Časopis Slovo a slovesnost
en cz

K vývojovým procesům u spojovacích výrazů v současné češtině z hlediska kvantitativního

Josef Štěpán

[Articles]

(pdf)

К процессам развития соединительных выражений в современном чешском языке с квантитативной точки зрения / Notes on the development processes of the present-day Czech connectives from the quantitative point of view

0. Při popisu vývojových procesů v současné češtině se stále ještě u některých vědců setkáváme s odmítáním kvantitativní metody, u jiných se samoúčelným shromažďováním statistických údajů o jazykových jednotkách. Oba přístupy jsou jednostranné. Navazuji na práce M. Těšitelové v oblasti matematické lingvistiky tím, že výsledky statistického výzkumu začleňuji do kontextu široce pojatého popisu jazyka, že provádím důslednou jazykovědnou interpretaci získaných jazykových dat. Kvantitativní i kvalitativní analýza jazykových jevů má obdobné poznávací cíle, jedna analýza podmiňuje druhou a doplňuje ji, popř. v ni přechází.

V současném období, kdy sílí technizace našeho života, si uvědomujeme, že by neměla být cílem, nýbrž pouze prostředkem k dosažení vyšší kvality života socialistické společnosti. Myšlení a jazyk jsou výrazem humánní a tvořivé aktivity, vytvářejí předpoklady k rozvoji techniky, ale současně jako výrazy citu člověka představují protiváhu k technizaci (k úloze společenských věd srov. u nás M. Jakeš, 1987). Myšlení a jazyk jsou kultivovány, jak vidíme, nejen ve vědě, ale i ve slovesném umění. To má v dnešní společnosti významné postavení; odmítám tvrzení, že se postupně oslabuje vliv jazyka uměleckých textů na utváření spisovné normy, jak v posledních letech tvrdili pod vlivem jistých zahraničních prací někteří naši teoretici, naopak, tento vliv v kulturní společnosti sílí. Vývojové procesy v uměleckém stylu mají vedle věcného stylu velký význam pro vývojové procesy v současné češtině vůbec.

Pro popis a výklad těchto procesů jsou vhodné např. spojovací výrazy, protože jde o jazykové jevy relativně časté a jako jazyková vyjádření významových vztahů mezi myšlenkovými obsahy (k těmto pojmům-termínům srov. Štěpán, 1986b) jsou mimo jiné ukazateli humánní a tvořivé aktivity člověka, jeho myšlení a řečového vyjadřování.

V tomto příspěvku srovnáváme vlastní materiál uměleckého stylu (dále jen USŠ) jednak s materiálem uměleckého stylu frekvenčního slovníku J. Jelínka — J. V. Bečky — M. Těšitelové (1961, dále jen USFS), jednak s materiálem věcného stylu, který shromáždil kolektiv úseku matematické lingvistiky Ústavu pro jazyk český od 70. let (M. Těšitelová a kol., 1985, dále jen VS), srov. níže oddíl 2. Rozdíly ve frekvenčních seznamech spojovacích výrazů všech tří korpusů (viz tabulky 1, 2 a 3) budeme interpretovat jednak rozdíly při vymezování pojmu spojovací výraz a ve způsobech zpracování jazykového materiálu (viz 2.1.), jednak změnami ve spisovné češtině (2.2.).

