K vývojovým procesům u spojovacích výrazů v současné češtině z hlediska kvantitativního

Josef Štěpán

[Články]

(pdf)

К процессам развития соединительных выражений в современном чешском языке с квантитативной точки зрения / Notes on the development processes of the present-day Czech connectives from the quantitative point of view

0. Při popisu vývojových procesů v současné češtině se stále ještě u některých vědců setkáváme s odmítáním kvantitativní metody, u jiných se samoúčelným shromažďováním statistických údajů o jazykových jednotkách. Oba přístupy jsou jednostranné. Navazuji na práce M. Těšitelové v oblasti matematické lingvistiky tím, že výsledky statistického výzkumu začleňuji do kontextu široce pojatého popisu jazyka, že provádím důslednou jazykovědnou interpretaci získaných jazykových dat. Kvantitativní i kvalitativní analýza jazykových jevů má obdobné poznávací cíle, jedna analýza podmiňuje druhou a doplňuje ji, popř. v ni přechází.

V současném období, kdy sílí technizace našeho života, si uvědomujeme, že by neměla být cílem, nýbrž pouze prostředkem k dosažení vyšší kvality života socialistické společnosti. Myšlení a jazyk jsou výrazem humánní a tvořivé aktivity, vytvářejí předpoklady k rozvoji techniky, ale současně jako výrazy citu člověka představují protiváhu k technizaci (k úloze společenských věd srov. u nás M. Jakeš, 1987). Myšlení a jazyk jsou kultivovány, jak vidíme, nejen ve vědě, ale i ve slovesném umění. To má v dnešní společnosti významné postavení; odmítám tvrzení, že se postupně oslabuje vliv jazyka uměleckých textů na utváření spisovné normy, jak v posledních letech tvrdili pod vlivem jistých zahraničních prací někteří naši teoretici, naopak, tento vliv v kulturní společnosti sílí. Vývojové procesy v uměleckém stylu mají vedle věcného stylu velký význam pro vývojové procesy v současné češtině vůbec.

Pro popis a výklad těchto procesů jsou vhodné např. spojovací výrazy, protože jde o jazykové jevy relativně časté a jako jazyková vyjádření významových vztahů mezi myšlenkovými obsahy (k těmto pojmům-termínům srov. Štěpán, 1986b) jsou mimo jiné ukazateli humánní a tvořivé aktivity člověka, jeho myšlení a řečového vyjadřování.

V tomto příspěvku srovnáváme vlastní materiál uměleckého stylu (dále jen USŠ) jednak s materiálem uměleckého stylu frekvenčního slovníku J. Jelínka — J. V. Bečky — M. Těšitelové (1961, dále jen USFS), jednak s materiálem věcného stylu, který shromáždil kolektiv úseku matematické lingvistiky Ústavu pro jazyk český od 70. let (M. Těšitelová a kol., 1985, dále jen VS), srov. níže oddíl 2. Rozdíly ve frekvenčních seznamech spojovacích výrazů všech tří korpusů (viz tabulky 1, 2 a 3) budeme interpretovat jednak rozdíly při vymezování pojmu spojovací výraz a ve způsobech zpracování jazykového materiálu (viz 2.1.), jednak změnami ve spisovné češtině (2.2.).

