Česká jazykověda v roce 1962 (Část I: Lingvistika obecná, srovnávací a slovanská)

Zdeněk Tyl, Milena Tylová

[Kronika]

(pdf)

Чешское языкознание в 1962 году: общее, сравнительное индоевропейское, славянское, богемистика / La linguistique tchèque en 1962: générale, indoeuropéenne comparatiste, slavistique et bohémistique

I. Lingvistika obecná. Sborník Problémy marxistické jazykovědy[1] (Praha, Nakl. ČSAV 1962, 452 s.; red. J. Bělič, L. Doležel, Š. Peciar) přináší referáty a ost. materiál z celostátní konference o marxistické jazykovědě, kterou uspořádal v prosinci 1960 ÚJČ ČSAV v Liblicích. Konference se soustředila do čtyř tematických okruhů (metodologické problémy marxistické jazykovědy; vztah jazyka a myšlení; vývoj jazyka a společnosti; aktuální otázky vzájemného vztahu češtiny a slovenštiny), výrazně zachytila aktuální ideologickou i metodologickou problematiku čs. lingvistiky a dala základní směrnice pro další práci; to je v podstatě i náplní úvodního ref. B. Havránka Aktuální metodologické problémy marxistické jazykovědy (s. 9—19; otištěn už v SaS 22, 1961, 77—84). B. Havránkovi, průkopníku marxistické jazykovědy u nás, je celý sborník k jeho 70. narozeninám připsán. — K výsledkům liblické konference srov. též: J. Kuchař, O nové teoretické a metodologické principy a zásady jazykovědy (InfBull č. 3, 1962, 2—6: zhodnocení jako podklad další konkrétní jazykovědné práce v ČSSR).

Důležitou součástí sb. MarxJaz jsou kritické rozbory několika významných směrů idealistické jazykovědy západní: I. Poldauf, Strukturalismus a americký deskriptivismus (79 až 104: výklad o hl. strukturalistických školách, pražské funkční lingvistice, kodaňském strukturalismu [glossematice]; podrobně o americkém deskriptivismu a jeho jednotl. typech a představitelích, zejm. o distribucionalismu). — E. Skála, Kritika lingvistického učení L. Weisgerbera (111—123: základní teze Weisgerberovy teorie a jejich rozbor; srovnání s učením amerického lingvisty B. Lee Whorfa). — J. Vachek, O Londýnské škole jazykovědné (126—128: o teoret. základech i práci).

K. Horálek, Sur les problèmes actuels de la typologie structurale des langues (Cercetări de linguistică, Cluj 3, 1958, supl. [vyšel 1962], 195—205: růz. koncepce strukt. typologie; krit. poznámky k typolog. pracím, čs. i zahraničním, v popředí jeho zájmu je teorie Vl. Skaličky; o dalších možnostech typologie v oblasti fonologie). — M. Dokulil, O vědeckou koncepci strukturální mluvnice NDR (SaS 23, 1962, 157—160: krit. pozn. k struktuře mluvnice současné spis. němčiny, kterou připravuje pracoviště Něm. akademie věd v Berlíně, NDR).

Vztah jazyka a myšlení byl náplní II. tematického okruhu liblické konference: B. Valehrach, Formy odrazu skutočnosti a pojem jazykového znaku (MarxJaz 141—153: základní úlohy marxistické filosofie jazyka; otázka konvenčnosti formálně významové jazykové jednotky; jazyk — nástroj vědomí, pomocí kterého komunikujeme někomu něco z nějakého důvodu). — P. Trost, O vlivu jazyka na myšlení (156—159: odmítá Weisgerberovo učení o nepřekonatelném ideologickém tlaku jazyka na myšlení; rovněž nesouhlasí se ztotožňováním kategorií jazyka s kategoriemi myšlení ve všech plánech). — K. Berka, O významu moderní formální logiky pro jazykovědu (160 až 174: spojitost mezi form. logikou a jazykovědou v hist. plánu; význam moderní logiky pro praxi strojového překladu i pro teorii jazyka vůbec, např. při sestavování informačních jazyků; konkrétní ilustrací obecných tezí tohoto ref. je stať téhož a. Funkcii glagola „byť“ s točki zrenija sovremennoj formaľnoj logiki (sb. Logiko-grammatičeskije očerki, Moskva 1961, s. 160—180: běžná lingvistická analýza slovesa „býti“, opřená o tradiční logiku, nevyhovuje; metody moderní logiky postihnou mnohostrannou funkci tohoto slovesa v jazyce adekvátněji). — B. Bárta - M. Sedláková, Jazyk v procesu myšlení a sdělování (SbFilFakBU 10, 1961, ř. filos. -B- č. 8, s. 104—111: v souvislosti s rozvojem kybernetiky a teorie informace vystupuje do popředí otázka využití jazykovědných poznatků v psychologii; jde např. o psychologické poznávání kvality procesu myšlení na základě jazykového projevu osobnosti), — Z referátů: P. Trost, Vztahy mezi gnoseologií, logikou a jazykem (SaS 23, 1962, 71 [196]až 72: E. Albrecht, Die Beziehungen von Erkentnistheorie, Logik und Sprache, Halle 1956). — K. Berka, Logik o jazyce (SaS 23, 1962, 273—278: K. Ajdukiewicz, Język i poznanie I, 1960). — P. Beneš: T. Slama-Cazacu, Limbaj şi context. Problema limbajului in concepţia exprimării şi interpretării prin organizări contextuale, Bucureşti 1959 (SbFilFakBU 10, 1961, ř. filos. -B- č. 8, s. 125—127). — O speciálních vztazích jazyka a myšlení v oblasti syntaxe a slovní zásoby v. zde dále.

II. svazek materiálů z mezinárodního symposia „Zeichen und System der Sprache“ (Erfurt 1959, vyšel 1962; o I. sv. srov. SaS 23, 1962, 292) přinesl několik dalších diskusních příspěvků od čs. účastníků: J. Bauer (s. 11 až 13: k pojmům jazykový znak, syntagma, sousloví); J. Ružička (59—62: langue — parole; jazykový znak a realita; gramatické kategorie, jejich význam a forma atd.); Fr. Daneš (62—63: klasifikace elementů v jaz. systému); P. Trost (208—209: jazyk jako systém znaků; pojem znaku; motivované pojmenování atd.); J. Vachek (209—210: poměr jednotlivých plánů jazyka k jazyku jako systému; tzv. vnější činitelé ve vývoji jazyka); B. Valehrach (210—214). — O zpřesnění některých zákl. pojmů (slovo, morfém, větná struktura; oblast jazykové stylizace a její vztah k systému aj.) usiluje v diskus. příspěvku O. Leška, K systémovému a funkčnímu pohledu na jazyk (MarxJaz 129—132).

Matematická a aplikovaná lingvistika. K. Horálek, K aplikaci nových metod v marxistické jazykovědě (MarxJaz 36 až 39: poměr nových metod k starším, o potřebě navazovat i při nových metodických postupech na jazykovědnou tradici). — P. Sgall - P. Novák, Matematické metody a marxistická jazykověda (MarxJaz 41—50: příspěvek k ujasnění vztahu mezi lingvistickou problematikou, matematickými postupy a marxistickou metodou). — P. Sgall, Matematická lingvistika (Rudé právo 1962, 17/11: stav u nás). — L. Doležel, Význam teorie informace pro marxistickou jazykovědu (MarxJaz 51—67: teorie informace a její matematické metody se uplatňují zvl. v oblasti aplikované lingvistiky, při přenosu, uchovávání a zpracování informací; problémy a metod. požadavky, které vnáší teorie informace do zkoumání jazyka). — L. Doležel, Lingvistické problémy řízení socialistické společnosti (SaS 23, 1962, 244—247: lingvistika může mj. komplexním výzkumem stanovit zásady optimální stylizace norem a hlášení apod.).

Z filosofického hlediska se teorií informace zabývá J. Zeman v čl. Informace a materiální jednota světa (MarxJaz 71—74: matematická koncepce teorie informace jako doplněk filosofické koncepce materialistické dialektiky; spolupráce filosofie a lingvistiky) a zejm. v monografii Poznání a informace. Gnoseologické problémy kybernetiky (Praha, Nakl. ČSAV 1962, 218 s.). — Jak se v několika významných nemarxistických směrech, zabývajících se metodologií vědy, uplatňuje dialektika, ukazuje K. Kosík, Filosofické problémy struktury a systému (MarxJaz 24—35). — Srov. též: I. M. Jaglom - R. L. Dobrušin - A. M. Jaglom, Teorie informace a lingvistika (přel. z ruš.) v sb. Filosofické otázky kybernetiky (Praha 1962), s. 334—359.

Z referátů: P. Novák - B. Palek - M. Těšitelová, Dobrá propagace nových metod v jazykovědě v SSSR (SaS 23, 1962, 131 až 137: o sb. O točnych metodach issledovanija jazyka — O tak nazyvajemoj „matematičeskoj lingvistike“, Moskva 1961); o témž sb. ref. L. Zgusta (ArchOr 30, 1962, 166—170). — K. Horálek, Problémy strukturní jazykovědy a kybernetiky (SaS 23, 1962, 278—282: V. V. Ivanov - S. K. Šaumjan, Lingvističeskije problemy kibernetiki i strukturnaja lingvistika, Moskva-Leningrad 1961).

Dílčí otázky: B. Palek, Nekotoryje lingvističeskije voprosy informacionnogo jazyka (SlavPrag 3, 1961, 197—206: tzv. informační jazyk, jeho struktura, syntax a slovník; význam informačního jazyka). — L. Nebeský, O jedné formalizaci větného rozboru (SaS 23, 1962, 104—107: definice grafu, který popisuje jeden postup větného rozboru). — L. Nebeský - P. Sgall, Vztah formy a funkce v jazyce. (Pokus o axiomatizaci.) (SaS 23, 1962, 174—189: soubor axiómů a definic pojmů z oblasti vztahu formy a funkce v jazyce). — P. Novák, Ke kvantifikaci homonymie (SaS 23, 1962, 72—75, krit. ref.: S. Stati, Caracterul sistematic al omonimiei morfo[197]logice. Studii şi cercetări lingvistice 11, 1960, 25—31).

O otázkách lingvistické konfrontace, které vystoupily při promýšlení teoret. principů vědecké mluvnice nové ruštiny (připravuje ji ČSI ČSAV), jednala diskuse v ČsRus 7, 1962, č. 4: O. Leška - A. Kurimský, O konfrontační metodě v jazykovědě (s. 207 až 210: předmět, cíle a místo porovnávacího studia jazyků v rámci lingvistiky; hl. obecné metodické principy porovnávacích postupů). — Vl. Skalička, Typologie a konfrontační lingvistika (210—212: rozdíly mezi srovnávacím zkoumáním typologickým a konfrontačním, možnost spolupráce mezi oběma metodami). — K. Horálek, Kvantitativní aspekt konfrontačního výzkumu (213—214: statistická analýza je při konfrontaci nezbytná, statisticky je třeba zpracovat jevy systémové i jevy textové). — O. Leška, Teoretické předpoklady lingvistické konfrontace (214—221: pokus o soustavu pojmů, v jejichž rámci má být prováděna konfrontace; jazykový systém dělí na čtyři plány: a) p. výrazový a p. prostředků s výrazem spojených; b) p. významový; c) p. znakových jednotek; d) p. jednotek syntaktických). — R. Mrázek, K zásadám zpracování velké porovnávací mluvnice (222—228: metodické podněty a připomínky; poměr porovnávacího studia k tradici a k moderním lingvistickým směrům; náplň porovnávací syntaxe a její vnitřní struktura aj.). — Zd. Skoumalová, K některým novým porovnávacím hlediskům v SSSR (249—252: o badatelské práci některých sovětských skupin pro strukturní jazykovědu).

Obecné otázky vývoje jazyka. Vl. Skalička, Vztah vývoje jazyka k vývoji společnosti (MarxJaz 285—291: charakteristické rysy tohoto vývoje; mezi společenským řádem a jazykem je přímá souvislost, zvl. v oblasti slovníku). — Al. Jedlička, Vztah vývoje spisovného jazyka k vývoji společnosti (MarxJaz 292—301: specifika vývoje spis. jazyků, problematika běžně mluveného jazyka, dialektický vztah mezi jaz. spis. a jaz. běžně mluveným, společenská podmíněnost zásahů do normy spis. jazyka; uvádění kodifikace do praxe). — Vl. Barnet, K diferenciačním a integračním tendencím ve vývoji spisovného jazyka (MarxJaz 335—337: konkrétní doklady z vývoje spis. ruštiny). — J. Vachek, On the Interplay of External Factors in the Development of Language (Lingua 11, 1962, 433—448; angl. materiál). — Další příspěvky viz v odd. Jazyk slovenský a Jazyk český (SaS 1963, č. 4).

Obecné otázky mluvnické stavby — Morfologie. B. Trnka, On the Morphological Classification of Words (Lingua 11, 1962, 422—425: tradiční třídění slov na „části řeči“ se opírá o různorodá kritéria; je třeba nahradit je tříděním založeným na účasti slov daného jazyka na úhrnech morfologických protikladů, kterými jazyk disponuje, a dále na vzájemné determinaci, do které tyto třídy vstupují). — E. Slavíčková, Metoda morfémové analýzy založená na aplikaci teorie pravděpodobnosti (SaS 23, 1962, 94—103: základní pojmy a návrh metody; vyčíslení podmíněných pravděpodobností [pro ruštinu], výhledy). — P. Trost, Deux notes de théorie. 1. Le plan „thématique“ du langage. — 2. Défense de Bühler (Studii şi cercetări lingvistice, Bucureşti 11, 1960, 765—767: 1. o vztahu mezi tématem promluvy a mimojazykovou skutečností, na kt. promluva míří — nejde o totožnost; 2. Bühlerovy tři funkce platí jen pro promluvu, parole).

