K otázce tzv. centrálního významu při synchronním lexikografickém popisu významové struktury polysémních slov

Libuše Kroupová, Vladimír Mejstřík

[Articles]

(pdf)

Question de la soi-disant signification centrale dans la description synchronique de la structure sémantique des mots polysémiques en lexicographie

I. Východiskem naší práce založené na materiálu vycházejícího Slovníku spisovného jazyka českého (dále SSJČ) je analýza lexikografického popisu významové výstavby polysémních plnovýznamových slov. Vycházíme ze stanovení významů a významových odstínů v lexikografickém smyslu (na základě tradičního i novějšího českého pojetí sémantických prvků tvořících významovou strukturu heslového slova);[1] důraz se však klade především na zjišťování vztahů mezi těmito významy.

Dosavadní lexikografický popis významových vztahů u polysémního slova se v českých slovnících[2] realizuje tzv. lineárním řazením jednotlivých významů. Tento způsob je třeba posuzovat ze dvou hledisek: jednak podle míry vědeckosti popisu slovní zásoby vzhledem k typům slovníků, jednak podle praktického účelu konkrétního slovníku. Lineární řazení má své výhody i nevýhody; základní nevýhodou je, že lineární popis významové struktury není plně adekvátní objektivní strukturaci významů a jejich vztahů v rámci významové struktury polysémního slova.[3]

Východiskem synchronního lexikografického řazení jednotlivých významů polysémního slova v slovníku je význam (popř. významy), který nazveme významem centrálním (dále CV).[4] Lze jej vymezit z těchto hledisek: a) z hlediska lexikálně sémantického (jako primárního); b) podle častosti výskytu významu; c) podle příslušnosti slova a jeho významu k složkám národního [294]jazyka; d) podle příslušnosti významu k funkčně stylistické vrstvě; e) podle emocionálně stylistické platnosti významu; f) podle příslušnosti slova k synchronnímu výskytu. Stanovení CV ve významové struktuře polysémního slova se děje na základě kombinace kritérií podle stupně jejich důležitosti.

a) Z hlediska lexikálně sémantického za CV považujeme ten význam, jehož významový obsah je tvořen souborem takových prvků, které jsou podstatné (svou obecnou povahou nebo jako konkrétní východisko významových abstrakcí) pro významový obsah podřízených významů a které jako celek nebo jednotlivě jsou jim společné. Pro významy podřízené užíváme metaforického označení radiální významy (dále RV) podle jejich základní vlastnosti, „paprskovitého“ uspořádání vzhledem k CV.

Kromě prvků společných všem lexikálním významům polysémního slova má CV i své sémantické prvky vlastní; je to význam konkrétně existující, ne prosté sjednocení (tzv. střecha) významů polysémního slova.[5] Mezi CV a jeho RV nejde o dialektický vztah vzájemné motivace, neboť CV je sice pro RV motivačním východiskem, radiální významy však pouze přispívají k specifikaci sémantických prvků diferencujících CV od prvků ostatních významů.

Např. CV slova barva[6] je ‚jedna ze základních vlastností hmoty vnímaná zrakem‘. S ním souvisejí RV (v schématu RV₁, RV₂, RV₃ …), jejichž lexikálně sémantickým základem jsou sémantické prvky CV obohacené o sémantické prvky vlastní. Tak RV₁ je ‚barvicí látka, tj. prostředek, kterým vzniká barva‘, RV₂ ‚zabarvení pleti, tj. konkrétní barva něčeho‘, RV₃ je přenesený lexikalizovaný význam z CV, totiž ‚zabarvení něčeho v přeneseném smyslu‘ (srov. barva hlasu, tónu) atp. Schematicky lze vztah těchto RV k CV naznačit takto:

 

 

I když posuzujeme CV z hlediska synchronního, nelze odhlédat od faktu, že synchronní stav je zároveň výsledkem vývoje. To se promítá v lexikálně sémantické rovině jako poměr nepřenesenost//přenesenost, zčásti také konkrétnost//abstraktnost, krajních pólů, mezi nimiž existuje přechodné pásmo. Oba poměry se často mezi sebou kombinují. Má-li polysémní slovo význam [295]konkrétní i abstraktní, za CV lze — nikoli ovšem beze zbytku — považovat význam konkrétní.[7]

Např. u slova hlava je CV konkrétní význam ‚horní centrální část těla‘. Jeho abstraktní, většinou lexikalizované přenesené významy mohou být jen RV.

Na rozdíl od RV má CV jisté rysy sémantické autonomnosti, tj. nezávislosti na kontextu. Z empirie víme, že při vyslovení určitého polysémního slova bez udání kontextu nebo výpovědní situace vznikne v našem povědomí jistá základní pojmová představa.[8] V lexikografické praxi se toto empirické zjišťování CV opírá o kolektivní povědomí zpracovatelů slovníku, takže nabývá objektivnější povahy.

b) Z hlediska častosti výskytu určitého významu slova v daném časovém období[9] lze za CV považovat význam, který má největší častost výskytu; jinými slovy řečeno — CV nebývá význam zřídka nebo řidčeji se vyskytující, i když jde o význam historicky prvotní, pokud ovšem má polysémní slovo kromě toho i význam (významy) z hlediska častosti výskytu běžný (běžné).[10]

Např. z diachronního hlediska původní význam slova skvělý, daný jeho slovotvornou formou, je ‚skvějící se, lesklý, jasný‘; význam ‚nádherný, okázalý, honosný‘ svými sémantickými prvky z něho vychází. Z hlediska častosti výskytu je však druhý význam běžnější, a to jej určuje jako CV.

c) Hledisko příslušnosti slova (resp. jeho významu) k složkám národního jazyka se promítá v poměru významu spisovného // hovorového // obecného // nářečního (event. slangového).[11] CV je potom z hlediska spisovného jazyka ten význam polysémního slova, který je spisovný anebo je v této stupnici ke spisovnosti nejblíže.