1. Při vymezení pojmu spojovací výraz se ztotožňujeme s pojetím V. Šmilauera (1966, s. 47), podle něhož se spojovacími výrazy rozumějí takové výrazy, které uvádějí vedlejší věty a vyjadřují vztah vedlejší věty k její větě řídící. Jsou to podřadicí spojky, vztažná zájmena a některá vztažná příslovce, k nimž řadíme i vztažnou číslovku kolik. Stranou necháváme vztažná příslovce, která uvádějí hlavní větu, nebo která v řídící větě plní korelativní funkci vzhledem k následující větě vedlejší. Od pojmu spojovací výraz lišíme nejen pojem spojkový výraz dvojčlenný, zřídka trojčlenný (a proto, jednak - jednak aj.), ale především pojem souřadicí spojka. Zatímco spojovací výrazy vyjadřují vztahy mezi větami různých syntaktických úrovní, souřadicí spojky a spojkové výrazy spojují na stejné syntaktické úrovni nejen věty mezi sebou, ale často i větné členy mezi sebou (spojovací výrazy spojují větné členy ve větě jednoduché jen ojediněle; je tomu tak jen u některých [285]podřadicích spojek, srov. J. Hrbáček, 1967; větné členy se mezi sebou nikdy nespojují vztažnými zájmeny a příslovci). Lze dokonce říci, že funkcí spojek souřadicích je hlavně spojovat větné členy. Tím lze vysvětlit i to, že vzájemný poměr spojek souřadicích a podřadicích je v průměru 75 % : 25 % ve prospěch spojek souřadicích. Jak spojovací výrazy, tak souřadicí spojky jsou charakterizovány chudým slovníkem a vysokou četností výskytu (M. Těšitelová, 1974, 1976; I. Nebeská, 1979).

Při zjišťování frekvence spojovacích výrazů v uměleckém stylu (USŠ) jsme vycházeli z korpusu těchto knih vydaných v edici Knihovna lidového čtení (Klíč) v letech 1961—1972, v závorce je uveden i rok prvního vydání: E. Bass: Cirkus Humberto, 1964 (1941), s. 5—510; K. J. Beneš: Rudá v černé, 1964 (1947), s. 7—318; A. Branald: Král železnic, 1961 (1959), s. 7—560; K. Čapek: Hordubal - Povětroň - Obyčejný život, 1965 (1933—1934), s. 7—354; K. M. Čapek-Chod: Turbína, 1969 (1916), s. 7—382; M. Fábera: Neklidná hranice, 1970 (1940), s. 11—306; N. Frýd: Krabice živých, 1961 (1956), s. 5—432; J. Glazarová: Roky v kruhu, 1967 (1936), s. 7—320; J. Havlíček: Neviditelný, 1966 (1937), s. 7—404; Fr. Heřmánek: U bratra celého světa, 1971 (1944), s. 5—116; J. John: Moudrý Engelbert, 1969 (1940), s. 7—389; V. Kaplický: Čtveráci, 1969 (1952), s. 5—670; J. Kratochvíl: Prameny 1964 (1934), s. 7—616; Fr. Kubka: Karlštejnské vigilie, 1961 (1944), s. 7—187; M. Majerová: Siréna, 1965 (1935), s. 7—358; Vl. Neff: Malý velikán, 1969 (1936), s. 5—335; I. Olbracht: Nikola Šuhaj loupežník, 1963 (1933), s. 5—173; Zd. Pluhař: Opustíš-li mne, 1962 (1957), s. 5—464; M. Pujmanová: Hra s ohněm, 1963 (1948), s. 5—270; Fr. Rachlík: Komedie plná lásky, 1972 (1954), s. 9—586; V. Řezáč: Rozhraní, 1961 (1944), s. 5—390; T. Svatopluk: Botostroj, 1964 (1933) s. 5—394; Fr. Šrámek: Stříbrný vítr, 1969 (1910), s. 5—244; A. M. Tilschová: Haldy, 1967 (1927), s. 7—337; E. Vachek: Bidýlko, 1965 (1927), s. 5—295; J. Weil: Na střeše je Mendelssohn, 1965 (1960), s. 5—200. Jde o 26 knih, jejichž materiál byl doplněn ještě šesti dalšími knihami současné spisovné češtiny. Jak je ze seznamu zřejmo, převažují knihy autorů dnes již nežijících, avšak stále vydávaných, čtených, zdramatizovaných, filmovaných. Tyto knihy proto stále ovlivňují současný spisovný úzus uživatelů češtiny.

