Sémantické odchylky v zapamatování věty

Jasňa Šlédrová

[Articles]

(pdf)

Семантические отклонения при запоминании предложения / Semantic shifts in sentence recall

Příspěvek se opírá o poznatky, které jsme získali experimentálním ověřováním skutečnosti, jak se v paměti zaznamenává posloupnost vět. Původním záměrem našeho experimentu bylo zjistit, do jaké míry lze prostřednictvím paměťových faktorů ověřit hypotézu Firbasova výpovědního dynamismu (Firbas, 1980). Vycházeli jsme z předpokladu, že sdělně závažnější prvek se lépe zapamatuje, že existuje korelace mezi sdělnou závažností a zapamatovatelností větných prvků.[1]

Materiál pro naši práci byl shromážděn se zřetelem ke zkoumané hypotéze. Proto bylo třeba při realizaci našeho experimentu respektovat jistá kritéria, která měla vliv na skladbu výzkumné populace, na průběh experimentu a zejména na volbu testovaných vět.

V našem článku se pokusíme podat nový pohled na stanovenou problematiku na materiálu, který nám poskytl původní experiment. V centru pozornosti již tedy nebude hypotéza výpovědního dynamismu, ale snaha uvést některé hlavní faktory, které se nám při vyhodnocování výsledků experimentu ukázaly jako nejvýraznější příčiny sémantických posunů v paměťovém zaznamenání věty. V našem příspěvku se nespokojíme pouze s výčtem odchylek od původního znění věty, ale budeme se snažit o jejich částečnou systematizaci, zejména o analýzu příčin, které mohly tyto posuny způsobit.

Vlastním prostředkem experimentálního ověření se stal paměťový test, který byl sestaven z posloupnosti šestnácti vět a šestnácti početních příkladů. Pro ilustraci uvádíme znění části testu:

V úseku kolem chaloupky protéká jezerní voda neuvěřitelně rychle.

19 — 4 × 2

Jen žáci z venkova v poledne obvykle setrvávali v nejužším kroužku.

13 × 6 — 12

Polovina vět i početní příklady plnily funkci interferujícího činitele.

Na základě studia literatury (srov. zvl. pozn. 1) byla stanovena kritéria, která mají být respektována při sestavování vět určených k paměťovému zhodnocení:

1.	Ve větě má být 8 plnovýznamových slov.
2.	a) Věty mají obsahovat dvě atributivní syntagmata.
	b) Jedno atributivní syntagma má být tvořeno atributem shodným a řídícím substantivem, druhé atributem neshodným a řídícím substantivem.
	c) V polovině vět atributivní syntagma tvořené atributem shodným má předcházet atributivní syntagma tvořené atributem neshodným, v druhé polovině vět má tomu být naopak.
	d) Atributy musí být na sobě syntakticky nezávislé.
3.	Věty mají obsahovat slova, která se akusticky co nejméně podobají.
4.	V téže větě se nesmějí vyskytovat synonyma ani slova významově blízká.
5.	Maximální délka jednoho slova nemá přesahovat 5 slabik.
6.	Věta nesmí obsahovat vlastní jména ani termíny.

Pouze polovina vět našeho souboru byla určena k zhodnocení paměti, zbývající věty měly úlohu interferujícího činitele, jehož funkci objasníme níže.

[129]Na základě zvolené množiny vět byla vytvořena posloupnost vět určená k testování. Tato posloupnost vět musela být opět omezena jistými podmínkami:

1. Žádná z vět se v posloupnosti nesmí opakovat.

2. Pořadí vět v posloupnosti je voleno náhodně, nesmějí však vzniknout: a) skupiny více než tří vět za sebou následujících, o nichž bylo rozhodnuto, že budou paměťově zhodnoceny; b) pravidelná střídání dvojího typu vět.

Pokusné osoby, které byly experimentu podrobeny, byly náhodně vybrány ze žáků základní školy, studentů středních škol a posluchačů vysokých škol. Ve výzkumné populaci byla zastoupena obě pohlaví. Bylo získáno celkem 206 pokusných osob, tedy dostatečný počet vzhledem k záměru našeho experimentu.