Např. CV slovesa naklepat může být jedině spisovný význam ‚klepáním zpracovat, upravit‘ (srov. naklepat maso, kosu), nikoli hovorový význam ‚naťukat na psacím stroji‘ nebo nářeční ‚naklátit ovoce‘. — CV slova kluk je obecně český význam ‚chlapec‘; další významy, obecně expresívní význam ‚muž vůbec‘ a ‚nápadník‘, jsou RV, nejvzdálenější od CV je slangový význam ‚spodek v kartách‘.[12]

[296]d) Z hlediska příslušnosti k funkčně stylistické vrstvě se jeví jako CV význam, který má obecně komunikativní funkci. Každý jiný význam, terminologický, publicistický apod., je už určitým způsobem specifický, aniž to vylučuje možnost jeho existence jako CV.

Terminologický význam směřuje k lexikálně sémantické jednoznačnosti a tím pojmenovávací izolovanosti od ostatních, neterminologických významů. Jeho vztah k CV je dvojího druhu: (1) buď je jeho součástí jako jeho významový odstín, (2) nebo se přímo svými sémantickými prvky s ním shoduje, pokud není tento význam přímo CV.

Např. literární a hudební termín téma je specifikací (odborným užitím) CV, významovým odstínem CV. Lze ho užít i v obecném smyslu, aniž se ovšem setře jeho příznakovost. Jako ilustraci shody terminologického významu s CV uvádíme z praxe SSJČ tři možnosti: (1) obecný i odborný význam mají společnou definici, která je uvedena dvěma kvalifikátory (např. poněk. zast. a odb. těleso nebo kniž. a odb. útvar); (2) definice je bez kvalifikátoru, v exemplifikaci se pak značkou na příslušný obor odkáže (např. tep …, med. …); (3) definice je uváděna kvalifikátorem zpravidla odborný, tj. nemusí jít jen o odborný význam (srov. test).

Tento druhý typ terminologického významu může být CV, tedy i východiskem pro RV, stejně jako další, (3) typ terminologického významu, jenž má platnost CV a je společný řadě oborů (proto je v SSJČ označen značkou odb.).

Např. CV slova tmel je odborný význam ‚látka užívaná k spojování nebo vyplňování‘ (truhlářský, sklenářský tmel). S ním souvisejí dva RV, z nichž jeden je opět odborným významem, který vznikl zúžením rozsahu CV terminologickou specifikací (tmel vůbec → zubní tmel), druhý, ač vznikl přenesením z CV, terminologickou povahu nemá (kniž. a publ. ‚pojítko‘: jednota všech složek je tmelem jednoty národní).

Za předpokladu, že existují — alespoň zčásti — vlastní publicistické prostředky, bylo by možno vydělit i CV delimitovaný publicistickým stylem. Z lexikografické praxe vyplývá, že jde spíše o specifická kontextová spojení, specifické využití přenášení významu apod. (viz např. sportovní publicistika). Publicistický význam se jeví jako soubor ustálených spojení běžně v publicistice užívaných, a proto nemůže být CV (srov. ukovat nástroj → ukovat pevné přátelství; vystřelit z děla → vystřelit na branku).[13]

e) Kritérium emocionálně stylistické je charakterizováno stupnicí knižnost // neutrálnost // expresívnost. Pro CV je v první řadě příznačná neutrálnost. Knižní význam zpravidla předchází před expresívním; ten se totiž jeví jako relativně samostatnější, obsahuje více diferencujících sémantických prvků.

Např. srov. růst diferencujících sémantických prvků u slova plemeno: (1) CV ‚skupina lidstva s typickými znaky‘; (2) RV₁ kniž. a zast. ‚skupina lidstva s typickými znaky žijící na stejném území‘; (3) RV₂ ‚skupina lidstva s typickými znaky žijící na stejném území a spjatá příbuzenskými vztahy‘; (4) RV₃ expr. ‚skupina lidí žijící na stejném uzemí a spjatá společnými vlastnostmi, zálibami, společenským zařazením‘.

[297]f) Hledisko příslušnosti slova k synchronnímu výskytu zařazuje význam na časové linii, která směřuje jedním směrem k významům zastaralým a druhým směrem k neologismům. Střed tvoří významy v současnosti běžné. Časový kvalifikátor směrem k novým významům slova zpravidla v slovníku chybí, supluje ho charakteristika frekvenční (neologické významy jsou označeny jako řidší, popř. řídké) nebo stylistická (slang., hovor., publ.), anebo je zdůrazněna jeho neústrojnost (nespis., nespr.). CV je význam stojící ve středu časové přímky anebo se k němu blížící.

Např. srov. pořadí významů u slovesa dělit se: (1) ‚dávat někomu část a část si nechat‘; (2) ‚tvořit díly; rozpadat se na díly‘; (3) zast. ‚odlišovat se, lišit se‘ (dělit se v názorech).

Vyjdeme-li z kombinace těchto kritérií, přičemž za základní považujeme hledisko lexikálně sémantické, potom můžeme centrální význam ze synchronního hlediska definovat jako význam, jehož lexikální obsah je tvořen takovým souborem sémantických prvků, které jsou podstatné pro lexikální obsah všech jemu podřízených (radiálních) významů a jež sémanticky motivuje. Na rozdíl od RV je nejméně závislý na slovním kontextu, je signalizován jako hlavní v povědomí uživatele. Je zpravidla nejfrekventovanější, v současnosti nejběžnější, spisovný anebo ke spisovnosti nejbližší význam s obecně komunikativní funkcí, neutrální anebo k neutrálnosti směřující.

 

II. Vyjdeme-li z definice CV a konfrontujeme-li toto vymezení s lexikografickou praxí, dojdeme k poznatku, že u některých polysémních slov lze stanovit dva i více CV. Ze zkoumání vzájemného vztahu těchto CV vyplynou dva základní typy paralelního postavení CV: postavení, (1) v němž lze pořadí CV v lexikografickém zpracování zaměňovat; (2) v němž pořadí CV zaměňovat nelze.