V uvedeném korpusu jsme provedli úplnou excerpci tzv. složitého souvětí s řetězcovou závislostí vedlejších vět, tj. souvětí, v němž na hlavní větě závisí vedlejší věta prvního stupně závislosti a na té vedlejší věta druhého stupně závislosti atd. Získali jsme tak 20 573 řetězců vedlejších vět, v nichž nás zajímala vždy jen první

 

Tabulka 1

Vztažná zájmena uspořádaná podle klesající absolutní frekvence v uměleckém stylu FSČ a mého korpusu a ve věcném stylu

		Umělecký styl			Věcný styl (VS)
Pořadí	USFS		USŠ
	lexém	frekvence	lexém	frekvence	lexém	frekvence
1.	co	2889	který	2500	který	5341
2.	který	2774	jenž	1258	jenž	1081
3.	kdo	658	co	438	co	823
4.	jaký	453	což	256	jaký	309
5.	což	215	jaký	182	což	261
6.	jejíž	47	kdo	122	kdož(e)	156
7.	kdož(e)	39	kterýž	29	jejichž	149
8.	kdokoli	13	kdož	11	jehož	142
9.	kterýkoli	10	ježto	10	jejíž	109
10.	ježto	7	kdokoli	1	kterýkoli	36
11.	jejichž	7
12.	kterýž	6
13.	kterýžto	1

 

[286]vedlejší věta každého řetězce a její spojovací výraz; o vztahu spojovacích výrazů první vedlejší věty řetězce ke spojovacím výrazům závislé druhé vedlejší věty srov. J. Štěpán (1981). Excerpcí 26 uvedených knih jsme tak získali materiál 20 573 spojovacích výrazů. Nešlo tedy o úplnou excerpci spojovacích výrazů, ale o jejich řízený výběr, který má, jak ukážeme, reprezentativní charakter.

2. Srovnání korpusu spojovacích výrazů USŠ s korpusy USFS a VS ukazuje jednak shody a rozdíly ve vymezení pojmu spojovací výraz a ve způsobech zpracovávání materiálu (2.1.), jednak vývojové procesy ve spisovné češtině, o které půjde především (2.2.).

2.1. Rozdíly ve vymezení pojmu spojovací výraz související s rozdíly ve vymezování statistické jednotky vůbec a jsou důsledkem toho, že v syntaxi češtiny dochází ke změnám, hlavně postupně vznikají složené spojovací výrazy. Analogický vývoj probíhá u předložek.

J. Jelínek — J. V. Bečka — M. Těšitelová (1961, dále jen FSČ) vymezovali spojovací výrazy primárně po stránce formální jako grafické jednotky, tj. písmeno nebo písmena mezi dvěma mezerami. Neuvádějí proto jako samostatná hesla složené spojovací výrazy dříve než, než aby, jako když, ale ani i když, i kdyby apod. Frekvenční slovník češtiny věcného stylu (1983, dále jen FSVS) již zaznamenává jako samostatná hesla spojovací výrazy i když, i kdyby. Dobře se tu ukazuje vývoj spojovacích výrazů. V mém korpusu jsou uvedeny i další složené spojovací výrazy jako samostatná hesla, srov. tab. 3.

Důsledkem uvedených skutečností je to, že spojka než má ve FSČ a FSVS vyšší frekvenci než v mém korpusu (FSČ 919, FSVS 721, USŠ 157). Je to také proto, že FSČ a FSVS uvádějí výraz než jak ve funkci spojovacího výrazu mezi větami v souvětí, tak ve funkci spojovacího výrazu mezi větnými členy ve větě jednoduché; v USŠ šlo jen o funkci spojení vět v souvětí a ta je méně častá. — Podobná situace jako u spojky než je u spojky jako.

