dalaman airport transfers
Časopis Slovo a slovesnost
en cz

K úloze časopisu Slovo a slovesnost ve vývoji české kvantitativní lingvistiky

Marie Těšitelová

[Články]

(pdf)

On the role of the journal Slovo a slovesnost (Word and Letters) in the development of Czech quantitative linguistics

Ve shodě s převažující českou jazykovědnou tradicí chápu v tomto článku kvantitativní lingvistiku (dále KL) jako lingvistickou disciplínu, která se ustálila aplikací kvantitativních metod, statistiky, počtu pravděpodobnosti, matematické statistiky apod., během 20. století, zejména pak od 60. do začátku 90. let. Pojetí a aplikace české KL během 20. století obrážejí složitost problematiky nejen z hlediska věcného, co do předmětu studia a využití vhodných metod, ale i historického (Těšitelová, 1993).

Začátky české KL samy o sobě sahají hluboko před 20. století: za zmínku zvláště stojí např. dílo J. A. Komenského z počátku 17. století, koncem 19. století pak využití počtu pravděpodobnosti při bojích o Rukopis královédvorský a Rukopis zelenohorský (Těšitelová, 1992). Statistická data týkající se jazykových jevů ve smyslu KL nacházíme až u anglisty Viléma Mathesia na počátku tohoto století (Mathesius, 1911). Jde o důležitý mezník ve vývoji české KL v tomto století. Význam a užitečnost KL byly později proklamovány i v Tezích Pražského lingvistického kroužku (Teze, 1929). Mezi úkoly zkoumání jazykového systému ve fonologii se tu dostávají i úkoly, které lze chápat jako možnosti pro využití kvantitativních metod vůbec. Pražská lingvistická škola se tak zúčastnila konstituování české KL jako lingvistické disciplíny a jejích aplikací v oblasti nejen fonologie a grafematiky, ale i lexikální statistiky a gramatiky (zvláště morfologie), ev. později stylistiky, typologie apod. Vliv myšlenek Pražského lingvistického kroužku se v české KL výrazně projevil zejména v první polovině 20. století (Těšitelová, 1996). Zvláště Mathesiovy práce a podněty se po stránce metodologické staly „školou“ tehdy začínající české KL v rámci obecného studia jazyka a jeho funkčního popisu. Na Mathesiovo dílo pak navázali tehdejší mladší členové Pražské lingvistické školy, především fonologové, anglisté: Bohumil Trnka, Josef Vachek a Jiří Krámský.

Není jistě náhodné, že brzy po ustavení Pražské lingvistické školy byl r. 1935 k šíření jejích myšlenek založen „List Pražského lingvistického kroužku“ – časopis Slovo a slovesnost (dále SaS), který si jako přední úkol stanovil probírat otázky jazyka a – v duchu tehdejšího pěstování lingvistiky – také slovesného umění, a to „vědeckými metodami, které Pražský lingvistický kroužek zastává doma i v cizině“, jak se doslova praví v náborovém letáku časopisu. První redakci SaS tvořili – jak známo – V. Mathesius (později jako „odpovědný“ redaktor) a Bohuslav Havránek. To znamená, že se sférou vědeckých zájmů odpovědného redaktora časopis SaS otevřel též problematice KL; postoj B. Havránka ke KL byl zdrženlivější. Souviselo to – podle mého názoru – i s tehdejšími spory Pražské lingvistické školy s redakcí časopisu Naše řeč, zvláště s jeho redaktorem J. Hallerem, který uznával význam statistických dat o jazykových jevech pro studium jazyka. Než se však opora časopisu [82]SaS mohla projevit ve prospěch vývoje české KL, vypukla 2. světová válka a SaS bylo bohužel od 9. ročníku 1943 zastaveno. Obnoveno bylo teprve po válce r. 1947 10. ročníkem, ovšem za zcela jiné situace v lingvistice i politice u nás. R. 1945 zemřel V. Mathesius, odpovědným redaktorem SaS se stal B. Havránek a redakční rada byla rozšířena o Jana Mukařovského, Karla Horálka a Felixe Vodičku.

