Česká jazykověda v roce 1961
Zdeněk Tyl, Milena Tylová
[Kronika]
Чешское языкознание в 1961 г. / La linguistigue tchèque en 1961
I. Lingvistika obecná. Aktuální metodologické problémy marxistické lingvistiky analyzuje B. Havránek — na pozadí stručného přehledu vývoje české jazykovědy a kritického zhodnocení současného stavu světového — v úvodním referátu předneseném na konferenci o marxistické jazykovědě v Liblicích v prosinci 1960 (SaS 22, 1961, 77—84); zprávy o konferenci viz zde dále na s. 316. — Programově je zaměřen i čl. J. Běliče, L. Doležela a B. Havránka Nové úkoly naší jazykovědy (Nová mysl 1961, 978—988); opírá se o výsledky téže konference, ale přináší cenné podněty a je významným příspěvkem stejně k ocenění nových metodologických postupů a teoretických principů v jazykovědě, jako k diskusi o aktuální jazykovědné problematice. — Doklady živého zájmu KSČ o jazykovědu a jazykovědné otázky shrnuje L. Doležel, Komunistická strana Československa a naše jazykověda (NŘ 44, 1961, 129—133); zejména vystoupení pokrokových jazykovědců z Praž. lingvistického kroužku v letech třicátých proti puristické praxi redakce NŘ nalezlo vřelý ohlas u komunistické žurnalistiky a styky takto navázané se dalším vývojem rozšiřovaly i prohlubovaly.
I. svazek materiálů z mezinárodního symposia „Zeichen und System der Sprache“, konaného v Erfurtu ve dnech 28/9—2/10 1959, vyšel s týmž názvem v Berlíně (NDR) 1961; jsou tu otištěny odpovědi došlé na otázky ankety, shrnutí ankety (G. F. Meier, K. Ammer a E. Seidel) a diskusní příspěvky. Účastníkům symposia byly předloženy otázky o povaze jazykového znaku, jeho poměru ke skutečnosti, o poměru mezi formou a obsahem v oblasti jazyka, o metodách analýzy výpovědi a o vzájemných vztazích mezi jejími prvky, o podstatě jazykového systému a jazykových kategorií, o vztahu jazykových kategorií k jazykovému systému aj. Z československých účastníků na tyto otázky odpověděli J. Bauer (s. 34—39), K. Horálek (s. 76), Vl. Skalička, J. Stuchlík, B. Trnka a P. Trost (s. 139—149); jsou tu též otištěny diskusní příspěvky od Vl. Skaličky (s. 228, 273), K. Horálka a B. Velehracha (s. 265 až 270).
Stylistika, její metoda a místo v jazykovědě je předmětem čl. J. Filipce (ČsRus 6, 1961, 229—233); autor se tu zabývá metodikou stylistického rozboru, základní problematikou uměleckého obrazu a uměleckého pojmenování a úkoly stylistiky při zkoumání stylu uměleckých projevů. — V čl. O místě onomastiky mezi humanitními vědami (ZprMK 2, 1961, 192—194) odmítá Vl. Šmilauer názor W. Taszyckého, že onomastika není samostatnou vědou, nýbrž jen částí lingvistiky; není ovšem také pomocnou vědou historickou a geografickou. — Slovník a frazeologii tzv. sociálních stylů dosti povrchně rozbírá B. Koudela (O tzv. „nářečích sociálních“. SbPedInst Ústí n. L., ř. filol. 1960, s. 3—14) a na základě tohoto rozboru rozlišuje tři základní typy: sociální styly odborné (profesionální), slangy a argot. — Příspěvek sovětské lingvistky O. S. Achmanovové Some Comments on Social Dialect, Style and Usage (PhilPrag 4, 1961, 138—143), věnovaný příbuzné problematice, navazuje na čl. J. Vachka „On Social Differentiation of English Speech Habits“, otištěný tamtéž v roč. 3, 1960. — Podat definice některých základních lingvistických pojmů, j. lingvistický plán, varianta, opozice, neutralizace, kategorie aj., usiluje Vl. Hořejší, Les plans linguistiques et la structure de l’énoncé (PhilPrag 4, 1961, 198—203). — Základními obecnými pojmy z oblasti strukturální morfologie se zabývá též B. Trnka, Principles of Morphological Analysis (PhilPrag 4, 1961, 129—137); týž autor v čl. O morfologické analogii (ČMF 43, 1961, 65—73) vykládá její podstatu: spočívá v tom, že nahrazuje jeden exponent morfologického protikladu koexistujícím exponentem jiným. — Teoreticky promyšlený diskusní příspěvek A. V. Isačenka O grammatičeskom značenii (VJaz 1961, č. 1, s. 28—43) je zaměřen k zpřesnění základních pojmů, jako je znak, designator, [293]designatum, denotator, denotatum, motivovanost gram. významu, gram. kategorie aj. — Hierarchii syntaktických vztahů zjišťuje a jejich obecnou charakteristiku podává R. Mrázek v čl. Sintaksičeskije otnošenija i členy predloženija (SbFilFakBU 10, 1961, ř. jazyk. č. 9, s. 47—59); speciálně se zabývá poměrem syntaktických vztahů a větných členů. — O. Ducháček pokračuje v průzkumu tzv. významových polí článkem Au problème de la migration des mots d’un champ conceptuel à l’autre (Lingua 10, 1961, 57—77). — Značnou cenu také z hlediska obecně lingvistického, zejm. metodického, má úvod do vědeckého studia angličtiny od V. Mathesia Obsahový rozbor současné angličtiny na základě obecně lingvistickém, kt. připravil k vyd. J. Vachek (Praha, Nakl. ČSAV 1961, 280 s.; v. ref. J. Macháčka v ČMF 43, 1961, 176—179 a Fr. Daneše v NŘ 45, 1962, 244—248). — Čl. M. Čejky O problémech slova v čínštině (SbFilFakBU 10, 1961, ř. jazyk. č. 9, s. 185 až 190) přináší přehled důležitějších prací o tomto tématu.
Příspěvky k teorii i praxi lexikografické práce (zvl. z oboru dvojjazyčných slovníků překladových), přednesené na lexikografické konferenci v Piešťanech v říjnu 1959, přináší Lexikografický sborník (Bratislava 1961). Z našich lexikografů sem přispěli: A. V. Isačenko, Zásady lexikografické práce (s. 18 až 23; o poměru lexikologie a lexikografie, o všeobecných předpokladech lexikografické práce atd.); J. Kohout, K problémům zpracování terminologie ve velkém dvojjazyčném slovníku (Ze zkušeností při práci na Velkém rusko-českém slovníku), s. 46—53. — Z dílčích problémů překladových slovníků středního, malého a kapesního typu řeší v témž sb. I. Poldauf otázku výběru slov (s. 54—62), M. Helcl zkoumá homonyma (s. 67—71) a K. Oliva frazeologii (s. 72—77). — Obecnými otázkami lexikografickými se ještě zabývají: J. Štindlová, Sur le classement inverse des mots et sur ce qu’on appelle „dictionnaire inverse“ (Cahiers de lexicologie, Besançon 1960, č. 2, s. 79—86; o tzv. retrográdních slovnících a jejich speciálním poslání); O. Králík, Autorské slovníky (SaS 22, 1961, 239—240; o přehledu slovníků tohoto typu v různých jazycích, kt. podala Ch. Dillová, Forschungen und Fortschritte 33, 1959, 340n. a 369n.); J. Machač, K vztahu lexikologie a gramatiky (SaS 22, 1961, 240; zpráva o stati A. M. Babkina K voprosu o leksiko-grammatičeskich otnošenijach v Sb. k 75-letiju akad. I. I. Meščaninova 1960, 239 až 247).
B. Hála v čl. Zur Frage der Anzahl der Vokalformanten (ZPhon 12, 1959, 58—67) hájí svůj názor, že při základních samohláskách se uplatňují toliko dva formanty a to hlavní (tvořený rezonancí ústní dutiny) a vedlejší (v hrtanu). — J. Ondráčková, The Movement of the Tongue and the Soft Palate in the Singing of Vowels (Folia Phoniatrica, Zürich, 13, 1961, 99—106) popisuje novou registrační metodu při statické rentgenografii a rentgenokinematografii bez užití kontrastní látky a dokládá ji několika snímky artikulačních orgánů a supraglotických dutin během fonace. — Stručný výtah z pražské přednášky francouzského fonetika R. Hussona je otištěn v čas. Slaboproudý obzor 22, 1961, 213 až 220 pod názvem Vznik hlasu z hlediska elektroakustického; shrnuje výsledky autorovy revize teorií Hermannových a Helmholtzových. O Hussonově knize La voix chantée (Paris 1960) ref. B. Hála, Studie o výzkumu lidského hlasu (Hudební rozhledy 14, 1961, 111) a J. Tichý — J. B. Slavík (Slaboproudý obzor 22, 1961, příl. L, s. 17 a 19). — O práci rumunské fonetičky T. Slama-Cazacu Experimentally reversed speaking, with special view to diphthongs (Revue de linguistique 3, 1958, 19—29 ref. J. Pačesová v SbFilFakBU 10, 1961, ř. jazyk. č. 9, s. 207—209.
Objektivní kritéria a metody pro hodnocení kvality zvuku přenosových zařízení, respektující zákony fyziologie sluchu a prováděné komplexní spoluprací fonetiky, elektroakustiky, matematické statistiky a psychologie, jsou předmětem čl. B. Borovičkové a Vl. Maláče Fonetická problematika měření indexu poznatelnosti (SaS 22, 1961, 41—48); téhož tématu se týká také Několik poznámek k srozumitelnosti řeči při telefonním přenosu od V. Turka (Sdělovací technika 9, 1961, 350—351). — Novou metodu pro určení akustických veličin [294]fyzikální cestou popisuje B. Borovičková, K otázce spektrální analýzy mluvené řeči (SaS 22, 1961, 263—268).
Na mnohostranný význam frekvenčního slovníku (pro poznání slovní zásoby jazyka, pro tzv. stylistickou statistiku, při řešení různých otázek gramatických aj.) ukazuje M. Těšitelová, K statistickému výzkumu slovní zásoby (SaS 22, 1961, 171—180). — Konkrétní ukázky využití nových matematických metod pro účely jazykové analýzy přinášejí čl. Fr. Zítka K opredeleniju indeksa artikuljacii (Aplikace matematiky 6, 1961, 124—134) a H. Hanssona The Entropy of the Swedish Language (Transactions of the Second Prague Conference on Information Theory, Statistical Decision Functions, Random Processes 1960, s. 215 až 217). — Z četných možností aplikace matematických metod na lingvistický materiál si všímá J. Krámský v čl. K rozvoji užité jazykovědy (Cizí jaz. ve škole 4, 1960/61, 292 až 299) statistiky stylistické, teorie informace, technických předpokladů strojového překladu, spolupráce lingvistiky při jeho přípravě aj. — Pod titulem O některých aplikacích moderní formální logiky v jazykovědě ref. K. Berka v SaS 22, 1961, 198—203 o několika studiích I. I. Revzina a S. K. Šaumjana, otištěných v sb. Primenenije logiki v nauke i technike (Moskva 1960). — J. Dubský stručně informuje o francouzském sborníku Logique, langage et théorie de l’information (Paris 1957) v SbFilFakBU 10, 1961, ř. jazyk. č. 9, s. 206 až 207. — O první všesvazové konferenci o matematické lingvistice v SSSR napsal zprávu J. Truksa do čas. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie 6, 1961, 234—235.
Aplikací teorie informace v oblasti jazykovědy, využitím „myslících“ strojů v jazykovědě i perspektivami dalšího rozvoje matematické a aplikované lingvistiky u nás se zabývají L. Doležel, Fr. Daneš, J. Štindlová a J. Novotná v čl. Jazykověda budoucnosti. Matematické stroje a jejich další použití (Rudé právo 1961, 19/3). — Otázce využití strojů (zvl. strojů na děrné štítky a samočinných počítačů) při jazykovědné práci jsou věnovány dva články J. Štindlové, Stroje na zpracování informací a jejich význam pro jazykovědu (SaS 22, 1961, 208—215) a Využití technických prostředků mechanizace a automatizace při organizaci archívních sbírek odborného názvosloví (NŘ 44, 1961, 23—32). — O pokrocích francouzské jazykovědy na tomto poli píše J. Smrčková, Mechanografické metody ve francouzské jazykovědě (ČMF 43, 1961, 121 až 123). — Jazykovědy, popř. mechanizace v oblasti jazykovědného výzkumu se dotýká také tematika čl. V. Smagoviče - J. Pužmana Způsoby analýzy tištěných nebo ručně psaných znaků (Automatizace 4, 1961, 356—359).
O. Sus v čl. Zárodky sémantiky básnického jazyka v Durdíkově poetice (SbFilFakBU 9, 1960, ř. lit. věd. č. 7, s. 5—13) ukazuje, jak se v díle českého herbartovce počíná konstituovat učení o sémantice básnické mluvy, třebas je ještě zahaleno rouškou psychologického pojmosloví. — Pod souborným názvem Otázky jazyka a stylu literárního díla je v ČsRus 6, 1961, č. 4 otištěno několik diskusních příspěvků: L. Doležel, Na okraj sovětských diskusí o jazyce a stylu uměleckých děl (s. 219—224; otázka tzv. lingvistické stylistiky, vztah jazyka umělecké literatury k vývoji jazyka spisovného a jazyka celonárodního); K. Horálek, Sovětské příspěvky k teorii verše (s. 225 až 229; krit. pozn. ke kn. L. I. Timofejeva Očerki teorii i istorii russkogo sticha, 1958; do jaké míry je možno při zkoumání českého verše navazovat na strukturalistické a novější sovětské práce zároveň); J. Filipec, Stylistika, její metoda a místo v jazykovědě (s. 229—233; o čl. v. vpředu na s. 292). — P. Trost, O smyslu jazykové analýzy literárního díla (s. 233; analýza lit. díla se musí opírat o zevrubný popis jazykové formy, který je věcí lingvistiky); M. Šalingová, K rešeniu vzťahu medzi obsahom a jazykom v umeleckom diele (s. 234—237; vztahy mezi složkou obsahovou a jazykovou jsou dialektické a je třeba je zkoumat komplexně); M. Jelínek, Jaký je vztah mezi jazykem a obsahem literárního díla (s. 238 až 241; stanovisko marxistické lit. vědy a stylistiky a jeho rozbor, teze o primárnosti sdělné funkce jazyka v umělecké literatuře aj.); Zd. Mathauser, O formě (s. 241—242; pod prvotností obsahu nelze si představovat mechanické ovládání formy obsahem).
[295]Stanovisko k současným diskusím o lingvistický nebo literárněvědný přístup k problematice překladu lit. děl zaujímá J. Š. Kvapil v čl. Théorie de la traduction esthétique — nouvelle branche de la science littéraire (ActaOl 7, 1961 — Philologica 4, 159—165); nepodceňuje užitečnost lingvistických metod rozboru, ale jednostranný lingvistický rozbor jevů při řešení překladatelských problému odmítá. — O brožuře Beiträge zur Theorie der Übersetzung s příspěvky O. Brauna a H. Raaba (1959) ref. P. Trost, Dva příspěvky k teorii překladu z Německé demokratické republiky (SaS 22, 1961, 67—68). — Místo teorie verše v literárněvědném rozboru není podle L. I. Timofejeva (ČLit 9, 1961, 395–408) dosti ujasněno, což vyvolává i nerozpracovanost základních problémů a názorové rozdíly; autor usiluje o vyjasnění některých otázek.
Analýzu a charakteristiku lingvistické terminologie pražské školy, kterou shrnul a vydal v Dictionnaire de linguistique de l’École de Prague (Utrecht—Anvers 1960), podává J. Vachek v přednášce A propos de la terminologie linguistique et du système de concepts linguistiques de l’École de Prague (PhilPrag 4, 1961, 65—78); o slovníku v. ref. J. Krámského v ČMF 43, 1961, 113—116, od téhož autora ve PhilPrag 4, 1961, 176—178, od J. Horeckého v Slov. odb. názv. 9, 1961, 30—31 a od Fr. Daneše v SaS 23, 1962, 227—229. — Anglickou, rus., něm., franc., ital. a čes. terminologii astronomie a z některých oblastí příbuzných shrnuje Astronomical Dictionary … Astronomický slovník J. Kleczka (Praha, Nakl. ČSAV 1961, 976 s.); je to první vícejazyčný slovník tohoto oboru ve světové literatuře vůbec.
