O básnickém jazyce z hlediska statistického

Marie Těšitelová

[Články]

(pdf)

О языке поэзии с статистической точки зрения / Le langage poétique du point de vue statistique

Při komplexním studiu básnického díla ukazuje se zřetel kvantitativní jako užitečný, ba nepostradatelný pro jeho celkové hodnocení i pro postižení některých jeho vlastností. Vzhledem k povaze statistické metody a mezím jejích aplikací je samozřejmé, že předmětem studia tak speciálního uměleckého díla, jakým je dílo básnické, mohou být jen některé jeho stránky. Patří mimo jiné k zásluhám pražské školy, že právě tu vzala v úvahu i zřetel kvantitativní, a to nejen při studiu metriky, ale i některých jazykových prostředků.[1] Zvláště verš je oblast, kde má aplikace statistických metod vhodné podmínky, a proto tu nacházely a stále nově nacházejí uplatnění matematické metody, zejména statistické, „klasické“ i nové, např. teorie informace,[2] v poslední době však i metody nekvantitativní, např. algebrické.[3] Oceňuje se zejména přesvědčivost statistických údajů podmíněná jejich objektivností[4] i možnost upřesnit statistickými metodami některé pojmy versologické, zvl. tím, že se pracuje s dostatečně reprezentativním materiálem, k jehož opatření a zpracování lze s prospěchem využít moderní techniky.[5]

Pokud jde o statistickou analýzu vlastních prostředků básnického jazyka, jsme tu ještě hodně dlužni, ať již jsou to jevy lexikální nebo gramatické či prostředky a postupy stylistické. Nutný je při tom rovněž zřetel ke stránce sémantické, jak na analýze lexika Máchova Máje nejnověji pěkně ukázal K. Hausenblas.[6]

V tomto svém příspěvku bych chtěla uvést některé ukázky statistické analýzy básnického jazyka v oblasti lexika, a to zejména se zaměřením na druh slova, a naznačit její přínos po poznání básnického díla.

Některé základní kvantitativní charakteristiky týkající se básnického jazyka byly již uveřejněny v práci běžně označované jako frekvenční slovník češtiny.[7] Jde tu o skupinu 10 básnických sbírek (B) z let 1942—1947:

Vl. Holan, Havraním brkem (1946), J. Seifert, Jaro s bohem (1942), S. K. Neumann, Zamořená léta (1946), J. Hora, Kniha domova (1947), Fr. Halas, Ladění (1947), J. Ho[363]řec, Květen č. 1 (1945), V. Nezval, Historický obraz I—III (1945), P. Křička, Světlý oblak (1945), J. Hiršal, Studené nebe (1944), Fr. Hrubín, Krásná po chudobě (1947).

Analýza těchto textů se zřetelem k druhům slov mimo jiné ukázala, že substantiva jsou tu relativně silněji zastoupena (32,90 %) než v krásné próze (označené A - 25,12 %); totéž platí — ovšem s podstatně menším rozdílem — o adjektivech (v A : 8,78 %, v B : 9,96 %). V tomto směru je básnický jazyk mnohem blíže jazyku odborných textů, kde je např. 32,90 % substantiv a 16,25 % adjektiv; vedle zvláštního významu pojmenovávací funkce v této oblasti souvisí to zejména s opakováním slov, které má ovšem v jazyce básnickém zcela jinou funkci než v jazyce odborných textů a ovšem i v krásné próze. Hlavní podíl na tom má však zřejmě ta okolnost, že poezie, zejména moderní, záměrně oslabuje větnou stavbu a v souvislosti s tím potlačuje i ty slovní druhy, které slouží především funkci usouvztažňovací. Proto jsou v básnických textech méně četná především slovesa (17,69 %) — naproti tomu v krásné próze A 20,17 % — frekventovanější však než v odborném stylu (14,15 %) — a ve shodě s tím je i menší počet spojek (7,37 %) než v próze (10,45 %); věty se k sobě přiřazují často bez formálního vyjadřování vzájemných vztahů, stoupá počet jednočlenných vět jmenných apod. Také adverbia, která patří k tzv. slovesné skupině slov (srov. dále), jsou v poezii vzhledem k méně početným slovesům rovněž méně frekventovaná (8,98 %) než např. v krásné literatuře (10,97 %); v odborném stylu je zhruba shodná situace (8,60 %). Pokud jde o ostatní slova gramatická, jsou předložky v poezii častější (10,94 %) než v próze (9,97 %), což je především podmíněno větším počtem substantiv v básnických textech a samozřejmě i jejich opakováním.