Syntax. Fr. Trávníček, Slovo — slovosočetanije — predloženije (Cercetări de lingvistică, Cluj 3, 1958, supl. [vyd. 1962], s. 497—506: analýza jejich vzájemného poměru hl. z hlediska vztahu jazyka a myšlení). — Fr. Trávníček, Syntaktické a lexikální významy a prostředky. Jejich stránka poznávací (MarxJaz 185—196: podstatou myšlenky je poznání vztahů; proto je zřetel ke vztahovosti věty velmi plodný a umožňuje její objektivní poznání). — J. Ružička, Čo sa vyjadruje syntaktickými jednotkami? (MarxJaz 208 až 216: vztah mezi jednotkami jazyka a myšlení; rozlišení věty a syntagmatu; psychická jednotka odpovídající syntagmatu atd.). — J. Bauer, Vývoj syntaxe a vývoj myšlení (MarxJaz 218 až 220: rozvoj domácích jazyků pod vlivem cizího jazyka; odraz vývoje myšlení v jazyce atd.). — M. Zatovkaňuk, Gramatická typologie ve vztahu k porovnávací syntaxi příbuzných jazyků (BullÚRJL 6, 1962, 5—11: typologické zkoumání pomáhá zachytit více charakteristických rysů jednotl. jazyků, ale nena[198]hradí porovnávací studium, všechny rozdíly mezi porovnávanými jaz. nepatří mezi typolog. odklony od dominantního typu). — O. Leška, K otázce syntaktických vztahů a jejich vyjadřování (BullÚRJL 6, 1962, 13—16: analýza syntakt. vztahů musí přihlížet k stejným principům, které motivují protiklad věty jako jednotky strukturně gramatické a výpovědi jako jednotky jazykové realizace; gram. morfologické kategorie jsou vnitřní formou sémantiky syntakt. vztahů).

Základní otázky syntaxe byly na programu brněnské syntaktické konference v dubnu 1961; ve sborníku Otázky slovanské syntaxe (Spisy Univ. J. E. Purkyně v Brně — filos. fak. č. 85. Praha, SPN 1962, 465 s.)[2] jsou to tyto referáty a diskusní příspěvky: Fr. Trávníček, Postavení skladby v nauce o jazyce (s. 15 až 22: rámcový obraz o vlastní obsahové náplni syntaxe, o její tematice a problematice a její systematika); k tomu srov. diskusní příspěvky Z. Klemensiewicze, K. Horálka, N. S. Pospelova, K. Hausenblase a Fr. Daneše (s. 23—25 a 31); J. Ružičky K vymedzeniu skladby (32—33) a doslov Fr. Trávníčka Poznámky k diskusi o základních otázkách syntaxe (36—38). — M. Jelínek, Syntaktická schémata nevětná a nadvětná (25—30: větné schéma; schémata nevětná, tj. členská, a nadvětná a jejich jazyk. prostředky). — I. Lekov, Obščaja problematika sintaksisa (34—35: vztah morfologie k syntaxi, rozdíl mezi langue a parole v syntaxi; možnost srovnávat gram. kategorie s logickými). — Fr. Miko, Sú vzťahy medzi slovami len syntaktické? (39 až 46: vzájemné vztahy slov nejsou záležitostí větné stavby, ale vyplývají z jejich slovnědruhové příslušnosti k slovním okruhům; slovní druhy a jejich vztahy tvoří zvl. plán jazyka, nelze v nich vidět jevy větné stavby). — H. Koneczna, Składnia a słowotwórstwo (61 až 66: na základě prací W. Doroszewského o dvoučlenné struktuře slov dokazuje, že mezi základem slova a formantem je podobný vztah jako mezi větnými členy).

Rovněž obecná problematika jednoduché věty byla na brněnské syntaktické konferenci řešena v několika referátech a diskus. příspěvcích: J. Ružička, Veta a sloveso. (Z problematiky jednoduchej vety) (141—153: konfrontuje gramatickou stavbu věty a vlastnosti slovesa jako slovního druhu; sloveso a věta jako součásti jazykového systému mají četné korespondující vlastnosti, ovšem při slovese je třeba přihlížet ke gnoseologické složce slovesa, nikoli k jeho jednotl. gram. kategoriím); k tomu srov. koreferáty a diskus. příspěvky M. Grepla K některým metodologickým otázkám interpretace jazykových změn (154—158: možnosti porovnávací metody při výkladu vývoje jazykových prostředků a jeho příčin), H. Křížkové (159—160: jak se vyvíjely prostředky pro odlišení vět jednočlenných od dvojčlenných; v jakém vztahu jsou tyto prostředky k výrazovým prostředkům kategorie slovesného rodu) a M. Grepla K vyjadřování bezagentního děje v tzv. větách s všeobecným podmětem (161—165: tvrzení, že tyto věty jsou modifikovanou variantou dvojčlenného typu, není nikterak nepochybné). — R. Mrázek, Historickosrovnávací studium větných typů (166—176: příčiny nesoustavnosti v studiu historické skladby; hl. aspekty historického a hist. srovn. studia větných modelů a typů a ostatní jeho metodické předpoklady). — R. Růžička (Lipsko), Zur Rolle der asymmetrischen Korrelation in der historischen Syntax (186—189: jak využít v histor. syntaxi strukturního principu korelace).

Vl. Skalička, Text, kontext, subtext (SlavPrag 3, 1961, 73—78: hlavní znaky tří faktorů řeči, vzájemný vztah). — J. Firbas, Poznámka k místu funkční perspektivy větné ve struktuře jazyka (SlovSyntax 201—203: na zákl. srovnávání angl. s češ. a s něm.); podrobněji se týž a. zabývá problematikou aktuálního členění větného v čl. Ze srovnávacích studií slovosledných. (K Mathesiovu pojetí slovosledné soustavy.) (SaS 23, 1962, 161—173: funkční perspektiva větná má v jazykové struktuře jiné a ještě důležitější postavení, než se domníval V. Mathesius; a. nově osvětluje vztah mezi slovosledným principem gramatickým a funkční perspektivou větnou, dále slovosledný princip emotivní a slovosledný princip větného rytmu). — Od téhož a. vyšel i podrobný krit. rozbor Notes on the Function of the Sentence in the Act of Communication. (Marginalia on two important Studies in Syntax by Anna Gran[199]ville Hatcher) (SbFilFakBU 11, 1962, ř. jazyk. -A- č. 10, s. 133—147: jde o studie Syntax and the Sentence; Theme an Underlying Question. Two Studies in Spanish Word Order. Word 12, 1956, 234—250 a supplement). — V. též: M. Sedláková, Pokus o využití teorie funkční perspektivy větné při psychopatol. rozboru verbálního projevu osobnosti (SbFilFakBU 10, 1961, ř. filos. -B- č. 8, s. 113—121).

Problematika souvětí na brněnské syntaktické konferenci: M. S. Lalević, Pojam proste i pojam složene rečenice. (Prilog proučavanju rečenice.) (SlovSyntax 215—221: útvary s několikanásobným přísudkem pokládá za souvětí, nikoli za věty jednoduché; souvětí je syntaktická jednotka, která se rozpadá při pokusu rozdělit ji na jednotlivé věty). — Z. Klemensiewicz, Skupienie wypowiedzeniowe (t. 222—224: návrh na určování vnitřních vztahů mezi složkami složených souvětí a jejich grafické znázorňování); k tomu srov. diskusní přísp. Ľ. Ďuroviče (225—226) a J. Ružičky Základné typy súvetia (227—228: jak postupovat při analýze souvětí; základní tendence ve vývoji souvětí). — K. Gabka, K voprosu o sootnošenii soderžanija i formy v stroje predloženija. Termin „prisojediniteľnosť“ i t. naz. „Weiterführende Nebensätze“ (229—233: rus. věty s kotoryj a čto spojuje v jeden širší typ a ukazuje jejich významovou blízkost s tzv. přičleňovacími konstrukcemi v souvětí souřadném).

Vztah jazyka a myšlení v oblasti syntaxe. G. Jäger, Vývoj souvětí a vývoj myšlení (SlovSyntax 287—289: mezi vznikem a vývojem souvětí na jedné straně a myšlením na straně druhé existuje jistá souvislost, nikoli však přímá; správně ji pochopíme jen tehdy, přihlížíme-li k sdělovací funkci jazyka). K tomu diskus. příspěvky (s. 293—300): J. Bauer, Ke vztahu mezi vývojem souvětí a vývojem myšlení; P. Sgall, Ke vztahu mezi lingvistickým a logickým bádáním v syntaxi; P. Trost, Ke vztahu jazyka a myšlení v syntaxi; Vl. Skalička, K výkladu syntaktických změn (varuje před přehnanou snahou zařadit všechny syntaktické změny do pragmatické posloupnosti a vysvětlit syntakt. změny z vývoje myšlení); Fr. Trávníček, Ke vztahu jazyka a myšlení a k vývoji jazyka (k ref. G. Jägra a disk. přísp. K. Horálka). — Viz i další ref. ze syntakt. konference v odd. slov. (zde na s. 207).

Obecná sémantika, lexikologie a lexikografie. G. Horák, Vzťah jazykových a myšlienkových prvkov v oblasti slovnej zásoby (MarxJaz 228—233: povahu znaku má jen formální stránka jazyk. jednotek; genetický vztah mezi znakem, pojmem a významem odpovídá stupnici: smyslový obraz — myšlenkový obraz — označení — význam); k tomu srov.: B. Valehrach, Príspevok k znakovej teórii (t. 263—267). — M. Dokulil - J. Kuchař, Vztah jazyka a myšlení v struktuře pojmenování (t. 235—244: jaký je poměr onomaziologických struktur ke strukturám gnoseologicko-logickým; jaká je poznávací hodnota onomaziologických struktur, jak ovlivňují naše poznávání reality a způsob našeho myšlení; vzájemná prostupnost onomaziologických kategorií je v stati demonstrována na schématu jedné specifické onomaziologické kategorie v rámci substantiv). — K. Hausenblas, K specifickým rysům odborné terminologie (t. 248—258: specifické postavení terminologie v slovní zásobě; terminologická problematika z hlediska lingvistického; tendence při vytváření, ustalování a sjednocování terminologie; spojení teorie a praxe při tvoření termínů atd.). — V. Budovičová, K metodológii sémantického výskumu (t. 268—274: sémantický výzkum se týká všech jednotek lexikálních, morfologických i syntaktických; hl. zásady sémantického rozboru a jeho jednotlivé etapy); podobného obsahu i zaměření je i další příspěvek téže a. Súčasné problémy lingvistickej sémantiky (InfBull č. 3, 1962, s. 36—44). — J. Filipec, K otázce slova a významu (MarxJaz 275—277: požadavek prohloubeného studia jazykového obsahu, významu v nejširším slova smyslu; rozlišení lexikální abstrakce, tj. slova v systému, a pojmenovací jednotky v indiv. užití, tj. slova v projevu atd.). — B. Trnka, Autonomous and Syntagmatic Words (Studii şi cercetări lingvistice, Bucureşti 11, 1960, 761—763: slova se dělí na syntagmatická [synsémantika], která nelze vyjmout z větného kontextu a kterých nelze použít k realizaci jednoslovné věty, a slova ostatní [autonomní], jichž je velká většina).

O. Ducháček, Le mot et le concept [200](SbFilFakBU 11, 1962, ř. jazyk. -A- č. 10, s. 149—153: vztah slova k pojmu). — Týž a., Les relations sémantiques des mots (Kwartalnik Neofilologiczny, Warszawa 1962, č. 1, s. 27 až 34; na franc. materiálu); týž a., Les expressions de la beauté provenant de la sphère du surnaturel (Studia neophilologica, Uppsala 33, 1961, č. 1, s. 30—38). — Srov. též: J. Birnberg, Les champs linguistiques (en marge des travaux de Otto Ducháček) (Kwartalnik Neofilologiczny, Warszawa 1962, č. 2, s. 177 až 183: poznámky ke kn. Le champ conceptuel de la beauté en français moderne, Praha 1960). — Z. Wittoch, Quelques notions nouvelles concernant les onomatopées: le type, la gamme, la série, la voyelle-type (Studii şi cercetări lingvistice, Bucureşti 11, 1960, 783—796: pokus o utřídění různých typů onomatopoie na mat. rumunském); týž. a., Les onomatopées formentelles un système dans la langue? (Annali — Istituto orientale di Napoli — Sezione linguistica 4, 1962, 107—147: některé charakterist. rysy tohoto systému). — Z referátů: J. Filipec, Slovník současné němčiny (SaS 23, 1962, 149—157: Wörterbuch der deutschen Gegenwartssprache, Lief. 1—3, A — Aufbruch, Berlin NDR 1961; s krit. pozn.).

Mechanizace a automatizace jazykovědy. P. Novák: Některé otázky syntaktické analýzy (z hlediska stroj. překladu) (SaS 23, 1962, 9—19: návrh klasifikace schémat syntaktické analýzy, založených na koncepci „lineární“ i „strukturní“, a vyšetření vztahu obou koncepcí). — Ze syntaktické analýzy češtiny. (Přípravné práce k strojovému překladu) (Slav-Prag 3, 1961, 181—194: úvod P. Sgalla a tři menší příspěvky z odd. pro teorii strojového překladu na fil. fak. KU: J. Panevová, Neshodný přívlastek v matematických textech, 182—186; P. Piťha, Rozlišení funkcí koordinačních spojek, 186—192; K. Pala, O homonymii podmětu-předmětu a podmětu-doplňku v češtině, 193—194). — J. Panevová, Využití strojů při zkoumání češtiny (SaS 23, 1962, 222—227: zkušenosti získané při pořizování statistických údajů o hláskových, morfologických i lexikálních jednotkách jazyka). — S. Romportl, O systému českého slovesa z hlediska aplikované a teoretické lingvistiky (SbFilFakBu 11, 1962, ř. jazyk. -A- č. 10, s. 73—88: úkolem práce je zjistit gramatickou strukturu každého slovesného tvaru a zároveň vyšetřit gram. systém sloves jako princip, který určuje strukturu každého tvaru. — S. Romportl, M. Fendrych aj., Návrh principu automatického šifrování a dešifrování gramatických příznaků českého slovesa při překládání z češtiny a do češtiny (Sb. Vys. učení technického v Brně 1962, č. 1/2, s. 167—170).

