnocenně vedle pojmenování pro muže zejména ve všech oblastech práce duševní (např. filolog//filoložka, ekonom//ekonomka, lékař//lékařka, technik//technička, učitel//učitelka, soudce//soudkyně, plánovač//plánovačka, redaktor//redaktorka, literát//literátka, reportér//reportérka, malíř//malířka, režisér //režisérka, hudebník//hudebnice, zpěvák//zpěvačka ap.) a v těch povoláních a zaměstnáních, která nekladou zvýšené fyzické nároky na ženu, ev. ji zdravotně nepoškozují (např. ve zdravotnictví zdravotník//zdravotnice, v administrativě referent//referentka, v dopravě železničář//železničářka, ve službách krejčí//krejčová, číšník//číšnice, v zemědělství družstevník//družstevnice, v průmyslu dělník//dělnice, dispečer//dispečerka). Rovnocenně se uplatňuje pojmenování pro muže a ženu i v příležitostné činnosti (např. konferenciér//konferenciérka).

2.4.1.2. Převažuje pojmenování pro ženy, pojmenování pro muže se vyskytuje řidčeji. V některých zaměstnáních je zastoupení žen častější než zastoupení mužů. Jde povětšinou o takovou činnost, které se ženy věnovaly i dříve, než vstoupily do pracovního poměru, pokud ovšem jde o zaměstnání s delší už tradicí (práce v domácnosti, práce ošetřovatelské a pomocné vůbec, práce esteticky zaměřené apod.). [214]Proto s pojmenováním pro ženy se setkáváme častěji v oblasti služeb (např. kadeřnice, pečovatelka, uklízečka), v obchodě (aranžérka, květinářka, prodavačka), ve spojích (telefonistka, telegrafistka), v administrativě (sekretářka), ve zdravotnictví (laborantka, ošetřovatelka), méně v průmyslu (tkadlena).

2.4.1.3. Uplatňuje se jen pojmenování pro ženy. Pro případy, kdy se ve shodě s mimojazykovou skutečností uplatňují pojmenování jen ženské, platí pochopitelně zdůvodnění stejné jako v předcházejícím bodě. Navíc se v jazyce nevyskytuje maskulinní protějšek (pradlena, šička, vyšívačka, posluhovačka (dříve), pokojská, svačinářka, biletářka, modelka, modistka, letuška, sestra, instrumentářka, družinářka, písařka, baletka, primabalerína, sopranistka, hosteska).

2.4.1.4. Převažuje pojmenování pro muže, pojmenování pro ženy se vyskytuje řidčeji (v oborech spojených s rizikem úrazu nebo ohrožení anebo s větším fyzickým vypětím) (např. svářeč — méně často svářečka, brusič, taxikář, kosmonaut, traktorista).

2.4.1.5. Pojmenování je vyhrazeno jen pro muže. Některá zaměstnání a povolání zůstala vyhrazena jen mužům, proto tu ani pojmenování ženská v praxi neexistují; i když by je v případě potřeby z teoretického hlediska bylo možno vytvořit bez jakýchkoli jazykových zábran.

Z hlediska diachronního vidíme souvislost s dřívějším nezapojením ženy do veřejné činnosti (ani jako mužská pojmenování už dnes neexistují). Jde o historická pojmenování jako např. purkmistr, rychtář, kancléř, adjunkt[9] ap.

Pro muže zůstala vyhrazena zaměstnání, a tedy i jejich pojmenování pro druhy živností, která s pokrokem techniky i se změnou společenského řádu už zanikla (povozník/vozka, dřevař/obchodník s dřívím, handlíř, komisionář+ aj.).

V současnosti zůstala vyhrazena mužům zaměstnání vyžadující činnost zvláště fyzicky namáhavou, spojenou často s velkým rizikem úrazu (bagrista, dřevorubec, horník, hutník, těžař, razič, rychlorazič, kamnář, topenář, lodník, rybníkář/rybnikář; mládek, sládek, stárek; pyrotechnik, střelmistr, kominík+, pokrývač+, lešenář, montér, studnař, vorař, lesník, porybný); ev. fyzickými předpoklady pro muže specifická (basista, tenorista, trombonista).

Na vývoj slovní zásoby daného sémantického pole působí hlavně změny politické, sociální a materiální. Vznikají nová slova vyjadřující novou skutečnost, mění se význam slov, některá slova nebo významy v důsledku společenských změn zanikají.

Se změnami společenského řádu se stala v našem prostředí historismy např. slova otrokyně, nevolnice, šlechtické tituly apod. V naší společnosti se už nevyskytují výrazy jako guvernantka. Jen pro kapitalistický řád jsou příznačná slova jako kapitalistka, živnostnice, vetešnice, jarmarečnice, hokynářka, krupařka, hokyně, podomní prodavačky drátenice, tkaničkárka, krosnářka.

S rozvojem dopravy zmizela pojmenování pro ženy stejně jako pro muže (např. vozatajka), naopak vznikla nová pojmenování jako automobilistka, cyklistka, tramvajačka (hovorově), kosmonautka.

