K sovětským překladům z americké jazykovědy

Karel Horálek

[Rozhledy]

(pdf)

По поводу советских переводов работ американских языковедов / Traductions soviétiques de la linguistique américaine

K charakteristickým rysům sovětské vědy v novější době patří zvýšený zájem o vědeckou produkci zahraniční,[1] kde na prvním místě stojí produkce Spojených států amerických. To se zvlášť projevuje na některých pomezních úsecích jazykovědy, především v teorii informace (sdělné promluvy) a strojového překládání. V tomto oboru jde již o zájem oboustranný, rozvíjí [141]se zde čilá mezinárodní spolupráce. V Sovětském svazu vyšel překlad sborníku Machine Translation of Language (Massachusetts Institut of Technology 1956) s názvem Mašinnyj perevod (Moskva 1957; zredigoval a úvod napsal P. S. Kuznecov) a celá západní produkce je bedlivě sledována, jak je patrno z časopiseckých recenzí i z odkazů v původních pracích. Dnes už sovětský výzkum v teorii strojového překládání natolik pokročil, že se sovětských prací dovolávají autoři zahraničních publikací[2] a sovětské příspěvky se objevují také v zahraničních publikacích. Tak např. ve francouzském sborníku Recherches internationales à la lumière du marxisme, No 7, Linguistique, Paříž 1958 vyšlo několik statí sovětských jazykovědců, mezi nimi též kolektivní referát o strojovém překládání D. Panova, A. Ljapunova a I. Muchina; (o celém sborníku referovala u nás V. Budovičová v Slovenské reči 24, 1959, 374—376).

Seznamuje-li se dnes širší okruh sovětských zájemců se zahraniční vědeckou produkcí v překladech, neznamená to přirozeně nekritické přejímání, i když v míře kritičnosti samozřejmě není dodržována naprostá jednota. Sovětské překlady lingvistických prací mají již dosti dlouhou tradici[3] a v posledních letech se jejich počet rychle zvětšuje.[4] Každý z těchto překladů je opatřen předmluvou, jež charakterizuje a kriticky hodnotí překládané dílo.

Tyto sovětské publikace nám připomínají, že i my máme zahraniční lingvistickou produkci systematicky sledovat a podle potřeby na ni pak i kriticky reagovat.

[142]Základní orientaci po americké jazykovědě usnadňuje dnes ruský překlad knihy H. A. Gleasona An Introduction to Descriptive Linguistics (New York 1955).[5] Překladu je předeslána dobrá informativní studie V. A. Zveginceva, který ruské vydání také redigoval. O tuto studii se ve svých informativních poznámkách opíráme, snažíme se však její údaje doplnit aspoň bibliografickými údaji všude tam, kde nám to poměry našich knihoven (veřejných i soukromých) dovolují.

Americkou deskriptivní lingvistiku, jeden ze směrů jazykovědného strukturalismu, Zvegincev nejdříve historicky zařazuje: Vyrostla z domácí tradice, jejímž iniciátorem je amerikanista (více etnolog než lingvista) F. Boas. Od něho jde již americká jazykověda dvojím směrem. Jeden určuje E. Sapir, druhý L. Bloomfield.[6] Sapirovský směr se vyznačuje zdůrazňováním souvislostí jazyka s myšlením a kulturou (jazyk je přímo chápán jako součást kultury) a v některých svých představitelích se zřetelně sbližuje s humboldtovskou linií v evropské jazykovědě.[7] Bloomfieldovský směr se vyznačuje závislostí na behaviouristické psychologii, je silně objektivistický.[8] Z tohoto směru vyrůstá pak deskriptivní lingvistika reprezentovaná hlavně jmény G. Trager, Z. S. Harris, B. Bloch aj. Kompromisní postavení zaujímají zde K. L. Pike, Ch. F. Hockett, E. A. Nida aj.[9]

Pro americký deskriptivismus je charakteristická také formální logická orientace, jež u některých představitelů přechází přímo v závislost na filosofických koncepcích novopozitivistů Carnapovy skupiny. K tomuto směru se přiklání také sovětský lingvista S. K. Šaumjan.[10] Potřebou seznamovat se blíže s formální logikou, hlavně z hlediska potřeb logické syntaxe, je třeba vysvětlovat ruský překlad knihy L. Wittgensteina Tractatus logico-philosophicus (Logiko-filosofskij traktat, Moskva 1958).[11]