Již uvedená fakta naznačují, že úlohu jednotlivých druhů slov v jakémkoli textu je třeba posuzovat nikoli izolovaně, nýbrž ve vzájemné souvislosti především s těmi druhy slov, které jsou s nimi v těsných vztazích; v tom smyslu se ukazuje potřebné rozlišit dvě slovní skupiny, substantivní (substantiva, adjektiva, předložky) a slovesnou (slovesa, zájmena, adverbia a spojky).[8] Pokládám za užitečné všimnout si zastoupení i vzájemného vztahu obou těchto skupin v jazyce básnickém.

K tomuto účelu jsem vybrala z výše uvedených básnických sbírek FSČ pouze šest, a to tak, aby měly relativně stejnou délku, aby tu byly vytvořeny co možná optimální podmínky pro srovnávání dosažených výsledků:

Hořec	3 374 slov	Halas	5 249 slov	Neumann	6 658 slov
Hiršal	3 614 slov	Nezval	5 340 slov	Seifert	6 771 slov

Koeficient K vyjadřující poměr skupiny substantivní a slovesné v uvedených 6 básnických sbírkách nabývá těchto hodnot:

Hořec	1,059	Halas	1,173	Neumann	1,461
Hiršal	1,033	Nezval	1,359	Seifert	1,005

U Seiferta jsou tedy obě skupiny téměř v rovnováze, ve srovnání s ostatními texty je tu posílena skupina slovesná. Do jisté míry to platí i o Hiršalovi a Hořcovi. Znamená to, že tito tři autoři se v podstatě shodují s „normou“ FSČ, kde je poměr mezi složkou substantivní a slovesnou zhruba 1 : 1. Naproti tomu pro poezii je podle FSČ „norma“ 1,208, kolem níž se pohybuje koeficient u ostaních tří autorů; pro krásnou prózu je tato norma menší než 1 (0,810). Příčiny tohoto poměru pokusíme se odhalit další statistickou analýzou.

V rámci skupiny substantivní je zajímavé sledovat z hlediska kvantitativního [364]poměr substantiv a adjektiv u jednotlivých autorů. Jsou tu v podstatě možné dva přístupy, a to sledovat jednak poměr počtu všech substantiv k počtu všech adjektiv, tj. vlastně zřetel k opakování těchto slov, jednak poměr počtu různých substantiv k počtu různých adjektiv, tj. poměr slovníku u těchto druhů slov.

Vyjádříme-li první vztah, tj. poměr počtu všech substantiv k počtu všech adjektiv, koeficientem a nazveme-li jej koeficientem opakování K_o, zjišťujeme u našich autorů celkem malé rozdíly:

Hořec	0,234	Halas	0,290	Neumann	0,361
Hiršal	0,387	Nezval	0,290	Seifert	0,252

Tento stav lze vyložit zřejmě tím, že jde v podstatě o opakování tvarů substantiv a adjektiv, které je podmíněno bohatou morfologií jména v češtině, a proto se tu jasněji obráží zřejmě charakteristika jazyka než individuální charakteristiky jednotlivých autorů (např. u Hiršala a Neumanna, u nichž je relativně větší počet adjektiv i substantiv).