Celý test byl pokusným osobám prezentován magnetofonovým záznamem, aby byla zajištěna kvalitní produkce testu. Výsledky zkoumané osoby zaznamenávaly písemně. Před provedením testu byla výzkumná populace instruována, pokud šlo o techniku testu, nikoliv o jeho význam. Dále jsme se snažili úvodní instruktáž formulovat tak, aby se maximálně omezil vliv trémy na výkon výzkumných osob. Potom následoval vlastní test. Výzkumné osoby postupně poslouchaly jednotlivé věty. Mezi každou větou byl uveden jednoduchý početní příklad. Povinností probandů bylo vždy napsat výsledek příkladu. Nikdy si však nesměli zadání příkladu zaznamenávat. Příklady museli probandi počítat zpaměti, takže jejich úkol byl obtížnější. Po uplynutí doby určené k výpočtu příkladu byli probandi v polovině případů vyzváni, aby zapsali znění věty před příkladem, v druhé polovině případů následoval hned poslech další věty. Proband nikdy nevěděl, která z obou situací nastane.

Po absolvování testu jsme vyzvali pokusné osoby, aby uvedly některé okolnosti, které jim na základě subjektivní úvahy mohly usnadnit zapamatování jednotlivých vět, nebo je zkomplikovat. Tento úkol byl dobrovolný. Své připomínky uvedla více než polovina probandů a zahrnuli jsme je proto do celkového hodnocení faktorů majících vliv na zapamatování (viz níže).

Celkem jsme získali záznamy osmi vět od 206 probandů. Záznamy, tedy výstupy krátkodobého zapamatování, jsme porovnali s původním zněním věty. Pro prvotní účel experimentu byly výsledky zakódovány na děrné štítky a dále zpracovány s použitím počítače EC 1040. Takto získané výsledky byly dále podrobeny statistickému zpracování.

Pro účely našeho článku jsme se opřeli pouze o záznamy jedné z testovaných vět. Tyto záznamy jsme porovnávali s původní verzí věty. Jako dílčí vodítko nám posloužily i některé statistické údaje pro tuto větu.

Pokud jde o interferující činitele, zvolili jsme je proto, že jsme se snažili zabránit tomu, aby testované věty vstoupily do dlouhodobé paměti.[2] Vzhledem k možnostem krátkodobé paměti jsme formulovali i některá výše uvedená kritéria experimentu.

Před vlastní prezentací záznamů testované věty se zmíníme o některých obecných faktorech, které ovlivňují zapamatování. Soustředíme se hlavně na činitele promítající se do zapamatování verbálního materiálu. V mnohém jsme mohli čerpat z klasických experimentů týkajících se zapamatování, počínaje experimenty Ebbinghausovými (1885), Rubinštejnovými (1967) až po Szewczukovy (1968), Kurczové (1976) atd., které ukázaly, že na zapamatování určitého materiálu má vliv řada mnohdy nesourodých faktorů. Koincidují v něm faktory související s psychofyzickou stránkou osobnosti, která se podrobuje experimentu, dále faktory vyplývající z prostředí, ve kterém se zapamatování realizuje, ale zejména charakter samého materiálu, [130]který do paměti vstupuje. V našem případě jde o materiál verbální, který má řadu specifických rysů, které mohou zapamatování usnadnit nebo je i znesnadnit.

Nejprve uvedeme faktory, jež probandi označili jako hlavní činitele, které zapamatování jednotlivých vět ovlivnily.

Jako činitele s negativním vlivem na zapamatování byly uváděny různé interferující činitele; to však bylo do jisté míry i vlastním záměrem testu. U probandů často docházelo k nadměrnému zdůraznění subjektivních pocitů. Ve skutečnosti interference byla jen taková, že si proband nemohl větu opakovat, a tím se jí naučit. Do krátkodobé paměti, v níž se mělo vybavení realizovat, interference většinou nezasahovala. Někdy se však zapamatování jednotlivých slov v rámci téže věty navzájem negativně ovlivňovalo. Docházelo pak k různým kontaminacím, o nichž se dále ještě přesvědčíme.

