O retrográdních slovnících a jejich vývoji

Jan Králík

[Discussion]

(pdf)

Об обратных словарях и их развитии / Reverse dictionaries and their development

Retrográdním slovníkem se obvykle rozumí soupis slov (lexémů nebo tvarů slov) uspořádaných podle ustálené posloupnosti grafických znaků nikoli ve směru linearity zápisu, ale odzadu (a tergo). Při aplikaci na jazyky s grafickými systémy sledujícími zvukovou stránku textu zápisem zleva doprava lze citovat např. Brownovu definici retrográdního slovníku jako „svislé posloupnosti slov tištěných na pravou zarážku a řazených podle abecedy zprava“ (Brown, 1963). Tato definice zahrnuje i polygrafickou specifiku retrográdních slovníků, důležitou pro jejich využití.

Protože retrográdní slovník i problematika jeho uspořádání a pořízení se liší od běžných slovníků, liší se někdy i pojmenování retrográdních slovníků; označují se jako seznamy (indexy) slov uspořádaných a tergo, srov. např. ruský název obratnyj slovar’, anglický reverse alphabetic list, německý rückläufiges Wörterbuch, francouzský dictionnaire inverse, maďarský szóvégmutató szótára apod.

Zatímco běžné abecední uspořádání slovníku poskytuje většinou informace o základní podobě slov, ev. slovních tvarů a kategorií, systematické uspořádání podle konce slova upozorňuje na mnohé hlubší jazykové zákonitosti povahy diachronní i synchronní. V různých jazycích — podle jejich typologické příslušnosti — přináší pochopitelně jiné informace. V češtině poskytuje např. přehled o rozložení sufixů z hlediska tvoření slov (u lexémů) a přehled o koncovkách jména a slovesa, o morfologických kategoriích, a to jednotlivě i v jejich kombinacích v textu (u tvarů slov) apod. (Těšitelová, 1985). Souhrnně lze říci, že retrográdní slovník podává přehled o systémovém využití inventáře sufixů, koncovek, resp. zakončení a tím usnadňuje vhled do slovotvorby a morfologie slov. U jazyků typu češtiny lze očekávat, že retrográdní slovník seřadí za sebe většinu slov s touže slovnědruhovou příslušností (v češtině to je většina sloves a relativně velká část adjektiv a adverbií); pro jazyky typu svahilštiny poskytne retrográdní slovník přibližně touž informaci jako slovník významových hnízd (Mistrík, 1976). Informace obojího typu je možno očekávat např. u němčiny, angličtiny a maďarštiny.

Jsou-li retrográdní slovníky doplněny i frekvenčními údaji, znamenají výrazný přínos pro studium nových kvantitativních vztahů v jazyce i pro jazykové vyučování a mohou být mnohostranně využity k různým technickým aplikacím, opírajícím se o jazykový materiál (Těšitelová, 1985).

Nejstarší retrográdní slovníky vycházely z myšlenky uspořádat slova podle jejich zakončení především pro praktickou potřebu básníků, aby měli v zásobě soupis slov pro rýmy. Šlo o tzv. rýmovníky. A tergo uspořádaný soupis slov byl poprvé publikován již před více než dvěma sty let pro angličtinu (Walker, 1775) a v následujícím [57]století také pro některé další evropské jazyky, např. pro němčinu (Schäfer, 1800; Liebich, 1899) a ruštinu (Šachovská, 1890). Český Rýmovník aneb rýmovní slovník J. A. Puchmajera vyšel po autorově smrti v r. 1824; v zevrubném úvodu probírá zakončení slov a jejich tvarů z hlediska systému češtiny a ve vlastním rýmovníku řadí více než 13 500 slov podle koncových grafémů slovních kmenů. Je velmi pravděpodobné, že podobných slovníků existovalo víc, že však nebyly zveřejněny.

Vzhledem k svému účelu se rýmovníky omezovaly pouze na vybrané okruhy slov upotřebitelných v poezii dané doby. Zachycovaly sice jen přehled básnických výrazů se zvukově shodným zakončením (kmeny, příponami nebo koncovkami), ale už tím se bezděčně stávaly také soupisem systémového inventáře slovních zakončení (srov. Galfajan, 1862; Abramov, 1912; Martinon, 1962).

Zkušenosti z rýmovníků a potřeby hlouběji poznat problematiku lexika pomocí jeho retrográdního uspořádání vedly na přelomu 19. a 20. stol. k pořízení řady rozměrnějších retrográdních seznamů slov jednak pro tzv. mrtvé jazyky, jednak pro jednotlivá literární a vědecká díla. Každý z těchto slovníků řešil problémy týkající se retrográdního uspořádání slov trochu jinak.

