Časopis Slovo a slovesnost
en cz

O básnickém jazyce z hlediska statistického

Marie Těšitelová

[Články]

(pdf)

О языке поэзии с статистической точки зрения / Le langage poétique du point de vue statistique

Při komplexním studiu básnického díla ukazuje se zřetel kvantitativní jako užitečný, ba nepostradatelný pro jeho celkové hodnocení i pro postižení některých jeho vlastností. Vzhledem k povaze statistické metody a mezím jejích aplikací je samozřejmé, že předmětem studia tak speciálního uměleckého díla, jakým je dílo básnické, mohou být jen některé jeho stránky. Patří mimo jiné k zásluhám pražské školy, že právě tu vzala v úvahu i zřetel kvantitativní, a to nejen při studiu metriky, ale i některých jazykových prostředků.[1] Zvláště verš je oblast, kde má aplikace statistických metod vhodné podmínky, a proto tu nacházely a stále nově nacházejí uplatnění matematické metody, zejména statistické, „klasické“ i nové, např. teorie informace,[2] v poslední době však i metody nekvantitativní, např. algebrické.[3] Oceňuje se zejména přesvědčivost statistických údajů podmíněná jejich objektivností[4] i možnost upřesnit statistickými metodami některé pojmy versologické, zvl. tím, že se pracuje s dostatečně reprezentativním materiálem, k jehož opatření a zpracování lze s prospěchem využít moderní techniky.[5]

Pokud jde o statistickou analýzu vlastních prostředků básnického jazyka, jsme tu ještě hodně dlužni, ať již jsou to jevy lexikální nebo gramatické či prostředky a postupy stylistické. Nutný je při tom rovněž zřetel ke stránce sémantické, jak na analýze lexika Máchova Máje nejnověji pěkně ukázal K. Hausenblas.[6]

V tomto svém příspěvku bych chtěla uvést některé ukázky statistické analýzy básnického jazyka v oblasti lexika, a to zejména se zaměřením na druh slova, a naznačit její přínos po poznání básnického díla.

Některé základní kvantitativní charakteristiky týkající se básnického jazyka byly již uveřejněny v práci běžně označované jako frekvenční slovník češtiny.[7] Jde tu o skupinu 10 básnických sbírek (B) z let 1942—1947:

Vl. Holan, Havraním brkem (1946), J. Seifert, Jaro s bohem (1942), S. K. Neumann, Zamořená léta (1946), J. Hora, Kniha domova (1947), Fr. Halas, Ladění (1947), J. Ho[363]řec, Květen č. 1 (1945), V. Nezval, Historický obraz I—III (1945), P. Křička, Světlý oblak (1945), J. Hiršal, Studené nebe (1944), Fr. Hrubín, Krásná po chudobě (1947).

Analýza těchto textů se zřetelem k druhům slov mimo jiné ukázala, že substantiva jsou tu relativně silněji zastoupena (32,90 %) než v krásné próze (označené A - 25,12 %); totéž platí — ovšem s podstatně menším rozdílem — o adjektivech (v A : 8,78 %, v B : 9,96 %). V tomto směru je básnický jazyk mnohem blíže jazyku odborných textů, kde je např. 32,90 % substantiv a 16,25 % adjektiv; vedle zvláštního významu pojmenovávací funkce v této oblasti souvisí to zejména s opakováním slov, které má ovšem v jazyce básnickém zcela jinou funkci než v jazyce odborných textů a ovšem i v krásné próze. Hlavní podíl na tom má však zřejmě ta okolnost, že poezie, zejména moderní, záměrně oslabuje větnou stavbu a v souvislosti s tím potlačuje i ty slovní druhy, které slouží především funkci usouvztažňovací. Proto jsou v básnických textech méně četná především slovesa (17,69 %) — naproti tomu v krásné próze A 20,17 % — frekventovanější však než v odborném stylu (14,15 %) — a ve shodě s tím je i menší počet spojek (7,37 %) než v próze (10,45 %); věty se k sobě přiřazují často bez formálního vyjadřování vzájemných vztahů, stoupá počet jednočlenných vět jmenných apod. Také adverbia, která patří k tzv. slovesné skupině slov (srov. dále), jsou v poezii vzhledem k méně početným slovesům rovněž méně frekventovaná (8,98 %) než např. v krásné literatuře (10,97 %); v odborném stylu je zhruba shodná situace (8,60 %). Pokud jde o ostatní slova gramatická, jsou předložky v poezii častější (10,94 %) než v próze (9,97 %), což je především podmíněno větším počtem substantiv v básnických textech a samozřejmě i jejich opakováním.