Předpokladem pro první typ je existence takových CV, pro něž platí, že oba mají diferencovaně podstatné a stejně hodnotné sémantické prvky, které jsou motivačním zdrojem takových RV, jejichž počet a sémantická kvalita jsou na stejné úrovni.[14]

Srov. např. dva CV slova kraj, tj. ‚okraj, začátek nebo konec něčeho‘ a ‚část území‘. Jejich pořadí lze zaměnit; diferencovanost na dva CV vznikla významovým posunem v rámci téže lexikální jednotky, etymologicky jde o týž slovní základ.

Druhý typ, nezaměnitelné paralelní CV, je častější než první. Nezaměnitelnost pořadí CV u polysémních slov je dána mj. tím, že:

a) k oběma CV se váže různý počet RV. Např. sloveso stát má tři CV, totiž ‚zaujímat vzpřímenou polohu‘; ‚mít zájem, toužit‘; ‚mít cenu‘. K významu ‚zaujímat vzpřímenou polohu‘ se váže 15 RV (podle SSJČ), k dalším dvěma pouze po jednom RV. Proto bude CV s 15 RV v pořadí první.

[298]Zvláštní případ dvojice CV je ta, u níž se k druhému CV neváže žádný RV a kdy tento význam neobsahuje žádnou potenciální možnost vzniku RV. Nazveme ho významem periferním, neboť stojí na periférii lexikálně sémantické struktury polysémního slova, někdy na přechodu k sémantické homonymii (motivované zpravidla slovotvorně); bývá omezen frekvenčně, event. jinak (nářeční významy, zastaralé apod.).

Srov. 4. význam slova nemoc: (1) ‚choroba‘; (2) ‚chyba, zlozvyk‘; (3) ‚vášeň‘; // (4) zast. ob. pekařská nemoc ‚druh pokrmu‘ a 4. význam (slovotvorně homonymní) u slova borec: (1) ‚pěstitel tělesné výchovy‘; (2) ‚zápasník, bojovník‘; (3) ‚kdo v něčem vyniká‘; // (4) zř. ‚bořitel‘.

b) Záleží ovšem nejen na počtu RV, nýbrž i na jejich kvalitě, tzn. že RV neutrální posilují primární postavení CV více než RV omezené frekvenčně, časově nebo stylisticky.

Např. slovo komora s třemi CV (podle SSJČ):

CV1	vedlejší místnost ve stavení;	CV2	hist. úřad, pokladna	CV3	polit. část zákonodárných sborů
RV1	horn. důlní prostor;	RV5	dř. zastupitelská korporace;
RV2	odb. uzavřený prostor techn. zařízení;
RV3	anat. dutina ústrojů;
RV4	mysl. hrudní dutina spárkaté zvěře;

Porovnáváme-li výskyt několika paralelních CV u jednotlivých slovních druhů, zjistíme, že zatímco u jmen se vyskytují řidčeji, lze zaznamenat častější výskyt několika CV u sloves, zejm. prefigovaných. Příčina tkví v rozdílu sloves a jmen jako obecných kategorií lexikálně sémantických. Zatímco pro jména obecně je příznačné, že jsou označeními jistých objektů (v tom smyslu jsou „konkrétní“), slovesa vyjadřují činnost, stav a změnu stavu, předmětem jejich pojmenování jsou jevy abstraktnější povahy. Sémantické prvky základových sloves mají obecnější charakter, tudíž nelze s kritériem konkrétnost//abstraktnost u slovesné kategorie vystačit. Proto vymezení významů u sloves bývá i v lexikografické praxi zpravidla složitější, stanovení základních a druhotných sémantických prvků obtížnější. Ani CV nebývá zde tak vyostřen, delimitován, jako je tomu u jmen. Zvláštní postavení tu má i míra vázanosti na kontext, souvisící s rozdílnou syntaktickou funkcí sloves (zejména úloha rekce).

Např. sloveso stát, jak jsme uvedli dříve, má tři CV. S prvním CV souvisí 15 RV širokého sémantického rozpětí, od konkrétních významů (např. ‚nehýbat se z místa‘ — stál a pak se dal do běhu, ‚zaujímat místo v jistém uspořádání‘ — stát v čele průvodu atd.) přes významy obsahující jak sémantické prvky konkrétní, tak abstraktní (‚být někde v nějakém postavení nebo stavu‘ — vojska stála proti sobě, tj. fakticky stála a zároveň byla připravena k boji) až k významům abstraktním (‚chránit, podporovat‘ — stát při vládě, stát za ideou, nebo ‚být v jistém stavu‘ — záležitost stojí dobře). Při stanovení jeho druhého CV se vedle kritéria lexikálně sémantického uplatní i kritérium slovesné rekce. Tento význam je totiž definován [299]jako ‚mít zájem, toužit‘ (např. stát o něčí společnost) a zároveň vymezen vazbami (oč, o koho, popř. po čem), které se v okruhu prvního CV nevyskytly. Třetí CV je opět vymezen oběma kritérii. Jde o význam ‚mít cenu‘ (např. kolik to stojí?) s předmětovou vazbou co.

