Česká jazykověda v roce 1963 (Pokračování bibliograf. přehledu; v. SaS 1964, 218n.)

Zdeněk Tyl, Milena Tylová

[Chronicles]

(pdf)

Чешское языкознание в 1963 г. / La linguistique tchèque en année 1963

Jižní jazyky slovanské. Bulharština. Spoluprací ČSAV a Bulharské akademie věd vyšel sborník vědeckých studií Československo-bulharské vztahy v zrcadle staletí. Uspoř. B. Havránek, O. Říha, Z. Urban a R. Havránková (Praha Nakl. ČSAV 1963, 439 s.); vyšlo též bulh. vydání Čechoslovakija i Bălgarija prez vekovete (Sofija 1963, 508 s.). Je uveden předmluvou B. Havránka a v oddílu jazykovědném jsou tyto práce: B. Havránek, Základní konfrontace podmínek a výsledků vývoje češtiny a bulharštiny (369—373, bulh. vyd. 457—462: okrajová poloha obou jazyků se odrazila jednak ve vlivu sousedních neslov. jazyků, jednak v zachování archaic. rysů v čes. dekl. a v bulh. konjugaci). — I. Lekov, Srovnání v oblasti kvantitativní struktury slov v češtině, slovenštině a bulharštině (374—380, bulh. vyd. 463 až 470: srovnání hl. kvantitativně strukturních ukazatelů v daných třech jazycích, zvl. rozsahu slova). — S. Ivančev, České prvky v bulharské truhlářské terminologii (381—401, bulh. vyd. 471—495: zprostředkovateli tohoto dílčího působení češ. na bulh. byli hl. čeští odborníci a zčásti také Bulhaři, kteří se odborně školili v čes. zemích; rozbor něm. a slov. odb. názvů truhlářských, převzatých z češ. nebo prostřednictvím češtiny; na stati spoluprac. A. Tejnor). — S. Heřman, Analogie a rozdíly ve vývoji spisovné bulharštiny, češtiny a slovenštiny (402—410, bulh. vyd. 497—506: vývojové cesty těchto spis. jazyků měly růz. východiska, byly rozdílné vzhl. k odlišným podmínkám hospodářským a kult. politickým, ale některé rysy mají přece společné, např. nedostatek pevné normy, obohacování slov. zásoby, purismus v oblasti lexikální i gramatické).

Další bulharistické studie a články: I. Lekov, Nabljudenija nad tipologijata na zvukopodražatelnite meždumetija v češkija i bălgarskija ezik (SlavPrag IV, 419—424: typologické porovnání zvukomalebných citoslovcí ve dvou slov. jazycích, zeměpisně i strukturně od sebe značně vzdálených). — S. Stojkov, Fonologická hodnota souhlásek ʓ, ŭ a ch’ ve spisovné bulharštině (SlavPrag IV, 107—110: tyto souhlásky jsou v souhl. systému spis. bulharštiny pouze variantami, nikoli fonémy). — S. B. Bernštejn, Ob odnoj osobennosti glagol’noj fleksii 1 l. jed. nastojaščego vremeni v jugo-vostočnych govorach Bolgarii (SlavPrag IV, 241—245: jde o konc. 1. sg. -ò u sloves III. konjugace, zjištěnou v nář. krumovgradského okresu). — L. Sýkorová, Syntaktický vývoj bezpředložkového adnominálního genitivu v středobulharských evangeliích (SbFilFakBU -ř. jaz. A- č. 11, s. 141—153: jak se odráží vývoj od starobulh. k novobulh. v evang. textech 12. a 13. stol. na úseku syntaxe). S. Heřman, Počátky spisovné bulharštiny a její poměr k sousedním jazykům na Balkáně do konce XIX. století (ČsPředn 143—144: společné rysy vývoje mladších spis. jazyků na Balkáně; hl. rysy vznikající spis. bulharštiny, obdoby s vývojem soused. jazyků); příbuzného obsahu je i další stať téhož a. K vývoji spisovné bulharštiny a rumunštiny v XIX. století (SlavPrag IV, 565—568: obecná problematika vývoje spis. bulh. a rum. v období postupné jaz. stabilizace v 19. stol.).

Makedonština. J. Pačesová, K otázce palatálních okluzív v makedonštině (SbFilFakBU -ř. jaz. A- č. 11, s. 73—80: fonetická analýza okluzív ť, ď, přihlížející i k jejich funkčnímu uplatnění).

Srbocharvátština a slovinština. M. Pavlović, Gramatički srednji rod opšte vrednosti (SlavPrag IV, 151—156: psychol.-lingvist. analýza případů, kdy v srch. má neutrum platnost širší, plurálovou, popř. význam všeobecný). — M. Noha, Srbocharvátsko-český a česko-srbocharvátský kapesní slovník (Praha, SPN 1963, 725 s.; připojen stručný dobrý přehled srch. mluvnice, zejm. tvarosloví; krit. ref., ne zcela oprávněný, S. Heřmana a B. Škritka, SlPřehl 50, 1964, 62—63). — V. Šmilauer, F. Bezlaj: Slovenska vodna imena II, Ljubljana 1961 (Slavia 32, 544—548). — S. Heřman, Nový slovinský pravopis (NŘ 46, 91—93: zpr. o kn. [297]Slovenski pravopis, Ljubljana 1962, a o potížích s tímto pravopisem).