Již uvedená fakta naznačují, že úlohu jednotlivých druhů slov v jakémkoli textu je třeba posuzovat nikoli izolovaně, nýbrž ve vzájemné souvislosti především s těmi druhy slov, které jsou s nimi v těsných vztazích; v tom smyslu se ukazuje potřebné rozlišit dvě slovní skupiny, substantivní (substantiva, adjektiva, předložky) a slovesnou (slovesa, zájmena, adverbia a spojky).[8] Pokládám za užitečné všimnout si zastoupení i vzájemného vztahu obou těchto skupin v jazyce básnickém.

K tomuto účelu jsem vybrala z výše uvedených básnických sbírek FSČ pouze šest, a to tak, aby měly relativně stejnou délku, aby tu byly vytvořeny co možná optimální podmínky pro srovnávání dosažených výsledků:

Hořec

3 374 slov

Halas

5 249 slov

Neumann

6 658 slov

Hiršal

3 614 slov

Nezval

5 340 slov

Seifert

6 771 slov

Koeficient K vyjadřující poměr skupiny substantivní a slovesné v uvedených 6 básnických sbírkách nabývá těchto hodnot:

Hořec

1,059

Halas

1,173

Neumann

1,461

Hiršal

1,033

Nezval

1,359

Seifert

1,005

U Seiferta jsou tedy obě skupiny téměř v rovnováze, ve srovnání s ostatními texty je tu posílena skupina slovesná. Do jisté míry to platí i o Hiršalovi a Hořcovi. Znamená to, že tito tři autoři se v podstatě shodují s „normou“ FSČ, kde je poměr mezi složkou substantivní a slovesnou zhruba 1 : 1. Naproti tomu pro poezii je podle FSČ „norma“ 1,208, kolem níž se pohybuje koeficient u ostaních tří autorů; pro krásnou prózu je tato norma menší než 1 (0,810). Příčiny tohoto poměru pokusíme se odhalit další statistickou analýzou.

V rámci skupiny substantivní je zajímavé sledovat z hlediska kvantitativního [364]poměr substantiv a adjektiv u jednotlivých autorů. Jsou tu v podstatě možné dva přístupy, a to sledovat jednak poměr počtu všech substantiv k počtu všech adjektiv, tj. vlastně zřetel k opakování těchto slov, jednak poměr počtu různých substantiv k počtu různých adjektiv, tj. poměr slovníku u těchto druhů slov.

Vyjádříme-li první vztah, tj. poměr počtu všech substantiv k počtu všech adjektiv, koeficientem a nazveme-li jej koeficientem opakování Ko, zjišťujeme u našich autorů celkem malé rozdíly:

Hořec

0,234

Halas

0,290

Neumann

0,361

Hiršal

0,387

Nezval

0,290

Seifert

0,252

Tento stav lze vyložit zřejmě tím, že jde v podstatě o opakování tvarů substantiv a adjektiv, které je podmíněno bohatou morfologií jména v češtině, a proto se tu jasněji obráží zřejmě charakteristika jazyka než individuální charakteristiky jednotlivých autorů (např. u Hiršala a Neumanna, u nichž je relativně větší počet adjektiv i substantiv).

Individuální charakteristiky jednotlivých autorů v užívání substantiv a adjektiv lépe vyniknou, všimneme-li si tzv. koeficientu rozvíjení (srov. o. c. v pozn. 8) Kr, daného poměrem počtu různých adjektiv k počtu různých substantiv; ukazuje se mimo jiné, jak básník operuje s adjektivem, které má v básnickém jazyce speciální postavení a významně se podílí na vytváření tzv. figur. Jako norma (podle FSČ) byl pro češtinu zjištěn Kr = 0,539, speciálně pak pro jazyk básnický 0,409. Je zajímavé, že většina našich autorů — s výjimkou J. Hiršala — této normy nedosahuje:

Hořec

0,360

Halas

0,396

Neumann

0,449

Hiršal

0,701

Nezval

0,365

Seifert

0,325

Slovník Hiršalův a do jisté míry i Neumannův vyznačuje se relativně velkým počtem různých adjektiv. Např. u Hiršala se v prvních 10 nejfrekventovanějších adjektiv 9 liší od prvních 10 nejfrekventovanějších adjektiv v češtině (podle FSČ); u Neumanna 7:

FSČ: celý, jiný, vel/i/ký, nový, starý, národní, český, dobrý, větší, malý;

Hiršal: bílý, plný, černý, mrtvý, prázdný, čistý, smutný, spící, jiný, sladký;

Neumann: lidský, starý, živý, bílý, celý, nový, strašný, plný, tvrdý, věrný.