Srovnávací slovník anatomických nomenklatur — BNA, INA, PNA (basilejské, jenské a pařížské) zpracoval J. Dvořák (Praha, SZN 1960, 296 s.); týž a. posoudil nové anatomické názvosloví — Parisiensia nomina anatomica 1955 — i se změnami přijatými na VII. mezinár. kongresu v New Yorku 1960 v čl. Pařížská anatomická nomenklatura a její opravené a zlepšené definitivní znění (Čas. lék. čes. 100, 1961, 180—186). — Pod názvem Porovnávací vědecké názvosloví ornitologické ref. F. V. Mareš v SaS 22, 1961, 278—282 o práci H. E. Jørgensenové Nomina avium Europaearum (Copenhagen 1958) a připojuje poznámky o lingvistickém využití materiálu. — Populární výklad hl. zásad mezinárodní nomenklatury podává A. Hošek, Vědecké názvosloví ryb (Akvárium a terárium 1961, 57—58).
J. Stuchlík pokračuje v řadě svých příspěvků o jazykové patologii (Prolegomena ke studiu neofázií) čl. K psychologii vzniku a vytváření jazykových novotvarů (Čs. psychologie 5, 1961, 31—39) a Neostenografie (Čs. psychiatrie 57, 1961, 29—33). — Příbuznou tematikou se zabývá i jeho čl. O podstatě, tvarech a významu dětských jazykových novotvarů (Otázky defektológie 3, 1960/61, 134—139) a zpráva O jazyce schizofreniků v SaS 22, 1961, 238 (S. Piro, Semantica del linguaggio schizofrenico, Napoli 1958; o ní informuje J. Stuchlík též v Čs. psychologii 5, 1961, 86—87).
Z referátů a zpráv o cizích pracích dotýkajících se různých námětů z obecné lingvistiky uvádíme: K. Horálek, Na cestě k funkční jazykovědě v SSSR (SaS 22, 1961, 147—148; A. A. Reformatskij, Vvedenije v jazykoznanije, Moskva 1960). — L. Zgusta, Zwei Bemerkungen zu Otto’s Allgemeiner Sprachwissenschaft (ArchOr 29, 1961, 660—664; týkají se pojmů a termínů „Beziehungsbedeutung“ a „Vollendung der Sprache“; kniha vyšla v záp. Berlíně 1954). — Od téhož recenzenta je i řada dalších ref., otištěných vesměs v ArchOr 29, 1961: H. Arens, Sprachwissenschaft. Der Gang ihrer Entwickelung von der Antike bis zur Gegenwart (Freiburg-München 1955; 665 až 668); Sprachwissenschaftliches Wörterbuch. Hsg. von J. Knobloch, Lieferung 1, A bis Akustik (Heidelberg 1961; 668—670); Sb. Language, Thought and Culture (Michigan 1958; 119—121); A. S. Diamond, The History and Origin of Language (London 1959, 1960; 121—124); V. Tauli, The Structural Tendencies of Languages I. General Tendencies (Helsinki-Wiesbaden 1958; 322—324); Ch. E. Osgood — G. J. Suci — P. H. Tannenbaum, The Measurement of Meaning (Urbana USA 1957; 325—328); P. Hartmann, Wesen und Wirkung der Sprache im Spiegel der Theorie Leo Weisgerbers (Heidelberg 1958; 331—332); [296]W. Penfield — L. Roberts, Speech and Brain-Mechanisms (Princeton USA 1959; 148); A. v. Weiss, Hauptprobleme der Zweisprachigkeit (Heidelberg 1959; 124—125); P. Fronzaroli, Il linguaggio del bambino (Bologna 1957; 328—329); Proceedings of the Eighth International Congress of Linguists (Oslo 1958; 329 až 331). — O sborníku prací z konference lingvistů, fonetiků a psychologů v Münsteru Symposion Trubetzkoy 1958 (Phonetica 4, 1959 — Suppl.) ref. J. Krámský (ČMF 43, 1961, 181—184): — O rumunském sb. Omagiu lui Iorgu Iordan (Bukurešť 1958) ref. V. Hořejší, M. Kavková, J. Smrčková a Z. Wittoch ve PhilPrag 3, 1960, 245—254.
II. Srovnávací lingvistika jazyků indoevropských. A. Erhart v čl. Indoevropská préterita s dlouhými vokály ā, ē (SbFilFakBU 10, 1961, ř. jazyk. č. 9, s. 17—32) řeší otázky původu a vzájemného vztahu temporálních a modálních forem se sufixy s ā n. ē, jakož i jejich pozdějšího vývoje v jednotlivých jaz. ide., zejm. v baltštině a latině. — V. Machek v čl. Keltische Wortgleichungen (Zeitschr. f. celt. Phil. 28, 1960, 68 až 72) uveřejňuje řadu etymologických výkladů; týž a. pod názvem Zum Wortschatz des Litauischen (ZslPh 29, 1961, 345—357) pokračuje v krit. připomínkách k Fraenkelovu etymologickému slovníku litevštiny (v. SaS 21, 1960, 230). — Litevská jazykovědná periodika recenzuje stručně A. Erhart (SbFilFakBU 10, 1961, ř. jazyk. č. 9, s. 209—210). — Ref. M. Frydricha Jména lotyšských bohyň (ZprMK 2, 1961, 54—56) informuje o studii: H. Biezais, Die Hauptgöttinen der alten Letten (Uppsala 1955). — V. Šmilauer ref. o kn. Vl. Georgieva La toponymie ancienne de la péninsule Balkanique et la thèse méditerranéenne (Sofija 1961) v ZprMK 2, 1961, 218—223 a I. Dujčev o práci: O. Pritsak, Die bulgarische Fürstenliste und die Sprache der Protobulgaren (Wiesbaden 1955) v ByzSlav 22, 1961, 348—350.
Problematice klasifikace starořec. dialektů je věnována monografie A. Bartoňka Vývoj konsonantického systému v řeckých dialektech (Spisy univ. J. E. Purkyně v Brně, fil. fak. č. 77; Praha, SPN 1961, 215 s.). — V čl. K otázce nářečního zařazení mykénštiny mezi starořecké dialekty (LF 84, 1961, 207—211) navazuje týž autor na svou starší stať o historii rozluštění lineárního písma B (tamtéž 80, 1957) rozborem novější literatury předmětu. — Bartoňkova zpráva K Palmerově kritice Evansova datování knosských tabulek (LF 84, 1961, 325 až 329) informuje o dalším vývoji diskuse vedené o krétských dokladech lineárního písma B. — Z referátů připomínáme zprávu L. Zgusty o sb. Indogermanica. Festschrift für W. Krause zum 65. Geburtstage …, Heidelberg 1960 (ArchOr 29, 1961, 332—334) a S. Segerta o kn.: J. G. Février, Histoire de l’écriture. Nouvelle édition … Paris 1959 (ArchOr 29, 1961, 677—680).
III. Slovanská jazykověda. Práce obecně slovanské. Kritický přehled novějších prací o otázkách slovanského přízvuku podává K. Horálek, Zum gegenwärtigen Stand der slavischen Akzentologie (ZslPh 29, 1961, 357—379); s cennými poznámkami k pracím P. S. Kuznecova, A. V. Isačenka, J. Ružičky, N. van Wijka, J. Kuryłowicze, Ch. Stanga, L. Sadnikové, P. Iviće aj. — V. Machek se vrací k otázce adj. sufixu -ont, kterým se zabýval v ArchOr 17, 1949 a v diskusním příspěvku na VIII. mezinárodním lingvistickém kongresu v Oslo 1958 (v. Proceedings, s. 126), v čl. Nochmals über die Adjektivdoubletten auf *-ont im Slawischen (ZSlaw 6, 1961, 579 až 587); jde o starý ide. typ (čes. mléko bělúcie, div divúcí aj.) a autor vedle hetitských paralel shledává další případy tohoto tvoření (např. v lat. adj. na -entus a -ul-entus). — Změnami ve vývoji slov. místních adverbií se obírá J. Jahn, K vývoji slovanských místních adverbií na -de, -mo, -ǫd (ActaOl 7, 1961 — Philologica 4, s. 5—31) a ukazuje, že jejich výsledkem bylo zjednodušení celého systému. — V čl. Die -e/o- Verba im Slavischen (Scandoslavica 7, 1961, 260—285) řeší H. Kølln otázku, proč se u některých slov. sloves s préz. km. e/o vyvinul aorist sigmatický, u jiných však nikoli, z hlediska sémantického. — Slovanskou soustavu vidovou srovnává s italskou J. Šabršula v čl. Les équivalents de l’aspect slave [297]en italien (PhilPrag 4, 1961 147—160). Teoretickým problémům jazykovědné terminologie, zejm. slovanské, v souvislosti s úsilím o její shrnutí, propracování a ustálení je věnován příspěvek A. V. Isačenka Nekotoryje voprosy lingvističeskoj terminologii v častnosti slavjanskoj (Izv. AN SSSR — OLJ 20, 1961, č. 1, s. 44 až 53).
Z ref. o pracích zabývajících se mluvnickou stavbou slov. jazyků: R. Mrázek o sb. Tvoritel’nyj padež v slavjanskich jazykach, red. S. B. Bernštejn, Moskva 1958 (Slavia 30, 1961, 108—118). — J. Sedláček, Výkladové slovníky spisovných slovanských jazyků (NŘ 44, 1961, 51—55; podrobněji o slovníku bulharském a srbocharvátském). — J. Hrabák, Dvě nové práce o slovanském verši (SbFilFakBU 9, 1960, ř. lit. č. 7, s. 232—236; B. V. Tomaševskij, Stich i jazyk, Moskva 1959; H. Peukert, Zur prosodischen Situation bei den Tschechen und Slowaken …, ZSlaw 4, 1959). — K. Horálek, Kniha o jazykově literárním obrození u Slovanů (SaS 22, 1961, 48—53; o knize Fr. Wollmana, Slovanství v jazykově literárním obrození u Slovanů, Praha 1959).
V čas. Slavia 30, 1961 pokračovala řada diskusních příspěvků k přípravným pracím na slovanském jazykovém atlase: J. Sedláček, Tvarosloví substantiv v slovanském jazykovém atlase (s. 82—91); J. Horecký, Slovotvorná sústava adjektív v slovanských jazykoch (s. 92—96); R. Krajčovič, Skloňovanie adjektíva v dotazníku pre celoslovanský jazykový atlas (s. 96—100); H. Křížková, Poznámky k návrhu inventáře kmenoslovných jevů slovesa pro atlas slovanských nářečí (s. 101—107; navazuje na čl. I. Němce, Slavia 28, 1959, 616n.). — Také sovět. čas. Voprosy jazykoznanija počal uveřejňovat anketu Ob obščeslavjanskom lingvističeskom atlase (10, 1961, č. 2—6) o některých obecných otázkách atlasu (týkají se hl. vědeckých úkolů atlasu, jeho specifičnosti na rozdíl od národních atlasů, otázek chronologie zachycených jevů, poměru k tzv. mikrodialektům, průzkumu u neslovanských oblastí s někdejším slov. osídlením a problematiky jednotlivých dotazníků, hláskoslovného, morfologického, slovotvorného, lexikálního a sémantického, syntaktického). Na všech 9 dosud publikovaných otázek zaslala kolektivní odpovědi Čs. dialektologická komise pod red. B. Havránka a J. Běliče (č. 2, s. 62 až 64, 68—70, 72; č. 3, s. 46, 47—48; č. 4, s. 86 až 87, 89—92; č. 5, s. 65—66; č. 6, s. 65 až 67), mimoto na některé otázky odpověděli zvlášť A. Lamprecht (ot. 1, 4, 5, 6, 7, 8; č. 1, s. 68; č. 3, s. 47, 50; č. 4, s. 89, 92; č. 5, s. 70) a J. Bauer (ot. 9; č. 6, s. 67—69). — O organizačních přípravách informují: Sl. Utěšený, O stavu přípravných prací na slovanském jazykovém atlase (SaS 22, 1961, 148 až 151; o zasedání Mezinárodní komise ve Varšavě v listopadu 1959 a v Budyšíně v říjnu 1960), o 3. zasedání Mezinárodní komise pro slovanský jazykový atlas v Praze B. Havránek a Sl. Utěšený (Věstník ČSAV 70, 1961, 261—263), Sl. Utěšený (SaS 22, 1961, 318—319) a J. Sedláček, Přípravy k slovanskému jazykovému atlasu (NŘ 44, 1961, 169—173).
Z prací onomastických: A. Frinta v čl. Brandenburg = Branibor? (LF 84, 1961, 44 až 48) otiskuje jednak přehled dosavadních etymologických výkladů, jednak osvětluje vznik české podoby jména, za jejíhož autora pokládá B. Balbína. — A. Šichman-Petrovský usiluje o identifikaci dvou názvů z tzv. Geografa bavorského v čl. Súvis názvov Upohlav-Lupiglaa, Holásnie-Holasici (Čas. Slez. muzea — Vědy hist. 9, 1960, č. 2, s. 74—77). Tutéž významnou památku se snaží interpretovat V. Davídek v čl. Národopis Slovanů podle anonymní geografie od tzv. Bavorského geografa (Sb. Čs. spol. zeměp. 66, 1961, 131—142). — Ostatní příspěvky sem patřící jsou referáty a zprávy: W. Mańczak o kn. St. Rosponda Klasyfikacja strukturalno-gramatyczna słowiańskich nazw geograficznych (Wroclaw 1957) v Slavii 30, 1961, 118—122; J. Svoboda, O slovanských osobních jménech ženských v ZprMK 2, 1961, 324—326 (M. Karpluková, Słowiańskie imiona kobiece, Warszawa 1961); E. Eichler, Zeměpisná jména Ašska, ZprMK 2, 1961, 223—224 (J. R. Rogler, Die Orts- und Flurnamen des Ascher Bezirkes, München 1960). — Přehled současné situace v slovanské onomastické terminologii jako podklad pro plány na její sjednocení a ustálení [298]podal J. Svoboda, K slovanské onomastické terminologii (I. Międzynarodowa slawistyczna konferencja onomastyczna. Księga referatów. Prace onomastyczne, Wrocław—Kraków, sv. 5, 1961, 127—136). — Poznámky k slovanské antroponymické soustavě od J. Svobody (ZprMK 2, 1961, 261—262) jsou příspěvkem k diskusi o slovan. onomastickém atlasu a příručce. — Dvě zprávy: F. V. Mareš, Kartotéka slovanských rukopisů a archiválií v Polsku (Slavia 30, 1961, 156—157; připravuje ji Zakład Słowianoznawstwa PAN ve Varšavě). — D. Krandžalov, Słownik starożytności słowiańskich. Zeszyt diskusyjny, Wrocław 1958 (Čs. etnografie 9, 1961, 209—211).
Jazyk a památky staroslověnské a církevněslovanské. Specifičnost stsl. jazyka na území Velkomoravské říše zkoumá Fr. V. Mareš, Drevneslavjanskij literaturnyj jazyk v Velikomoravskom gosudarstve (VJaz 10, 1961, č. 2, s. 12—23). — Studie R. Večerky Syntax aktivních participií v staroslověnštině (Spisy univ. J. E. Purkyně v Brně, fil. fak. č. 75. Praha 1961, 178 s.) analyzuje na rozsáhlém materiálu všechny typy participiálních konstrukcí stsl., určuje jejich syntaktické zákonitosti a postavení v struktuře jazyka. — Týž autor R. Večerka v čl. Ke konkurenci vztažných vět a participií v staroslověnštině (SbFilFakBU 10, 1961, ř. jazyk. č. 9, s. 35—45) zjišťuje, že střídání těchto synonymních výrazových prostředků jako překladových ekvivalentů řec. participií bylo někdy motivováno také stylisticky. — Staroslověnské spojky typu dońьdeže, dońeliže po všech stránkách analyzují J. a M. Bauerovi (Slavia 30, 1961, 410—422); srovnávají je s čes. spojkami donidž, doňadž a řeší přitom i některé obecné otázky slovan. soustavy spojkové. — K otázce původu Zakona sudného ljudem se vrací J. Vašica (Slavia 30, 1961, 1—19) a hájí svůj názor o velkomoravském původu památky proti bulh. právnímu historiku M. Andreevovi, který usiluje podepřít svůj názor o bulharském původu památky. — V čl. Bohemismy v první stsl. legendě Václavské zkoumá R. Večerka (Slavia 30, 1961, 417 až 422) odpor. spojku neže a konc. -e m. -a u substantiv i̯o-kmenových. — Debrecínský rukopis církevněslovanských liturgických minejí podrobně popisuje a rozbírá Z. Hauptová v nově založeném slavistickém sborníku university v Debrecíně Slavica 1, 1961, 85—94. — U příležitosti 100. výročí smrti V. Hanky připomněl P. P. Pljušč význam jeho elementární mluvnice csl. v čl. „Načala svjaščennaho jazyka slovjan“ Vjačeslava Hanky 1846 v sb. Tezy dopovidej 4-j mižvuzivs’koji slavistyčnoji konferenciji (Odesa 1961), s. 63—64. — Vysokoškolský učební text Základy staroslověnštiny od K. Horálka - J. Kurze - A. Dostála vyšel v 2. přeprac. a doplň. vyd. (Praha, SPN 1961, 180 s.).