Východní jazyky slovanské. Ruština. Popis a rozbor jazyka. A. V. Isačenko, Die russische Sprache der Gegenwart. Teil I. Formenlehre (Halle NDR, Niemeyer 1962, XVI, 706 s.: první část velké porovnávací mluvnice souč. ruštiny; srov. o ní ref. J. Noska a Z. F. Oliveria v RJ 13, 425—427 a F. Pappa v Slavica Debrecen 3, 168n.).

M. Romportl, Zvukový rozbor ruštiny. K akustické klasifikaci ruských hlásek (ActaUC — Philologica 1962, Monographia III, 247 s., 26 příl.: I. Výsledky soustavného průzkumu akust. vlastností prvků zvukové stránky ruš., provedeného nejdůlež. metodami akust. rozboru i sluchovou analýzou. — II. Zhodnocení jednotl. akust. rysů, vymezení akust. korelátů distinkt. vlastností v ruš., nástin systému rus. fonémů). — L. Ďurovič, Fonematičeskaja interpretacija russkogo bezudarnogo vokalizma (ČsRus 8, 188—193: navazuje na práci Avanesovovu a zkoumá, které faktory mají vliv na realizaci rus. samohl. v nepřízvučném postavení a jak se samohlásky v této situaci realizují). — Č. Nováček, Ke kombinatorice ruských konsonantů (ib. 193—198: o formalizaci postupu při fonolog. analýze ruštiny; všímá si konsonant. skupin na zač. slova).

H. Křížková, Ješče o forme soslagateľnogo naklonenija v sovremennom russkom jazyke (Nauč. doklady vyššej školy. — Filol. nauki 1963, č. 1, s. 168—172: navazuje na stať J. V. Plotkina zabývající se týmž tématem, ib. 1962, č. 2). — J. I. Meľnikov, K voprosu o neizmenjajemych prilagateľnych v russkom jazyke (ČsRus 8, 83—85: rus. nesklonná adj. nelze řadit ani k podst. jménům, ani k částicím; je třeba přihlížet jak k jejich sémant. stránce, tak k speciál. způsobu jejich využití). — C. Bosák, Jeden typ ruské redukce a jeho důsledky pro morfologii (nës — nesla) (SlavPrag IV, 171—181: fonet. povaha střídání přízv. o s nepřízv. e, odraz tohoto střídání v morfologii). — J. Kurz, Církevněslovanské a staroruské ničьtože (SlavPrag IV, 203—208: strus. ničьtože není původu csl.; výklad formy a významového vývoje). — A. Boguslavskij, Perfektivnyje glagoly v russkom jazyke (Slavia 32, 17—35: pod perfektivností rozumí autor sémant. element, kterým se např. sloveso zapisať liší od zapisyvať; slovesa patřící k perfektivům). — Z. Skoumalová, K metodice lexikálního rozboru prefigovaných sloves (ČsRus 8, 77—83: zdůrazňuje důležitost lexikálního rozboru prefigovaných sloves vedle rozboru slovotvorného a zvl. aspektologického; na rus. mat.). — E. Kučerová, Několik poznámek k pohybovým slovesům v ruštině (SbPedInst Ostrava — Jaz. a lit. 1963, 43 až 51: přehled bádání o problematice rus. pohybových sloves vesti - vodiť, idti - chodiť, nesti - nosiť). — H. Křížková, Značenije konstrukcii stanu + infinitiv v russkom jazyke (Russ. jaz. v nacionaľnoj škole 1962, č. 4, s. 16—19). — M. Zatovkaňuk, Slovnědruhová povaha vytýkavých adverbií (na materiále ruštiny) (SlavPrag IV, 139—143: jde o spojení typu sravniteľno boľšaja komnata, soveršenno praviľno; vydělovat tato adverbia jako zvl. slovní druh není nutné).

O. Leška, A propos du sujet pronominal en russe (ib. 209—213: v souvislosti s pronom. subjektem v ruš. vykládá o důsledcích kondicionál. tvarů rabotal by pro utvářenost rus. způsobového systému, o výpovědích s všeobec. podmětem a výpovědích neosobních aj.). — V. Hrabě, Věta, nevětná výpověď a infinitivní sloveso v současné ruštině (ib. 271 až 273: námitky proti pokusům omezit pojem věty jen na útvary s urč. tvarem slovesným a neslovesné věty nazývat nevětnými výpověďmi; na rus. mat.). — V. I. Borkovskij, Bessojuznoje složnoje predloženije v berestjanych gramotach (ib. 275—280: příklady využití asynd. souvětí v těchto listinách svědčí o tom, že byla různě rozšířena v psaném a hovorovém jazyce). — M. Braun, Zur Frage der Wortfolge im Russischen (ib. 285—296: binárnost věty, tj. její členění na východisko a jádro výpovědi, platí zásadně i pro rus. větu, nevysvětluje však všechny varianty rus. slovosledu; uplatňuje se ještě inverzní zdůraznění, sémantická afinita, větná redukce a psychologické odstupňování).

L. V. Kopeckij, Některé rysy současné lingvistiky a slovník. K dokončení Velkého rusko-českého slovníku (ČsRus 8, 59—64: do jaké míry souč. lingvistická teorie poskytuje bázi pro zpracování lexika; výhledový plán [298]lingv. práce). — M. Hančilová, Příspěvek k analýze víceslovných pojmenování, zvláště frazeologických. Na materiále pro rusko-český a česko-ruský frazeologický slovník (ČsRus 8, 71—74: na rozboru hyperboly a litotes a. ukazuje význam vnitřní formy pro zkoumání víceslovných pojmenování). — W. Steinitz, Russische Etymologien (SlavPrag IV, 443 až 447: 1. dubas, 2. njary, 3. syrť, 4. čerkan).

