K vydávání děl J. A. Komenského

Jiří Daňhelka

[Discussion]

(pdf)

Заметки к изданиям произведений Я. А. Коменского (в 1945—1960 гг.) / Publication des oeuvres de J. A. Komenský (entre 1945—1960)

Patnácté výročí osvobození Československa dává příležitost nejen k zhodnocení všeho, čeho bylo dosaženo při ekonomické a politické přeměně naší vlasti, ale také k zamyšlení nad otázkami souvisícími s kulturní revolucí a s požadavkem jejího dovršení. Tak jako je na jedné straně jedním z hlavních úkolů dovršení kulturní revoluce soustavným přesvědčováním a poučováním odstranit z mysli lidí pozůstatky buržoazního myšlení, tak je tu na druhé straně požadavek rozvíjet správné chápání obecných kulturních tradic a národního kulturního dědictví. Nejde ovšem jen o mechanické připomínání velkých postav české a světové kultury, jde o víc, jde o jejich plné poznání v jejich historické podmíněnosti, o jejich skutečně vědecké zhodnocení a konečně také o správné jejich začlenění do trvalého úsilí a ustavičného boje o pokrok. Mezi takové postavy naší minulosti, které podstatně přispěly k pokroku ve všelidském měřítku, patří vedle mistra Jana Husa nesporně i Jan Amos Komenský. Nebude jistě bez užitku, když si ve chvíli celkového účtování položíme otázku, jak se osvobozená československá věda vyrovnává s úkolem poznat, objasnit, přítomnosti přiblížit a pro přítomnost i pro budoucnost využít dílo Komenského.

 

Úvodem je třeba říci, že strana a vláda jakož i naše vědecké instituce v čele s Československou akademií věd věnují otázkám soustavného výzkumu díla J. A. Komenského velkou pozornost a péči. Vyjádřilo to vládní usnesení z 28. března 1956, jímž se Československé akademii věd ukládá vydat a v širokém měřítku zpřístupnit celé jeho dílo. V mezinárodním měřítku podobným výrazem úcty bylo zařazení Komenského mezi osobnosti, které Světová rada míru v r. 1957 (v jubilejním roce vydání souboru Opera didactica omnia) vybrala, aby byl připomenut jejich význam pro lidstvo. Mezi pozitivní úspěchy naší osvobozené vědy patří už i na úseku komeniologickém řada vnějších úspěchů, jako je např. uspořádání mezinárodní konference komeniologické na podzim r. 1957,[1] zřízení při ČSAV pracoviště, kde se musí soustředit bádání o Komenském, obnovení Archivu pro bádání o životě a díle J. A. Komenského (Acta Comeniana), který je na cestě k tomu, aby se stal skutečně mezinárodním orgánem komeniologickým aj. Je také úspěchem znovu se rozvíjející české komeniologie, objevují-li se v poslední době takové publikace, jako je kniha J. Popelové Jana Amose Komenského cesta k Všenápravě (Praha 1958, 460 s.) nebo monografie J. Kopeckého, J. Patočky a J. Kyráška Jan Amos Komenský. Nástin života a díla (Praha 1957, 276 s. + 48). Protože však ve vydávání díla Komenského vidíme nutný předpoklad dalšího rozvoje práce, všimneme si dále podrobně práce vykonané právě na tomto úseku, a to její kvantity i kvality.