Z referátů a zpráv: F. V. Mareš: R. Auty, Handbook of Old Church Slavonic. Part II. Texts and Glossary (London 1960), Slavia 30, 1961, 122—125. — O edici A. Dostála: Clozianus (Praha 1959) ref. A. Suprun, Slavia 30, 1961, 626—628 a J. Ferell, Intern. Journal of Slav. Linguistics and Poetics 4, 1961, 146—147. — O Slovníku jazyka staroslověnského ref.: R. Kolarič, Zbornik za filologiju i lingvistiku 2, 1959, 162 až 164 (o seš. 1—2); R. Aitzetmüller, Kratylos 5, 1960, 75—78 (o seš. 1—2); A. S. Ľvov v Izv. AN SSSR, OLJ 19, 1960, č. 2, s. 163—166 (o seš. 1—3); S. B. Bernštejn, Slavia 30, 1961, 318—325.
Jižní jazyky slovanské. Jazyk bulharský. D. Ivanova-Mirčeva v čl. Kăm istorijata na edin archaizăm v bălgarski ezik (oburevajem) v Slavii 30, 1961, 423—431 vykládá sloveso oburjevati, doložené v středobulh. památkách 14.—16. stol., jako kalk řec. slov. cheimadzein. — M. Jelínek, Kniha o bulharském purismu (NŘ 44, 1961, 108—113; M. Moskov, Borbata protiv čuždite dumi v bălg. knižoven ezik, Sofija 1958).
Jazyk srbocharvátský. L. Jonke v čl. Prva dva hrvatska prijevoda Bakice Božene Němcove (Slavia 30, 1961, 477—488) rozbírá překlady Babičky do charvátštiny od Lj. Maříkové (Zagreb 1863) a Br. Pekariće (Zagreb 1917). — A. Dostál ref. o práci: A. Gallis, The Syntax of Relative Clauses in Serbo-Croatian, Viewed on an Historical Basis (Oslo 1956) v Slavii 30, 1961, 125—128.
[299]Východní jazyky slovanské. Jazyk ruský. I. díl Příruční mluvnice ruštiny pro Čechy — Hláskosloví a tvarosloví, zpracovaný kolektivem našich mladých rusistů za ved. B. Havránka a red. O. Lešky, vyšel v SPN 1961, 532 s. Kniha spolu s II. dílem (Skladba), který prací J. Bauera, R. Mrázka a S. Žaži vyšel už 1960 (v. o něm ref. J. Ružičky, SlReč 26, 1961, 57—59), podává první podrobnější a soustavný popis mluvnické stavby moderní ruštiny v porovnání s češtinou a je určena za vysokoškolskou studijní příručku. — V NDR vyšel první svazek obsáhlé mluvnice současné spisovné ruštiny od A. V. Isačenka Die russische Sprache der Gegenwart I. Formenlehre (Halle, M. Niemeyer 1961, 725 s.). — Na moderních vyučovacích metodách je založena učebnice Ruština (zprac. kol. za ved. B. Ilka; Praha, Nakl. ČSAV 1961, 497 s.), určená především pro dodatkové samostatné studium. — O sovětské vysokoškolské učebnici ruštiny (J. M. Galkina-Fedoruk - K. V. Gorškova - N. M. Šanskij, Sovremennyj russkij jazyk. Leksikologija, fonetika, morfologija, Moskva 1957, 2. vyd. 1958) ref. kriticky Č. Nováček a R. Zimek v ČsRus 6, 1961, 40—48.
V čl. Der Schwund des intervokalischen [j] im Russischen (ZPhon 12, 1959 — vyd. 1961 —, 116—124) popisuje a analyzuje A. V. Isačenko jev souč. ruské výslovnosti; všímá si i obdob v jiných jazycích slovanských. — Příspěvkem k určení hl. tendencí ve využití jmenných a složených tvarů adj. v ruštině je čl. H. Hájkové O jmenných a složených tvarech adjektiv v ruštině (SbPedInst Praha — Ruský jazyk 1, 1961, 87—107); tamtéž na s. 109—113 je otištěn čl. M. Vencovské Užívání zájmena veš a přídavného jména celyj v ruštině, zjišťující významové rozdíly mezi oběma slovy. — Proti R. Ruziczkovi, který v práci Der Verbalaspekt in der altrussischen Nestorkronik (Berlin 1957) rozšířil kategorii obojvidových sloves pro starou ruštinu o skupinu sloves označujících základní pohyby (dati, stati, sěsti, leči, jati), dokazuje I. Němec, K otázce nedotvořenosti vidového systému v staré ruštině (Slavia 30, 1961, 41—44), že dati v struš. nelze pokládati za obojvidové, jako už dříve H. Křížková prokázala totéž o slovesu jati; i ostatní slovesa jsou pochybná. — O mluvnickou analýzu morfologických složek rus. plusquamperfekta a jeho významovou charakteristiku usiluje na základě materiálu ze strus. památek 11.—17. stol. V. I. Černov, Ob upotreblenii i značenii drevnerusskogo pljuskvamperfekta tipa 1 - bě (ČsRus 6, 1961, 20—28). — O pomocném slovesném tvaru v plusquamperfektu jedná druhá stať téhož autora K voprosu o strukture novogo russkogo pljuskvamperfekta (tipa 1 - byl) v Slavii 30, 1961, 432 až 442. — Autoref. o Černovově kand. disertaci Pljuskvamperfekt v istorii russkogo jazyka sravniteľno s češskim i staroslavjanskim jazykami byl vytištěn v Leningradě 1961 (16 s.). — Deminutiva a augmentativa v současné ruštině (na materiále Leonovova románu Ruský les) zkoumá Vl. Straková v ČsRus 6, 1961, 158 až 161; podobně je zaměřen i příspěvek L. Brože Deminutivní a augmentativní substantivní přípony a jejich stylistické využití v Šolochovově Tichém Donu (tamtéž, s. 206—214). — O proniknutí české tělovýchovné terminologie do ruš. a o dalších osudech těchto výpůjček n. kalků vykládá J. I. Meľnikov v čl. K voprosu o češskich elementach v sovremennom russkom jazyke (Sportivno-gimnastičeskaja leksika), ČsRus 6, 1961, 140—150. — Knihy T. P. Lomteva Očerki sintaksisa sovremennogo russkogo jazyka (Moskva 1958) se týká příspěvek O. Parolkové K pokusům o přehodnocení tradičních pojmů vedlejších větných členů (ČsRus 6, 1961, 151—157). — Na zvl. případy mluv. vazby rus. číslovek upozorňuje R. Mrázek, Při číslovkách 2—4 v ruštině vždy 2. pád jednotného čísla? (RJ 11, 1960/61, 201—206); k tomu srov. dodatek L. Bočka v RJ 12, 1961/2, 282 a poznámku R. Mrázka tamtéž.
Z českých referátů o pracích zabývajících se mluvnickou stavbou ruštiny: K. Berka - P. Novák, Pokus o využití deduktivní metody k popisu ruské pádové soustavy (SaS 22, 1961, 203—208; H. Ch. Sørensen, Studies on Case in Russian, København 1957). — V. Straková, Nová práce o tvoření slov a lexikologii (ČsRus 6, 1961, 187—189; N. M. Šanskij, Očerki po slovoobrazovaniju i leksiko[300]logii, Moskva 1959). — R. Mrázek, C. H. van Schooneveld: A Semantic Analysis of the Old Russian. Finite Preterite System (’s-Gravenhage 1959; SbFilFakBU 10, 1961, ř. jazyk. č. 9, s. 197—201). — Z. Šromová, Příspěvek k dějinám ruské lexikografie (ČsRus 6, 1961, 122—123; R. M. Cejtlinová, Kratkij očerk istorii russkoj leksikografii. Slovari russkogo jazyka, Moskva 1958). — J. Brym, A. G. Rudnev: Sintaksis osložnennogo predloženija (Moskva 1959; SbFilFakBU 10, 1961, ř. jazyk. č. 9, s. 201—203). — R. Mrázek, Souborná práce o neosobních větách v ruštině (ČsRus 6, 1961, 246—248; J. M. Galkina-Fedoruk, Bezličnyje predloženija v sovremennom russkom jazyke, Moskva 1958).
Kapitoly ze srovnávací mluvnice ruské a české II. Studie syntaktické, které zpracoval kolektiv pracovníků ČSI ČSAV a filos. fak. v Praze a v Brně (Praha, Nakl. ČSAV 1961, 455 s.), navazují na I. díl stejně nazvané publikace z r. 1956 a obsahují tyto příspěvky: C. Bosák, Opisný komparativ v současné ruštině (s. 7—152; v závěru zvl. oddíl Poznámky k opisnému komparativu v češtině). — R. Mrázek, Užívání prostého instrumentálu v současné ruštině (s. 153—260; důkladně propracováno konfrontační hledisko rusko-české a přihlédnuto i k jiným ruským ekvivalentům čes. instrumentálu bezpředložkového). — Vl. Straková, Genitivní slovesná rekce (s. 261 až 297; významová a formální charakteristika rus. sloves s genitivní rekcí). — J. Bauer, Souřadné souvětí (s. 298—363; usiluje zejm. vystihnout vnitřní významovou strukturu souřadných typů a konfrontovat na tomto základě po významové stránce rus. a čes. spojovací prostředky). — K. Koževniková, Asyndeton v současné ruštině ve srovnání s češtinou (s. 364—428; pojem asyndeta, jeho motivace a gram. povaha, stylistické využití atd.).
Z ostatních porovnávacích příspěvků rusko-českých: J. Jirásek, Přípona -tor v ruštině a v češtině (SbFilFakBU 10, 1961, ř. jazyk. č. 9, s. 61—68; zvl. pozornost věnuje autor příkladům, kde se v lexikálních evropeismech čeština od ruštiny liší). — H. Křížková, Ke konkurenci vidů v ruštině a v češtině (ČsRus 6, 1961, 32—38; rozdíly mezi ruš. a češ. se projevují různým využitím vidů v časových funkcích, např. v široké oblasti prézentu neaktuálního). — M. Dlouhý - M. Balcar, Ruské místní a časové konstrukce vyjádřené prostým instrumentálem (v porovnání s češtinou) (SbPedInst Praha — Ruský jazyk 1, 1961, 33—52; v češ. se více využívá instr. místa, v ruš. je naopak častější instr. času, z něhož v češ. zůstaly jen lexikalizované ustrnulé výrazy). — M. Dlouhý - St. Jelínek, K otázce bezpředložkové slovesné a adjektivní rekce v ruštině a v češtině (tamtéž, s. 55—86; uprav. a doplněné znění článku z učeb. textu Materiály pro ruské semináře II, Praha 1957). — Bl. Havlová, Vsuvky v češtině a v ruštině (tamtéž, s. 165—193; jednotlivé typy, jejich analýza a širší závěry). — H. Křížková, K pojetí přístavku v ruské a české gramatické tradici (ActaOl 7, 1961 — Philologica 4, s. 33—45; 1. čím se liší teoretický přístup k problému v rus. a čes. tradici, 2. který způsob lépe odpovídá podstatě věci a ji osvětluje).
Jazykem literárních děl rus. spisovatelů se zabývají tyto příspěvky: N. V. Surovová, Vvodnyje slova i ich stilističeskoje naznačenije v povestjach A. P. Čechova (SbPedInst Praha — Ruský jazyk 1, 1961, 195—201). — A. Václavík, Vnitřní monolog v díle Michaila Šolochova (ČsRus 6, 1961, 193—205). — L. Doležel, Sborník o jazyce sovětské literatury (SaS 22, 1961, 219 až 222; ref. o kn. Issledovanija po jazyku sovetskich pisatelej, Moskva 1959).
Z příspěvků k hist. vývoji rus. jazyka a k edicím starorus. památek: A. V. Isačenko, Dva važnych istočnika po istorii russkogo jazyka (Slavia 30, 1961, 628—633; 1. B. A. Larin, Parižskij slovar’ moskovitov 1586 g., Riga 1948. — 2. B. A. Larin, Russko-anglijskij slovar’-dnevnik Ričarda Džemsa 1618—1619 gg., Leningrad 1959; ref. o edicích). — V. J. Ušakov, Ustjužskaja kormčaja. Paleografičeskij analiz rukopisi Gosudarstvennoj biblioteki SSSR im. V. I. Lenina, sobr. Rumjanceva, f. 250, No 230 (Slavia 30, 1961, 20 až 40; řadí rkp. k památkám vzniklým v Rostovsko-suzdalské Rusi na rozhraní 13.—14. stol). — A. Dostál, M. V. Ščepkina - T. N. [301]Protasjeva: Sokrovišča drevnej pis’mennosti i staroj pečati. Gosud. istoričeskij muzej, Moskva 1958 (ByzSlav 22, 1961, 66—69; ref.). — O. Králík, Nové práce o Povesti vremennych let (ČsRus 6, 1961, 173—179; ref.: 1. N. Minissi, Criteri e metodi nella edizione e recensione della Povest’ vremennych let (Ricerche slavistiche 5, 1957, 16—28); 2. N. N. Iljin, Letopisnaja staťja 6523 i jeje istočnik, Moskva 1957).
Terminologie a onomastika. V řadě pomůcek pro LKR „Ruská odborná terminologie“ vyšly další dva svazky: L. Mašek - Vl. Mašková - Vl. Šorm, Strojírenství - Mašinostrojenije (Praha, Svět sovětů 1961, 149 s.) a V. Matys - Fr. Veselý, Gumárenský průmysl a plastické hmoty (tamtéž 1961, 132 s.). — Prací J. Bochořáka vyšla Ruská odborná terminologie z oboru mlékárenského (jako pomocný učeb. text pro prům. a odb. školy potravinářské vyd. Středisko techn. informací potravinářského průmyslu v Praze 1961, 192 s.). — Terminologický Rusko-český slovník z oboru automatické regulace a automatického řízení začal vycházet jako příl. čas. Automatizace, roč. 1961, č. 11. — Ref. J. Svobody O ruských osobních jménech (ZprMK 2, 1961, 173—182) se týká několika prací z ruské antroponymie od A. N. Miroslavské. — P. Trost informuje o studii A. Baecklundové, Personal Names in Medieval Velikij Novgorod I. Common Names (Stockholm 1959) v ByzSlav 22, 1961, 89—90. — Vl. Šmilauer, K ruské hydronymii (ZprMK 2, 1961, 243—244; P. Arumaa, Sur les principes et méthodes d’hydronymie russe. Les noms en -gost’, Scandoslavica 6, 1960, 144—175).
Metodika vyučování ruštině. V Moskvě vyšel 1961 sb. Voprosy prepodavanija russkogo jazyka v stranach narodnoj demokratii; jsou v něm tyto příspěvky od našich jazykovědců a metodiků ruštiny: A. V. Isačenko, Sopostaviteľnoje izučenije jazykov kak osobaja lingvističeskaja disciplina (s. 271 až 282; rozdíly porovnávacího studia od starší hist. srov. metody, hl. metodické výsledky, bilance práce za 10 let). — P. Adamec, O primenenii sopostaviteľnogo metoda v čechoslovackoj rusistike (s. 283—289; o významu této metody). — Fr. Malíř - V. Cícha, Osnovnyje voprosy obučenija russkomu jazyku v Čechoslovakii (s. 308—324). — A. Střížová, Kratkij obzor rabot po metodike prepodavanija russkogo jazyka v češskich školach (do 1958 g.) (s. 325—336). — Z ostatních metodických příspěvků rusistických uvádíme především ty, které vyšly v sb. Ped. inst. v Praze Ruský jazyk 1, 1961: L. V. Kopeckij, K otázce osvojení ruské výslovnosti (s. 5—23; výklad rus. ortoepické normy, upravený text čl. otištěného v RJ 1, 1950/1). — Týž autor, K otázce ruské mluvnice a slovníku v české škole (tamtéž, s. 25—31; upravené znění čl. otištěného v RJ 4, 1954). — S. Jelínek, O některých chybách českých žáků ve skloňování ruských substantiv (s. 115—131). — A. G. Kiričenko, Kursovyje sočinenija po russkomu jazyku v pedagogičeskich institutach SSSR (s. 133—139; poznámky k metodice diplomových prací). — I. Mlej, Razvitije navykov ustnoj reči na urokach russkogo jazyka (s. 141 až 150). — Kromě toho vyšlo porůznu ještě několik důležitějších článků: Z. F. Oliverius, Několik poznámek k otázkám tzv. „fonetického minima“ při vyučování ruskému jazyku (SbPedInst Ústí n. L. — ř. filol. 1960, s. 65—86). — J. Hřivnáč, K využití nářečních prvků při nácviku ruské spisovné výslovnosti (SbPedInst Ostrava — ř. společ. věd. 1960, č. 1, s. 95—105). — Pod názvem Jak jsme se učili rusky charakterizuje Zd. Havránková rozdílnou situaci ve vyučování ruštině u nás za první republiky a po r. 1945 (RJ 11, 1960/61, 385—389). — M. Zatovkaňuk, Njakoi aktualni văprosi na prepodavaneto na ruska leksika i gramatika v čechoslovakite učilišča (Narodna prosveta, Sofija 1960, č. 9, s. 96—98).