První slovník tohoto druhu publikoval r. 1873 H. Grassmann, a to pro texty védské (Rig-veda). Slovník je retrográdně řazen podle zvláštní posloupnosti grafických znaků zachycujících v podstatě fonémy (tedy podle tzv. fonologické abecedy), začíná u hrdelnic a končí u retnic (Grassmann, 1873).

Dva další retrográdní slovníky se na samém počátku 20. stol. zabývaly slovní zásobou latinskou (Gradenwitz, 1901) a staroíránskou (Bartholomae, 1904). Po 40 letech k nim přibyl retrográdní slovník klasické řečtiny (Locker - Kretschmer, 1944), v r. 1955 slovníky tocharštiny a staroslověnštiny (Poucha, 1955; Sadnik - Aitzenmüller, 1955), později chetitštiny a egyptštiny (Reichert, 1963; Reineke, 1963), v r. 1964 dva retrográdní slovníky mykénštiny (Lejeune, 1964; Doria, 1964) a v r. 1968 slovník staré ruštiny (Obrębská-Jablońská a kol., 1968). Tyto pracovní retrográdní slovníky byly pořizovány jednak jako pomůcka k snazšímu rozšifrování poškozených nápisů a literárních památek, jednak jako přehled systémového inventáře slovních zakončení (srov. výše).

Lingvistické aspekty inspirovaly ke vzniku také několik speciálních retrográdních slovníků, které pohled na slovní zásobu zdánlivě zúžil záměrným omezením základního tříděného materiálu. Umožňovaly tak přímější konfrontaci a hlubší vhled do problematiky jazykového systému (srov. níže).

Např. Buck a Petersen (1944) řadili retrográdně substantiva z antických řeckých textů, Dornseiff a Hansen (1957) pořídili retrográdní seznam řeckých vlastních jmen, W. Werner (1965) a později S. Iľčev (1969) se zabývali retrográdním uspořádáním vlastních jmen v bulharštině a H. Zikmund (1970) retrográdně uspořádal místní názvy užívané na území NDR. — Do této oblasti náleží i retrográdní slovník K. Olivy k Profousovým Místním jménům v Čechách (Oliva, 1976). V onomastické literatuře nemá tato práce obdoby; u každého jména zachovává lokalizaci v pěti svazcích původního slovníku Profousova, u některých neživých hesel uvádí zkratkou rok naposledy platné úřední podoby jména; u sporných hesel autor dodává některé doplňující údaje, např. rod, číslo, popř. údaj o lidovosti zaznamenaného jména. — Zájmena ve vogulštině zkoumal pomocí retrográdního uspořádání W. Veeneker (1969) a komplexní morfologickou analýzu podle kvantitativního využití (zatížení) posledního písmene provedli u nás Konečná a Hronek (1962).

Z literárněvědných, ale i lingvistických důvodů byly také zpracovány retrográdní slovníky některých literárních a historických děl (srov. např. Vietze - Mater - Zeuner, 1969; Kuraszkiewicz, 1983).

Myšlenka retrográdního uspořádání, která byla na samém počátku jako pomůcka, ukázala se nemálo nosná i pro studium jazyka vůbec. Retrográdní slovníky se staly [58]obsáhlými (speciálně uspořádanými) jednosvazkovými tezaury slovní zásoby sui generis. Rozsah materiálu a jeho třídění si přitom vynutily užití efektivnějších technických metod při sestavování takových slovníků.

První — v tomto smyslu moderní — retrográdní slovník vyšel shodou okolností jako první retrográdní slovník živého jazyka péčí rumunské Akademie věd v r. 1957 pro rumunštinu (Dictionar invers, 1957). O málo později byly publikovány dva retrográdní slovníky současné ruštiny zpracované v NDR a v NSR: autorem prvního je H. H. Bielfeldt (1958), autory druhého jsou M. Vasmer, R. Greve a B. Kroesche (1958—1959); druhý slovník vycházel na pokračování v sešitech.

Velké nároky na pracnost a přesnost třídění při pořizování takových slovníků vedly k přednostnímu uplatňování výpočetní techniky (třídění na magnetických médiích apod.); ta ovšem s sebou přinesla i některá specifika, např. v uspořádání retrográdních slovníků, i novou problematiku, která vyžaduje speciální přístupy (srov. Králík, 1982).

Mechanické hledisko pro sestavování retrográdního slovníku může jen výjimečně respektovat např. požadavky gramatické oblasti. Žádný automat nedokáže např. spolehlivě odlišit kmen od přípony a příponu od koncovky (algoritmy pro příslušný počítačový program se mohou opírat jen o exaktně mechanicky zjistitelné údaje, nemohou postihnout sémantickou analýzu slova). Obecné algoritmy pro automatickou analýzu textu jsou tak složité a náročné, že jejich formulace a ověřování nejsou ještě ani zdaleka vyřešeny. Tato problematika spojuje retrográdní uspořádání slov se speciálními okruhy problémů týkajících se např. strojového překladu. Jako jiný problém se ukazuje abecední řazení písmen s diakritickými znaménky a automatické třídění a tergo u písmenných spřežek (srov. Králík, 1983).