Na první místo našeho přehledu je nutno položit dvě edice děl Komenského, které s textem seznamují nejautentičtěji. — V souvislosti s třístým výročím vydání souboru spisů Opera didactica omnia (dále ODO) vydala ČSAV, plníc usnesení vlády, dokonalou reprodukci amsterodamského vydání souboru z r. 1657. Zvláštní cenu má připojený dodatkový svazek, jenž z reprezentačního díla činí badatelský pramen, který je po ediční stránce na výši doby. Dodatkový svazek přináší vedle zásadní stati J. Patočky o vzniku a stavbě díla i o různých typech [220]vydání z r. 1657 podrobné ediční poznámky k jednotlivým částem souboru: na prvním místě je ke každému dílu vřazenému do ODO ediční úvod, pojednávající o vzniku díla i o jeho starších vydáních a informující o potřebné literatuře; dále je podán soupis tiskových chyb v ODO a nakonec jsou uvedena různočtení starších vydání (pokud které dílo bylo před vydáním ODO otištěno). Dodatkový svazek za redakce akad. O. Chlupa zpracovali J. Brambora, D. Čapková-Votrubová, J. Červenka, M. Klučka, J. Patočka a V. T. Miškovská. Jde o ediční čin, který zasluhuje plného uznání. — Druhý důležitý ediční čin téhož druhu je fotolitografický přetisk Světa v obrazech (Orbis pictus), a to levočského vydání z r. 1685 (uspořádal a k vydání připravil Ľ. Bakoš, doslov napsala J. Popelová, SPN v Praze a v Bratislavě s. a., s. 28 + 446 + 34). Jde o vydání čtyřjazyčné, kde se poprvé objevila česká úprava textu učebnice, pořízená neznámým překladatelem pod silným vlivem slovenštiny. Podle levočského vydání je v reprodukci otištěn pouze vlastní text učebnice, před ním je normálně vysázena předmluva latinská a německá (převzaty z prvního norimberského vydání z r. 1658), maďarská (z levočského vydání z r. 1685) a česká (z levočského, opět čtyřjazyčného vydání z r. 1728, kde český překlad textu učebnice zrevidoval Juraj Bahyl). Nové vydání má daleko více hodnotu reprezentativní než badatelskou, protože nepřináší potřebný srovnávací materiál; pro studium otázek jazykových má daleko větší význam úprava Bahylova.

V souvislosti s těmito dvěma vědeckými edicemi je nutno se zmínit ještě o jedné edici vědecké. Je to synoptické vydání hlavních verzí základního díla Komenského Janua linguarum reserata (Editio synoptica et critica quinque authenticos textus Latinos necnon Janualem Comenii textum Bohemicum continens. Praecedit commentatio de Comenii Janua linguarum reserata. Curavit Jaromír Červenka, Praha 1959, s. 46 + 350). Vydavatel otiskl nejprve synopticky tři starší verze, reprezentované latinskými vydáními z r. 1631 (Lešno), 1633 (Gdaňsk — to je zastoupeno definitivním textem z ODO 1,255n.) a českým z r. 1633 (Lešno). Pak uvádí tři mladší verze latinské, reprezentované vydáními z r. 1649 (Lešno), 1652 (Šar. Potok — opět zastoupeno textem z ODO 3,476n.). Vydání českého textu bylo svěřeno L. Pallasovi — je téměř bez vad (postřehl jsem jen zřejmě tiskovou chybu v Komenského předmluvě: s. 9 ř. 39 Noeeovu m. Noelovu). Jde o edici skutečně vzornou, i když vysloveně speciální.

Faksimile Komenského mapy Moravy vydal K. Kuchař (Krajské nakladatelství v Ostravě 1958, 20 s.); průvodní studie pojednává o mapě samé a o jejím účelu, dále o starších mapách Moravy před Komenským, podává rozbor Komenského mapy a informuje o jejích kopiích.

Všímáme-li si dále edic latinských děl Komenského, je třeba, abychom se především zastavili u několika vskutku reprezentačních knih, které vydalo Státní pedagogické nakladatelství (zčásti pro ministerstvo školství a kultury). K desátému výročí osvobození byla vydána kniha s dvojjazyčným názvem Praeceptor gentium: Comenii cogitationes de societate reformanda - Vychovatel národů: Komenského úvahy o přetvoření společnosti (Praha 1955, 168 s.). Je tu bez poznámek sice, ale velmi spolehlivě a v pěkné úpravě otištěn text několika spisů z ODO (s opravenými tiskovými chybami): De cultura ingeniorum oratio (ODO 3,71n.), Typographeum vivum (ODO 4,85n.), Traditio lampadis (ODO 4,105n.) a Ventilabrum sapientiae (ODO 4,41n.). Všechna tato čtyři díla jsou přeložena do češtiny. Uspořádali J. Patočka a J. Brambora, překlad, opravdu pěkný, pořídili J. Patočka, M. Klučka a F. Heřmanský.

O rok později vyšel podobný svazek: Gentium salutis reparator: Comenii de pacis instituendae culturaeque universalis propagandae beneficiis cogitationes — Posel míru a blaha národů: Komenského myšlenky o dobrodiní míru a všeobecné vzdělanosti (Praha 1956, 144 s.). Jsou tu opět v pěkné a spolehlivé úpravě otištěny dva spisy: Angelus pacis a Gentis felicitas, oba péčí M. Klučky. K latinskému textu je připojen pěkný český překlad J. Patočky a M. Klučky. Svazek je uzavřen doslovem J. Patočky.