Ukrajinštiny se dotýká jen ref. J. Bauera - R. Večerky - S. Žaži Z ukrajinské slavistiky (SbFilFakBU 10, 1961, ř. jazyk. č. 9, s. 173—183; o sb. Slov’janśke movoznavstvo I—II, Kyjiv 1958, který obsahuje většinu příspěvků o jaz. východoslovanských) a běloruštiny zpráva A. Žuravského Naučnoje izučenije belorusskogo jazyka BSSR v poslevojennoje vremja (Slavia 30, 1961, 506 až 512; informační přehled).
[302]Slovanské jazyky západní. Jazyk polský. Hl. směr vývoje polských obsahových vět oznamovacích ve srovnání s vývojem českým zachycuje J. Bauer, K vývoji polských obsahových vět (SbFilFakBU 10, 1961, ř. jazyk. č. 9, s. 71—79). — C. Piernikarski v čl. Czechizmy Grzegorza Pawla z Brzezin (Poradnik Językowy 1960, 292—302; 353 až 367) potvrzuje rozborem bohemismů z díla předního polského ariánského spisovatele, že v 2. pol. 16. stol. působení češtiny na polštinu zjevně ochabuje. — Dodatkem k čl. M. Kucały (Język Polski 38, 1958, 129—131), který spojil osobní jméno Kiełtyka se slovesem kiełtać „kolébat se z boku na bok“, upozorňuje Fr. Kopečný, Jeszcze w sprawie polskiego kiełtać (tamtéž 41, 1961, 63—64) na další doklady tohoto slovesa z čes. a slc. nářečí. — Problémy průzkumu tzv. společenských nářečí, zvláště na Těšínsku načrtává ve zkratce B. Téma v ActaOl 7, 1961 — Philologica 4, s. 47—51. — Rozbor dosud vydaných tří polských překladů Babičky B. Němcové (od J. Sztejnika 1862, P. Ryboka 1905 a P. Hulky-Laskovského 1927, 2. vyd. 1951) podává J. Dutkowski, Polskie przekłady Babuni Boženy Němcowej v Slavii 30, 1961, 462—476.
O knize S. Rosponda Dzieje polszczyzny śląskiej (Katowice 1959) ref. A. Satke v SlezSb 59, 1961, 389—390; o fonetické studii M. Romportla Zvuková stránka souvislé řeči v nářečích na Těšínsku (Ostrava 1958) ref. S. B. Bernštejn, VJaz 10, 1961, č. 1, s. 137—138 a Fr. Daneš, SaS 22, 1961, 53—56; K. Hausenblas, Nad polským slovníkem synonymickým (NŘ 44, 1961, 57 až 62) o kn. S. Skorupky, Słownik wyrazów bliskoznacznych (3. vyd. Warszawa 1959); B. Téma o dialektologické příručce od B. Bartnické-Dąbkowské, Podstawowe wiadomości z dialektologii polskiej (Warszawa 1959) v SlezSb 59, 1961, 391—392; K. Hausenblas, Časopis pro otázky literárních žánrů (SaS 22, 1961, 159—160) o čas. Zagadnienia rodzajów literackich, vyd. v Łódźi od r. 1958.
Lužická srbština a polabština. Pod názvem Jednoduchá préterita v lužické srbštině otiskuje J. Sedláček v Slavii 30, 1961, 512—515 poznámky ke třem sorabistickým příspěvkům v Slavica Pragensia 1, 1959 (od F. Michałka, A. Dostála a F. V. Mareše). — Dvě práce z lužickosrbské toponomastiky rec. Vl. Šmilauer v ZprMK 2, 1961, 50 až 54 (F. Redlich, Zur Siedlungsgeschichte und Namenkunde des Cottbuser Landes; L. Hoffmann, Die slawischen Flurnamen des Kreises Löbau). — O připravovaném slovníku polabském a jeho významu pro poznání života Polab. Slovanů informuje B. Szydłowska-Ceglowa, Co nowego wnosi słownik połabski do wiedzy o kulturze mater. Drzewian połabskich (Čs. etnografie 9, 1961, 94—97).
Jazyk slovenský. A. Habovštiak v čl. O výzkume slovnej zásoby slovenských nárečí (SaS 22, 1961, 30—40) 1. hodnotí dosavadní výsledky na tomto poli, 2. podává návrh na organizaci dalšího výzkumu pomocí lexikálního dotazníku, 3. řeší některé otázky slovníku slov. nářečí. — I. svazek Slovníku slovenského jazyka (Bratislava 1959) krit. hodnotí J. Bělič, K slovenské lexikografii (NŘ 44, 1961, 42—51). — O Krátké gramatice slovenské E. Paulinyho (Bratislava 1960) ref. J. Syrovátková, Nová mluvnice spisovné slovenštiny (ČJL 12, 1961/62, 171—172); téže knihy se týká i příspěvek Fr. Kopečného Na okraj Paulinyho „Krátké gramatiky slovenské“. Několik poznámek k slovenské mluvnické terminologii (NŘ 44, 1961, 105 až 108). — V 2. vyd. vyšla vysokoškolská učebnice pro studující českého jazyka Slovenština (Praha, SPN 1961, 188 s.; 1. vyd. 1957). — O mluvnici slovenštiny od italského slavisty B. Meriggiho (La lingua slovacca, Firenze 1956) ref. stručně A. Gregor v SbFilFakBU 10, 1961, ř. jazyk. č. 9, s. 194—195.
IV. Jazyk český. Popis a rozbor jazyka. V roce 1961 vyšlo několik významných prací bohemistických. Jako první svazek výboru z prací O. Hujera vyšly Příspěvky k historii a dialektologii českého jazyka (Praha, Nakl. ČSAV 1961, 306 s.); vedle studií a článků jsou v knize otištěny i vybrané recenze a zprávy, protože i ty znamenají mnohdy trvalý vědecký přínos. Výbor připr. J. Kurz, úvodní charakteristiku díla O. Hujera naps. B. Havránek (s. 5—12); srov. ref. I. Němce [303]v SaS 23, 1962, s. 230—232. — Monografická studie J. Filipce Česká synonyma z hlediska stylistiky a lexikologie. Příspěvek k poznání systému v slovní zásobě (Studie a práce lingvistické, sv. 5. Praha, Nakl. ČSAV 1961, 383 s.), opřena teoreticky o nové pojetí synonym a zevrubný rozbor jejich typů, řeší také četné otázky zásadní (vztah synonym a antonym, otázku synonym slovotvorných, synonymických sousloví, synonym terminologických, nářečních aj.) na bohatém materiálu, současném i historickém, zčásti také srovnávacím. — Obecné závěry přináší také práce J. Zimy Expresivita slova v současné češtině. Studie lexikologická a stylistická (Rozpravy ČSAV 71, 1961 — ř. společ. věd, seš. 16, 139 s.); usiluje o přesné rozlišení a důkladný rozbor trojího typu slovní expresivity (inherentní, adherentní a kontextové) a dokládá jej obsáhlým materiálem z novější české literatury. — Materiálovou prací základního významu pro kvantitativní zkoumání jazyka je kniha Frekvence slov, slovních druhů a tvarů v českém jazyce, kterou na základě široce založené excerpce zprac. J. Jelínek, J. V. Bečka a M. Těšitelová (Praha, SPN 1961, 585 s.). V úvodní části probírá M. Těšitelová nejdůležitější práce o frekvenci slov, naše i zahraniční (s. 11—18), a J. Jelínek informuje o zásadách výběru materiálu k excerpci (s. 18—27). Celkové shrnutí materiálu a poučení, jak užívat tabulek, diagramů a slovních indexů, obsahují stati Frekvence slov v českém jazyce (J. Jelínek, s. 27—30); Index opakování slov; frekvence slovních druhů (J. Jelínek, s. 30—82; Frekvence slovních tvarů (J. V. Bečka, s. 83—95). Největší část knihy vyplňuje seznam českých slov seřazených podle frekvence (s. 99—159) a abecední seznam slov s označením jejich frekvence (s. 161—583). Kniha je uvedena hodnotící a kritickou předmluvou J. Běliče (s. 5—7). — Práce H. Kučery The Phonology of Czech (Mouton & Co, ’s-Gravenhage 1961, 112 s.) přináší zevrubný popis a rozbor fonologického systému dnešní češtiny, a to jak spisovné, tak i obecné; při zpracování látky bylo vydatně využito už také nových mechanizačních a matematických metod. — Studie mladého bulharského slavisty S. Ivančeva Kontekstovo obuslovena ingresivna upotreba na glagolite ot nesvăršen vid v češkija ezik (Godišnik na Sofijskaja universitet. Filologičeski fakultet, sv. 54, 1959 až 1960, č. 3, 151 s.) zkoumá kontextem podmíněné ingresívní užití nedokonavých sloves v češtině na podkladě srovnávacím i historickém; materiál charakterizuje po stránce sémantické i stylistické a snaží se vysvětlit vývoj tohoto užití jako krok zpět v rozvoji vidové soustavy; krit. ref. H. Křížkové v SaS 23, 1962, s. 286—291, srov. též I. Němec, Slavia 31, 1962, s. 27—33.
Fonetika a hláskosloví. J. Ondráčková, On the Problem of the Function of Stress in Czech (ZPhon 14, 1961, 45—54) na základě rozboru výseků ze souvislých mluvních projevů s použitím matematicko-statistických metod dokazuje, že přízvuk v češtině nemá distinktivní funkci; v české promluvě jde pouze o kontrast přízvučné a nepřízvučné slabiky a nikoli o jejich protiklad. — Na důležitou úlohu větně fonetických jevů jak v rovině významové, tak v rovinách apelu i výrazu upozorňuje M. Romportl v čl. K otázce spisovnosti větně fonetických prvků, zejména intonace (SaS 22, 1961, 1—8); ve většině jazyků pro tyto větné zvukové prostředky (melodie, dynamika, členění pauzami, tempo aj.) existuje spisovná norma a její porušení — třebas není kodifikována — zbavuje projev spisovného charakteru. — O práci B. Hály, Fonetické obrazy hlásek českých, slovenských … se srovnávacím popisem výslovnosti (Praha 1960) ref. Á. Král, SlReč 26, 1961, 375—378. — Na záslužnou studii L. A. Bulachovského Akcentologičeskij kommentarij k češskomu jazyku, vypusk 1 (Kyjev 1953) navazuje E. Pribić - Nonnenmacherová v čl. Die Quantităt der čechischen und slovakischen Ableitungen mit dem Formans -áč / -ač (Die Welt der Slaven 6, 1961, 388—392). — Místní jméno Bundzi vykládá St. Urbańczyk, Gród Bǫdeč w legendzie Crescente fide (Slavia 30, 1961, 525—526) jako starý lokál Bǫdči se stč. nosovkou; podobně vykládá — jako gen. — jméno Bunsza v rkpe Gumpoldovy legendy.
Tvoření slov a morfologie. Slovo[304]tvorný typ „honěná“ analyzuje po všech stránkách (význam zpodstatnělých příčestí na -á, jejich slovotvorná struktura, vývoj a frekvence) M. Jelínek v SbFilFakBU 10, 1961, ř. jazyk. č. 9, s. 81—91. — Poznámky a doplňky k studii R. V. Kravčuka Iz istorii češskoj suffiksaľnoj slovoobrazovateľnoj sistemy uveřejnil E. Michálek, K studii o staročeských deminutivech (LF 84, 1961, 146—147). — Autoreferát o kand. disertaci K. K. Trofymovyče Složnyje slova v češskom jazyke dobelogorskogo perioda vyšel ve Lvově, AN USSR 1961, 16 s. — O studii A. Sieczkowského Struktura słowotwórcza przymiotników czeskich i polskich (Wrocław 1957) ref. D. Šlosar, SbFilFakBU 10, 1961, ř. jazyk. č. 9, s. 195—197. — Slovnědruhovou platnost a větné členství slov Všechen a sám zkoumá P. Hauser v SbPedInst Praha — Ruský jazyk 1, 1961, 151—162. — Podíl lexika na vyjadřování rodu v tzv. rodových dvojicích substantivních zkoumá J. Novotný, K některým otázkám vyjadřování tzv. přirozeného rodu v češtině (SbPedInst Ústí n. L. — ř. filol. 1960, s. 17—54). — Syntaktickou platností druhých podstatných jmen ve slovních spojeních typu slovo ryba se zabývá Fr. Trávníček v čl. Tak zvaný jmenovací nominativ (NŘ 44, 1961, 200—207); tato spojení je třeba odlišit od typu město Praha (tzv. nominativ vazebný). — O bezpředložkovém lokálu místa v staré češtině vykládá I. Němec (Slavia 30, 1961, 279—281); ve tvaru hlavách nevidí pův. předložkovou vazbu, nýbrž přežitek skutečného lokálu bezpředložkového. — Týž autor v čl. K studiu soudobého kmenoslovného systému českého slovesa (SaS 22, 1961, 107—119) usiluje ujasnit si některé základní pojmy důležité pro systematické studium (pojem kmenoslovného systému, souvislost kmenoslovného systému se systémem gramatickým a lexikálním, základ, mezikmenové vztahy čes. slovesa aj.). — A. V. Bondarko v čl. K voprosu o glagolach dviženija v češskom jazyke (Formy tipa ponesu, poletím) (Slavia 30, 1961, 527—547) řeší dvě otázky: 1. proč tyto formy v rozporu se zákonitostmi vidové soustavy slov. slovesa jsou nedokonavé; 2. proč slovesa pohybu s předponou po- jsou omezena jen na futurum a imperativ; všímá si přitom i situace v jiných slov. jazycích. — Zprávu o dílčím statistickém výzkumu českých slovesných tvarů z matematických textů, který byl proveden v oddělení pro teorii strojového překladu na fil. fak. v Praze, podává D. Konečná, Ukázka použití statistického zkoumání na přípravě strojové syntézy českého jednoduchého slovesného tvaru indikativního (SaS 22, 1961, 268—273); výsledky ukázaly některé charakteristické rysy stylu matematických textů.
Syntax a stylistika. Přehled funkcí stč. spojky až v historické a zčásti ve srovnávací perspektivě podává J. Mikulášková, Staročeské až (LF 84, 1961, 37—42; dokončení čl.). — K. Svoboda v čl. Parataxe a hypotaxe z hlediska modální výstavby souvětí a z hlediska sledu vět (SaS 2, 1961, 241—253) upozorňuje na dosud nedoceněný význam obou těchto aspektů, sledu vět a modální výstavby, pro vymezení rozdílů mezi parataxí a hypotaxí. — Z Mathesiova pojetí východiska věty vychází, ale jeho chápání jako tématu vyplývajícího z věty předcházející kritizuje Fr. Trávníček, O tak zvaném aktuálním členění větném (SaS 22, 1961, 163 až 170). — Poznámky k postavení příslovečného určení situačního v angličtině a češtině z hlediska aktuálního členění větného od E. Dvořákové (SbFilFakBU 10, 1961, ř. jazyk. č. 9, s. 141—149) si všímají vzájemného vztahu mezi větnou pozicí přísl. určení a jeho výpovědní dynamičnosti, jak se jeví v angl. románové próze a v jejím českém překladu; k čl. je připojen Dovětek J. Firbase (tamtéž, s. 153—155), dotýkající se otázky vztahů mezi gram. strukturou věty, její strukturou sémantickou a aktuálním členěním větným.
Lexikologie a lexikografie. Pod společným názvem Ze staročeského slovníku otiskují pracovníci odd. pro studium vývoje jazyka ÚJČ v LF 84, 1961, 23—35 další příspěvky k výkladu stč. slov a spojení: I. Němec, K historii slova počasí (s. 23—24); týž a., Chyba a chybati (s. 24—28); E. Michálek, K etymologii pěstovati, pěstoun (s. 28 až 31); J. Marvan, Slovesa pohaniti, haniti a jejich odvozeniny (s. 31—35). — Čes. a něm. interjekci jemine vykládají T. Michal[305]sen a Sv. Štech jr. (Concerning the Etymology of Czech and German Interjection jemine. Scandoslavica 7, 1961, 300—305) nikoli ze zvolání Jesu Domine, nýbrž, málo pravděpodobně, z diamine, tabuové obměny základu diavolo. — Různojazyčné paralely (něm., švéd., nor., čes., pol., rus. aj.) ke rčení „kozel zahradníkem“ analyzuje Sv. Štech jr. v čl. A remark on „goat in the garden“ (American Speech 36, 1961, č. 2, s. 139—140).