Individuální charakteristiky jednotlivých autorů v užívání substantiv a adjektiv lépe vyniknou, všimneme-li si tzv. koeficientu rozvíjení (srov. o. c. v pozn. 8) K_r, daného poměrem počtu různých adjektiv k počtu různých substantiv; ukazuje se mimo jiné, jak básník operuje s adjektivem, které má v básnickém jazyce speciální postavení a významně se podílí na vytváření tzv. figur. Jako norma (podle FSČ) byl pro češtinu zjištěn K_r = 0,539, speciálně pak pro jazyk básnický 0,409. Je zajímavé, že většina našich autorů — s výjimkou J. Hiršala — této normy nedosahuje:

Hořec	0,360	Halas	0,396	Neumann	0,449
Hiršal	0,701	Nezval	0,365	Seifert	0,325

Slovník Hiršalův a do jisté míry i Neumannův vyznačuje se relativně velkým počtem různých adjektiv. Např. u Hiršala se v prvních 10 nejfrekventovanějších adjektiv 9 liší od prvních 10 nejfrekventovanějších adjektiv v češtině (podle FSČ); u Neumanna 7:

FSČ: celý, jiný, vel/i/ký, nový, starý, národní, český, dobrý, větší, malý;

Hiršal: bílý, plný, černý, mrtvý, prázdný, čistý, smutný, spící, jiný, sladký;

Neumann: lidský, starý, živý, bílý, celý, nový, strašný, plný, tvrdý, věrný.

Rovněž u Hořce nacházíme tu 8 případů shodných, u ostatních autorů jen 4.

Pozn.: Je ovšem třeba počítat s tím, že v uváděném počtu adjektiv není odlišen jejich počet v přísudku verbonominálním a v doplňku.

Nápadně vysoký koeficient rozvíjení atributem u J. Hiršala je podmíněn relativně vyšší frekvencí substantiv a adjektiv s frekvencí vyšší než 5 a 5, tedy velmi častým opakováním těchto slov, např. Nasládlá krajina: les, řeka, mlýn a skála. / … / Nasládlá krajina, les, řeka mlýn a skála / doutnala v očích mých a pak (s. 32). Také u Nezvala nacházíme hojné opakování substantiv a adjektiv, resp. všech plnovýznamových slov. Např. Mezitím co chmurné jitro na krajinu padá, / skryté hlasy vykřikují nad zamžená lada: / zrada, zrada, zrada, zrada, zrada, zrada, zrada. (s. 18) … / oněměly vsi i města, vy jste němi, němi (s. 35). Celkem však lze konstatovat, že počet substantiv a adjektiv s frekvencí vyšší než 5 a 5 je u jednotlivých autorů značně individuální, jak ukazuje následující tabulka. 

 

[365]Autor	Všech subst.	Substantiva s frekvencí ⩾ 5		Všech adj.	Adjektiva s frekvencí ⩾ 5
		počet	%		počet	%
Hořec	1171	515	43,98	274	44	16,06
Hiršal	1072	637	59,42	415	127	30,60
Halas	1750	617	35,36	508	88	17,32
Nezval	1789	754	42,15	518	169	32,63
Neumann	2334	895	38,35	842	235	27,91
Seifert	2005	789	39,35	506	127	25,10

Tab. č. 1

 

Ještě výrazněji se projevují individuální charakteristiky jednotlivých autorů, sledujeme-li jednotky (substantiva a adjektiva) s frekvencí 1—10, jejichž význam se často zejména v lexikální statistice neprávem nedoceňuje, ačkoli tvoří velkou část textu.[9] Např. substantiva s frekvencí 1—10 v uvedených 6 textech představují 64,27—86,34 % substantiv v textu, u adjektiv dokonce 88,14—100 %. Je zajímavé, že minimální hodnota patří celkem podle očekávání textu Hiršalovu, kdežto hodnota maximální textu Halasovu, u něhož nacházíme nejvyšší počet substantiv s frekvencí 1, jak ukazuje tab. č. 2. 

