Soubor statí Viléma Mathesia

Vladimír Skalička, Josef Vachek

[Kronika]

(pdf)

Recueil d’études de V. Mathesius

Sloužím — to heslo volá na nás s každé stránky sebraných statí[1] zesnulého mistra české linguistiky. Mathesius chce sloužit vědeckému rozvoji mladých pracovníků — proto napsal tuto knihu, chce sloužit lepšímu způsobu vyjadřování a lepší výslovnosti (na př. v rozhlase) — proto celá řada kapitol mluví o těchto věcech. I jazyk Mathesius hodnotí podle toho, jak dobře slouží.

Kniha je souborem prací, které Mathesius sám sebral z doby největšího rozvoje svých sil, a proto v ní musíme vidět jeho odkaz spíše než v příliš optimisticky vyrovnaných a ovšem nelinguistických Možnostech, které čekají. Zásada služby jde tak daleko, že jednotlivé stati nemají ani údaj, kde byly po prvé otištěny, ani jak byly retušovány — tak úzkostlivě dbal autor své zásady prospívat, ale neupozorňovat na sebe. Trpí tím ovšem budoucí práce historika jazykozpytu a také obyčejný čtenář musí se cítit trochu desorientován, neví-li, v jaké situaci která stať vznikla.

36 statí vykládá tu zásady linguistiky funkční a strukturální, vykládá tak, že prochází celou budovou jazyka, široké zájmy Mathesiovy zabíraly více méně celou oblast jazyka a tak bychom mohli celou knihu nazvat „úvod do jazykozpytu“.

Úvodní dvě studie vykládají Mathesiovu thesi, že doba převratů, nastalá po zviklání jistoty mladogramatické, se ukončuje a že nastává doba nové jistoty, tentokráte funkčně strukturální. Mladí pracovníci — těm věnuje Mathesius svou knihu především — mohou podle toho teď klidně pracovat ve smyslu tohoto nového pojetí jazykozpytu. I když poválečná situace neodpovídá plně tomuto přesvědčení — mladogramatismus je na ústupu, ale nové směry stojí bojovně proti sobě — je jisto, že funkčně strukturální základna je aspoň u nás dobrým východiskem pro nového pracovníka.

Ve vlastním výkladu zachovává Mathesius tradiční pořadí statí hláskosloví — tvarosloví — skladba — stilistika. Myslím, že s tímto pořadím nebudeme souhlasit tak živě, jako s jednotlivými výklady. Mathesius neustává zdůrazňovat funkční povahu jazyka, t. j. vyjadřování skutečnosti jazykem, má také jiné dělení, jak se o tom zmiňujeme doleji, ale jeho pořadí jde starou cestou právě od nejvyšší nadstavby, tvarosloví, k syntaxi a stylistice. Bude ovšem velmi obtížné, postavit systém jazykozpytu tak, aby se tu šlo od skutečnosti k nadstavbě vyšší a vyšší. Ale bude takový systém zapotřebí.

Podíváme se nyní na jednotlivé stati. Krátký, spíše historický výklad fonetiky (str. 27—38) uvádí výklady fonologické (39—156). Funkční a strukturální základ fonologie se tu projevuje v každém slově. Je tu rozbor české fonologické struktury, srovnané s němčinou, frančinou a angličinou (Mathesius je tu ve vědomém rozporu se světovou, příliš širokou srovnávací základnou Trubeckého). Je tu výklad funkce nezvyklých fonémů (v cizích slovech, na př. g, f), nezvyklých skupin (na př. ve slovech onomatopoických, cizích a j.). Jazykové kultury se týká jemné pozorování rozhlasové výslovnosti a horlení proti nedbalostem (proti výslovnosti klouzavé, protahované, synkopované).