Pro pochopení dalšího vývoje české KL po 2. světové válce a zvláště po únorových událostech v Československu r. 1948 je třeba ještě dokreslit její obraz doma i ve světě do začátku 50. let. Tak znalost kvantitativních charakteristik jazykových jevů se ukázala velmi potřebnou pro těsnopisnou praxi (k tomu účelu vznikl např. již koncem 19. století velký frekvenční slovník němčiny od F. W. Kädinga, srov. Těšitelová, 1997) i teorii (zájem tu projevil např. B. Trnka, srov. Těšitelová, 1993).

Od 2. poloviny 20. let tohoto století se začala v naší pedagogice a psychologii věnovat zvláštní péče českému jazyku, a to i na základě kvantifikace jazykových jevů, především lexikálních. Iniciátorem tohoto přístupu v teorii i praxi byl v prvé řadě pedagog Václav Příhoda. U něho můžeme hledat i základy velké lexikální práce – tzv. Frekvenčního slovníku češtiny (Jelínek – Bečka – Těšitelová, 1961, dále FSČ). Jde o slovník, který se přiřazuje k velkým lexikálním pracím ve světové lingvistice (srov. v USA pro angličtinu slovníky Thorndikeovy, dále slovníky pro němčinu, francouzštinu atd., Těšitelová, 1992); vyznačuje se však specifickými rysy (zřetel k stylistice, zaměření na kvantifikaci gramatických kategorií apod.), které ukazují na vliv lingvistů, Vladimíra Šmilauera, J. V. Bečky aj. Je to práce, která reprezentovala českou KL z konce 1. poloviny 20. století.

V této době – tj. začátkem 50. let – obnovený časopis SaS musil čelit tvrdé kritice, která se obrátila proti myšlenkám Pražského lingvistického kroužku, resp. tzv. strukturální lingvistice, a to i z tehdejších oficiálních politických pozic. Byly zavrhovány i práce zakladatelů Pražské lingvistické školy, včetně V. Mathesia. S tím souvisela i kritika dosavadní KL u nás. Dobře se to vše obráží na osudu FSČ (Těšitelová, 1993). V té době se dokončovaly poslední práce na něm a jeho rukopis byl připraven do tisku. Koncem 1. poloviny 50. let byla však z politických důvodů marná jakákoli snaha o publikování FSČ. To se v zásadě týkalo i publikace příspěvků s tematikou z KL. Platilo to i pro SaS, což mohu autenticky doložit, neboť od r. 1957 jsem se stala výkonnou redaktorkou tohoto časopisu.

Teprve koncem 2. poloviny 50. let se situace v naší lingvistice začala do jisté míry uklidňovat. Souviselo to s tím, že se v tehdejším Sovětském svazu, který rozhodoval i o zaměření nejen lingvistiky naší, a tedy i KL, ale i celého tzv. „ východního bloku“, začaly uplatňovat tzv. nové směry. Časopis SaS v tom vycítil příležitost k jistému uvolnění v lingvistickém bádání u nás a brzy se zapojil do propagace nových směrů v lingvistice. Zprvu mohl jen referovat o příslušné literatuře (Novák – Palek – Těšitelová, 1962), později vyšel i pokus o samostatné bádání v dané oblasti (Sgall a kol., 1964), v KL se nabízela návaznost na práci Pražské lingvistické školy a vytvářející se tradici KL v 1. polovině tohoto století.

Rozvoj nových metod v lingvistice v 60. letech se opíral především o matematiku, nekvantitativní a kvantitativní, dále o psycholingvistiku, sociolingvistiku apod. Do [83]nových metod v lingvistice byla u nás řazena – a do jisté míry s nimi i ztotožňována – aplikovaná lingvistika, sem byl zprvu začleňován např. strojový překlad, dále i automatické referování, potřeby moderní spojovací techniky, ale i popis jazyka postupy matematickými, moderní logiky apod. Konference v Liblicích r. 1960, kterou uspořádal Ústav pro jazyk český ČSAV (dále ÚJČ), byla v KL jednostranně kriticky zaměřena do bezprostřední minulosti (tolerovala v podstatě jen práce B. Trnky, J. Vachka a J. Krámského v rámci tradice Pražské lingvistické školy), a co se týče budoucnosti, byla nasměrována na teorii informace a počet pravděpodobnosti (Doležel, 1962). Nástup nových metod v naší lingvistice měla řídit odborná komise aplikované lingvistiky při tehdejším Vědeckém kolegiu jazykovědy při ČSAV, jejímž prvním předsedou se stal vedoucí redaktor časopisu SaS B. Havránek a sekretářem P. Novák. O jistém „uvolnění“ atmosféry v české lingvistice 60. let svědčí i to, že r. 1961 mohl konečně vyjít tiskem FSČ a že jsem na výzvu vedoucího redaktora B. Havránka mohla o něm napsat jakýsi autoreferát do SaS (Těšitelová, 1961).