Na čl. L. I. Rojzenzona o českých frazeologismech, jejichž jádrem jsou místní jména, skutečná i vymyšlená (srov. SaS 1961, 302), navazuje Sl. Utěšený, Na okraj sovětského příspěvku k české frazeologii. (Na základě materiálu ze Zaorálkových Lidových rčení) v ZprMK 2, 1961, 327—331 a doplňuje jej dalšími doklady na frazeologismy typu jít do Prosíkova, páni z Nemanic apod. — Vsuvky v stylu publicistickém a populárně odborném zkoumá Bl. Havlová v NŘ 44, 1961, 207—218; zabývá se hl. bohatými možnostmi jejich stylistického využití (porovnávací příspěvek téže autorky o vsuvkách v ruš. a češ. zaznamenán zde na s. 300).
V r. 1960/1 vyšlo několik českých překladových slovníků: L. Dobossyho, Česko-maďarský slovník I—II (Budapest-Praha 1960, s. XC + 692 + 986; byl zpracován za vydatné spolupráce se Slovanským ústavem ČSAV (kolektivem ved. A. Welterem) a za věd. red. Vl. Skaličky); srov. ref. Vl. Šmilauera, SaS 22, 1961, 216—219 a pozn. A. Weltera v SaS 23, 1962, s. 318—320 a Gy. Décsyho, Welt der Slaven 6, 1961, 102 až 104. — Češko-bălgarski rečnik C. Romanské vyšel v Sofii 1961 už v 3. přepr. vyd. — V Pekingu byl v r. 1961 vydán Česko-čínský tematický slovník, který zprac. D. Šťovíčková (1218 s., 160). — I. díl Slovníku spisovného jazyka českého (Praha 1960) byl posouzen — vesměs uznale — v ref. M. Jelínka (NŘ 44, 1961, 32—42), A. Dostála (Slavia 30, 1961, 326—330), Fr. Cuřína (ČJL 11, 1960/61, 428—429). — O České mluvnici B. Havránka - Al. Jedličky (Praha 1960) ref. M. Jelínek, Základní práce o mluvnici současné spisovné češtiny (NŘ 44, 1961, 221—228).
Jednotlivé doby, autoři a spisy. Fr. Repp, Die alttschechischen Glossen des Codex 5189 der Österreichischen Nationalbibliothek (Wiener slavist. Jahrbuch 8, 1960, 242—245), znovu otiskuje glosy, uveřejněné už r 1880 Fr. Menčíkem, rozmnožuje jejich počet a opravuje některé omyly jeho vydání. — Poznámky o veršovaných „románech“ v české literatuře 14. století od P. Pešty (Sb. FilFakBU 9, 1960, ř. lit. věd. č. 7, s. 36—57) dokumentují rozborem rýmové techniky čtyř stč. veršovaných památek (Alexandreis, Vévoda Arnošt, Laurin, Tandariáš a Floribella) úpadek veršované epiky. — Jak ukazuje D. Gerhardt, Hugo von Frimberg in alttschechischer Übersetzung (Int. Journal of Slav. Ling. and Poet. 4, 1961, 84—115), je stč. veršovaná skladba „Řeč jinocha mladého a řeč kmetě starého“ překladem něm.-lat. skladby od Huga z Frimberga, a to jejího lat. znění. — Na rukopis českého překladu Kroniky trojánské, pocházející z r. 1419 a chovaný tč. v Aucklandu na Novém Zélandě, upozorňuje I. Hlaváček, Nejstarší rukopis Kroniky trojánské? (LF 84, 1961, 147—149). — Za autora německého Ackermanna z r. 1400 i českého Tkadlečka z r. 1407 označuje historik K. Doskočil trilingvistu Jana ze Šitboře (Jana z Teplé), městského písaře a rektora škol v Žatci a později radního písaře Nového města pražského (* asi 1350), a svou hypotézu se snaží odůvodnit v čl. K pramenům „Ackermanna“ (Sb. hist. 8, 1961, 67—101); v příloze k čl. je otištěn veršovaný Tractatus de crudelitate mortis, kt. autor objevil v rkp. KapPraž O 70 — kdysi majetku Jana z Teplé — a který pokládá za inspirační zdroj obou skladeb. — V stati K otázce spisovné češtiny v Polsku v 15. a poč. 16. století (Slov. hist. studie 4, 1961, 163—261) souborně otiskli J. Macůrek a M. Rejnuš české listinné památky vzniklé na půdě polské (a také ve vých. Haliči), popř. vydané polskými vydavateli na čes. a sloven. území v 15. a v pol. 16. stol., s cílem rozebrat je a zhodnotit tak, aby vynikla funkce spisovné češtiny ve střední a vých. Evropě v dané době. — Zápis Alexandra Velikého Slovanům — známé falzum z poloviny 15. století —, analyzuje Fr. Pfister v čl. Das Privilegium [306]Slavicum Alexanders des Grossen (ZSlaw 6, 1961, 323—345); srovnáním četných dochovaných rukopisů úspěšně na několika místech emenduje text dokumentu, avšak nepochybně nejstarší zápis lat. znění, připojený v Cerronském rkpe Brno SA II, č. 108 ke Krátkému sebrání, nezná. — E. Pražák upozorňuje na Český překlad Platonovy Politeie z 15. století (LF 84, 1961, 102—108); pořídil jej pro Ctibora Tovačovského z Cimburka Matyáš, písař Jana z Kunšic, ale dochovala se o něm jen zpráva Jana Blahoslava v Gramatice. — O čes. překladech spisu Historia Bohemica od Eneáše Sylvia a jejich vzájemném vztahu stručně vykládá J. Skutil, Moravský Bořitov (okr. Blansko) v historii českých překladů Eneovy České historie (ČSPStar 69, 1961, 217—220). — Společné rysy v díle právníka Viktorina Kornela ze Všehrd a jazykového teoretika Jana Blahoslava shledává E. Michálek, O jazykových otázkách v dílech českých národních humanistů (SaS 22, 1961, 8—14); jde nejen o kladný vztah ke kulturnímu dědictví antiky, ale i o jevy jazykové (např. záliba v přejatých slovech, obrazném pojmenování, bohaté frazeologii aj.) — Týž autor přispěl do souboru prací k 500. výročí narození M. Viktorina Kornela ze Všehrd (Právněhistorické studie 7, 1961, 51—320) statí K slovní zásobě a právní terminologii Knih devaterých (s. 303 až 314); ukazuje v ní jednak, čím Všehrd ve své slovní zásobě a zejm. v její terminologické části navazuje na jazyk starších právních památek českých, jednak co je pro jeho jazyk individuálně charakteristické (některé typy slovotvorné, rozvoj abstrakt aj.). — Z ostatních tam otištěných příspěvků uvádíme ještě: Fr. Čáda, Všehrdovo právnické dílo v dochovaných rukopisech (s. 77—129; soupis rukopisů Knih devaterých a jejich utřídění); J. B. Čapek, Místo Všehrdovo ve vývoji českého a evropského humanismu (s. 59—76); E. Pražák, Knihy devatery jako dílo literární (s. 289—302). — Týž a. v čl. Místo Řehoře Hrubého ve vývoji českého humanismu (ČLit 9, 1961, 29—48) si všímá i Řehořova umění jazykového, jeho vyspělé překladatelské metody aj. — O prvním vydání Blahoslavovy „Musiky“ píše A. Frinta v ČČM 130, 1961 — odd. věd. společ., s. 41—42 a uvádí rozdíly mezi 1. a 2. vyd.; unikátní výtisk z r. 1558 je uložen v knih. Nár. muzea. — Otázku, z kterých originálních textů překládal Konáč novely Boccacciovy, řeší M. Kopecký v čl. Boccacciovské rozprávky M. Konáče z Hodiškova (SbFilFakBU 9, 1960, ř. lit. věd. č. 7, s. 70 až 80); všímá si i jazykové stránky překladů. Další příspěvek M. Kopeckého, Kniha o hořekování a její předloha (LF 84, 1961, 113—129) dokazuje, že Konáčova Kniha o hořekování (1547) není práce původní, jak se dosud myslilo, nýbrž zpracování — třebas volné — látky z knihy španělského biskupa Roderiga Sanchez de Arevalo Speculum vitae humanae. — Původ staročeské rozprávky o uhlířově posuňkové disputaci ve Frantových právech je třeba podle Č. Studny (LF 84, 1961, 264—275) hledat v lat. glose Accursiově, nikoli podle dosavadních výkladů v něm. verzi Rosenplütově. — J. Holthusen, Das čechisch-polnische Privileg der Ehefrauen (Ein parodistisches Schelmenstatut des 16. Jahrhunderts) v čas. Welt der Slaven 5, 1960, 131 až 142 srovnává parodistickou skladbu Mandát aneb vládnutí žen (Frantové a grobiáni, vyd. J. Kolár, Praha 1959) s příbuznou skladbou polskou Sejm białogłowski a upozorňuje na styčné body mezi oběma skladbami. — Ješínovy výpisky z Dalimilovy kroniky rozbírá J. Daňhelka v LF 84, 1961, 57—65: kdy, proč a odkud byly pořízeny a jaký byl jejich vztah k Ješínovu vydání Dalimila z r. 1618. — Metodickými otázkami literární medievistiky se zabývá týž a., K metodologii studia středověké literatury (Sb. Václavkova Olomouc, Praha 1961, 57—65); význam interpretace variant při textově kritické práci osvětluje výkladem několika stč. slov (močidlo, nádcha, chlípati).
Edice textů. Ve sbírce Památky staré literatury české vyd. M. Kopecký jako sv. 24 skladbu Pravidlo lidského života (Praha, Nakl. ČSAV 1961, 271 s.), kterou z lat. předlohy Directorium humanae vitae přel. Mikuláš Konáč z Hodiškova. — K účelům studijním vyšla v NSR nevelká antologie Alttschechische Literatur I. Versdichtung, kt. sestavil, poznámkami a slovníčkem opatřil Al. Schmaus (Wiesbaden, O. Harrasowitz 1961, [307]80 s.). Texty obsahují ukázky veršovaných skladeb od duchovní lyriky až do Nové rady a jsou vydány větším dílem paleograficky, zčásti v transkripci; časem má vyjít ještě jeden svazeček s ukázkami stč. prózy. — Dva zlomky ze dvou neznámých stč. skladeb náboženského obsahu, objevené v Kapitulní knihovně v Tridentě, vyd. B. Meriggi, Due testi cechi scoperti da E. Winkler nell’ Archivio del Capitolo trentino (Ricerche slavistiche 1961, 112—125), paleograficky, ale s patrnými omyly; podle některých dialektických znaků klade vznik památky do přechodného pásu hanácko-lašského. — Nově nalezené zlomky z tzv. Neuberského sborníku (na třech ústřižcích celkem 40 veršů) otiskla Z. Tichá v ČLit 9, 1961, 76—78; pocházejí ze skladby Boj Štěstí s Neštěstím, ale jejich přesné umístění je nemožné. — V univ. knihovně v Brně bylo r. 1961 nalezeno několik zbytků českých tisků z pol. 16. stol. a mezi nimi jedna složka dosud zcela neznámé tištěné sbírky milostných písní. Nález znamená nový stupeň ve vývoji české lyriky od středověku přes Hynka z Poděbrad k Lomnickému; písně otiskl a rozebral M. Kopecký v čl. Milostné básně ze 16. století a jiné nálezy v brněnské universitní knihovně (LF 84, 1961, 277—295).
Ve Sbírce pramenů práva městského království českého vyšla péčí A. Haase jako díl IV, část 3 Privilegia nekrálovských měst českých z let 1501—1526 (Praha, Nakl. ČSAV 1961, 399 s.). — Sbírku historického materiálu k dějinám knížectví Těšínského Listinář Těšínska — Codex diplomaticus ducatus Tesinensis 1460—1495 vyd. — ne bez nedostatků — E. Němec (Čes. Těšín, Okr. muzeum 1960, 85 s.).
Dialektologie. J. Chloupek v čl. K parataktickému spojování vět v nářečí (SaS 22, 1961, 254—262) se zabývá jednak asyndetickým souvětím, kterým se v nářečí vystihují i takové vztahy, které se v jaz. spisovném vyjadřují hypotakticky, jednak funkcemi východomoravské spojky a; v nářeční souvětné syntaxi navrhuje rozlišovat hypotaxi spojkovou, hypotaxi větně sémantickou, parataxi a juxtapozici. — Téže nářeční oblasti se dotýká J. Chloupek i v čl. Časové a podmínkové reálné věty ve východomoravských dialektech (SbFilFakBU 10, 1961, ř. jazyk. č. 9, s. 95—103) a ukazuje, že tyto věty dobře vystihují hl. druhy časových a podmínkových vztahů. — V. Michálková, Východomoravské věty typu „było vdołky“ (tamtéž, s. 105—111), řeší otázku, jak syntakticky hodnotit substantiva ve větách tohoto druhu a k jakému větnému typu je přičlenit. — Cílem příspěvku J. Balhara Samostatné větné členy v lašských nářečích (SlezSb 59, 1961, 239—246) je podat klasifikaci tzv. vytčených větných členů a vyčerpat jejich typy. — Lašské a okrajové nářečí na Pštině a Odře (dnes na území lid. dem. Polska) stručně, ale po všech stránkách popisuje J. Skulina v SlezSb 59, 1961, 229—239; řadí je k vých. typu opavské nářeční skupiny a rozeznává v něm dva nářeční útvary, ale celek prohlašuje v základě za lašské nářečí českého typu. — Čl. Přem. Nováka Nářečí a lidová píseň. K otázce vymezení hranic středního Lašska (SbFilFakBU 9, 1960, ř. uměn. č. 4, s. 29 až 49) usiluje mj. o objasnění funkce nářečí v lidové písni a na základě tohoto materiálu o určení nářeční hranice daného území.
Z lexikálního materiálu zachyceného slovníkovými anketami, které organizovalo dial. odd. ÚJČ v l. 1955—1960, vychází čl. Sl. Utěšeného K studiu českých lidových názvů malých zvířat. Nářeční názvy dešťovky (rod Lumbricus) a sémantický vývoj výrazů žížala — žoužel (SaS 22, 1961, 14—29); výsledky získané jazykově zeměpisným studiem tohoto materiálu obohacují jak srovnávací lexikologii, tak kulturní a sociální historii. — Rovněž na slovníkovém materiálu, shromážděném dotazníkovou metodou, založil svůj výklad R. Šrámek, Názvosloví pluhu v lašských nářečích (Radostná země 11, 1961, 8—15); značná diferencovanost lašské terminologie pluhu je odrazem pomezního postavení lašských nářečí. — O archaických výrazech (pul)noc, poledne v hlubčickém nářečí na území PLR stručně píše J. Skulina, Krnovsko, č. 10, 1961, ob. s. 3. — Jak se mění jídelníček, ukazuje L. Bachmann (NŘ 44, 1961, 127—128) na mizení názvů starých jídel.
Budování archívu lidového jazyka v dial. odd. ÚJČ popisuje B. Zimová, Soustavnost [308]v práci dopisovatelů archívu lidového jazyka (NŘ 44, 1961, 243—245); pro doplnění materiálu v závěrečné etapě bude vydán zvl. heslář v několika sešitech. — Přehled práce na výzkumu moravských nářečí v prvním poválečném období podávají A. Lamprecht — J. Chloupek, Moravská dialektologie po r. 1945 (Sb. Mat. mor. 80, 1961, 379—382). — Z materiálových příspěvků uvádíme knihu Fr. Jílka, Jihočeský člověk a jeho řeč (Čes. Budějovice, Kraj. nakl. 1961, 244 s.); je to snůška nářečního materiálu, nikoli jeho lingvistický rozbor. — Cenu materiálu mají i čl. H. Landsfelda Slovní řemeslné výrazy lidových keramiků (Sklář a keramik 11, 1961, 169) a J. Chmelíčka Lidové názvy hub (Mykolog. sb. 38, 1961, 58—61).
Spisovný jazyk a jeho norma. Současná česká marxistická jazykověda vedle stálého propracovávání zásadních otázek teoretických dbá rovněž potřeb praxe; naznačit základní orientaci této jazykové politiky je cílem příspěvku Al. Jedličky K aktuálním otázkám péče o spisovnou češtinu (NŘ 44, 1961, 143—154). — Jako stud. materiál pro lektory Čs. společnosti pro šíření polit. a věd. znalostí vyšel konspekt J. Hrabáka — M. Jelínka Jak kulturně mluvit a číst (Praha, Čs. Společnost … 1960, 60 s., 40, rotapr.); M. Jelínek sem napsal oddíl O kultuře mluvení (umění vyslovit pohotově myšlenku; chování mluvčího při projevu; spisovný jazyk a nářečí). — Praktické pokyny k stylistice veřejných projevů podává M. Jelínek také v čl. Jazyk veřejného projevu (Věda a život 1961, 458—462).
