K realizaci programu Národní jazyky v rozvinuté socialistické společnosti

Jan Petr

[Articles]

(pdf)

К реализации программы Национальные языки в развитом социалистическом обществе / On the realization of the programme National languages in the developed socialist society

Mezinárodní cílový program Národní jazyky v rozvinuté socialistické společnosti patří pro období sedmé pětiletky mezi přední úkoly, které pro Československou akademii věd vyplývají z mezinárodní spolupráce akademií věd evropských socialistických zemí. O významu tohoto výzkumného úkolu svědčí mj. skutečnost, že byl nově zařazen do dlouhodobého programu mnohostranné spolupráce vědeckých institucí socialistických zemí v oblasti společenských věd. ČSAV byla pověřena přípravou a v této pětiletce i koordinací uvedeného cílového programu. Z pověření prezídia ČSAV byl v Ústavu pro jazyk český vypracován návrh projektu cílového programu a poté byl předložen k projednání a posouzení prezídiu ČSAV, které jej se souhlasem vzalo na vědomí na svém zasedání dne 12. února 1980. Byl také stanoven hlavní koordinátor cílového programu. Do plánu mnohostranné spolupráce akademií věd socialistických zemí na sedmou pětiletku byl výzkumný úkol Národní jazyky v rozvinuté socialistické společnosti (dále jen Národní jazyky …) zařazen na zasedání místopředsedů akademií věd socialistických zemí konaném v Praze v dubnu 1980.

V jednotlivých akademických ústavech (v součinnosti s vysokými školami) zúčastněných zemí byly ustaveny celostátní (popř. národní) komise pro plnění tohoto programu. Jejich zástupci se poprvé sešli na pracovní poradě ve dnech 12.—14. května 1981 v Liblicích (ČSSR). Zasedání organizačně a obsahově zajistil ÚJČ ČSAV a vedení čs. komise pro plnění programu Národní jazyky …, průběh jednání řídil jeho hlavní koordinátor.

Hlavní výstup mezinárodního cílového projektu a výsledek pětileté spolupráce jazykovědců z BLR, ČSSR, MLR, NDR, PLR a SSSR bude kolektivní monografie v rozsahu asi 700 stran (srov. zde s. 28—30). V celé práci se bude klást důraz na popis toho, co je při řešení tří níže uvedených tematických okruhů v zemích socialistického společenství společné a co je pro každou z nich specifické. Půjde o významné a spole[2]čensky velmi závažné dílo představující před širokou veřejností jazykovědu socialistických zemí jako vědu ideologicky angažovanou, těsně spojenou s problematikou budování (popř. vybudované) rozvinuté socialistické společnosti. Zaměříme se v něm na popis fungování jazyka v tomto období vývoje socialistické společnosti a na ukázání úlohy člověka při uvědomělém usměrňování tohoto fungování. Tato specifika, charakteristická pro současné období socialistického společenského řádu, budeme klást do protikladu k situaci panující v tomto ohledu ve společnosti kapitalistické.

V monografii se rozpracují uvedené problémy z těchto tří tematických okruhů:

1. Marxisticko-leninské zásady jazykové politiky v období rozvinuté socialistické společnosti a jejího budování.

2. Rozbor a vymezené úkoly sociálních činitelů působících na společenské funkce a struktury národních jazyků a jejich existenčních forem (tj. spisovných a nespisovných útvarů) v období rozvinuté socialistické společnosti a jejího budování.

3. Teoretické a metodologické problémy jazykové kultury, zejména problematika cílů jazykové kultury, způsobů a prostředků regulace a ovlivňování jazyka, jakož i hodnotících kritérií při tom používaných, a to jak z hledisek obecných, tak i se zřetelem k historicky podmíněné dorozumívací situaci jednotlivých jazyků v socialistických zemích.

O autorskou a redakční koordinaci prvního okruhu jsme požádali sovětskou komisi, druhého okruhu komisi NDR a třetího okruhu komisi ČSSR. Monografii jako celek redakčně a vydavatelsky zajistí československá komise (vyjde tiskem v ČSSR), o revizi jazykové stránky celku požádáme sovětské soudruhy. Podle našeho návrhu totiž monografie bude napsána a vydána v ruském jazyce.