U obsahu Gleasonovy knihy se podrobněji nezastavujeme, protože je nyní i českým zájemcům poměrně snadno dostupná v ruském překladě. Je to spíše shrnutí k pedagogickým účelům než výsledek vlastní badatelské práce. Pracovníky v oboru mluvnické teorie může zajímat mimo jiné to, že zde distribuční kritéria nejsou při popisu systému americké angličtiny považována, za [143]plně dostačující.[12] Zájemci o teorii informace zde uvítají kapitolu 19 (o procesu sdělování), kde jsou vyloženy přehledným způsobem výsledky dnes již velmi pokročilého amerického bádání v tomto oboru. V ruském překladě vyšel nověji z tohoto oboru sborník amerických studií z let 1948—1952.[13] Velmi zajímavý je Gleasonův výklad o klasifikaci jazyků (kap. 23), kde je také pojednáno o poměru srovnávací a deskriptivní jazykovědy (rus. překlad, 446) a o glottochronologii (datování etap ve vývoji jazyků na základě statistického rozboru slovní zásoby).[14]

Orientaci po americké jazykovědě usnadňuje také chrestomatie, kterou litograficky vydal M. Joos pod názvem Readings in Linguistics, the Development of Descriptive Linguistics in America Since 1925 (Washington 1957, American Council of Learned Societies). V čele souboru statí stojí příznačně kritické pojednání o de Saussurově lingvistické teorii (od R. S. Wellse; vyšlo původně 1947 v 3. roč. časopisu Word), pak následuje průkopnická Sapirova stať o zvukových systémech z r. 1925 a po ní v chronologickém pořadí 41 dalších ukázek, z nichž některé se doplňují (např. dvě Blochovy stati o japonštině).

Důležité příspěvky amerických lingvistů obsahují některé novější jubilejní sborníky. Sem patří sborník Linguistics Today, který vyšel 1954 k dvoustému výročí Columbijské university a tvoří zároveň č. 2—3 v 10. roč. časopisu Word. Stati amerických přispěvatelů se zde střídají s evropskými. Z amerických považujeme za nejdůležitější stať Z. S. Harrise Distributional Structure. Zajímavé jsou myšlenky statě M. Weinreicha Is a structural dialectology possible? Autor je znám široké lingvistické veřejnosti svou knihou Languages in Contact; Findings and Problems (New York 1953).

Jiný významný sborník vyšel 1957 v Haagu: Studies presented to Joshua Whatmough on his sixtieth birthday. Z čelných amerických lingvistů má zde příspěvek např. M. Halle (brání zde teorii binárních protikladů). Z ostatních příspěvků připomínáme aspoň stať H. Penzla, The Evidence for Phonemic Changes. Převahu má zde vedle obecné jazykovědy, v souladu s životním dílem jubilantovým, komparatistika a klasická filologie.

[144]Whatmough sám se pokusil v novější době o příručkové shrnutí obecně jazykovědné problematiky v knize Language — a Modern Synthesis (New York 1956). Moderní orientace je zde patrna např. z kapitoly „Mathematics, Statistics, and Linguistics: the Mechanics of Language“, vcelku však tato příručka nemůže platit za typicky americkou.

V americké lingvistické produkci poválečných let zaujímají významné místo práce slavistické. Významnější z nich časopisecky vycházely hlavně v newyorském časopisu Word, který k ročníkům 8—11 (1952—1955) přinášel zvláštní dodatkové číslo (Slavic Word). Náhradou za ně má být holandsko-americký časopis International Journal of Slavic Linguistics and Poetics (I/II, 1959, 360 s.). V prvním svazku mají však převahu přispěvatelé evropští.[15]

Mezi knižními publikacemi amerických slavistů z oboru jazykovědy mají převahu mluvnice praktického rázu. Připomínáme z nich aspoň českou mluvnici W. E. Harkinse A Modern Czech Grammar (New York 1953, 338 s.). Autor této příručky uveřejnil také zajímavý příspěvek k dějinám českých překladů z ruské lidové epiky pod názvem The Russian Folk Epos in Czech Literature 1880—1900 (New York, Columbia University, 1951, 282 s., rotaprint).

