Ještě ke směšování funkčních úseků textu v lingvistice

Josef Štěpán

[Chronicles]

(pdf)

-

Pokládám za nutné vyjádřit se k článku doc. P. Nováka, který pod názvem „Poznámky o jazyce lingvistiky“ vyšel v SaS, 44, 1983, s. 83—90. Na s. 84 doc. P. Novák uvádí: „Mezi postižením elementárního pojmu (Trost, 1954, s. 6) či „ponětí“ (jak říkával akad. B. Havránek), jehož se podjímá lingvista, a filozofickou analýzou příslušného pojmu vědeckého je jistě závažný rozdíl. Může se však stát, že je přehlédnut.“ V poznámce autor dodává: „Opominutí tohoto rozdílu se obrazilo v celkovém vyznění recenze práce S. Machové (1972) — konkrétně rozdílu mezi elementárním pojmem příčiny a analýzou kauzality (Štěpán, 1975).“ Jde o článek K pojetí kauzality, zvláště v jazyce, SaS, 36, 1975, s. 305—310.

Východiska doc. P. Nováka z roku 1983 jsou jiná, než byla východiska mého článku roku 1975 (na těchto svých východiscích nemusím dnes nic měnit). Doc. P. Novák uvádí, že vychází z jazyka lingvistických textů a že usuzuje o myšlení lingvistů. Já jsem vyšel z toho, že jazyk aktivně odráží jednak myšlení člověka, jednak objektivní skutečnost (dnes bych řekl, že důležitá je předmětná činnost člověka ve společnosti). Proto jsem článek rozdělil na dvě základní části: v první jsem porovnával výsledky popisu kauzality u filozofů, v druhé jsem se zabýval pojetím a zpracováním kauzality v české jazykovědě. Není proto pravda, že jsem přehlédl závažný rozdíl mezi filozofickou a lingvistickou analýzou. Doc. P. Novák píše o filozofické analýze příslušného pojmu vědeckého, to platí ovšem jen pro některé filozofy, které jsem už tehdy uvedl (zvláště pro novopozitivisty), uvedl jsem však i filozofy, kteří se zabývali i postižením „ponětí“. Tento rozdíl přehlédl zase doc. P. Novák. Nepřesné je Novákovo tvrzení, že lingvista se podjímá postižení elementárního pojmu či „ponětí“; sám doc. P. Novák přece usiluje o lingvistické postižení vědeckých pojmů. Takové úsilí přináší jisté výsledky, jestliže srovnáváme srovnatelné (souhlasím s rozlišováním fonémů a grafémů). Mine se však účinkem tehdy, jestliže poučuje lingvisty o chybách v jejich myšlení a vyjadřování a nevychází přitom (1.) u konkrétního materiálu ve všech jeho souvislostech a (2.) z adekvátního teoretického zobecnění a řečového vyjádření. V článku z roku 1975 jsem se otevřeně přihlásil k dialektickému materialismu a teorii odrazu; ty jevy nejen rozdělují, ale i spojují. Nechápu proto, proč doc. P. Novák chce jen jevy rozdělovat. Měl jsem snad více zdůraznit dialektický vztah nutnosti a nahodilosti. Nesměšuji však funkční úseky textu. V řadě svých článků od roku 1975 o řečovém vyjadřování zvuků zvířat, času, prostoru a barev jsem nepracoval s teorií odrazu jen obecně, ale snažil jsem se jí využívat konkrétně, adekvátně k současným úkolům jazykovědy.

Pokusil jsem se stručně zdůvodnit své pojetí skutečnosti. Snažil jsem se soustředit na sporné a nejasné věci v Novákových formulacích a reprodukovat hlavní myšlenky svých formulací z roku 1975. Jde mi o upevňování kolektivismu a ideové jednoty a o rozvíjení tvůrčího myšlení.

Slovo a slovesnost, volume 44 (1983), number 4, p. 352

Previous Alena Macurová: Kolokvium o stylistice a její aplikaci v praxi

Next Karel Hausenblas: Text, komunikáty a jejich komplexy (Zamyšlení pojmoslovné)