Hlavní zájem Mathesiův je věnován otázkám mluvnickým. Mathesius vidí (str. 160) základní dělení mluvnice v tom, že úseky skutečnosti se jednak pojmenovávají, jednak uvádějí ve vztah. Nauka o těchto dvou oborech se jmenuje funkční onomatologie a funkční syntaxe. Morfologie pak seskupuje příbuzné vyjadřovací prostředky a jde napříč obou těchto oblastí (str. 161). Uvedený jazykový systém je jistě originální a dokazuje, že tradiční dělení nadále neobstojí. Ale i tento systém v nás vyvolává pochybující otázky. Co s těmi úseky morfologie, které nepatří ani onomatologii ani syntaxi (na př. slovesné časy, vidy)? Na druhé straně co s problematikou promluvy, pro niž na př. sám Mathesius přináší tolik důležitého (str. 368—414)?

Váha knihy leží ve výkladech gramatických jednotlivostí, z nichž některé se staly již obecným majetkem zdejší linguistiky. Tak rozlišení pojmenování popisných a značkových (na př. čes. sedadlo a židle, str. 175—184), pojetí aktuálního členění věty (234—242), ponětí druhé negace (nikdo nic neví) jako druhu kongruence (319—326) atd.

[245]Knihu uzavírají stati stilistické, věnované především spisovnému jazyku, na němž požaduje Mathesius místo historičnosti a čistoty funkčnost, vytříbenost a stabilitu.

I jiné stati vzbudí jistě, když ne přímý souhlas, tedy zájem o jednotlivé problémy. Jest jen litovat, že V. Mathesius — při svých tak bolestně omezených pracovních možnostech — nemohl přikročit k souvislému výkladu obecného jazykozpytu. V pouhém souboru statí musí vždy chybět závažné partie.

V. Skalička

 

Poněvadž v tomto sborníku Mathesiově není uvedeno, kde a kdy byla která stať uveřejněna, ani není poznamenáno, která je změněna, připojujeme tento bibliografický dodatek.

Z 34 statí, jež jsou obsaženy v sborníku, jen jedna nebyla dříve publikována (Podstata aposice a její druhy). I ona je však rozvedením myšlenek obsažených v starším článku Mathesiově „O apposici v moderní angličtině“ (Sbor. filologický 3, 1912, str. 240—251); theoretické výklady jsou tu vydatně ilustrovány českými příklady.