[221]V jubilejním roce vyšel pak třetí svazek: J. A. Comenius, scholarum novi ordinis formator — J. A. Komenský, tvůrce nového uspořádání škol (Praha 1957, 220 s.). Jsou to latinské projevy a práce z období potockého: De vocatione in Hungariam brevis narratiuncula; Illustris Patakianae scholae idea; De eleganti elegantiarum studiu, oratiuncula (ODO 3,749n.); Fortius redivivus sive de pellenda scholis ignavia (ODO 3,758n.); Praecepta morum, in usum iuventutis collecta Anno 1653 (ODO 3,776n.); Leges scholae bene ordinatae (ODO 3,784n.); Laborum scholasticorum Patakini obitorum coronis (ODO 3,1041n.). Latinský text, pečlivě vydaný J. Kopeckým a M. Klučkou, je převzat z Opera didactica omnia (mělo by to být v edici uvedeno), nejsou k němu připojena různočtení ze starších vydání. Český překlad pořídili editoři, doslov napsal J. Kopecký.

Všechny uvedené tři svazky přinášejí nejen pečlivé vydání latinského textu a pěkný překlad do češtiny, ale mají také vzornou úpravu (grafická úprava a vazby O. Menharta, dřevoryty B. Laciny), která z užitečných edic dělá i reprezentativní knihy. Je jen škoda, že všechny tři knihy postrádají vysvětlivky, které přece jen jsou dnes u každého díla Komenského nutné.

K těmto edicím lze přiřadit ještě další, jen málo se od nich lišící (méně reprezentativní vnější úprava), obsahující pozdní pedagogické studie Komenského, vydané ve čtvrtém svazku ODO. Kniha má název Scholarum reformator pansophicus: Comenii de educatione et scholis methodo naturali emendandis cogitationes novissimae - Pansofický vychovatel: Komenského poslední myšlenky o reformě výchovy a škol přirozenou metodou (Praha 1956, 96 s.); obsahuje studie: E scholasticis labyrinthis exitus in planum (ODO 4,63n.), Latium redivivum (ODO 4,75n), Paradisus juventuti christianae reducendus (ODO 4,95n.), všechny tři vydal i přeložil J. Patočka, který také připojil zevrubné poznámky výkladové (to zvětšuje hodnotu proti dříve uvedeným knihám) a doslov.

Mluvíme-li o důležitých příspěvcích k poznání latinských děl Komenského, nesmíme zapomenout ani na základní důležitou edici, kterou sice pořídil cizinec, ale která vyšla nákladem československé vědecké instituce. První náčrt Komenského pansofických ideí (Praecognita) a nejstarší verzi Brány věcí (Janua rerum — z r. 1643), obojí objevené v Hartlibově pozůstalosti, vydal ve Filosofické bibliotéce ČAVU (řada 1, č. 12) anglický komeniolog G. H. Turnbull s názvem Jana Amose Komenského Dva spisy vševědné (Praha 1951, 172 s.). Pečlivé vydání latinského textu je opatřeno anglickými úvody a jejich českým překladem (V. T. Miškovské).

Všechny tyto připomenuté edice podstatným způsobem přispěly jak k novému poznání díla Komenského, tak také z větší části českými překlady k jeho širší propagaci.

Do další kategorie můžeme zařadit taková vydání Komenského latinských (popř. německých) děl, která s myšlenkami slavného učence seznamují širší veřejnost — jde o překlady vydávané bez paralelního originálního znění. V některých případech jde vlastně o reedice nebo o zlepšená vydání děl tímto způsobem již dříve zpřístupněných. Takový charakter má např. nové vydání Didaktiky velké v překladu A. Krejčího (po revizi Hendrichově, který doplnil poznámky a napsal úvod, Pedagogické klasobraní sv. 2, Brno 1948, 256 s.). J. Hendrich znovu přeložil a vydal (po Zoubkovi 1876) Komenského rady do života, písemně udělené r. 1645 Kristiánu Ambroži Kochlevskému, s názvem Pravidla života (Praha 1948, 34 s.); překlad vydaný Vydavatelským odborem YWCA má však malý čtenářský dosah. — Didaktika analytická vyšla téměř současně ve dvou překladech (H. Businské, Praha 1946, 116 s. a E. Čapka, Praha 1947, 112 s.); překladu Businské je nutno dát přednost z důvodů stylistických i věcných. — Překlad čtvrté a páté části Schola ludus vydal v překladu J. Hendrich s názvem Škola na jevišti (Pedagogické klasobraní sv. 1, Brno 1947, 120 s.). — Ukázky z různých latinských spisů pro populární výbor Apoštol míru J. A. Komenský (Národní klenotnice sv. 42, Praha 1949, 232 s.) přeložil R. Krátký.