D. Konečná - H. Novozámská, Strojový překlad a informační systémy (Metodika a technika informací 1962, č. 7, s. 46—53: přehled vývoje, hl. pojmy, perspektivy). — P. Sgall, Strojový překlad (Technický magazín T 62, 1962, 520—521: populární výklad). — J. Průcha, Podíl jazykovědy na řešení úkolů sdělovací techniky (Sdělovací technika 10, 1962, 187: o spolupráci Fonetického kabinetu ČSAV na řešení úkolu „Stanovení objektivních kritérií a metod při hodnocení kvality zvuku přenosových zařízení s respektováním fyziologie sluchu“). — J. Štindlová, Uplatňování metod mechanizace a automatizace v lexikologické práci v zahraničí (SaS 23, 1962, 67—71: informace o práci střediska pro automatizaci jazykové analýzy v Gallarate v Itálii a lexikologického střediska university v Besançonu; též o konferenci v Besançonu v červnu 1961). — V. Barnet, Technika a výuka jazyků (Praha — Moskva 26, 1962, č. 2, s. 87—88; o využití auditivních a vizuálních technických pomůcek). — L. Tondl, Automatizace vědecké práce (Věda a život 1962, č. 1, s. 16—20; mj. též o formalizovaném jazyce pro informační stroje). — Kolektiv semináře stroj. překladu a matem. lingvistiky na fil. fak. KU, Dvě konference o aplikované lingvistice (SaS 23, 1962, 232—236: v Moskvě v lednu a v Teddingtonu [Anglie] v září 1961).

Fonetika. Ve 4., přepracovaném a dopln. vydání vyšla příručka B. Hály - M. Sováka Hlas — řeč — sluch. Základy fonetiky a logopedie (Praha, SPN 1962, 327 s. + 8 příl.). — B. Hála, Deux contributions à l’éclaircissement de la nature phonétique des affriquées (sb. Congrès International des Sciences Anthropologiques et Ethnologiques, Bruxelles 1948 (vyšlo 1962), 98—99: afrikáty jsou hlásky jednoduché, nikoli složené. — Několik příspěvků B. Hály z poslední doby se [201]zabývá otázkou fonetické podstaty slabiky: Autour du problème de la syllabe (Phonetica 5, 1960, 159—160; diskuse s A. Rosettim: teorie slabiky se nemůže opírat výhradně o artikulaci, pro společenskou komunikaci prostřednictvím řeči jsou primární akustické prostředky; k tomu odpověď A. Rosettiho Sur le problème de la syllabe, t. 7, 1961, 109—113: hájí svůj názor, že podstatou slabiky nemůže být znění hlasu, poněvadž prý jsou také slabiky šeptané); La conception de la syllabe dans l’oeuvre du professeur Daniel Jones (Phonetica 7, 1961, 240—245: jak Jones zpřesňoval pojetí slabiky v jednotl. vydáních svého zákl. spisu An Outline of English Phonetics); La nature phonétique de la syllabe (Proceedings of the Fourth Inter. Congress of Phonetic Sciences, Helsinki 1961 — vyšlo 1962 —, s. 418—427: autorovo pojetí fonetické podstaty slabiky, zpřesněné novými podrobnostmi z oblasti psychologie řeči a vývoje slabiky po stránce fylogeneze i ontogeneze); La syllabe, sa nature, son origine et ses transformations (Orbis, Louvain 10, 1961, 69—43: stručné zpracování autorovy studie „Slabika, její podstata a vývoj“ z r. 1956); k tomu srov.: B. Malmberg, Remarks on a Recent Contribution to the Problem of the Syllable (Studia Linguistica, Lund — Copenhague 15, 1961, 1—9: souhlasí tu s Hálovým názorem, že akustický element řeči je primární; všímá si prací A. Skaličkové o hranicích slabiky). — A. Skaličková, The Problem of the Syllable Boundary and the Identification of Sounds (ZPhon 14, 1961, 321—327: slabika se tvoří nejužším spojením identifikačních jader daných funkčních prvků a její hranice leží tam, kde sousedící jádra jsou oddělena funkčně nevyužitými prvky). — O. von Essen, Vrchol a jádro slabiky (Čs. otolaryngologie 11, 1962, 41—44; přel. z něm.).

O nových metodách výzkumu mluvené řeči a zpěvu informují: J. Ondráčková — R. Poch, Nativní rentgenokinematografie mluvidel. Užití komplexní záznamní metody (Čs. otolaryngologie 11, 1962, 92—98: tato metoda odstraňuje rušivý vliv kontrastních látek užívaných při rentgenografickém vyšetřování mluvidel; nová záznamní metoda zároveň pořizuje rentgenogram, zvukový záznam a jeho oscilační křivku); v. též: J. Ondráčková, Objektivní metoda analýzy rentgenogramů mluvidel (Věstník ČSAV 71, 1962, 558—559). — K. Sedláček, Akustická analýza zpěvního hlasu (Čas. lék. čes. 101, 1962, 291—296: metodou „visible speech“ demonstrovány změny hláskových formantů a analyzována činnost pěveckých formantů; možnost využití akustické analýzy pro objektivní hodnocení hlasu a léčení hlasových poruch). — A. Sychra, Kapitola z experimentálního výzkumu v hudbě a řeči (Acta Univ. Car. — Philos. et hist. 2, 1962, 49—84: 1. do jaké míry je výrazová informace, nesená hudebním nebo jazykovým zvukem, objektivní a jednoznačná; 2. odpovídají-li jednotl. výrazovým odstínům akustické, resp. fyziologické koreláty; 3. zda existují společné výrazové zákonitosti hudby a řeči a jakého jsou druhu); o nových výtěžcích spolupráce hudební vědy, lingvistiky a foniatrie informují K. Sedláček — A. Sychra, Hudební výraz pod drobnohledem vědy (Hudební rozhledy 15, 1962, 188—190). — Hodnocení kvality zvuku přenosových zařízení lze provádět nejen objektivními kritérii a metodami, ale i subjektivně; o tom srov.: B. Borovičková - Vl. Maláč, K problematice subjektivního hodnocení přenosových cest (Slaboproudý obzor 23, 1962, 374—377). — Z ref.: J. Pačesová: M. K. Jensen, Tonemicity, Bergen-Oslo 1961 (SbFilFakBU 11, 1962, ř. jazyk. -A- č. 10, s. 226—229).

Vědecký přehled novějších prací z oboru kvantitativní fonologie podal J. Krámský, Quantitative Phonemics in the Last Decade (Phonetica 8, 1962, 166—185). — Čl. J. Vachka Some Thoughts on the Phonology of Cockney English (PhilPrag 5, 1962, 159 až 166), psaný na okraj monografie E. Sivertsenové, Cockney Phonology, Oslo 1960, přispívá k obecné problematice fonologie mluvené řeči.

Logopedie. Sborník přednášek o poruchách výslovnosti z pražského zasedání logopedických pracovníků v květnu 1960 vyšel pod názvem Dyslalie (Praha, SPN, b. r.; 230 s.); obsahuje mj. tyto důležitější příspěvky: J. Liška, Základné problémy porúch výslovnosti (7—28); týž a., Zpráva o XI. kongresu Medzinárodnej spoločnosti pre logopédiu a foniatriu (s. 29—32; konal se v Londýně v srpnu 1959); [202]K. Mádlo, Prof. M. E. Chvatcev o poruchách výslovnosti (s. 33—53: ref. o 1. části kn. Logopedija, Moskva, 5. vyd. 1959); A. Christ, Poznámky prof. G. Bárcziho k problému dyslalie (s. 55—58: k vysokoškolské učebnici maďarského defektologa); B. Dosužkov, Příspěvek ke studiu dětské dyslalie z hlediska psychoneurologického (s. 59—80); K. Ohnesorg, Zvláštnosti dětské výslovnosti a vývoj hlásek v jazycích (s. 81—85); L. Edelsberger, K otázce agramatismu (s. 87—91); M. Sovák, Záznam vyšetřování palatolalie (s. 159—163); M. Vajshajtlová, Dyslalie v prostředí vícejazyčném (s. 173—178); Fr. Synek, Poruchy řeči u dvojčat (s. 191—202); ostatní příspěvky jsou zaměřeny k výchovné a léčebné praxi. — Otázkami patologie zvukové stránky řeči se dále zabývají: J. Langová - M. Morávek, Experimentální studie o koktavosti a breptavosti (Čas. lék. čes. 101, 1962, 297—299); M. Sovák, Podstata tzv. jednorázové metody Dubrovského v léčení koktavosti (Otáz. defektológie 5, 1962/3, 107—109).

Výzkumu patologických útvarů jazykových jsou věnovány další příspěvky J. Stuchlíka: K problematice sémantického hodnocení prázdných jazykových neomorfismů (Zb. za filol. i lingvistiku, Novi Sad 4/5, 1961/62, s. 326—331: popis a rozbor tzv. kenoglossií); Les kénoglossies. (Contribution à la psychopathologie du langage) PhilPrag 5, 1962, 145—154: podobného obsahu jako výše uved. čes. stať). — Výskytem a funkcí neomorfismů v básnickém jazyce se zabývá týž a. v čl. Jazykové neomorfismy v poesii (Jazykovedný čas. 13, 1962, 28—35: ukázky z růz. jazyků s odb. analýzou z hlediska psychopatologického). — O kn. J. Bobona „Psychopathologie de l’expression“ (Paris 1962) ref. týž. a., Čs. psychiatrie 58, 1962, 421—422 a zde s. 220.

Tzv. laboratorního jazyka a jeho využití při výzkumu vyšší nervové činnosti se týká sb. Vyšší nervová činnost, sv. 4, 1961, v čl.: V. Golda, Validita některých ukazatelů užívaných v metodice laboratorního jazyka (s. 189 až 194); týž a., Asociační hodnota laboratorních slov používaných v metodice laboratorního jazyka (s. 195—203). — Srov. též: J. Široký - E. Hrbková, Příspěvek ke statistickému zhodnocení výzkumu VNČ dětí tvorbou umělých řečových podmíněných spojů (tzv. metodou laboratorního jazyka) (Polytematický sb. prací lék. fak. … v Olomouci 7, 1961, 96 až 106).

Stylistika a jazyk literárního díla. Na varšavské konferenci o otázkách poetiky, kterou uspořádal Instytut badań literackich PAN v srpnu 1960 (v. o ní zprávu v SaS 22, 1961, 120—130), přednesli čs. účastníci tyto ref., otištěné v sb. Poetics — Poetyka — Poetika (Warszawa, b. r.): L. Doležel - K. Hausenblas, O sootnošenii poetiki i stilistiki (s. 39—52: vztah jazykového uměleckého stylu k ostatním stylům jazyka a k stylu literárnímu; stylistika musí plně využít i nových možností, které poskytují nové strukturní a matematické metody). — J. Hrabák, Remarques sur les corrélations entre le vers et la prose, surtout sur les soi-disant formes de transition (239—248: problematika přechodných útvarů mezi veršem a prózou; na čes. materiálu 19. a 20. stol.). — P. Trost, Das Metrum der litauischen Volkslieder (119—125: verš epických písní tzv. dainos; veršová stavba pohřebních písní tzv. raudos). — K. Horálek, La réalité sociale et les lois de la construction du sujet dans la littérature épique populaire (511—517: jak jsou tradiční syžety modifikovány vlivem sociálního prostředí a změněných hist. podmínek; materiál z balkánské lidové slovesnosti).

V Čs. rusistice 7, 1962, č. 3 pokračovala diskuse o obecných otázkách uměleckého stylu, zahájená tam v roč. 6, 1961, č. 4 (srov. SaS 23, 1962, 294): R. Grebeníčková, K diskusi o uměleckém stylu (s. 152—159: proti tradičnímu pojetí „formálních“ stránek jako ozdobného dodatku k tzv. obsahu uměleckého díla); M. Červenka, O významu formy (159—163: každá složka díla má svůj obsahový i formální aspekt, i když obsahovost jednotl. složek je různá; tyto složky obsah netvoří ani nemodifikují, nýbrž ho spoluvytvářejí); K. Hausenblas, Aktuální problémy lingvistiky a literárněvědně orientované stylistiky (163—166: proti kompetenčním sporům mezi stylistikou literárněvědnou a jazykovědnou, za jejich spolupráci; předpoklady této spolupráce); A. Stich, Sovětská diskuse o stylistice a její podněty pro naši lingvistickou a literární stylistiku (167—170: spolupráce [203]umožní přesné rozlišení jejich úkolů a možností).

Vliv tvůrců umělecké literatury na spisovný jazyk (a také naopak) analyzuje B. Havránek v disk. příspěvku Literatura a spisovný jazyk (Lětopis Inst. za serb. ludospyt — Rjad A — Rěčespyt a literatura, č. 8, 1961, s. 79—84); dotýká se v něm i regionalismu. — K. Horálek, Staronová teorie jazykových funkcí v americkém sborníku (SaS 23, 1962, 126—131: ref. o sb. Style in Language, ed. by Th. A. Sebeok, Cambridge, Massachusetts Institut of Technology — New York 1960; srov. též zprávu B. Trnky v ČMF 44, 1962, 190—191).

Soubor statí o nejrůznějších aspektech překladatelství otiskla Čs. rusistika 7, 1962, č. 2; obecnějšími otázkami se zabývají: B. Ilek, Ideové stanovisko překladatele (s. 69—76: požadavek ideové pevnosti a uvědomělosti; reprodukce tzv. národního koloritu v překladu; tvůrčí složka v překladatelství atd.); K. Horálek, K otázce překladové stylistiky (87—89; stylistické zvláštnosti při překládání veršovaných dramat aj.); O. Leška, Několik poznámek k otázce překládání (90—91: překladatelská problematika krásné literatury leží na průsečíku literární vědy a lingvistiky); K. Koževniková, Zamyšlení nad jedním z úkolů teorie překladu (92—97: jde o specifičnost překladatelského stylu; překlad uměleckého díla je jazykový úkol řešený v rámci stylu uměleckého); I. Camutaliová, K otázce stylizace autorské řeči a dialogu v beletrii (98—102: jak se reflektuje vztah spisovný jazyk: mluvená řeč v jazyce krásné literatury čes. a rus.; materiál z překladů); J. Tafel, Překlad a dobový umělecký názor (103—106: co je a co není umělecká adekvátnost překladu; otázka využití jazykových prostředků, např. obecné češtiny, v překladu nejmladší sovět. literatury); J. F. Franěk, O úloze překladu v národní kultuře (106—108: kdy, jak a proč dochází ke zkreslenému, posunutému nebo k jinému pohledu).