Nezvratná přivlastňovací zájmena místo zvratného pronikají podle výkladu Fr. Trávníčka (NŘ 44, 1961, 1—7) zejm. působením citového zabarvení větného obsahu; kromě toho se přitom uplatňují ještě některé specifické rysy nezvrat. zájmen. — Jako příspěvek do diskuse předkládá P. Sgall (K tvarům mně, mě — mi, mne. NŘ 44, 1961, 163—166) návrh, aby tvar vyslovovaný mňe byl v 2. a 4. pádě připuštěn jako správný v kterémkoli postavení; bylo by vhodné se dohodnout o jednotném způsobu psaní mně n. mě. Red. pozn. na s. 166—168 s návrhem, co se týče tvaru v podstatě souhlasí, nesouhlasí však s jednotným psaním. — J. Bělič v čl. Kdo zavřel okno? Otevři ho! (NŘ 44, 1961, 266—271) odůvodňuje, že se zřetelem ke kolektivnímu jazykovému povědomí uživatelů spisovného jazyka je třeba v akuz. sg. neutra připustit tvar ho vedle je jako spisovný; o obou těchto změnách v kodifikaci spisovné normy informuje Běličův čl. Tři změny v deklinaci zájmen (ČJL 12, 1961/62, 135—140; připouští také v dat. sg. zájmena já ve všech postaveních tvar mně).
O skloňování albánských a novořeckých vlastních jmen osobních v češtině vykládají P. Novák a N. Svozilová v NŘ 44, 1961, 271 až 279; mimoto si všímají také přechylování těchto jmen. — Dnešní názvy závodů, podniků, ústavů apod. posuzuje z hlediska vhodnosti jednotlivých typů K. Sochor v NŘ 44, 1961, 154—163. — Stručný přehled hl. problémů českého pravopisu podává pro informaci pol. čtenářů E. Lotko, Trudności ortografii czeskiej (Język Polski 41, 1961, 128—133; v sérii článků o pravopisu jednotl. slov. jazyků). — Otázek pravopisných se ještě týkají příspěvky: M. Helcl, Nové názvy krajských orgánů státní správy a společenských organizací (NŘ 44, 1961, 182—184); Z. Hrušková, Píšeme správně názvy titulů, odznaků, vyznamenání apod.? (NŘ 44, 1961, 189—190); R. Post, Mineralogické názvosloví a nová Pravidla českého pravopisu (Čas. pro mineralogii a geologii 6, 1961, 337—338). — Poznámky k nově zavedeným názvům, popř. k jejich přechýleným podobám, obsahuje čl. Fr. Švarce Nové vojenské hodnosti (NŘ 44, 1961, 62—63); o skloňování cizích příjmení poučuje A. Stich, Jak skloňovat příjmení Kreisky, Chayefsky apod. (NŘ 44, 1961, 190—192).
Z ostatních příležitostných článků o jazykové správnosti, otištěných v NŘ 44, 1961, zaznamenáváme: J. Kuchař, Aerosolový desodorans? (s. 309—310; doporučuje „osvěžovač vzduchu“); Z. Hrušková, Brigáda (dílna, provoz) socialistické práce (s. 181—182; pravopis; titul brigáda … n. brigády); J. Machač, Kosmonaut, astronaut (s. 254—255; potřeba významového rozlišení); J. Štindlová, Kámen změnil svoji podstatu (s. 310—311; složka -lit v názvech uměle vyrobených hmot); [309]K. Kozlová, Manipulovat s něčím, nebo něčím? (s. 255—256; obojí je možné, ale s významovým rozdílem); K. Sochor, Podlaží, podlažový a podlažní (s. 63—64; výklad slova podlaží a obou odvozených adjektiv různého významu); J. Machač, Pracovní síla (s. 184 až 185; spojení není nevhodné z hlediska socialistické společnosti); J. Novotný, Toulavý zájezd (s. 186—187; doporučuje „putovní zájezd“); L. Janský, Výkaznictví, výkaznický (s. 312; vyjadřují pojmy odlišné od slov statistika, statistický).
Fr. Trávníček připravil výbor ze svých drobných příspěvků k otázkám jazykové správnosti, otištěných v l. 1942—1960, nazv. Jazykové zákampí (Brno, Kraj. nakl. 1961, 133 s., I. Původ slov), II. Ze slovní zásoby socialistického budování, III. Slova a jazyková kultura). — Fr. Trávníček otiskoval dál „Jazykové zákampí“ v Hostu do domu 1961: jsou tu mj. výklady o tvaru rodiče (s. 44), o nesprávné vazbě největší stávka belgických dějin (s. 139), prodejna rybami (s. 237; spr. prodejna ryb); je pravdou, není pravdou (s. 285; neústrojné); barevna, barvírna (s. 323; barevna ve význ. „barvírna“ nevhodné) aj. — Pravidelně vycházel Jazykový koutek Fr. Daneše v Literárních novinách (k pátému výročí rubriky srov. V. Straka, Nad „Jazykovými koutky“ Literárek. Čs. novinář 1961, 324—326), Jazykový sloupek Fr. Havlové v Tvorbě, Jazykové okénko v brněnské Rovnosti (pracovníci ÚJČ v Brně aj.), Jazykový koutek v ostravském Červeném květu (L. Pallas), rubrika Technik píše česky v Technických novinách (A. C. Nor) aj.
Z konkrétních jazykových rozborů: J. Novotný, Jazyková stránka cestovních a lázeňských prospektů (NŘ 44, 1961, 248—254); Vl. Ženatý, O jazyce novin (tamtéž, s. 122 až 126; o čas. Svět motorů); L. Dvorský, Poznámky k jazykovým nedostatkům Časopisu „Mladý svět“ (tamtéž, 306—309).
Metodika vyučování češtině. Fr. Trávníčka Poznámky ke školní praxi (ČJL 12, 1961/62, 140—148) týkají se jednak čl. „K vyučování skladbě v 7. a 8. ročníku základních škol“ v ČJL 11, 1960/61, č. 8, jednak rubriky „Dotazy“ tamtéž. — Poslední rozhovor s Fr. Trávníčkem zaznamenal J. Jelínek a otiskl pod názvem Jde o věc v ČJL 12, 1961/62, 5—10; Fr. Trávníček se v něm vyslovil o některých otázkách vyučování českému jazyku, metodiky, učebnic aj. — Práce O. Chlupa věnované metodice a didaktice jazykové výchovy na národní škole hodnotí Vl. Pařízek, Akademik Otakar Chlup o jazykovém vyučování na národní škole (Komenský 85, 1960/61, 257 až 263). — Funkce, obsah, struktura a systém mluvnických pouček je předmětem čl. K. Svobody, ČJL 12, 1961/62, 84—94; je v něm mj. zdůrazněna potřeba jednotného přístupu k jazykovým jevům urč. druhu a požadavek komplexnosti jaz. pouček. — Pěstování jazykové kultury se týká prakticky zaměřená příručka J. Petrtyla Vulgarizace jazykového projevu ve škole a její důsledky pro výchovu (Učitelé o své praxi, sv. 52. Praha, SPN 1961, 117 s.).
Učebnice češtiny. Vysokoškolskou učebnici Češskij jazyk vyd. sovětská bohemistka A. G. Širokovová (Moskva, Izd. lit. na inostr. jazykach 1961, 350 s.); zvl. kapitoly jsou v ní věnovány vývoji spisovného jazyka a české dialektologii, na závěr připojen stručný výběr textů stč. i z nové literatury. — O angl. učebnici češtiny, kterou vydali W. R. a Z. Lee, Teach Yourself Czech (London 1959) ref. Fr. Daneš, Anglická učebnice češtiny (NŘ 44, 1961, 113—115) a M. Sova, PhilPrag 4, 1961, 180—181. — Praktickou jazykovou příručkou pro ochotníky, poučující zejm. o ortoepii a přednesu, je Technika jevištní řeči od Vl. Halady (Knižnice ochotnického divadla, sv. 5. Praha, Orbis 1961, 124 s.).
Jazyk a styl literárních děl. Knížka o jazyce a stylu soudobé české literatury (red. L. Doležel a J. Kuchař, Praha, Orbis 1961, 199 s.) obsahuje přepracované a rozšířené výklady pracovníků ÚJČ ČSAV, vysílané v rozhlase 1958/9; jednají o některých základních otázkách využití jazykových prostředků v uměleckých dílech literárních v oddílech: Umělecká próza — Poezie — Drama; jednotlivé stati napsali Fr. Daneš, L. Doležel, J. Filipec, K. Hausenblas, J. Kuchař, A. Stich, J. Zima (srov. o ní ref. J. Horeckého, SlReč 26, 1961, 313 až 314). — Jakým jazykem promlouvá strana k nejširším vrstvám, aby je získala pro své ideá[310]ly a cíle, ukazuje J. Kuchař v čl. O jazyku a stylu stranické agitace a propagandy (NŘ 44, 1961, 133—143). — Nespisovné tvary v literatuře analyzuje P. Sgall (Plamen 1961, č. 12, s. 97—101); doporučuje, aby jazykověda autorům méně předpisovala a spíše jim radila; domnívá se, že „odklon od starých zvyků“ (tj. od odporu proti nespisovným tvarům) nemusí znamenat snížení úrovně spisovného jazyka. — Hl. jazykové typy názvů uměleckých slovesných děl určuje a na složité postupy, jimiž tyto názvy často vznikají, ukazuje J. Beneš, O názvech slovesných děl (NŘ 44, 1961, 279—290). — Jak se v současných básnických dílech stylisticky využívá citátů a parafrází lidových písní, vykládá M. Červenka, Citáty a parafráze (ČLit 9, 1961, 172—179). — Týž a. v čl. O úloze verše v básnickém díle (ČLit 9, 1961, 16—28) dokazuje, že otázka po úloze rytmu v rámci básnického díla činí z teorie verše disciplínu literárněvědnou, nikoli lingvistickou; dále se zabývá některými specifickými otázkami rytmu jako složkami básnického díla. — Stejnou problematikou, ale s konkrétním tematickým a dobovým zaostřením, se zabývá M. Červenka v čl. Souvislost veršové intonace s významovou výstavbou výpovědi. Volný verš devadesátých let (ČLit 9, 1961, 420—431); i tady zdůrazňuje jako základní moment zřetel k estetickému, literárněhistorickému činiteli ve vývoji básnické formy, který — podle jeho názoru — lingvisté přehlížejí. — O knize L. Doležela „O stylu moderní české prózy. Výstavba textu“ (Praha 1960) ref. I. I. Kovtunovová, VJaz 10, 1961, č. 2, s. 132—136. — Textologický příspěvek J. Daňhelky K metodologii vydávání českých klasiků. Na okraj nového vydání Baarovy trilogie (ActaOl 7, 1961 — Philologica 4, s. 53—60) obsahuje krit. poznámky k trojímu vydání díla od J. Rumlera (1955, 1958, 1959). — O pracovní poradě, která se z podnětu Památníku Petra Bezruče zabývala otázkami textu Slezských písní (Hradec u Opavy, v říjnu 1960), informuje zpráva L. Pallase, Konference o textu Slezských písní (SlezSb 59, 1961, 137—139).
Otázky překladatelské. Překládání ze slovenštiny do češtiny i naopak nutí zkoumat specifické otázky překládání z blízkých jazyků z hlediska jazykovědného. Tuto úlohu dobře plní dva příspěvky Al. Jedličky Jazyková problematika překladů ze slovenštiny do češtiny (NŘ 44, 1961, 7—23; v podstatě ref. přednesený na semináři pro překladatele ze slovenštiny v Budmericích v březnu 1960) a K jazykové problematice překladů z češtiny do slovenštiny (SlReč 26, 1961, 140—151; ref. ze semináře uspoř. Svazem slov. spisovatelů v prosinci 1960 pro překladatele z češ. do slovenštiny); navazuje na ref. J. Ružičky Niekoľko poznámok na okraj prekladov z češtiny (SlReč 26, 1961, 129—140), přednesený tamtéž.
Rozboru čes. překladů z různých jazyků a dob jsou věnovány tyto příspěvky: L. Klimeš, K Palackého překladu Dialogu Jana z Rabštejna (SaS 22, 1961, 181—186; jaký vliv měla lat. předloha na Palackého styl a do jaké míry se překladatel dokázal od tohoto vlivu oprostit). — J. Polák, Breta Harta „Kalifornské povídky“ (1874, 1909) v překladu Josefa Václava Sládka (ČMF 43, 1961, 158—169; rozbor jazykové stránky překladu, celková charakteristika a ocenění). — J. Pechar, Poezie V. Huga v překladech J. Vrchlického (SaS 22, 1961, 186—197; do jaké míry osobité rysy básnického stylu Vrchlického, popř. vývojový stav tehdejší české poezie vůbec, stavěly se do cesty možnostem vlivu Hugova, aspoň v oblasti umělecké techniky). — V. Tichý, G. Carducci v díle J. Vrchlického (ČMF 43, 1961, 88—106; rozboru jazyka, verše, rýmů v překladech Vrchlického věnován odd. II, s. 96—102). — D. Bergová, Slovinský básník France Prešeren (1800—1849) v české literatuře (ActaOl 7, 1961 — Philologica 4, s. 101—121; mj. poznámky k jaz. stránce překladů Fr. Douchy, J. Penížka, R. Dubového, J. Boreckého, O. F. Bablera aj.). — J. Petr, Neznámý překlad Prešernových básní do češtiny. Příspěvek k česko-slovinským kulturním stykům v 19. století (SlPřehl 47, 1961, 378—379; rukopisný překlad neznámého autora z r. 1847 je uložen v nár. a univ. knihovně v Lublani). — O. Berkopec, Vuk Stefanović Karadžić: Srbské lidové pohádky. Přel. R. Lužík, Praha 1959 (Slavia 30, 1961, 648—655; krit. pozn.).
Sborník „Dialog“, vydávaný překladatelskou [311]sekcí Svazu čs. spisovatelů, je v roč. 1961 věnován problémům uměleckého překladu z orientálních jazyků do češ. Jsou v něm publikovány mj. tyto příspěvky: St. Segert, Překlady z orientálních jazyků (s. 1—13; obecné otázky a stručný přehled překladatelské činnosti za poslední dobu). — E. Merhautová, Přehled překladů z orientálních jazyků do češtiny a slovenštiny 1945—1960 (s. 15—35; zaznamenány jen překlady vydané knižně, třídění podle jednotl. jazyků a chronologické). — V. Hilská, Několik poznámek o překládání z klasické japonské poezie za spolupráce s Bohumilem Mathesiem (s. 40—45; týká se sbírky Verše psané na vodu, 2. vyd. 1955, 3. vyd. 1956). — M. Novák, K výboru z Bašóových haiku (s. 46 až 51; haiku je japonská básnická forma 16. stol.; překlad vznikl za spolupráce s básníkem J. Vladislavem). — D. Šťovíčková, Čínská moderní poezie (s. 55—61; překladatelské zkušenosti z přípravy antologie Stříbrný kůň). — B. Krebsová, O volnosti a věrnosti v překladech čínské prózy (s. 62—71; řešení některých speciálních problémů, pro které se překladatelka rozhodla při své práci). — Zhodnocení překladatelského díla českého orientalisty R. Dvořáka (1860—1920) jsou tu věnovány příspěvky: St. Segert — K. Beránek, Rudolf Dvořák jako překladatel (s. 88—94); L. Hřebíček, Překlady Rudolfa Dvořáka z turečtiny (s. 95); Z. Černá, Poznámka k Dvořákově spolupráci na překladu Š-ťingu (s. 96—97; překlad klasické čínské „Knihy písní“, vzniklý spoluprací R. Dvořáka a J. Vrchlického, vyšel 1897 a 1912). — Dialog 1961 uzavírá Diskuse o spolupráci filologů a básníků na překladech orientální poezie (s. 102—112); posuzují ji kladně St. Segert a V. A. Černý, odmítavě L. Hřebíček a A. Skoumal.
Terminologie. Hornický slovník terminologický, kt. zprac. kolektiv ÚJČ za ved. K. Sochora a za spolupráce četných odborníků a institucí (Praha, SPN 1961, 184 s.), zachycuje současný stav českého hornického názvosloví. Zaměřen je k odb. výrazům z uhelného hornictví, z oborů přidružených zaznamenává a vykládá jen výrazy důležitější. Předmluvu, odůvodňující potřebu hornického slovníku, naps. St. Králík (s. 5—6). — Zásady platné pro tvoření nových termínů v spis. češ. shrnuje — se zřetelem k potřebám novinářské práce — K. Sochor, Odborné názvy a současná slovní zásoba češtiny (Novinář, sb. 6, 1961, 365—377); týž a. pod názvem Otázky odborného názvosloví v odborných časopisech (NŘ 44, 1961, 115—121) informuje o řadě terminologických příspěvků s krit. pozn.