 

Tabulka 2

Vztažná příslovce uspořádaná podle klesající absolutní frekvence v uměleckém stylu FSČ a mého korpusu a ve věcném stylu 

		Umělecký styl			Věcný styl (VS)
Pořadí	USFS		USŠ
	lexém	frekvence	lexém	frekvence	lexém	frekvence
1.	kde	682	kdy	280	kde	696
2.	proč	420	kde	273	kdy	375
3.	kdy	406	proč	50	pokud	342
4.	kam	204	kam	44	proč	115
5.	kolik	109	dokud	41	přičemž	85
6.	pokud	82	odkud	36	kam	42
7.	dokud	65	pokud	29	dokud	18
8.	odkud	48	kterak	28	odkud	15
9.	kdykoli	45	kolik	26	kdykoli	15
10.	kolikrát	41	kdykoli	13	kolik	10
11.	kudy	20	kudy	10	kolikrát	9
12.	kterak	18	kdekoli	1	kdekoliv	6
13.	kdež(e)	10			dokdy	5
14.	kdekoliv	8
15.	kamkoli(v)	4
Celkem		2651		831		1733

 

[287]Zatímco FSČ vymezoval spojovací výrazy po formální stránce a nerozlišoval jejich různé významy, FSVS a USŠ již rozlišují různé významy (funkce) spojovacích výrazů.

Např. výraz až má v USFS poměrně vysokou frekvenci (908), je na 7. místě v tab. 3, protože je sem zahrnuta nejen funkce spojky podřadicí, popř. částice, ale i funkce příslovce, srov. až na, až k, např. ve větě Došel až na vrchol hory. FSVS a můj korpus berou v úvahu výraz až jen jako podřadicí spojku a odlišují ji od funkce příslovce, proto je zde frekvence podřadicí spojky až nižší (16—207). Novum USŠ je v tom, že bere výraz až nejen jako jednoduchou podřadicí spojku, ale jako jiné zvláštní heslo má až ve složených podřadicích spojkách až když, až jestli, až jak apod. Jde o rozdílné spojovací výrazy, protože v nich výraz až nemůžeme beze změny smyslu vypustit.

Také výrazy třeba, ať, sotva aj. mají ve FSČ vyšší frekvenci než v FSVS a mém korpusu, poněvadž FSČ do jedné frekvence zahrnuje nejen jejich funkci podřadicí spojky, ale i jejich slovnědruhové funkce další.

To, že FSČ vycházel hlavně z formy slova, kdežto FSVS bere v úvahu i jeho různé významy, je zřejmé i v rámci jednotlivých slovních druhů. FSVS tak již rozlišuje např. u spojky ať, zda je podřadicí nebo souřadicí. Vedle tohoto rozlišování uvádím ve svém materiálu i stylové varianty spojovacích výrazů jako samostatná hesla, srov. jestli — jestliže, než — nežli, zda — zdali, kdo — kdož, který — kterýž aj.

Rozdíly ve frekvenci spojovacích výrazů mezi FSČ, FSVS a mým korpusem souvisejí především s jejich vývojem jednak na přelomu 40. a 50. let, jednak v letech 70. a 80. a s pojetím pojmu spojovací výraz v této době, jakož i se způsobem zpracování.

FSČ a FSVS při výběru materiálu usilovaly o to, aby zachycovaly spisovný jazyk ve všech jeho funkcích a aby užité texty byly reprezentativní pro jistou stylovou oblast. Zatímco FSČ podával totální excerpci jednotlivých textů, FSVS pořizoval výběr částí textů. Rozsah materiálu beletrie FSČ představuje korpus 487 200 slov, rozsah materiálu FSVS 540 000 slov.