Dalšími, relativně nejčastějšími činiteli byly ty, které bychom souhrnně zařadili do kategorie — celkový charakter věty. V rámci této kategorie se objevovaly následující připomínky probandů: „Obecnější věty se pamatovaly lépe“, „Jednoduchá slova se pamatovala lépe, těžká hůře“, „Špatně jsem si pamatoval, kde byla jména nebo konkrétní věci“ atd.

Při hodnocení těchto připomínek si musíme uvědomit, že všechny věty byly konstruktové. Byly sestaveny podle kritérií uvedených výše, a proto se zdály probandům neobvyklé. I když jsme se snažili volit takové věty, jejichž význam by u interpretů nevyvolával specifické reakce, zejména aby neevokovaly emoce, přece jen se tento záměr v několika případech nezdařil. Když srovnáme výpovědi jednotlivých pokusných osob, zjistíme, že jsou často protichůdné. Co u jednoho zapamatování usnadnilo, u druhého naopak zapamatování zkomplikovalo.

Jako další faktor, který se promítl do zapamatování věty, uváděli probandi slovosled. Někdy se jim zdál náš slovosled nepřirozený, a proto si zvolili vlastní pořádek slov. — V pozadí faktorů, které interpreti uváděli, byla dále závislost zapamatování slova na jeho umístění ve větě. Někteří probandi preferovali postavení slova na začátku věty, jiní naopak na konci věty.

Dále se probandi vyjadřovali k rozdílnosti délky vět: U delších vět prý zapamatování bylo obtížnější. Tento faktor je třeba považovat za značně zkreslený, neboť všechny věty byly sestaveny tak, aby obsahovaly osm plnovýznamových slov. Rozdílné chápání délky vět bylo tedy zřejmě podmíněno pouze počtem slabik u jednotlivých slov anebo počtem neplnovýznamových slov, čímž se však věty vzájemně rovněž výrazněji nelišily. Za další faktory považujeme pragmatické aspekty, těmi se však budeme podrobněji zabývat při analýze naší věty.

Při formulaci přehledu činitelů ovlivňujících verbální zapamatování jsme vzali v úvahu nejen poznatky získané experimentem, ale také studiem literatury zabývající se touto problematikou. Dospěli jsme k závěru, že mezi nejfrekventovanější činitele, které mají vliv na zapamatování verbálního materiálu, patří: kontextové opory,[3] porozumění, strukturovanost verbálního materiálu a s ní související pořádek slov, frekvence slov, synonymičnost a významová blízkost, akustická podobnost, asociační dispozice slov, emocionální náplň slov, sekvenční závislost apod. Tyto činitele ukazují, že všechny faktory participující na zapamatování věty mají tyto aspekty: a) pragmatické, b) sémantické, c) formální.

V tomto příspěvku budeme studovat zapamatování jedné z osmi vět, které tvořily náš materiál, a to:

Při umělém osvětlení si po několika hodinách pravidelně stěžoval na bolesti očí.

[131]Tuto větu jsme zvolili vzhledem k její všestranné reprezentativnosti. Byly v ní — na rozdíl od vět ostatních — průměrně stejně zaznamenány její jednotlivé členy. Ani dodatečné připomínky probandů neukazovaly na nějaké faktory, které by mimořádně, ať pozitivně, či negativně, ovlivnily její zapamatování.

Zaznamenanou větu jsme podrobili segmentaci, při níž nešlo o tradiční syntaktický rozbor věty, i když naše segmentace se s ním v mnohém shoduje. Opírá se zejména o sémantiku a pracujeme v ní s jednotkami, které bychom označili jako „globální sémantické spojení“. Jde o jednotky v zásadě psychologické, ke kterým jsme dospěli porovnáním jednotlivých chybných záznamů věty.