Ostatních 33 statí je více nebo méně přesných přetisků studií starších. Dvanáct z nich vyšlo v Slově a slovesnosti, a to (pořadí, v kterém tyto stati uvádím, se shoduje s jejich pořadím v sborníku, nikoli s pořadím chronologickým): K výslovnosti cizích slov v češtině (1, 1935, str. 96—105); O srozumitelnosti a působivosti mluveného slova v rozhlase (9, 1943, str. 138—145, a to pod názvem „Srozumitelnost a účinnost mluveného slova v rozhlase“); Zásadní připomínka k přednášení veršů (je III. částí studie „Poznámky o překládání cizího blankversu a o české poesii jambické vůbec“, 9, 1943, str. 1—13); *O soustavném rozboru gramatickém (8, 1942, str. 88—92); O konkurenci vidů v českém vyjadřování slovesném (4, 1938, str. 15—19); Zesílení a zdůraznění jako jevy jazykové (4, 1938, str. 193—202); O tak zvaném aktuálním členění větném (5, 1939, str. 171 až 174); Mluvní takt a některé problémy příbuzné (3, 1937, str. 193—199); Základní funkce českého pořádku slov (původní název „Základní funkce pořádku slov v češtině“, 7, 1941, str. 169—180); Rozpor mezi aktuálním členěním souvětí a jeho organickou stavbou (7, 1941, str. 37—40); Cesty k jasnému výkladovému slohu v češtině (7, 1941, str. 197—202); Jazykozpytné poznámky k řečnické výstavbě souvislého výkladu (9, 1943, str. 114—129). — Sedm pojednání bylo původně otištěno v Časopise pro moderní filologii, a to: Stilistika a linguistická charakteristika (pod původním názvem „Linguistická charakteristika a její místo v moderním jazykozpytu“, 13, 1927, str. 35—40); Kam jsme dospěli v jazykozpytu (pod názvem „La place de la linguistique fonctionelle et structurale dans le développement général des études linguistiques“, 18, 1932, str. 1—7); Cizí slova se stanoviska synchronického (18, 1932, str. 231—239); Příspěvek k strukturálnímu rozboru zásoby slovní (původní název „Příspěvek k strukturálnímu rozboru anglické zásoby slovní“, 26, 1940, str. 79—84); Několik slov o podstatě věty (10, 1924, str. 1—6); K dynamické linii české věty (18, 1932, str. 71—81); O funkci podmětu (původní název „Několik poznámek o funkci podmětu v moderní angličtině“, 10, 1924, str. 244 až 248). — Pět pojednání bylo po prvé otištěno v Naší řeči, a to: O výrazové platnosti některých českých skupin hláskových (15, 1931, str. 38—40); Několik slov o hiátu v dnešní češtině (15, 1931, str. 219—221); Přívlastkové ten, ta, to v hovorové češtině (10, 1926, str. 39—41); Slovesné časy typu perfektního v hovorové češtině (9, 1925, str. 200—202); K pořádku slov v hovorové češtině (14, 1930, str. 117—121). — Po jednom příspěvku vyšlo původně v různých časopisech a publikacích (opět v pořadí, jak články následují za sebou v souboru): Fonetika, její podstata a vývoj (Věda a život, 7, 1940, str. 24—30); *Úkoly srovnávací fonologie (Xenia Pragensia, sborník věnovaný prof. Krausovi a Jankovi v Praze 1929, pův. název „Ziele und Aufgaben der vergleichenden Phonologie“, str. 432—445); *Úvod do fonologického rozboru české zásoby slovní (Travaux du Cercle linguistique de Prague 1, 1929, pův. název „La structure phonologique du lexique du tchèque moderne“, str. 67—84); Výslovnost jako jev sociální a funkční (program divadla D 41, pův. název „Výslovnost jako faktor sociální a funkční“, str. 71 až 74); Pronominální podmět v hovorové češtině (Slovanský sborník věnovaný F. Pastrnkovi, Praha 1923, str. 118—121); Vyjadřování pasivní perspektivy v české větě (Listy filologické, 67, 1940, str. 307—311); *Několik zásadních slov o kongruenci a o dvojí negaci (Sborník Matice Slovenskej, pův. název „Několik zásadních slov o kongruenci“, 14, 1936, str. 15 až 18); *O potřebě stability ve spisovném jazyce (sborník Spisovná čeština a jazyková kultura, Praha 1932, pův. název „O požadavku stability ve spisovném [246]jazyce“, str. 14—31); Problémy české kultury jazykové (Slavische Rundschau, pův. název „Probleme der tschechischen Sprachkultur“, 5, 1933, str. 70—85).

Většina článků byla v podrobnostech změněna, ale změny zpravidla nejsou podstatné (poznámkový aparát bývá obyčejně vypuštěn nebo vsazen do textu, zpravidla pak přidán některý český doklad nebo vypuštěn některý doklad cizojazyčný, čímž se zvýšila propedeutická hodnota článků). Podstatněji byly pozměněny ty články, jež jsou v hořejším výčtu označeny hvězdičkou. Zvláště je tu třeba upozornit na článek O soustavném rozboru gramatickém, který je rozšířen podle anglického článku autorova „On some Problems of the Systematic Analysis of Grammar“ (Travaux du CLP VI, 1936, str. 95 až 107) a na článek ze Sborníku Mat. Slov., v němž je stručně resumován i výsledek autorova článku „Double Negation and Grammatical Concord“ ze sborníku Mélanges v. Ginneken, Paris 1937). Rovněž oba články obecně fonologické (z Xenií a I. sv. Travaux du CLP) byly uvedeny ve shodu s pozdějším stavem fonologického bádání. Totéž platí o obou pojednáních z oboru jazykové kultury (ze sborníku Spisovná čeština a ze Slav. Rundschau), jež autor doplnil podle stavu z doby před odevzdáním rukopisu k censuře.

Josef Vachek

Slovo a slovesnost, ročník 10 (1948), číslo 4, s. 244-246

Předchozí Rudolf Havel: Jubilejní literatura k osmdesátým narozeninám Petra Bezruče

Následující Karel Horálek: K dějinám česko-ruských styků v 10.—18. století