Pro kapitalistický řád byly u nás např. příznačné i výrazy jako žebračka, almužnice, deputátnice, kolovrátkářka, služka, služebná, děvče, děvečka, posluhovačka. Pojmenování posluhovačka vystřídala se zavedením služeb uklízečka, myčka.

Socialistický řád přinesl naproti tomu i z jiných sémantických okruhů celou řadu pojmenování pro ženy jako členky organizace (svazačka, mládežnice, komsomolka, [215]stranička, komunistka), pro ženy funkcionářky (úsekářka, důvěrnice). V souvislosti s přechodem žen do zaměstnání zastaralo jejich obecné pojmenování podle zaměstnání jejich mužů (řeznice, kloboučnice, kontrolorka, majorka, kapitánka, radová, poštmistrová jako žena kloboučníka, kontrolora, majora atd., stejně tak i paní doktorová atd). Ženy získaly samy tituly (inženýrka, docentka apod.).

2.4.2. I vnitřně jazykový faktor vede při průzkumu stavu pojmenování pro ženy v zaměstnání a povolání ke konfrontaci se jmény mužskými, a to proto, že hlavním způsobem jejich tvoření je přechylování odvozováním sufixací nebo tzv. konverzí.[10] Někdy dochází k přechýlení, ale zároveň i podoba maskulina při zařazení pojmenování do širší významové kategorie v postavení přísudkovém a doplňkovém při funkci hypotetické nebo platné pro daný okamžik[11] slouží k pojmenování pro ženu (kdybych byla správcem, kdo byl hlavním projektantem).

Samostatnými lexémy (odvozenost není od životných maskulin) je tvořena menší skupina pojmenování pro ženy v zaměstnání a povolání, která koresponduje se skupinou sub 2.4.1.3. v členění z hlediska mimolingvistického: sestra; letuška, hosteska, pokojská, služebná (dř.), komorná, pradlena, modelka, baletka, primabalerína.

Na změny v lexikálním obsazení daného sémantického pole působila řada vnitřně jazykových faktorů, a to:

2.4.2.1. Změny ve slovotvorném systému:

2.4.2.1.1. Změna v produktivitě přípon:

Mnohá slova s příponou -ic(e), -yn(ě), -l(í) zastarala: +účetnice, +pokladnice, +rukavičnice, +předsednice, +ředitelkyně, +spisovatelkyně, +jasnovidkyně, +pradlí, +tkadlí, +přadlí. Příponu -ice vystřídala přípona -ka (rukavičkářka), ojediněle -yně (předsedkyně), -ena (tkadlena), anebo bylo užito konverze (účetní, pokladní). Některá pojmenování s příponou -ice vůbec zanikla v souvislosti s extralingvistickými faktory (+svíčnice, +lazebnice, +ozdobnice).

Příponu -yně zastoupila namnoze přípona -ka (ředitelka, spisovatelka, zemědělka). Příponu nahradila přípona -ena (pradlena, tkadlena, přadlena). Ve všech těchto případech šlo o změny slovotvorných forem při zachování sémantiky daných slov.

2.4.2.1.2. Vznik nových pojmenování

Většina feminin je tvořena přechylováním od maskulin, proto přejímá i způsob jejich vzniku. Někdy nové synonymní slovo vytlačilo pojmenování původní. Důvodem byla zpravidla náhrada pojmenování z obecné nespisovné vrstvy novým pojmenováním spisovným, zejm. českým (zast. konduktérka průvodčí; zast. slang. kelnerka číšnice; zast. ob. fabrička dělnice).

2.4.2.2. Vytvoření nového významu (zpravidla přechýlená podoba feminin v závislosti na primárním tvoření podoby maskulina):

2.4.2.2.1. Původní význam zůstal, např. sestra jako sourozenec ženského rodu vedle pojmenování pro zdravotnickou pracovnici.

2.4.2.2.2. Původní význam zastaral, došlo k rozšíření významu (např. asistentka — dříve titul nižší úřednice, dnes žena, která provádí pomocné odborné práce; původní pojmenování pro domácí učitelku jako informátorka, instruktorka dnes nabylo širšího významu — ‚kdo vůbec někoho informuje, instruuje‘).

2.4.2.2.3. Došlo k zúžení významu (např. odběračka, odbíračka; původní význam ‚odběratelka vůbec‘ se významově zúžil v pojmenování ženy, která odbírá obilí za sekáčem).

[216]2.4.2.2.4. Došlo k posunu významu, srov. např. slovo školnice — dříve ‚učitelka, správkyně školy a žákyně‘, dnes jen ‚zaměstnankyně mající na starosti vnější pořádek ve škole‘; v souvislosti s mimolingvistickými faktory u celé řady pojmenování týkajících se obchodu (např. pův. majitelka, dnes prodavačka: drogistka, papírnice; dnes pracuje v oboru textilářka, obecně textilačka (i prodává), pletařka, mlynářka). Rovněž v souvislosti s mimolingvistickými faktory dnes zastarávají pojmenování ženy jako manželky a uplatňuje se pojmenování pro ženu zaměstnanou (lékárnice, kloboučnice ap.).