1. Při vymezení pojmu spojovací výraz se ztotožňujeme s pojetím V. Šmilauera (1966, s. 47), podle něhož se spojovacími výrazy rozumějí takové výrazy, které uvádějí vedlejší věty a vyjadřují vztah vedlejší věty k její větě řídící. Jsou to podřadicí spojky, vztažná zájmena a některá vztažná příslovce, k nimž řadíme i vztažnou číslovku kolik. Stranou necháváme vztažná příslovce, která uvádějí hlavní větu, nebo která v řídící větě plní korelativní funkci vzhledem k následující větě vedlejší. Od pojmu spojovací výraz lišíme nejen pojem spojkový výraz dvojčlenný, zřídka trojčlenný (a proto, jednak - jednak aj.), ale především pojem souřadicí spojka. Zatímco spojovací výrazy vyjadřují vztahy mezi větami různých syntaktických úrovní, souřadicí spojky a spojkové výrazy spojují na stejné syntaktické úrovni nejen věty mezi sebou, ale často i větné členy mezi sebou (spojovací výrazy spojují větné členy ve větě jednoduché jen ojediněle; je tomu tak jen u některých [285]podřadicích spojek, srov. J. Hrbáček, 1967; větné členy se mezi sebou nikdy nespojují vztažnými zájmeny a příslovci). Lze dokonce říci, že funkcí spojek souřadicích je hlavně spojovat větné členy. Tím lze vysvětlit i to, že vzájemný poměr spojek souřadicích a podřadicích je v průměru 75 % : 25 % ve prospěch spojek souřadicích. Jak spojovací výrazy, tak souřadicí spojky jsou charakterizovány chudým slovníkem a vysokou četností výskytu (M. Těšitelová, 1974, 1976; I. Nebeská, 1979).

Při zjišťování frekvence spojovacích výrazů v uměleckém stylu (USŠ) jsme vycházeli z korpusu těchto knih vydaných v edici Knihovna lidového čtení (Klíč) v letech 1961—1972, v závorce je uveden i rok prvního vydání: E. Bass: Cirkus Humberto, 1964 (1941), s. 5—510; K. J. Beneš: Rudá v černé, 1964 (1947), s. 7—318; A. Branald: Král železnic, 1961 (1959), s. 7—560; K. Čapek: Hordubal - Povětroň - Obyčejný život, 1965 (1933—1934), s. 7—354; K. M. Čapek-Chod: Turbína, 1969 (1916), s. 7—382; M. Fábera: Neklidná hranice, 1970 (1940), s. 11—306; N. Frýd: Krabice živých, 1961 (1956), s. 5—432; J. Glazarová: Roky v kruhu, 1967 (1936), s. 7—320; J. Havlíček: Neviditelný, 1966 (1937), s. 7—404; Fr. Heřmánek: U bratra celého světa, 1971 (1944), s. 5—116; J. John: Moudrý Engelbert, 1969 (1940), s. 7—389; V. Kaplický: Čtveráci, 1969 (1952), s. 5—670; J. Kratochvíl: Prameny 1964 (1934), s. 7—616; Fr. Kubka: Karlštejnské vigilie, 1961 (1944), s. 7—187; M. Majerová: Siréna, 1965 (1935), s. 7—358; Vl. Neff: Malý velikán, 1969 (1936), s. 5—335; I. Olbracht: Nikola Šuhaj loupežník, 1963 (1933), s. 5—173; Zd. Pluhař: Opustíš-li mne, 1962 (1957), s. 5—464; M. Pujmanová: Hra s ohněm, 1963 (1948), s. 5—270; Fr. Rachlík: Komedie plná lásky, 1972 (1954), s. 9—586; V. Řezáč: Rozhraní, 1961 (1944), s. 5—390; T. Svatopluk: Botostroj, 1964 (1933) s. 5—394; Fr. Šrámek: Stříbrný vítr, 1969 (1910), s. 5—244; A. M. Tilschová: Haldy, 1967 (1927), s. 7—337; E. Vachek: Bidýlko, 1965 (1927), s. 5—295; J. Weil: Na střeše je Mendelssohn, 1965 (1960), s. 5—200. Jde o 26 knih, jejichž materiál byl doplněn ještě šesti dalšími knihami současné spisovné češtiny. Jak je ze seznamu zřejmo, převažují knihy autorů dnes již nežijících, avšak stále vydávaných, čtených, zdramatizovaných, filmovaných. Tyto knihy proto stále ovlivňují současný spisovný úzus uživatelů češtiny.

