Nový frazeologický slovník němčiny

Eduard Beneš

[Kronika]

(pdf)

Новый фразеологический словарь немецкого языка / Un nouveau dictionnaire phraséologique de l’allemand

Frazeologický slovník Wörter und Wendungen, sestavený autorským kolektivem za redakčního vedení E. Agricoly,[1] který je náhradou za někdejší „Stil-Duden“ a protějškem jeho západoněmecké reedice,[2] je v mnohém pozoruhodný i z hlediska obecně lingvistického.

Slovník obsahuje 8000 hesel asi se 17 000 různých významů, takže na každé heslo připadají průměrně dva různé významy; jen u 39 slov (vyjmenovaných v úvodu) se uvádí deset nebo více různých významů. Slovník se snaží přesně odlišit hlavní synchronní význam, který se v povědomí většiny uživatelů jazyka vynoří při izolovaném uvedení slova, od jednotlivých zvláštních významových odstínů, jakož i sledovat přechod od vlastních významů slova k nevlastním (přeneseným) variantám. Za homonyma se považují jen souzvučná slova různého původu, např. (1) kosten (versuchen, schmecken), souvisí s kiesen, (2) kosten (wert sein), převzato z latiny.[3] Hlavním úkolem slovníku je ukázat kombinovatelnost slov, tj. v jakých obratech a spojeních se jich užívá, při čemž se právě objevuje těsná spojitost mezi kontextem, do něhož je slovo zasazeno, a významovým odstínem slova. Konečně také slovník dává poučení o stylistické platnosti a rozsahu použití uvedených slov a obratů; toto stylistické hodnocení je cenné novum proti dřívějšímu Stil-Dudenu.

Zpracování slovníku je promyšlené, pečlivé a v souhlase s dnešní lexikografií. Slovní materiál je cele čerpán z dnešní přítomnosti; je tu zachycen vskutku současný úzus řeči psané i mluvené se smyslem právě pro typické obraty a slovní spojení a s citlivým stylistickým odstíněním, jak se o tom lze přesvědčit srovnáním s vyšlým 1. svazkem akademického Wörterbuch der deutschen Gegenwartssprache (Berlin 1961—4).[4] Uspořádání materiálu je přesné a přehledné a typografická úprava při vší důmyslnosti tak jednoduchá, že praktické užívání slovníku je i pro laika zcela snadné. Slovník se proto jak pro Němce, tak zejména pro cizince stane nedocenitelnou jazykovou i stylistickou příručkou, boha[299]tým zdrojem poučení o běžném úzu v oblasti frazeologie.

Na podrobnější zhodnocení díla z hlediska germanistického tu není místo. Chceme však upozornit na stručný úvod určený pro uživatele slovníku, kteří by se chtěli poučit hlouběji o problematice slovního významu, slovních spojení a stylistického rozvrstvení jazyka. Redaktor slovníku E. Agricola zpracoval úvod velmi zdařile; dovedl šťastně spojit jasné a srozumitelné poučení pro laiky s hutným odborným objasněním principů, podle nichž je dílo zpracováno. Pozornost si zaslouží zvláště výklady o tom, jak kombinovatelnost slov je omezena jednak jejich sémantickým obsahem, jednak jejich schopností vstupovat do různých gramatických konstrukcí, a jak je z polysémního lexikálního významu aktualizován spolupůsobením sémantického a syntaktického okolí příslušný aktuální význam, platný jen v daném kontextu. Agricola se tu shoduje s výklady podanými W. Schmidtem.[5] — Zajímavá je také klasifikace slovních spojení.[6] Agricola liší spojení naprosto volná, „freie Wortverbindungen“ (ein roter Kleiderstoff) a relativně volná, „lose Wortverbindungen“ (eine saure Gurke) od těsných (pevných) spojení, „feste Wortverbindungen (Redewendungen)“, která opět dělí na jednoduchá frazeologická spojení (in Erwägung ziehen), frazeologické celky (Öl ins Feuer gießen), na slovní dvojice (Art und Weise) a ustrnulá rčení, „Idiome“ (jemanden im Stich lassen); za jejich zvláštní skupinu se považují úsloví ve formě celých vět (wir werden das Kind schon schaukeln), event. i eliptických (Schwamm darüber!). Všechna tato spojení se v slovníku (ve výběru) uvádějí. Naproti tomu se tu neuvádějí (na rozdíl od dřívějšího Stil-Dudenu) přísloví, sentence a citáty, které jsou už mimo hranice slovních spojení a obratů. Opíraje se o předchozí pokusy, Agricola v klasifikaci slovních spojení celkem dosti výrazně vyčleňuje jejich jednotlivé typy po stránce významové i formální jako krystalizační body, mezi nimiž jsou ovšem plynulé přechody.

Při stylistickém hodnocení jazykového materiálu liší Agricola jednak různé stylové vrstvy (podobně jako E. Rieselová[7] a zmíněný už akademický slovník): dichterisch — gehoben — normalsprachlich — umgangssprachlich — salopp-umgangssprachlich — derb, jednak zvláštní stylistické zabarvení (žertovně, ironicky atp.), jednak i příslušnost k určité oblasti užívání jazyka (např. k řeči úřední, obchodní atd.). Označení stylové vrstvy je pak v slovníku zjednodušeno tak, že se označují jen tyto vrstvy: poetismy a část výrazů knižních poznámkou poet., výrazy familiární a část hovorových poznámkou umg., vulgarismy poznámkou derb; ostatní výrazy (tj. stylisticky neutrální, část knižních a hovorových) zůstávají bez stylistického označení. Pro praktický účel slovníku je to řešení vyhovující a shoduje se s uvedeným německým akademickým slovníkem (o. c. v pozn. 4, s. 154n.).

Nakonec Agricola zcela stručně upozorňuje na to, že míšení výrazů z různých stylových vrstev může někdy být záměrné, např. pro dosažení ironického nebo satirického efektu; nevhodné a rušivé je však tehdy, je-li neúmyslné; také mechanické přenesení obratů, které v určité oblasti vyjadřování, např. v řeči úřední, jsou běžné jako ustálená klišé, do jiné oblasti bývá často nepřiměřené účelu vyjadřování. Stylistické poznámky slovníku chtějí pomáhat tomu, kdo má pro stylistickou hodnotu výrazů menší citlivost (třeba proto, že je cizinec), aby se uvaroval takovýchto stylisticky vadných užití řeči. V tom smyslu je také třeba chápat i poznámku „besser“.

[300]Dílo je zřetelným krokem vpřed na poli péče o německou jazykovou kulturu, je moderně orientováno teoreticky a přitom všestranně přizpůsobeno potřebám praxe. Bylo by užitečné zpracovat podobně koncipovaný frazeologický slovník i pro češtinu a slovenštinu.

Slovo a slovesnost, ročník 26 (1965), číslo 3, s. 298-300

Předchozí Alena Skaličková: Kniha o lingvistice a fonetice

Následující Zdeňka Palková: Michigan Slavic Materials