Ještě častější je výskyt několika CV u prefigovaných sloves. Je to dáno jak povahou sloves, tak i významovou náplní prefixu samého. Navíc k tomu přispívá i rozdíl mezi předponou slovesnou a jmennou. Slovesné předpony, jak ukazuje jejich zpracování v SSJČ, jsou významově diferencovanější.[15]

Např. sloveso snést má podle SSJČ 6 významů, z nichž tři jsou relativně samostatné paralelní CV. S nimi korespondují tři významové okruhy předpony s-: (1) ‚nesením dát něco na jedno místo, nahromadit‘; v tomto významu se uplatňuje významový okruh předpony ‚směřování děje dohromady‘ (např. snést věci na hromadu; (2) ‚nesením dopravit shora dolů‘ souvisí s okruhem významu předpony ‚směřovaní děje s povrchu dolů‘ (např. snést z půdy žebřík); (3) ‚vydržet, překonat, přetrpět‘ patří k okruhu významu předpony vyjadřujícímu dokonavost slovesného děje s významem úplnosti. Každý z CV má jeden RV, takže schéma (v němž čísla znamenají význam v SSJČ) vypadá takto:

 

 

U předponových sloves je třeba při volbě pořadí CV vycházet z obou významotvorných složek, předpony i základu. V některých případech je pro pořadí CV rozhodující význam základu. Toto ztotožnění pořadí CV předponového slovesa s pořadím CV slovesa základového přichází v úvahu ve dvou případech: a) má-li předpona především funkci perfektivizující (jako např. předpony z- // ze-).[16] Např. srov. sloveso zkalit, které má své dva CV řazeny stejně jako základové kalit; b) podílejí-li se obě dvě složky na vytváření významu slova stejnou měrou.

Např. první CV slovesa vystřelit je tvořen významem základového slovesa střelit, tj. ‚vypustit střelu ze zbraně‘, a zároveň významem předpony vy- ‚směřování z nějakého prostoru ven, a to děje vyjadřujícího úsilí o to, aby se něco stalo prázdným, aby bylo zbaveno něj. vnitřní součásti‘. Z definic obou těchto významů vyplývá, že povaha sémantických prvků předpony a základového slovesa si korespondují.[17] [300]Pořadí CV předponového vystřelit je proto shodné s pořadím CV základového střelit, jak ukazuje připojené schéma:

vystřelit		střelit
1.	dát ránu, vypustit střelu, střelit 1	1.	vypálit ránu, vystřelit 1
2.	střelbou ohlásit
3.	řidč. střelbou zničit	2.	střelbou zasáhnout, usmrtit
4.	zř. střelbou získat
5.	střílením vytvořit, vystřílet
6.	sport. poslat míč, kotouč na branku, střelit 3	3.	sport. poslat míč, kotouč na branku, vystřelit 6
7.	expr. prudce vymrštit
8.	expr. prudce vyrazit	4.	expr. prudce vyrazit
		5.	ob. expr. uštědřit ránu
		6.	slang. prodat

Přímá souvislost je mezi významy 1/1, 3/2, 6/3. Svým sémantickým rysem ‚prudkost pohybu‘ spolu souvisejí i významy 8/4, ovšem nepřímo, neboť v 8. významu vystřelit se výrazněji uplatňuje význam předpony vy- ‚směřování z vnitřku ven‘.

Proti těmto slovesům lze vyčlenit taková prefigovaná slovesa, u nichž rozhodující pro pořadí CV je význam předpony, nikoli základového slovesa. Rozhoduje-li o pořadí CV význam předpony, pak na prvním místě bude CV, u něhož předpona má vlastní potenciální význam, teprve na druhém CV, kde předpona vyjadřuje především jen dokonavost. Srov. pořadí CV u heslového slova vylít: 1. ‚litím odstranit, vyprázdnit‘; 2. ‚uvnitř vyplnit‘; 3. ‚ulít‘.

U tohoto typu mohou nastat dokonce případy, kdy dominantnost významu předpony je tak výrazná, že pořadí CV předponového slovesa je v opačném poměru k pořadí CV slovesa základového.

Srov. např. zpracování sloves vyšetřit a šetřit v SSJČ:

vyšetřit		šetřit
1.	prošetřit, prozkoumat	1.	spořit
2.	lékařsky prohlédnout	2.	omezovat spotřebu
3.	vypátrat, vyzkoumat	3.	chránit před opotřebováním nebo zničením
4.	ušetřit	4.	zast. přikládat váhu něčemu
		5.	dbát, aby někomu nevznikla škoda
		6.	zast. ošetřovat
		7.	dbát, zachovávat
		8.	vyšetřovat, zkoumat

Ze schématu je patrna korespondence významů 1/8 a 4/1.

 

III. Další zpřesnění pojmu CV vyžaduje stanovit jeho místo z hlediska jeho vztahů k RV. To předpokládá vymezení pojmu radiální význam, k němuž chceme dospět induktivní metodou ve shodě s postupem při lexikografickém zpracování struktury polysémního slova. Tento postup respektuje proces lexikalizace významů a pokouší se stanovit hranice, které opravňují jistý soubor sémantických prvků k samostatné existenci jako RV.

[301]Prvním předstupněm ke vzniku RV je předpoklad, že v souboru sémantických prvků CV existuje potenciální možnost vzniku nových sémantických kvalit,[18] které se postupem lexikalizace mohou jako RV realizovat. Tuto potenciální možnost lze spatřovat v celé řadě jevů:

a) V rámci jednoho významu může nastat takový druh přenesenosti (jinými slovy tzv. přenesené užití), kdy vytvořením řady přenesených spojení stejného typu ztrácí přenesenost svou jedinečnost a aktualizovanost, ustaluje se a nabývá povahy relevantního významového rysu, který opravňuje existenci významového odstínu.

Např. srov. koruna ‚panovnická hodnost‘, přen. ‚panovník‘, nebo bariéra ‚místo pro diváky‘, přen. ‚diváci přihlížející utkání‘ (v množ. čísle).

b) Ve významovém odstínu vzniklém sémantickou modifikací sémantických prvků původního vlastního významu, u něhož jsou předpoklady k významovému osamostatnění. Lexikograficky se ona potenciální možnost realizuje spojením dvou nebo více významových odstínů řazených za sebou v rámci jednoho významu.