[222]Obecné poznání díla Komenského se rozšířilo vydáním překladů některých děl (nebo jejich částí), která ještě v překladu zpřístupněna nebyla. R. Říčan přeložil do češtiny katechismus, který Komenský r. 1661 vydal v Amsterodamu německy pro zbylé německé přívržence Jednoty ve Fulneku: Die uralte christliche catholische Religion in kurtze Frag und Antwort verfasset. Překlad byl vydán s názvem Prastaré obecně křesťanské náboženství. — Katechismus (Praha 1951, 72 s.). Cena knihy není jen v tom, že jde o překlad a tím zpřístupnění dalšího díla Komenského, ale také v tom, že překladatel zhodnotil (v předmluvě na s. 12) starší edice katechismu a po srovnání s původním tiskem došel k závěru, že Ehwaltův otisk (Gdaňsk 1756) je poměrně věrný (je v něm vynechána otázka 77), kdežto v novějším Radlachově vydání (Lipsko 1900) při modernizaci pravopisu a jazyka vnikly do textu chyby.

Je do jisté míry paradoxní, že tzv. Hallské rukopisy jsou zpřístupněny dříve překlady než vydáním originálu. J. Hendrich přeložil a vydal dvě z pěti nalezených částí tzv. Všeobecné porady o nápravě věcí lidských: Pampaedii (Vševýchova, Praha 1948, 272 s.) a Panorthosii (Všenáprava, Praha 1950, 388 s.). Pro širší poznání vrcholného díla Komenského mají tyto Hendrichovy překlady velkou cenu, ovšem dalšímu bádání by posloužilo především vydání původního textu. — Samostatný dodatek k originálnímu rukopisu Pampaedie - Vševýchovy přeložil J. Hendrich a vydal s názvem Počátkové čtení a psaní (Praha 1946, 46 s.); jde o jakýsi obecný slabikář, vzniklý za pobytu v Uhrách.

 

Z českých spisů Komenského se v poslední době největší, ba přímo jednostranné pozornosti editorské těšil Labyrint světa ráj srdce — od r. 1945 můžeme zaznamenat celkem pět nových vydání. Editoři tu však byli v šťastné situaci, že se mohli opírat nejen o vydání J. V. Nováka v 7. svazku Veškerých spisů, ale také o mnohem lepší vydání Šmilauerovo z r. 1940 (srov. kritiku B. Havránka, Slovo a slovesnost 8, 1942, 52n.) a o jeho bohatý komentář. Že Šmilauerova vydání vyšla v podstatě obě zkrácená vydání školní, J. V. Bečky (SPN Praha 1948, 208 s.) a M. Rosenzweiga (SPN Praha 1955, 152 s.). Bečka svou závislost na Šmilauerově vydání přiznává (24), Rosenzweig o ní nemluví (ani v dodatkovém sešitku Komentář k Labyrintu světa, který vyšel o rok později). Při této příležitosti je nutno vznést otázku, proč totéž nakladatelství změnilo editora u knihy určené témuž účelu; Bečkovo vydání bylo nejen dobré, ale má i přednost v stručném a výstižném rozboru slohu a jazyka Labyrintu. — V r. 1948 vydal Labyrint F. Tichý (Kalich, 256 s.). Je to vydání špatné, plné nedopatření, chyb různého druhu, i zcela primitivních — po Šmilauerově vydání je toto vydání zcela nepochopitelné. — Vl. Šmilauer vydal Labyrint ještě jednou, a to v r. 1958 (Melantrich, 190 s.). I toto vydání má pečlivě vypracovaný text, editor se většinou rozhodl respektovat Havránkovy připomínky v transkripci u-/ú- na začátku slova; jen ojediněle transkribuje podle nové češtiny ú- (s. 14 úmysl, 15 úmyslem, 18 úst, 31 úštipkami, 33 úmysl aj.) — je otázka, zda úmyslně, či zda jde o přehlédnutí. Vydání je provázeno ilustracemi J. Konůpka. Doslov napsala J. Popelová. — Šmilauerovu vydání se vyrovná jiné vydání, které vyšlo téměř současně a které pořídil A. Škarka (Naše vojsko, Praha 1958, 256 s.). Také pro Škarkovo vydání je příznačné úsilí respektovat amsterodamské vydání z r. 1663 po všech stránkách. O pečlivosti editorské práce Škarkovy svědčí i podrobná ediční poznámka (249—251), v níž jsou nakonec taxativně uvedeny i opravené zřejmé tiskové chyby vydání z r. 1663. Škarka dodal také Bibliografickou poznámku o literatuře vztahující se k Labyrintu; této literatury je s prospěchem využito v bohatých vysvětlivkách (194—248); v nich by snad bylo možno uvážit, zda vysvětlení některých pojmů je nutné. Také doslov ukazuje, že Škarka je jako editor Komenského plně na výši. Jisté pochybnosti mohou být jen o tom, zda bylo nutno za text Labyrintu připojovat „Písničku o divném a milostném božím člověku bohu oddaného vedení, složenou po přečtení Labyrintu od P. J. Kassia Vysokomýtského“; píseň je sice otištěna při amsterodamském vydání, ale s Labyrintem souvisí opravdu jen volně. — V edicích Šmilauerově a Škarkově je podán [223]vzor ediční práce; v obou případech hodnota dobré edice je ještě zdůrazněna opravdu vzornou typografickou úpravou.