Rovněž u Hořce nacházíme tu 8 případů shodných, u ostatních autorů jen 4.

Pozn.: Je ovšem třeba počítat s tím, že v uváděném počtu adjektiv není odlišen jejich počet v přísudku verbonominálním a v doplňku.

Nápadně vysoký koeficient rozvíjení atributem u J. Hiršala je podmíněn relativně vyšší frekvencí substantiv a adjektiv s frekvencí vyšší než 5 a 5, tedy velmi častým opakováním těchto slov, např. Nasládlá krajina: les, řeka, mlýn a skála. / … / Nasládlá krajina, les, řeka mlýn a skála / doutnala v očích mých a pak (s. 32). Také u Nezvala nacházíme hojné opakování substantiv a adjektiv, resp. všech plnovýznamových slov. Např. Mezitím co chmurné jitro na krajinu padá, / skryté hlasy vykřikují nad zamžená lada: / zrada, zrada, zrada, zrada, zrada, zrada, zrada. (s. 18) … / oněměly vsi i města, vy jste němi, němi (s. 35). Celkem však lze konstatovat, že počet substantiv a adjektiv s frekvencí vyšší než 5 a 5 je u jednotlivých autorů značně individuální, jak ukazuje následující tabulka. 

 

[365]Autor

Všech subst.

Substantiva s frekvencí ⩾ 5

Všech adj.

Adjektiva s frekvencí ⩾ 5

počet

%

počet

%

Hořec

1171

515

43,98

274

44

16,06

Hiršal

1072

637

59,42

415

127

30,60

Halas

1750

617

35,36

508

88

17,32

Nezval

1789

754

42,15

518

169

32,63

Neumann

2334

895

38,35

842

235

27,91

Seifert

2005

789

39,35

506

127

25,10

Tab. č. 1

 

Ještě výrazněji se projevují individuální charakteristiky jednotlivých autorů, sledujeme-li jednotky (substantiva a adjektiva) s frekvencí 1—10, jejichž význam se často zejména v lexikální statistice neprávem nedoceňuje, ačkoli tvoří velkou část textu.[9] Např. substantiva s frekvencí 1—10 v uvedených 6 textech představují 64,27—86,34 % substantiv v textu, u adjektiv dokonce 88,14—100 %. Je zajímavé, že minimální hodnota patří celkem podle očekávání textu Hiršalovu, kdežto hodnota maximální textu Halasovu, u něhož nacházíme nejvyšší počet substantiv s frekvencí 1, jak ukazuje tab. č. 2. 

 

Autor

Substantiva s frekvencí 1

Adjektiva s frekvencí 1

počet

%

počet

%

Hořec

308

26,30

129

47,08

Hiršal

165

15,39

160

38,56

Halas

606

34,63

266

52,36

Nezval

511

28,56

210

40,54

Neumann

701

30,03

348

41,34

Seifert

548

27,33

215

42,49

Tab. č. 2

 

Ve srovnání s prózou reprezentovanou např. Vančurou (Konec starých časů), Mařánkem (Barbar Vok) a Markem (Vesnice pod zemí),[10] kde se počet všech substantiv s frekvencí 1 pohybuje v intervalu 10,70—15,34 %, jde v básnickém jazyce většinou o počet významně vyšší, jak ukazuje tab. č. 2. Domnívám se, že tyto rozdíly i diference u jednotlivých autorů lze vyložit individualitou toho kterého básníka, i když ani — při poměrně nepříliš dlouhých textech — závislost na tematice jednotlivých básnických sbírek, resp. i jed[366]notlivých básní není zanedbatelná. Celkem však lze tu rozlišit jednak autory, kteří dávají přednost opakování substantiv a adjektiv, např. Hiršal, Nezval, jednak autory, kteří volí raději slovo nové, např. Halas, Neumann, popř. do jisté míry oba tyto postupy kombinují (Nezval). Při tom však třeba konstatovat, že i substantiva a adjektiva nejvíce frekventovaná, např. prvních 10 nejfrekventovanějších, shodují se ještě v daleko menší míře (10—20 %), než tomu bylo u adjektiv (srov. výše), s nejfrekventovanějšími substantivy ve FSČ, což lze vysvětlit speciálním charakterem básnického textu, zpravidla jeho velkou polytematičností.

