dalaman airport transfers
Časopis Slovo a slovesnost
en cz

K některým transformacím podřadného složitého souvětí

Josef Štěpán

[Articles]

(pdf)

К некоторым трансформациям сложноподчиненного предложения осложненного типа / On some transformations of a subordinate multiple complex sentence

0. Cílem tohoto příspěvku je zabývat se dílčím systémem syntaktické roviny spisovné češtiny. Tím je podřadné složité souvětí, tj. souvětí, které vedle jedné hlavní věty má dvě vedlejší, popř. více vět vedlejších. U takového souvětí rozlišujeme v jazykovém systému tři základní typy: (1.) souvětí, v němž na hlavní větě závisí vedlejší věta prvního stupně závislosti, na ní dále řetězcovitě vedlejší věta druhého stupně závislosti atd. (je to souvětí s řetězcovou závislostí vedlejších vět); (2.) souvětí, ve kterém na hlavní větě závisí věty vedlejší dvě nebo více těchto vět, a to prvního stupně závislosti souřadně spojené (jde o souvětí se souřadně spojenými vedlejšími větami), a (3.) souvětí, v němž na hlavní větě závisí dvě vedlejší věty prvního stupně závislosti, které nejsou ve vzájemném syntaktickém vztahu (souvětí s vedlejšími větami bez syntaktického vztahu).

Chceme se věnovat pouze prvním dvěma typům podřadného složitého souvětí; budeme se zabývat transformacemi některých podřadných složitých souvětí s řetězcovou závislostí vedlejších vět v podřadná složitá souvětí se souřadně spojenými vedlejšími větami, např.

(1) Přesvědčil ho, že ubytování kapely v nemocnici není trvale možné, zatímco při jejím umístění na blízkém alexandrovském dvoře se nic neztratí (Kratochvíl 347)[1] → (1′) Přesvědčil ho, že ubytování kapely v nemocnici není trvale možné, ale že při jejím umístění na blízkém alexandrovském dvoře se nic neztratí.

Půjde o to nalézt taková souvětí s řetězcovou závislostí vedlejších vět, jejichž syntagmatickou strukturu lze změnit na syntagmatickou strukturu souvětí se souřadně spojenými vedlejšími větami, aniž při tom dojde ke změně věcného obsahu souvětí. Takovým transformacím nebyla u nás dosud věnována pozornost. Vždy šlo o víceméně samostatnou analýzu souvětí s řetězcovou závislostí (Štěpán, 1977) a souvětí se souřadně spojenými vedlejšími větami (Bergerová, 1983).

 

1. Na výše uvedeném souvětí (1) vyložme syntagmatickou strukturu výchozího souvětí s řetězcovou závislostí vedlejších vět a transformovaného souvětí se souřadně spojenými vedlejšími větami. Syntagmatická struktura složitého souvětí s řetězcovou závislostí dvou vedlejších vět má dva syntaktické vztahy závislosti: vztah mezi hlavní větou Přesvědčil ho a vedlejší větou 1. stupně závislosti že ubytování kapely v nemocnici není trvale možné a vztah mezi touto vedlejší větou a vedlejší větou 2. stupně závislosti zatímco při jejím umístění na blízkém alexandrovském dvoře se nic neztratí. Naproti tomu syntagmatická struktura transformovaného souvětí se dvěma souřadně spojenými vedlejšími větami má tři syntaktické vztahy: dva syntaktické vztahy závislosti a jeden syntaktický vztah souřadnosti; zatímco vztah mezi hlavní větou a vedlejší větou 1. stupně závislosti zůstává při transformaci zachován jako syntaktický vztah závislosti (viz výše 1 a 1′), další dva syntaktické vztahy se vytvářejí nově za jistých předpokladů, o nichž pojednáme níže v oddílech 2 a 3. Původní vedlejší věta 2. stupně závislosti zatímco při jejím umístění na [17]blízkém alexandrovském dvoře se nic neztratí v souvětí s řetězcovou závislostí vedlejších vět se přehodnocuje na vedlejší větu 1. stupně závislosti že při jejím umístění na blízkém alexandrovském dvoře se nic neztratí v souvětí se souřadně spojenými vedlejšími větami a nabývá nově jednak pomocí spojky že syntaktického vztahu závislosti přímo k hlavní větě, jednak pomocí spojky ale syntaktického vztahu souřadnosti k vedlejší větě 1. stupně závislosti.