Ukázky z Labyrintu podle Šmilauerova vydání obsahuje také Výbor z díla J. A. Komenského (vedle české verze existuje i francouzská a anglická), který vydala Čs. komise pro spolupráci s Unesco (Praha 1958, 196 s.); obsahuje v překladu ještě ukázky z Velké didaktiky, Vševýchovy a Všenápravy. Předmluvu napsal ředitel Mezinárodního úřadu pro výchovu Jean Piaget. Jde o propagační publikaci, vydanou k světovým oslavám třístého výročí vydání ODO.

Pozornost editorů vůči Labyrintu je jednostranná; ostatním českým spisům se té pozornosti nedostalo. Ba, lze říci, že žeň z vydání českých spisů je poměrně hubená.

Nemůžeme považovat za podstatný přínos pro obecné poznání díla Komenského ty drobné edice, které mají ráz bibliofilský nebo které jsou vydávány pro omezený okruh čtenářů (církvemi a jinými korporacemi). Týká se to dvou vydání Kšaftu, Hrejsova (Frenštát p. R. 1946, 48 s.) a anonymního (v knižnici Pravda Páně vítězí sv. 2, Brno 1945, 40 s.), Součkova vydání Smutného hlasu (Vyškov 1946, 54 s.), J. Světlého výboru ze spisu O sirobě, vydaného s názvem Osiřelým (Praha 1947, 16 s.).

Dvojího — školního — vydání se dočkalo Informatorium školy mateřské. Jednak je znovu (po třetí) vydal J. Hendrich v Topičově sbírce souvislé četby školní (sv. 57, Praha 1947, 108 s.), vycházeje z Novákova vydání ve Veškerých spisech (sv. 4), avšak s úpravami, často zcela zbytečnými (jen částečně o nich mluví v ediční poznámce na s. 14) ; vydání má dosti obsáhlé vysvětlivky. Mimoto vydal Informatorium pro potřebu pedagogických škol F. R. Tichý (Praha 1952, 60 s.); jeho úprava je však podstatnější (o zásadách viz dále), jde už do značné míry o parafrázi Komenského textu. — Haggaeus redivivus byl opět vydán v Součkově kritické úpravě textu (dokonce s textově kritickými poznámkami), avšak bez vysvětlivek, jen s překladem cizích slov a frází (Praha 1952, 136 s.); předmluvu napsal J. L. Hromádka. — Této úrovně textu nedosahuje vydání Historie o těžkých protivenstvích církve české (Praha 1956, 256 s.) s předmluvou M. Kaňáka. F. Šimek, který provedl revisi textu, sám mluví o tom (253), že ponechal některé úpravy starších vydání (Kašparova 1870, Bartošova 1922), spočívající většinou v záměně cizího slova za domácí. Tím, že text nebyl zbaven těchto zásahů, ztrácí toto vydání na hodnotě.