V tehdejší době byl velmi důležitý postoj k novým směrům v lingvistice u B. Havránka jako vedoucího redaktora SaS. Prozíravě postihl, co pro naši lingvistiku znamená zapojení do studia tzv. nových metod a jejich aplikace, a proto časopis SaS dal plně do jeho služeb. V SaS se začalo referovat především o příslušné literatuře; zvláštní pozornost byla věnována i literatuře nesnadno dostupné, což platilo v prvé řadě o literatuře „západní“. Časopis měl možnost získávat i tuto literaturu bez deviz formou tzv. volných recenzních výtisků. Jako výkonná redaktorka SaS jsem nelitovala úsilí vynakládaného na obstarávání takové literatury, počítaje v to přirozeně i literaturu z oblasti KL, ačkoli při tom vznikaly různé problémy. Některé recenzní výtisky přicházely rozbalené, resp. znovu zabalené bez jakéhokoli vysvětlení. Jiné recenzní výtisky „se ztratily“ zřejmě až na naší „půdě“, než došly do redakce. Velký zájem o ně měli – zejména v prvém období nedostatku západní literatury – i někteří členové redakční rady SaS a neváhali o ně „bojovat“, většinou v zájmu rozšíření knihovny vlastní. I když bylo redakční radou SaS rozhodnuto, že by lingvistická literatura „vzácná“ a u nás těžko dostupná měla být po recenzi v časopise SaS odevzdána do knihovny ÚJČ, aby byla přístupná všem zájemcům o ni, stávalo se tak spíše jen ve vzácných případech, nikoli ovšem pouze vinou redakce. Při této příležitosti je třeba poznamenat, že většina zahraničních nakladatelství zasílala objednané recenzní výtisky ochotněji a rychleji než některá naše nakladatelství.

Redakce využívala s prospěchem i toho, že někteří přispěvatelé SaS, kteří měli možnost získat výtisky nové literatury soukromou cestou, přicházeli s nabídkou, že by pro redakci SaS o této literatuře napsali recenzi. Pokud to jen bylo možné, redakce ráda jejich nabídky přijímala. U jednotlivých oblastí nových směrů v lingvistice přibyla tak možnost přispět i tímto způsobem k jejich rozvoji. V 60. letech to zvláště platilo o matematické lingvistice, v tehdejší době o algebraické lingvistice, o strojovém překladu i o KL. Stačí nahlédnout do bibliografie těchto disciplín od 60. let (Tyl, 1965, 1990).

Začátkem 60. let začal časopis SaS uveřejňovat i původní články, které se hlásily k novým směrům v tehdejší lingvistice. Pokud jde o KL, uveřejnil časopis zejména [84]příspěvky opírající se o metody teorie informace, kybernetiky a teorie modelování jazykového projevu, např. hodnoty entropie a redundance v češtině na rovině fonologické a grafematické, kombinatoriku fonémů a grafémů, jak to tehdy bylo obvyklé ve světové KL, apod. Pozornost se začala věnovat i lexikální statistice (srov. výše zmínku o FSČ), dále syntaktické statistice, problematice sporného autorství, kvantitativním charakteristikám jednotlivých funkčních stylů v teorii i praxi apod. Souviselo to s rozvojem KL u nás, zejména od r. 1961, kdy v ÚJČ vzniklo centrum KL v oddělení matematické a aplikované lingvistiky.

SaS vždy věnovalo pozornost i tomu, co se nazývá organizace vědecké práce v lingvistice, tj. zprávám o významných odborných seminářích, konferencích, kolokviích apod. Toho využívala i KL, která vždy pečlivě zaznamenávala průběh různých druhů takových shromáždění s tematikou, která patřila do sféry jejích zájmů, referovala např. i o sbornících, které zaznamenávaly referáty, popř. i diskusi z takových podniků, ať už se jich naši odborníci zúčastnit mohli, anebo nemohli.