Např. z 10 nejfrekventovanějších substantiv u Hiršala a Seiferta patří pouze 1 (ruka) mezi nejfrekventovanější substantiva v češtině vůbec; u ostatních autorů jsou to nejvýše 2 substantiva, zem/ě/, den, ojediněle člověk. Většinou jsou to substantiva v jazyce vůbec (podle FSČ) více i méně frekventovaná. Srov. např. u Seiferta píseň, (ruka), láska, srdce, vzpomínka, květ, křídlo, víno, čas, oko. Velmi dobře se na nich obráží tematika Seifertových básní i básnických obrazů.

Pokud jde o skupinu slovesnou, zaslouží zvláštní pozornosti slovesa a adverbia. Jejich vzájemný poměr lze rovněž charakterizovat koeficientem rozvíjení Kr, daným poměrem počtu různých adverbií k počtu různých sloves. V našem případě nabývá Kr těchto hodnot:

Hořec

0,282

Halas

0,249

Neumann

0,306

Hiršal

0,299

Nezval

0,234

Seifert

0,338

Srovnáme-li tyto výsledky s normou (podle FSČ) pro poezii (0,279) a pro češtinu vůbec (0,334), můžeme konstatovat, že diference tu nejsou velké. Je zajímavé, že normu „básnickou“ překračuje jen Seifert a Neumann; zejména u Seiferta lze mluvit o shodě s normou češtiny, což souvisí s relativním posílením složky slovesné v jeho díle (srov. výše). Např.: A když jim kapky bijí ho kapuce, / hned v kalné stružce rozhrčí se mlýnek, / se závistí jim hledím na ruce / a prchám, prchám nazpět do vzpomínek (s. 35). — Srovnáme-li koeficient rozvíjení u substantiva a adjektiva (zde, s. 364) s koeficientem rozvíjení u slovesa, je tento koeficient i podle normy nižší; obecně lze říci, že adverbium provází sloveso v poezii méně často, než adjektivum provází substantivum. Ovšem i zde je třeba vzít v úvahu, že v našich údajích nejsou odlišeny případy, kdy adverbium rozvíjí adjektivum.

Všimněme si nyní sloves a adverbií s frekvencí větší než 5 a rovné 5: 

 

Autor

Všech sloves

Slovesa s frekvencí ⩾ 5

Všech adverb.

Adverbia s frekvencí ⩾ 5

počet

%

počet

%

Hořec

685

296

43,21

264

44

16,06

Hiršal

778

343

44,09

370

127

30,60

Halas

1014

330

32,54

465

88

17,32

Nezval

1016

386

37,90

352

169

32,63

Neumann

1130

365

32,30

549

235

27,91

Seifert

1248

497

39,82

749

127

25,10

Tab. č. 3

 

[367]Největší rozdíly v počtu sloves a adverbií jsou tu, jak zřejmo, mezi Seifertem a Neumannem a Nezvalem a Halasem; Hiršal má opět prvenství v počtu nejvíce i více frekventovaných sloves, resp. slovesných tvarů, Hořec se mu v tomtu případě celkem vyrovnává. Konfrontujeme-li prvních 10 nejfrekventovanějších sloves u jednotlivých autorů s prvními 10 nejfrektovanějšími slovesy ve FSČ, nacházíme tu situaci naprosto odlišnou zejména od substantiv; souvisí to zřejmě s odlišným charakterem sémantiky slovesa a jména.