Najít předpoklady transformovatelnosti složitého souvětí s řetězcovou závislostí vedlejších vět v složité souvětí se souřadně spojenými vedlejšími větami není jednoduché. Může to však mít význam nejen pro výklad vztahů mezi jednotlivými typy podřadného složitého souvětí v jazykovém systému, ale i pro popis fungování souvětí v jazykovém projevu: složité souvětí s řetězcovou závislostí má těsnější větnou stavbu než souvětí se souřadně spojenými vedlejšími větami. To se pak zřejmě projevuje i stylisticky — jako sevřenost, lapidárnost textu apod. Někdy právě sevřenost vede k menší srozumitelnosti, srov. níže doklad (2) aj.

 

2. Změna syntagmatické struktury složitého souvětí s řetězcovou závislostí na syntagmatickou strukturu souvětí se souřadně spojenými vedlejšími větami se diferencuje i frekvenčně. Nejfrekventovanějším typem je souvětí s řetězcovou závislostí, v němž vedlejší věta 1. stupně závislosti je uvozena podřadicím spojovacím výrazem že (Štěpán, 1987, s. 288).

Abychom mohli souvětí s řetězcovou závislosti dvou vedlejších vět transformovat na souvětí se souřadně spojenými vedlejšími větami, musí být splněny tyto dvě podmínky: (1.) vedlejší věta 1. stupně závislosti výchozího souvětí musí být uvozena spojovacím výrazem že; (2.) vedlejší věta 2. stupně závislosti výchozího souvětí by měla mít s větou transformovanou ve vedlejší větu 1. stupně závislosti v souvětí se souřadně spojenými vedlejšími větami společný sémantický prvek: bývá to význam odporovací (viz níže 2.1.) a význam slučovací (2.2.).

2.1. Na souvětí se souřadně spojenými vedlejšími větami v odporovacím vztahu jsou transformovatelná některá složitá souvětí s řetězcovou závislostí, v nichž vedlejší věta 2. stupně závislosti vyjadřuje protikladný souběžný děj, srov. níže doklady (2), (3), (4). Podmínkou ovšem je, že věta hlavní obsahuje sloveso s významem ‚sdělovat‘ nebo ‚vnímat, myslit‘ a potom vedlejší věta prvního stupně závislosti s že je větou obsahovou.

Protikladný souběžný děj vyjadřují v češtině vedlejší věty se spojkami zatímco a kdežto. Závisí-li tyto věty jako vedlejší věty 2. stupně závislosti na vedlejší větě 1. stupně závislosti s že a je-li v hlavní větě sloveso s významem ‚sdělování, vnímání a myšlení‘, lze pak toto souvětí s řetězcovou závislostí vedlejších vět transformovat v souvětí se souřadně spojenými vedlejšími větami, jež jsou v odporovacím poměru, srov. doklad, v němž je nevhodně užito spojovacího výrazu kdežto:

(2) Poznal, že jeho myšlenky jdou mezi klapkami, kdežto myšlenky Hudce „policajta“ se rozbíhaly bez hranic (Majerová 279) → (2′) Poznal, že jeho myšlenky jdou mezi klapkami, ale že myšlenky Hudce „policajta“ se rozbíhaly bez hranic.