Zpracování tohoto kolektivního díla nevylučuje možnost, aby některé národní komise podle vlastních možností a zájmů nevydaly ještě další práce tematicky spojené s cílovým programem Národní jazyky …, v nichž by se ještě podrobněji, než to bude možné v plánovaném jednom svazku, osvětlily některé závažné otázky z výše uvedených tří tematických okruhů. Takový záměr mají naši sovětští soudruzi, kteří již vypracovali podrobnou osnovu připravovaného svazku. Podobné návrhy budeme plně podporovat a samozřejmě sledovat s velkým zájmem postup při jejich zpracování, popř. se na nich budeme také jako jednotlivci autorsky podílet. Dále očekáváme, že v souvislosti s připravovanou monografií budou vycházet v jednotlivých zúčastněných zemích dílčí časopisecké studie k některým zkoumaným otázkám v připravované kolektivní monografii. Budeme je pečlivě registrovat, protože budou tvořit součást realizace cílového programu Národní jazyky …

Tematika cílového programu Národní jazyky … jako celek se zařazuje do problematiky sociální lingvistiky, proto také metodologické přístupy uplatňované v celé naší práci budou mít především povahu přístupů sociolingvistických. Budou vycházet z marxisticko-leninské filozofie o jazyce, z pojetí dialektického vztahu jazyka a společnosti, zvláště jazykové politiky a funkcí jazyka při marxisticko-leninském řešení národnostní otázky. Poukazuji na tyto skutečnosti proto, že se tím vytváří bezpečné ideové a metodologické východisko pro naši práci, které všichni autoři promítnou do všech dílčích kapitol monografie a tvůrčím způsobem je uplatní jak při popisu jevů obecných, tak i zvláštních, při zevšeobecňujících závěrech i při analýze konkrétních jevů. Využijeme přitom bohatých zkušeností našich sovětských přátel, kteří tuto problematiku úspěšně badatelsky rozvíjejí již po několik desetiletí, poté co lid sovětského Ruska (Sovětského svazu) přistoupil po porážce carismu a zahraniční intervence kapitalistických států k budování socialistického společenského řádu. Cestu k socialismu nastoupil lid našich zemí po druhé světové válce. Od této doby až do současnosti se řeší obdobné sociálně politické a hospodářské problémy jako v SSSR. [3]V řadě našich zemí se řešily na základě marxismu-leninismu četné praktické a teoretické otázky jazykové politiky, uspořádaly se vztahy národů a národností (včetně národnostních menšin) ve vícenárodních státech. Studium některých národních jazyků se soustředilo na kontaktové otázky z hlediska jejich vztahu k ostatním jazykům (v rámci jednoho státu nebo i mimo něj) a současných vývojových tendencí. Přihlíželo se zejména ke skutečnosti (také z hlediska jazykové kultury), že se v tomto období rychle rozvíjí slovní zásoba a že dochází v některých terminologických oblastech k jejich vědomé unifikaci.

Málokdy v minulosti měli jazykovědci — jako v tomto případě — tak velké možnosti uplatnit bezprostředně v společenské praxi výsledky svých výzkumů a podílet se na tak významných společenských úkolech často v konfrontaci s nemarxistickými koncepcemi jazykové politiky, proklamovanými buržoazními politiky, jazykovědci, sociology nebo filozofy. Protikladnost obou těchto názorů na jazykovou politiku, sociolingvistiku a jazykovou kulturu, marxistických a nemarxistických, se také projevuje v pojetí a řešení jazykové politiky v třetím světě a postavení některých etnik s odlišnou kulturou

Po úspěšném vyřešení těchto základních sociolingvistických problémů vytyčila socialistická společnost před jazykovědu, pojímanou především jako společenskou vědu s návaznostmi na vědy přírodní a technické, další významné úkoly, které souvisejí s úlohou mnohostranného fungování jazyka při uskutečňování vědeckotechnické revoluce. Do popředí vědeckovýzkumného zájmu se dostaly otázky fungování vývoje a vzájemného působení jazyků na všech úsecích lidské činnosti, zajištění komunikace pomocí jazyka nejen ve vztahu člověk—člověk, ale také člověk—stroj (robotika, automatika, řízení automatů pomocí mluvené řeči atd.), široce pojaté otázky jazykové kultury vyvolané potřebami budování nebo již vybudované vyspělé socialistické společnosti, dořešení popř. řešení některých významných složek národnostní otázky a posouzení dalších perspektivních úkolů na úseku jazykové politiky.