Ref.: J. Skoumal, O zvukové stránce ruštiny (ČsRus 8, 208—209: M. Halle, The sound pattern of Russian, ’s-Gravenhage 1959; J. E. Jurgens Buning - H. C. van Schooneveld, The sentence intonation of contemporary standard Russian as a linguistic structur, ’s-Gravenhage 1961). — F. Kopečný, Česká práce o vývoji futura v ruštině (ib. 106 až 110: H. Křížková, Vývoj opisného futura v jazycích slovanských, zvláště v ruštině, Praha 1960; s pozn. k obecné problematice). — P. Adamec, Monografie o aktuálním členění (ib. 217—219: I. P. Raspopov, Aktuaľnoje členenije predloženija, Ufa 1961). — J. Kohout, Lexikografické sborníky AV SSSR a některé poznámky k lexikografické teorii (ib. 95—98: Leksikografičeskij sbornik I—IV, Moskva 1960). — M. Těšitelová, Sovětská lexikologie a lexikografie o otázkách homonymie (SaS 24, 61—64: O. S. Achmanovová, Očerki po obščej i russkoj leksikologii, Moskva 1957; V. I. Abajev, O podače omonimov v slovare, VJaz 1957 aj.). — S. Žaža, Rückläufiges Wörterbuch der russischen Sprache der Gegenwart, Berlin 1958 (SbFilFakBU — ř. jaz. A- č. 11, 197—198). — Z. Häcklová - O. Leška, O autorských slovnících (ČsRus 8, 102: o pokynech ke zpracování slovníku ke Gogolovým Mrtvým duším).

Konfrontační příspěvky rusko-české. V. Barnetová - V. Barnet, O konfrontačním studiu příbuzných jazyků (SlavPrag IV, 53—60: vymezení konfrontačního studia proti studiu historickosrovnávacímu a studiu typologickému). — H. Kučera, Entropy, redundancy and functional load in Russian and Czech (Amer. contributions … Sofija, ’s-Gravenhage 1963, 291—318: některé výsledky stanovení entropie a redundance fonol. systémů ruš. a češ.; předběžné závěry hodnocení funkčního zatížení binárních distinktivních rysů; srov. zde s. 106 a 189. — Z. Leonovičeva, Češskije vozvratnyje glagoly s časticej „si“ i ich sootvestvija v russkom jazyke (Učen. zap. Leningr. univ. 1962, č. 316 — Slavj. jazykoznanije, s. 149—163). — J. Brym, K otázce využití imperativu v ruštině ve srovnání s češtinou. Významové odstíny a české protějšky (ČsRus 8, 85—89). — V. I. Černov, Über die Bedeutung des Plusquamperfekts im Russischen und Tschechischen (ZSlaw 8, 73—77: hl. o časovém významu). — R. Zimek, Problematika spony v ruštině v porovnání s češtinou (Acta UP Olomucensis — Fac. phil. 17, Philologica IX, Praha 1963, 166 s.: souhrnné zpracování otázky; osvětluje funkci spony v souč. ruš. a češ., přihlíží i k někt. dalším jaz. slov. i neslov.); dílčí otázku této problematiky zpracoval a. v čl. Sloveso býti ve vazbách s příčestím trpným v ruštině a češtině (SlavPrag IV, 353—358: určování větné platnosti vazeb typu byl vyznamenán, bude potrestán). — J. Vlček, K problematice rusko-české homonymie (SlavPrag IV, 467 až 473: rus.-čes. homonymie je podmíněna růz. vývojem hláskoslovným, rozdíly v morfol. stavbě, v tvoření slov, změnami sémant. a stylistickými). — L. A. Kiseleva, Sojuznyje sravniteľnyje konstrukcii v russkom i češskom jazykach (na materiale perevoda trilogii A. M. Gor’kogo „Detstvo“, „V ljudjach“, „Moi universitety“) (Vsesojuz. konferencija po slavj. filologii. Programma i tezisy dokladov, Leningrad 1962, 90—92). — H. Křížková, K slovosledu v ruštině a v češtině. Na okraj článku P. Adamce, Několik poznámek k ruskému slovosledu (RJ 13, 149—152). — R. Zimek, Nový svazek studií syntaktických (ČsRus 8, 104—106: ref. o kn. Kapitoly ze srovnávací mluvnice ruské a české. II. Studie syntaktické. Praha 1961).

Ostatní rusistické příspěvky:

staroruské památky, nářečí, spis. jazyk, jaz. lit. děl, terminologie, onomastika. N. N. Rozov, Sinodaľnyj spisok sočinenij Ilariona — russkogo pisatelja XI v. (Slavia 32, 141 až 175: s krit. otiskem textu). — C. Kučera, U pramenů „domostrojevské“ legendy. K prvému otištění staroruského Domostroje (BullÚRJL 7, 113—120). — V. Mošin, Poslanije russkogo mitropolita Leona ob opresnokach [299]v ochridskoj rukopisi (ByzSlav 24, 87—105). — N. Pavlásková, Nekotoryje nabljudenija nad jazykom i stilem novelly M. Šolochova „Suďba čeloveka“ (SbPedInst Ostrava — ř. jaz. a lit. 3, 1962, 31—41).