Náš korpus se na rozdíl od FSČ a FSVS snažil o popis frekvence spojovacích výrazů v uměleckém stylu současné spisovné češtiny. K tomu byla zvolena i speciální metoda výběru materiálu. Celé texty byly zpracovány řízeným výběrem materiálu tak, aby byla excerpována jen tzv. souvětí s řetězcovou závislostí vedlejších vět (Štěpán, 1977, 1981) a z nich jen spojovací výrazy uvozující vedlejší větu prvního stupně závislosti. Bylo tak získáno 20 573 spojovacích výrazů uměleckého stylu současné spisovné češtiny; jde o korpus, který je srovnatelný s korpusy FSČ a FSVS, a to jak pokud jde o celkový počet spojovacích výrazů, který ve všech korpusech přesahuje počet 20 000, tak i pokud jde o frekvenci nejčastějších spojovacích výrazů: z 10 nejfrekventovanějších podřadicích spojek našeho korpusu nacházíme ve FSČ i ve FSVS 8 shodných podřadicích spojek a to podle našeho empirického odhadu vytváří předpoklady pro to, abychom mohli tři uvedené korpusy srovnávat a na jejich základě vyvozovat závěry.

2.2. Seznamy spojovacích výrazů našeho korpusu uspořádaných podle klesající absolutní frekvence v tabulkách 1, 2 a 3 srovnáváme se seznamy spojovacích výrazů FSČ a FSVS. Umožňuje to odhalit některé nové rysy ve vývoji spojovacích výrazů ve spisovné češtině, a to v jejím stylu uměleckém a věcném. Všimněme si nejprve některých rozdílů mezi oběma těmito styly.

V uměleckém stylu převažují výrazně podřadicí spojky nad vztažnými zájmeny a příslovci: v USFS tvoří tyto spojky 67,47 % všech spojovacích výrazů, v USŠ je spojek dokonce 72,32 %. Naproti tomu ve věcném stylu (VS) je podřadicích spojek jen 52,75 % všech spojovacích výrazů; to je dáno vysokým počtem vztažných zá[288]jmen a příslovcí. Jak známo, pro věcný styl je charakteristický vysoký počet vztažných vět, zvl. vedlejších vět přívlastkových, a tím se liší od stylu uměleckého.

Umělecký styl má — ve srovnání s věcným stylem — vyšší dějovost a výraznější zakotvenost v konkrétní situaci a čase. Projevuje se to vysokou četností spojky když (USŠ a USFS ji mají na 3. místě, VS až na 7. místě, srov. tab. 3). Svědčí o tom i frekvence časových vztažných příslovcí: jestliže v uměleckém stylu je nejčastější časové příslovce kdy (v USŠ na 1. místě), ve věcném stylu je nejčastější prostorové příslovce kde, které tam má absolutní četnost 696, kdežto příslovce kdy je až na 2. místě s absolutní četností jen 375, srov. tab. 2. Také další vztažná příslovce časového významu (dokud, pokud, kdykoli) jsou v uměleckém stylu frekventovanější než ve stylu věcném.

V současné spisovné češtině pozorujeme u spojovacích výrazů několik vývojových tendencí.

Především jde o ústup některých těchto výrazů, jejich zastarávání. Jsou to hlavně vztažná zájmena a příslovce obsahující sufixy -ž(e), -žto, -koli(v). Ustupují spojovací výrazy kterýžto, kdež(e), kamkoli(v), kterýkoli(v), ale také kterýž, kdož(e), kdokoli, kdykoli aj. Je to zřejmé na jejich nižší frekvenci v současném USŠ ve srovnání s dřívějším USFS. Je zajímavé, že pouze vztažné zájmeno což si zachovává své postavení: v USFS šlo o 5. nejčastější vztažné zájmeno (absolutní četnost 215), v USŠ je dokonce na 4. místě (256). To, že vztažné zájmeno což nezastarává, je dáno mimo jiné tím, že na rozdíl od uvedených vztažných zájmen a příslovcí věta s což větu řídící nedeterminuje, pouze na ni navazuje a to je v současné rychlé komunikaci výhodné; sémanticky je věta s což blízká větě hlavní, je pevně vázána na postpozici. Můžeme uvažovat i o tom, že výraz což se přehodnocuje na částici.

