Ladislav Nebeský šedesátiletý

Pavel Novák

[Kronika]

(pdf)

The 60th birthday of Ladislav Nebeský

Ladislav Nebeský, badatel jak v čisté matematice, tak v uplatňování matematických metod v lingvistice, dobrý autor Slova a slovesnosti, má letos dvojí jubileum: životní a autorské.

Narodil se 28. ledna 1937 v Jilemnici. Jeho otec, lékař, byl pro odbojovou činnost v r. 1940 zatčen a v r. 1942 v Plötzensee (Berlín) popraven. Po maturitě r. 1955 byl Nebeský přijat na pražskou matematicko-fyzikální fakultu na obor matematika, diplomovou práci psal z matematické statistiky. Koncem studií mu byl první lingvistickou četbou Úvod do jazykospytu (I) J. M. Kořínka (Bratislava 1948). V té době se dostal do kontaktu s lingvisty z tehdejšího odd. pro teorii strojového překladu při kat. českého jazyka, obecného jazykozpytu a fonetiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Po promoci r. 1960 byl nejprve zaměstnán jako inženýr asistent v ÚTIA ČSAV, avšak už v lednu r. 1962 začal pracovat ve zmíněném oddělení. Na pražské filozofické fakultě působí dodnes.

Do poloviny 60. let tvořil nerozlučnou dvojici s lingvistou a japanologem Jiřím Jelínkem, který před svou emigrací po invazi 1968 uveřejnil v SlavPrag, 7, 1965 a PSML, 1, 1966 dvě pozoruhodné studie o transformacích.

A je tomu 35 let – čtyři roky po zakladatelské stati O. S. Kulaginové (1958), o níž referovali A. a M. Jaurisovi v SaS, 21, 1960, s. 34–41 –, co debutoval článkem O jedné formalizaci větného rozboru (SaS, 23, 1962, s. 104–107). Ten měl nečekané štěstí: povšiml si ho I. I. Revzin, který o něm poslal dopis do redakce VJaz (1963, č. 2) a několikrát na něj později navázal. Článek pak vyšel v Revzinově překladu ve sb. Matematičeskaja lingvistika (Izd. Mir, Moskva 1964).

Nebeský uveřejnil v našem časopise 17 původních statí (ve čtyřech případech jako spoluautor), dva závažné články přehledové, o analytických modelech jazyka a o užití teorie grafů v lingvistice, a několik recenzí. Našlo zde aspoň částečný obraz vše, oč se v lingvistice a – šíře – v sémiotice zajímal.

Původní práce publikoval i v našich lingvisticky orientovaných sbornících, PBML, PSML, Linguistica Generalia, BRJaL, Phonetica Pragensia, Proceedings L(inguistics) P(honetics), SlavPrag a v NŘ.

Uplatněním matematických metod zasáhl do více oblastí lingvistiky. Jeho téměř desetiletá spolupráce s P. Sgallem vyvrcholila, ale neskončila společnou monografií P. Sgall et al. A Functional Approach to Syntax in Generative Description of Language (Elsevier, New York – London – Amsterdam 1969), do níž spolu s A. Goralčíkovou napsal 5. kapitolu (The Mathematical Formulation, srov. ještě PBML 18, 1972). Sgall se o Nebeském hned v počátcích spolupráce vyjadřoval velmi příznivě a uznale, oceňoval bystrý a nezatížený pohled mladého matematika.

Nebeský zároveň pokračoval ve výzkumu inspirovaném analytickými modely jazyka, kde některé jeho myšlenky (Rev. roum. de math. pures et appl., 11, 1966 a další) měly ohlas zejm. u S. Marcuse a jeho žáků a u F. H. H. Kortlandta (Modelling the Phoneme. Mouton, The Hague – Paris 1972).

Od konce 60. let se Nebeský začal zaměřovat na formální vazby větné struktury a slovosledu. První výsledky se objevují již v jeho monografii Algebraic Properties of Trees (Postscript by P. Novák. AUC. Philol. Monogr. 25, Praha 1969), kterou po přepracování obhájil v r. 1972 na MFF UK jako kandidátskou disertaci. Většina dalších výsledků byla shrnuta v jeho skriptech Užití teorie grafů v lingvistice (FF UK 1975) a monografii Kombinatorické vlastnosti větných struktur (AUC. Philol. Monogr. 95, Praha 1988, dále KVVS, o ní jsem napsal recenzi do SaS, 54, 1993, s. 121–129). Poslední [77]fáze tohoto zaměření je přístupna v SaS, 57, 1996, s. 249–263.

Od poloviny 70. let se spolu s B. Palkem věnoval kartografické sémiotice (jazyku mapy), výsledky prezentoval v několika článcích publikovaných v kartografickém prostředí. Tato tematika jej inspirovala k studiím o vazbách mezi jazykem/textem a prostorem (pro něž razí výraz topoika; O vnějším fungování znaku, SaS, 46, 1985, s. 269–274; dále SaS, 50, 1989, s. 109–113; SaS, 54, 1993, s. 89–95; SlavPrag, 37, 1995, s. 107–109). Zabývá se také jazykem/textem matematiky (SaS, 43, 1982, s. 88–92 a SaS, 45, 1984, s. 121–127). Jedním z inspiračních zdrojů pro tyto jeho sémioticky orientované studie je zkušenost s tzv. experimentální poezií. Výběr jeho tvorby v tomto duchu byl zveřejněn ve sb. Vrh kostek. Česká experimentální poezie (Vyd. J. Hiršal a B. Grögerová. TORST, Praha 1993, s. 83–111), jehož vydání bylo zpožděno téměř o celou generaci.