Jako příklad moderně zpracovaného retrográdního slovníku pro lingvistické využití dobře uspořádaného se obvykle uvádí italský slovník M. L. Alineiho (1962). Byl to první retrográdní slovník zpracovaný mechanicky. Je založen na materiálu 43 506 slov z etymologického slovníku italštiny (vynechána byla pouze některá slova s předponami typu anti- apod.). Tento slovník jako prvý řešil originálním způsobem případy homografů různého etymologického původu, jako různá uváděl i slova s různým přízvukem, třebaže je graficky neodlišoval; a pro úplnost opakoval zvratná slovesa i v podobě nezvratné. Alineiho slovník jako prvý přináší také součty systémových frekvencí posledních písmen, digramů a trigramů.

Zvláštní postavení mezi retrográdními slovníky má Brownův retrográdní slovník angličtiny (1963); je vlastně přílohou k slovníku běžně řazenému. Ve své době obsahoval nejrozsáhlejší retrográdně uspořádaný materiál: 263 473 slov a 85 779 sousloví. Slovník byl pořízen na základě materiálu obsahujícího celkem 417 000 jednotek. Byl zpracován pomocí výpočetní techniky a rozmnožen jako fotografický přetisk výpisu z tiskárny počítače Univac 1. Všechny tyto přednosti omezuje malý náklad, v němž je slovník rozmnožen, a tím i jeho nedostupnost: Brownův slovník byl vydán ve 200 exemplářích.

Rovněž rozsáhlý, ale dostupnější je retrográdní slovník současné němčiny E. Matera (1965). Za podklad této práce sloužil německo-maďarský slovník E. Halásze (z r. 1952), obsahující 138 000 hesel; materiál byl asi z 10 % upraven, obsahuje i četné pro němčinu typické složeniny a odborné výrazy. Také Materův retrográdní slovník byl zpracován pomocí mechanografické techniky, a to na děrných štítcích a třídičích značky Bull. Ani tento slovník, podobně jako slovník Brownův, nemá žádné doplňující statistické údaje.

Velkým pokrokem — ve srovnání se slovníky do té doby vydanými — byl francouzský slovník Juillandův (1965). Je vybaven mimo jiné podrobnou teoretickou úvodní statí. Svým způsobem je to slovník unikátní, protože řadí slova nikoli podle jejich podoby grafické, ale zvukové, podle speciální fonémové abecedy o 36 znacích [59](s podobným přístupem jsme se setkali zatím pouze u slovníku védského; srov. Grassmann, 1873). Největším problémem přípravy tohoto slovníku proto byl — při zachování informace o podobě psané — jednotný fonetický přepis slov a doplnění údaji o rodu a druhu slova. Práce na slovníku začaly na Pensylvánské univerzitě v USA v r. 1958, pokračovaly ve výpočetních střediscích na Stanfordově univerzitě a byly dokončeny v Paříži v r. 1963. Tisk slovníku průběžně uvádí mezisoučty a jako doplňky jsou připojeny seznamy posledních fonémů, dvojfonémů a trojfonémů, tedy přehled využití fonémů na konci slova. Mimo vlastní retrográdní slovník je také uvedena statistika přehledné distribuce posledních monogramů, digramů a trigramů.

V šedesátých letech byly publikovány retrográdní slovníky pro některé další jazyky, např. pro arménštinu (Atanasjan, 1961), polštinu (Doroszewski a kol., 1965), srbochorvatštinu (Matešič, 1966—1967), novořečtinu (Kourmoules, 1967), gruzínštinu (Počchua, 1967) a uzbečtinu (Kunfirov - Tichonov, 1968).

V r. 1967 se mezi těmito víceméně klasicky uspořádanými slovníky objevil zajímavě řešený retrográdní slovník makedonštiny, který byl vydán ve Skopji (Miličić, 1967). Vycházel z materiálu třísvazkového Rečniku na makedonskiot jazik, vydaného postupně v letech 1961—1965—1966; obsáhl asi 50 000 slov. Protože je tento retrográdní slovník koncipován jako doplněk výchozího třísvazkového slovníku, nejsou v něm téměř žádné dodatečné údaje o slovech. Všechny varianty slov jsou však uváděny zvlášť; vynechávají se jen některé prefixy a slovesné tvary. Homonyma se uvádějí pouze jednou (některá jsou ve shodě s původním slovníkem označena jednomístným číselným kódem). Zvratná slovesa jsou odlišena hvězdičkou. Korpus slovníku byl tříděn na počítači IBM 1620 v USA v letech 1965—1966; vstup z děrných štítků zaváděl zásadně dvojkolonovou paměť pro písmena; tím se řešila i problematika diakritik u grafémů ž, ć apod. Slovník je na rozdíl od většiny jiných podobných prací své doby doplněn obsáhlými a přehlednými statistickými tabulkami uvádějícími frekvenci posledních monogramů, diagramů a trigramů.