Ref. a zprávy: J. Balhar, V. I. Sobinnikova: Strojenije složnogo predloženija v narodnych govorach, Voroněž 1958; táž a., Prostoje predloženije v russkich narodnych govorach, Voroněž 1961 (SbFilFakBU — ř. jaz. A — č. 11, 205—210). — B. Rulíková-Havlová, K otázce vývoje spisovného jazyka (NŘ 46, 46—49: M. V. Panov, O razvitii russkogo jazyka v sovetskom obščestve, VJaz 1962, č. 3). — M. Hančilová, Příspěvek ke kultuře ruského slova (RJ 13, 467 až 468: Praviľnosť russkoj reči. Opyt slovarja-spravočnika pod red. S. I. Ožegova, Moskva 1962). — B. Rulíková, Diskuse o úpravě ruského pravopisu (NŘ 46, 151—155: zpráva). — H. Křížková, Nová diskuse o reformě pravopisu v SSSR (ČJL 13, 408—410) a Nová reforma pravopisu v SSSR? (RJ 13, 423 až 425). — A. Stich, O výstavbě básnických promluv (ČsRus 8, 219—222: N. S. Pospelov, Sintaksičeskij stroj stichotvornych proizvedenij Puškina, Moskva 1960). — V. Straková, Rusko-český slovník lingvistické terminologie (ČsRus 8, 93—95: ref. s krit. pozn.). — V. Šmilauer, Osmá stovka onomastických zpráv a poznámek: sovětská (ZprMK 4, 266n.).

Metodika vyučování ruštině. S. Jelínek, Vybrané kapitoly z metodiky ruského jazyka (Praha, SPN 1963, 166 s.: učeb. text pro pedag. instituty). — M. Zatovkaňuk - V. Ščepichin, Lingvistické a psychologické základy vyučování (sb. Metodika ruského jazyka, Praha 1962, s. 58—76). — M. Zatovkaňuk, Poznámky k metodologii metodiky ruštiny (RJ 13, 436—440). — V. Ščepichin, K psychologii vyučování blízce příbuznému jazyku (ib. 399—402).

Ukrajinština a běloruština. D. Demčuk - A. Kurimský, Ukrajinsko-český slovník (ČsRus 8, 102—143: o přípravě slovníku stř. typu v ČSAV). — J. Svoboda, K organizaci toponomastiky v SSSR (ZprMK 4, 102—105: o toponomastice ukraj.). — U. V. Aničenka, Da pytannja ab belaruska-ukrainskich mounych uzajemadzejannjach staražytnaj pary (Slavia 32, 36—46: doklady vzájemného působení běloruštiny a ukrajinštiny v 15. —16. stol. a v stol. 17).

Západní jaz. slovanské. Polština. S. Urbańczyk, U progu polszczyzny literackiej (SlavPrag IV, 537—541 rozbor lexikální stránky Kázání svatokřížských). — O studii V. Kyase Česká předloha staropolského žaltáře (Praha 1962) ref. S. Urbańczyk, Język Pol. 43, 107—109, M. Nedvědová, LF 86, 191—192 a Fr. Kopečný, SaS 25, 1964, 73—75. — J. Petr, K otázce atributivního užití jmenných adjektiv v staré polštině (SlavPrag IV, 329—334: užití krátkých jakostních adj. bylo již od 14. stol. omezeno v stpol. na funkce predikativní). — E. W. Neuhardová, Slovanské l-ové příčestí a jeho vývoj hlavně v češtině a v polštině (Scandoslavica 9, 217—226: pokus o výklad produktivity těchto tvarů v souč. češ. a pol.). — J. Damborský, Kaszubskie uplotlï, odemklï, hanackie ôpletlé, odemklé (Rocz. Slaw. 22, 1962, 49 až 54: v rozvoji kategorie adj. -l jsou v kašubštině a v han. nář. jisté shody vedle rozdílů). — J. Skulina, Jazykový zeměpis a Slezsko (SlezSb 61, 112—115: ref., A. Zaręba, Kwestionariusz do atlasu językowego Śląska, Katowice 1961); o tomto dotazníku a o Zarębově edici Śląskie teksty gwarowe (Kraków 1961) též J. Balhar (Slavia 32, 548—551). — S. Rospond, Język czeski we Śląsku (Kwartalnik Opolski 8, 1962, 91—95: diskuse s F. Kopečným a A. Satkem). — S. Rospond, Z badań nad stosunkami językowymi polsko-czeskimi do XVI. w. (Rozprawy Komis. Jęz. Wrocł. Tow Nauk. 4, 103—215: soubor několika studií: Staropolska pisownia kancelaryjna oraz skryptoryjna a staroczeska; Czy „Psałterz Floriański“, cz. I ma graficzne bohemizmy; Wplywy języka czeskiego w XV. — 1. poł. XVI. w.; Język czeski na Śląsku w XV.—XVI. w.). — Z. Sobierajski, Fonograficzne utrwalanie dialektów polskich w Poznaniu. Z działalności Pracowni Archiwizacji gwar Uniwersytetu im. Adama Mickiewicza (Slavia 32, 115—122: zpráva o organizaci, o metodách výzkumu v terénu apod.). — B. Téma, Vliv místního nářečí na spisovnou češtinu žáků na Těšínsku (SlezSb 61, 24—45: spec. problémy při vyučování češtině na Těšínsku). — A. Šimon[300]ková, Diskuse o současné polštině (NŘ 46, 98—102: zpr. o diskusi v čas. Przegląd Kulturalny 1962 a 1963). — L. Derlich, O polską pisownię symbolu ČSSR (Język Pol. 43, 75—79: doporučuje CzSRS).