 

Autor	Substantiva s frekvencí 1		Adjektiva s frekvencí 1
	počet	%	počet	%
Hořec	308	26,30	129	47,08
Hiršal	165	15,39	160	38,56
Halas	606	34,63	266	52,36
Nezval	511	28,56	210	40,54
Neumann	701	30,03	348	41,34
Seifert	548	27,33	215	42,49

Tab. č. 2

 

Ve srovnání s prózou reprezentovanou např. Vančurou (Konec starých časů), Mařánkem (Barbar Vok) a Markem (Vesnice pod zemí),[10] kde se počet všech substantiv s frekvencí 1 pohybuje v intervalu 10,70—15,34 %, jde v básnickém jazyce většinou o počet významně vyšší, jak ukazuje tab. č. 2. Domnívám se, že tyto rozdíly i diference u jednotlivých autorů lze vyložit individualitou toho kterého básníka, i když ani — při poměrně nepříliš dlouhých textech — závislost na tematice jednotlivých básnických sbírek, resp. i jed[366]notlivých básní není zanedbatelná. Celkem však lze tu rozlišit jednak autory, kteří dávají přednost opakování substantiv a adjektiv, např. Hiršal, Nezval, jednak autory, kteří volí raději slovo nové, např. Halas, Neumann, popř. do jisté míry oba tyto postupy kombinují (Nezval). Při tom však třeba konstatovat, že i substantiva a adjektiva nejvíce frekventovaná, např. prvních 10 nejfrekventovanějších, shodují se ještě v daleko menší míře (10—20 %), než tomu bylo u adjektiv (srov. výše), s nejfrekventovanějšími substantivy ve FSČ, což lze vysvětlit speciálním charakterem básnického textu, zpravidla jeho velkou polytematičností.

Např. z 10 nejfrekventovanějších substantiv u Hiršala a Seiferta patří pouze 1 (ruka) mezi nejfrekventovanější substantiva v češtině vůbec; u ostatních autorů jsou to nejvýše 2 substantiva, zem/ě/, den, ojediněle člověk. Většinou jsou to substantiva v jazyce vůbec (podle FSČ) více i méně frekventovaná. Srov. např. u Seiferta píseň, (ruka), láska, srdce, vzpomínka, květ, křídlo, víno, čas, oko. Velmi dobře se na nich obráží tematika Seifertových básní i básnických obrazů.

Pokud jde o skupinu slovesnou, zaslouží zvláštní pozornosti slovesa a adverbia. Jejich vzájemný poměr lze rovněž charakterizovat koeficientem rozvíjení K_r, daným poměrem počtu různých adverbií k počtu různých sloves. V našem případě nabývá K_r těchto hodnot:

Hořec	0,282	Halas	0,249	Neumann	0,306
Hiršal	0,299	Nezval	0,234	Seifert	0,338

Srovnáme-li tyto výsledky s normou (podle FSČ) pro poezii (0,279) a pro češtinu vůbec (0,334), můžeme konstatovat, že diference tu nejsou velké. Je zajímavé, že normu „básnickou“ překračuje jen Seifert a Neumann; zejména u Seiferta lze mluvit o shodě s normou češtiny, což souvisí s relativním posílením složky slovesné v jeho díle (srov. výše). Např.: A když jim kapky bijí ho kapuce, / hned v kalné stružce rozhrčí se mlýnek, / se závistí jim hledím na ruce / a prchám, prchám nazpět do vzpomínek (s. 35). — Srovnáme-li koeficient rozvíjení u substantiva a adjektiva (zde, s. 364) s koeficientem rozvíjení u slovesa, je tento koeficient i podle normy nižší; obecně lze říci, že adverbium provází sloveso v poezii méně často, než adjektivum provází substantivum. Ovšem i zde je třeba vzít v úvahu, že v našich údajích nejsou odlišeny případy, kdy adverbium rozvíjí adjektivum.