Jazykovědného názvosloví se týká Terminologická poznámka k pojmům „norma“ a „kodifikace“, kt. předkládá k diskusi E. Beneš (SaS 22, 1961, 273—276): pro soubor jaz. prostředků pravidelně užívaných navrhuje termín standard, kdežto norma by měla být vyhrazena pro soubor jazykových prostředků závazně požadovaných. V připojené Diskusní poznámce B. Havránek (s. 277) sice uznává jistý rozdíl mezi nezávazným „standardem“ a závaznou „normou“, ale Benešův „standard“ se v zásadě rovná „pravidelnému úzu“; proto doporučuje setrvat na již vžitém rozlišení „normy“ a „kodifikace“. — R. Jadrníček, K významům termínů mléčný - mlékařský - mlékárenský. Příspěvek k synonymice z oboru mlékařské terminologie (NŘ 44, 1961, 88 až 96) usiluje o jejich vzájemné významové odlišení. — O prvních chemických publikacích u nás a základech českého chemického názvosloví píše O. Quadrat sen. v Chem. listech 55, 1961, 518—528 (hodnotí zejm. přínos J. S. Presla, K. S. Amerlinga, J. Staňka a V. Šafaříka). — J. Forejt, Základy tvoření odborných názvů (Sdělovací technika 9, 1961, 344—345) shrnuje hl. body příspěvku M. Roudného ve Věst. ČSAV 69, 1960 a ilustruje je příklady z oboru sdělovací techniky. — J. Šula odmítá název přírodopis v čl. Proč nechceme „přírodopis“ (Přír. vědy ve škole 10, 1960, 331—333 a O jednom argumentu obhájců „přírodopisu“ (tamtéž, s. 561).
Z terminologických příspěvků materiálových zaznamenáváme: J. Cejpek, Odborná knihovnická a bibliografická terminologie. Část III (Novinky knih. literatury. Příl. čas. Knihovník 4, 1961, 1—10). — Jednotné názvy a pojmy v energetickém hospodářství. I. část. Hlavní pojmy elektroenergetického hospodářství (Leipzig, VEB Deutscher Verlag für Grundstoffindustrie 1961, 16 s.; česká část osmijazyčného le[312]xikonu, který má postupně obsáhnout celé energetické hospodářství). — Pětijazyčný slovník anglicko-francouzsko-rusko-německo-český z oboru jaderné energie a jaderné techniky vycházel v čas. Jaderná energie. — České názvosloví pro vývoj člověka shrnuje a stručně vykládá J. Suchý (Přír. vědy ve škole 12, 1961/62, 231—234). — Uvedení do defektologického názvosloví od O. Ritze- Radlinského vyšlo jako učební text pro posluchače dálkového studia v Praze, SPN 1961, 100 s. (rozmnož.). — J. Šterc, Tělocvičné názvosloví (Praha, Sport. a tur. nakl. 1961, 248 s.; základem zůstává názvosloví Tyršovo, je však přizpůsobeno vývojovým změnám). — R. Žáček, Názvosloví tělesných cvičení (Praha, SPN 1961, 37 s. + 39 s. obr. příl., rozmn.: učební text pro posluchače ped. inst.). — J. Libenský - V. Fiala, Některé základní pojmy teorie tělesné výchovy (Teorie a praxe těl. vých. 9, 1961, 456—461; výklad vybraných termínů jako ukázka z připravované Encyklopedie těles. kultury). — Pravidelné rubriky terminologické měly mj. časopisy Účetní evidence (J. Blecha), Čs. fotografie (J. Schlemmer). — Z nových názvoslovných norem vyšla Obalová technika. Názvosloví. ČSN 019900 (Praha, Vydav. úřadu pro normalizaci 1961, 93 s.).
Onomastika. Jména osobní. L. Hosák v čl. Jméno Čech (NŘ 44, 1961, 290 až 294) navazuje na starší výklad Šafaříkův (od slovesa čaju, čekám) a pokouší se vyložit toto jméno jako „muž jsoucí na čekané, na stráži“, tj. člen knížecí stráže. — Několik poznámek k příjmením na Tišnovsku od R. Vermouzka (ZprMK 2, 1961, 26—27) obsahuje výklady příjmení Rašovský, Blahoňovský a Pánovský. — Na významný podíl českých příjmení u vídeňského obyvatelstva, jakož i na různé způsoby přizpůsobování těchto jmen cizojazyčnému prostředí upozorňuje Fr. Repp v čl. Slawische Familiennamen in Wien (Polizei-Jahrbuch Wien 1960, s. 169—178), opíraje se o materiál z telefonního seznamu. —
V čl. I. Honla O názvech děl (ZprMK 2, 1961, 137—148) jsou vedle terminologie sebrány a pokud lze také vyloženy rozmanité přezdívky dávané dělům. — Cenný materiál obsahují edice starých urbářů: R. Nový, Ostrovské urbáře z let 1388 a 1390 (Sb. Nár. muzea v Praze — řada A — Historie, sv. 15, 1961, č. 1, 44 s. + 3 příl.); Nejstarší žďárské urbáře 1407, 1462, 1483. K vyd. připr. M. Zemek a J. Pohanka (Brno, Kraj. nakl. 1961, 170 s. + 5 příl.); Urbář těšínské komory z r. 1647. Vyd. A. Grobelný a Bl. Pitronová (Opava, Slez. stud. ústav ČSAV 1960, 41 s. + 6 příl.). — Materiálové výtěžky diplomové práce Vl. Moulíkové „Jména v Dolních Hbitcch a Jelencích 1636—1858“ shrnuje Vl. Šmilauer v ZprMK 2, 1961, 188—190.
Jména místní. Sl. Utěšený v čl. Die Auswertung des Ortsnamenmaterials für die tschechische Sprachgeschichte (Wiss. Zeitschrift der Univ. Leipzig — gesellsch. und sprachwiss. Reihe 10, 1961, 209—211) uvádí doklady z českého toponomastického materiálu, které osvětlují vývoj češtiny po stránce hláskoslovné, slovotvorné a morfologické. — Souvislosti místopisného názvosloví s geologickým složením půdy ukazuje I. Honl (NŘ 44, 1961, 218 až 221) na permské oblasti sevvých. Čech; červená barva permu se projevuje v řadě místních a pomístních názvů, j. Červený Kostelec, Česká Červená, snad i Broumov. — Přívlastky připojované k místním jménům třídí a jednotlivé jejich kategorie osvětluje I. Lutterer, Místní jména s přívlastkovým určením (ZprMK 2, 1961, 141—159); typ přívlastků jedinečných (neprotikladných) je demonstrován na jménu Lhota. — H. Sáňka, K otázce traťových jmen podle světových stran (ZprMK 2, 1961, 61—62) připojuje krit. pozn. k příspěvku R. Vermouzka v ZprMK 1, 1960, 245. — Naše krasová jména I. Povrchová jména (jm. místní a pomístní i odb. termíny speleologické) vykládá J. Skutil, ZprMK 2, 1961, 267—283. — Čl. I. Honla Topická jména trojmezních bodů (ZprMK 2, 1961, 201—205) přináší soupis a rozbor českých názvů tohoto druhu. — Příspěvkem k dějinám české toponomastiky je čl. téhož a. Johann Wolfgang Goethe a česká toponomastika (ZprMK 2, 1961, 3—9; o zájmu, který Goethe projevoval o češtinu a česká místní jména za svého několikerého pobytu v západočeských lázních).
Výklady jednotlivých místních a pomístních jmen podávají tyto příspěvky: D. Krandža[313]lov, O původu některých domněle rumunských jmen u nás (Visalaja, portáš, Dolina Urgatina, Bukeryšky, Cindoléna, Čerták, Pestalak) (SlezSb 59, 1961, 117—127; k výkladu o rumunském původu některých slov a jmen je skeptický). — J. V. Bezděka, Dvojí výklad osadního jména Hřiměždice (ZprMK 2, 1961, 160—161). — I. Vávra, Nové Bránice (ZprMK 2, 1961, 24—25; změna z pův. Německé Bránice není vhodná, protože jde o starší lokalitu než sousední Moravské Bránice. — Týž a., Netušil (ZprMK 2, 1961, 25; výklad pomíst. jm. u Uhlířských Janovic). — R. Vermouzek, Numerky (ZprMK 2, 1961, 171—172; název dvou polních tratí v Kuřimi u Brna). — H. Sáňka, Pisárky (Rovnost 1961, 24/1). — Fr. Navrátil, Počátky (ZprMK 2, 1961, 159; cituje výklad jména od Tomáše Pešiny z Čechorodu). — K. Popelka, Původ jména Poličky (Sb. ČSZ 66, 1961, 73—75; potvrzuje výklad Kv. Hodury v NŘ 1959, č. 9/10). — I. Honl, Několik poznámek k názvu Praha (ZprMK 2, 1961, 283—284; další doklady na pomístní jm. Praha). — H. Sáňka, Rájec, Rajhrad a Radlas (Rovnost 1961, 7/10; výklad jmen). — K. Doskočil, Vítězeves, či Vítova? (ZprMK 2, 1961, 74—76).
Z materiálových příspěvků ke studiu místních jmen a pomístních názvů: Kl. Králík, Pomístní jména na Kelečsku (Opava, Slez. ústav ČSAV 1961, 44 s.; abecedně sestavenou sbírku jmen vyd. z pozůstalosti St. Králík). — J. V. Bezděka, Pomístní názvy a jména z nejstarší pozemkové knihy příbramské 1512 až 1553 (ZprMK 2, 1961, 161—170; připojeny věcné výklady). — B. Benetka, Česká místní jména v kaplické rychtářské knize (ZprMK 2, 1961, 297—301; dokazují české osídlení kraje na poč. 17. stol.). — I. Vávra, Naše místní jména v středověkých itinerářích cizozemských cestovatelů (ZprMK 2, 1961, 72 až 73; jako materiál nemají valnou cenu).
Materiálově mají význam i práce o zaniklých osadách. Po české práci Fr. Roubíka Soupis a mapa zaniklých osad v Čechách (Praha 1959: v. o ní zprávu R. Fischera v ZSlaw 6, 1961, 156—157) vyd. obdobnou práci V. Nekuda, Zaniklé osady na Moravě v období feudalismu (Brno, Kraj. nakl. 1961, 226 s.). — Několik menších příspěvků tohoto druhu od J. Holeyšovského bylo otištěno v ZprMK 2, 1961, 9—16, 76—82, 82—85, 290—296. — Toponomastický materiál, časově i místně určený, obsahuje i Historický místopis Karvinska v období feudalismu od L. Hosáka (Těšínsko 1961, č. 16/17, s. 13—18; sestaven abecedně).
Pokusy o soupis pomístních názvů v českých zemích, podniknuté v minulosti, registruje I. Honl (ZprMK 2, 1961, 69—72); o současné akci Místopisné komise ČSAV informuje M. Šlajsová, Na okraj soupisu pomístních jmen (ZprMK 2, 1961, 205—206). — Ukázky z materiálu sebraného při tomto soupisu otiskla táž a., Bibliografie pomístních jmen I—II v ZprMK 2, 1961, 85—91 a 308—311.
Z referátů a dodatků ke starším pracím toponomastickým: O posledním svazku Místních jmen v Čechách (V, 1960) ref. J. Spal v NŘ 44, 1961, 300—303 a R. Fischer v ZSlaw 6, 1961, 292—294. — Toponomastické dodatky k Profousovu dílu z materiálu v dalším svazku Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae (Pars VII, fasc. 4, vyd. M. Linhartová a B. Mendl, Praha 1961) shrnuje Vl. Šmilauer v ref. o této edici v ZprMK 2, 1961, 182—187. — Cenné dodatky k tomuto dílu a také ke knize Roubíkově, citované výše, podává V. Davídek, 25 příspěvků k Profousovým „Místním jménům v Čechách“ a k Roubíkovu „Soupisu a mapě zaniklých osad v Čechách“ (ZprMK 2, 1961, 285—290); na některé nedostatky v závěrečném V. sv. upozorňuje J. Holeyšovský (tamtéž, s. 17 až 20). — Změny v „Seznamu sídlišť podle okresů“ (Místní jména v Čechách V, 341—520), které je třeba provést podle nového úředního Seznam obcí ČSSR (1960), shrnul Vl. Šmilauer a spolu s poznámkami k Administrativní mapě ČSSR otiskl v ZprMK 2, 1961, 33—49. — O kn. Vl. Šmilauera „Osídlení Čech ve světle místních jmen“ (Praha 1960) ref. V. A. Nikonov, VJaz 10, 1961, č. 2, s. 141 až 145 a R. Fischer, ZSlaw 6, 1961, 153 až 156; na některé z recenzí odpovídá Vl. Šmilauer v ZprMK 2, 1961, 194—197. — O práci H. Sáňky „Pomístní názvy brněnské[314]ho okolí“ (Praha 1960) ref. A. Vašek, Sb. Mat. mor. 80, 1961, 383—386 a I. Honl, ZprMK 2, 1961, 29—33; o obou pracích, Šmilauerově i Sáňkově, srov. Sl. Utěšený, K novějším pracím české onomastiky (LF 85, 1962, 193—198).
K hydronymii přispěli: L. Hosák v čl. Některé doklady k starému názvosloví moravských vodních toků (ZprMK 2, 1961, 206 až 219) shrnuje doklady pro názvy 197 vodních toků moravských, od nejstarších dob do r. 1620. — M. Frydrich v čl. K etymologii jména Botič (ZprMK 2, 1961, 306—307) spojuje jm. Botič s botěti „nabývati objemu“, Vl. Šmilauer však v připojené red. pozn. upozorňuje na slovotvorné potíže tohoto výkladu.
Dodatek. Práce bibliografické. Bibliografický přehled A. Dostála Die čechoslovakische Sprachwissenschaft in den Jahren 1933—1944 (ZslPh 28, 1960, 199—229 a 29, 1961, 428—446) navazuje na starší souhrny J. M. Kořínka otiskované tamtéž (12, 1935, — 16, 1939); je rovněž podán formou souvislého výkladu, tematicky utříděného, a jednotlivé práce jsou podle potřeby charakterizovány, popř. i krit. hodnoceny. — Každoroční bibliografický přehled českých jazykovědných prací z oboru lingvistiky obecné, srovnávací, slovanské a zvláště české (od r. 1953) připr. Z. Tyl a M. Tylová, Česká jazykověda v roce 1960 (SaS 22, 1961, 222—237; 298—318). — III. ročník samostatné Bibliografie československé moderní filologie (za rok 1959), kt. zprac. R. Kejzlar a J. Povejšil, vyšel nákl. Kruhu mod. filologů a Kabinetu pro mod. filologii ČSAV 1961 (52 s.); zaznamenává práce jazykovědné a literárněvědné (srov. o ní zprávy V. Frieda, Bibliografie československé moderní filologie v nové úpravě v ČMF 43, 1961, 242—243 a Dreimal Bibliographie der tschechoslowakischen modernen Philologie, PhilPrag 4, 1961, 242—243). — V ZprMK 2, 1961 začal Vl. Šmilauer uveřejňovat souhrny stručných zpráv o onomastice: Stovka onomastických zpráv a poznámek (s. 225—259). — O bibliografickém soupisu slavik, na kterém se pracuje v Slov. ústavu ČSAV, informuje J. Bečka v sb. Česká bibliografie 2, 1961, 203 až 213.
Dějiny české jazykovědy. K. Horálek v ref. Der heutige Stand und die Aufgaben der Geschichte der Slavistik in der Tschechoslovakei (Wien. slav. Jahrbuch 8, 1960, 127—137) podává historicky založený přehled důležitějších příspěvků k dějinám čs. slavistiky se stručnými charakteristikami; připojena je zpráva M. Kudělky Bericht über die Tätigkeit der Tschechoslovakischen Kommission für das Studium der Geschichte der Slavistik in der Tschechoslovakei (s. 137 až 140). — J. Vávra v čl. Dopisy Josefa Dobrovského ve vídeňské Národní knihovně (Slavia 30, 1961, 601—608) podává zprávu o pěti dopisech tam uložených, z nichž dosud nebyl vydán dopis J. P. Cerronimu z r. 1792 a Josefu Lobkovicovi z r. 1824; v příloze je dopis Cerronimu otištěn. Druhý otiskl týž. a. v čl. Edice Josefa Dobrovského v Jednáních Českého musea (SbFilFakBU 8, 1961, ř. hist. č. 8, s. 342—347); jde v něm o zapůjčení listu k účelům edičním. — Sté výročí úmrtí prvního muzejního bibliotekáře připomenul J. Vrchotka v čl. Václav Hanka a Národní muzeum (ČNM 130, 1961 — odd. věd. společ., s. 81—82).
Jubileum šafaříkovské — sté výročí úmrtí velkého slavisty — bylo podnětem k všestrannému prozkoumání a zhodnocení jeho bohatého životního díla. Vyšla především dlouho připravovaná monografie K. Paula, Pavel Josef Šafařík. Život a dílo (Praha, Nakl. ČSAV 1961, 359 s. + 9 příl.); V. Bechyňová a Z. Hauptová připr. k vyd. Korespondenci Pavla Josefa Šafaříka s Františkem Palackým (Praha, Nakl. ČSAV 1961, 235 s. + 4 obr. příl.); vyd. obsahuje celkem 74 dopisů Šafaříkových a 10 dopisů Palackého z let 1817 až 1856 a úvodní studii V. Bechyňové). — J. Slizinski, Nieznany list P. J. Šafaříka do Ł. Gołębiowskiego (Slavia 30, 1961, 609—610) otiskuje list z r. 1827, kterým Šafařík děkuje za zvolení členem Towarzystwa Warszawskiego Przyjaciół Nauk. — U příležitosti téhož jubilea byly znovu vydány Šafaříka a Palackého Počátkové českého básnictví, obzvláště prozodie; edici připr. pracovnici ÚČL ČSAV a Ústavu slovenskej literatúry SAV (Bratislava 1961, 144 s.).