Z ostatních příspěvků: I. Kaškin, Běžné záležitosti. (Poznámky k stylu překladatelské práce.) (Dialog 1962, č. 1, s. 33—71; z rus. orig. v sb. Masterstvo perevoda, Moskva 1959, přel. J. Šanda). — J. Levý, O překládání divadelního dialogu (Divadlo 13, 1962, č. 10, s. 58—68: mluvnost a jevištní stylizace, významové kontexty a slovní jednání, dialog a postavy atd.); týž a., Stav myšlení o otázkách překladu (Dialog 1962, č. 1, s. 3—11: o souč. situaci teorie překladu v SSSR a v některých socialistických zemích). — B. Ilek, Dva sovětské sborníky o problémech překladu (Čs. rusistika 7, 1962, 122—127: ref. o sb. Masterstvo perevoda, Moskva 1959, a Russkije pisateli o perevode [XVIII — XX vv.], Leningrad 1960). — A. Skoumal, Americký sborník o překládání (Dialog 1962, č. 1, s. 87—88: On Translation, Cambridge Mass. 1959). — Stenografický zápis konference „O kontextu domácí a překladové literatury“ překladatelské sekce Svazu čs. spisovatelů (v Praze 25 až 26/10 1962) obsahuje sb. Dialog 1962, č. 2, 91 s.

Obecnými otázkami verše a rytmu se zabývají tyto příspěvky: K. Horálek, Metrum a styl (Zb. za filolog. a lingv., Novi Sad 4/5, 1961/62, 91—94: jaké důsledky má metrum pro výběr slov co do jejich slabičného rozměru; analýza se týká nejrozšířenějších typů slovanského verše folklórního). — Další příspěvky jsou vesměs od J. Levého: Izochronie taktů a izosylabismus jako činitelé básnického rytmu (SaS 23, 1962, 1—8, 83—92: hierarchie obou veršotvorných principů — sylabismu a přízvuku — v českém verši a v příbuzných veršových systémech, zejm. v angl.; v čes. verši byla už rehabilitována intonace a kvantita, třeba uvažovat o rehabilitaci principu sylabického); A Contribution to the Typology of Accentual-Syllabic Versifications (sb. Poetics — Poetyka, v. výše, 177—188: konfrontace hl. versifikačních principů evropských, přízvukového, přízvučně-sylabického a sylabického i jejich analýza); Kombinační možnosti verše (ČsRus 7, 1962, 77—86: pokus o zpřesnění pojmu tzv. pružnosti, tvárnosti apod. některých forem národního verše v čes., ruš. a angl.; všímá si zejm. slovního skladu verše); Rytmus verše jako prostředek dramaturgické interpretace (Divadlo 13, 1962, č. 9, s. 63—66: rytmus angl. a rus. verše; příspěvky k rytmické analýze někt. čes. veršovaných her); Hlas autora a hlas role (Divadlo 13, 1962, č. 8, s. 76—78: ref. o kn. Fr. Berryho, Poetry and the Physical Voice, London 1962).

[204]Textologie. Zd. Havránková, Sovětská textologie — věda mladá a podnětná (BullVŠRJL 5, 1961, 99—114: rozbor hl. problematiky, celkové i speciální, vývoj sovětské textologie, její současná teorie i praxe). — O. Králík, Od textové kritiky k textologii (LF 85, 1962, 379—384: ref. o několika zásadních příspěvcích D. S. Lichačeva k otázkám textologie a ediční techniky, zvl. v oboru starší rus. literatury).

Terminologie. Obecné otázky: D. S. Lotte, Tvoření soustavy vědeckých technických termínů. I. Složky termínu. — II. Vliv klasifikace na přesnost terminologie (ČsTerm 1, 1962, 7—15, 198—207, 271—278: přel. z ruš., orig. Osnovy postrojenija naučno-techničeskoj terminologii, Moskva 1961). — Z konkrétních příspěvků: J. Šourek, Geographische Nomenklatur in der Phytogeographie (Preslia 33, 1961, 304—307). — J. Dvořák, Parisiensia nomina anatomica (PNA — Paris 1955, New York 1960) ve stomatologii (Čs. stomatologie 61, 1961, 215—241). — J. Vacek, K nomenklatuře mezinárodního lékopisu. Mezinárodní nechráněné názvy farmaceutických přípravků (Čs. farmacie 11, 1962, 482—484).

Onomastika. B. Trnka, A Theory of Proper Names (Cercetări de lingvistica, Cluj 3, 1958, supl. [vyšel 1962], s. 519—522: problém vlast. jmen jako protiklad, do něhož vstupují slova, označují-li třídu [kůň], popř. zúženou na jedince [tento kůň], nebo jedince přímo jako jedince [Praha, Blaník, Václav]); od téhož a. srov. i zpr. O nynějším studiu anglických jmen místních (ČMF 44, 1962, 7—21: s pozn. k obecné problematice toponomastické). — P. Trost, Der Gegenstand der Toponomastik (Leipziger Abhandlungen zur Namenforschung und Siedlungsgeschichte. Wiss. Zeitschr. Univ. Leipzig, Gesellsch. und sprachwiss. Reihe 11, 1962, 275—277: o rozdílu mezi apelativy a vlastními jmény). — M. Frydrich, O využití retrográdních slovníků a rejstříků v onomastice (ZprMK 3, 1962, 222—227: metod. poznámky, připojen retrográd. rejstřík jmen čes. řek a potoků); týž a., K hydrologické klasifikaci vod (ZprMK 3, 1962, 432—436: podle J. Róna, Roztřídění vod a vodstev, Praha 1940). — Z referátů a zpráv téhož a. v ZprMK 3, 1962: Složená řecká osobní jména (s. 47—50: o dvou studiích T. Milewského); Starošvédská osobní jména germánského původu (429—431: I. Fredrikson, Svenska personnamnstudier 1941); Krátké zprávy z onomastiky (175—187: týkají se otázek obecných i jmen).

Referáty. O pracích z různých oborů obec. lingvistiky ref. L. Zgusta v ArchOr 30, 1962: S. Potter’s Modern Linguistics. Some Remarks, London 1957 (s. 156—165); Theorie und Praxis der Zusammenarbeit zwischen den anthropologischen Disziplinen, Horn, Niederösterreich 1961 (173—177); A. Martinet, Éléments de linguistique générale, Paris 1960 (s. 507—511: o téže práci srov. ref. J. Vachka v SbFilFakBU 11, 1962, ř. jazyk. -A- č. 10, s. 201—203); D. L. Bollinger, Generality, Gradience and the All-or-None, ’s-Gravenhage 1961; A. Juilland, Outline of a General Theory of Structural Relations, ’s-Gravenhage 1961; B. Rosenkranz, Der Ursprung der Sprache. Ein linguistisch-anthropologischer Versuch, Heidelberg 1961; L. F. Brosnahan, Genes and Morphemes. Some Considerations Regarding the Biological Basis of Human Language, Ibadan (Nigeria) 1957 (t., s. 511—519).

Z ref. a zpráv ostatních autorů: P. Novák, Svazek vybraných spisů L. Hjelmsleva (SaS 23, 1962, 237—238: Essais linguistiques, Copenhague 1959). — V. Miltner: L. Tesnière, Éléments de syntaxe structurale, Paris 1959 (ArchOr 30, 1962, 660—662). — V. T. Miškovská: M. Monnerot-Dumaine, Précis d’interlinguistique générale et spéciale, Paris 1960 (ArchKom 20, 1961, 141—144); o téže práci ref. J. Stuchlík, O „interlingvistice“ (SaS 23, 1962, 78—79). — P. Novák - B. Palek, Kosmická lingvistika (SaS 23, 1962, 77—78: H. Freudenthal, Lincos, Design of a Language for Cosmic Intercourse, Amsterodam 1960). — A. V. Isačenko: R. Jakobson - M. Halle, Grundlagen der Sprache, Berlin 1960 (Deutsche Literaturzeitung 83, 1962, 777—779). — S. Segert: M. Cohen, La grande invention de l’écriture et son évolution, Paris 1958 (Deutsche Literaturzeitung 83, 1962, 100—103). — J. Kňourek, K určování jazyků podle písma (SaS 23, 1962, 240: R. S. Giljarevskij - V. S. Grivnin, Opredeliteľ jazykov mira po pis’mennosti, Moskva 1961).

 

II. Srovnávací lingvistika. V. Machek, [205]Zur Erklärung der sog. baudouinschen Palatalisierung im Slavischen und im Baltischen (Cercetări de lingvistică, Cluj 3, 1958, supl. [vyd. 1962], s. 327—335: upozorňuje na jistou paralelu na indické půdě; palatalizace byla i v balt., ale tam se její vývoj zastavil na půli cesty). — V. Machek, Two Contributions to the Interpretation of Aśoka Inscriptions (Brahmavidyā. The Adyar Library Bulletin, Madras 25, 1961, 28—39: 1. jisté číselné údaje v Aśókových nápisech „mnoho statisíců denně“ vykládá pomocí evrop., a tedy i slov. úzu pro označení neurčitého většího počtu; 2. shrnuje výtěžky příspěvku o tzv. baudouinovské palatalizaci). — A. Erhart, Réflexions sur le participe du parfait actif (Charisteria Fr. Novotný, Praha 1962, s. 71—77: rekonstrukce původní podoby a výklad o vzniku jeho časového významu). — J. Marvan, O nekotorych predikativnych funkcijach litovskogo pričastija. (Sintaksičeskij očerk) (Lietuvos TSR aukštųjų mokyklų mokslo darbai, Kalbotyra 4, 1962, 33—41, něm. res. 41—42); od téhož a. je i ref. o díle: J. Otrębski, Gramatyka języka litewskiego, Warszawa 1956 (Slavia 31, 1962, 277—285). — O. Klíma, Iranische Miszellen III (ArchOr 30, 1962, 487—493: příspěvky k výkladu staroírán. textů). — A. Bartoněk, Remarks to the Chronology of the ei̯, ou̯ Monophtongization in Greek (SbFilFakBU 10, 1961, ř. archeol.-klas. -E- č. 6, s. 135—145); týž a., Problem of Double ē-, ō- Sounds in Ancient Greek Dialects (Charisteria Fr. Novotný, Praha 1962, s. 79—92); týž a., K otázce nářečního zařazení mykénštiny mezi starořecké dialekty II. O teorii aiolsko-mykénské jednoty (LF 85, 1962, 342—347). — S. Segert, Předlohy a počátky řecké abecedy (LF 85, 1962, 1—8: nový materiál semitských abecedních nápisů z Foinikie dovoluje přesněji sledovat vývoj předloh řeckých písmen). — V. Machek, Pour expliquer les -bam et -bo latins (Charisteria Fr. Novotný, Praha 1962, 101—106: -bam v lat. ipf. není od kořene *-bhem „býti“, ale je příbuzné s koncovkami lit. ipf. na -davan z *-dhvām; lat. -bo ve fut. nesouvisí s -bam, ale pochází — stejně jako irské fut. — z *[gha] bho, tedy ze stejného základu jako habeo, které v rom. slouží k tvoření futura). — A. Salač, Hebdomas — septimana dans les Balcans (Studii şi Cercetări Lingvistice, Bucureşti 11, 1960, 701—705: srovn. výklad o názvech pro týden v jaz. balkánských).

Referáty a zprávy. L. Zgusta otiskl v ArchOr 30, 1962 tyto ref. sem patřící: R. Gusmani, Studi frigi, Milano 1959 (s. 170—173); M. Leumann, Kleine Schriften (zur lateinischen, griechischen, indogermanischen und allgemeinen Sprachwissenschaft), Zürich-Stuttgart 1959 (519—520); The Indigenous Names of Lycia and Cilicia Aspera (In margine of Ph. H. J. Houwink ten Cate, The Luwian population groups of Lycia and Cilicia Aspera, Leiden 1961) (624—631); G. Neumann, Untersuchungen zum Weiterleben hethitischen und luwischen Sprachgutes in hellenistischer und römischer Zeit, Wiesbaden 1961; A. Heubeck, Praegraeca. Sprachliche Untersuchungen zum vorgriechisch-indogermanischen Substrat, Erlangen 1961; Fr. Lochner-Hüttenbach, Die Pelasger, Wien 1960 (s. 662—667). — Od jiných autorů: A. Bartoněk, Minoica und Homer. Eine Aufsatzsammlung, hsg. von V. Georgiev und J. Irmscher, Berlin 1961 (LF 85, 1962, 177—178). — P. Sgall, Vedic Studies in India (ArchOr 30, 1962, 540; zpráva o pracovním středisku). — J. Rypka, W. Eilers, Deutsch-persisches Wörterbuch, seš. 1—3, Wiesbaden 1960 (ArchOr 30, 1962, 520—521); týž a., Měnit, či ponechat? (Nový Orient 1962, č. 3, s. 66—68: k otázce náhrady arabského písma v perštině latinkou). — O. Ducháček, Piotrovského práce o členu v románských a balkánských jazycích (Slavia 31, 1962, 304—306: zejm. o studii O sravniteľnoj chronologii postpozicii opredelennogo artiklja v tak naz. balkanskich jazykach, Voprosy slavjan. jazykoznanija 4, 1959).

 

III. Slovanská jazykověda. Práce celkové, hláskosloví, morfologie. Úvod do studia slovanských jazyků od K. Horálka vyšel v 2. dopln. vyd. (Praha, Nakl. ČSAV 1962, 535 s.). — A. Dostál, Aktuální problémy československé srovnávací jazykovědy (InfBull č. 3, 1962, s. 71—79). — F. V. Mareš, Palatalizacija slavjanskich veljarnych i aľveoljarnych soglasnych v sočetanii s u̯ — v (cvětъ, zvězda, umr̥’štveъ) (Cercetări de lingvistică, Cluj 3, 1958, supl. [vyd. 1962], s. [206]345—351: vznik cv, ʓv > zv, štv v těchto případech vysvětluje a. tak, že v části slov. území vznikly fonémy s labiálním timbrem, tím labializované veláry někdy podlehly II. palatalizaci; podobný byl i vývoj alveolár ve skupině tvj). — V sb. Materialy diskussii II (Moskva 1962)[3] jsou otištěny diskus. příspěvky čes. účastníků moskevského sjezdu k ref. z oboru fonetiky a fonologie (M. Komárek, s. 312—313; Vl. Skalička, s. 326—327; J. Bělič, Sl. Utěšený, M. Komárek, s. 330—333; A. Lamprecht, s. 338). — L. Klimeš, Učebnice srovnávacího slovanského hláskosloví (SaS 23, 1962, 160: K. K. Trofymovyč, Praktikum z porivnaľnoji gramatiky slov. mov, Ľviv 1960; zpráva).

