Celostátní stylistická konference v Bratislavě

Otakar Šoltys

[Kronika]

(pdf)

Государственная конференция о стилистике / A national stylistic conference in Bratislava

Ve dnech 29.—31. ledna 1986 se v Bratislavě konala celostátní stylistická konference. Organizátorům z filoz. fak. Univerzity Komenského v Bratislavě se podařilo připravit rozsáhlou a reprezentativní akci, jíž se zúčastnili téměř všichni čeští a slovenští stylistici a mnoho těch, jejichž výzkumy lze se stylistikou uvést do souvislostí. Všichni účastníci přijeli na konferenci s pocitem odpovědnosti ke společné práci a k tématu, jež patří mezi ta, která úspěšně reprezentují naši lingvistiku v zahraničí. Zajímavé bylo také věkové složení účastníků — nestranný pozorovatel by z něj mohl vysoudit, že stylistika je obor, který má v Československu své tradice, živou přítomnost a nadějnou budoucnost. Toto zjištění bylo velmi potěšitelné.

Málokdo si v době, kdy principy funkční stylistiky jsou vykládány již na základní škole, uvědomuje, kolik problémů a sporných otázek s sebou prosazování představy o existenci sociálně závazných norem v komunikaci přinášelo. Vnějškově funkční stylistikou byl překonáván romantický individualismus, zhusta naplňovaný studiem individuálních autorských stylů. Vnitřně však tento vývoj souvisel s moderním systémovým myšlením nastupující synchronní a funkční lingvistiky a vytvářel tak rozumnou protiváhu k popisům a nomenklaturám méně komplexních rovin jazykového systému. Konstituování funkční stylistiky v rámci strukturní lingvistiky vyvolává problém, na jaké úrovni abstrakce stylistické poznatky shromažďovat a stylistické výklady držet. Už třeba základní rozdíl mezi Mathesiovým jasným slohem výkladovým a Havránkovým funkčním jazykem dostatečně vymezuje půdorys intelektuálního kvasu v této problematice. Je tedy možné vidět vývoj stylistického myšlení u nás jako hledání odpovědi na otázku, jak nejlépe začlenit stylistiku do funkčního a systémového popisu jazyka, aby vytvořila s tímto popisem vnitřně nerozporný celek. Z tohoto hlediska přinesla diskuse v SaS 1941 (s. 28, 61, 191, 197n.) zásadní i dílčí poznatky; nové pohledy se ukázaly na stylistickém kolokviu v Liblicích v r. 1954. Příspěvky byly otištěny v SaS 1955 (s. 1, 15, 17, 25, 37, 90n.). Odpovědi domyšlené do všech důsledků, i když koncepčně diferencované, přinesly knižní publikace naších předních stylistiků a postupné pronikání funkční stylistiky do osnov a učebnic pro základní a střední školy. Pomalé, ale celkem spolehlivé ustalování pojetí stylistiky narušil vývoj lingvistiky v 70. letech. Soustředěná pozornost začala být věnována útvarům komplexnějším, než je věta, začaly vznikat disciplíny jako textová gramatika, textová lingvistika, teorie řečového jednání apod. Postupně se tak vytvořil dosti nepřehledný stav, k jehož charakteristickým rysům patří, že předmětem výzkumu a popisu mnoha disciplín je text. Metodologicky pak jsou si tyto disciplíny tak málo blízké, že nastávají potíže s překladem poznatků z jedné pojmové soustavy do druhé. Za těchto okolností byla celostátní stylistická konference v r. 1986 vítanou příležitostí, jak ujasnit postavení a cíle funkční stylistiky v této mnohosti.