Dalším pokrokem v modernosti a šíři zpracování retrográdních slovníků byl maďarský retrográdní slovník F. Pappa; byl vydán v Budapešti v r. 1969. Slovník vycházel ze sedmisvazkového výkladového slovníku maďarštiny obsahujícího 58 323 slov. Jednotlivá slova jsou opatřena kódem zachycujícím množství informací, např. počet slovních kořenů, slovní druh, morfologický typ, různé významové skupiny atp. Kód má celkem sedm pozic, z nichž tři jsou dvojciferné. Přípravné práce (týkající se materiálu) prováděli studenti debrecínské univerzity v letech 1963—1964. Řazení slovníku respektuje samostatnost grafémů s různými diakritiky a specifické řazení maďarských spřežek. Tisk má přehledné grafické uspořádání a mezisoučty pro poslední grafémy. V příloze slovníku jsou soustředěny podrobné statistické tabulky s frekvencemi koncových grafémů a fonémů (i digramů a trigramů), statistický přehled o užití vokálů podle pozice ve slově. — Komplexnost zpracování a promyšlenost koncepce maďarského retrográdního slovníku potvrzují také tabulky i graf o rozložení délky slova v grafémech (nejčastější délka maďarského slova je 8 písmen), rozdělení slov podle počtu významů a seznam slov stylově příznakových.

V r. 1971 připojilo vědecké pracoviště v Lipsku ke svému staršímu retrográdnímu slovníku němčiny (Bielfeldt, 1958) a ruštiny (Vasmer a kol., 1958—1959) i moderně zpracovaný retrográdní slovník angličtiny (Lehnert, 1971). Slovník obsahuje 110 000 slov vybraných z 27 různých slovníků (o souhrnném rozsahu asi půl miliónu slov) se snahou zachytit anglickou slovní zásobu užívanou ve 20. stol. Slovník řeší zajímavým způsobem některé specifické problémy angličtiny. Retrográdní slovník obsahuje i idiomatická dvojslovní spojení, např. go for, black game, war game, wash-up time apod. Ani do tohoto slovníku (stejně jako do slovníků makedonštiny a maďarštiny) nejsou zahrnuty tvary slov. Slovník nedoplňují žádné tabulky ani statistické údaje, jeho grafická úprava je velmi přehledná.

[60]Retrográdní slovník ruského jazyka, vydaný v r. 1974 v Moskvě (Obratnyj slovar’, 1974), navazuje svou koncepcí na nejlepší zkušenosti své doby a překonává tak starší slovník Jermolenkův (1966). Je výsledkem spolupráce lingvistů s výpočetním střediskem Akademie věd SSSR. Obsahuje korpus 125 000 slov získaných ze čtyř výkladových slovníků současné ruštiny (ze sedmnáctidílného slovníku AV SSSR z let 1948—1964, ze čtyřdílného slovníku D. N. Ušakova z let 1935—1940, ze čtvrtého vydání čtyřdílného slovníku S. I. Ožegova z r. 1960 a ze čtyřdílného slovníku AV SSSR z let 1957—1961). U každégo hesla se uvádí jeho výskyt v uvedených pramenech a morfologické charakteristiky (u substantiv a adjektiv rod, u sloves vid apod). Homonyma se rozlišují počtem významů zachycených v pramenech. Pokud homonymie přesahuje hranici slovních druhů, zaznamenává se každý slovní druh zvlášť. U slov je důsledně označen přízvuk (ten ovšem nemá vliv na řazení slov). Průběžně jsou označeny počty shodných koncových grafémů, digramů, trigramů a kvadrigramů. Přejatá slova jsou označena hvězdičkou. Do retrográdního slovníku nebyla pojata slovu nespisovná, názvy písmen, zkratky, rodové tvary číslovek, stupně adjektiv a příslovcí,příslovce pravidelně tvořená odvozením od adjektiv apod. Retrográdní slovník neobsahuje vlastní jména osobní ani zeměpisná (pokud jimi nejsou běžná apelativa). Vlastní jména a běžné zkratky jsou uvedeny v příloze. Ve zvláštním seznamu se podobně uvádějí prefixy a ortografické varianty. Svazek je doplněn statistickými přehledy o využití koncových grafémů a digramů, výběrem nejfrekventovanějších trigramů a řadou dalších numerických dat.