Uvedenými způsoby publikační činnosti se tak časopis SaS snažil seznamovat lingvistickou obec s různými metodami vhodnými k aplikaci v jednotlivých oblastech KL, přispívat k propracovávání metodologické problematiky v rámci matematické lingvistiky i k formování těchto oblastí v jejich základních rysech. Zároveň seznamoval s výsledky takového studia, definitivního i průběžného, domácího i zahraničního.

Od 60. let časopis SaS sice přispěl k rozvoji nových metod v lingvistice, ale záhy se ukázalo, že význam jednotlivých metod pro výzkum jazyka vůbec nelze přeceňovat, jak se to tehdy – zejména v počátcích – u aplikace nových metod v některých případech projevovalo. Platilo to samozřejmě i o aplikaci kvantitativních metod. Proto časopis uveřejnil i diskusi týkající se některých sporných otázek při aplikaci těchto metod. Tak pro vývoj KL u nás měla důležitý význam např. diskuse o modelování stylistické složky jazykového kódování (Doležel a Novák, SaS, 1965, 1966). Jistý kriticismus, pokud jde o předmět studia, výběr vhodných metod, inspiraci literaturou apod., vyznačoval v té době redakční činnost časopisu SaS.

Začátkem 70. let bylo rozhodnuto, že ÚJČ bude mít za úkol věnovat se systematické aplikaci kvantitativních metod na materiále českého jazyka, má-li KL být pěstována ve speciálním ústavu mateřského jazyka. To znamenalo, že publikační činnost v oblasti KL byla v rámci SaS do větší míry spjata s osudem KL v ÚJČ. Bylo to dáno i tím, že jsem byla výkonnou redaktorkou SaS a od r. 1967 jsem se stala i vedoucí oddělení matematické lingvistiky ÚJČ, jak se tehdy toto oddělení nově přejmenovalo. Nadto noví ředitelé ÚJČ (od r. 1972 Karel Horálek, od r. 1978 Jan Petr) začali „řídit“ i práce oddělení zabývajícího se KL v Ústavu. Vzhledem k tomu, že v ÚJČ bylo soustředěno v podstatě jádro pracovníků v KL u nás vůbec, měly jejich zásahy – podle mých zkušeností – neblahé důsledky i v rámci časopisu SaS, resp. v české KL vůbec.

Tak když se stal novým ředitelem ÚJČ K. Horálek, začal zasahovat do práce oddělení matematické lingvistiky zejména tím, že „pověřoval“ jeho jednotlivé pracovníky specialisty v KL jinými úkoly v rámci ÚJČ. Omezil tak např. rozsah korpusu shromažďovaného ke kvantitativní analýze lexikální a gramatické (morfologické a syn[85]taktické) současné psané a mluvené češtiny z 1 200 000 slov zhruba na polovinu – 540 000 slov ze stylu věcného (Těšitelová, 1974, 1983). Nový ředitel zrušil i vydávání anotované bibliografie KL, která byla v tehdejší době unikátní i ve světové KL, apod. To vše se ovšem promítlo i do publikování prací z KL v časopise SaS (srov. ubývající počet příspěvků z oblasti KL v SaS, zvláště od konce 70. let, Tyl, 1990). Je tu však třeba vzít v úvahu to, že práce z KL měly tehdy i jiná publikační fóra, např. Prague Studies in Mathematical Linguistics, v ÚJČ pak interní tisk Linguistica (od r. 1982). Významnou úlohu v práci KL v ÚJČ hrálo i to, že ředitel K. Horálek usiloval o funkci vedoucího redaktora časopisu SaS, a to ještě za života B. Havránka. V cestě mu do značné míry stála má spolupráce – jako výkonné redaktorky – s vedoucím redaktorem B. Havránkem (Těšitelová, 1990). K. Horálek začal tedy na mne útočit jako ředitel ÚJČ na svou podřízenou vedoucí oddělení matematické lingvistiky v ÚJČ a brzdil mou práci i v oblasti KL.