F. V. Mareš, Rannyj period morfologičeskogo razvitija slavjanskogo sklonenija. (Obščaja charakteristika) (VJaz 1962, č. 6, s. 13—21: pokus o zjištění významových funkcí a korelací psl. a raně slovanských pádů). — F. V. Mareš, The Slavic Verbal Forms of the 3rd Person Plural “bǫdǫ” and “bǫ” (Int. Journal of Slav. Ling. and Poet. 5, 1962, 28—30: oba tvary jsou pův. ide. optativy na -oi̯nt, jak se už dříve domníval A. Vaillant; psl. důsledně krátila všechny ide. třímorové slabiky na mory dvě, takže -oi̯nt > -ont > -ǫ). — V. Machek, Nochmals über die Adjektivdoubletten auf *-ont im Slawischen (ZSlaw 6, 1962, 579—587: zesílené adj. útvary, j. stč. čistúcí, nč. čisťoučký a typ pravda pravdoucí, má i chetitština).

A. Dostál, L’expression des modalités et du procès de l’action verbale et l’aspect verbal en slave (Cercetări de lingvistică, Cluj 3, 1958, supl. [vyd. 1962], s. 157—164: příspěvek k řešení poměru mezi způsobem slovesného děje [Aktionsart] a slovesným videm; Agrellovo utřídění pol. slovesa do 20 skupin je podmíněno sémanticky, o skutečné významy jde jen u přerývanosti a shrnutí děje). — B. Meriggi, Protiklad mezi determinovaností a indeterminovaností slovesa ve slovanských jazycích (SlovSyntax 204—211: výklad opozice determinovanost : indeterminovanost srovnáním se slovesnými soustavami v různých ide. jazycích, zvl. s homérskou řečtinou). — F. Kopečný, Zu den deverbativen l-Formationen im Slavischen (Cercetări de lingvistică, Cluj 3, 1958, supl. [vyd. 1962], s. 269—282: adj. na *-los vyjadřovala původně náklonnost k přísluš. slov. ději; do slov. se reflektují jednak jako substantiviz. adj. typu břídil, popř. i adj. typu dbalý; pokud se stala tato příčestí souč. opisných tvarů typu pisalъ esmь, charakter příčestí ve většině slov. jaz. postupně ztratila). — H. Křížková, K tzv. neosobnímu pasívu v slovanských jazycích (Slavia 31, 1962, 317—322: širší pojetí slovesného rodu — zejm. B. Havránka — zahrnuje do pasíva i neosob. vazby typu šlo se cestou necestou, pol. podano herbatę, užší pojetí je považuje za aktivní; a. se snaží tuto neshodu ve výkladu odstranit. — O monografii H. Křížkové „Vývoj opisného futura v jazycích slovanských, zvláště v ruštině“ (Praha 1960) ref. D. Ivanova-Mirčeva, Edno cenno izsledvane vărchu bădešče vreme v slavjanskite ezici (Bălgarski ezik 12, 1962, 463—467). — Sb. Voprosy glagoľnogo vida (red. J. S. Maslov, Moskva 1962, 438 s.) obsahuje v rus. překl. přetisky vybraných statí o vidové problematice slovanské i neslovanské, popř. výňatků z větších prací. Z čes. autorů jsou tu zastoupeni I. Poldauf (Mesto grammatiki i leksikologii v izučenii voprosov glagoľnogo vida, s. 77—89), B. Havránek (Vid i vremja glagola v staroslavjanskom jazyke, s. 223—230), Fr. Kopečný (ze Základů české skladby, s. 197—210), I. Němec (závěr z Geneze slovanského systému vidového, s. 265—275) a A. Dostál (úryvek z odpovědi na otázku k moskev. sjezdu č. 14 a několik výňatků ze Studií o vidovém systému v staroslověnštině, s. 276—279 a 287—307). — Diskus. přísp. A. V. Isačenka a A. Dostála k moskev. ref. o původu a vývoji slov. vidu v. Materialy II (Moskva 1962), s. 203—205.

V. Machek, La rection des prépositions slaves podъ, *perdъ, nadъ, za et de celles composées avec is- et po- (ispod etc., popod etc.) (Zb. za filolog. i lingvistiku, Novi Sad 4/5, 1961/62, 198—205: krit. pozn. ke dvěma starším čl. A. Beliće: 1. vazbu podъ, *perdъ, nadъ, [207]za + instr. vykládá přichýlením k vazbě sъ + instr., kde byl instr., starý „sociativ“, na místě; 2. ispod atd. + gen. vykládá přeměnou starých útvarů typu is podъstolьja, č. z podstolí; 3. obdobně popod atd. + akuz., kde po bylo distributivní a mělo očekávanou vazbu s akuz.) — Diskus. příspěvky B. Havránka k moskev. ref. T. Lehra-Spławińského, Al. Beliće, L. Andrejčina, S. Urbańczyka, Lj. Jonka aj. v. Materialy II (Moskva 1962), s. 15—16, 64 až 66.

Problematice historickosrovnávacího studia slovanské skladby byly na brněnské syntaktické konferenci věnovány tyto ref. a diskus. příspěvky: B. Havránek, K historickosrovnávacímu poznání syntaxe slovanských jazyků (SlovSyntax 69—82: metodické zásady a podněty jsou ilustrovány příklady syntaktických konstrukcí, kde komparatistika platně přispívá k pochopení i výkladu historického vývoje; zejm. nově osvětlen poměr tzv. bezpodmětných vět a vět s neurčitým podmětem a podán výklad o sponovosti a bezsponovosti predikátu a o poměru konstrukcí particip. a infinit.). — Vl. Barnet, K pojetí východiska při historickosrovnávacím studiu skladby (83—85: part. konstrukce v slov. jaz. se vyvíjely po dvou liniích, tj. měly pův. jednak větnou platnost, jednak platnost apoziční); srov. též starší přísp. téhož a. K vývoji slovanských konstrukcí s participii aktivními (SlavPrag 3, 1961, 151—162: podrobnější rozpracování téhož tématu). — K. Horálek, K syntaktickému vývoji a podmínkám vzniku slovanských spisovných jazyků (SlovSyntax 86—88: rozdíly mezi kult. situací v oblasti bulharsko-makedonské a na území Čech se výrazně projevily při formování spisovné češtiny; podrobněji o přechodu od vyjadřování participiálního k vedlejším větám). — R. Večerka, K problematice historickosrovnávacího zkoumání syntaxe v starších slovanských jazycích spisovných (93—102: vzájemné i cizí vlivy; různá povaha těchto vlivů i rozdílné výsledky, srov. např. působení češ. na starou pol., csl. na ruš.; analýzou těchto vlivů lze vysvětlit mnoho rozdílných jevů v syntakt. vývoji slov. jazyků). — Al. Jedlička, K srovnávacímu studiu syntaxe spisovných jazyků slovanských v novějším období (103—108: syntaktický vývoj slov. spis. jazyků v době jejich obrození; při jeho zkoumání třeba si všímat hl. prvků nastupujících; důležité je i studium mluveného jazyka daného období, zachyceného v arch. materiálu, korespondenci, ústní slovesnosti apod.). — N. S. Pospelov, O trech aspektach istoričeskogo izučenija jazyka (128 až 131: 1. plán hist. lexikologie, morfologie a syntaxe, 2. plán historie spis. jazyka, 3. plán historie jazyka umělecké literatury; každý má svou strukturní specifičnost). — M. Zatovkaňuk, K syntaktickým kritériím při porovnávání blízce příbuzných jazyků (135—137: jak může zřetel k slovu jako k syntaktickému elementu a k syntaktické členitelnosti slovních spojení a vět obohatit jazykový rozbor).

Otázky slovanského souvětí: J. Bauer, Problematika historickosrovnávacího studia vývoje slovanského souvětí (SlovSyntax 235—244: 1. cíl historickosrovnávacího studia vývoje slov. souvětí; 2. hl. metodologické zásady; 3. stav bádání a další úkoly). — L. I. Rojzenzon, K genezisu složnogo predloženija (t. 245—257: srovnáním souvětných konstrukcí z různých slov. jazyků odhaduje jejich stáří, odlišuje archaické rysy a zjišťuje jednotlivé vývojové etapy složeného souvětí). — Vl. Barnet, Ke genezi souvětí (258—261: jaký podíl na vývoji souvětí měl vývoj věty jednoduché, zvl. z hlediska vývoje participií). — N. S. Pospelov, Zamečanija po problematike složnogo predloženija (278—279: zdůrazňuje potřebu analýzy celkové struktury souvětí). — J. Bauer, Poznámky k diskusi o souvětí (280 až 284: navazují na předešlé ref. a zabývají se zejm. otázkou, jak studovat souvětí). — I. Lekov, Problemy sravniteľno-istoričeskogo izučenija slavjanskich jazykov (t. 301—302). — Z. Klemensiewicz, Głos w dyskusji (303 až 304: mohou monografické práce plně respektovat systémové souvislosti?). — B. Havránek, Závěr diskuse o historickosrovnávacím studiu syntaxe (305—308: metodické poznámky, výhledy do budoucnosti). — St. Urbańczyk, Głos w dyskusji (309—310: vliv lat. na vývoj polské syntaxe, otázka tzv. vyčerpávajícího materiálu). — Diskus. příspěvky J. Bauera a K. Hausenblase k moskev. referátům o hist. srov. syntaxi slov. jazyků v. sb. Materialy II (Moskva 1962), s. 230 až 232.

[208]Syntax v slovan. jazykovém atlase, připravovaném za široké mezinárodní spolupráce, byla též tématem brněnské syntaktické konference: J. Bělič, Syntaktické jevy v slovanském jazykovém atlase. (Úvod do diskuse) (SlovSyntax 409—411: tlumočí a odůvodňuje stanovisko Čs. dialekt. komise, že je žádoucí syntaktické jevy do atlasu pojmout; metodické pokyny pro práci se syntaktickou částí dotazníku). — J. Bauer, Syntaktické otázky v slovanském jazykovém atlase (t. 412—415: 1. důvody pro zařazení syntaxe do atlasu; 2. rozbor námitek proti zařazení; 3. které jevy pojmout do dotazníku). — J. Chloupek, O výzkumu nářeční syntaxe v terénu (416—418: zkušenosti z terénu, metod. náměty). — I. Judycka, Głos w dyskusji (419—420: struktura dotazníku a výběr jevů, vztah dotazníku k atlasu; práce s dotazníkem v terénu). — J. Bauer, K zásadám sestavování syntaktického dotazníku pro slovanský jazykový atlas (421 až 423: dotazník lze sestavit i bez podrobné znalosti syntaktické stavby jednotl. slov. dialektů; poznámky k práci s ním v terénu). — K. Horálek, Ke koncepci atlasu a výzkumu (423 až 424: pochybnosti o účelnosti atlasu a o možnosti výzkumu syntakt. jevů); k tomu disk. příspěvky J. V. Nemčenkové O vozmožnostjach metodov lingvističeskoj geografii pri izučenii dialektnogo sintaksisa (424—426; stanovisko kladné) a J. Chloupka K stylistickému rozrůznění nářečí, zvláště jeho syntaxe (427—428: při výzkumu nelze si všímat stylistických rozdílů v nářečí ani složitějších projevů lidové umělecké tvořivosti). — Diskusi uzavřeli B. Havránek, K syntaxi v jazykovém atlase (429: metodické postupy; celkové stanovisko je kladné) a J. Bělič, Závěrečné slovo k diskusi o slovanském jazykovém atlase (t. 430).

Slovan. jazykovým atlasem se z růz. hledisek zabývají ještě tyto příspěvky: R. I. Avanesov, K voprosu ob obščeslavjanskom lingvističeskom atlase. (Territoriaľnyj ochvat i setka obsledovanija) (Slavia 31, 1962, 501—512: shrnutí dosavadních výsledků diskuse a pokus o vyjasnění někt. sporných otázek, j. specifiky atlasu všeslovanského na rozdíl od atlasů národních, rozsahu zkoumaného území, metodiky výzkumu atd.). — E. Petrovici, Izoglossy slavjanskich elementov v rumynskom jazyke (v svjazi s problematikoj obščeslavjanskogo lingvističeskogo atlasa) (Slavia 31, 1962, 34—41: tři mapy a jejich rozbor ukazují na užitečnost zahrnutí rumunského území do slov. jaz. atlasu). — J. Bělič, Přípravy slovanského jazykového atlasu (Věst. ČSAV 71, 1962, 452 až 456: historie příprav, dosavadní výsledky). — J. Petr, Inventář jevů z oblasti slovanské akcentologie; zásady výběru a výběr sám (Slavia 31, 1962, 599—612; patří ještě k sérii článků otištěných v Slavii 28—30, 1959—1961); také v čas. Voprosy jazykoznanija 1962 pokračovala anketa o slov. jaz. atlase; v č. 1, s. 62 je otištěna další odpověď Čs. dialekt. komise, vypracovaná za ved. B. Havránka a J. Běliče. — Problematiky slov. jaz. atlasu se dotkli také někteří čs. účastníci moskevského sjezdu v diskusi k ref. R. I. Avanesova, S. B. Bernštejna, Zd. Stiebera aj.; jejich příspěvky jsou otištěny v sb. Materialy diskussii II (Moskva 1962): J. Moravce (s. 373—374), M. Romportla (375—376), S. Utěšeného (378—379), V. Křístka, A. Lamprechta a J. Bauera (401—406). — Předpoklady pro rozvinutí srovnávacího studia stylistického v měřítku celoslovanském se zabývá M. Jelínek, Zu einigen theoretischen Fragen der vergleichenden Stilistik der slawischen Sprachen (Wiss. Zeitschr. Univ. Greifswald 11, 1962 — Gesellsch. und sprachwiss. Reihe, 359 až 366: zákl. pojmy, pojetí stylu v soudobé čes. stylistice, srovnávání funkčních stylů atd.).

