Stalinův a Gottwaldův odkaz české vědě o jazyce

Redakce

[Články]

(pdf)

-

Za nás za všechny, před mausoleem Lenina a Stalina slíbil těmto dvěma největším geniům lidstva náš nesmrtelný učitel, milovaný president soudruh Gottwald, že „půjdeme až do konce cestou, kterou nám oni ukázali, že pod prapory Lenina a Stalina půjdeme a dojdeme k socialismu“. Těžkou a bolestnou ztrátou i soudruha Gottwalda stala se také sama tato moudrá slova, jeho slib už jen odkazem, odkazem nesmrtelným, závazným, který důsledně, věrně a pevně splníme. I my, vědečtí pracovníci, jsme se k tomu zavázali společně s dělníky, rolníky i s pracovníky technickými a školskými slavnou přísahou 9. března na velké tryzně za Josefa Vissarionoviče Stalina.

Ve smyslu výzvy Československé akademie věd vědeckým pracovníkům jsme si plně vědomi i na našem pracovním úseku toho, že společnost socialistická potřebuje vědu, která usilovně hledá a nalézá pravdu, neboť na takové vědě staví, jí užívá k prospěchu a rozvoji společnosti a k blahu pracujícího lidu. Tento nový poměr společnosti k pravdivé vědě je dílem Lenina a Stalina: Lenin i Stalin, bojujíce za novou socialistickou společnost a vytvářejíce ji i připravujíce přechod ke komunismu, vycházeli z vědeckého názoru na otázky vývoje společnosti. Rovněž soudruh Gottwald, vyznavač Lenina a věrný žák Stalina, nás učil, že potřebou a požadavkem našeho lidově demokratického zřízení není „méně vědy, nýbrž více vědy a hlubší vědy“; ovšem, jak moudře uložil Československé akademii věd při jejím založení, musí to být „věda spjatá se životem a potřebami společnosti, věda pomáhající nám v ovládnutí přírody a otvírající nové obzory našemu hospodářství a kultuře“.

Lenin a Stalin i jejich vynikající žák a náš učitel Gottwald poskytli proto nové, dříve netušené podmínky vědecké práci a sami vytyčili svými pracemi a projevy vědě novou, bezpečnou cestu marxisticko-leninskou.

A jako Lenin celým svým dílem tuto cestu odhaloval a zejména svým spisem „Materialismus a empiriokriticismus“ ukázal a stále ukazuje vědeckým [6]pracovníkům, jak překonávat starší nedůvěru a skepsi k realitě světa a k objektivnímu poznání skutečnosti, tak postupovalo i dílo Stalinovo a zejména v posledních třech letech vyšlé stati „Marxismus a otázky jazykovědy“ a „Ekonomické problémy socialismu v SSSR“ stály se úhelnými kameny v novém rozvoji jazykovědy a politické ekonomie a jsou hluboce geniálním vkladem do tvůrčího rozvoje marxismu-leninismu.

Stalin v obou těchto pracích spolu s celým svým dílem dřívějším vymezil epochálním způsobem vznik a charakter novodobého národa, poměr kultury, národa a národního jazyka a význam jazyka jako formy národní kultury a vytyčil základní perspektivy dialektického vztahu vývoje společnosti a jazyka a charakteru objektivních zákonů jejich vývoje. Speciálně pak prací o marxismu v jazykovědě osvobodil jazykovědu od pseudomarxistických dosavadních výkladů a položil základy nové, opravdově marxistické vědy o jazykovědě, především tím, že prokázal, že jazyk nepatří do nadstavby, není třídní, a naopak že je majetkem celé společnosti, nemění se ve své podstatě zvratem, ale postupným a pozvolným vývojem, dále objasnil podstatu jazyka a prokázal zásadní význam jazyka pro myšlení a tím pro každé poznání a pro každou vědu.