Na souvětí se souřadně spojenými vedlejšími větami v odporovacím vztahu jsou transformovatelné věty s kdežto i tehdy, jsou-li vedlejší větou 3. stupně závislosti, srov.:

(3) Všem bylo jasno, že se každé neštěstí snáze unese, drží-li všichni pohromadě, kdežto všichni budou ztraceni, půjde-li každý na svou pěst (Kaplický 229) → (3′) Všem bylo jasno, že se každé neštěstí snáze unese, drží-li všichni pohromadě, ale že všichni budou ztraceni, půjde-li každý na svou pěst.

[18]Transformovatelná je i vedlejší věta 2. stupně závislosti se zatímco, která regresívně rozvíjí vedlejší větu s že, takže vzniká kontaktní dvojice že zatímco různovětných podřadicích výrazů (Štěpán, 1973), srov.:

(4) Zřejmě jen těm nejzasvěcenějším neuniklo, že zatímco Slovan a Bohumín prohrály jednou, Prievidza dvakrát a Martin dokonce třikrát, zůstala nula na kontě porážek jedině — Baníku Most! (Lidová demokracie) → Zřejmě jen těm nejzasvěcenějším neuniklo, že Slovan a Bohumín prohrály jednou, Prievidza dvakrát a Martin dokonce třikrát, ale že jedině Baníku Most zůstala na kontě porážek nula!

2.2. Na souvětí se souřadně spojenými vedlejšími větami ve slučovacím vztahu jsou transformovatelné jednak nepravé vztažné věty s což (2.2.1.), jednak věty vedlejší uvozené spojkou aniž (2.2.2.).

2.2.1. Nepravá věta vztažná s což jako vedlejší věta 2. stupně závislosti syntakticky závisí na vedlejší větě s že. Věta hlavní obsahuje sloveso ‚mluvení, myšlení, vnímání‘, poslední věta transformovaného souvětí musí obsahovat odkazovací výraz to; ten se vztahuje k celému předcházejícímu podřadnému souvětí, podobně jako ve výchozím souvětí věta s což se vztahovala ke svému předcházejícímu souvětí v řetězcové závislosti, srov.:

(5) Leutnant prohlásil velkoryse, že je Artur Strousberg, což je totéž jako berlínský Rotschild (Branald 214) → (5′) Leutnant prohlásil velkoryse, že je Artur Strousberg a že je to totéž jako berlínský Rotschild.

Chápeme-li větu s což jako komentář autorský, pak ji nelze transformovat.

Věta hlavní však sloveso ‚mluvení, myšlení a vnímání‘ obsahovat nemusí a přesto je věta s což transformovatelná na vedlejší větu souřadně připojenou slučovacím vztahem a výrazem to k předcházejícímu podřadnému souvětí, srov.:

(6) Poklonil se před Konstancí až k zemi, že skoro zavrávoral, což oba rozesmálo (Koval 389) → (6′) Poklonil se před Konstancí až k zemi, že skoro zavrávoral a to oba rozesmálo.

2.2.2. Vedlejší věta s aniž jako vedlejší věta 2. stupně závislosti syntakticky závisí na vedlejší větě s že a má platnost věty nerealizovatelných okolností (Svoboda, 1972). Základní podmínkou transformovatelnosti složitého souvětí s řetězcovou závislostí obsahující větu s aniž v souvětí se souřadně spojenými vedlejšími větami ve slučovacím poměru je to, že vedlejší věta s aniž musí mít stejný podmět jako řídící vedlejší věta s že:

(7) To znamená, že se zajatí důstojníci přestěhovali v noci, aniž by se o tom zmínili (Kratochvíl 247) → (7′) To znamená, že se zajatí důstojníci přestěhovali v noci a že se mu o tom nezmínili.

Při změně vedlejší věty 2. stupně závislosti s aniž ve vedlejší větu 1. stupně závislosti musí být jednak změněno kladné sloveso na záporné, jednak se kondicionál mění na indikativ, protože v řídící vedlejší větě s že kondicionál není.