Koncem 70. let byl novým ředitelem ÚJČ jmenován J. Petr, ale i ten brzy pokračoval v díle svého učitele a předchůdce K. Horálka, pokud šlo zejména o vztah ke KL v ÚJČ. Uvolnil sice poněkud situaci v KL např. tím, že umožnil pokračovat v její anotované bibliografii, definitivně zpracovávat korpus věcného stylu apod. V příspěvcích pro SaS se to promítlo celkem minimálně. Časopis SaS však tehdy zasáhl do osudu české KL (zvláště v ÚJČ) jiným způsobem. Dne 2. března 1978 zemřel vedoucí redaktor SaS B. Havránek. K. Horálek se cítil jeho samozřejmým dědicem a rozpoutal „boj“ o SaS. Bylo to v době, kdy tehdejší ČSAV přijala nové zásady týkající se vydávání svých časopisů. Podle nich ředitel ústavu, který zajišťoval vydávání časopisu (v daném případě ředitel ÚJČ), měl rozhodující slovo ve jmenování redakce, a tedy i vedoucího redaktora, rozhodoval i o výběru příspěvků do jednotlivých čísel časopisu, resp. schvaloval do tisku rukopis jednotlivých čísel apod. To bohužel znamenalo definitivní konec jisté svobody v redigování akademických časopisů. Do té doby byl vedoucí redaktor podřízen Prezidiu ČSAV, nikoli řediteli příslušného ústavu a spolu s redakcí celkem svobodně rozhodoval o uveřejňování příspěvků v časopise. J. Petr jako ředitel ÚJČ nové zásady vydávání akademických časopisů uvítal a důsledně je uváděl v život. Stal se ve skutečnosti „vedoucím“ redaktorem časopisu SaS. Šlo zřejmě jen o věc taktiky, že „prosadil“ formálně mé jmenování do této funkce.

J. Petr – po různých reformátorských peripetiích – r. 1985 zrušil v ÚJČ oddělení, resp. tehdy už jen úsek matematické lingvistiky. I za krajně nepříznivých pracovních podmínek v letech 1978–1985, resp. 1986 byla v ÚJČ dokončena řada prací z KL, které se opíraly o výsledky kvantitativní analýzy korpusu z jazyka věcného stylu a o shrnutí výsledků některých prací, které v české KL do té doby vznikly. Byl také realizován pokus o sémantický frekvenční slovník pro prvních 1000 nejčastějších slov v českém jazyce věcného stylu apod. (Těšitelová, 1988, 1989). Ve svých příspěvcích v SaS z tehdejší doby jsem se snažila ukázat některé nové možnosti při kvantitativním popise jazyka, např. využití kvantitativních dat při retrográdním uspořádání jazykových jednotek (Těšitelová, 1985), syntézu v perspektivě rozvoje KL (Těšitelová, 1992) apod. – Po zrušení úseku matematické lingvistiky v ÚJČ byl zbytek jeho pracovníků [86]většinou rozptýlen do různých oddělení Ústavu; někteří se jako jednotlivci vydali za KL jinou cestou, synergetickou, která se pěstovala v západní KL od 80. let tohoto století.

Začátkem 90. let končí tedy v podstatě éra KL, která se u nás vytvářela téměř po celé 20. století a která zejména zásluhou časopisu SaS dosáhla svého vrcholu v 60. letech, v ÚJČ pak ještě začátkem 70. let. V následujícím období šlo o „sklizeň“ pracovních výsledků z předcházejících let a o jejich využití. Velká část úrody byla bohužel poničena, někdy převedena pro jiné účely.

Dobrou tradicí časopisu SaS se stalo stát v čele všeho nového, co se dálo v lingvistice naší i světové.

 

LITERATURA

 

DOLEŽEL, L.: Význam teorie informace pro marxistickou jazykovědu. In: Problémy marxistické jazykovědy. Academia, Praha 1962, s. 51–70.

DOLEŽEL, L.: Model stylistické složky jazykového kódování. SaS, 26, 1965, s. 223–235.

DOLEŽEL, L.: Ještě k jednomu modelu jazykového kódování. SaS, 27, 1966, s. 236–240.

JELÍNEK, J. – BEČKA, J. V. – TĚŠITELOVÁ, M.: Frekvence slov, slovních druhů a tvarů v českém jazyce. SPN, Praha 1961.

MATHESIUS, V.: O potenciálnosti jevů jazykových. Věstník Královské české společnosti nauk 1911–1912, třída filozoficko-historicko-jazykozpytná, č. 2, 1911, s. 1–24; knižně U základů pražské jazykovědné školy. Uspořádal a k vydání připravil J. Vachek. Academia, Praha 1970, s. 5–34.

NOVÁK, P.: K jednomu modelu stylistické složky jazykového kódování. SaS, 27, 1966, s. 29–40.