Nejde však o to, abychom ve dnech hlubokého smutku nad nenahraditelnou ztrátou znovu vykládali a podrobně vypočítávali, kterými novými poučkami položil Stalin bezpečné základy rozvoje nové, opravdově marxistické linguistiky — podrobně to vyložil náš časopis právě v posledním čísle v stati „Dva roky po Stalinově geniálním zásahu do vývoje jazykovědy“ (roč. XIII, str. 109—117), nýbrž jde nám o to, abychom si pronikavě uvědomili, jak geniální světové dílo Stalinovo jedním svým dílčím úsekem hluboce a převratně pomohlo přímo i nám na nejvlastnějším poli naší práce odborné; abychom si plně uvědomili, jaký vzor a příklad vědě dává nesmrtelný Stalin svou vlastní prací. Stalin pádnými údery potřel v ní jakékoli zjednodušování a vulgarisování ve vědecké theorii a práci, jakékoli školometské a talmudické lpění na formulkách a jejich scholastický výklad, ukázal naopak důrazně na potřebu boje názorů a svobodné kritiky a dovodil, že není jiné pravdivé vědy než ta, která poctivou a usilovnou prací a tvůrčím způsobem rozvíjí vědecké poznání.

Takové vědě nás učil i náš drahý president soudruh Klement Gottwald. Zároveň jako pokračovatel a dovršitel nejlepších našich národních tradic vštěpoval i naší vědě a celé inteligenci úctu k pokrokovým tradicím národní kultury. Ve výkladu o významu a úloze inteligence v lidovém socialistickém státě výslovně říká: „Všechno naše národní a pokrokové úsilí je úzce spjato s vývojem kultury, ba u málokterého národa hrála kultura v jeho životě tak velkou roli jako u národů našich. Spisovatelé, vědci, učitelé, divadla, probudilí kněží stáli u nás vždy po boku lidu, šli vždy v prvních řadách na[7]šeho národního hnutí. Je samozřejmé, že tuto tradici nejen neopustíme, nýbrž že ji budeme posilovat a rozvíjet.“ „… spolu se vším naším lidem otvírají se tak i před naší inteligencí perspektivy velkého rozmachu a přímo bouřlivé tvůrčí práce.“

Šířil lásku a úctu k našemu národnímu jazyku již svými krásnými, vždy přesnými a přesvědčivými slovy a byla slova jeho taková ne nahodile, ale vědomě: vždyť žádá sám na naší inteligenci kulturu a vědu srozumitelnou, ukládá psát tak, aby „lidé rozuměli. Tedy — jasnost, prostota a pravdivost v myšlení a jasnost, prostota a pravdivost i ve vyjadřování.“ Dává tím i jasné směrnice naší soustavné péči o národní jazyk. I naše práce o jazyce musí sloužit lidu zcela ve smyslu základní směrnice, kterou dával Stalin sovětským vědcům a sovětské vědě, když jim ukládal, aby se věda „neodtrhávala od lidu, nedržela se v povzdálí od lidu, ale byla připravena sloužit lidu, připravena dávat lidu všechny výsledky vědy, vědy, která slouží lidu ne z nutnosti, ale dobrovolně a s láskou.“

I česká věda s láskou a ochotou se cítí zavázána slibem našeho milovaného presidenta soudruha Klementa Gottwalda, dobrého žáka Stalinova, že všichni půjdeme až do konce cestou, kterou nám ukázali Lenin a Stalin, největší geniové lidstva. Slibujeme, že budeme plnit nesmrtelný odkaz Leninův a Stalinův, nesmrtelný odkaz Gottwaldův; budeme rozvíjet se vším úsilím učení Marxe, Engelse, Lenina a Stalina, budeme rozvíjet pokrokovou vědu, pracující pro blaho lidu a bojující za zachování světového míru.

Slovo a slovesnost, ročník 14 (1953), číslo 1, s. 5-7

Předchozí Výzva Československé akademie věd k vědeckým pracovníkům

Následující Redakce: Zdeněk Nejedlý a česká jazykověda