Slovní zásoba, terminologie, onomastika. J. Pošvář, Plátno jako platidlo u Slovanů (Slavia 31, 1962, 456—459: příspěvek k etymologii slov plat, platiti); připojena pozn. Fr. Kopečného (s. 459). — R. Večerka, Dvě monografie o slovanských číslovkách (Slavia 31, 1962, 465—469: 1. A. J. Suprun, O russkich čisliteľnych, Frunze 1959; 2. týž a., Staroslavjanskije čisliteľnyje, Frunze 1961). — Z. Wittoch, E. Seidel: Elemente sintaktice slave în limba Romînă, Bucureşti 1958 (ČMF 44, 1962, 59—61; ref.). — P. Trost, W. Steinhauser: Slawisches im Wienerischen, Wien 1962 (PhilPrag 5, 1962, 240 až 241; ref.). — Fr. Kopečný, O. N. Trubačev: Proischoždenije nazvanij domašnich životnych v slavjanskich jazykach, Moskva 1960 [209](Slavia 31, 1962, 460—465; ref. s krit. pozn.). — A. V. Isačenko, Nekotoryje voprosy lingvističeskoj terminologii, v častnosti slavjanskoj (Izv. AN SSSR — Otd. jaz. i lit. 20, 1961, č. 1, s. 44—53: potřeba terminologické unifikace směrem k internacionalizaci; unifikace terminologie musí vycházet z unifikace pojmů; nutno přihlédnout i k novým lingvistickým směrům). — V. Blanár, K príprave súpisu slovenskej onomastickej terminológie (ČsTerm 1, 1962, 278—283: pozn. k ref. J. Svobody K slovanské onomastické terminologii, v. SaS 1962, 298). — J. Svoboda, Z nové slovanské antroponomastiky (ZprMK 3, 1962, 418—428: soub. zpráva o několika pracích, většinou sovětských). — L. Hosák - D. Krandžalov, Souvislost slovanského místního názvosloví na Moravě a v severovýchodních Bavořích (ČSPStar 70, 1962, 92—101: ke kn. E. Schwarze, Sprache und Siedlung in Nordostbayern, Erlangen 1960). — Vl. Šmilauer, Předslovanská jména na území Československa podle Ernsta Schwarze (ZprMK 3, 1962, 346—354: o kn. Die Ortsnamen der Sudetenländer als Geschichtsquelle, 2. vyd. 1961). — Vl. Šmilauer, R. Fischer - K. Elbracht: Die Ortsnamen des Kreises Rudolstadt, Leipzig 1959 (Slavia 31, 1962, 92—96; ref.). — Vl. Šmilauer, Jména a nářečí v okolí Drážďan (ZprMK 3, 1962, 167—174: W. Fischer, Namen und Mundart im Raum von Dresden, 1961). — E. Eichler, Namenkundliche Arbeitstagungen in Leipzig (PhilPrag 5, 1962, 122—123: zpráva o 6. a 7. zasedání). — V. Beševliev, Le nom antique de Sveti Vrač (Bulgarie), siège episcopal au VI^e siècle (ByzSlav 23, 1962, 1—5).

Varia. K. Horálek, K charakteristice slovanského verše folklórního (BullVŠRJL 5, 1961, 89—98: doplňky k autorovu čl. v Slavii 29, 1960; bulh. verš folklórní je v podstatě sylabicko-césurový). — K. Horálek, Zur Phonologie des slawischen Volksliedverses (Lingua 11, 1962, 182—185: vedle podobných rysů ve využití fonologického materiálu jsou mezi slov. jazyky také rozdíly, podmíněné nejen charakt. vlastnostmi prozodických systémů, ale i kult. konvergencí). — Disk. příspěvek K. Horálka k sjezd. tématu „Slavjanskoje stichovedenije“ je v sb. Materialy diskussii I (Moskva 1962), s. 622—623. — Z dalších příspěvků K. Horálka k slovanskému folklóru: Hauptprobleme der volkskundlichen Balkanistik (Int. Kongress der Volkserzählungsforscher in Kiel und Kopenhagen, Berlin W 1961, s. 113 až 117); Zur Frage der byzantinischen und orientalischen Elemente in der slavischen Literatur und Volksdichtung. (Auf dem Beispiel der Volksdichtungen über die Untreue der Frauen.) (ByzSlav 23, 1962, 285—316). — A. Černý, Problémy transliterace cyrilského písma do písma latinského v mezinárodní knihovnické praxi (Sb. Knihovna 1962, 213—232).

Jazyk a památky staroslověnské a církevněslovanské. J. Kurz, Problemata za člena v starobălgarskija ezik (Ezik i lit. 17, 1962, č. 3, s. 1—16: shrnutí starších autorových studií o otázce členu v stsl.; zřetel k novému materiálu, k širším jmenným skupinám s demonstrativem, potvrzuje i nadále závěr, že stsl. člen neměla, není však vyloučeno, že mluvený jazyk pokročil ve vývoji směrem k členu dále, než jazyk lit. památek; příbuznou problematikou se zabýval J. Kurz i v diskus. přísp. na moskevském sjezdu (Materialy diskussii II, Moskva 1962, s. 196—197). — A. Dostál, Dva příspěvky ke zkoumání staroslověnské syntaxe (SlavPrag 3, 1961, 79—86: členění větných konstrukcí v pozdějších opisech, odlišné od originálu a prvního překladu; 2. otázka spony v stsl.). — E. Bláhová-Dvořáková, Syntax anonymní homilie rukopisu Clozova (Slavia 31, 1962, 151—165: syntaktický rozbor AH potvrzuje závěry provedené o autorovi na základě rozboru textového a lexikálního). — J. Kurz, Palaeoslovenica I (Slavia 31, 1962, 66—85: krit. přehled příspěvků z r. 1958—1959 od autorů našich i zahraničních). — J. Sedláček, K problematice zkoumání syntaxe staroslověnštiny (SlovSyntax 89—92: 1. vliv řečtiny na stsl. syntax; 2. balkánský charakter stsl.). — Ze Slovníku jazyka staroslověnského vyšly za hl. redakce J. Kurze v r. 1962 sešity 5 (vist - vъzvěrovati) a 6 (vъzvěsiti - vъseliti), Praha, Nakl. ČSAV, s. 193—320; srov. ref. V. Stefaniće (Slovo, Zagreb, 9/10, 1960, 207—211). —V sb. Materialy diskussii II (Moskva 1962) jsou otištěny diskusní příspěvky čes. autorů k otázkám stsl. a csl.: K. Horálka (s. [210]118), A. Dostála (s. 154—155 a 266—267), F. V. Mareše (s. 159—160) a J. Kurze (s. 265—266).

Vl. Vavřínek, Staroslověnské životy Konstantina a Metoděje a panegyriky Řehoře z Nazianzu (LF 85, 1962, 96—120: v ŽK i ŽM jsou stopy vlivu literárního díla Řehořova, původ tohoto vlivu je třeba hledat u Konstantina Filosofa). — V. Popov, V. Ganev: Zakonъ sudnyj ljudьmъ. Pravno-istoričeski i pravno-analitični proučvanija, Sofija 1959 (ByzSlav 23, 1962, 92—97). — J. Vašica, Moskevské vydání krátké redakce Zakona sudneho ljudem (Slavia 31, 1962, 141—150: ref. o ed. M. N. Tichomirova a L. V. Milova, Moskva 1960). — J. Vašica, M. Andreev: Rimskoto pravo i slavjanskata Ekloga. Za njakoi otklonenija na slavjanskata Ekloga ot rimskoto pravo, Godišnik na Sofijskija univ., juridič. fak. 1, 1956 (ByzSlav 23, 1962, 97—98; zpr.). — A. Vaillant, A. Dostál: Clozianus, Praha 1959 (Bull.Soc.Ling. de Paris 56, 1961, sv. 2, s. 193 až 194; zpr.). — I. Páclová, H. Böhm: Das Wertheimer glagolitische Fragment, Meissenheim am Glan 1959 (Slavia 31, 1962, 649 až 650; zpr.). — R. Večerka, A. V. Matvejeva-Isajeva: Lekcii po staroslavjanskomu jazyku, Leningrad 1958 (Slavia 31, 1962, 273—276; ref.). — V. Stefanić, J. Vašica - J. Vajs: Soupis staroslovanských rukopisů Národního muzea v Praze, Praha 1957 (Slovo 9/10, 1960, 174—177). — O. Králík, Prameny II. staroslověnské legendy václavské (Slavia 31, 1962, 578—598: vznikla na počátku vlády knížete Vratislava spolu s legendou Fuit v bilingvním prostředí sázavském). — R. Večerka, Sázavské písemnictví XI. století (LF 85, 1962, 190—193: o studii O. Králíka, K počátkům literatury v přemyslovských Čechách, Praha 1960). — I. Dujčev, C. Korolevskij: Liturgie en langue vivante. Orient et Occident, Paris 1955 (ByzSlav 23, 1962, 335—337; zpr.).

Jižní jazyky slovanské. Jazyk bulharský. G. K. Venediktov, Ob analogičeskom obrazovanii osnovy nastojaščego vremeni nekotorych glagolov v sovremennom bolgarskom jazyke (Slavia 31, 1962, 323 až 341: pokus o výklad vzniku forem 1. sg., j. donem, donjam). — I. Lekov, Kăm văprosa za săčetaemostta (valentnostta) na častite na rečta v bălgarskoto izrečenije. (S častičen ogled kăm istorijata na bălgarskija ezik i kăm săvremennite slavjanski ezici) (SlovSyntax 47—57: analýza kombinačních možností dvou slov v bulharské větě, a to jako příslušníků slovního druhu, nikoli jako členů věty; z teoreticky možných kombinací se některé v jazyce nevyskytují vůbec, jiné ojediněle, jiné velice často). — L. Andrejčin, Sintaksičeskije voprosy formirovanija sovremennogo bolgarskogo literaturnogo jazyka v XIX veke (SlovSyntax 109 až 114: nová spis. bulharština se opírá o živý jazyk, protože pokus o oživení starých konstrukcí se nezdařil; působením cizích vlivů, hl. francouzštiny a ruštiny, došlo k postupnému rozlišení od mluvené řeči). — K. Popov, Russko-bolgarskije sintaksičeskije paralleli (t. 115 až 126: ruský vliv je patrný zejména ve stavbě souvětí a v užití některých spojek). — S. Heřman, K syntaktickému vývoji v bulharštině (t. 127; pozn. k ref. Lj. Andrejčina a K. Popova). — K. Horálek, K jubileu sborníku bratří Miladinovů (SlPřehl 48, 1962, 33 až 35; má význam pro zkoumání vztahů folklóru balkánských národů). — J. Sedláček, Některé otázky balkanologie a slavistiky (InfBull č. 3, 1962, s. 97—101: o vývoji čs. balkanistiky; charakteristika prací, hl. úkoly).

Z bulharistických ref. a prací: M. Frydrich, Nový bulharský etymologický slovník (ZprMK 3, 1962, 331—333: Vl. Georgiev - I. Gălăbov - J. Zaimov - St. Ilčev, Bălgarski etimologičen rečnik, seš. 1, Sofija 1962). — Ch. Părvev, Nová práce o kultuře spisovné bulharštiny (NŘ 45, 1962, 312—316: Lj. Andrejčin, Na ezikovot post, Sofija 1961). — D. Hronková, Na okraj nové práce o bulharském verši (SlPřehl 48, 1962, 254—255: M. Janakiev, Bălgarsko stichoznanie, Sofija 1960). — J. Sedláček, B. St. Angelov: Iz starata bălgarska, russka i srăbska literatura, Sofija 1957 (ByzSlav 23, 1962, 342—343). — S. Heřman - J. Porák, Nové vydání česko-bulharského slovníku (SlPřehl 48, 1962, 124 až 125: Cv. Vranska, Češko-bălgarski rečnik, 3. vyd., Sofija 1961). — Ch. Părvev, Vtoro izdanije na češko-bălgarski razgovornik (Bălgarski ezik 12, 1962, 357—359: B. Prošek, Česko-bulharská konverzace, Praha 1962).

Jazyk srbocharvátský. D. Brozo[211]vić, O raznolikosti nazivâ za daždevnjaka i o njezinim uzrocima (s osobitim obzirom na teritorij Bosna i Hercegovina) (Slavia 31, 1962, 537—554: soupis srch. názvů pro Salamandra salamandra Linné; přehled a rozbor základů a formantů; variabilitu způsobila fonetická labilnost základu dъžǯ a snad i motivy tabuové). — V. Šaur, Srbocharvátské slovníky (SbFilFakBU 11, 1962, ř. jazyk. -A- č. 10, s. 216—217: S. D. Ivanovič, Russko-serbskochorvatskij slovar’, Moskva 1960 aj.). — M. Frydrich, Srbská příjmení tureckého původu (ZprMK 3, 1962, 182—184: M. Mladenović, Serbische Familiennamen osmanischer Herkunft, Südost-Forschungen 19, 1960, 380—389).

Jazyk slovinský. H. Orzechowska, Zdania eliptyczne w języku słoweńskim (Slavia 31, 1962, 524—536: analyzuje případy elipsy podmětu, která je typická pro slovinštinu, ale odlišná od jiných jaz. slovanských). — K. Ohnesorg, J. Kolarič: Slovenski otroški govor, Godišnjak filoz. fak. u Novom Sadu, knj. 11, 1959, 229—258 (SbFilFakBU 11, 1962, ř. jazyk. -A- č. 10, s. 220—221).

Slovanské jazyky východní. Jazyk ruský. Hláskosloví a mluvnická stavba: M. Romportl, K ruskému vokalickému systému (SlavPrag 3, 1961, 101—115: nástin systému rus. vokalických fonémů s kritikou metody, které užil M. Halle, The Sound Pattern of Russian, ’s-Gravenhage 1959); rozbor této práce v ref. téhož a. K analýze zvukového systému ruštiny (SaS 23, 1962, 282—286). — Vl. Hrabě, Poznámka k řešení jedné sporné otázky ruské skladby metodou transformačního rozboru (SlavPrag 3, 1961, 165—169: touto metodou se potvrzuje, že v konstrukcích typu on v sadu, on byl v sadu vystupují tvary plnovýznamného slovesa byť). — D. Brčáková, O vyjadřování kategorie osoby v ruštině (SlavPrag 3, 1961, 171—179: jak se různá obsahová výstavba věty zapojuje do stavby gram. rozdílným ztvárněním osoby). — H. Křížková, Nekotoryje problemy izučenija kategorii vremeni v russkom jazyke (VJaz 1962, č. 3, s. 17—26: 1. do jaké míry lze na kategorii času aplikovat hypotézu o binárních protikladech — výsledek negativní; 2. stanovení invariantních významů jednotl. časových forem a významů podmíněných kontextem); zkrác. pod názvem K problematice kategorie času v ruštině a v češtině. Poznámky k povaze mluvnických významů a způsobu jejich určování též v ČsRus 7, 1962, 195—200. — V. Krupa, K probleme stradateľnogo zaloga soveršennogo vida v russkom jazyke (ČsRus 7, 1962, 200—206: byť + příč. slovesa dokon. je analyt. formou pasíva dokon. slovesa kromě těch případů, kdy se spojují s byť adjektivizovaná příčestí). — L. Rudolfová, Bezprefiksaľnyje refleksivnyje glagoly v sovremennom russkom jazyke (BullÚRJL 6, 1962, 83—94; sémant. utřídění do několika typů a rozbor).