2.4.2.3. Vznik slovotvorné homonymie ve spojitosti s pojmenováním ženy, která:

2.4.2.3.1. obsluhuje nějaké zařízení, pracuje s nějakým nástrojem, pomůckou, materiálem, s pojmenováním pro toto zařízení: např. promítačka, počítačka, děrovačka, navíječka, sekačka, míchačka, napáječka, podávačka, nýtovačka, mixérka, ladička, česačka, čistička, kuchařka, myčka, látačka, obkládačka, lepička, leštička.

2.4.2.3.2. je zaměstnána v nějaké továrně, s pojmenováním pro tuto továrnu: chemička, keramička (obecná pojmenování).

V našem příspěvku jsme se pokusili vymezit lexikálně sémantické pole týkající se ženy v zaměstnání a povolání uvedením hierarchizovaných sémů, vytyčením centrálního slova i slov klíčových, naznačit obsazení lexikálních jednotek v jednotlivých dílčích okruzích, ukázat sémantické přesahy v daném poli i do polí jiných a stanovit vnitřní i vnější faktory, které působily na rozvoj slovní zásoby tohoto sémantického okruhu.

 

R É S U M É

La femme dans l’occupation et dans la profession

Dans sa contribution, l’auteur a essayé de délimiter le champ lexical et sémantique de cette distinction en établissant les sèmes, le mot central et les mots-clès et en introduisant des unités lexicales dans les cercles sémantiques particuliers. Elle analyse aussi less facteurs intérieurs et extérieurs qui ont influencé le développement de l’inventaire de ce cercle sémantique.


[1] V příspěvku se přihlíží zvláště k těmto publikacím: G. S. Ščur, Teorii polja v lingvistike, Moskva 1974; J. Filipec, Česká synonyma z hlediska stylistiky a lexikologie, Praha 1961; týž, Ke konfrontaci dílčích sémantických systémů v slovní zásobě dvou různých jazyků, sb. Čs. přednášky pro VII. mezinár. sjezd slavistů, Varšava 1973, 279—295; týž, Zur innersprachlichen Konfrontation von semantischen Teilstrukturen im lexikalischen System, TLP 3, 1968, 105—118; O. Ducháček, Le champ conceptuel de la beauté en français moderne, Praha 1960; týž, O mikrostrukturách v lexiku, SaS 31, 1970, 105—110; týž, Les champs linguistiques, PhilolPrag 1960, 22—35; týž, Důležité poznatky o pojmových polích, JA 14, 1977, 145—146; O. Ducháček - R. Ostrá, Étude comparative d’un champ conceptuel, Études romanes de Brno, Praha 1965, 107—169.

[2] Cours de linguistique générale, Paris 1922—1949.

[3] J. Trier, Der deutsche Wortschatz im Sinnbezirk des Verstandes. Die Geschichte eines sprachlichen Feldes, Heidelberg 1931.

[4] Kriticky se k tomuto pojetí vyjádřil W. von Wartburg (R. Hallig und W. von Wartburg, Begriffsystem als Grundlage für die Lexikographie, Berlin 1952).

[5] Filipec užívá i termínu základní sémy.

[6] Přechýlené femininum je méně běžné než maskulinum.

[7] Ve výběru se přihlíží hlavně k běžnějším lexikálním jednotkám uvedeným především v Slovníku spisovné češtiny, Praha 1978 (zkratka SSČ).

[8] Praxe slovníků je různá. V SSČ jsou např. významy nadřazeného a zahrnujícího výrazu filoložka diferencovány, ale u specializovaných slov jako němčinářka ap. se ve výkladu oba významy shrnují.

[9] Registrujeme tento výraz i další (označené křížkem), ačkoliv Slovník spisovného jazyka českého, Praha 1960—1971, uvádí i tato jména v přechýlené podobě. Z důvodů systémových uvádí přechýlené podoby zpravidla všeobecně i u slov, o nichž bychom je nepředpokládali (např. hrobařka, dřevařka, havířka, betonářka, tunelářka, pokrývačka). Na druhé straně u pojmenování jako zoolog, ortopéd, rentgenolog, vodohospodář se přechýlená podoba neuvádí, ačkoliv ve skutečnosti žije. Zpravidla pro úsporu místa se neuvádějí přechýlené podoby v SSČ u celé řady pojmenování (fyzička, optička, vydavatelka, varhanice ap.).

[10] O tom podrobně srov. Tvoření slov v češtině II, Praha 1967, 536—551 a G. P. Neščimenko, Slavoobrazovanije suščestvitel’nych ženskogo roda so značenijem lica sovremennom češskom jazyke, Moskva 1961.

[11] J. V. Bečka, Substantivní shoda, NŘ 60, 1977, 189—205.

Slovo a slovesnost, volume 41 (1980), number 3, pp. 208-216

Previous Josef Štěpán: K interjekcím označujícím zvuky zvířat

Next Mária Ivanová-Šalingová: Teórie lexikálnej homonymie