Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Produktor vs. recipient: specifika jejich interpretačních činností

Iva Nebeská

[Discussion]

(pdf)

Продуктор и реципиент: специфика их интерпретационной деятельности / Producer vs. receiver: specificity of their interpretative activities

0. Každá komunikační událost (KU) je zasazena do širokého situačního kontextu, který obsahuje jednak složky relativně konstantní (sociálně historické zakotvení KU, osobnostní parametry komunikantů), jednak situační proměnné (konkrétní podmínky dané KU, vztahy mezi komunikanty, vztah každého z komunikantů k tématu KU, jejich emocionální vyladění, okamžité dispozice a jiné sociálně psychologické a individuálně psychologické faktory). Všechny tyto faktory se v různé míře odrážejí v procesu střídání základních komunikačních rolí účastníků KU (produktora a recipienta).

Jedním možným přístupem ke vztahu produktora a recipienta je zdůraznění jejich vstřícnosti, jejich vzájemného sepětí, střídání rolí každého z účastníků komunikace (srov. zde Hoffmannová, s. 134). Jiný možný pohled uplatníme v tomto příspěvku: pokusíme se nahlížet interpretační činnosti jakoby samostatně z perspektivy produktora a samostatně z perspektivy recipienta.

 

1. Domníváme se, že pro specifiku interpretačních činností produktora a recipienta je důležitým aspektem rámcová orientace činnosti, její „směr“. Základním směrem [140]interpretačních činností je směr „zvenčí dovnitř“: interiorizace, mentální reprezentace výseku skutečnosti, komunikační situace i verbálního komunikátu, vytváření jejich psychického obrazu, vnitřního modelu (přes všechny zpětné vazby fungující v procesu reálné komunikace). V případě recipienta se tento směr shoduje s rámcovou orientací jeho verbálně kognitivní aktivity, která též směřuje zvenčí dovnitř (percepce, porozumění). Z hlediska pozorovatele/teoretického subjektu jeví se tedy recepce a interpretace jako procesy probíhající souběžně, vzájemně se prostupující, „integrované“.

 

Schematicky je můžeme znázornit:

skutečnost

 

 

 

 

recepce

 

 

produktor

 

recipient

 

 

interpretace

 

 

text

 

 

 

V případě produktora je situace jiná. Verbálně kognitivní činnost produktora směřuje v zásadě „zevnitř ven“ (exteriorizace). Interpretační činnost zvenčí dovnitř. Tyto činnosti sice nesměřují proti sobě, přesto však cítíme, že vztah mezi interpretací a produkcí je méně těsný než vztah mezi interpretací a recepcí:

skutečnost

 

produktor

 

text

recipient

interpretace

produkce

Z uvedeného schématu je zřejmé, že oddělení verbálně kognitivních aktivit produktora a recipienta má důvody především metodologické. Můžeme je chápat i tak, že produktor textu je současně recipientem daného výseku skutečnosti (včetně komunikačního partnera). To platí zejména o spontánním dialogu. V jiném typu KU, např. při produkci textu psaného, se může produktor opírat více o psychický obraz daného výseku skutečnosti (již dříve vytvořený a pro potřebu dané KU aktivovaný), méně o skutečnost bezprostředně percipovanou.

 

2. Obecnou psychologickou motivací komunikační činnosti je potřeba zapůsobit na vědomí recipienta, modifikovat obsah jeho vědomí (srov. Hörmann, 1981). Tato obecná potřeba se v závislosti na konkrétních situačních parametrech specifikuje, produktor si vytváří hierarchicky uspořádanou soustavu komunikačních cílů. Které cíle si klade, jak je uspořádá a jakou taktiku volí k jejich splnění, je dáno zhodnocením situačního zakotvení KU se zřetelem k jeho vlastním verbálně kognitivním zkušenostem.

Interpretační činností produktora rozumíme mentální reprezentaci daného výseku skutečnosti, proces vytváření jeho vnitřního modelu (srov. zde Kořenský, s. 133). Na interpretaci daného výseku skutečnosti se tedy podílejí dvě základní složky: produktorem percipovaná skutečnost, resp. jeho vlastní prožitek z této skutečnosti a verbálně kognitivní zkušenost produktora zakotvená v jeho předpokladových strukturách.

Interpretace daného výseku skutečnosti se promítá do komunikačního záměru produktora. Při postupném formování komunikačního záměru aktivuje produktor příslušnou součást svých předpokladových struktur, tedy ty jejich oblasti, které mohou přispět k úspěšnému splnění komunikačního cíle.

Z perspektivy produktora je součástí daného výseku skutečnosti i recipient/adresát. S ohledem na reálného nebo hypotetického recipienta modifikuje produktor svůj [141]komunikační záměr. Odhaduje, co recipient od KU očekává, jaký má KU pro něho smysl. Pokud se mluví o komunikačních procesech obecně, zdůrazňuje se důležitost vztahu mezi produktorem a recipientem (poměr jejich sociálních rolí), nezanedbatelná je však i specifika tohoto vztahu v konkrétní KU (např. nakolik produktorovi vůbec záleží na tom, aby recipient jeho komunikační záměr správně interpretoval). Odhad očekávání recipienta závisí na tom, nakolik produktor zná jeho postoje, zkušenosti, zejména však na tom, zda dokáže správně interpretovat vztah recipienta k danému výseku skutečnosti: zda je mu realita, která je předmětem komunikace, blízká/lhostejná, zda má k ní nějaký osobní vztah, vyhraněný názor (jaký) apod.