Vl. Hrabě, O původu těsných a volných přístavků. (Na materiálu staroruském) (SlovSyntax 177—185: těsná přístavková spojení se vyvinula z formálně souřadných, ale obsahově podřadných starých spojení substantivních; volný přístavek pak vznikl z týchž spojení nebo z několikanásobných větných členů). — M. Kubík, Gipotetičeskije uslovnyje konstrukcii s sojuzom „jesli by“ (BullVŠRJL 5, 1961, 5 až 37: srovnání rus. jesli by s čes. kdyby ukazuje větší významové zatížení čes. kdyby, které odpovídá též rus. spojkám ježeli by, koli by, kogda by). — M. Kubík, Nekotoryje osobennosti v upotreblenii uslovnych sojuzov (BullÚRJL 6, 1962, 39—62: s čes. paralelami). — N. S. Pospelov, Ob osnovnych tendencijach v razvitii strukturnych tipov složnopodčinennogo predloženija v russkom literaturnom jazyke XIX veka (SlovSyntax 269—274: 1. snaha o těsné sepětí částí souvětí a o vnitřní kondenzaci souvětných typů; 2. tendence k maximální diferenciaci typů mezi sebou). — H. Křížková, A. M. Jordanskij: Istorija dvojstvennogo čisla v russkom jazyke, Vladimir 1960 (Slavia 31, 1962, 130—133). — B. Česal, K frekvenci ruského infinitivu (SbPedInst Plzeň - Jaz. a lit. 4, 1962, 149—160: frekvence rus. infinitivu v různých funkcích ve spisovném jazyce). — I. Luklová, Syntaktické využití infinitivu v ruštině a v angličtině (Sb. stud. prací z III. celostát. stud. a věd. konference z oboru společ. věd, Olomouc-Ostrava 1962, 141—163). — J. Bezděk, O dialogismech v ruštině (BullÚRJL 6, 1962, 95—107: analýza výrazů, kt. obsahují ve svém lexikálním významu odkaz na předcházející výpověď). — P. Adamec, K syntaxi hovorové ruštiny [212](BullÚRJL 6, 1962, 65—80: výsledky výzkumu pomocí magnetofon. záznamu srovnány se znaky hovorového jazyka z beletrie apod.); v diskus. přísp. týž a., K některým otázkám srovnávací syntaxe běžně mluvených projevů (SlovSyntax 339—341) srovnává situaci v běžně mluvené ruš. s poměry v čes. a v čes. nářečích.

Z rusist. referátů a disk. příspěvků: K. Ivanova, Edin značitelen trud vărchu ruskija glagol (Bălg. ezik 12, 1962, 254—263: A. V. Isačenko, Grammatičeskij stroj russkogo jazyka v sopostavlenii s slovackim. Morfologija II, Bratislava 1960); další ref.: A. V. Bondarko, VJaz 11, 1962, č. 5, s. 137—143; R. Růžička, ZSlaw 7, 1962, 429—449; Ľ Ďurovič, ČsRus 7, 1962, 228—236. — O. Leška - A. Kurimský - V. Barnetová, Sovětský příspěvek k porovnávací mluvnici (ČsRus 7, 1962, 246—249: Porivnjalna gramatika ukrajinśkoji i rossijśkoji mov, zprac. T. V. Bajmut aj., 2. vyd., Kyjiv 1961). — R. Mrázek, I. V. Ustinov: Očerki po russkomu jazyku. Časť 1. Istoričeskaja grammatika russkogo jazyka, Moskva 1959 (SbFilFakBU 11, 1962, ř. jazyk. -A- č. 10, s. 211—213); týž a., N. J. Švedova: Očerki po sintaksisu russkoj razgovornoj reči, Moskva 1960 (tamtéž, s. 209 až 211). — B. Rulíková-Havlová, Soustředěný zájem o otázky jazykové kultury v Sovětském svazu (NŘ 45, 1962, 26—31: zpráva o několika statích V. V. Vinogradova aj.) — V sb. Materialy diskussii II (Moskva 1962) jsou otištěny diskus. přísp. J. Bauera k ref. W. Boecka Upotreblenije vremeni v dopolniteľnych i podležaščnych pridatočnych predloženijach v russkom jazyke (s. 218—219) a M. Dokulila k ref. C. L. Ebelinga Podležaščeje i skazujemoje, osobenno v russkom jazyke (s. 236—237).

Porovnávací příspěvky rusko-české. Diskusi o teoretických principech vědecké mluvnice nové ruštiny na zákl. porovnávacím (v ČsRus 7, 1962, č. 4) v. zde na s. 197. — St. Žaža, K otázkám konfrontačního studia ruské a české skladby (SlovSyntax 132—134: zkušenosti z kolektivní práce na II. dílu Příruční mluvnice ruštiny pro Čechy, Praha 1960; srov. o ní ref. R. Zimka, ČsRus 7, 1962, 241—246). — R. Mrázek - J. Brym, Sémantika a funkce ruského genitivu s předložkou „u“ (se zřetelem k češtině) (SbFilFakBU 11, 1962, ř. jazyk. -A- č. 10, s. 99—117: jde zvl. o takové konstrukce, jimiž se vyjadřuje vztah vlastnictví — posidence — nebo vůbec příslušnosti — pertinence — v širš. sm. a které jsou ve srovnání s jinými slov. jazyky charakteristické pro ruš.). — H. Křížková, Über den Ausdruck verschiedener Handlungsphasen im Russischen und Tschechischen (ZSlaw 7, 1962, 113—124: srovnání poměrů v ruš. a češ., pokud jde o vyjádření začátku děje, jeho pokračování a ukončení). — St. Žaža, K vývoji složených spojek v češtině a v ruštině (SlovSyntax 275—277: nástin stavu a hl. vývojových tendencí u slož. spojek). — P. Adamec, K postavení přívlastku v ruštině a v češtině (BullVŠRJL 5, 1961, 39—47: postavení shod. přívlastku se liší pouze v jednotlivostech). — R. Zimek, Nulová spona v ruštině v porovnání s češtinou (BullÚRJL 6, 1962, 17—36: čes. bezesponový typ je podstatně odlišný od rus.; v češ. se bezesponovost dostala na periferii, kdežto v ruš. je jevem systémovým, stylisticky neutrálním). — J. Hrbáček, Poznámky k výkladům o tzv. stažené větě v mluvnických pracích českých a ruských (BullVŠRJL 5, 1961, 181—186: teorie o stažené větě nejsou vhodným metodickým vodítkem pro výklad podstaty několikanásobnosti ani v pojetí historickém ani v pojetí novějším, psychologicko-logickém). — G. Tagamlicka, Iz sravnitelnite lingvistični proučvanija v češkata slavistika (Ezik i literatura 17, 1962, č. 1, s. 81—86: ref. o kn. Kapitoly ze srovnávací mluvnice ruské a české I. Studie syntaktické, Praha 1956).

Jazyk literárních děl. A. V. Kamnev, Chudožestvennyje sravnenija u L. N. Tolstogo (Sb. PedInst Plzeň - Jaz. a lit. 4, 1962, 163—211). — V. N. Peretruchin, Čechov i voprosy jazykovogo masterstva (BullVŠRJL 5, 1961, 203—229: 1. Čechovovy názory na jazyk lit. díla; 2. některé stránky uměl. jazyka a stylu A. P. Čechova). — M. Drozda, Malyškinovo vypravěčské umění (SlavPrag 3, 1961, 257—264: charakteristika uměl. stylu rus. prozaika Alex. Malyškina, 1892 až 1938). — M. Zahrádka, Zametki o chudožestvennom stile Michaila Šolochova (Acta01 [213]13 - Philol. 8 - Studie o literatuře a překladatelství 1962, s. 31—43: rozbor a ocenění významu krajinomalby v románu Rozrušená země). — K. Horálek, K charakteristice ruského verše (RJ 12, 1961/2, 289—294: srovnání čes. a rus. sylabotonického verše po stránce přízvukové rytmizace a členění předěly).

Dialektologie. I. B. Kuz’mina - J. V. Nemčenková, O sintaksičeskich različijach russkich govorov. (Po materialam sobrannym dlja sostavlenija dialektologičeskich atlasov russkogo jazyka) (Slavia 31, 1962, 8—26: 1. konfrontace Avanesovovy obecné teorie nářeč. rozdílů se syntakt. materiálem z rus. nářečí; 2. utřídění syntakt. nářeč. jevů; 3. jejich územní rozsah; 4. paralely v nářečích ukraj. a bělorus.; příbuzného obsahu byl i ref. obou autorek na brněnské syntakt. konferenci O tipach sintaksičeskich različij russkich govorov, SlovSyntax 385—393). — Sl. Utěšený, Na okraj sovětských metodických příruček ke sběru nářečního materiálu (SaS 23, 1963, 142—149: 1. Metodičeskije ukazanija k „Programme sobiranija svedenij dlja sostavlenija dialektologičeskogo atlasa russkogo jazyka, Moskva 1957; 2. Posobije-instrukcija dlja podgotovki i sostavlenija regionaľnych slovarej russkogo jazyka, Moskva 1960). — J. Skulina, Dva významné dialektologické příspěvky (SbFilFakBU 11, 1962, ř. jazyk. -A- č. 10, s. 217—220: 1. V. G. Orlova, Istorija affrikat v russkom jazyke v svjazi s obrazovanijem russkich narodnych govorov, Moskva 1959; 2. v. zde dále na s. 216).

Různé rusistické příspěvky. J. Průcha, Příprava slovníku literárněvědných termínů v SSSR (ČsTerm 1, 1962, 62—64: přehled slovníků tohoto druhu v cizině, informace o práci na slovníku sovětském apod.). — J. Kuchař, Publikace o terminologických otázkách v SSSR (ČsTerm 1, 1962, 211—215: ref. o sb. Voprosy terminologii, Moskva 1961). — V. Machek, I. Nowikowa: Die Namen der Nagetiere im Ostslavischen, Berlin W 1959 (SbFilFakBU 11, 1962, ř. jazyk. -A- č. 10, s. 214). — J. Podobský, Ruské názvy hub (Mykologický sb. 39, 1962, 152—154: system. přehled podle atlasu B. P. Vasiľkova). — Vl. Šmilauer, Základy sovětské toponomastiky (ZprMK 3, 1962, 333—339: Principy toponimiki, b. r., 28 s.); týž autor, Etnický vývoj horního Podněpří (ZprMK 3, 1962, 339—346: 1. V. N. Toporov - O. N. Trubačev, Lingvističeskij analiz gidronimov verchnego Podneprov’ja, Moskva 1962; 2. Baltijskaja gidronimija verchnego Podneprov’ja, Lietuvių kalbotyros klausimai 4, 195—217). — A. Florovskij, Pečorskoje gnezdo starorusskoj kuľtury (Slavia 31, 1962, 642—644: zpr. o dvou pracích V. I. Malyševa).

Praktické rusko-české pomůcky jazykové. Terminologické slovníky: L. Blatná - J. Bronec, Česko-ruský a rusko-český slovník z oboru psychologie. Část 1—2 (Praha, SPN 1962, s. 267 + 271: vysokošk. učeb. text). — B. Kubín - M. Kukačková - Fr. Svoboda, Rusko-český slovník zkratek ve spojové literatuře (Praha, Nakl. dopravy a spojů 1962, 86 s.). — Vl. Brand, Základy ruské zemědělsko-ekonomické terminologie (Praha, SPN 1962, 194 s.; vysokošk. učeb. text). — O. Cymbrylová, Rusko-český slovník určený školám pro společné stravování (Praha, SPN 1962, 234 s.). — Ve sb. Ruská odborná terminologie, vydávané v nakl. Svět sovětů, vyšly v l. 1961/2 tyto svazečky: P. Suchanov, Kuchařství (sv. B 2, 41 s.); J. Danda - S. Řehořová, Papírenský průmysl (sv. B 3, 39 s.); Stavebnictví (bez autora, sv. 13, 167 s.).

Metodika vyučování ruštině. P. Adamec, K soustavné problematice výuky ruského jazyka na českých středních a vysokých školách (BullVŠRJL 5, 1961, 392—400; k tomu disk. přísp. B. Havránka tamtéž, 404—408). — J. Veselý, Vyučování ruštině a vnitřní přestavba naší školy (RJ 12, 1961/2, 49—58). — V. Cícha, K otázce rozvoje metodiky ruštiny jako vědy (RJ 13, 1962/3, 59 až 68). — B. Česal - Fr. Havelka - Vl. Nový, K některým problémům dálkového studia ruštiny (Sb. PedInst Plzeň - Jaz. a lit. 4, 1962, 119—145).

Konkrétní příspěvky se zaměřením metodickým: M. Zatovkaňuk, K teoretickým základům řečových dovedností (RJ 12, 1961/2, 251—260). — J. Hřivnáč, Úroveň ruské výslovnosti absolventů všeobecně vzdělávacích škol (Sb. PedInst Ostrava - Děj.-jaz.-lit. 1961, 171—179). — B. Seidl, Osvojování ruských neurčitých zájmen v české škole (t., 181—195). — J. Veselý, K otázce le[214]xikálního osvojování gramatických jevů (RJ 13, 1962/3, 19—29). — A. Wurm, Několik poznámek k frazeologickému slovníku rusko-českému (RJ 13, 1962/3, 5—13). — M. Zatovkaňuk, Z problematiky ruského lexika na české škole (RJ 13, 1962/3, 14—19). — M. Moll, K problematice ruských složených slovesných předpon nedo-, obez- (obes-) (RJ 12, 1961/2, 388—397). — R. Mrázek, Částice ve větách tázacích, rozkazovacích a zvolacích (RJ 12, 1961/2, 345—350).