V uvedeném korpusu jsme provedli úplnou excerpci tzv. složitého souvětí s řetězcovou závislostí vedlejších vět, tj. souvětí, v němž na hlavní větě závisí vedlejší věta prvního stupně závislosti a na té vedlejší věta druhého stupně závislosti atd. Získali jsme tak 20 573 řetězců vedlejších vět, v nichž nás zajímala vždy jen první

 

Tabulka 1

Vztažná zájmena uspořádaná podle klesající absolutní frekvence v uměleckém stylu FSČ a mého korpusu a ve věcném stylu

 

 

Umělecký styl

 

Věcný styl (VS)

Pořadí

USFS

USŠ

 

 

 

lexém

frekvence

lexém

frekvence

lexém

frekvence

 

 

 

 

 

 

 

1.

co

2889     

který

2500     

který

5341     

2.

který

2774     

jenž

1258     

jenž

1081     

3.

kdo

658     

co

438     

co

823     

4.

jaký

453     

což

256     

jaký

309     

5.

což

215     

jaký

182     

což

261     

6.

jejíž

47     

kdo

122     

kdož(e)

156     

7.

kdož(e)

39     

kterýž

29     

jejichž

149     

8.

kdokoli

13     

kdož

11     

jehož

142     

9.

kterýkoli

10     

ježto

10     

jejíž

109     

10.

ježto

7     

kdokoli

1     

kterýkoli

36     

11.

jejichž

7     

 

 

 

 

12.

kterýž

6     

 

 

 

 

13.

kterýžto

1     

 

 

 

 

 

[286]vedlejší věta každého řetězce a její spojovací výraz; o vztahu spojovacích výrazů první vedlejší věty řetězce ke spojovacím výrazům závislé druhé vedlejší věty srov. J. Štěpán (1981). Excerpcí 26 uvedených knih jsme tak získali materiál 20 573 spojovacích výrazů. Nešlo tedy o úplnou excerpci spojovacích výrazů, ale o jejich řízený výběr, který má, jak ukážeme, reprezentativní charakter.

2. Srovnání korpusu spojovacích výrazů USŠ s korpusy USFS a VS ukazuje jednak shody a rozdíly ve vymezení pojmu spojovací výraz a ve způsobech zpracovávání materiálu (2.1.), jednak vývojové procesy ve spisovné češtině, o které půjde především (2.2.).

2.1. Rozdíly ve vymezení pojmu spojovací výraz související s rozdíly ve vymezování statistické jednotky vůbec a jsou důsledkem toho, že v syntaxi češtiny dochází ke změnám, hlavně postupně vznikají složené spojovací výrazy. Analogický vývoj probíhá u předložek.

J. Jelínek — J. V. Bečka — M. Těšitelová (1961, dále jen FSČ) vymezovali spojovací výrazy primárně po stránce formální jako grafické jednotky, tj. písmeno nebo písmena mezi dvěma mezerami. Neuvádějí proto jako samostatná hesla složené spojovací výrazy dříve než, než aby, jako když, ale ani i když, i kdyby apod. Frekvenční slovník češtiny věcného stylu (1983, dále jen FSVS) již zaznamenává jako samostatná hesla spojovací výrazy i když, i kdyby. Dobře se tu ukazuje vývoj spojovacích výrazů. V mém korpusu jsou uvedeny i další složené spojovací výrazy jako samostatná hesla, srov. tab. 3.

Důsledkem uvedených skutečností je to, že spojka než má ve FSČ a FSVS vyšší frekvenci než v mém korpusu (FSČ 919, FSVS 721, USŠ 157). Je to také proto, že FSČ a FSVS uvádějí výraz než jak ve funkci spojovacího výrazu mezi větami v souvětí, tak ve funkci spojovacího výrazu mezi větnými členy ve větě jednoduché; v USŠ šlo jen o funkci spojení vět v souvětí a ta je méně častá. — Podobná situace jako u spojky než je u spojky jako.