NOVÁK, P.: K jednomu modelu stylistické složky jazykového kódování II. SaS, 28, 1967, s. 36–45.

NOVÁK, P. – PALEK, B. – TĚŠITELOVÁ, M.: Dobrá propagace nových metod v jazykovědě (rec. sb. O točnych metodach issledovanija jazyka. O tak nazyvajemoj „matematičeskoj lingvistike“, Moskva 1961). SaS, 23, 1962, s. 131–137.

SGALL, P. a kol.: Cesty moderní jazykovědy. Orbis, Praha 1964.

TĚŠITELOVÁ, M.: K statistickému výzkumu slovní zásoby. SaS, 22, 1961, s. 171–181.

TĚŠITELOVÁ, M.: Otázky lexikální statistiky. Academia, Praha 1974.

TĚŠITELOVÁ, M.: K jazyku věcného stylu z hlediska kvantitativního. SaS, 44, 1983, s. 275–283.

TĚŠITELOVÁ, M.: K využití statistických metod v kombinaci s retrográdním uspořádáním jazykových jednotek. SaS, 46, 1985, s. 109–118.

TĚŠITELOVÁ, M.: Ke kvantifikaci v oblasti sémantiky (substantiva) I. SaS, 49, 1988, s. 81–100.

TĚŠITELOVÁ, M.: Ke kvantifikaci v oblasti sémantiky (adjektiva) II. SaS, 50, 1989, s. 97–108.

TĚŠITELOVÁ, M.: B. Havránek a Slovo a slovesnost. Slavica Pragensia, 34. Universitatis Carolinae – Philol. 1–3, 1990, s. 219–225.

TĚŠITELOVÁ, M.: Quantitative Linguistics. Academia, Praha 1992.

TĚŠITELOVÁ, M.: O historii české kvantitativní lingvistiky (Příspěvek k historii lingvistiky). Rukopisná práce, Praha 1993.

TĚŠITELOVÁ, M.: Prague linguistics and quantitative linguistics. In: Travaux du Cercle linguistique de Prague, vol. 2. Benjamins 1996, s. 73–81.

TĚŠITELOVÁ, M.: 100 let od vydání prvního frekvenčního slovníku. , 80, 1997, s. 190–194.

Teze předložené Prvému sjezdu slovanských filologů v Praze 1929. In: U základů pražské jazykovědné školy, s. 35–65 (dále Teze).

TYL, Zd.: Bibliografický soupis k ročníkům 1 (1935) – 25 (1964). SaS, 26, 1965, s. 318–372, 26 (1965) – 50 (1989). SaS, 51, 1990, s. 257–336, s. 283–284, 306–307.

 

[87]R É S U M É

On the role of the journal Slovo a slovesnost (Word and Letters) in the development of the Czech quantitative linguistics

In this article the author describes the development of Czech quantitative linguistics (further QL) from the beginning of this century to its 90s. Since the beginning of the 20th century the Prague Linguistic Circle and the Prague Linguistic School took part in the constitution of QL as a linguistic discipline using mathematical methods: in the 1st half of the 20th century the fundamentals of QL were applied to phonology, graphemics and to other domains such as lexicology, grammar, stylistics, typology, etc. Thanks to the journal Slovo a slovesnost (SaS), founded in 1935, QL reached the height of its development in the 60s and at the beginning of the 70s when the journal SaS was opened to the so-called new methods in linguistics, above all mathematical linguistics (inclusive of QL), psycholinguistics, sociolinguistics, etc. This aim was realized in most domains of QL through the following well-considered procedures: a) publishing of reviews and informations about new domestic and foreign literature of the domain, b) publishing of final and/or partial original articles based on the authors’ own studies of problems, c) reporting on the organization of scientific and special work in the domain, conferences of different types, proceedings of them, etc., d) critical reviewing of the development of the domain, choice of convenient methods of research, results of particular studies, texts, above all original, etc. In the 2nd half of the 20th century the journal SaS formed a new tradition to head all new trends in linguistics, not only in QL.

Varnsdorfská 350, Praha 9

Slovo a slovesnost, ročník 60 (1999), číslo 2, s. 81-87

Předchozí Jiří Zeman: Slavische Sprachwissenschaft und Interdisziplinarität

Následující Jan Chloupek: Slohová platnost syntaktické synonymie