Kromě toho, že jazykověda má funkci popisnou a výkladovou (především v souvislosti s pojetím jazyka jako hierarchizované struktury), v socialistickém společenském řádu se dostává kromě toho stále více do popředí její aktivní funkce regulační a kodifikující. Projevuje se to v cílevědomém uplatňování vlivu na fungování jazyka ve společnosti ve směru zefektivnění a optimalizace všestranného dorozumění (rozuměj výměny myšlenkových obsahů). Tato nezastupitelná úloha jazykovědy a přínosná činnost jazykovědce v naší společnosti se již všeobecně uznává, avšak ne vždy se z ní vyvozují potřebné závěry. V mnoha oblastech existuje spolupráce lingvistů s příslušníky různých technických oborů, lingvisté se podílejí na vytváření a ustálení nových odborných názvosloví, využívá se výsledků, jichž dosáhla jazykověda při posuzování a rozhodování o národnostních otázkách i při praktickém provádění jazykové politiky vůbec. Marxisticky orientovaní jazykovědci se úspěšně podíleli na řešení dalších složitých otázek současnosti.

Jazykověda vycházející z filozofických základů marxismu-leninismu může vytyčovat v rámci popisu předmětu svého oboru prognózy dalšího vývoje a funkcí jazyka (uplatňovat prognostická hlediska), a to v souvislosti s perspektivami hospodářského a společenského vývoje socialistického společenského řádu. Máme zde na mysli především budoucí vývoj národních jazyků a jeho aktivní ovlivňování, předjímání některých jeho nových budoucích funkcí v rámci rozvoje vědy, při užívání jazyka v hromadných sdělovacích prostředcích, v technice, v jazykovém vyučování a ve výchovně vzdělávacím procesu širokých lidových mas. Na tuto stránku národního jazyka se nesmí zapomínat, protože v budoucnosti nepochybně bude hrát stále větší úlohu. Od analýzy jevu je třeba přistoupit k syntéze a vytyčení perspektivních úkolů, mezi nimiž se nutně dostanou do popředí také otázky vztahu tzv. světových jazyků a jazyků menších národů v rovině jejich praktického fungování a vzájemného ovliv[4]ňování. Cenné poznatky při tom může přinést sociologicky zaměřená analýza normy toho jazyka, který ovlivňuje jazyky jiné, a především těch jazyků, které tyto vlivy přijímají a v různé míře je po adaptaci začleňují do dílčích souborů svých vyjadřovacích prostředků. První výsledky těchto analýz a metodologické zkušenosti z jejich provádění už máme pro některé jazyky socialistického společenství k dispozici. V takto zaměřených studiích budeme pokračovat především s ohledem na plánovaný obsah naší kolektivní monografie.

Naši sovětští kolegové (Dešerijev, Avrierin, Nikoľskij, Basijev, Isajev aj.) podali několik definicí jazykové politiky a vymezili předmět jejího působení. Všem těmto definicím v jednotlivostech rozdílně formulovaným je společné to, že jde o ideologicky angažovaný společenskovědní obor, který teoreticky zobecňuje jazykové aspekty národnostní otázky a zkoumá rozdělení i fungování existujících jazykových forem v jednotlivých komunikačních aktech a současně poskytuje návod k praktickému jednání těm politickým a státním orgánům, které ovlivňují svým řídícím rozhodováním fungování, rozvíjení a vzájemné působení jazyků v rámci určitého státního nebo národního celku. Někteří odborníci omezují předmět jazykové politiky jen na jazykový aspekt stranické a státní politiky v národnostní otázce. Praktické uskutečňování této politiky zahrnují pak pod jazykovou výstavbu a k jazykovému plánování počítají záměrné a cílevědomé působení na jazyk ze strany státu, společenských organizací, školy a významných politických, kulturních a vědecky pracujících jednotlivců.