 

Tabulka 2

Vztažná příslovce uspořádaná podle klesající absolutní frekvence v uměleckém stylu FSČ a mého korpusu a ve věcném stylu 

 

 

Umělecký styl

 

Věcný styl (VS)

Pořadí

USFS

USŠ

 

 

 

lexém

frekvence

lexém

frekvence

lexém

frekvence

 

 

 

 

 

 

 

1.

kde

682     

kdy

280     

kde

696     

2.

proč

420     

kde

273     

kdy

375     

3.

kdy

406     

proč

50     

pokud

342     

4.

kam

204     

kam

44     

proč

115     

5.

kolik

109     

dokud

41     

přičemž

85     

6.

pokud

82     

odkud

36     

kam

42     

7.

dokud

65     

pokud

29     

dokud

18     

8.

odkud

48     

kterak

28     

odkud

15     

9.

kdykoli

45     

kolik

26     

kdykoli

15     

10.

kolikrát

41     

kdykoli

13     

kolik

10     

11.

kudy

20     

kudy

10     

kolikrát

9     

12.

kterak

18     

kdekoli

1     

kdekoliv

6     

13.

kdež(e)

10     

 

 

dokdy

5     

14.

kdekoliv

8     

 

 

 

 

15.

kamkoli(v)

4     

 

 

 

 

Celkem

 

2651     

 

831     

 

1733     

 

[287]Zatímco FSČ vymezoval spojovací výrazy po formální stránce a nerozlišoval jejich různé významy, FSVS a USŠ již rozlišují různé významy (funkce) spojovacích výrazů.

Např. výraz má v USFS poměrně vysokou frekvenci (908), je na 7. místě v tab. 3, protože je sem zahrnuta nejen funkce spojky podřadicí, popř. částice, ale i funkce příslovce, srov. až na, až k, např. ve větě Došel až na vrchol hory. FSVS a můj korpus berou v úvahu výraz jen jako podřadicí spojku a odlišují ji od funkce příslovce, proto je zde frekvence podřadicí spojky nižší (16—207). Novum USŠ je v tom, že bere výraz nejen jako jednoduchou podřadicí spojku, ale jako jiné zvláštní heslo má ve složených podřadicích spojkách až když, až jestli, až jak apod. Jde o rozdílné spojovací výrazy, protože v nich výraz nemůžeme beze změny smyslu vypustit.

Také výrazy třeba, , sotva aj. mají ve FSČ vyšší frekvenci než v FSVS a mém korpusu, poněvadž FSČ do jedné frekvence zahrnuje nejen jejich funkci podřadicí spojky, ale i jejich slovnědruhové funkce další.

To, že FSČ vycházel hlavně z formy slova, kdežto FSVS bere v úvahu i jeho různé významy, je zřejmé i v rámci jednotlivých slovních druhů. FSVS tak již rozlišuje např. u spojky , zda je podřadicí nebo souřadicí. Vedle tohoto rozlišování uvádím ve svém materiálu i stylové varianty spojovacích výrazů jako samostatná hesla, srov. jestli jestliže, než nežli, zda zdali, kdo kdož, který kterýž aj.

Rozdíly ve frekvenci spojovacích výrazů mezi FSČ, FSVS a mým korpusem souvisejí především s jejich vývojem jednak na přelomu 40. a 50. let, jednak v letech 70. a 80. a s pojetím pojmu spojovací výraz v této době, jakož i se způsobem zpracování.

FSČ a FSVS při výběru materiálu usilovaly o to, aby zachycovaly spisovný jazyk ve všech jeho funkcích a aby užité texty byly reprezentativní pro jistou stylovou oblast. Zatímco FSČ podával totální excerpci jednotlivých textů, FSVS pořizoval výběr částí textů. Rozsah materiálu beletrie FSČ představuje korpus 487 200 slov, rozsah materiálu FSVS 540 000 slov.

