Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Mezinárodní pocta prof. M. Alineimu

Pavel Jančák, Jan Petr

[Chronicles]

(pdf)

Международный почет профессору М. Алинеи / International honours for Professor M. Alinei

Spolupracovníci Evropského jazykového atlasu (Atlas Linguarum Europae, dále ALE) připravili u příležitosti 60. narozenin současného (od r. 1982) předsedy mezinárodní redakce pro jeho vydávání a zpracování dvousvazkový sborník, jímž chtěli uctít jeho dosavadní vědeckou a vědeckoorganizační činnost. Dosud vyšel první svazek sborníku pod názvem Aspects of language. Studies in honour of Mario Alinei. Volume I. Geolinguistics (Amsterdam - Rodopi 1986, 404 s.), druhý svazek pod ohlášeným názvem Theoretical and applied semantics má být vydán v r. 1987. Podle předběžného obsahu je zaměřen především na teoretickou a aplikovanou sémantiku.

M. Alinei se narodil 10. 8. 1926 v Turínu, studoval italskou literaturu na univerzitě v Římě, od r. 1959 působí na univerzitě v Utrechtu, nejprve jako asistent, nyní jako profesor italského jazyka a literatury. V r. 1982 po odchodu A. Weijnena, iniciátora a prvního předsedy redakční rady pro vydávání ALE, se ujal vedení tohoto lingvistického díla. Od r. 1975 se stal místopředsedou redakční rady ALE. Od r. 1980 je také hlavním redaktorem a zakladatelem časopisu Quaderni di Semantica. Široký okruh jubilantových vědeckých zájmů dokumentuje úplná bibliografie jeho uveřejněných prací, která je zařazena do I. svazku sborníku (s. XV-XXX). Obsahuje práce (většinou romanistického zaměření) etymologické, synchronní a diachronní sémantické, lexikografické a lexikologické, jazykově zeměpisné (zvláště lexikální), sociolingvistické, pojednání o využití počítačů při tvorbě slovníků (je mj. autorem retrográdního slovníku italštiny zpracovaného pomocí strojů na děrné štítky, 1962) a další (např. o vývoji totemismu a o magických zvířatech v italských nářečích).

V úvodní stati sborníku P. Ivić poukazuje na to, že Alineiho práce se vyznačují nejen odbornou kvalitou, ale také mimořádně vysokou mírou originality. M. Alinei sám se považuje za strukturalistu v obecném slova smyslu; kromě jazykovědy se odborně zabývá i antropologií, kulturními dějinami a literaturou. Ve svých pracích sleduje často vztah slovního pojmenování a pojmenovaného jevu a vazby slova a jeho uživatele, člověka. Do koncepce ALE vnesl některé inovace a do map, které zpracoval (‚duha‘ a ‚lasička‘), promítl sémantická motivační hlediska. Také takto obohatil teorii a metodu kartografického zpracování dialektologických faktů.

I. svazek sborníku obsahuje 27 příspěvků od předních evropských lingvistů, spolupracovníků ALE. Mezi nimi jsou např. T. V. Gamkrelidze, G. A. Klimov, B. A. Serebrennikov, E. R. Tenišev, A. Weijnen, T. Itkonen, G. Tuaillon, N. G. Contossopoulos, L. Elmevik, E. P. Hamp, E. C. Polomé, R. Hildebrandt, D. Brozović a další. Všechny stati mají návaznost na ALE. To je zvláště výrazné v 2. části I. dílu sborníku věnované činnosti germanistického oddělení ALE, komentářům a zpracování map (např. názvů pro týden a některé jeho dny, studnu, kováře, kolébku, zetě, snachu, panenku, čarodějnici aj.).

Z bohaté tematiky příspěvků zde uvedeme ty, které považujeme za zajímavé z hlediska teorie dialektologie a obecné lingvistiky.