V knižnici Živá díla minulosti vydal F. Svejkovský Komenského sbírku přísloví Moudrost starých Čechů (Praha 1954, 208 s.). Je to edice dobrá, předstihuje vydání J. V. Nováka v akademických Spisech (sv. 4, Praha 1901). Zvláště cenné jsou textově kritické poznámky (147—156), zejména tím, že zachycují všecky odchylky proti rukopisu i proti edici Novákově. S některými jednotlivostmi snad je možno nesouhlasit (některé úpravy kvantity proti rukopisu: žába, bahno, váček aj.), ale jsou to otázky diskusní. Dobrou edicí je vydání Duchovních písní, které pořídil A. Škarka (Praha 1952, 526 s.). Vydání nemá tak podrobné textově kritické poznámky jako vydání Labyrintu, ale celková ediční poznámka (391—392) jasně ukazuje, že Škarka pracoval s textem velmi citlivě. Referentovi to potvrdila také možnost srovnat většinu písní s originálem, kterou měl v době, kdy se prováděly korektury. Dobře zpracovaný text, bohatý srovnávací materiál z kancionálů, podrobné rejstříky a zasvěcený úvod stavějí tuto edici na první místo mezi všemi (i latinskými) edicemi komeniologickými z poslední doby. Při této příležitosti je možno připomenout, že vydání předmluvy k Amsterodamskému kancionálu, které r. 1944 připravil T. Č. Zelinka s názvem O duchovním zpěvu, podává Komenského text podstatně upravený. — Zcela výjimečně se zde zmiňujeme o práci, která vyšla v časopise. Je to Škarkovo vydání rozpravy O poezii české (Slezský sborník 53, 1955, 479—527). Je to opět vydání velmi pečlivé a naprosto spolehlivé. Ač jde o vydání v rámci časopisecké studie, nechybí podrobné textově kritické poznámky a obsáhlé vysvětlivky.

Po ediční stránce mezi vydáními českých spisů Komenského má zvláštní postavení výbor Didaktické spisy (Knihovna pedagogických klasiků, nová řada sv. 1, Praha 1951, 404 s. + 16 [224]příloh; 2. vyd. Praha 1954, 392 s. + 8 příloh), které pořídil F. R. Tichý. Z českých spisů jsou zde zastoupeny: Didaktika, Informatorium, Ráj církve znovu se rozzelenávající a Navržení krátké. Zvláštnost tohoto výboru je v tom, že přináší text podivuhodně upravený, který vlastně není ani Komenského, ani vydavatelův. Je to na doporučení komise, která se ustavila při tehdejší pedagogické fakultě Karlovy university a která vypracovala kuriózní ediční zásady. Jejich kurióznost spočívá v tom, že umožňují vydavateli: 1. nahrazovat cizí slova, pokud jich dnešní jazyk již neužívá, výrazy českými (avšak výrazy jako ergo nebo item, Komenským s oblibou užívané, se mají ponechat), 2. užívat „zpravidla“ dnešní hláskové podoby slov, 3. upravovat tvary ohebných slov podle dnešního úzu jazyka, 4. nahrazovat výrazy dnes už neužívané nebo nesnadno srozumitelné souznačnými výrazy dnešního jazyka. Takové ediční zásady je nutno zásadně odmítnout, protože vlastně zásadami nejsou, naopak, vedou editora k metodě překladatelské, ale překládat mu nedovolují (stránka syntaktická a frazeologická mají zůstat beze změny). Neexistuje totiž cesta kompromisní: buď je nutno se rozhodnout pro edici (ta může být jen dobrá nebo špatná), anebo pro novočeský překlad. Připomenutá kniha, stejně jako zmíněné vydání Informatoria a stejně jako další výbor Tichého z Didaktiky (Didaktika Jana Amose Komenského. Vybrané kapitoly z české a latinské Didaktiky. - Praha 1953, 125 s.), nelze označit jinak, než buď jako špatnou edici, nebo jako špatný překlad. Vydávání v jazyce originálu má přednost: jazyková stránka textu bezprostředně odráží způsob autorova myšlení — proto vlastně jen edice v jazyce originálu jsou vhodné k hlubšímu poznání díla a k dalšímu bádání o něm.