Náš korpus se na rozdíl od FSČ a FSVS snažil o popis frekvence spojovacích výrazů v uměleckém stylu současné spisovné češtiny. K tomu byla zvolena i speciální metoda výběru materiálu. Celé texty byly zpracovány řízeným výběrem materiálu tak, aby byla excerpována jen tzv. souvětí s řetězcovou závislostí vedlejších vět (Štěpán, 1977, 1981) a z nich jen spojovací výrazy uvozující vedlejší větu prvního stupně závislosti. Bylo tak získáno 20 573 spojovacích výrazů uměleckého stylu současné spisovné češtiny; jde o korpus, který je srovnatelný s korpusy FSČ a FSVS, a to jak pokud jde o celkový počet spojovacích výrazů, který ve všech korpusech přesahuje počet 20 000, tak i pokud jde o frekvenci nejčastějších spojovacích výrazů: z 10 nejfrekventovanějších podřadicích spojek našeho korpusu nacházíme ve FSČ i ve FSVS 8 shodných podřadicích spojek a to podle našeho empirického odhadu vytváří předpoklady pro to, abychom mohli tři uvedené korpusy srovnávat a na jejich základě vyvozovat závěry.

2.2. Seznamy spojovacích výrazů našeho korpusu uspořádaných podle klesající absolutní frekvence v tabulkách 1, 2 a 3 srovnáváme se seznamy spojovacích výrazů FSČ a FSVS. Umožňuje to odhalit některé nové rysy ve vývoji spojovacích výrazů ve spisovné češtině, a to v jejím stylu uměleckém a věcném. Všimněme si nejprve některých rozdílů mezi oběma těmito styly.

V uměleckém stylu převažují výrazně podřadicí spojky nad vztažnými zájmeny a příslovci: v USFS tvoří tyto spojky 67,47 % všech spojovacích výrazů, v USŠ je spojek dokonce 72,32 %. Naproti tomu ve věcném stylu (VS) je podřadicích spojek jen 52,75 % všech spojovacích výrazů; to je dáno vysokým počtem vztažných zá[288]jmen a příslovcí. Jak známo, pro věcný styl je charakteristický vysoký počet vztažných vět, zvl. vedlejších vět přívlastkových, a tím se liší od stylu uměleckého.

Umělecký styl má — ve srovnání s věcným stylem — vyšší dějovost a výraznější zakotvenost v konkrétní situaci a čase. Projevuje se to vysokou četností spojky když (USŠ a USFS ji mají na 3. místě, VS až na 7. místě, srov. tab. 3). Svědčí o tom i frekvence časových vztažných příslovcí: jestliže v uměleckém stylu je nejčastější časové příslovce kdy (v USŠ na 1. místě), ve věcném stylu je nejčastější prostorové příslovce kde, které tam má absolutní četnost 696, kdežto příslovce kdy je až na 2. místě s absolutní četností jen 375, srov. tab. 2. Také další vztažná příslovce časového významu (dokud, pokud, kdykoli) jsou v uměleckém stylu frekventovanější než ve stylu věcném.

V současné spisovné češtině pozorujeme u spojovacích výrazů několik vývojových tendencí.

Především jde o ústup některých těchto výrazů, jejich zastarávání. Jsou to hlavně vztažná zájmena a příslovce obsahující sufixy (e), -žto, -koli(v). Ustupují spojovací výrazy kterýžto, kdež(e), kamkoli(v), kterýkoli(v), ale také kterýž, kdož(e), kdokoli, kdykoli aj. Je to zřejmé na jejich nižší frekvenci v současném USŠ ve srovnání s dřívějším USFS. Je zajímavé, že pouze vztažné zájmeno což si zachovává své postavení: v USFS šlo o 5. nejčastější vztažné zájmeno (absolutní četnost 215), v USŠ je dokonce na 4. místě (256). To, že vztažné zájmeno což nezastarává, je dáno mimo jiné tím, že na rozdíl od uvedených vztažných zájmen a příslovcí věta s což větu řídící nedeterminuje, pouze na ni navazuje a to je v současné rychlé komunikaci výhodné; sémanticky je věta s což blízká větě hlavní, je pevně vázána na postpozici. Můžeme uvažovat i o tom, že výraz což se přehodnocuje na částici.

V současné spisovné češtině dále ustupují i některé spojky. Jsou to spojky obsahující sufix -li, srov. nežli (USFS 33, USŠ 2), zdali (USFS 33, USŠ 7), ustupují i další jednotlivé spojky jako byť (USFS 14, USŠ 6), jakož (USFS 3, USŠ 1) aj.; posiluje se jejich knižní charakter.