Komunikační záměr produktora vychází zpravidla z modelu obsáhlého výseku skutečnosti, ovšem ve verbálním komunikátu (i v celé KU) je exteriorizována jen nepatrná část (srov. Herrmann, 1983). Vnitřní model (psychický obraz) daného výseku skutečnosti obsahuje vždy množství obsahových prvků, které nebudou (zpravidla ani nemohou být) verbalizovány ani jinými výrazovými prostředky zvnějšněny; komunikantům jsou dostatečně známy ze situace, popř. z předchozího kontextu. Toto pozadí KU je dáno zkušeností sdílenou komunikanty, intersubjektivním charakterem jejich předpokladových struktur.

Součástí verbálně kognitivní aktivity produktora je zapojení selekčního mechanismu. V součinnosti s modifikací (upřesňováním) komunikativního záměru se postupně zužuje výsek skutečnosti, který bude exteriorizován, produktor se rozhoduje, které jeho složky zvnějšní. Současně probíhá výběr možností, jakými výrazovými prostředky bude exteriorizace provedena. K verbálně kognitivním činnostem produktora patří stanovení optimálního vztahu mezi tím, co bude z daného výseku skutečnosti zvnějšněno (se zřetelem k podmínkám konkrétní KU) a jak to bude provedeno (vyhledání optimálních výrazových prostředků jazykových i nejazykových). Vyřešení tohoto vztahu je jedním z klíčových faktorů, na kterých závisí, zda recipient bude schopen komunikační záměr produktora adekvátně interpretovat. Pokud v tomto aspektu produktor není úspěšný, vystavuje se nebezpečí, že jeho záměr bude recipientem mylně interpretován; v takovém případě recipient neví, co má produktor na mysli, není schopen z verbálního komunikátu ani z ostatních výrazových prostředků dané KU jeho záměr rekonstruovat.

 

3. Cílem interpretačních aktivit recipienta je porozumět, o čem produktor mluví, co o tom říká, ale především, jak to myslí, rekonstruovat vlastní smysl KU, komunikační záměr produktora. I interpretační činnosti recipienta jsou sledem postupných rozhodnutí mezi různými alternativami, jsou procesem porovnávání percipovaného textu s vlastními předpokladovými strukturami, především s vlastními uvědomovanými i neuvědomovanými očekáváními. Očekávání recipienta můžeme charakterizovat jako tu část předpokladových struktur jedince, která je pro danou KU aktivizována.

Obecný záměr produktora se tedy v průběhu KU konkretizuje postupně; stejně tak i očekávání recipienta jsou zpočátku málo určitá. Recipient si vytváří o komunikativním záměru produktora nejprve globální představu, v průběhu KU průběžně hodnotí, nakolik percipovaný text i celá situace této představě odpovídají, postupně ji modifikuje a dotváří.

Důležitým vodítkem, o které se očekávání recipienta opírají, jsou zkušenostmi osvojené sociální, komunikační a jazykové normy. Pro každé normy je charakteristický stupeň závaznosti ve společenství, v němž byly vytvořeny a které je sdílí. Recipient proto může (většinou právem) očekávat, že produktor bude komunikační normy, jim oběma známé, zachovávat, že percipovaný text bude adekvátní dané situaci.

Záleží samozřejmě na typu KU; v některých situacích jsou komunikační normy pevnější a jejich dodržování se striktně vyžaduje (v extrémních případech jsou dokonce stanoveny protokolárně); v jiných situacích jsou normy relativně volné [142]a účastníci komunikačního procesu mají široké možnosti výběru. Samozřejmě, čím pevnější jsou normy dané KU, tím jsou očekávání recipienta od počátku určitější; záleží však také na tom, jaké zkušenosti má recipient s daným typem KU, nakolik zná osobu produktora a její obvyklou aktivitu v daném typu KU, jaký má recipient vztah k danému výseku skutečnosti a na vzájemném vyladění uvedených činitelů.

Lze předpokládat, že vlastní percepce textu probíhá na základě střídání známé a nové informace, kdy informace prezentovaná jako známá je oporou při interiorizaci informace nové (srov. např. Clark - Clark, 1977). Klíčovou úlohu tu má proces vyhledávání kongruentní informace. Kroky, kterými recipient pátrá ve svých předpokladových strukturách, mapují vztahy k asociovaným informacím a vedou k postupnému zařazování informace, která byla prezentována jako nová, do předpokladových struktur recipienta, resp. k aktivaci příslušných oblastí jeho předpokladových struktur. Můžeme vycházet z toho, že interpretační aktivity recipienta se opírají právě o soubor těchto kroků a soubor míst, kam byla nová informace zařazena. Na základě těchto a dalších kroků si recipient postupně vytváří psychický obraz/vnitřní model daného výseku skutečnosti, který je opět podstatně obsáhlejší (protože obsahuje i asociované informace) než ten, který byl produktorem v KU zvnějšněn. Jestliže se model výseku skutečnosti, který je výsledkem interpretační aktivity recipienta, blíží modelu výseku skutečnosti, ze kterého původně vycházel produktor (nebo se s ním aspoň v podstatných rysech nerozchází), lze říci, že došlo k souladu mezi záměrem produktora a interpretací recipienta, že interpretace KU recipientem byla adekvátní.

 

LITERATURA

 

CLARK, H. H. - CLARK, E. V.: Psychology and language. New York 1977.

HERRMANN, T.: Speech and situation. Berlin - Heidelberg - New York - Tokyo 1983; rec. v SaS, 46, 1985, s. 145—151.

HÖRMANN, H.: To mean — to understand. Problems of psychological semantics. Berlin - Heidelberg - New York 1981; rec. v SaS, 44, 1983, s. 345—347.

Slovo a slovesnost, volume 49 (1988), number 2, pp. 139-142

Previous Jana Hoffmannová: Typy a vzájemné vztahy interpretačních činností produktora a recipienta v komunikačních procesech

Next Olga Müllerová: Komunikační proces a text jako objekt teoretické interpretace