Uplatňování mechanických pomůcek, které zpracování retrográdních slovníků výrazně urychluje, má pro svou technickou povahu nutně za následek jistá omezení, resp. někdy vzdaluje výsledné soupisy slov klasickému lingvistickému způsobu zpracování.

Tento rozpor mezi mechanickým a lingvistickým pohledem na konec slova se snažila odstranit E. Slavíčková ve svém Retrográdním morfematickém slovníku češtiny (1975). Cílem tohoto slovníku byl popis morfémové struktury češtiny formou inventářů morfémů kořenových, prefixálních a sufixálních. Za výchozí materiál autorce posloužil česko-německý slovník J. Volného s doplňky z česko-německého slovníku Siebenscheinova. Doplňky byly konfrontovány také s etymologickým slovníkem J. Holuba a F. Kopečného a s SSJČ; při konfrontaci byla z korpusu vyřazena slova slangová a zastaralá. Pro odborný účel slovníku má nemalý význam doplňkový soupis dvojic a trojic domácích prefixů a přehled nejfrekventovanějších sufixálních morfémů. Slova v základním retrográdním slovníku provází kód zachycující jejich původ. Nevýhodou tohoto slovníku je mimo jiné levá zarážka (tisk je fotograficky přenesen ze strojopisu). Nicméně touto prací retrográdní slovníky značně pokročily ve svém přínosu pro studium morfematické stavby češtiny.

Retrográdny slovník slovenčiny vydaný J. Mistríkem (1976) představuje svým materiálem — 134 000 slovy — největší slovník současné slovenštiny; opírá se o šestisvazkový výkladový slovník slovenského jazyka, o frekvenční slovník slovenštiny a o různé jazyky, atlasy, soupisy jmen, naučné a polytechnické slovníky i o soupisy jmen zeměpisných včetně slov přejatých apod. (z výběru byly vyloučeny zkratky, přijmení a slangové výrazy). Dublety (trocha - trochu) byly zapisovány důsledně dvakrát. Zvlášť, jako samostatné jednotky se uvádějí např. komparativy adjektiv, záporná slovesa, pokud se nevyskytují v kladné podobě, apod. Jednotlivá slova provází šest informací: o frekvenci, o slovním druhu, morfologickém typu (paradigma), o produktivnosti slovotvorného modelu v textu, o produktivnosti slovotvorného modelu ve slovníku a informace o podílu textové a slovníkové produktivnosti slovotvorného modelu.

Na rozdíl od Brownova (1963) a Materova (1965) slovníku slovník Mistríkův přináší některé doplňující informace, soupisy a přehledy. Autorovým cílem totiž nebylo [61]zachytit pouze retrográdní pořadí slov lexika, ale využít specifiky retrográdního uspořádání a ukázat, kolik informací lze ze slovníku vytěžit. Už úvod např. přináší vedle teoretické studie i početné kvantitativní charakteristiky některých jazykových jevů, informuje o příslušnosti plnovýznamových slov k paradigmatům (systémové využití paradigmatických typů), o produktivnosti různých slovotvorných modelů, o distribuci koncových grafémů jednak ve slovníku, jednak v textu v porovnání s analogickými daty z ruštiny, polštiny, srbochorvatštiny aj. Podrobné pojednání je věnováno i koncovým digramům, dále slovesným koncovým trigramům, kvadrigramům atd. až nonagramům. Tento přístup — přes svou mechanickou povahu do určité míry překonává přirozený nedostatek mechanicky tříděných retrográdních slovníků a přibližuje se svým výsledkem informacím, jaké může poskytovat retrográdní slovník morfematický. Slovenština je tedy první slovanský jazyk zachycený v retrográdním slovníku v tak široké komplexnosti. Retrográdní slovník slovenštiny byl zpracován převážně ručně v letech 1967—1970.

Užitečnost retrográdního uspořádání slov vedla na počátku 70. let k vypracování celé řady dalších projektů. Některé práce zůstaly v rukopisech (srov. zprávy I. Lekova, 1971, a B. Havránka, 1974), jiné nepřinášely v zásadě mnoho nového. Nicméně počet jazyků, pro něž byly retrográdní slovníky publikovány, se tak obohatil o lotyštinu (Soida - K'avińa, 1970), kazaštinu (Bektaev, 1971), portugalštinu (Wolf a kol., 1971), ukrajinštinu (Inversijnyj slovnyk, 1971—1976) a zřejmě i o další; úplnost výčtu zde není podstatná.