Z praxe SSJČ je možno uvést řadu typů tohoto sdružování významových odstínů. U podstatných jmen např.: ‚místo, instituce sloužící k provádění jisté činnosti‘ // ‚činnost sama‘ (srov. divadlo: jít do divadla vedle jít na loutkové divadlo); ‚soubor předmětů‘ // ‚instituce těmito předměty disponující‘ (např. knihovna: doplňovat knihovnu vedle půjčit si knihu v knihovně); ‚abstraktní jednotka nějakého souboru‘ // ‚konkrétní předmět ji představující‘ (např. koruna: koruna československá, dánská vedle kovová koruna); ‚součást jistého celku‘ // ‚celek sám‘ (např. hadr: nohy zavinuté v hadrech vedle expr. chodit v hadrech); ‚činnost‘ // ‚osoba tuto činnost konající‘ (misie: provádět misii vedle poslat misii); ‚činnost‘ // ‚způsob jejího provádění‘ (krok: zpomalit krok vedle jít pomalým krokem) atp. — U sloves lze např. uvést typy: ‚nějakou činností něco zpracovat‘ // ‚tímto způsobem vytvořit‘ (srov. vypilovat: vypilovat rohy do špičky vedle vypilovat zoubky); ‚nějakou činností něco odstranit‘ // ‚tímto způsobem zbavit něco něčeho‘ (např. vylít: vylít vodu vedle vylít umyvadlo); ‚vydat nějaký zvuk‘ // ‚tímto zvukem sdělit‘ (srov. zachrčet: zachrčelo mi v hrdle vedle zachrčet několik slov) aj.

Významový odstín vzniká sémantickou modifikací sémantických prvků původního vlastního významu, a to těmito způsoby: (1) Lexikalizovaná přenesenost na základě podobnosti nebo věcné souvislosti sémantických prvků[19] nepřesáhne rámec svého významu. Jejím výsledkem je přechodný typ mezi tzv. přeneseným užitím a samostatným lexikalizovaným přeneseným významem; nazveme jej lexikalizovaný přenesený významový odstín.

Např. u substantiv v SSJČ: ‚jistý předmět, jev‘ // ‚co připomíná tento předmět, jev‘ (srov. rosa: ranní rosa vedle otřít na lahvích rosu).

(2) Paralelně se připojují dva významové odstíny, z nichž jeden je konkrétní a druhý abstraktní (vzniklý např. metaforickým nebo metonymickým posunem).

[302]Např. minout: ‚nezasáhnout jako cíl‘ // ‚nedostavit se jako výsledek, následek apod.‘ (kulka ho minula vedle trest ho nemine). Opačně někdy u dějových jmen apod. (srov. škrt: ‚tažení, pohyb po něčem‘ // ‚čára takto vzniklá‘).

(3) Zvětšuje se nebo řidčeji se zmenšuje rozsah významu.

Např. ‚určitý jev, předmět, činnost‘ // ‚příslušný jev, předmět nebo činnost vůbec‘ (srov. hrdlo: ‚přední část krku‘ // ‚krk vůbec‘).

c) Potenciální možnost vzniku RV dále představují taková frazeologická spojení, jež jsou schopna přerůst v lexikalizovaný typ.

Např. rozlít v ustálených spojeních rozlít si to, rozlít si něco s někým, kde došlo k významovému posunu od původního rozlít, formálně potvrzenému užitím zvratného si.

Stejné tak i předložková spojení typu v rámci, do rámce, která zatím nepřekročila původní význam podstatného jména rámec, mohou být potenciální zálohou vzniku RV. Z dalších možností jmenujme alespoň:

d) taková terminologická spojení, která ztrátou své specifické povahy nabývají obecnější platnosti a vytvářejí významový odstín: srov. tanec: ‚druh rytmických pohybů‘ // uměl. tan. ‚jeden z druhů umění‘: rychlý tanec vedle špičkový tanec;

e) některé gramatické prostředky, např. změna rekce: srov. předcházet něco a významový posun, který s sebou přináší spojení (předcházet něčemu atp.);

f) expresivita, event. změna stylistické charakteristiky vůbec, někdy také signalizuje potenciální možnost vzniku RV: srov. koníček jako zdrob. ke koník a expresívně ‚kůň vůbec‘.

 

IV. Významové odstíny vytvářejí přechod k RV. Další analýza lexikálně sémantické struktury polysémního slova předpokládá stanovit hranice mezi významovým odstínem a RV, jinými slovy vytknout kritéria pro RV (z lexikografického hlediska). Podle našich zkušeností jsou to:

A) Za RV je možno považovat význam, jehož soubor sémantických prvků obsahuje vedle prvků motivovaných CV a prvků společných dalším RV výrazně diferencovaný sémantický prvek, který vytvořil novou sémantickou kvalitu. Tato kvalita — realizovaná v kontextu — vzniká (1) vyhraněním, stabilizací a zobecněním přeneseného významového odstínu nebo přeneseného užití, (2) pohybem sémantických prvků ve smyslu rozšiřování nebo zužování rozsahu významu slova.

Ad (1): RV prvního typu je dvojí kvality. Především jde o samostatný význam, v němž je v definici zachycen objekt, který byl motivačním východiskem přenesení, a zároveň způsob, jímž se proces přenášení uskutečnil.

Srov. význam definovaný jako ‚věc, předmět nebo jeho část připomínající nějak tento předmět, věc‘ (např. květ (1) ‚rozmnožovací orgán rostliny, často krásného tvaru a barvy‘; (2) ‚co připomíná květ‘: nehty s bílým květem).

Dále jde o samostatný význam, u něhož se lexikografický popis soustřeďuje na vymezení vlastních sémantických prvků, nikoli na uvádění motivačních východisek přenesenosti a způsobu přenášení. Zatímco u předchozí sku[303]piny (význam ‚co připomíná‘), jejíž významy vznikly různým způsobem přenášení (na základě podobnosti tvaru, společné vlastnosti, funkce, přirovnáním atd.), u této skupiny sémantické prvky vyjadřují jeden způsob přenášení; tato homogennost je zesílena dalším společným sémantickým prvkem zužujícím rozsah tohoto významu. Tím tento význam nabývá specifikovanější povahy, jeho vztah k východisku přenesenosti není už tak výrazný, a proto slovník volí popis založený na výčtu sémantických prvků bez označení původní přenesenosti.