M. Kopecký, Polština pro samouky (Praha, SPN 1963, 289 s.: učebnice na základě porovnávacím). — K. Oliva, Polsko-český a česko-polský kapesní slovník (2. vyd., Praha, SPN 1963, 780 s.).

Polabština a lužická srbština. A. Vaillant, Vieux-prussien -winūt, polonais winować (SlavPrag IV, 449—452: stprus. výraz pochází patrně z pol.). — M. Frydrich, Polabský etymologický slovník (ZprMK 4, 112—113: zpr., T. Lehr-Spławiński - K. Polański, Słownik etymologiczny Drzewian Połabskich, zesz. 1, 1962). — A. Frinta, Dlouhé samohlásky v lužické srbštině (Slavia Occidentalis 23, 37—52: foneticky existují ještě dnes na celém území obou Lužic, ale kvantity nebylo fonologicky využito; hl. změnou, kt. v luž. nastala, je vázanost kvantity na přízvuk). — J. Petr, Jak się nazywal Tharaeus po dolnołużycku (Studia linguistica in. hon. T. Lehr-Spłaviński, Kraków 1963, 481—484: lat. podobě Tharaeus odpovídá dluž. Tereo). — V. Šmilauer, K. Blaschke: Die Entwicklung des serbischen Siedelgebietes in der Oberlausitz … Giessen 1960 (ZprMK 4, 248—249); týž a., Jazykový zeměpis starosrbských toponymických typů (ib. 244—245: F. Eichler, Drevnelužickaja jazykovaja oblasť po dannym toponimiki, VJaz 1962, č. 6).

Slovenština. Konference o spisovné slovenštině v dubnu 1962 v Bratislavě se zúčastnili také čeští jazykovědci; jejich diskus. přísp. k jednotlivým tématům jsou otištěny v VII. sv. Jazykovedných štúdií (Spisovný jazyk, Bratislava 1963): V. Skalička diskutoval k tématu „Zásady jazykovej kultúry“ (s. 43—44: s pojmem tzv. zdokonalování jazyka je třeba zacházet opatrně, ne každá změna je zdokonalení); B. Havránek k tématu „Jazyková kultúra a jazyková prax“ (64—65: mj. o významu tzv. jaz. povědomí pro spis. jazyk, jeho vytváření); k tématu „Dnešný stav jazykovej kultúry a jazykovej praxe na Slovensku“ M. Dokulil (65—66: 1. kdy a jak se uplatňuje tendence k lexikalizaci, 2. řídící funkce jazykové teorie) a J. Bělič (66—67: 1. vliv jaz. teorie na jaz. vývoj; 2. spojení zahájiť schôdzku apod.); k tématu „Jazyková výchova“ A. Jedlička (89—90); k tématu „Vývinové tendencie v stavbe spisovnej slovenčiny“ M. Helcl (110—111: o poměru univerbizace a tendence vytvářet sdružená pojmenování dvouslovná), A. Jedlička (111—112: o proniknutí adj. namyšlený do češ.), B. Havránek (112—113: folklorizování slov. zásoby nebylo v 2. pol. 19. stol. jevem spec. slovenským; pohyb slov. zásoby je dobře patrný na autorech, kteří sami sebe opravují), K. Hausenblas (113: u spisovného jazyka je nutné i vymezení funkčně slohové) a M. Dokulil (114—115: pochybuje, že by nejen při reflex., ale ani při participiál. pasívu nebylo možno vyjádřit dějové činitele); k tématu „Štýly súčasného jazyka“ K. Horálek (151: text nemůže plnit estetickou funkci, aniž užívá spec. stylist. prostředků), K. Hausenblas (152 až 153: ke klasifikaci stylů, k charakteristice stylu odb. a uměl.), F. Váhala (155—156: k podstatě a specifičnosti publicist. stylu a k jeho vztahu ke stylu odb.) a B. Havránek (156—157: styl hovorový a jeho variabilita, třídění na funkční styly, vztah stylu novinářského a řečnického); k tématu „Reč umeleckej literatúry“ K. Horálek (175—176: k charakteristice poměru mezi jaz. uměl. lit. a spisovnou normou je užitečná analýza lit. překladové); k tématu „K problémom slovenskej odbornej terminológie“ J. Kuchař (188 až 189: poznámky k teorii a metodologii terminologické práce) a B. Havránek (195 až 197: emoc. odstín překážkou ustálení termínů, např. odporník; kritika nového silikátového názvosloví v ČsTerm); k tématu „Spisovný jazyk a nárečia“ A. Lamprecht (231 až 232: rozdíly v jaz. situaci v čes. zemích a na Slovensku; úkol popsat mluvu našich měst) a B. Havránek (232—233: jak se ve spis. sloven. uplatňují nářečí; předpokládaný vliv obou center, Bratislavy a Košic, na vznik variant spis. slovenštiny). Další přísp. čes. jazykovědců na této konferenci viz v odd. bohemistickém; srov. o ní též ref. A. Sticha, zde s. 212—218.