 

Tabulka 3

Podřadicí spojky uspořádané podle klesající absolutní frekvence v uměleckém stylu FSČ a mého korpusu a ve věcném stylu

 

 

Umělecký styl

 

Věcný styl (VS)

Pořadí

USFS

USŠ

 

 

 

lexém

frekvence

lexém

frekvence

lexém

frekvence

 

 

 

 

 

 

 

1.

že

5369     

že

6330     

že

4552     

2.

jako

3697     

aby

2038     

aby

1416     

3.

když

2177     

když

1724     

jak

781     

4.

jak

2135     

jak

983     

než(li)

721     

5.

aby

1953     

protože

675     

-li

670     

6.

než

919     

jako

647     

protože

593     

7.

908     

-li

431     

když

541     

8.

-li(ž)

678     

kdyby

322     

jestli(že)

342     

9.

kdyby

582     

207     

jako

309     

10.

protože

477     

než

157     

takže

289     

11.

třeba

357     

ačkoli

152     

i když

221     

12.

212     

i když

121     

zda(li)

191     

13.

sotva

143     

takže

114     

kdyby

120     

14.

jestli

84     

poněvadž

94     

zatímco

96     

15.

zatímco

74     

zatímco

92     

poněvadž

71     

16.

jestliže

62     

jestli

72     

67     

[289]Tabulka 3 (dokončení) 

17.

ačkoli

61     

jestliže

61     

ačkoli(v)

55     

18.

třebaže

61     

aniž

57     

aniž

42     

19.

zda

49     

zda

57     

jakožto

40     

20.

jakmile

44     

jakmile

51     

jakmile

34     

21.

aniž

36     

49     

kdežto

33     

22.

takže

36     

třebaže

45     

přestože

31     

23.

kdežto

34     

34     

jakoby

24     

24.

34     

kdežto

33     

byť(i)

22     

25.

nežli

33     

než aby

23     

třebaže

19     

26.

poněvadž

28     

jako když

23     

16     

27.

jakkoli

17     

i kdyby

17     

jelikož

14     

28.

sotvaže

16     

třeba

17     

jakkoliv

11     

29.

byť

14     

přestože

13     

i kdyby

5     

30.

zdali

14     

dříve než

12     

 

 

31.

jelikož

7     

než že

11     

 

 

32.

jakož

3     

sotva

10     

 

 

33.

přestože

2     

jako kdyby

10     

 

 

34.

 

 

zdali

7     

 

 

35.

 

 

byť

6     

 

 

36.

 

 

až když

5     

 

 

37.

 

 

jako že

5     

 

 

38.

 

 

sotvaže

4     

 

 

39.

 

 

jelikož

3     

 

 

40.

 

 

jakkoli

2     

 

 

41.

 

 

ač-li

2     

 

 

42.

 

 

nežli

2     

 

 

43.

 

 

až jestli

2     

 

 

44.

 

 

než jak

2     

 

 

45.

 

 

než jaký

2     

 

 

46.

 

 

jakož

1     

 

 

47.

 

 

až jak

1     

 

 

48.

 

 

než co

1     

 

 

49.

 

 

než kolik

1     

 

 

50.

 

 

než jako

1     

 

 

Celkem

 

20316     

 

14729     

 

11326     

 

Naopak frekvence jiných spojek v USŠ stoupá. Všimněme si přípustkových spojek i když a přestože a příčinnostních poněvadž a takže.