V současné spisovné češtině dále ustupují i některé spojky. Jsou to spojky obsahující sufix -li, srov. nežli (USFS 33, USŠ 2), zdali (USFS 33, USŠ 7), ustupují i další jednotlivé spojky jako byť (USFS 14, USŠ 6), jakož (USFS 3, USŠ 1) aj.; posiluje se jejich knižní charakter.

 

Tabulka 3

Podřadicí spojky uspořádané podle klesající absolutní frekvence v uměleckém stylu FSČ a mého korpusu a ve věcném stylu

		Umělecký styl			Věcný styl (VS)
Pořadí	USFS		USŠ
	lexém	frekvence	lexém	frekvence	lexém	frekvence
1.	že	5369	že	6330	že	4552
2.	jako	3697	aby	2038	aby	1416
3.	když	2177	když	1724	jak	781
4.	jak	2135	jak	983	než(li)	721
5.	aby	1953	protože	675	-li	670
6.	než	919	jako	647	protože	593
7.	až	908	-li	431	když	541
8.	-li(ž)	678	kdyby	322	jestli(že)	342
9.	kdyby	582	až	207	jako	309
10.	protože	477	než	157	takže	289
11.	třeba	357	ačkoli	152	i když	221
12.	ať	212	i když	121	zda(li)	191
13.	sotva	143	takže	114	kdyby	120
14.	jestli	84	poněvadž	94	zatímco	96
15.	zatímco	74	zatímco	92	poněvadž	71
16.	jestliže	62	jestli	72	ať	67

[289]Tabulka 3 (dokončení) 

17.	ačkoli	61	jestliže	61	ačkoli(v)	55
18.	třebaže	61	aniž	57	aniž	42
19.	zda	49	zda	57	jakožto	40
20.	jakmile	44	jakmile	51	jakmile	34
21.	aniž	36	ať	49	kdežto	33
22.	takže	36	třebaže	45	přestože	31
23.	kdežto	34	ač	34	jakoby	24
24.	ač	34	kdežto	33	byť(i)	22
25.	nežli	33	než aby	23	třebaže	19
26.	poněvadž	28	jako když	23	až	16
27.	jakkoli	17	i kdyby	17	jelikož	14
28.	sotvaže	16	třeba	17	jakkoliv	11
29.	byť	14	přestože	13	i kdyby	5
30.	zdali	14	dříve než	12
31.	jelikož	7	než že	11
32.	jakož	3	sotva	10
33.	přestože	2	jako kdyby	10
34.			zdali	7
35.			byť	6
36.			až když	5
37.			jako že	5
38.			sotvaže	4
39.			jelikož	3
40.			jakkoli	2
41.			ač-li	2
42.			nežli	2
43.			až jestli	2
44.			než jak	2
45.			než jaký	2
46.			jakož	1
47.			až jak	1
48.			než co	1
49.			než kolik	1
50.			než jako	1
Celkem		20316		14729		11326

 

Naopak frekvence jiných spojek v USŠ stoupá. Všimněme si přípustkových spojek i když a přestože a příčinnostních poněvadž a takže.

Starší z uvedených přípustkových spojek je spojka i když. Nejdříve se jí užívalo ne jako hotového jazykového prostředku, nýbrž jako příležitostné kombinace spojovacích výrazů, které v jazyce byly. Máme sice na ni doklad již z Komenského Labyrintu, ale ještě v době obrozenské je řídkou výjimkou; platí to i v 2. pol. 19. stol. Doklad na přípustkové i když není ještě v Gebauerově Mluvnici české pro školy střední a ústavy učitelské (1902, s. 197), uvádí ho až Mluvnice Gebauerova - Ertlova (1928, s. 161). O tom, že i když se ještě dlouho chápe jako příležitostná kombinace souřadicí spojky i a podřadicí spojky když, svědčí to, že PS, SSJČ ani SSČ neuvádějí jako samostatnou podřadicí spojku i když, nýbrž mají ji jen jako jeden z významů spojky i. Samostatně uvádějí i když jako podřadicí spojku teprve Frekvenční slovník češtiny věcného stylu (M. Těšitelová a kol., 1983) a M. Těšitelová a kol. (1985). Takové hodnocení výrazu i když je v souladu s jeho konjunkcionalizací: necítí se již [290]jako příležitostná kombinace souřadicí spojky i a podřadicí spojky když, nýbrž jako ucelená podřadicí spojka.