Jazyk ukrajinský. A. Kurymśkyj, Hovirka sela Novoselyca, Snynśkoho rajonu (BullVŠRJL 5, 1961, 59—87: popis ukr. nářečí z vesnice Nová Sedlica, odlišného od nář. jiných ukr. vesnic v okolí Prešova; podle terén. výzkumu z l. 1959/60). — J. Moravec, K metodice studia změn v pomezních nářečích (BullÚRJL 6, 1962, 109—118: na materiálu z dialektů na ukr.-sloven. pomezí ukazuje metod. postup při studiu jazykového míšení; krit. poznámky k práci P. Bunganyče „Sučasna ukrajinśka hovirka sela Vubli v porivnjanni z jiji zapysom v 1896 roci“, sb. Duklja 1956, č. 1, s. 88—117). — J. Moravec - M. Zatovkaňuk, Problémy a úkoly české ukrajinistiky (InfBull č. 3, 1962, s. 94—97). — N. Moravcová, Časopis „Ukrajinśka mova v školi“ (RJ 12, 1961/2, 283—285).

Jazyk polský. J. Petr, K otázce vývoje staropolského ē (Zb. za filologiju i lingvistiku, Novi Sad 4/5, 1961/2, 258—263: analýza stpol. dokladů na přechod ē > é potvrzuje domněnku, že „pochylování“ dlouhých samohlásek probíhalo už v 14. stol. a bylo dokončeno až po zániku kvantity na poč. 16. stol.). — K. Oliva, Tworzenie przymiotników od wyrażeń przyimkowych (Poradnik Językowy 1961, 433 až 439: výrazy jako po Niemcach - poniemiecki, od autora - odautorski a jejich sémant. vývoj; s pozn. W. Doroszewského). — J. Damborský, Czasowniki mimowolnego stanu (Język Polski 41, 1961, 183—192: slovotvorný a sémantický rozbor sloves „bezděčného děje“ v pol. s přihlédnutím k situaci v jiných jaz. slov.). — A. Wierzbicka, K rozwoju polskiego zdania złożonego (SlovSyntax 262 až 263: v pol. 16. stol. byla v pol. hypotaxe podstatně více rozvinuta než v 20. stol.; výklad tohoto jevu). — Vl. Kyas, Česká předloha staropolského žaltáře (Rozpr. ČSAV 72, 1962 — ř. společ. věd, č. 1. Praha, Nakl. ČSAV 1962, 125 s.: vývoj stč. žaltářního textu, konfrontace stč. textů se stpol. Žaltářem floriánským a určení pravděpodobné české předlohy stpol. žaltáře). — Th. Bešta, O výsledcích dosavadního bádání o otázce nářečního původu spisovné polštiny (Slavia 31, 1962, 286—294: přehled nejdůlež. příspěvků z poslední doby, soupis literatury). — H. Jechová, Quelques remarques sur le style de la poésie romantique polonaise (Acta01 13 — Philol. 8 — Studie o lit. a překlad. 1962, s. 45—53: poznámky k uměleckému stylu J. Słowackého).

N. Perczyńska, Badania składni gwar polskich na podstawie próbnego warszawskiego kwestionariusza syntaktologicznego (SlovSyntax 404—406: o obsahu a uspořádání dotazníku). — E. Lotko, Infinitivus w zdaniach podrzędnych spójnikowych w gwarach zachodniocieszyńskich na tłe porównawczym (Slavia 31, 1962, 186—193: otázka užití inf. ve vedl. spojkových větách v západotěšínských nářečích; na rozdíl od Ad. Kellnera soudí autor, že vznik těchto infinit. konstrukcí v západotěšínském nář. je třeba vykládat z jejich souvislosti s pol.). — E. Lotko, Infinitiv příslovečný v nářečích na Těšínsku (SlezSb 60, 1962, 386—389: užití inf. ve funkci příslov. určení u jmen, v těš. nářečích časté, je archaismus, kt. potvrzuje Trávníčkovu domněnku, že inf. měl pův. platnost příslovečnou v rozsahu mnohem větším než dnes). — J. Siatkowski, Zróżnicowanie terytorialne Kaszub w zakresie występowania a ścieśnionego (Slavia 31, 1962, 441 až 452: na části kašubského území jsou střídnice za reduk. a, jinde se vyskytuje a jasné; situace zachycena na dvou mapkách). — J. Siatkowski, Słowińcy, ich język i folklor. Zeszyty Problemowe Nauki Polskiej PAN, zesz. XXII, Wrocław 1961 (Slavia 31, 1962, 650—653: ref.). — J. Balhar, Śląskie teksty gwarowe (z mapką) pod red. A. Zaręby, Kraków 1961 (SlezSb 60, 1962, 571—573).

W. Doroszewski, Nomina loci jako kategoria słowotwórcza. (Kilka uwag) (Slavia 31, 1962, 342—347: místní jména netvoří samostatnou kategorii, protože jejich společný obsah z hlediska strukturně sémantického je neurčitý a z hlediska slovotvorného vadí různo[215]rodost formantů i slovotvorných typů). — J. Svoboda, W. Taszycki: Bibliografia onomastiki polskiej do roku 1958 włącznie, Kraków 1960 (Slavia 61, 1962, 85—91; krit. ref. s několika doplňky); v. též zpr. B. Témy, SlezSb 60, 1962, 428. — O práci M. Romportla „Zvuková stránka souvislé řeči v nářečích na Těšínsku“ ref. H. W. Wodarz, Neuere Beiträge zur slavischen Phonetik (ZslPh 30, 1962, 188—202). — L. Derlich, Berno Morawskie (Język Polski 41, 1961, 385 až 387: navrhuje, aby se čes. místní jm., j. Brno, Krnov, Plzeň v pol. psala Berno, Karniów, Pilzno; v pozn. na s. 387—388 St. Urbańczyk návrh odmítá). — A. Tejnor, Užitečná publikace o technické terminologii (ČsTerm 1, 1962, 216—226: M. Mazur, Terminologia techniczna, Warszawa 1961).

Lužická srbština a polabština. J. Petr - D. Petrová, K morfologiskim prašenjam substantiwow na -a cuzeho pochada (Lětopis Inst. za serb. ludospyt — Rj. A — Rěčespyt a lit., č. 7, 1960, 74—84: návrh na kodifikaci skloňování substantiv typů astma, tema, lama). — F. Michałk, Wliw němčiny na połoženje finitneho slowjesa w serbskej sadźe (SlovSyntax 190—198: je nepochybný, vedl však ze systémových důvodů k některým odchylným výsledkům; k tomu srov. disk. přísp. R. Růžičky na s. 199 a M. Jelínka, K postavení slovesa v lužické srbštině, s. 199—200). — J. Bělič, Několik poznámek o významu edic lužickosrbských textů (Lět. inst. za serbski ludospyt — Rj. A — Rěčespyt a lit. č. 8, 1961, 133—135: o potřebě krit. edic luž. literatury starších i novějších). — E. Eichler, Zur Deutung und Verbreitung der altsorbischen Bewohnernamen auf -jane (Slavia 31, 1962, 348—377: navazuje na starší příspěvky J. Spala o jménech tohoto typu a některé jeho závěry opravuje, popř. doplňuje).

J. Petr, O potřebě lužickosrbského biografického slovníku (Lět. Inst. za serb. ludospyt — Rj. A — Rěčespyt a lit. č. 8, 1961, 62—67: podrobná instrukce k zpracování a vydání slovníku). — J. Petr, Stav a úkoly sorabistiky v ČSSR (t. 174—189: přehled prací J. Páty, A. Frinty aj., krit. pozn. ke kn. A. Frinty Lužičtí Srbové a jejich písemnictví; výhledový plán); podobného obsahu je i další přísp. téhož a. K problematice studia lužické srbštiny (InfBull č. 3, 1962, 87—93). — A. Frinta, Jan Blahoslav a J. A. Komenský o lužické srbštině (Lět. Inst. za serbski ludospyt — Rj. A — Rěčespyt a lit. č. 7, 1960, 147—149; upozornění na drobné zmínky v Blahoslavově Gramatice české a v Komenského spisu Linguarum methodus novissima). — Z diskus. přísp. čes. autorů na IV. mezinár. sjezdu slavistů v Moskvě týkaly se luž.: J. Petra (Materialy I, s. 273: o J. A. Smoleŕovi) a A. Frinty (Materialy II, s. 348: o reflexech staré kvantity v dluž.).

F. Hinze, Das Pomoranische Wörterbuch (Slavia 31, 1962, 453—455: postavení řeči zbytků pomoř. Slovanů mezi slov. jazyky, území a věd. zpracování jazyka). — F. V. Mareš, České prvky v polabské slovní zásobě (Slavia 31, 1962, 513—523: jde asi o 20 slov, vesměs z křesť. terminologie; téměř všechna jsou doložena i z čes. větve jazyka stsl. a z luž.). — E. Eichler, M. Jeżowa: Dawne słowiańskie dialekty Meklemburgii w świetle nazw miejscowych i osobowych. Część I. Fonetyka, Wrocław 1961 (Slavia 31, 1962, 619—622).

Jazyk slovenský. Aktuální otázky vzájemného vztahu češ. a sloven. byly závěrečným tématem liblické konference o marxistické jazykovědě: J. Bělič, Poměr mezi češtinou a slovenštinou v období socialismu (MarxJaz 387—399: vývoj vztahů mezi češ. a slov. v oblasti společensko-politické i jazykové; rozdílná situace za buržoazní republiky a za socialismu; o nutnosti boje proti pozůstatkům starého stavu a o potřebě spolupráce při zásazích do dalšího vývoje obou jazyků). — Š. Peciar, O vztahu spisovnej slovenčiny k spisovnej češtine (t. 403 až 414; koref. kritizuje puristické tendence usilující o vzdálení obou jazyků, upozorňuje na některé společné vývojové tendence a zvl. vyzdvihuje politický význam, který má řešení jazyk. problémů česko-slovenských). — Přístupně shrnuje týž a. celou problematiku v čl. Bratrské vztahy českého a slovenského jazyka (Nová mysl 1962, 840—847). — Srov. dále: P. Ondrus, K otázke vzťahov českého a slovenského jazyka v najbližších vývinových obdobiach (MarxJaz 417—419: v souč. česko-slovenských vztazích se vytvořily příznivé podmínky pro vzájemné působení obou jazyků. — V. Budovičová, Vplyv češtiny na slo[216]venčinu v oblasti štýlovej (t. 420—422: vliv obecné češtiny na mluvenou slovenštinu).

J. Ružička, Ako sa spracúva gramatická stavba slovenčiny (InfBull č. 3, 1962, 20—24: o práci na akademické mluvnici spis. slovenštiny, která bude nejen popisná, ale i normativní). — E. Pauliny, Problémy pri skúmaní slovenského historického hláskoslovia (InfBull č. 3, 1962, 54—57: metoda je dána specifickými slovenskými podmínkami, tj. nedostatkem hist. materiálu a zachovalostí nářečí; těžištěm je vývoj do 16. století, kdy se slov. nářečí hláskoslovně a tvaroslovně ustálila v dnešním stavu). — J. Vachek, E. Pauliny: Fonológia spisovnej slovenčiny, Bratislava 1961 (SbFilFakBU 11, 1962, ř. jazyk. -A- č. 10, s. 206—209). — J. Stanislav, Zo slovenskej historickej skladby (SlovSyntax 264 až 268: při zkoumání sloven. syntaktických jevů je třeba postupovat metodou historickosrovnávací, účelné je srovnávání s polštinou i s ostat. slov. jazyky).

E. Pauliny, Vývoj nárečí vo vzťahu k vývoji spoločnosti (MarxJaz 349—359: přímá souvislost mezi integrací a dezintegrací v nářečí a obdobným vývojem ve společnosti neexistuje, jak ukazují doklady ze slovenštiny; přesto o vztazích mezi vývojem jazyka a vývojem společnosti nelze pochybovat). — A. Habovštiak, Kolonizácia ako jeden z činitelov pri utváraní nárečí (t. 367—371: konkrétní doklady o působení kolonizace na nářeční diferenciaci na Oravě, v oblasti hornotrenčínské aj.). — P. Ondrus, Teória jazykového substrátu a slovenská historická dialektológia (t. 372 až 377: na otázce vzniku zdvojeného ll, nn ukazuje na přednosti marxisticky založené teorie vzájemného vlivu nářečí příbuzných a nepříbuzných jazyků). — J. Štolc, O súvislosti skladby spisovného jazyka a nárečí (SlovSyntax 368—372: rozdíly mezi syntaxí spis. jazyka a syntaxí nářeční nejsou v zákl. struktuře věty a větných vztahů, nýbrž ve využívání zásoby syntakt. prostředků, lexikál. a morfol. materiálu). — A. Habovštiak, Poznámky k syntaktickej diferenciácii slovenských nárečí (SlovSyntax 398—403: příklady z materiálu V. Vážného z l. 1921—1938 ukazují, že syntakt. rozdíly lze mapovat). — J. Štolc, O niektorých charakteristických črtách atlasu slovenského jazyka (InfBull č. 3, 1962: k celkovému pojetí atlasu a někt. metod. otázkám jeho zpracování). — J. Skulina, Dva významné dialektologické příspěvky (SbFilFakBU 11, 1962, ř. jazyk. -A- č. 10, s. 217—220: I. Sipos, Geschichte der slowakischen Mundarten der Huta- und Hámor-Gemeinden des Bükk-Gebirges, Budapest 1958; v. zde též na s. 213).

M. Šalingová, Poznámky o jazyku a štýle súčasnej prózy (Zlatý máj 6, 1962, 10 až 15; týkají se několika slovenských knih pro mládež od H. Zelinové, Z. Klátila, M. Ďuríčkové, K. Jarunkové aj.); k tomu pozn. Z. Vavříka, tamtéž s. 189. — J. Doruľa, Niekoľko archívnych dokumentov zo 16. storočia (BullVŠRJL 5, 1961, 189—200: otisk 11 listů z l. 1532—1597 z bardějovského archívu s poznámkami). — Diskus. přísp. J. Daňhelky k moskevskému ref. P. Királye o nejstarších památkách sloven. jazyka je v sb. Materialy diskussii II, s. 415—416.

Slovo a slovesnost, ročník 24 (1963), číslo 3, s. 195-216

Předchozí Josef Skulina: O šíření nářečních znaků obecně českých na hanácké území

Následující A. Lebedeva: Časopisy věnované matematické a aplikované lingvistice