Jak je u Komenského závažná jazyková stránka jeho projevu,[2] ukazuje také knižní studie německého pedagoga Klause Schallera Pan - Untersuchungen zur Comenius-Terminologie (s’-Gravenhage 1958, 96 s.). Schaller interpretuje Komenského definici pampaedie, z rozboru této definice usuzuje o filosofickém systému a na jeho základě žádá interpretaci jednotlivostí. V pěti kapitolách se Schaller zabývá pěti základními problémy, souvisícími s Komenského pojmem „pampaedia“ a s jeho definicí: 1. jaký je obsah řeckého základu „pajdeja“, jenž v sobě skrývá lat. institutio a disciplina; 2. co v sobě skrývá specifikující „pan“, jež značí čtverou univerzálnost: uzavřenost (Vollendbarkeit — podřídit se potřebě hledat pravdu a mít pravdu), celost (Ganzheitlichkeit — nejde o vše, ale o celek, a to uspořádaný), účelovost (Zweckhaftigkeit — vše lidské vědění a jednání má cíl v bohu jako v počátku všeho), metodu (metoda zajišťuje člověku cestu k bohu); 3. trojí zřetel specifikujícího „pan“, jež se vztahuje k všem (pantes - omnes), všemu (panta - omnia) a veskrze (pantós - omnino); 4. z toho vyplývá, že smysl pojmu „pampaedia“ je vystižen slovy „cultura universalis totius humanae gentis“; 5. produktem této „cultura universalis“ je „homo pansophicus“. Schallerova práce, nesmírně obtížná k studiu, je snad poněkud pochybená v tom, že příliš zobecňuje, že z jediné definice usuzuje na celý rozsáhlý systém a že Komenskému suponuje analýzu filosofického pojmosloví od starověku, i když je možno spíše leckdy uvažovat o tom, že Komenský postupoval nezávisle, že nepřijal hotový systém, ale vytvářel jej pozvolna. Práce však přináší pozitivní hodnoty v tom, že ukazuje přesnou systemizaci Komenského pojmů a jim adekvátních termínů a že vyžaduje důkladnou analýzu a přesnou interpretaci každé vyslovené myšlenky. V tom je nepochybně její cena největší.

 

Vládní usnesení z 28. března 1956 mluví o třech úkolech: 1. vydat do r. 1970 celé dílo J. A. Komenského, 2. do r. 1960 vydat pro učitele a nejširší veřejnost výbor základních pedagogických spisů, 3. v r. 1957 vydat soubor Opera didactica omnia.

Bylo již konstatováno, že třetí úkol byl splněn, a to způsobem důstojným československé vědy. Pokud jde o druhý úkol, v rámci jeho plnění vyšel v r. 1958 první svazek Vybraných spisů J. A. Komenského (Praha 1958, 452 s.). Obsahuje vedle úvodu O. Chlupa a J. Pa[225]točky tato Komenského díla: Navržení krátké o obnovení škol v Království českém, český překlad Velké didaktiky, Informatorium školy mateřské a Bránu jazyků otevřenou (v textu je redakcí dodán tento umělý název dodatečně — nepozorností zůstal v titulu kongruující tvar k pův. Dvéře … zhotovené a nebyl opraven na vyhotovená, tj. Brána); svazek je uzavřen vydavatelskými poznámkami, seznamem zkratek a slovníčkem. Radost z tohoto záslužného edičního podniku kalí skutečnost, že kolektiv pracovníků ani redakce na dotažení tohoto svazku nestačili. Na přípravě textu Brány jazyků spolupracoval (podle instrukcí referentových) L. Pallas.