Např. u Seiferta se z 10 nejfrekventovanějších sloves kryje 9 případů s příslušnými slovesy ve FSČ (býti, míti, moci, museti, věděti, chtíti, jíti, říci, viděti, dáti); místo slovesa museti je u Seiferta zpívati. V pořadí je ovšem shoda jen u prvých dvou nejfrekventovanějších (býti, míti), jinak je značně rozdílné. U Halase je shoda v 8 případech (kromě hráti a zpívati), u Neumanna v 7 (kromě zpívati, čekati, hleděti), u Hořce a Hiršala v 6, u Nezvala dokonce jen ve 3 případech (ve slovesech pomocných a modálních: býti, míti a chtíti), jinak tu nacházíme: volati, měřiti, padnouti, žíti, běžeti, brániti se, krváceti. Na většině těchto sloves se velmi pěkně obráží tematika sbírky (Mnichov, okupace, květnové osvobození, boj o Prahu), což u sloves není v takové míře obvyklé. Do popředí se takové množství plnovýznamných sloves zřejmě dostalo Nezvalovou zálibou v opakování slov, jak již bylo konstatováno výše. Srov. např.: / gigantický orloj času na Hradčanech bije, / národ žije, žije, žije, žije, žije, žije, s. 84). — Jinak je zajímavé, že nejfrekventovanější sloveso básnické je zřejmě profesionální zpívati ‚básní oslavovat‘.

Pokud jde o adverbia, nacházíme opět největší množství nejvíce i více frekventovaných u Nezvala; vedle důvodu již několikrát výše zmíněného projevuje se tu zřejmě i sémantická závislost adverbia na slovese.

Také u sloves a adverbií mají zvláštní význam jednotky s frekvencí 1—10. U slovesa představují 70,27—81,15 % všech slovesných tvarů; minimální množství jich nacházíme u Hiršala, maximální množství pak u Neumanna. Rozpětí počtu adverbií s frekvencí 1—10 je podstatně nižší než u sloves, 45,26—68,56 %. Lze to vysvětlit i vztahem adverbia k adjektivu ve funkci rozvíjecí, nikoli jen ke slovesu.

Jako u ostatních druhů slov má i v rámci počtu slovesných tvarů a adverbií s frekvencí 1—10 zvláštní postavení skupina s frekvencí 1.

Autor

Slovesa s frekvencí 1

Adverbia s frekvencí 1

počet

%

počet

%

Hořec

225

32,85

49

18,55

Hiršal

219

28,15

43

11,62

Halas

408

40,24

83

17,85

Nezval

316

31,10

59

16,76

Neumann

402

35,58

110

20,04

Seifert

376

30,13

102

13,65

Jako u substantiv a adjektiv má i u sloves Halas výrazně převahu v počtu jednotek vyskytujících se pouze jednou. Naproti tomu např. u Hiršala jsou obě tyto skupiny nejslabší, jako tomu bylo u substantiv a adjektiv (srov. výše). [368]U Neumanna pak výrazně převládá adverbium, zřejmě v závislosti na relativně větším počtu slovesných tvarů i adjektiv. Srov. např.: přezimující osetá pole nahoře /dole, nahoře, dole/ skrývají sklizeň pro sytý čas (s. 75).

Jinak je ovšem přirozené, že se u jednotek s frekvencí 1 projevují u jednotlivých autorů značné rozdíly; na druhé straně i zde se vyděluje skupina autorů, kteří v různé míře dávají přednost různým výrazům před jejich opakováním. První případ platí zde zejména o Halasovi, kdežto druhý o Nezvalovi. U Seiferta se projevuje jistá vyváženost mezi oběma tendencemi, a to u všech analyzovaných druhů slov, pouze s jistým výkyvem ve prospěch sloves.

 

Závěr. I když statistická analýza básnického jazyka nemůže samozřejmě odhalit uměleckou podstatu díla, může však podle mého názoru do značné míry přispět k poznání jeho „techniky“, ať už uvědomělé nebo neuvědomělé, jak jsem se snažila ukázat. Platí to nejen o jazykových jevech, které jsou na první pohled nápadné, jako je např. opakování slov v krátkých i delších intervalech, ale i o jevech celkem nenápadných a řídkých, které si uvědomujeme jen ve vztahu k jevům jiným apod. Bez „vážení“ těchto jevů a jejich proporcionality mohou vůbec uniknout našemu poznání, a to zejména v básnickém jazyce, působícím silně i svou individuálností.

 

R É S U M É

Über die dichterische Sprache vom statistischen Standpunkt aus

Bei der komplexen Untersuchung der dichterischen Sprache spielt die quantitative Analyse eine wichtige, ja sogar unentbehrliche Rolle bei der Gesamtcharakteristik des dichterischen Werkes und seiner Eigenschaften. Im vorliegenden Artikel bringt die Autorin einige Beispiele einer sprachstatistischen Analyse, die das Lexikon und die Wortarten betrifft, und sie zeigt, wie eine solche Untersuchung zu unserer Kenntnis der dichterischen Sprache beiträgt. Als Ausgangspunkt wurden zwei Gruppen von Wortarten, und zwar die nominale (Substantive, Adjektive und Präpositionen) und die verbale Gruppe (Verben, Pronomina, Adverbien, Konjunktionen) gewählt und ihre Relation mittels Koeffizienten ausgedrückt.