Není ostré hranice mezi příspěvky, které Nebeský uveřejnil na místech pro lingvisty přístupných, a jeho původními pracemi v matematické teorii grafů, k níž jej koncem 60. let přivedl právě zájem o matematické nástroje vhodné pro studium syntaktických struktur. Z nich 13, publikovaných v období 1972–1988, zařadil do souboru Vnořování grafů do orientovaných ploch a do hyperkrychlí a v r. 1991 podal na MFF UK jako spis habilitační. V témže roce byl pak jmenován docentem matematiky (se specializací algebra a teorie čísel). Nebeský je také autorem kapitoly o užití teorie grafů v lingvistice v knize Applications on Graph Theory (ed. J. Wilson – L. W. Beineke, Academic Press, London – New York – San Francisco 1979, s. 357–380).

Byla už řeč o lingvistické tematice i o matematických nástrojích (generativní gramatiky, implicitně i teorie množin, v níž jsou budovány analytické modely, teorie grafů); zastavme se ještě u uplatnění výsledků matematických metod v kontextu lingvistiky jako empirické vědy.

Především je třeba zdůraznit, že se jednotlivé výsledky mohou týkat formulace a řešení problémů velmi rozdílné povahy (viz třeba klasifikaci vědeckých problémů podle M. Bungeho, Scientific Research, I. Springer Verlag, Berlin – Heidelberg – New York 1967, s. 185, jak ji uvádí F. Čermák: Základy lingvistické metodologie. UK, Praha 1993, s. 9–10: problémy empirické, např. sbírání dat; konceptuální, např. popis, třídění, objasňování významu, explanace; metodologické; hodnotící). Matematické texty jako řady definic, vět (axiomů, teorémů) a důkazů, ani části (fragmenty) takových textů nemusejí mít nějaké problémově/druhově homogenní lingvistické protějšky. Příklady jsou obsaženy v mé recenzi KVVS.

Navíc to, problémy kterých druhů lze zrovna asociovat s jednotlivými partiemi matematického textu, může být podstatně ovlivněno aktuální situací ve vývoji lingvistiky (a to zajisté platí nejen pro lingvistiku). Vezměme např. Nebeského paralelní studium závislostní a složkové koncepce a zavedení koncepcí obecnějších, které zahrnují obě předchozí jako speciální případy, jak je prováděno v KVVS. Představíme-li si nyní situaci, že v nějakém jazykovém okruhu jsou dobře postiženy morfologické jevy jazyka, kdežto jevy syntaktické – z nějakých kulturních důvodů – nikoli, pak si také umíme představit, že by příslušná část Nebeského textu, která by mohla vzniknout vnitřní logikou rozvoje nějaké matematické teorie a/nebo jako formulace čistě spekulativně motivované hypotézy o existenci nějakých omezení na neslovosledné kombinování slovních tvarů ve větách, mohla fungovat jako výzva k empirickému výzkumu kombinování slovních tvarů a zároveň jako nabídka několika jednoduchých abstraktních schémat pro zachycení výsledků takového syntaktického zkoumání. Jinak by ovšem tento text mohl fungovat za situace, kdy by byla jako adekvátní využívána jenom jedna ze základních koncepcí syntaxe, a opět jinak v situaci naší. To vše je zajisté věcí odhadu, hodnocení, vize směru bádání apod., a tedy diskuse.

Nebeského texty jsou v průběhu let k lingvistům vstřícnější (a to nepočítám jeho příspěvky topoické, příklady vynikajícího [78]výkladového stylu). Ke kultivaci vzájemné vnímavosti přes hranice disciplín vede také Nebeský studenty v přednáškách „Matematika ve filologických vědách pro nematematiky“ a „Matematika větných struktur“ na pražské filozofické fakultě (vedle kursu „Matematika pro lingvistiku a fonetiku“ a dalších).

Od Nebeského pochází i několik ústně šířených „hesel“, z nichž jedno je určeno přímo nám, lingvistům: „Lingvistická teze (nebo regule) by měla platit alespoň v tom textu, v němž byla vyslovena.“

Ladislav Nebeský se zasloužil o českou lingvistiku. Nadějme se, že body dotyku mezi jeho zájmy v lingvistice (a sémiotice) a zájmy v matematice budou trvat, lépe řečeno, že se budou stále znovu rodit. Mnoga ljeta! Nejen jemu, ale i jeho ženě, Ivě Nebeské, bohemistce a psycholingvistce.

Slovo a slovesnost, ročník 58 (1997), číslo 1, s. 76-78

Předchozí František Štícha: Zlata Kufnerová – Milena Poláčková – Jaromír Povejšil – Zdena Skoumalová – Vlasta Straková: Překládání a čeština

Následující Vážení čtenáři,