Mezi slovníky, jejichž autoři využili starších zkušeností a rozhodli se připravit pro daný jazyk nový slovník (jako např. pro polštinu Indeks a tergo …, 1973, a pro ruštinu slovník P. N. Denisova a kol., 1978), zaujal důležité postavení druhý, velmi obsáhlý retrográdní slovník ukrajinštiny, vydaný péčí oděské univerzity a kijevského Ústavu jazykovědy (Inversijnyj slovnyk, 1985). Obsahuje celou slovní zásobu současné spisovné ukrajinštiny, celkem 134 000 slov, získaných z jednadvacetisvazkového akademického výkladového slovníku ukrajinského jazyka. Originálně řeší problém lexikální homonymie (kódem slovnědruhové příslušnosti), popř. polysémie (odkazem na pramen) a v dodatcích přináší také statistická data a další cenný materiál ke studiu typologickému.

Moderní výpočetní technika, která se stala nepostradatelným pomocníkem při pořizování retrográdních slovníků, nabídla v posledních letech jazykovědě nejen zásadní urychlení náročné práce na slovnících tohoto typu, ale také nové možnosti. Vývoj retrográdního uspořádání slov (slovní zásoby), jehož přehled jsme se tu snažili podat, se tak nejnověji dík možnostem výpočetní techniky — obohacuje i o oblast retrográdního uspořádaní tvarů slov a tím také o oblast výzkumu fungování jazyka při komunikaci. Toto hledisko bylo výchozí základnou projektu nového Retrográdního slovníku současné češtiny (Těšitelová - Petr - Králík, 1986), srov. zde rec. na s. 52—56.

 

LITERATURA

 

ABRAMOV, N. A.: Polnyj slovar’ russkich rifm. Russkij rifmovnik. Sankt-Peterburg 1912.

ALINEI, M. L.: Dizionario inverso italiano, con indice a lista di frequenza delle terminazioni. The Hague 1962.

ATANASJAN, Ch.: Rifmovnik i sokroviščnica armjanskogo jazyka. Bejrút 1961.

BACHTURINA, R. V. - MEL’ČUK, I. A.: Obratnyj slovar’ itaľjanskogo jazyka. VJaz, 1965, č. 5, s. 128—133.

BARTHOLOMAE, CH.: Altiranisches Wörterbuch. Strassbourgh 1904, s. 1901—2000. (2. vyd., Berlin 1961.)

BEKTAEV, K. B.: Kazak tilini keri alfabitti sozdigi. Alma Ata 1971.

[62]BIELFELDT, H. H.: Rückläufiges Wörterbuch der russischen Sprache der Gegenwart. Berlin 1958.

BROWN, A. F.: Normal and reverse English word list. Philadelphia 1963.

BUCK, C. D. - PETERSEN, W.: A reverse index of Greek nouns and adjectives arranged by terminations with brief historical introduction. London 1944.

DENISOV, P. N. - MORKOVKIN, V. V. - SAF’JAN, Ju. A.: Kompleksnyj častotnyj slovar’ russkoj naučnoj i techničeskoj leksiki. Moskva 1978.

DEZSÖ, L. - PAPP, F.: Mechanizacija leksikografičeskich rabot i obratnyje slovari. Computational Linguistics, 3. Budapest 1964.

DICTIONAR INVERS. Bucureşti 1957.

DOLBY, J. - RESNIKOFF, H. - MACMURRAY, E.: A tape dictionary for linguistic experiments. AFIPS Conference Proceedings, 24. Baltimore - London 1963.

DOLBY, J. L. - RESNIKOFF, H. L.: The English word speculum. Sv. 3 The reverse word list 5. The Hague - Paris 1967.

DORIA, M.: Indice retrogrado delle inscrizioni in lineare B di Pilo e di Micene. Trieste 1964.

DORNSEIFF, F. - HANSEN, B.: Rückläufiges Wörterbuch der griechischen Eigennamen. Berlin 1957.

DOROSZEWSKI, W. - GRZEGORCZYKOWA, R. - KURZOVA, Z. - PUZYNINA, J.: Indeks a tergo do Słownika języka polskiego S. B. Lindego. Warszawa 1965.

DZENDZELIVSKIJ, J. O.: Rozširennja filologičnych studij. Movoznavstvo, 3, 1969, s. 89—90.

GALFAJAN, CH.: Rifmovnik, ili slovar’ rifm armjanskogo jazyka. Fedosija 1862.

GRADENWITZ, O.: Laterculi vocum Latinarum. Voces latinas et a fronte et a tergo ordinandas curavit. Leipzig 1901.

GRASSMANN, H.: Wörterbuch zur Rig-Veda. Leipzig 1873.

HAVRÁNEK, B.: Poznámka k recenzi retrográdního slovníku ruštiny. SaS, 35, 1974, s. 234.

IĽČEV, S.: Rečnik na ličnite i familni imena u bǎlgarite. Obraten spisok na ličnite imena. Sofija 1969, s. 573—626.