Z této stručné charakteristiky předmětu zkoumání a uplatňování jazykové politiky vyplývá, že v první části připravované monografie budou kromě obecně teoretických otázek předmětu rozpracovány problémy, které se dotýkají situace ve všech evropských socialistických zemích a specifickým způsobem se projevují v každé z nich. Bude to především teorie marxisticko-leninské národnostní politiky a její uplatnění v zemích socialistického společenství na úseku kulturním, jazykově normativním a výchovně vzdělávacím, pojímaná jako kvalitativní společenský jev v dějinách těchto národů (národností); společenské funkce jazyků národnostních menšin s ohledem na fungování jazyka užívaného většinou obyvatelstva v příslušném státě nebo zemi; sociologický pohled na kodifikační zásady spisovné normy jazyků menších národů; důsledky jazykové interference jako zákonitého procesu a postoj k nim; odraz politické a hospodářské integrace zemí socialistického společenství v jazycích jednotlivých národů; analýza změn, k nimž dochází v současné jazykové situaci zemí socialistického společenství pod vlivem potřeb dosaženého stupně společenského vývoje a jejich všestranná charakteristika; mezinárodní dorozumívací styk v socialistických zemích v souvislosti s internacionální úlohou ruštiny; prognóza budoucího vývoje národních jazyků zemí socialistického společenství z hlediska jejich vzájemného vztahu a mnohostranného rozvoje komunikačních procesů, s ohledem na probíhající integraci jako zákonitý proces atd.

Půjde o to, abychom vytyčili problematiku prvořadého významu a dokázali ji zpracovat z hlediska potřeb naší socialistické společnosti, aby také naše práce obsahovala doporučení pro usměrňování praktické činnosti při budování rozvinuté nebo již vybudované socialistické společnosti. Takto dokážeme tvůrčím způsobem reagovat na Marxovu a Engelsovu podnětnou myšlenku o budoucím jazykovém vývoji, že totiž „individua budou moci jednou úplně kontrolovat i tento produkt rodu“ (Spisy 3, s. 435). Kromě ironizujícího podtextu, namířeného proti Stirnerovu ahistorickému pojímání rodu (povahy věci), obsahuje uvedený citát přesvědčení o všestranné síle lidstva, která se plně uplatní ve všech rovinách jeho činnosti (a tedy také v oblasti jazykové praxe) v socialistické společnosti.

Druhá část kolektivní monografie bude zaměřena na popis vlivu sociálních faktorů na jazyk. Také tyto výzkumy mají svou dlouholetou tradici v jazykovědě a byly [5]významným způsobem pěstovány marxisticky orientovanými jazykovědci. Na základě předběžných jednání se soudruhy z NDR a SSSR by měla tato část monografie zahrnovat tři základní tematické okruhy:

(1.) Všestranná analýza vývojových tendencí v jazyce a v jeho funkcích, zvláště v oblasti pracovní, vědecké a masové komunikace.

(2.) Úloha jazykové komunikace v životě všestranně rozvinuté osobnosti.

(3.) Vzájemné vztahy mezi spisovnými a nespisovnými formami národních jazyků.

V rámci těchto okruhů se bude také zkoumat proces šíření spisovného jazyka, otázky rozvoje jazykové způsobilosti u jednotlivců, podmíněnost existenčních forem jazyka, jejich vzájemný vztah a sociální a regionální platnost atd.

V původním návrhu koncepce úkolu Národní jazyky … byl koncipován cíl 2. bodu nejspíše neúplně. Proto doporučuji formulovat jej v tom smyslu, že bude zpracována problematika odrazu společenskoekonomických změn v národních jazycích zemí socialistického společenství, fungování spisovného jazyka a nespisovných útvarů v různých sociálních vrstvách a rozvoj komunikačních schopností jednotlivce v období budování vyspělé socialistické společnosti. Dlužno uvést, že uvedené okruhy jsou jen výběrem nejdůležitějších problémů z bohaté problematiky působení sociálních činitelů na fungování jazyka ve společnosti. Takový výběr je však nutný s ohledem na plánovaný rozsah monografie. Předpokládáme však (jak jsme již uvedli), že některé další otázky se stanou předmětem speciálních studií. Na ně pak upozorníme v poznámkovém aparátě monografie a stanou se součástí řešení cílového programu Národní jazyky …