Někteří autoři se vracejí na základě zkušeností z přípravy map pro ALE k některým otázkám jeho obsahu a zpracování. Zdůrazňují mj., že se má atlas zaměřit na zkoumání vztahů mezi jazyky a úlohy, kterou sehrávají mimojazykové faktory při utváření nářečních pojmenování jevů v evropském měřítku. O nich se právem říká, že mohou různým způsobem křížit a protínat historicky vzniklé národní a jazykové hranice. V dalším příspěvku se teoreticky zdůvodňuje, že určování a vymezování vytvořených jazykových svazů je vlastně typologickou lingvistikou par excellence a že typologie jazykového svazu se může přínosným způsobem promítnout do další práce ALE. Jiný příspěvek pojednává o středoasijském svazu a sledují se v něm společné inovace šířící se z hlavního a druhotného centra. Obdobně metodicky je zaměřen příspěvek o kavkazském jazykovém areálu, pojednávající o vzájemných [344]vztazích geneticky příbuzných jazykových skupin kavkazských jazyků, o konvergenci geneticky příbuzných i nepříbuzných jazyků na Kavkaze a o starých stycích mezi nimi a jazyky starých civilizací Blízkého Východu. V rámci studia konvergentního procesu ve slovotvorbě se poukazuje na některé koncovky relačních adjektiv v zyrjanských a turkských jazycích, které shodně vznikly v důsledku využití staré přípony komitativu. Stať o ide. názvech pro jablko (divoce rostoucí i kultivované) vyúsťuje v závěry o životě a obživě Protoindoevropanů. Jeden příspěvek je zaměřen na některé germánsko-helénské lexikální ekvivalenty.

Na jednotlivé otázky dotazníku ALE se zaměřují stati o románském pojmenování pro švestku a čarodějnici, o skandinávských názvech pro vlastnost mělký (jako opak hluboký) a o etymologii angl. prawn zool. ‚garnát‘. V souladu s počítačovým zpracováním map ALE se také zvažuje možnost zavést automatizaci do etymologického třídění slov (tento navrhovaný postup se dokládá řadou výpisů z počítače).

V jednom příspěvku zazněl názor, že sociolingvistika je vedle genetické jazykovědy a lingvistické typologie autonomní vědou, zatímco psycholingvistika, etnolingvistika, filozofie, sociologie, patologie atd. jazyka nejsou vědami autonomními, ale pomezními mezi lingvistikou a další příslušnou vědou. O sociolingvistice (nikoli o sociologii jazyka) se pak uvádí (s. 32), že „studuje fungování všech druhů idiomů ve všech typech lidských společenství a klasifikuje tyto idiomy nebo různé projevy jazyka podle kritérií svého vlastního předmětu studia“. Vedle toho pak genetická jazykověda, realizující se v rovině dialektologické a historickosrovnávací, zkoumá podoby a stupně vztahů příbuznosti mezi různými idiomy téhož původu nebo zjišťuje nepřítomnost těchto vztahů (a tím nepřítomnost společného původu). Typologická lingvistika pak zkoumá buď strukturní projevy v daném idiomu jakékoliv řady, anebo tytéž projevy ve skupině jazyků vymezené podle jakéhokoli kritéria (jde-li o kontrastivní metodu, mohou být zcela arbitrární), anebo ve všech živých i neživých jazycích. Deskriptivní jazykověda je pak v tomto pojetí pouze pomocnou disciplínou, přípravou pro typologickou lingvistiku.

Česká jazykověda, zastoupená v ALE Ústavem pro jazyk český ČSAV, se aktivně podílí na kolektivním zpracování ALE. V našem časopisu jsme již podali soubornou informaci o ALE (SaS, 47, 1986, s. 216—231) a ukázali jsme problematiku zpracování motivační mapy rampouch (SaS, 47, 1986, s. 264—283) v celoevropském měřítku. Pracovnímu kolektivu autorů všech map ALE průběžně poskytujeme lingvisticky vyhodnocený český nářeční materiál. V průběhu prací na atlase spolupracujeme v rámci slavistického oddělení ALE s dialektologickými středisky jiných zemí.

Sborník vydaný u příležitosti 60. narozenin předsedy redakce ALE M. Alineiho je vítanou příležitostí teoreticky a faktograficky prohloubit toto jedinečné dílo evropské jazykovědy (vyšly již jeho dva díly map a komentářů) a zároveň ukázat širší odborné veřejnosti problematiku, kterou obsahuje jeho příprava a vlastní zpracování. V tomto smyslu, kromě zasloužené pocty jubilantovi, sborník Aspects of language plní své odborné a společenské poslání a nepochybně bude se zájmem přijat lingvisty v evropských i mimoevropských zemích.

Slovo a slovesnost, volume 48 (1987), number 4, pp. 343-344

Previous Iva Nebeská: Ke klasickému pojetí normy v české lingvistice (K vývoji pojetí některých základních lingvistických pojmů a termínů)

Next Emanuel Michálek: Monografie o jmenných kompozitech v češtině