INDEKS A TERGO DO SŁOWNIKA JĘZYKA POLSKIEGO pod redakciją Witolda Doroszewskiego. Warszawa 1973.

INVERSIJNYJ SLOVNYK UKRAJINS’KOJI MOVY. Kyjev 1985; rec. v SaS, 48, 1987, s. 71.

JERMOLENKO, G. V.: Obratnyj častotnyj slovar’ sovremennogo russkogo literaturnogo jazyka. Alma Ata 1966.

JUILLAND, A.: Dictionnaire inverse de la langue française. The Hague - Paris 1965.

KONEČNÁ, D. - HRONEK, J.: Morfologická analýza podle posledního písmena. SlavPrag, 4, 1962, s. 259—266.

KOURMOULES, G. I.: Antistrofon lexikon tes neas ellenikes. Athiani 1967.

KRÁLÍK, J.: Technika zpracování hromadných dat. In: Kvantitativní charakteristiky současné české publicistiky. Linguistica II. Ed. M. Těšitelová a kol. Praha 1982, s. 72—80. Interní tisk ÚJČ ČSAV.

KRÁLÍK, J.: Statistika českých grafémů s využitím moderní výpočetní techniky. SaS, 44, 1983, s. 295—304.

KUNFIROV, P. - TICHONOV, A.: Uzbek tilinig čappa lugati. Samarkand 1968.

KURASZKIEWICZ, WŁ.: Der polnische Wordbestand in J. Mączyński’s Lexikon latino-polonicum aus dem Jahre 1564. Sv. 2: Index a tergo. Köln - Wien 1983; rec. v čas. Slavia, 54, 1985, s. 93—96.

LEHNERT, M.: Rückläufiges Wörterbuch der englischen Gegenwartssprache. Leipzig 1971.

LEJEUNE, M.: Index inverse du Grec mycénien. Paris 1964.

LEKOV, I.: Vănšna struktura na dumata v slavjanskite ezici. Sofija 1971.

LIEBICH, B.: Die Wortfamilien der lebenden hochdeutschen Sprache als Grundlage für ein System der Bedeutungslehre. Breslau 1899.

LOCKER, E. - KRETSCHMER, P.: Rückläufiges Wörterbuch der griechischen Sprache. Göttingen 1944 (2. vyd. 1963).

[63]MARTINON, D.: Dictionnaire méthodique et pratique des rimes françaises. Paris 1962.

MATER, E.: Herstellung eines rückläufigen Wörterbuches. In: Forschung — Lehre — Praxis. Schriftenreihe der Gewerkschaft, 4, 1962.

MATER. E.: Rückläufiges Wörterbuch der deutschen Gegenwartssprache. Leipzig 1965 (2. vyd. 1970).

MATEŠIĆ, J.: Rückläufiges Wörterbuch des Serbokroatischen. Wiesbaden 1966—1967.

MILIČIĆ, V.: Obraten rečnik na makedonskiot jazik. Skopje 1967.

MISTRÍK, J.: Retrográdny slovník slovenčiny. Bratislava 1976.

MONGELLI, G.: Rimario letterario della lingua italiana. Milano 1952.

OBRATNYJ SLOVAR’ RUSSKOGO JAZYKA. Moskva 1974; rec. v SaS, 35, 1974, s. 233—234.

OBRĘBSKA-JABLOŃSKA, A. - DULEWICZ, I. - GREK-PABISOWA, I. - MARYNIAK, I.: Indeks a tergo do materiałów do słownika języka staroruskiego I. I. Srezniewskiego. Warszawa 1968.

OLIVA, K.: Retrográdní slovník k dílu dr. Antonína Profouse „Místní jména v Čechách“ I—V, část I. — česká místní jména. Zpravodaj místopisné komise ČSAV, 17, Praha 1976.

PAPP, F.: O gotovjaščemsja obratnom slovare vengerskogo jazyka. Computational Linguistics, 3. Budapest 1964, s. 205—211.

PAPP, F.: A magyar nyelv szóvégmutató szótára. Budapest 1969.

PETR, J. - TĚŠITELOVÁ, M.: Wł. Kuraszkiewicz, Der polnische Wortbestand in J. Mączyński’s Lexikon latino-polonicum aus dem Jahre 1564. Slavia, 54, 1985, s. 93—96.

POČCHUA, B.: Inversionnyj slovar’ gruzinskogo jazyka. Tbilisi 1967.

POUCHA, P.: Indices vocabulorum secundum eorum terminationes. Thesaurus linguae tocharicae dialecti A. Praha 1955, s. 419—455.

PUCHMAJER, J. A.: Rýmovník, aneb rýmovní slovník. Plzeň 1824.

REICHERT, P.: Glossaire inverse de la langue hittite. Revue hittite et asiatique. 21, 1963, s. 63—144.