Analyzovanou větu jsme si tedy pro naše pracovní účely rozčlenili na čtyři segmenty takto:

— Při umělém osvětlení — (si) po několika hodinách - pravidelně — stěžoval — na bolesti očí. —

Jak je ze zápisu patrno, v rámci segmentu — po několika hodinách - pravidelně — jsou zahrnuty dva subsegmenty: - po několika hodinách - a - pravidelně -. Toto rozčlenění dále odůvodníme.

Jako první jsme v analyzované větě vydělili segment při umělém osvětlení, který fakultativně rozvíjí slovesný děj. V našem případě je tato podmínka těsněji spojena s významem obligatorního participantu na bolesti očí, který je v intenčním poli predikátu, než s vlastním slovesným dějem. Tyto dva participanty jsou v podstatě ve vztahu příčiny a následku. O tom se snadno přesvědčíme, analyzujeme-li chyby pokusných osob, když bylo sloveso stěžovat si vynecháno. Z významu celé věty se ukazuje, že náš první segment má poměrně závažnou úlohu; to by nám jeho syntaktická funkce — příslovečného určení podmínky — mohla utajit.

První segment byl zaznamenán takto:

při umělém	osvětlení
při 0	osvětlení
při 0	světle
při špatném	osvětlení
při prudkém	osvětlení
při silném	světle
při plném	osvětlení
při úplném	světle
při silné intenzitě	světla
při neúměrném	rozsvícení

První dva případy postrádají informaci o druhu osvětlení, proto jsme je oddělili. Absence atributu byla patrně způsobena tím, že proband věděl, že jde o jisté osvětlení, ale nemohl si vzpomenout na jeho druh, a proto neuvedl žádný.

Ostatní spojení zahrnují negativní hodnocení osvětlení; to je patrně způsobeno hlavně tím, že se v mysli probandů usouvztažnila podmínka/příčina s následkem nebo pouze sama zkušenost s umělým osvětlením měla vliv na volbu těchto atributů. Negativní hodnocení osvětlení většinou vyplývá z hodnocení jeho neúměrné intenzity, která často bývá příčinou negativních vlivů světla. To se ukazuje i na slovech, kterými pokusné osoby nahrazovaly substantivum osvětlení. Užití synonyma světlo místo osvětlení považujeme v daném případě za zcela adekvátní. Pouze v případě, kdy substantivum osvětlení bylo nahrazeno substantivem rozsvícení, dochází k jistému významovému posunu, avšak ani ten není příliš závažný. V podstatě lze všechny tyto náhrady označit jako ekvivalentní k původnímu zadání, tj. substantivu osvětlení.

[132]Stranou ponecháme dva případy, kdy si proband uvědomoval, že děj nastal za nějaké podmínky, ale na její konkrétní obsazení měla vliv kontaminace se segmentem z jiné věty: při návštěvě, při pravidelném plavání. V druhém případě je určení formálně nepozměněno, ale lexikálním obsazením se stává význam věty nesmyslný.

Druhý segment — po několika hodinách pravidelně — zahrnuje dva subsegmenty. Subsegment po několika hodinách určuje interval, po němž děj nastal, subsegment pravidelně kvantifikuje děj za uvedených podmínek. Tyto dva subsegmenty jsme pojali jako segment jeden jednak proto, že oba obsahují časová určení, jednak proto, že probandi si je většinou uvědomovali jako jedinou jednotku. V chybných záznamech nahrazovali často obě spojení jediným. V našem přehledu jsme případ zařadili k tomu subsegmentu, k němuž měl významem blíže. Stranou zatím necháme kontaminace s jinými segmenty. Záznamy druhého segmentu vypadaly takto:

po několika hodinách	pravidelně
0	obvykle
0	často
0	několikrát
za nějakou dobu	0
po krátké době	neustále
0	už dlouho
po delší době	příliš často