Např. heslové slovo oko: (1) ‚zrakový orgán‘; (2) ‚klička, smyčka, kroužek z různého materiálu‘. Vztah k 1. významu je dán přenesením na základě podobnosti tvaru, navíc přibyl sémantický prvek ‚vyrobený, vytvořený z různého materiálu, ale schopný stejného ztvárnění‘. V lexikografickém zápise v SSJČ není původní přenesenost vyznačena.

Ad (2) : RV vzniklý pohybem sémantických prvků může být rovněž několikerého druhu. Jde jednak o případy, které pohyb sémantických prvků přímo lexikograficky naznačují, jednak sem patří případy, kdy tento pohyb sémantických prvků explicitně naznačen není a významy jsou definovány pouhým výčtem sémantických prvků. Takových RV je u polysémních slov většina.[20] Srov. lexikografické naznačení pohybu sémantických prvků u slova ozvat se (1) ‚projevit se zvukem, vydat hlas‘; (2) ‚vůbec se nějak projevit‘: ozvaly se zvony vedle srdce se ozvalo. Příklady zároveň ukazují, že při sémantické motivaci se rozšiřování nebo zužování rozsahu může kombinovat s přeneseností a naopak.

B) Vedle kritéria lexikálně sémantického jako základního lze pro vymezení RV vyčlenit tato kritéria sekundární:

a) jde především o slovní negaci. Srov. v SSJČ 3. význam slovesa cítit se: užívá se jen v negativní formě necítit se s významem ‚neovládat se‘.

b) Rozlišení obecného a vlastního pojmenování; má-li polysémní apelativum jeden z významů v platnosti vlastního jména, pak tento význam je RV. Srov. slova beran, skopec v hvězdářských názvech atp.

c) Využívá se relevantních gramatických rysů, jako jsou: plurálová, pomnožná nebo hromadná podoba substantivních heslových slov (např. řasa (1) ‚chloupek na okraji očních víček‘; (3) množ. řasy ‚vodní rostliny připomínající vlákna‘); zživotňující tvaroslovná charakteristika neživotných substantiv (např. hříbek, -bku (1) též expr. -a ‚houba‘; (2) jen -u ‚dřevěné náčiní v podobě houby‘); tvaroslovné dublety (srov. berla (1) ‚hůl pastýřů‘; (2) též berle ‚podpěra pro chromé k podpírání‘); některé z tvarů konjugační aj. řady (např. věděti (2) víš, víte, řidč. víme ‚vyjadřuje zdůraznění toho, co je vyslovováno‘); neosobní užití sloves (srov. světliti se (2) neos. světlí se ‚svítá‘); změna vazby (srov. uvažovat o něčem ‚přemýšlet o něčem, rozvažovat‘ proti uvažovat něco ‚posuzovat něco, usuzovat‘); změna vidu (srov. padnout dok. (1) k padat; (5) ned. i dok. ‚(o oblečení) dobře přiléhat, přilehnout‘: šaty padnou); změna slovnědruhové funkce (např. jeden čísl. (6) v platnosti zájmena neurčitého ‚označuje to, co nechceme nebo nemůžeme blíže určovat‘: byl jednou jeden král).

[304]d) Diferenční platnost mohou mít někdy hláskové dublety. Srov. polysémní slova s předponou s-/z- (např. sjezdit (1) též zjezdit ‚pojezdit‘).

e) RV je vytvářen také ustálenými spojeními a frazeologismy, kterým je společný výrazný sémantický prvek schopný samostatného vyčlenění. Např. rozbít (l) ‚roztlouci‘; (5) poněk. zast. v ust. spoj. rozbít tábor, stan ‚postavit, zřídit‘.

f) Kritériem k rozlišení RV je i stylová příslušnost, pokud ovšem zároveň význam obsahuje výrazný sémantický prvek, který je schopen diferencovat tento RV od významů ostatních. Srov. okénko, okýnko (1) zdrob. k okno; (3) hovor. ‚volný čas mezi zaměstnáním‘. Ve spojení s primárním kritériem lexikálně sémantickým se pochopitelně také uplatňuje frekvenční údaj.

 

V. Pokusili jsme se naznačit diferenční kritéria, která vymezují RV od významového odstínu na straně jedné a od ostatních RV a zároveň od jeho CV na straně druhé. Zbývá určit, jaké jsou vztahy a závislosti uvnitř lexikálně sémantické struktury polysémního slova. Na závěr předchozího rozboru pokusíme se je podat ve schematickém výčtu.

A) Mezi centrálními významy, pokud jich má polysémní slovo více, existuje vztah paralelní, a to v postavení zaměnitelném nebo nezaměnitelném.

B) Mezi CV a RV existují tyto typy závislostí:

a) mezi CV a jím přímo motivovaným RV je závislost přímá. Např. slovo host: CV ‚návštěvník‘ (přišli k nám hosté); RV₁ ‚návštěvník v jistých podnicích‘ (lázeňští hosté). — Stejně tak může být přímá závislost mezi dvěma RV, souvisí-li druhý z nich sémantickými prvky přímo s prvním RV (obsahuje diferenční sémantický prvek vzniklý přenesením nebo pohybem sémantických prvků, nejčastěji kombinací obou způsobů). Např. vztah mezi RV₁ a RV₂ u slova plemeno (cit. výše).

b) Mezi CV a RV, který je mu podřízen prostřednictvím jiného RV, je závislost nepřímá. Srov. vztah mezi CV a RV₂ u slova plemeno. Stejně tak je nepřímá závislost mezi dvěma RV, které spolu souvisejí prostřednictvím jiného RV.