Starší z uvedených přípustkových spojek je spojka i když. Nejdříve se jí užívalo ne jako hotového jazykového prostředku, nýbrž jako příležitostné kombinace spojovacích výrazů, které v jazyce byly. Máme sice na ni doklad již z Komenského Labyrintu, ale ještě v době obrozenské je řídkou výjimkou; platí to i v 2. pol. 19. stol. Doklad na přípustkové i když není ještě v Gebauerově Mluvnici české pro školy střední a ústavy učitelské (1902, s. 197), uvádí ho až Mluvnice Gebauerova - Ertlova (1928, s. 161). O tom, že i když se ještě dlouho chápe jako příležitostná kombinace souřadicí spojky i a podřadicí spojky když, svědčí to, že PS, SSJČ ani SSČ neuvádějí jako samostatnou podřadicí spojku i když, nýbrž mají ji jen jako jeden z významů spojky i. Samostatně uvádějí i když jako podřadicí spojku teprve Frekvenční slovník češtiny věcného stylu (M. Těšitelová a kol., 1983) a M. Těšitelová a kol. (1985). Takové hodnocení výrazu i když je v souladu s jeho konjunkcionalizací: necítí se již [290]jako příležitostná kombinace souřadicí spojky i a podřadicí spojky když, nýbrž jako ucelená podřadicí spojka.

Je zajímavé, že v pojetí výrazu i když došlo ke změně v poměrně krátkém časovém úseku: ještě FSČ, jehož materiál je z 50., popř. 40. let tohoto století, neuváděl spojovací výraz i když. Avšak Frekvenční slovník češtiny věcného stylu spojku i když uvádí již samostatně jako celek.

Pozornosti zaslouží i nejmladší přípustková spojka přestože. Nezaznamenávají ji ještě Havránek - Jedlička v České mluvnici (1952, s. 189), mají ji až od 2. vyd. z roku 1960. Inovační charakter spojky přestože konstatoval K. Svoboda (1974). Vznikla jako spřežka z výrazů přes to, že a přesto, že teprve nedávno, ve 2. pol. 19. stol. Spojka přestože je relativně frekventovaná ve věcném stylu (absolutní četnost 31), v uměleckém stylu její frekvence stoupá (USFS 2, USŠ již 13).

Stoupá frekvence příčinnostních spojek poněvadž a takže. Je to patrno zvláště u spojky poněvadž, která v USFS byla na 26. místě, v USŠ už je na 14. místě (srov. tab. 3). Dokazuje to i materiál VS: tam je spojka poněvadž na 15. místě. Obdobná situace je u spojky takže (USFS 22. místo, USŠ 13. místo, VS 10. místo). Interpretace zvyšování frekvence spojky poněvadž je různá. V Čechách v užším smyslu pozorujeme, že ji užívá častěji nejmladší generace, že se u ní tato spojka, ale i spojka jelikož přesouvá z knižní stylové platnosti do neutrální; střední a nejstarší generace hodnotí spojku poněvadž jako stylově knižní proti stylově neutrálnímu protože. Na Moravě nejstarší generace chápe poněvadž jako stylově neutrální.

3. Závěry. Na materiálu USŠ, USFS a VS jsme se pokusili ukázat jednak rozdíly ve vymezování pojmu spojovací výraz, jednak vývojové procesy u spojek současné spisovné češtiny. O procesech konjunkcionalizace, prepozicionalizace a adverbializace srov. J. Štěpán (1986a). Kvantitativní lingvistika postupně zachycuje vývoj sémantické stránky spojovacích výrazů (k tomu M. Těšitelová, 1980) a přispívá tak závažným způsobem ke zjišťování toho, jak některé spojovací výrazy ustupují, jiné zase pronikají, uplatňují se se zvýšenou intenzitou. I kvantitativní přístup zachycuje tedy pohyb ve slovní zásobě i v gramatické, resp. syntaktické stavbě i v sémantice vůbec.

 

LITERATURA

 

FREKVENČNÍ SLOVNÍK ČEŠTINY VĚCNÉHO STYLU. M. Těšitelová a kol. Praha 1983. Interní tisk ÚJČ ČSAV.

GEBAUER, J.: Mluvnice česká pro školy střední a ústavy učitelské. Praha 1902.

GEBAUER, J. - ERTL, V.: Krátká mluvnice česká pro nižší třídy středních škol. Praha 1928.

HAVRÁNEK, B. - JEDLIČKA, A.: Česká mluvnice. Praha 1952, 2. vyd. 1960.

HRBÁČEK, J.: K poměru mezi spojovacími prostředky členskými a větnými (Podřadicí spojky v jednoduché větě). NŘ, 50, 1967, s. 138—144.