Je-li kondicionál ve vedlejších větách druhého i prvního stupně závislosti souvětí s řetězcovou závislostí, zůstává zachován i v transformovaném souvětí se souřadně spojenými vedlejšími větami. V obou vedlejších větách musí být ovšem zase stejný podmět:

(8) Pohled na ni mě přesvědčoval, že bych za určitých okolností byl schopen opravdu zahořet pro ženu a být k ní snad i vřelý a vlídný, aniž bych si činil násilí (Havlíček 116) → (8′) Pohled na ni mě přesvědčoval o tom, že bych za určitých okolností byl schopen opravdu zahořet pro ženu … a že bych si nečinil násilí.

 

3. Dosud jsme se zabývali transformacemi souvětí s řetězcovou závislostí, v němž vedlejší věta 1. stupně závislosti byla uvozena nejfrekventovanějším podřadicím [19]spojovacím výrazem že. Bývá však uvozena i rovněž poměrně frekventovanými spojovacími výrazy aby, který, když, jak atd. Transformovat lze takovou vedlejší větu s aniž druhého stupně závislosti, která má stejný podmět s vedlejší větou 1. stupně závislosti.

Častá bývá zvláště vedlejší věta 1. stupně závislosti se spojovacím výrazem aby. O souvětí Nesluší se, abys vešel, aniž bys pozdravil a o jeho transformaci v souvětí Nesluší se, abys vešel a (abys) nepozdravil psal již F. Trávníček (1943). Ten uvádí, že věta s aniž je větoslovně stejnorodá jako věta s aby. Dodáváme, že právě to je důvod pro transformaci. Vedlejší věta 2. stupně závislosti s aniž dělá v jazykové praxi potíže, někteří uživatelé nesprávně užívají kondicionálu místo indikativu apod. Věta s aniž je dvojího typu:

(a) Ve větě s aniž je kondicionál, pak větu s aniž lze transformovat ve vedlejší větu prvního stupně závislosti, která je v souřadném slučovacím poměru k větě s aby, přičemž její kladné sloveso se mění v záporné:

(9) Nebyla s to, aby pověděla tři slova, aniž by odkašlala (Čapek-Chod 360) → (9′) Nebyla s to, aby pověděla tři slova a (aby) neodkašlala.

(b) Ve větě s aniž není kondicionál, pak tuto větu nelze transformovat na větu souřadně připojenou k větě s aby; věta s aniž se totiž mění na větu hlavní, která je v souřadném slučovacím poměru k celému předcházejícímu podřadnému jednoduchému souvětí. Při transformaci se kladné sloveso opět mění na záporné:

(10) Mladíkům není právě nevyhnutelně třeba, aby si osvojili plus vědomostí z učebních knih, aniž potřebují poučení o tom a onom (Svatopluk 112) → (10′) Mladíkům není právě nevyhnutelně třeba, aby si osvojili plus vědomostí z učebních knih, a nepotřebují poučení o tom a onom.

Je-li vedlejší věta 1. stupně závislosti uvozena spojovacím výrazem který, pak transformací věty s aniž dostáváme vztah jednak slučovací, jednak odporovací. O slučovací vztah jde např. v souvětí:

(11) Potom poplácal docela po sousedsku tu ubohou Anku, která seděla, aniž se ještě kávy dotkla (Tilschová 71) → (11′) Potom poplácal docela po sousedsku tu ubohou Anku, která seděla a kávy se ještě nedotkla.

Odporovací vztah nacházíme v souvětí:

(12) Dovedla si znamenitě zahrávat s nadějemi, které probouzela, aniž kdy vážně pomyslila na jejich splnění (Majerová 59) → (12′) Dovedla si znamenitě zahrávat s nadějemi, které probouzela, ale na jejichž splnění nikdy vážně nepomyslila.

Podobně lze transformovat souvětí s řetězcovou závislostí v souvětí se souřadně spojenými vedlejšími větami tehdy, závisí-li vedlejší věta s aniž na dalších vedlejších větách prvního stupně závislosti, např. na vedlejší větě s když nebo s jak:

(13) Negativní efekt se může dostavit, když těsně po zlomu nastoupí reduplikace chromozómu (tvorba chromatid), aniž by ještě proběhlo znovunapojení (Štark 116) → (13′) Negativní efekt se může dostavit, když těsně po zlomu nastoupí reduplikace chromozómu a když ještě neproběhne znovunapojení.