Všimněme si nyní sloves a adverbií s frekvencí větší než 5 a rovné 5: 

 

Autor	Všech sloves	Slovesa s frekvencí ⩾ 5		Všech adverb.	Adverbia s frekvencí ⩾ 5
		počet	%		počet	%
Hořec	685	296	43,21	264	44	16,06
Hiršal	778	343	44,09	370	127	30,60
Halas	1014	330	32,54	465	88	17,32
Nezval	1016	386	37,90	352	169	32,63
Neumann	1130	365	32,30	549	235	27,91
Seifert	1248	497	39,82	749	127	25,10

Tab. č. 3

 

[367]Největší rozdíly v počtu sloves a adverbií jsou tu, jak zřejmo, mezi Seifertem a Neumannem a Nezvalem a Halasem; Hiršal má opět prvenství v počtu nejvíce i více frekventovaných sloves, resp. slovesných tvarů, Hořec se mu v tomtu případě celkem vyrovnává. Konfrontujeme-li prvních 10 nejfrekventovanějších sloves u jednotlivých autorů s prvními 10 nejfrektovanějšími slovesy ve FSČ, nacházíme tu situaci naprosto odlišnou zejména od substantiv; souvisí to zřejmě s odlišným charakterem sémantiky slovesa a jména.

Např. u Seiferta se z 10 nejfrekventovanějších sloves kryje 9 případů s příslušnými slovesy ve FSČ (býti, míti, moci, museti, věděti, chtíti, jíti, říci, viděti, dáti); místo slovesa museti je u Seiferta zpívati. V pořadí je ovšem shoda jen u prvých dvou nejfrekventovanějších (býti, míti), jinak je značně rozdílné. U Halase je shoda v 8 případech (kromě hráti a zpívati), u Neumanna v 7 (kromě zpívati, čekati, hleděti), u Hořce a Hiršala v 6, u Nezvala dokonce jen ve 3 případech (ve slovesech pomocných a modálních: býti, míti a chtíti), jinak tu nacházíme: volati, měřiti, padnouti, žíti, běžeti, brániti se, krváceti. Na většině těchto sloves se velmi pěkně obráží tematika sbírky (Mnichov, okupace, květnové osvobození, boj o Prahu), což u sloves není v takové míře obvyklé. Do popředí se takové množství plnovýznamných sloves zřejmě dostalo Nezvalovou zálibou v opakování slov, jak již bylo konstatováno výše. Srov. např.: / gigantický orloj času na Hradčanech bije, / národ žije, žije, žije, žije, žije, žije, s. 84). — Jinak je zajímavé, že nejfrekventovanější sloveso básnické je zřejmě profesionální zpívati ‚básní oslavovat‘.

Pokud jde o adverbia, nacházíme opět největší množství nejvíce i více frekventovaných u Nezvala; vedle důvodu již několikrát výše zmíněného projevuje se tu zřejmě i sémantická závislost adverbia na slovese.

Také u sloves a adverbií mají zvláštní význam jednotky s frekvencí 1—10. U slovesa představují 70,27—81,15 % všech slovesných tvarů; minimální množství jich nacházíme u Hiršala, maximální množství pak u Neumanna. Rozpětí počtu adverbií s frekvencí 1—10 je podstatně nižší než u sloves, 45,26—68,56 %. Lze to vysvětlit i vztahem adverbia k adjektivu ve funkci rozvíjecí, nikoli jen ke slovesu.

Jako u ostatních druhů slov má i v rámci počtu slovesných tvarů a adverbií s frekvencí 1—10 zvláštní postavení skupina s frekvencí 1.

Autor	Slovesa s frekvencí 1		Adverbia s frekvencí 1
	počet	%	počet	%
Hořec	225	32,85	49	18,55
Hiršal	219	28,15	43	11,62
Halas	408	40,24	83	17,85
Nezval	316	31,10	59	16,76
Neumann	402	35,58	110	20,04
Seifert	376	30,13	102	13,65

Jako u substantiv a adjektiv má i u sloves Halas výrazně převahu v počtu jednotek vyskytujících se pouze jednou. Naproti tomu např. u Hiršala jsou obě tyto skupiny nejslabší, jako tomu bylo u substantiv a adjektiv (srov. výše). [368]U Neumanna pak výrazně převládá adverbium, zřejmě v závislosti na relativně větším počtu slovesných tvarů i adjektiv. Srov. např.: přezimující osetá pole nahoře /dole, nahoře, dole/ skrývají sklizeň pro sytý čas (s. 75).