[315]Z ostatních studií a článků napsaných k Šafaříkovu jubileu uvádíme jen ty, které pocházejí od českých badatelů, popř. byly vytištěny v českých zemích: J. Kurz, Cyrilometodějské a církevněslovanské problémy v díle Pavla Josefa Šafaříka (Slavia 30, 1961, 345—383; přehled Šafaříkových prací o těchto otázkách, jejich metodická charakteristika, rozbor a zhodnocení těchto prací z perspektivy celého jeho díla); populární je výklad A. Salajky, Význam P. J. Šafaříka pro staroslověnský jazyk a písemnictví (Duchovní pastýř 11, 1961, 183 až 185). — J. Sedláček, Šafaříkův rozbor vzniku srbštiny (Slavia 30, 1961, 257—266; ocenění Šafaříkovy knihy Serbische Lesekörner z r. 1833, kt. byla znovu fototypicky vyd. v Novém Sadě 1957 s doslovem M. Pavloviće; o této reedici srov. ref. F. Masliće, Zbornik za filologiju i lingvistiku 2, 1959, 201 až 202). — V. Bechyňová, Popis písemností bulharských P. J. Šafaříka (Slavia 30, 1961, 282—311; otisk rkp. Nár. muzea s úvodem a poznámkami); Šafaříkův vztah k Bulharsku hodnotí táž a. v čl. Pavel Josef Šafařík a Bulhaři (Bulharsko ve výstavbě 10, 1961, č. 6/7, s. 22—23). — K. Horálek, Tři drobné příspěvky šafaříkovské (Slavia 30, 1961, 242 až 256; 1. P. J. Šafařík a cyrilské přípisky v rajhradském kodexu; 2. K Šafaříkovu Slovanskému národopisu; 3. K básnickému dílu P. J. Šafaříka). — Al. Jedlička, P. J. Šafařík a český jazyk (NŘ 44, 1961, 257—266; ocenění Počátků staročeské mluvnice, účasti na kolektivních dílech terminologických, jeho úpravy pravopisu, tzv. skladné). — Z. Hauptová, Slovenština v díle P. J. Šafaříka (Slavia 30, 1961, 267—278; stanovisko k oběma tzv. slovenským jazykovým odlukám, Bernolákově a Štúrově, poměr k slovenštině ve vlastních liter. dílech). — F. Vodička, P. J. Šafařík, obrozenský básník a vědec (ČLit 9, 1961, 245 až 256; poměr literární činnosti mladého Šafaříka k slavistickým studiím jeho zralého věku). — Fr. Wollman, Šafařík jako literární badatel (Slavia 30, 1961, 179—241; ukazuje růst Šafaříka-badatele, který se chtěl stát historikem „slovanské literatury“, ve filologa v užším smyslu slova, jugoslovenistu, bulgaristu, paleoslovenistu); Šafaříkova dědictví dotýká se také druhý Wollmanův příspěvek, Šafaříkův vědecký odkaz a M. Murko (Slavia 30, 1961, 403—409). — J. Petr, K ohlasu Šafaříkova díla v Lužici (Slavia 30, 1961, 312—317; otiskuje dopis dolnolužického jazykozpytce K. W. Broniše Šafaříkovi z r. 1845, obsahující připomínky k Šafaříkovu Slovanskému národopisu). — J. Eisner, Šafaříkovy Slovanské starožitnosti a náš archeologický výzkum (Slavia 30, 1961, 169—178; hodnotí ze stěžejního díla Šafaříkova jeho dosud platné složky). — H. Bulín, Šafařík a polabské Slovanstvo (Slavia 30, 1961, 384—402; obraz polabského Slovanstva v díle Šafaříkově a jeho krit. ocenění). — M. Bidlas, P. J. Šafařík a necenzurovaná rukopisná literatura v Rusku (ČSPStar 69, 1961, 212—217; do Šafaříkových rukou se tato literatura, do značné míry politického zaměření, dostávala prostřednictvím M. P. Pogodina). — V. Bechyňová - Z. Hauptová, Pavel Josef Šafařík (SlPřehl 47, 1961, 133 až 136; populární přehled života a díla).
Záslužné dílo slezského buditele, historika a filologa V. Praska oživuje publikace V. Ficka O Vincenci Praskovi. Životopisný náčrt — bibliografie jeho prací (Opava, SÚ 1961, 62 s.). — K 100. výročí narození M. Murka napsal vzpomínkovou stať, všímající si zejména jeho prací národopisných, J. Horák: Matija Murko (* 1861), Čs. etnografie 9, 1961, 313 až 315. — Podrobný obraz života a díla J. Zubatého otiskl V. Machek v LF 84, 1961, 306—323; stať, určená pův. pro řadu nekrologů členů býv. ČAVU, je doplněna bibliografií Zubatého prací za léta 1926—1933. — O zhodnocení díla O. Hujera od B. Havránka v. na s. 302.
Ostatní jazykověda. Z příspěvků k dějinám jazykovědy v ostatních zemích, slovanských i neslovanských: J. Skutil, Die Wiener Vorlesungen von Jagić über slavische Altertumskunde (Wien. slav. Jahrbuch 8, 1960, 225—227; zpráva o zápisu Jagićových přednášek od Fr. Chytila, uloženém t. č. v Institutu für slav. Philologie u. Altertumskunde na vídeňské universitě). — D. Prohaska, Z Jagićovy korespondence Dragutinu Prohaskovi (Slavia 30, 1961, 611—617; otištěno 6 dopisů z l. 1911—1921 s pozn., z dalších čtyř [316]připojeny výtahy). — Vl. Barnet, Významné výročí běloruské filologie. (Akademik J. F. Karskij, 1861—1931.) (Slavia 30, 1961, 502 až 506); k témuž jubileu je psán i populární čl. V. Židlického, „Objevitel Bělorusi“. K 100. výročí narození J. F. Karského (SlPřehl 47, 1961, 167—168). — J. Marvan, Jubileum litevského jazykovědce (Slavia 30, 1961, 521—522; k 100. výročí narození Jonase Jablonskise, 1860—1930).
Jubilea a nekrology jazykovědců našich i zahraničních: B. Havránek, Aleksandar Belić (1876—1960) (Slavia 30, 1961, 342 až 344). — B. Havránek - J. Moravec, L. A. Bulachovs’kyj (1888—1961) (Slavia 30, 1961, 522—524); nekrolog L. A. Bulachovského naps. ještě J. Moravec, ČsRus 6, 1961, 189—190. — J. Marvan, Za J. Endzelinem (SlPřehl 47, 1961, 319). — A. Siudut, Henri Grappin (1881—1959) (Slavia 30, 1961, 164—165). — Ľ. Ďurovič, Prof. A. V. Isačenko päťdesiatročný (ČsRus 6, 1961, 28 až 32; čl. k témuž jubileu napsal Ľ. Ďurovič ještě do Jazykoved. časopisu 12, 1961, 89 až 90). — J. Krystýnek, In memoriam Karla Kyase (SbFilFakBU 9, 1960, ř. lit. věd. č. 7, s. 285—287). — J. Böhm, Tadeusz Lehr-Spławiński sedmdesátníkem (SlPřehl 47, 1961, 168; hl. hodnotí jeho práci z oboru slov. archeologie). — J. Bečka, A. St. Mágr (1887 až 1960) (Slavia 30, 1961, 166—168). — J. Kurz, Ivan Paňkevyč (1887—1958) (Intern. Journal of Slavic Linguistics and Poetics 4, 1961, 162—168). — K. Krejčí, Iza Šaunová (1896—1960) (Slavia 30, 1961, 165—166). — R. Kolarić, Josip Vajs (Zbornik za filologiju i lingvistiku 2, 1959, 156—159). — S. Lyer, Joseph Vendryes zemřel (ČMF 43, 1961, 64).
Zcela mimořádný ohlas vzbudilo úmrtí Fr. Trávníčka; z četných nekrologů připomínáme: B. Havránek, Na pamět význačného vědce (Rudé právo 1961, 8/6) a Za akademikem Františkem Trávníčkem (SaS 22, 1961, 161 až 162). — J. Bělič, Akademik František Trávníček (Věstník ČSAV 70, 1961, 703—708). — A. Jedlička, Za akademikem Františkem Trávníčkem (NŘ 44, 1961, 193—199) a František Trávníček (Učitelské noviny 11, 1961, č. 24, s. 6). — Fr. Svěrák, Za akademikem Františkem Trávníčkem (ČJL 12, 1961/62, 1 až 5). — J. Hrabák, Nad posledním zákampím (Host do domu 1961, 322—323). — Další nekrology Fr. Trávníčka napsali: J. Bauer, LF 84, 1961, 303—306; M. Jelínek, SbFilFakBU 10, 1961, ř. jazyk. č. 9, s. 5 až 15; R. Mrázek, ČsRus 6, 1961, 243—246; J. Daňhelka, Sb. Mat. mor. 80, 1961, 306 až 309; J. Chloupek, Tvorba 26, 1961, 557; Fr. Daneš, LitN 1961, 10/6 a 17/6; R. Šrámek, Rovnost 1961, 7/6; J. Jungwirth, Zemědělské noviny 1961, 8/6; J. Skulina, Červený květ 1961, č. 8; R. Havel, Plamen 1961, č. 7. — Na Slovensku vzpomněli památky Fr. Trávníčka Š. Peciar, Jazykoved. čas. 12, 1961, 177—178; E. Jóna, SlReč 26, 1961, 372—373 a J. Stanislav, Predvoj (Bratislava) 1961, 15/6.
Jazykovědné konference a porady v Československu a v zahraničí. Ústav pro jazyk český ČSAV uspořádal ve dnech 5. až 8. 12. 1960 v Liblicích konferenci o aktuálních otázkách marxistické jazykovědy; o jejím průběhu a výsledcích informují tyto zprávy; B. Havránek — L. Doležel, Konference o marxistické jazykovědě (Věstník ČSAV 70, 1961, 242—245); L. Doležel - M. Helcl, Konference o marxistické jazykovědě (SaS 22, 1961, 86—98); J. Kuchař, Marxistická jazykověda u nás v teorii i praxi (NŘ 44, 1961, 65—76); K. Hausenblas, Na okraj konference o marxistické jazykovědě. Problémy a výhledy naší jazykovědy (Tvorba 1961, 64 až 65); Š. Peciar, Rozvoj marxistickej jazykovedy v ČSSR (Jazykoved. čas. 12, 1961, 3—9); J. Horecký, Konferencia o marxistickej jazykovede (SlReč 26, 1961, 172—174); L. Schönová, Zpráva o vědecké konferenci o základních otázkách marxistické jazykovědy (Cizí jazyky ve škole 4, 1960/61, č. 5, s. 228 až 229) aj.
Konferenci o srovnávacím studiu slovanské skladby uspoř. ve dnech 17.—21. 4. 1961 fil. fak. univ. J. E. Purkyně v Brně za účasti četných slavistů zahraničních; srov. o ní zprávy: J. Bauer, Syntaktická konference v Brně (SaS 22, 1961, 282—293); od téhož a. ještě Konferencija po slavjanskom sintaksisu v Brno [317](VJaz 10, 1961, č. 6, s. 132—138) a Mezinárodní syntaktická konference v Brně (SbFilFakBU 10, 1961, ř. jazyk. č. 9, s. 211); A. Vašek, Brněnská konference o srovnávacím studiu slovanské skladby (NŘ 44, 1961, 233 až 242); V. Blanár, Konferencia o historickoporovnávacom štúdiu slovanskej skladby a o štúdiu skladby nárečia (Jazykoved. čas. 12, 1961, 178—184). — I. Lekov, Slavjanska sintaktičeska konferencija v Brno (Čechoslovaško) (Ezik i lit. 16, 1961, č. 4, s. 71—77).
O věd. konferenci, která se konala u příležitosti 100. výročí smrti P. J. Šafaříka z iniciativy ČSAV, SAV, českých i slovenských vysokých škol a dalších institucí ve dnech 29. 5. až 2. 6. 1961 postupně v Praze, Bratislavě a Košicích, napsali zprávy J. Hrozienčík, Věstník ČSAV 70, 1961, 547—552, V. Bechyňová, SlPřehl 47, 1961, 254—255 a V. Ficek, SlezSb 59, 1961, 372—373.
O zahraničních konferencích: M. Roudný, Mezinárodní terminologický sjezd v Berlíně (Věstník ČSAV 70, 1961, 406 až 408; uspořádal jej terminol. výbor Mezinár. normaliz. organizace — ISO/TC 37 — ve dnech 5.—14. 5. 1960); o prozatímních mezinár. směrnicích terminol. práce tam dohodnutých informuje týž a. také v čas. Normalizace 9, 1961, 132—133. — Pod názvem Slavistika a Ostforschung píše Sl. Wollman (Slavia 30, 1961, 149—156) o konferenci, kt. uspořádal Institut für Slawistik Něm. akad. věd v Berlíně ve dnech 11.—13. 7. 1960 na námět „Slawistik und ideologische Kriegsvorbereitung in Westdeutschland“; o sborníku materiálů z této konference v. zprávu L. Doležela „Ostforschung“ a slavistika (SaS 22, 1961, 237—238). — K. Horálek - K. Hausenblas - P. Trost - L. Doležel, Varšavská konference o otázkách poetiky (SaS 22, 1961, 120—130; uspoř. ji Instytut badań literackich PAN ve dnech 18.—28. 8. 1960); o této konferenci informuje též J. Hrabák, Mezinárodní konference o problémech poetiky (SbFilFakBU 9, 1960, ř. lit. věd. č. 7, s. 287—288) a zčásti i L. Doležel - E. Vrabcová, Folkloristika na konferenci o poetice (Český lid 48, 1961, 92—93). — J. Petr, Sorabistická konference v Budyšíně (Věstník ČSAV 70, 1961, 416—418; konala se ve dnech 20.—22. 10. 1960). — Vl. Šmilauer, Zpráva o II. pracovní onomastické konferenci v Berlíně (17. až 19. 10. 1961) a o zájezdu do Lipska (20. až 21. 10. 1961) (ZprMK 2, 1961, 311—322).
Zprávu o zasedání Mezinárodního komitétu slavistů, které se zabývalo organizačními přípravami V. slavistického sjezdu v Sofii 11.—17. 11. 1960, podávají B. Havránek - Sl. Wollman, Věstník ČSAV 70, 1961, 261—263, a dále Sl. Wollman, Slavia 30, 1961, 162—164 a SlPřehl 47, 1961, 62; o bělehradském zasedání komitétu v říjnu 1961 inf. týž autor v SlPřehl 47, 1961, 382.
V čl. Úlohy Ústavu slovenského jazyka a dnešný stav slovenskej jazykovedy načrtává S. Peciar (Věstník ČSAV 70, 1961, 686 až 693) organizační vývoj dnešního střediska slov. jazykovědy i přehled jeho aktuálních úkolů. — Na pracovní oblasti, ve kterých by se plodně uplatnila široká slovanská spolupráce, upozorňuje K. Horálek, Jazykovědná slavistika a mezislovanská spolupráce (Slavia 30, 1961, 500 až 502) a připojuje některé podněty pro její organizaci v oboru mluvnice a lexikografie. — O dobře fungující a stále se rozvíjející spolupráci polské a československé jazykovědy informuje St. Králík, NŘ 44, 1961, 173—176 (o Informačním bulletinu pro jazykovědné otázky 1960, č. 1 a 2 a jeho polském protějšku Biuletyn informaczyjny językoznawstwa polskiego i słowiańskiego w Polsce 1961, č. 1); týž a. podává ve dvou čl., ve Věstníku ČSAV 70, 1961, 426—428 a v Slavii 30, 1961, 659 až 663, zprávu o zasedání Stálé československo-polské jazykovědné komise při ČSAV a PAN ve Varšavě v březnu 1961.
Soubornou zprávu o pražské Slavii, roč. 29 (1960) přinesl bulharský čas. Ezik i literatura 16, 1961, č. 2, s. 69—75 od P. Ilčeva; jazykovědnou řadu brněnského sborníku stručně zhodnotil J. Chloupek, Nad osmi jazykovědnými svazky Sborníku filosofické fakulty v Brně v SaS 22, 1961, 293—295.
Slovo a slovesnost, ročník 23 (1962), číslo 4, s. 292-317
Předchozí Helena Křížková: K ingresívnosti v češtině (In margine Ivančevovy práce o videch v češtině)
Následující Alfons Welter: K lexikografické problematice v Česko-maďarském slovníku
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1