Nejvíce probandů nahrazovalo celé spojení výrazy obvykle a často. Význam výrazu obvykle je synonymem k výrazu pravidelně; obvyklý jev se vyskytuje pravidelně. I výraz často je velmi blízký původnímu, přináší rovněž obdobnou kvantifikací děje. Užití výrazu několikrát přináší jisté omezení, tj. přesně neurčený, nevelký počet výskytu děje. Časové určení za nějakou dobu označuje větší míru nepřesnosti v udání časového intervalu ve srovnání s původním, stejně jako určení po krátké době. To naznačuje, že interval byl krátký a navíc i kvantifikuje interval výrazem neustále, čímž se vyjadřuje nepřerušené opakování daného časového intervalu. Směrem ke kontinuálnímu průběhu posouvá děj výraz už dlouho. Výraz po delší době příliš často ve své první části časový interval vzhledem k původnímu prodlužuje, zatímco u druhé části zdůrazňuje nadměrnou kvantifikaci děje. Souhrnně lze říci, že u žádného náhradního výrazu nedošlo k takové významové změně, že by se časové určení stalo nesrozumitelným, popř. mělo kontrastní význam vzhledem k významu původnímu. Docházelo jen k dílčím významovým posunům.

Určení podmínky a času bylo uváděno takto:

při umělém osvětlení	po několika hodinách pravidelně
po osvětlení
po umělém osvětlení
po neustálém rozsvícení
při pravidelném osvětlení
po dlouhodobém osvětlení
při dlouhém rozsvícení
při několikanásobném osvětlení
při dlouhém čtení

Samostatně jsme uvedli ta náhradní spojení, která vznikla kontaminací obou určení, podmínky, za níž děj nastal, a času. První dvě spojení převzala z časového určení pouze předložku po. Náhrada výrazem po neustálém rozsvícení navíc obsahuje [133]kvantifikaci podmínky. Stejně tak spojení při pravidelném osvětlení místo kvality osvětlení udává jeho kvantifikaci. Všechny uvedené náhradní výrazy i ostatní mají to společné, že tvarem zachovávají podobu prvního segmentu, kdežto význam při kvalifikaci osvětlení přebírají od segmentu druhého. Mohlo by to být způsobeno tím, že krátkodobé zapamatování má tendenci zachovávat původní formu výrazu. Zbývající náhradní výrazy obsahují s různou mírou přesnosti informaci o intervalu, po němž děj nastal. Poslední výraz při několikanásobném osvětlení vyjadřuje i opakovanou míru osvětlení i intenzitu osvětlení, proto by jej bylo možno uvést i mezi náhradními výrazy bez kontaminace se segmentem druhým. Stranou stojí náhrada při dlouhém čtení; proband v ní podává informaci o činnosti, která podle něho při osvětlení probíhala. Tuto činnost patrně pokládá za závažnější příčinu bolestí očí než osvětlení samo, a proto toto spojení vytlačilo spojení původní.

Třetím segmentem, který jsme v naší větě vydělili, je predikátové sloveso stěžovat si. 75 % probandů je zaznamenalo správně; to se u jiných segmentů nestalo. V této skutečnosti bychom mohli spatřovat potvrzení centrální úlohy predikátu i v rámci krátkodobého zapamatování. Dále bychom mohli vyslovit domněnku, že si proband fixuje v paměti nejprve predikát, potom podle závažnosti další participanty, které význam predikátu implikuje. Je však otázkou, zda charakter krátkodobého zapamatování mohl probandovi umožnit, aby provedl tuto organizaci větné struktury. — Pokud probandi sloveso neuvedli, šlo ve velké míře o ty, kteří z dané věty nezaznamenali ani jediný segment.

Vyskytlo se poměrně málo případů, kdy probandi nahradili sloveso stěžovat si slovesem jiným. Tito probandi pak změnili celou strukturu věty. Uchovali v ní původní příčinu a následek a vyjádřili je v predikátu samém. Šlo o tyto typy náhrad: 

Při umělém osvětlení ho bolely oči.

Při umělém osvětlení měl bolesti očí.

Další náhrady slovesa byly většinou stejného charakteru.