J. Stanislav, Poznámky zo slovenskej a slovanskej syntaxe (ČsPředn 83—86: styčné [301]body mezi sloven. a již. slov. jazyky, hl. srch., lze nalézt v syntaxi, např. v někt. druzích podmín. vět). — K. Habovštiaková, Podiel češtiny na formovaní Bernolákovej spisovnej slovenčiny (SlavPrag IV, 551—557: Bernolák se opíral o čes. jazykovědnou lit.; převzal české prvky, známé nebo zdomácnělé v kult. západoslovenštině). — E. Pauliny, Vznik zdvojených spoluhlások na západnom Slovensku (ib. 117—120: vznikly v části záp. Slovenska na konci 12. a zač. 13. stol. jako důsledek přechodu t’ > c’, d’ ˃ ʓ’ a plně se vyvinuly v období znělostní neutralizace). — J. Štolc, Particípium l-ové slovies s infinitývnym kmeňom na -i-, -e- v slovenských nárečiach (ib. 247—251: popis variabilních forem a výklad jejich vzniku). — G. Horák, K problému zariadenia živočíšnych prídavných mien (ib. 399—403: adj. typu ovčí, teľací zařazují slov. mluvnice mezi druhová přivlast. adjektiva; a. doporučuje je vydělit jako zvl. skupinu vztahových příd. jmen). — F. Ryšánek, Naporúdzi (ib. 461—465: vykládá toto příslovce „po ruce, při ruce, pohotově“ z předl. spojení na + po + ruce). — V. Blanár, Dať (darovať) na krásu, robiť (činiť) krásu (ib. 491—495: tato spojení jsou pozůstatkem starých svatebních zvyků). — O kn. V. Blanára Zo slovenskej historickej lexikológie (Bratislava 1961) ref. E. Michálek v SaS 24, 1963, 262—265. — M. Ivanová-Šalingová, Ku klasifikácii štýlov spisovného jazyka (SlavPrag IV, 617—622: styl hovorový, prakticky odborný, umělecký a publicistický). — M. Rejmánková, Praktická slovenská stylistika (NŘ 46, 43—46: o kn. J. Mistríka, Bratislava 1961). — J. Pikorová-Bartáková, K štýlu Zbojníckej mladosti Ľuda Ondrejeva (Zlatý máj 7, 500 až 501).

Jazyk český. Práce celkové a příspěvky obecné. Soubor statí B. Havránka Studie o spisovném jazyce (Praha, NČSAV 1963, 371 s.) přináší bilanci autorova díla na novém úseku bádání o spisovném a literárním jazyce: teoretické základy obsahuje úvodní oddíl „Obecná problematika spisovného jazyka“, praktickou jejich aplikaci oddíl druhý „Konkrétní otázky spisovné češtiny“; oddíl závěrečný, „Srovnávací studie o spisovných jazycích slovanských a jejich vztazích“, poprvé souborně publikuje autorovy výhledy do nové oblasti jazykovědné slavistiky, teoreticky objevné a metodicky podnětné i doplněné několika konkretizujícími statěmi. — Česká mluvnice B. Havránka a A. Jedličky vyšla v 2. vyd., zčásti přepracovaném, zvl. v části o slovese, a rozšířeném (Praha, SNP 1963, 561 s.; srov. ref. F. Kopečného zde na s. 136—139 s pozn. B. Havránka). — Výbor z české literatury doby husitské I—II (Praha, NČSAV 1963 a 1964, 536 + 632 s.), navazující na Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu (Praha 1957), vznikl opět spoluprací Ústavu pro jazyk český a Ústavu pro českou literaturu a dalších odborníků za hl. red. B. Havránka, J. Hrabáka a J. Daňhelky; je to dosud nejrozsáhlejší antologie husitských textů, z nichž některé byly tu otištěny vůbec poprvé, četné další poprvé ve vydání kritickém; obsáhla literaturu dokumentující ideologický přelom, bouřlivý veřejný život, dále krásnou i vědeckou tvorbu i intimní projevy soukromé; ref. F. Cuřína v NŘ 47, 1964.

M. Čejka - J. Hrabák - F. Tenčík, Úvod do studia českého jazyka a literatury (Praha, SPN 1962, 139 s.; vysokoškol. skripta). — F. Cuřín - B. Koudela - A. Mátl - F. Svěrák, Vývoj českého jazyka a dialektologie (Praha, SPN 1962, 103 s.; vysokoškol. skripta). — O kn. Frekvence slov, slovních druhů a tvarů v českém jazyce od J. Jelínka, J. V. Bečky a M. Těšitelové (Praha 1961) ref. J. Krámský, Phonetica 9, 182—188, A. Stich, NŘ 46, 80—86 a E. Skálová, RJ 13, 462—464. — O monografii J. Filipce Česká synonyma z hlediska stylistiky a lexikologie (Praha 1961) ref. G. O. Nagy, Acta linguistica 13, 424—426, V. Budovičová, Jazykoved. čas. 14, 88—97 a J. V. Bečka, ČJL 13, 267—268. — O kn. S. E. Manna Czech historical grammar (London 1957) ref. J. Schröpfer, Kratylos 9, 85—88.