Třetí část monografie bude zaměřena na otázky jazykové kultury v socialistických zemích. Chceme ukázat společné postoje k řešení těchto významných problémů (i specifické přístupy k jejich řešení v jednotlivých socialistických zemích) a pokusit se nastínit obecnou teorii jazykové kultury, která odpovídá dosaženému stupni společenského vývoje, jeho potřebám, požadavkům na všestranné pěstování spisovného jazyka v období budování vyspělé socialistické společnosti. Nepůjde nám přitom jen o teorii normy a kodifikace spisovného jazyka, ale také o prohloubené pojetí sociolingvistických metod při zjišťování normy, postojů vůči ní, o praktické určování noremních, resp. nenoremních prostředků, o formulování diferencovaných postojů vůči přejímání cizích slov z různých kulturně politických prostředí (mimo terminologickou oblast), o specifika funkčních stylů, o zachycení vývojových proměn v normách veřejné jazykové komunikace, o popis prostředků cílevědomého kultivování systému jazykových prostředků, o úkoly spojené s cílevědomým vytvářením předpokladů pro kultivovanost jazykových projevů, zvláště ve sféře veřejného sdělování apod. Nutným doplňkem těchto výkladů bude ucelené pojednání o strategii zavádění kodifikačních zásahů do praxe, jak se projevuje v jednotlivých socialistických státech jednonárodních i vícenárodních. Budeme přitom také přihlížet k české jazykové teorii a funkčnímu pojetí teorie jazykové kultury, jak byla vypracována ve třicátých letech v pražském jazykovědném centru, avšak současně musíme přitom usilovat o její nové, částečně kvalitativně odlišné pojetí. Jen takto budou naše závěry odpovídat v plném rozsahu potřebám současného stavu společenského vývoje a marxistickým metodologickým a ideovým východiskům teorie a filozofie jazyka.

Jednotlivé tematické okruhy připravované kolektivní monografie byly podrobně posouzeny a rozpracovány na liblickém zasedání ve zvláštních referátech Ju. D. Dešerijeva, H. Schönfelda a J. Krause (srov. zde s. 8—27). S přihlédnutím k jejich obsahu a stanovené koncepci cílového programu byla vypracována v pracovních komisích pod vedením uvedených referentů podrobná osnova (obsah) celé monografie (srov. zde s. 28—30) a byly podány návrhy na autorské zabezpečení jednotlivých kapitol. Tím bylo vytvořeno východisko pro celé plánované dílo a vytvořeny pod[6]mínky, aby se mohlo v jednotlivých zúčastněných zemích přistoupit k vlastní práci. Na zasedání byl také upřesněn časový plán pracovního postupu a harmonogram příštích pracovních setkání, na nichž bude postupně docházet k posuzování již hotových rukopisů jednotlivých kapitol (zasedání v r. 1983 se bude konat v SSSR). Všem těmto otázkám se věnovala na počátku naší kolektivní práce mimořádná pozornost.

Vytyčením cílového programu Národní jazyky v rozvinuté socialistické společnosti v rámci mnohostranné spolupráce akademií věd evropských socialistických zemí se dostalo naší jazykovědě mimořadné příležitosti, aby opětně prokázala svou společenskou prospěšnost a ideologickou angažovanost ve smyslu potřeb naší socialistické skutečnosti. Máme možnost nejen shrnout dosavadní zkušenosti ze spoluúčasti jazykovědy na vytváření socialistického společenského řádu, ale musíme především podat řešení těch problémů, které od nás v rámci vymezené tematiky plným právem očekávají stranické a státní orgány a o něž se velmi zajímá široká veřejnost. Jen na nás záleží, zda této poskytnuté příležitosti využijeme v plném rozsahu a zda předložíme na konci sedmé pětiletky k veřejnému posouzení širokého okruhu čtenářů takové kolektivní dílo, které odpoví na četné potřeby společnosti, přinese jí nesporný užitek teoretický i praktický a v neposlední řadě přispěje výrazným způsobem k dalšímu rozvoji marxisticky koncipované jazykovědy.

 

LITERATURA

 

DEŠERIJEV, Ju. D.: Sociaľnaja lingvistika. Moskva 1977.

O marxistickú jazykovedu v ČSSR. Bratislava 1974.

PETR, J.: Klasikové marxismu-leninismu o jazyce. Praha 1977.

PETR, J.: Filozofie jazyka v díle K. Marxe a B. Engelse. Praha 1980.

SKÁCEL, J.: Jazyk a společnost. Ostrava 1977.

Teoretičeskije problemy sociaľnoj lingvistiki. Red. Ju. D. Dešerijev - E. G. Tumanjan - T. B. Krjučkova. Moskva 1981.

Vzaimootnošenije razvitija nacionaľnych jazykov i nacionaľnych kuľtur. Red. Ju. D. Dešerijev - E. G. Tumanjan. Moskva 1980.