Jinak je ovšem přirozené, že se u jednotek s frekvencí 1 projevují u jednotlivých autorů značné rozdíly; na druhé straně i zde se vyděluje skupina autorů, kteří v různé míře dávají přednost různým výrazům před jejich opakováním. První případ platí zde zejména o Halasovi, kdežto druhý o Nezvalovi. U Seiferta se projevuje jistá vyváženost mezi oběma tendencemi, a to u všech analyzovaných druhů slov, pouze s jistým výkyvem ve prospěch sloves.

 

Závěr. I když statistická analýza básnického jazyka nemůže samozřejmě odhalit uměleckou podstatu díla, může však podle mého názoru do značné míry přispět k poznání jeho „techniky“, ať už uvědomělé nebo neuvědomělé, jak jsem se snažila ukázat. Platí to nejen o jazykových jevech, které jsou na první pohled nápadné, jako je např. opakování slov v krátkých i delších intervalech, ale i o jevech celkem nenápadných a řídkých, které si uvědomujeme jen ve vztahu k jevům jiným apod. Bez „vážení“ těchto jevů a jejich proporcionality mohou vůbec uniknout našemu poznání, a to zejména v básnickém jazyce, působícím silně i svou individuálností.

 

R É S U M É

Über die dichterische Sprache vom statistischen Standpunkt aus

Bei der komplexen Untersuchung der dichterischen Sprache spielt die quantitative Analyse eine wichtige, ja sogar unentbehrliche Rolle bei der Gesamtcharakteristik des dichterischen Werkes und seiner Eigenschaften. Im vorliegenden Artikel bringt die Autorin einige Beispiele einer sprachstatistischen Analyse, die das Lexikon und die Wortarten betrifft, und sie zeigt, wie eine solche Untersuchung zu unserer Kenntnis der dichterischen Sprache beiträgt. Als Ausgangspunkt wurden zwei Gruppen von Wortarten, und zwar die nominale (Substantive, Adjektive und Präpositionen) und die verbale Gruppe (Verben, Pronomina, Adverbien, Konjunktionen) gewählt und ihre Relation mittels Koeffizienten ausgedrückt.

Im Rahmen der nominalen Gruppe werden die Substantive und Adjektive und im Rahmen der verbalen die Verben und Adverbien und ihre Relationen analysiert. (Als Material dienen im Artikel 6 Texte von tschechischen Dichtern: J. Hořec, J. Hiršal, Fr. Halas, V. Nezval, S. K. Neumann und J. Seifert.) Eine spezielle Aufmerksamkeit wird der Zahl der Wörter der genannten Wortarten mit Freqeunz 5 und 1 und der Semantik der 10 häufigsten Wörter dieser Wortarten gewidmet. Auf Grund der statistischen Daten werden einerseits die Autoren, die die Wiederholung der Wörter, besonders der Substantive und Adjektive bevorzugen, in unserem Korpus zum B. Hiršal, andererseits die Autoren, die lieber ein neues Wort wählen, z. B. Halas und Neumann, bez. beide Methoden kombinieren, z. B. Nezval. Bei Seifert kann man über ein gewisses Gleichgewicht im Benutzen einzelner analysierten Wortarten sprechen (mit einer gewissen Abweichung zugunsten der Verben).

Die statistische Analyse der dichterischen Sprache kann nicht die künstlerische Grundstruktur des dichterischen Werkes aufdecken, aber sie kann vor allem zur Aufstellung der „Technik“ des sprachlichen Aufbaus des betreffenden Werkes beitragen.

Slovo a slovesnost, ročník 29 (1968), číslo 4, s. 362-368

Předchozí Bohumil Palek: Věta a denotát

Následující Věra Michálková: K interferenci jazykových útvarů v současnosti