Na konferenci převládla — podle nás — monologičnost nad dialogičností a předpřipravenost nad spontánností. Řada účastníků přednesla promyšlené a fundované referáty, které však více prezentovaly řešení, než ukazovaly problémy. Vyloženě diskusních příspěvků, jako Rétorický styl, Hovorový styl a mluvenost, Zvuková stylistika a stylistika zvuku nebo K stylové charakteristice literatury faktu, bylo mizivě málo a i ty zůstaly v průběhu jednání bez odezvy, protože vzhledem k napjatému časovému plánu (na konferenci bylo předneseno 55 příspěvků) se veřejně nediskutovalo. Jsme přesvědčeni, i když nepodceňujeme neformální diskuse mimo čas zasedání, že veřejná výměna názorů i jejich sumarizace je na konferencích nezbytná. O to více by se byla hodila na této konferenci, protože jsme nabyli dojmu, že obecně lingvistické zázemí účastníků konference nebylo tak jednotné, jak jsme na to byli zvyklí v minulosti. Řada z nich rozvíjela funkční a systémová východiska stylistických výkladů; byly však předneseny i takové příspěvky, které nelze [74]charakterizovat jinak než jako metodologicky rozbíhavé. Je to dáno tím, že zmechanizovaný funkční přístup někdy sklouzává do pozitivistických výčtů jevů nebo jednotek, a tím i výklad jejich užití ztrácí charakter funkční zaměřenosti. Nabyli jsme takového dojmu, že např. vystoupení k tématům Kvantitativní charakteristika souvětí v uměleckém a odborném stylu, K stylistické problematice v oblasti české morfologie nebo Výstavba textu v pohádkových rozhlasových hrách se tomuto hodnocení velmi blížila. Významným diferenciačním rysem je i metodologická návaznost na světový zájem o text. Funkční stylistika při svých hodnoceních stojí daleko výrazněji na pozicích příjemce textu (popř. příjemcem kontrolovaného podavatele) než textová lingvistika, která pro výrazné zázemí generativních přístupů často pozice příjemce textu zcela zanedbává. Tím je ovšem oslabována sociální závaznost vzniklého textu na úkor nerozpornosti pravidel od záměru k realizaci textu. Také tento typ přístupu byl na konferenci zastoupen, ať již originálním příspěvkem Typ textu a textový vzorec nebo klasičtějšími příspěvky Koherence textu, Geneze teorie textu v slovenské odborné literatuře. Poměrně mnoho času a pozornosti bylo věnováno mluvenému jazyku a dialogu, např. v příspěvcích K základním organizačním principům výstavby dialogického textu, Několik poznámek k typologii dialogu, K stylistické diferenciaci mluvených projevů apod. Také tyto výzkumy více obracely pozornost k pozici podavatele než příjemce. Již dříve známý metodologický odklon představovaly příspěvky dobře zařaditelné i do literárněvědných výzkumů typu Výrazové stylistické prostředky P. Jilemnického nebo Z jazykové problematiky současné prózy.

Jádro příspěvků svým metodologickým zázemím však jednoznačně vycházelo z funkčního a systémového přístupu k jazyku. Některé z nich, např. Anatomie textu, Lingvistika — textika — stylistika, Vyjadřovací prostředky funkčních stylů z hlediska útvarové charakteristiky, O postavení uměleckého stylu aj., se dotýkaly rozvoje funkční stylistiky v zásadních otázkách, jiné těžily spíše z okrajových, dosud ne zcela zmapovaných souvislostí, např. referáty K problémům komunikačního ustrojení textu, Empatie v textu, Od jazykové stylistiky k stylistice odívání a všeobecné stylistice činnosti nebo Původní a překladový text ve vztahu k individuálnímu a žánrovému stylu písně. Závažná byla také ta část konference, která v příspěvcích typu K systematice stylistiky z hlediska tvorby koncepce slohového vyučování řešila problematiku výuky funkčním stylům.

Již z toho, co jsme v tomto krátkém přehledu naznačili, je zřejmé, že konference byla myšlenkově bohatá a že zaujme význačné místo v dějinách našeho stylistického bádání. Všechny příspěvky budou otištěny v samostatném sborníku, a proto mohou být naše hodnotící úvahy pouze předběžné. Nicméně nabyli jsme dojmu, že konference prokázala soustředěný zájem naší lingvistiky o text a o stylistickou problematiku v nebývalé šíři i úplném věkovém zastoupení řešitelů. Soudíme také, že konference jasně ukázala stále výrazněji se uplatňující nepřímou úměru mezi detailností popisu určitého jevu a souborem textů, které musejí být zkoumány, aby poznatky mohly být obecně závazné. Hlubší poznání zákonitostí také svádí k daleko složitějšímu prezentování poznatků, což nebývá ve prospěch srozumitelnosti. Snadnému přijímání výkladů občas brání uvádění poznatků z jiných sémiotických kódů nebo z oborů, které exaktně studují zákonitosti sociálního kontextu jazykových projevů. Na druhé straně se na konferenci ukázalo dostatečně zřetelně, že výklad obecných principů, z nichž se dají detailní poznatky vyvodit, naši společnost již také neuspokojuje. Podstatně se totiž snížila připravenost ke komunikování jak v jazyku mateřském, tak v jazycích cizích, stejně jako se zvýšila víra v to, že většina psaných projevů je více či méně normovaná. Lidé se proto dožadují poměrně podrobných informací o zásadách i detailech jejich normovanosti. Soudíme, že další vývoj stylistiky bude muset tyto poznatky respektovat.

Součástí celostátní stylistické konference v r. 1986 byla i oslava životního jubilea J. Mistríka. O oslavenci promluvil J. Sabol; gratulace přišly jak od vědců, učitelů, spolupracovníků a žáků, tak od předních představitelů kulturního a politického života. Při krátké sumarizaci hlavních prací J. Mistríka a z ohlasů veřejnosti bylo všem účastníkům konference zřejmé, kolik koncepční a zásadní, ale i detailní práce J. Mistrík pro slovenskou a československou vědu udělal.

Slovo a slovesnost, ročník 48 (1987), číslo 1, s. 73-74

Předchozí Josef Štěpán: Český básník a literární vědec o jazyce

Následující Petr Piťha: Německá konference o automatickém zpracování jazykových dat