Je zajímavé, že v pojetí výrazu i když došlo ke změně v poměrně krátkém časovém úseku: ještě FSČ, jehož materiál je z 50., popř. 40. let tohoto století, neuváděl spojovací výraz i když. Avšak Frekvenční slovník češtiny věcného stylu spojku i když uvádí již samostatně jako celek.

Pozornosti zaslouží i nejmladší přípustková spojka přestože. Nezaznamenávají ji ještě Havránek - Jedlička v České mluvnici (1952, s. 189), mají ji až od 2. vyd. z roku 1960. Inovační charakter spojky přestože konstatoval K. Svoboda (1974). Vznikla jako spřežka z výrazů přes to, že a přesto, že teprve nedávno, ve 2. pol. 19. stol. Spojka přestože je relativně frekventovaná ve věcném stylu (absolutní četnost 31), v uměleckém stylu její frekvence stoupá (USFS 2, USŠ již 13).

Stoupá frekvence příčinnostních spojek poněvadž a takže. Je to patrno zvláště u spojky poněvadž, která v USFS byla na 26. místě, v USŠ už je na 14. místě (srov. tab. 3). Dokazuje to i materiál VS: tam je spojka poněvadž na 15. místě. Obdobná situace je u spojky takže (USFS 22. místo, USŠ 13. místo, VS 10. místo). Interpretace zvyšování frekvence spojky poněvadž je různá. V Čechách v užším smyslu pozorujeme, že ji užívá častěji nejmladší generace, že se u ní tato spojka, ale i spojka jelikož přesouvá z knižní stylové platnosti do neutrální; střední a nejstarší generace hodnotí spojku poněvadž jako stylově knižní proti stylově neutrálnímu protože. Na Moravě nejstarší generace chápe poněvadž jako stylově neutrální.

3. Závěry. Na materiálu USŠ, USFS a VS jsme se pokusili ukázat jednak rozdíly ve vymezování pojmu spojovací výraz, jednak vývojové procesy u spojek současné spisovné češtiny. O procesech konjunkcionalizace, prepozicionalizace a adverbializace srov. J. Štěpán (1986a). Kvantitativní lingvistika postupně zachycuje vývoj sémantické stránky spojovacích výrazů (k tomu M. Těšitelová, 1980) a přispívá tak závažným způsobem ke zjišťování toho, jak některé spojovací výrazy ustupují, jiné zase pronikají, uplatňují se se zvýšenou intenzitou. I kvantitativní přístup zachycuje tedy pohyb ve slovní zásobě i v gramatické, resp. syntaktické stavbě i v sémantice vůbec.

 

LITERATURA

 

FREKVENČNÍ SLOVNÍK ČEŠTINY VĚCNÉHO STYLU. M. Těšitelová a kol. Praha 1983. Interní tisk ÚJČ ČSAV.

GEBAUER, J.: Mluvnice česká pro školy střední a ústavy učitelské. Praha 1902.

GEBAUER, J. - ERTL, V.: Krátká mluvnice česká pro nižší třídy středních škol. Praha 1928.

HAVRÁNEK, B. - JEDLIČKA, A.: Česká mluvnice. Praha 1952, 2. vyd. 1960.

HRBÁČEK, J.: K poměru mezi spojovacími prostředky členskými a větnými (Podřadicí spojky v jednoduché větě). NŘ, 50, 1967, s. 138—144.

JAKEŠ, M.: Urychlení sociálně ekonomického rozvoje v naší zemi — revoluční úkol současnosti. Rudé právo 4. 6. 1987, s. 3.