REINEKE, W. F.: Rückläufiges Wörterverzeichnis des Ägyptischen. In: A. Erman - H. Grepow: Wörterbuch der Ägyptischen Sprache, 7. Berlin 1963.

RUSSISCHER WORTSCHATZ IN RÜCKLÄUFIGER ALPHABETISCHER FOLGE. Berlin 1915.

QUEMADA, B.: Documentes lexicographiques français. I. Littré inverse, II. Larousse inverse. Besançon 1961.

SADNIK, L. - AITZENMÜLLER, R.: Handwörterbuch zu den altkirchen-slawischen Texten. The Hague - Heidelberg 1955, s. 173—207.

SANNEG, J.: Französisch-deutsches Wörter- und Namenbuch nach den Endungen rückläufig-alphabetisch geordnet. Reim und Ableistungswörterbuch der französischen Sprache. Hannover 1908—1911.

SCHÄFER, G. H.: Hochdeutsches Wörterbuch nach den Endsyllaben geordnet. Weissenfels 1800.

SLAVÍČKOVÁ, E.: Retrográdní morfematický slovník češtiny. Praha 1975; rec. v SaS, 38, 1977, s. 171—173.

SOIDA, E. - K’AVIŃA, S.: Latviešu valudas inversā vārdnicā. Riga 1970.

ŠACHOVSKAJA, L. D.: Slovar’ rifm russkogo jazyka. Moskva 1890.

ŠRÁMEK, R.: Retrográdní slovník místních jmen v Čechách. SaS, 38, 1977, s. 255—256.

ŠTINDLOVÁ, J.: Retrográdní slovníky. SaS, 21, 1960, s. 270—272.

ŠTINDLOVÁ, J.: Sur le classement inverse des mots et sur ce qu’on apelle „dictionnaire inverse“. Cahiers de lexicologie, 2, 1960, s. 79—86.

ŠTINDLOVÁ, J.: Po druhé o retrográdních slovnících. SaS, 27, 1966, s. 370—374.

ŠTINDLOVÁ, J.: Lexikální indexy a jejich strojové zpracování. SaS, 32, 1971, s. 72—76.

TĚŠITELOVÁ, M.: K využití statistických metod v kombinaci s retrográdním uspořádáním jazykových jednotek. SaS, 46, 1985, s. 109—118.

TĚŠITELOVÁ, M.: Nový retrográdní slovník ukrajinštiny. SaS, 48, 1987, s. 71.

TĚŠITELOVÁ, M. - PETR, J. - KRÁLÍK, J.: Retrográdní slovník tvarů adjektiv v současné češtině. Praha 1985. Interní tisk ÚJČ ČSAV.

[64]TĚŠITELOVÁ, M. - PETR, J. - KRÁLÍK, J.: Retrográdní slovník současné češtiny. Praha 1986a.

TĚŠITELOVÁ, M. - PETR, J. - KRÁLÍK, J.: On some issues of the reverse dictionary of words and forms. PSML, 9. Prague 1986b, s. 65—74.

TOLENAERE, F. de: Niewe in de lexicologie. Amsterdam 1963.

UHLÍŘOVÁ, L.: Retrográdní slovník ruštiny. SaS, 35, 1974, s. 233—234.

VASMER, M. - GREVE, R. - KROESCHE, B.: Russisches rückläufiges Wörterbuch. Berlin - Wiesbaden 1958—1959.

VEENEKER, W.: Vogul suffixes and pronouns. An index a tergo. The Hague 1969.

VIETZE, H. - MATER, E. - ZEUNER, H.: Rückläufiges Wörterbuch zu „Manghol in Niuca Tobca’an“. Leipzig 1969.

WALKER, J.: The rhymic dictionary of the English language. Revised and enlarged by L. H. Dawson, 1775.

WEIHER, E. - MATEŠIĆ, J.: Rückläufiges Wörterbuch des Serbokroatischen. Anzeiger für Slawische Philologie, 3, 1969, s. 179.

WERNER, W.: Die männlichen Personennamen in den bulgarischen Volksliedern. Rückläufiges Namenverzeichnis. Berlin 1965, s. 155—163.

WOLF, E. M. - NARUMOV, B. - VAJSBORA, A.: Obratnyj slovar’ portugaľskogo jazyka. Moskva 1971.

ZIKMUND, H: Rückläufiges Verzeichnis der Gemeindenamen der Deutschen Demokratischen Republik. Berlin 1970.

Slovo a slovesnost, volume 49 (1988), number 1, pp. 56-64

Previous Otakar Šoltys: Nový retrográdní slovník češtiny

Next Naděžda Svozilová: K vývoji pojetí funkce (K vývoji pojetí některých základních lingvistických pojmů a termínů)