Srov. vztah mezi RV₁ a RV₅ prostřednictvím RV₃ u slova stupeň:

CV … jeden z šikmé řady výstupků, schod

RV₁ … část hierarchicky členěného celku

RV₂ … úsek v průběhu děje, etapa, fáze

RV₃ … míra braná za základ hodnocení

RV₄ … zast. hodnost

RV₅ … dílec na teploměru nebo jiné stupnici

c) Mezi CV a RV a mezi RV navzájem může být vztah dvojí závislosti, tzn. že motivovaný RV závisí na jiném RV a na CV, anebo na dvou jiných RV.

Např. vztahy mezi RV₂ a CV a zároveň mezi RV₂ a RV₁ u slova tanec:

CV … sled rytmických pohybů, zpravidla za doprovodu hudby

RV₁ … jistý druh těchto pohybů podle určitých pravidel

RV₂ … jedno z čísel taneční zábavy, taneční kousek

[305]nebo vztahy mezi RV₄ a RV₂ a mezi RV₄ a RV₃ u slova hra

CV … činnost, zejm. dětská, konaná pro zábavu

RV₁ … činnost konaná pro zábavu nebo osvěžení vůbec

RV₂ … herecký výkon, vystoupení (pohostinská hra umělce)

RV₃ … divadelní kus (divadelní, rozhlasová hra)

RV₄ … působení, počínání (přeneseně k RV₃ a RV₄: hra náhod, osudu, stát se loutkou v politické hře, hrát dvojí hru)

Vztah dvojí závislosti je dvojí: buď jsou obě závislosti rovnocenné (jako ve dvou předchozích příkladech), anebo jedna ze závislostí je oslabenější. Nazveme ji zavislostí polopřímou (např. u frazeologických významů).

Srov. vztah mezi RV₂ a RV₁ a oslabený vztah mezi RV₂ a CV (zprostředkovaný přes RV₁) u slova kříž:

CV … svislý stůl s příčným břevnem

RV₁ … věc tvarem kříži podobná

RV₂ … v zast. spojení na kříž, přes kříž něco položit, uvázat napříč, přes sebe (šátek přes prsa na kříž uvázaný)

C) Mezi RV existuje vztah reciproční, vztah vzájemné závislosti, který lze přirovnat k paralelnímu zaměnitelnému vztahu mezi dvěma CV.

Srov. vztah mezi RV₁ a RV₂ vzhledem k CV u slova dům. Mohlo by zde být pořadí CV, RV₁, RV₂, stejně jako pořadí CV, RV₂, RV₁.

CV … stavení, budova; RV₁ … domov (odejít z domu); RV₂ … domácnost; rodina (velké náklady na dům; děvče přišlo do dobrého domu)

Mezi CV a RV polysémních slov existují pak kombinace těchto různých vztahů a závislostí, které vytvářejí hierarchickou lexikálně sémantickou strukturu. Různé kombinace vytvářejí typy těchto struktur. Z lexikografických zkušeností by bylo možno uvést řadu typů; spokojíme se jen ilustračním schematickým modelem.

Např. předpokládané polysémní slovo se dvěma CV a 7 RV může mít tuto strukturu:

 

PV … paralelní vztah

PZ … přímá závislost

NZ … nepřímá závislost

DZ … dvojí závislost

pDZ … polopřímá (dvojí) závislost

RZ … reciproční závislost

 

[306]VI. Polysémní slovo lze posuzovat nejen jako samostatnou významovou jednotku, ale také z hlediska slovní čeledi, jejíž součástí[21] je dané slovo, a z hlediska souboru slov reprezentujících určitou pojmovou oblast. Stručné nahlédnutí do těchto složitých vztahů v tomto článku má pouze posloužit k verifikaci předchozí analýzy, zejména pokud jde o existenci a vymezení CV. Samo srovnávání slova se slovy příslušné slovní čeledi a s příbuznými slovy příslušné pojmové oblasti, dále se synonymy, antonymy apod., je jednou ze základních metod lexikografické analýzy struktury polysémních slov, proto i z tohoto důvodu chceme na několika ukázkách naznačit možný přístup k této problematice.

Připomeňme např. část slovní čeledi slova kraj:

kraj (1) okraj, pokraj (2) část území

krajina (1) část území (2) materiál z okraje

krajový (1) týkající se kraje 2 (2) týkající se kraje 1

 

Způsob zpracování v SSJČ (vynechány RV) potvrzuje existenci dvou CV. Fakt, že se pořadí CV u slova kraj proti slovům krajina, krajový liší, ukazuje na to, že v tomto případě jde o paralelní CV zaměnitelné.

Ještě výrazněji se verifikace CV uplatní při srovnání jednotek v téže pojmové oblasti, synonym, antonym apod., neboť zde lze srovnávat na základě stejných kritérií, totiž stejného typu sémantických prvků a synonym a antonym patřících k stejnému pojmovému okruhu. Např. užijeme-li Halligova a von Wartburgova třídění pojmových oblastí,[22] bylo by možno v pojmové oblasti ‚člověk‘ dojít k takovémuto srovnání:

	hoch	děvče
CV …	nedospělá nebo dospívající osoba mužského pohlaví	nedospělá nebo dospívající osoba ženského pohlaví
RV1 …	expr. muž vůbec	expr. žena vůbec
RV2 …	milý, mládenec	milá, milenka atd.

Podobně u adjektiv můžeme např. srovnat slova z pojmové oblasti vlastností, která jsou v antonymickém vztahu:

vysoký		nízký
CV …	velký na výšku; jsoucí vysoko	CV …	malý na výšku; nejsoucí vysoko
RV1 …	mající vůbec něj. rozměr na výšku
RV2 …	mající velkou míru něčeho	RV1 …	mající malou míru něčeho
RV3 …	(o tónu, hlase) mající velký počet kmitů	RV2 …	znějící v hlubší poloze
RV4 …	jsoucí na hořejším stupni společenském, úředním	RV3 …	jsoucí na dolejším stupni společenském, úředním.