Několik významnějších knih amerických slavistů vyšlo v posledních letech v holandském nakladatelství Mouton and Co., které vydává vedle zmíněného mezinárodního časopisu od 3. svazku také periodický sborník Harvard Slavic Studies. V tomto nakladatelství vyšly též americké příspěvky k IV. mezinárodnímu sjezdu slavistů (American Contributions to the Fourth International Congress of Slavistics, Moscow, September 1958, Haag 1958, 427 s.). Američtí lingvisté se významným způsobem podílejí také na jubilejním sborníku, který v nakladatelství Moutonově vyšel 1957 (zde vyšly např. také příspěvky k teorii strojového překladu).[16]

Přehledné informace o jazykovědné slavistice ve Spojených státech za léta 1945—50 obsahuje referát Izučenije slavjanskich jazykov i sravniteľnoje slavjanovedenije v Sojedinennych Štatach Ameriki za poslevojennoje desjatiletije, přednesený na mezinárodním sjezdu slavistů v Bělehradě v září 1955.[17]

Připojujeme na závěr svých poznámek seznam knižních publikací, jež jsou podle našeho názoru aspoň v některých částech poučné i pro nás (z hlediska potřeb naší jazykovědy). Měla by je mít aspoň jedna z našich vědeckých knihoven.

K. L. Pike, Language in Relation to a Unified Theory of the Structure of Human Behaviour I—II (Glendale, Kalifornie 1954—55);

K. L. Pike, Phonetics. A critical Analysis of Phonetic Theory and a Technic for the Practical Description of Sounds. Ann Arbor (6. vyd. 1958 — 1. vyd. 1953);

K. L. Pike, Phonemics. A Technique for Reducing Languages to Writing. Ann Arbor (5. vyd. 1956 — 1. vyd. 1947);

Z. S. Harris, Methods in Structural Linguistics. Chicago (2. vyd. 1955 — 1. vyd. 1951);

C. F. Hockett, A Course in Modern Linguistics, New York 1958. Hockettova kniha A Manual of Phonology vyšla 1955 jako dodatkový svazek k Intern. Journal of American Linguistics (sv. 21) a je proto u nás dostupná.

[145]Z prací spíše tradičního rázu upozorňujeme aspoň na učebnici E. H. Sturtevanta (známého chetitologa) An Introduction to Linguistics Science, New Haven 1956 (5. vyd. 1956 — 1. vyd. 1947).

Prvá ze tří uvedených Pikových knih je z čistě lingvistického hlediska málo důležitá, ale pro americkou vědu příznačná. Je to pokus zasadit jazykovou problematiku do širšího rámce psychologického a kulturně sociologického. Lingvisticky se zde Pike distancuje jak od Bloomfielda, tak od Harrise, a to hlavně v názorech na významovou stránku jazyka, jež bývá americkými lingvisty zanedbávána.[18] V pojetí jazykovědy jako součásti obecné vědy o člověku stýká se Pike s americkými vědci, kteří přispěli do sborníku Anthropology Today: An Encyclopedic Inventory (Chicago 1953, 966 s.). Některé lingvistické stati, s kterými se tu setkáváme, do celkového rámce sborníku dobře nezapadají. K příspěvkům, které přenášejí lingvistické metody do studia mimojazykových společenských jevů, patří zde především pojednání N. Léviho-Strausse Social Structure. Lingvistická základna, z které autor vychází, je pražský strukturalismus v americké modifikaci. Této orientace se přidržuje Lévi-Strauss i v knize Anthropologie structurale (Paříž 1958), jež se setkala s příznivým ohlasem v Polsku (např. v oficiálních projevech ministra Żólkiewského).

Všechny uvedené knihy by si z naší strany zasloužily podrobnějšího kritického rozboru. Redakce Slova a slovesnosti zařazuje do plánu recenzi Hockettovy knihy A Cours in Modern Linguistics. Této knize bude bude jistě věnována pozornost také v Sovětském svazu. Podrobnějšího kritického rozboru by si zasloužily také americké práce z oboru tzv. psycholingvistiky (srov. SaS 20, 1959, 50) a filosoficko-lingvistické sémantiky.

Slovo a slovesnost, ročník 21 (1960), číslo 2, s. 140-145

Předchozí Eugen Pauliny: Ku knihe o vývoji genitívu v češtine

Následující Karel Horálek: Nové etymologické slovníky indoevropských jazyků