R. Turek, Čechy na úsvitě dějin (Praha, Orbis 1963, 338 s.: souborné poučení o konstituování českého národa v období raného feudalismu a tím také o nejstarším období českého národního jazyka; srov. zpr. V. Šmilauera, ZprMK 4, 394—395); týž a., „Ná[302]rody české“ lublaňského breviáře (Slavia 32, 458—463: zmínka v cyrilometodějském oficiu je ohlasem tradice o místních etnických rozdílech v rámci čes. národnosti v 9. stol.). — P. Choc, O území českých kmenů (Čas. Nár. muz. 132 — odd. věd společ., 68—83: přehled dosavadních pokusů o jejich vymezení, mj. také na zákl. toponomastickém). — Zprávu o účasti na konferenci „Osídlení a zřízení Čech v rané době“ (konané v NSR v dubnu 1963) podává V. Šmilauer, ZprMK 4, 346—347.

Pronikání češtiny za hranice. M. Basaj, O bohemizmach w tzw. zielniku Falimirza (Rozprawy Komisji Jęz., Łódź, 8, 1962, 91—105: rozbor bohemismů v pol. herbáři z r. 1534, nesnáze spojené s jejich studiem). — Lj. Jonke, Češki jezični elementi u hrvatskosrpskom književnom jeziku (Radovi zavoda za slav. filologiju, Zagreb 5, 35—46: vliv spis. češtiny na spis. jaz. srch. se uplatnil v trojím období: v 16. stol. v díle zadarského spisovatele Š. Budimiće, v 18. stol. v nevydaném lat.-charv.-něm. slovníku A. Patačiće a v 19. stol. v období charv. národ. obrození).

Diskuse o obecné češtině. A. Jedlička, K problematice normy a kodifikace spisovné češtiny. (Oblastní varianty ve spisovné normě.) (SaS 24, 9—20; obecné problémy normy a zvl. kodifikace vzhledem k dnešní čes. jazykové situaci; prameny pro zjišťování normy; oblastně podložené varianty v normě). — M. Jelínek, K poměru mezi hovorovou češtinou a spisovným jazykem (ib. 47—54: jaz. poměry v Čechách, ale zejm. na Moravě a ve Slezsku mluví proti ztotožňování obecné češ. s jazykem běžně mluveným; jak usnadnit sblížení běžně mluveného jazyka se spis. normou). — P. Sgall, K diskusi o spisovné a obecné češtině (ib. 244—254: kritéria pro členění jazyka na růz. útvary; důkladně je třeba osvětlit kombinace spis. a nespis. prvků v češtině a stanovit různé stupně rozšíření jednotlivých prvků v akt. a pas. užívání; cílem další práce je nalézt optimální cestu k relativnímu sjednocení útvarů běžně mluveného jazyka a uskutečnit ji). — B. Havránek, Na závěr dvouleté diskuse o obecné a hovorové češtině (ib. 254—262: potřeba dalšího studia mluvených projevů a jejich vztahu k psanému spis. jazyku; jednotl. mluvené útvary mají charakter stylistický, nikoli strukturní; složitost vzájemných vztahů mezi češtinou obecnou, hovorovou a spisovnou; za dnešní situace nelze pomýšlet na radikální reformu spis. jazyka, může jít jen o další úpravu urč. jevů nedostatečně zdůvodněné kodifikace). — A. Vašek, K vývojovým tendencím v dnešní češtině (SbFilFakBU — ř. jazyk. A — č. 11, 29—41: vnitřní diferenciace čes. jazyka, jeho strukturní útvary; různý vývoj v jeho jednotl. oblastech). — S. Utěšený, O územním rozrůznění běžně mluvené češtiny na Moravě (SlavPrag IV, 577—585: vztah běžně mluv. češtiny k interdialektům a k trad. nářečím; napětí mezi čes. jaz. jádrem a archaic. oblastí výchmor.) — J. Skulina, O šíření nářečních znaků obecně českých na hanácké území (SaS 24, 186 až 194: 1. výskyt obecně čes. ej, ou: 2. šíření dvojhlásky ej za staré í po c, z, s; 3. jevy společ. obecné češtině a části han. území); týž a., O vývojových perspektivách lašských nářečí a spisovné češtiny ve Slezsku (Opavsko, č. 7. s. 10—13). — P. Sgall - A. Trnková, K metodám zkoumání běžně mluvené češtiny (NŘ 46, 28—35: třeba co nejpřesněji určit frekvenci spis. a nespis. variant, jejich rozšíření v různých oblastech jazyka i v různých situacích a projevech). — Na sjezdovou ot. č. 1/10: Kakvi sa otnošenijata meždu govorimija (obichodnija) ezik i pismenija literaturen ezik v otdelnite slavj. ezici? odpověděli se zřetelem k aktuální čes. situaci J. Bělič - B. Havránek - A. Jedlička (SlavFil I, 47—48), A. Vašek (48—49), J. Marvan (52—53), R. Mrázek (53 až 54) a P. Sgall (54—55).