Překvapuje, že se proti rukopisu, který byl připraven pečlivě, v textu Brány vyskytuje několik edičních omylů (např. v č. 116 mocnější m. mocněji, 363 ačkoli m. očkoli, 366 odkudž m. odtudž, 41 létech m. letech, 112 osyka m. osika, 267 do bachora m. báchora, 435 jestli m. jest-li) a že v předmluvě a v rejstříku titulů je větší množství chyb. Pallas provedl korekturu, a to jen jedinou, pouze textu; je těžko mu vytýkat, že neprovedl korekturu pečlivě; pří množství oprav nelze vyloučit, že některé unikly tiskárně i tomu, kdo prováděl druhou korekturu. Korekturu úvodu a rejstříku, které původně byly z edice vyřazeny, Pallas neprováděl, chyby tedy nespadají na jeho vrub (s. 349 chybná interpunkce v nadpisu; s. 350 ř. 9 našich m. naších, 17 teologie m. theologie, 19 študiim m. študiím, 31 Noemovu m. Noelovu, 33 naprosto m. na prosto; s. 351 ř. 3 v Salamatynce m. v Salamantyce, 5 obsahl m. obsáhl, 8 Angličané m. Anglišané, 24 jejim m. jejím; s. 352 ř. 20 to m. ty; s. 353 ř. 1 úmysl m. umysl, 27 kež m. kéž; s. 354 ř. 12 příčina m. přičina, 31 užíváná m. užívaná; s. 356 ř. 23 sou m. jsou, 24 upřímný m. upřímý; s. 357 podlé pořádku m. podlé pořadku, o hospodářství m. o hospodařství, o lázni m. o lázní; s. 358 o obcování m. o obcovaní, o přátelství m. o přatelství, o upřímnosti m. o upřímosti — v rejstříku obecně má mít lokál sg. a-kmenů krátkou koncovku -ach).

Jestliže v textu Brány zůstaly (největším dílem z viny redakce) zřejmé chyby ediční, je nutno také většinou jako chyby kvalifikovat odchylky v textu Informatoria od Novákova vydání (referent neměl možnost srovnávat přímo s rukopisem).

V těchto odchylkách se text ve Vybraných spisech zčásti shoduje s edicí Hendrichovou z r. 1947 (příklady uvádíme jen z 1. kap.: 2/3 vzácnějším m. vzáctnějším, 6/1 napomínal m. napomínával, 8/10 čím m. čímž, 9/7 onoho m. onoho připomenutého, 14/2 dědictví m. dědicství, 15/3 živočichů m. životčichů aj.), ale má i odchylky vlastní (nadpis: hodny m. hodný, 5/4 bráti m. brávati, 7/7 jiným m. jinými, 9/4 neviňata m. nevinňata, ač 19/8 necháno nevinňata aj.); za té situace nepovažujeme za nutné upozorňovat na nesprávné úpravy kvantity a na sporné řešení otázky psaní některých spřežek. Že jde spíš o ediční chyby než o opravy Novákovy edice podle rukopisu, o tom svědčí také to, že proti Novákovi i Hendrichovi je často měněna interpunkce, ba někdy v důsledku toho text ztrácí správný smysl. Ani vysvětlivky nejsou plně na výši. Jeden příklad za mnohé: k citátu z Juvenálových Satir, užitému Komenským na konci 10. kapitoly Informatoria a tam také jim přeloženému, je v poznámce překlad prózou prý „přesnější“. Je to sotva pravda, když poslední verš: sed peccaturo obsistat tibi filius infans je přeložen: nýbrž tvému hříchu nechť se v cestu postaví synovo dědictví (Komenský: nemluvně tvé, Otče, tobě uzdou ať je v každé době).

Je tedy nutno k prvnímu svazku Vybraných spisů říci, že vydavatelé budou musit přidat ve svém úsilí, aby Vybrané spisy byly na výši, kterou dnes nejen můžeme, ale při vyspělosti ediční praxe právem musíme od edice požadovat.

 

Uvedené kritické poznámky k rozptýlenému a nejednotnému dosud vydávání děl J. A. Komenského umožňují pochopit, proč dosud nebyl vydán žádný svazek ze souborného vydání, jež jako první úkol vytyčuje citované vládní usnesení. Příprava takového vydání jistě není snadná, ani pokud jde o zpracování textu, ani pokud jde o potřebný komentář. Souborné vydání díla Komenského bude jistě na dlouhou dobu definitivní, v něm musí být obsaženo vše, co dnešní doba po všech stránkách může k dílu Komenského říci. Bude tedy nejen výrazem úcty k velké osobnosti, ale také reprezentací naší vědy (ne jen některého izolovaného vědního oboru). Je povinností všech přičinit se, aby tato reprezentace byla důstojná. Zavazuje k tomu i fakt, že závažnost úkolu je vyjádřena tím, že vydat dílo Komenského ukládá přímo vláda, vzdávajíc tak úctu slavnému příslušníku českého národa — učiteli národů.

Slovo a slovesnost, volume 21 (1960), number 3, pp. 219-225

Previous František Daneš: Nový česko-anglický slovník

Next Zdeněk Tyl: Česká jazykověda v roce 1959 (Část první: Lingvistika obecná, srovnávací indoevropská a slovanská)