[307]Verifikační funkci může mít i srovnávání dalších druhů slov téže pojmové oblasti a týchž příbuzných společných prvků, jak ukazuje příklad sloves:

odhalit		odkrýt
CV …	zbavit přikrytí	CV …	odstranit to, co přikrývá
RV1 …	odhrnout	RV1 …	zbavit toho, co přikrývá
RV2 …	učinit zjevným, viditelným
RV3 …	objevit, vypátrat, prozradit	RV2 …	učinit známým, pátráním nalézt atd.

 

VII. Analýza lexikálně sémantické struktury polysémních slov ukazuje, že dosavadní praxe lineárního řazení jednotlivých významů za sebou z hlediska vědeckosti popisu slovní zásoby do jisté míry zkresluje vzájemné vztahy a závislosti v této struktuře, a to tím: a) že ne vždy vyzdvihuje ve struktuře polysémního slova CV a nepostihuje existenci dvou nebo více CV; b) nevyjadřuje adekvátně ani kvalitu vztahů mezi RV vzhledem k CV a mezi RV navzájem. Běžný lineární popis může plně zachytit pouze ten typ, kdy z CV vychází RV₁ a RV₂ souvisící s CV prostřednictvím RV₁.

Srov. např. slovo kůže zpracované v SSJČ takto:

CV … (1) pokrývka těla obratlovců; RV₁ … (2) koželužsky zpracovaná zvířecí kůže; RV₂ … (3) kožešina.

Jde-li o dva RV s recipročním vztahem, můžeme ze dvou možností zpracování zvolit jen jednu.

Srov. heslové slovo eso: CV … (1) nejvyšší karta; RV₁ nebo ₂ … (2) vynikající jednotlivec; RV₂ nebo ₁ … (3) vynikající, nejdůležitější věc atp.

Lineární popis nemůže zachytit ani vztah dvojí závislosti.

c) Lineární popis je schopen postihnout to, že čím je RV zařazen od CV dále, tím více se charakter jeho sémantických prvků bude lišit od charakteru prvků CV. Tato zásada popisu platí ovšem jen pro významy stylisticky i jinak bezpříznakové. Z lexikografické praxe však víme, že o pořadí významů nerozhoduje pouze primární lexikálně sémantický kvalifikátor, nýbrž i kvalifikátory další. Uplatnění kombinace kritérií přispívá na jedné straně k upřesnění a prohloubení charakteristiky jednotlivých významů polysémních slov, na druhé straně může ovlivnit pořadí významů a zkreslit vlastní lexikálně sémantické vztahy v struktuře.

Slovník ovšem je a zůstane zároveň praktickou příručkou, v níž lineární popis má pro svou poměrnou jednoduchost své místo. Tomu ostatně přispívá i ta okolnost, že polysémní slova s více CV a mnoha RV netvoří — s výjimkou sloves — nejpodstatnější část slovní zásoby. Z toho je zřejmé, že by bylo třeba nalézt určitý kompromis, který by míru vědeckosti zvýšil, a zároveň technicky a z hlediska uživatele popis nezkomplikoval.[23]

[308]Na základě provedené analýzy by k tomu podle našeho názoru přispělo: a) respektovat existenci CV tím, že bude důsledně řazen na první místo mezi významy slova (např. ani v praxi SSJČ tomu vždy tak nebylo; někdy dává Slovník přednost významu historicky prvotnímu). b) U polysémních slov s více CV, v číslování graficky odlišených od RV, zařazovat RV pod ten CV, k jehož významovému okruhu patří. Pořadí RV by byla dána charakterem jejich závislosti na CV a vztahy mezi RV navzájem. Po CV by následoval RV přímo závislý na CV, za ním RV přímo závislé na tomto RV a nepřímo závislé na CV. Pak by byl zařazen další RV (např. s menší motivační schopností) přímo závislý na CV atp.

Z hlediska přesnějšího popisu by bylo jistě možno např. malými číselnými indexy naznačit vzájemné vztahy mezi významy; ale jsme si vědomi toho, že pro běžného uživatele by byl tento popis příliš složitý.

Např.

1. CV1 21 RV1 přímo závislý na CV1 31 RV2 přímo závislý na CV1 43, 5 RV3 přímo závislý na RV2, reciproční vztah mezi RV3 a RV4 53, 5 RV4 přímo závislý na RV2, reciproční vztah mezi RV3 a RV4 61, 3 RV5 přímo závislý na CV1, polopřímá závislost na RV2 7. CV2 atp.

Respektování hierarchie lexikálně sémantické struktury polysémních slov přispěje pak i k zpřesnění práce při zpracování jednojazyčného výkladového slovníku.

 

R É S U M É

On the so-called Central Meaning in Synchronical Lexicographie Description of Polysemie Words

In the paper we tried to delimit the term of the central meaning (CV) as the basis of the synchronical lexicographic description of polysemic words. The polysemic word can have one or more central meanings between which a parallel relationship exists (with an interchangeable or uninterchangeable positions). By means of an inductive method, by means of studying the potential reserve for the new meanings, we took pains to meet with the term of the radial meaning (RV) and to define his types (determinated primarily by relevant semantic features, by grammatical features, etc.) and the relationships to the central meaning. This analysis resulted in comprehending relationships and dependences that appear in the hierarchy of the lexico-semantic structure of polysemic words (direct, indirect, of double dependence, semidirect and reciprocal relationships). As a verifiable criterion, the connection of a lexical unit both with he appurtenant word-formation type, partly with the appurtenant conceptual area, we chosen.

Finally, we sketch the employing of this analysis to precising of the description of the structure of polysemic words in compiling unilingual dictionaries.

Slovo a slovesnost, volume 30 (1969), number 3, pp. 293-308

Previous Josef Skácel: K pojetí funkce kontaktního komunikačního okruhu z hlediska sociolingvistického

Next Karel Svoboda: Poznámky k problematice doplňku