Im Rahmen der nominalen Gruppe werden die Substantive und Adjektive und im Rahmen der verbalen die Verben und Adverbien und ihre Relationen analysiert. (Als Material dienen im Artikel 6 Texte von tschechischen Dichtern: J. Hořec, J. Hiršal, Fr. Halas, V. Nezval, S. K. Neumann und J. Seifert.) Eine spezielle Aufmerksamkeit wird der Zahl der Wörter der genannten Wortarten mit Freqeunz 5 und 1 und der Semantik der 10 häufigsten Wörter dieser Wortarten gewidmet. Auf Grund der statistischen Daten werden einerseits die Autoren, die die Wiederholung der Wörter, besonders der Substantive und Adjektive bevorzugen, in unserem Korpus zum B. Hiršal, andererseits die Autoren, die lieber ein neues Wort wählen, z. B. Halas und Neumann, bez. beide Methoden kombinieren, z. B. Nezval. Bei Seifert kann man über ein gewisses Gleichgewicht im Benutzen einzelner analysierten Wortarten sprechen (mit einer gewissen Abweichung zugunsten der Verben).

Die statistische Analyse der dichterischen Sprache kann nicht die künstlerische Grundstruktur des dichterischen Werkes aufdecken, aber sie kann vor allem zur Aufstellung der „Technik“ des sprachlichen Aufbaus des betreffenden Werkes beitragen.


[1] Srov. např. R. Jakobson, K časovým otázkám nauky o českem verši, SaS 1, 1935, 46—53; J. Mukařovský, Polákova vznešenost přírody, Kapitoly z české poetiky II, Praha 1948, s. 91—176 (pův. vyšlo v Sb. filol. 10, 1934); K. Horálek, Rozbor verše a staročeský přízvuk, SaS 8, 1942, 57—80; k tomu L. Doležel, Pražská škola a statistická teorie básnického jazyka, ČLit 13, 1965, 110—113.

[2] Srov. např. sb. Mathematik und Dichtung, Mnichov 1965; M. Bense, Theorie der Texte, čes. překl. Teorie textu, Praha 1967; u nás např. J. Levý, Matematický a experimentální rozbor verše, ČLit 12, 1964, 181—213; M. Červenka, Nový projekt statistického rozboru verše, tamtéž 1965, 541—544; M. Červenka - K. Sgallová, On a Probabilistic Model of the Czech Verse, Prague Studies in Mathematical Linguistics 2, Praha 1967, 105—120 aj.

[3] Srov. např. S. Marcus, Questions de poétique algébraique, Résumés des communications— Xème Congrès International des Linguistes, Bukurešť 1967, s. 228.

[4] K tomu např. K. Horálek, Verš Erbenovy Kytice, SaS 25, 1964, 95—101.

[5] Srov. K. Sgallová, Český deklamační verš v obrozenecké literatuře, Acta Universitatis Carolinae, Praha 1967.

[6] K. Hausenblas, Zobrazení prostoru v Máchově Máji, sb. Realita slova Máchova, Praha 1967, s.67—111.

[7] J. Jelínek - J. Bečka - M. Těšitelová, Frekvence slov, slovních druhů a tvarů v českém jazyce, Praha 1961; dále jen FSČ.

[8] Srov. FSČ, s. 68n. a dále M. Těšitelová, K typologii slovanského slovníku z hlediska kvantitativního (na českém materiále), Čs. přednášky pro VI. mezinárodní sjezd slavistů v Praze, Praha 1968, s. 95—99.

[9] Srov. M. Těšitelová, On the so-called vocabulary richness, Prague Studies in Mathematical Linguistics 3 (v tisku).

[10] Srov. M. Těšitelová, On the Role of Nouns in Lexical Statistics, Prague Studies in Mathematical Linguistics 2, Praha 1967, s. 121—139, zvl. s. 132—133.

Slovo a slovesnost, ročník 29 (1968), číslo 4, s. 362-368

Předchozí Bohumil Palek: Věta a denotát

Následující Věra Michálková: K interferenci jazykových útvarů v současnosti