JAKEŠ, M.: Urychlení sociálně ekonomického rozvoje v naší zemi — revoluční úkol současnosti. Rudé právo 4. 6. 1987, s. 3.

JELÍNEK, J. - BEČKA, J. V. - TĚŠITELOVÁ, M.: Frekvence slov, slovních druhů a tvarů v českém jazyce. Praha 1961.

NEBESKÁ, I.: The quantitative characteristics of conjunctions in newspaper texts. PBML, 32, 1979, s. 57—74.

SVOBODA, K.: O časovém zvrstvení přípustkových spojek v současné spisovné češtině. NŘ, 57, 1974, s. 67—71.

SVOBODA, K.: Souvětí spisovné češtiny. Univerzita Karlova. Praha 1972.

ŠMILAUER, V.: Novočeská skladba. Praha 1966.

ŠTĚPÁN, J.: Složité souvětí s řetězcovou závislostí. Univerzita Karlova. Praha 1977; rec. v SaS, 42, 1981, s. 153—156; v JČ, 32, 1981, s. 90—93.

[291]ŠTĚPÁN, J.: On the statistics of the complex sentence (The degree of dependence of subordinate clauses and thinking). PSML, 7, 1981, s. 113—122.

ŠTĚPÁN, J.: Ke změnám v syntaxi současné češtiny. In: Studia Academica Slovaca, 15, Bratislava 1986a, s. 427—441.

ŠTĚPÁN, J.: K základním sémantickým pojmům. JČ, 37, 1986b, s. 133—148.

TĚŠITELOVÁ, M.: Otázky lexikální statistiky. Praha 1974.

TĚŠITELOVÁ, M.: On the frequency of function words. PSML, 5, 1976, s. 9—28.

TĚŠITELOVÁ, M.: Sémantika a statistika. SaS, 41, 1980, s. 100—105.

TĚŠITELOVÁ, M. a kol.: Kvantitativní charakteristiky současné češtiny. Praha 1985; rec. v SaS, 47, 1986, s. 241—247.

 

R É S U M É

Zu den Entwicklungsprozessen bei den konjunktionalen Ausdrücken in der tschechischen Sprache der Gegenwart vom quantitativen Aspekt aus

Nach der Abgrenzung des Begriffes „konjunktionaler Ausdruck“ (d. h. Konjunktionen der Unterordnung und Relativwörter) und des Korpuses von 20 573 konjunktionalen Ausdrücken aus beinahe 30 Büchern zieht der Autor Vergleich dieses Korpuses mit dem Korpus der Häufigkeitswörterbücher von J. Jelínek - J. V. Bečka - M. Těšitelová Frequenz der Wörter, der Wortarten und Wortformen in der tschechischen Sprache (Praha 1961) und von M. Těšitelová und Kol. Häufigkeitswörterbuch des sachbezogenen Stils (Praha 1983). Der Autor zeigt nicht nur Gemeinsamkeiten und Unterschiede in der Abgrenzung des Terminus „konjunktionaler Ausdruck“ und in der Bearbeitung des Materials, sondern in erster Linie die Entwicklungsprozesse in der tschechischen Schriftsprache bei den konjunktionalen Ausdrücken, und zwar im künstlerischen und sachbezogenen Stil. Der Autor interpretiert sprachwissenschaftlich die gewonnenen statistischen Angaben. Es handelt sich vor allem um Interpretation des Rückgangs einiger konjuntionaler Ausdrücke und um Frequenzerhöhung anderer konjunktionaler Ausdrücke in der gegenwärtigen tschechischen Sprache (i když — ‚obwohl‘, přestože — ‚obgleich‘, poněvadž ‚weil‘, takže — ‚so dass‘).

Slovo a slovesnost, volume 48 (1987), number 4, pp. 284-291

Previous Vlasta Straková: Sémantické rysy a syntaktické pozice (Na materiále sloves označujících shodu a rozdíl)

Next Olga Müllerová, Alena Šimečková: Způsoby a prostředky navazování kontaktu v telefonických rozhovorech