JELÍNEK, J. - BEČKA, J. V. - TĚŠITELOVÁ, M.: Frekvence slov, slovních druhů a tvarů v českém jazyce. Praha 1961.

NEBESKÁ, I.: The quantitative characteristics of conjunctions in newspaper texts. PBML, 32, 1979, s. 57—74.

SVOBODA, K.: O časovém zvrstvení přípustkových spojek v současné spisovné češtině. NŘ, 57, 1974, s. 67—71.

SVOBODA, K.: Souvětí spisovné češtiny. Univerzita Karlova. Praha 1972.

ŠMILAUER, V.: Novočeská skladba. Praha 1966.

ŠTĚPÁN, J.: Složité souvětí s řetězcovou závislostí. Univerzita Karlova. Praha 1977; rec. v SaS, 42, 1981, s. 153—156; v JČ, 32, 1981, s. 90—93.

[291]ŠTĚPÁN, J.: On the statistics of the complex sentence (The degree of dependence of subordinate clauses and thinking). PSML, 7, 1981, s. 113—122.

ŠTĚPÁN, J.: Ke změnám v syntaxi současné češtiny. In: Studia Academica Slovaca, 15, Bratislava 1986a, s. 427—441.

ŠTĚPÁN, J.: K základním sémantickým pojmům. JČ, 37, 1986b, s. 133—148.

TĚŠITELOVÁ, M.: Otázky lexikální statistiky. Praha 1974.

TĚŠITELOVÁ, M.: On the frequency of function words. PSML, 5, 1976, s. 9—28.

TĚŠITELOVÁ, M.: Sémantika a statistika. SaS, 41, 1980, s. 100—105.

TĚŠITELOVÁ, M. a kol.: Kvantitativní charakteristiky současné češtiny. Praha 1985; rec. v SaS, 47, 1986, s. 241—247.

 

R É S U M É

Zu den Entwicklungsprozessen bei den konjunktionalen Ausdrücken in der tschechischen Sprache der Gegenwart vom quantitativen Aspekt aus

Nach der Abgrenzung des Begriffes „konjunktionaler Ausdruck“ (d. h. Konjunktionen der Unterordnung und Relativwörter) und des Korpuses von 20 573 konjunktionalen Ausdrücken aus beinahe 30 Büchern zieht der Autor Vergleich dieses Korpuses mit dem Korpus der Häufigkeitswörterbücher von J. Jelínek - J. V. Bečka - M. Těšitelová Frequenz der Wörter, der Wortarten und Wortformen in der tschechischen Sprache (Praha 1961) und von M. Těšitelová und Kol. Häufigkeitswörterbuch des sachbezogenen Stils (Praha 1983). Der Autor zeigt nicht nur Gemeinsamkeiten und Unterschiede in der Abgrenzung des Terminus „konjunktionaler Ausdruck“ und in der Bearbeitung des Materials, sondern in erster Linie die Entwicklungsprozesse in der tschechischen Schriftsprache bei den konjunktionalen Ausdrücken, und zwar im künstlerischen und sachbezogenen Stil. Der Autor interpretiert sprachwissenschaftlich die gewonnenen statistischen Angaben. Es handelt sich vor allem um Interpretation des Rückgangs einiger konjuntionaler Ausdrücke und um Frequenzerhöhung anderer konjunktionaler Ausdrücke in der gegenwärtigen tschechischen Sprache (i když — ‚obwohl‘, přestože — ‚obgleich‘, poněvadž ‚weil‘, takže — ‚so dass‘).

Slovo a slovesnost, ročník 48 (1987), číslo 4, s. 284-291

Předchozí Vlasta Straková: Sémantické rysy a syntaktické pozice (Na materiále sloves označujících shodu a rozdíl)

Následující Olga Müllerová, Alena Šimečková: Způsoby a prostředky navazování kontaktu v telefonických rozhovorech