(14) Viděl, jak jeho padesát jezdců zuřivě bodá koně do slabin a uhání pryč o překot, aniž se kdo z nich stará o velitele (Kaplický 540) → (14′) Viděl, jak jeho padesát jezdců … uhání pryč o překot a jak se nikdo z nich nestará o velitele.

 

4. Závěr. Pokusili jsme se transformacemi dokázat, že stejný myšlenkový obsah lze v jisté situaci vyjádřit kompaktnější větnou stavbou složitého souvětí s řetězcovou závislostí vedlejších vět, v jiné situaci volněji složitým souvětím se souřadně [20]spojenými vedlejšími větami. Je to možné jen u takových vedlejších vět 2. stupně závislosti, které jsou uvozeny spojovacími výrazy zatímco, kdežto, což a aniž. Svědčí to o specifičnosti těchto spojovacích výrazů; vedle základního rysu hypotaktičnosti mají průvodní rys parataktičnosti.

 

LITERATURA

 

BERGEROVÁ, R.: K otázce hypotaktických spojovacích výrazů v složeném souvětí s jedním koordinačním vztahem mezi vedlejšími větami. SaS, 44, 1983, s. 105—111.

SVOBODA, K.: Parataxe a hypotaxe z hlediska modální výstavby souvětí a z hlediska sledu vět. SaS, 22, 1961, s. 241—254.

SVOBODA, K.: Věty se spojkou aniž. NŘ, 55, 1972, s. 97—103.

ŠTĚPÁN, J.: Kontaktní dvojice různovětných podřadicích výrazů. AUC. Praha 1973, s. 153—165.

ŠTĚPÁN, J.: Složité souvětí s řetězcovou závislostí. AUC. Phil. Monogr. 66. Praha 1977.

ŠTĚPÁN, J.: K vývojovým procesům u spojovacích výrazů v současné češtině z hlediska kvantitativního. SaS, 49, 1987, s. 284—291.

TRÁVNÍČEK, F.: Věty se spojkou aniž. SaS, 9, 1943, s. 13—19.

 

R É S U M É

On some transformations of a subordinate multiple complex sentence

Subordinate multiple complex sentences with the chain dependence of subordinate clauses may be — under certain conditions — transformed into subordinate multiple complex sentences in which subordinate clauses are in the relation of coordination. It can be realized on the condition only that in subordinate clauses of the second — degree — dependence the certain introductory connective expressions (zatímco-while, kdežto-whereas, což-which, aniž-without -ing) are used, for instance: To znamená, že se zajatí důstojníci přestěhovali v noci, aniž by se mu o tom zmínili To znamená, že se zajatí důstojníci přestěhovali v noci a že se mu o tom nezmínili.


[1] Excerpovali jsme tyto prameny: A. Branald: Král železnic, 1961; K. M. Čapek-Chod: Turbína, 1969; J. Havlíček: Neviditelný, 1966; V. Kaplický: Čtveráci, 1969; K. Koval: Mozart v Praze, 1958; J. Kratochvíl: Prameny, 1964; Lidová demokracie ze 16. 3. 1972; M. Majerová: Siréna, 1965; T. Svatopluk: Botostroj, 1964; O. Štark: Obecná genetika pro mediky I (učební text), 1973; A. M. Tilschová: Haldy, 1967.

Slovo a slovesnost, volume 51 (1990), number 1, pp. 16-20

Previous Věra Vlková: Příspěvek k analýze multiverbálních spojení typu provádět rekonstrukci

Next Alena Macurová: K aktualizaci výstavby textu a aktivizaci jeho recepce (Prostředky a postupy jednoho typu detektivní prózy)