Poslední segment — na bolesti očí — byl zaznamenán takto: 

na bolesti	očí
na bolení	očí
na bolesti	v očích
na bolest	očí
na bolesti	hlavy
0	na oči
na bolesti	v uších

První tři výrazy jsou významově téměř shodné. U segmentu, kdy místo výrazu oči je uveden výraz hlava, dochází k významovému posunu, avšak věcně pochopitelnému, protože umělé osvětlení může rovněž vyvolat bolesti hlavy. V případě, kdy za celý segment byla uvedena náhrada na oči, je hlavní význam, který přináší segment, rovněž v podstatě zachován. Poslední náhradní výraz v uších je však vzhledem k příčině chybný.

Zvlášť pak uvádíme případy, v nichž substantivum bolest bylo nahrazeno slovesem (většinou bolet) se subjektem oči nebo jiným významově blízkým opisem:

oči bolely

bolí oči

bolely mu oči

že ho bolí oči

měl bolesti hlavy

musel protřít oči

[134]Všechny tyto výrazy představují izolované fragmenty původní věty. Je tedy patrno, že jejich autoři považovali za nejvýznamnější z celé věty důsledek. V posledním případě byl určen jiný důsledek, nutnost protřít si oči. Vzhledem k příčině je i tato náhrada věcně možná.

 

V našem příspěvku jsme se pokusili na jedné větě ukázat sémantická pole jednotlivých segmentů věty. Pole byla stanovena paměťovým testováním dané věty. Snažili jsme se objasnit základní mechanismy posunů v sémantických polích a jejich strukturace za jistých okolností. Je pochopitelné, že v naší ukázce nejde o vyčerpávající interpretaci sémantických odchylek. Jsme si vědomi, že náš přístup nebude jediným možným, že se v některých případech bude nabízet i několik alternativních řešení, a proto se mnohdy může stát, že se naše stanovisko nebude shodovat s hodnocením jiných posuzovatelů. Další analýza by však vyžadovala studium motivací vzhledem k aspektům pragmatickým a formálním.

 

LITERATURA

 

EBBINGHAUS, H.: Über das Gedächtnis. Untersuchungen für experimentelle Psychologie. Leipzig 1885.

FIRBAS, J.: A functional view of “Ordo naturalis”. Wassenaar, The Netherlands 1974.

FIRBAS, J.: K problematice tématu výpovědi. In: Tekst. Język. Poetyka. Red. M. R. Mayenowa. Wrocław 1978, s. 29—46.

FIRBAS, J.: Úvaha o Ertlově pojetí českého slovního pořádku. SPPFBU, A 27, 1979, s. 187—196.

FIRBAS, J.: Ke konfrontačním studiím o aktuálním členění větném. SPPFBU, A 28, 1980, s. 19—28.

KURCZ, I.: Psycholingwistyka. Warszawa 1976.

LINHART, J.: Činnost a poznávání. Praha 1976; rec. v SaS, 38, 1977, s. 248—250.

RUBINŠTEJN, S. L.: Základy obecné psychologie. Praha 1967.

SZEWCZUK, W.: Psychologie zapamatování. Praha 1968.

ŠÍPOŠ, I.: Pamäť a znovupoznanie. Bratislava 1977.

 

R É S U M É

Semantic shifts in sentence recall

The article is an attempt to show a dependency of short-term memory upon sentence semantics. The interpretation is based on the experiment: 206 probands repeated a sentence from the taped test and recalled its parts. The shifts from the given sentence have, in our opinion, semantic reasons and built up semantic fields. We assessed these fields on the basis of reproduction of the sentence by subjects tested. We tried to explain the fundamental mechanisms of their structuration under certain circumstances. Our research does not represent the only possible way of interpretation. Number of alternative explanations can be made by further analysis of motivation and pragmatical aspects of the responses given.

Slovo a slovesnost, volume 45 (1984), number 2, pp. 128-134

Previous Ladislav Nebeský: Znovu o jazyce matematického textu

Next Jan Kořenský: Pojednání o dialektice a obecné problémy jazykovědy