 

R É S U M É

A propos de la réalisation du programme Les langues nationales en société socialiste développée

La contribution présentée lors de l’ouverture de la première session des représentants d’Instituts linguistiques des Académies des sciences des pays socialistes européens (tenue du 12 au 14 mai 1981 à Liblice) comprend l’esquisse du programme et du processus de travail en vue de la réalisation du programme final Les langues nationales en société socialiste développée. La coordination des travaux en a été confiée à la Direction de l’Institut de la langue tchèque de l’Académie Tchécoslovaque des Sciences. Conformément à la conception approuvée du programme, l’auteur de la contribution traite surtout du contenu des trois parties thématiques de l’ouvrage, à savoir: (1.) la politique de langues, (2.) les facteurs sociaux agissant sur le fonctionnement des langues nationales, (3.) la culture de la langue à l’époque de l’édification de la société socialiste développée. Quant aux détails apportés à ces questions, ils figurent dans les articles de J. D. Déchériev, de H. Schönfeld et de J. Kraus, de même que dans la monographie collective envisagée, publiés dans ce numéro de la revue Slovo a slovesnost. La monographie que l’on prépare se range, quant aux sujets traités, dans le domaine de la linguistique sociale. Lors de son élaboration, les auteurs partiront méthodologiquement de la conception marxiste-léniniste de la langue (la philosophie de la langue), ainsi que de la question nationale. La monographie comprendra non seulement une description de l’état actuel de la problématique, mais aussi certaines conclusions relatives au développement ultérieur de la société socialiste à venir (dans le cadre des trois sphères thématiques [7]définies). La contribution mentionne ensuite certaines directives d’organisation, d’après lesquelles se déroulera (entre 1981—1985) la coopération des instituts participant à la réalisation du programme final Les langues nationales en société socialiste développée. La coordination de la première sphère du sujet incombera à la commision soviétique, la deuxième sera coordonnée par la commission de la R.D.A., la troisième par la Tchécoslovaquie. La coordination principale de la tâche et de la monographie en question a été confiée à la direction de la commission tchécoslovaque. D’après les horaires prévus, la monographie sera achevée en 1985 au plus tard (à la fin du 7^e plan quinquennal) et sera publiée en langue russe.

L’élaboration de l’ouvrage collectif en question n’exclue pas la possibilité qui s’offre à certaines commissions nationales de publier d’autres ouvrages liés thématiquement au programme final Les langues nationales en société socialiste développée, suivant leurs propres possibilités et intérêts. Elles y éclaireraient d’une manière encore plus détaillée que dans un seul volume envisagé certaines questions importantes parmi les trois sphères thématiques. Une telle intention a déjà été signalée par nos collaborateurs soviétiques qui ont rédigé déjà un programme détaillé du volume à préparer.

Rares sont les cas dans le passé où les linguistes avaient eu, comme dans le présent cas. l’occasion de faire valoir de façon immédlate les résultats de leur recherche dans la pratique sociale et de participer à des tâches sociales importantes, faisant souvent face à des conceptions non-marxistes de la politique de langues, de la sociolinguistique et de la culture de la langue, proclamées par les politiciens, linguistes, sociologues ou philosophes bourgeois. La contradiction de ces deux attitudes qui découle de la contradiction des points de départ en matière de la vision du monde des auteurs se fait bien remarquer, entre autres, dans leur conception des questions actuelles de la politique de langues dans le Tiers-Monde, ainsi que dans les idées sur la place de certaines ethnies à cultures defférentes.

La linguistigue qui repose sur les bases du marxisme-léninisme peut formuler, dans le cadre de sa matière, des pronostics d’un développement ultérieur et des fonctions de la langue (en faisant valoir des points de pronostics), tout en poursuivant les perspectives du développement économique et social de l’ordre social socialiste. Nous pensons ici tout particulièrement à l’évolution future des langues nationales et à son influence active, voire son anticipation de certaines de ses nouvelles fonctions futures dans le cadre du développement de la science, lors de l’utilisation de la langue dans les masses-média, dans la technique, dans l’enseignement des langues, ainsi que pendant le processus éducatif des larges couches populaires. Ce côté de la langue nationale ne doit pas être omis, car il va jouer sans doute un rôle de plus en plus important dans le futur.

Slovo a slovesnost, volume 43 (1982), number 1, pp. 1-7

Previous Národní jazyky v rozvinuté socialistické společnosti

Next Junus D. Dešerijev (Moskva): Jazyková politika v podmínkách výstavby a existence rozvinutého socialismu