Fonetika. B. Borovičková, Percepční identifikace samohláskových pozičních a stylistických variant (SaS 24, 151—156: vnímání řeči je komplexním procesem, v němž působí celá řada parametrů; jednotl. stimuly vyvolané akustickým signálem se sdružují složitým způsobem, kt. zatím nedovedeme modifikovat). — B. Borovičková - V. Maláč, Technische Angaben zur Frage der Feststellung des Erkennbarkeitsindexes der tschechischen Sprache (Phonetica 9, 220—232: výsledky měření poznatelnosti při telekomunikačním přenosu čes. hlásek a srovnání s obdobným materiálem angl., rus. a jap.). — J. [303]Ondráčková, K analýze přízvučnosti, zvláště v češtině (SlavPrag IV, 81—88: přízvučnost v češ. není souhrn vlastností náležejících jen přízvučným slabikám, nýbrž pouze diferenčním znakem těchto slabik); táž a., Ritmičnata struktura na češkija ezik (Ezik i literatura 18, č. 3, s. 27—40: některé závěry vyplývající pro samohlásky a, i; např. akus. spektrum přízvučné samohl. je bohatší než u nepřízvučné, tím se projevuje přízvučnost samohl. i a samohl. a). — O kn. B. Hály Uvedení do fonetiky češtiny na obecně fonetickém základě (Praha 1962) ref. J. Dvončová, SlReč 28, 358—362.

Matematický výzkum grafematické a fonematické stránky. L. Doležel, Předběžný odhad entropie a redundance psané češtiny (SaS 24, 165—174: posouzení dvou výchozích otázek lingvistické interpretace entropie a redundance, 1. jsou získané hodnoty charakteristikami jazyka jako celku nebo jednotl. jazyk. stylů, 2. jsou mezi růz. jazyky z hled. těchto charakteristik shody nebo rozdíly; rozlišena entropie numerická, interpretovaná jako charakteristika jazyka, a entropie predikční, považovaná za charakteristiku jazykových stylů). — K. Korvasová - B. Palek, Některé kvantitativní charakteristiky kombinací písmen v českém slovníku (SlavPrag IV, 89—95: poměr souhlásek a samohlásek v jednotl. dvojicích písmen, realizované dvojice a jejich četnost, vzájemný vztah mezi jednotl. pravděpodobnostně významovými dvojicemi písmen; charakter slovníku čes. kmenů a význam dvojic písmen při optimálním kódování), — L. Doležel - J. Průcha, K určení vnitřní informace českého jazyka (Sdělovací technika 11, 10—11: poznámky k práci F. Kroutla, Teorie informací ve spojích, Praha 1960). — J. Průcha, Statistická struktura češtiny a přenos tištěných sdělení (ib. 449—450: zákl. statistické charakteristiky grafematické soustavy češtiny, možnosti prakt. využití těchto údajů, např. při tzv. kompresi textu). — Metod matemat. lingvistiky je využito i v několika dalších statích, kt. jsou podle tematické příslušnosti uvedeny v jiných oddílech tohoto přehledu.

Hláskosloví. Reedice Gebauerovy Historické mluvnice jazyka českého byla dokončena vydáním I. dílu — Hláskosloví (Praha, NČSAV 1963, 765 s.); M. Komárek připojil vedle podrobných poznámek a doplňků doslov, ve kterém shrnul výsledky dalšího bádání na úseku čes. historického hláskosloví od r. 1894 a zhodnotil je z hlediska moderní fonologie. — M. Puškar, Perechid ’a > ě(e) u čes’kij movi ta joho ukrajins’ki paraleli (Tezy dopovidej V mižvuzivs’koji slavistyčnoji konferencii 1962 r., Užhorod 1962, s. 90—91). — S. Rospond, Spirantyzacja g > h w języku staroczeskim (Studia linguistica in hon. T. Lehr-Spławiński 1963, 489—498: proti Bergmannovu datování změny g > h do 12. stol. ji posunuje až do stol. 13.). — O kn. H. Kučery The phonology of Czech (1961) ref. S. E. Mann, Slav. and East European Review 41, č. 97, s. 540—543 a J. Novotná, Phonetica 9, 180—182.

Tvoření slov, morfologie. J. Popela, K slovním druhům v češtině (SlavPrag IV, 129—137: zdůvodnění potřeby provést některé změny v tradičním třídění, pokus o zpřesnění pojmu „slovní druh“). — D. Konečná - J. Hronek, Morfologická analýza podle posledního písmena (ib. 259—266: rozbor pro účely strojového překladu zjišťuje množství informace v koncové části slova, reprezentované posledním písmenem. — A. Jedlička, K slovotvornému vývoji v novější spisovné češtině (ib. 377—383: hl. rysy tohoto vývoje; genetická konkurence slovotvorných prostředků; jejich významová diferenciace a stylistická specifikace). — Z. Rusínová, K tvoření deminutiv ve staré češtině (SbFilFakBU — ř. jazyk. A — č. 11, 154—162: přehled stč. demin. přípon, srovnání se stavem nč.). — J. Bartáková, Mená činitelského významu v starej češtine (ib. 163—169: přehled hl. odvozovacích typů pro stč. nomina agentis). — G. P. Neščimenková, Zakonomernosti slovoobrazovanija, semantiki i upotreblenija suščestviteľnych s suffiksami sub’jektivnoj ocenki v sovremennom češskom jazyke (Issledovanija po češ. jazyku, red. A. G. Širokovová, Moskva 1963, s. 105—158, o sb. ref. H. Křížková, NŘ 47, 1964, 37—40: analýza zdrobnělých a zveličelých jmen z hled. produktivity jednotlivých typů a prostředků; významové posuny u jednotlivých slov, popř. [304]skupin, jejich expres. zabarvení a stylist. příznakovost). — K. K. Trofimovič, Produktivnosť modelej složnych suščestviteľnych v češskom jazyke dobelogorskogo perioda (ib. 172—180: jednotl. slovotvorné typy slož. subst. stč. a jejich procentuální výskyt v 13.—17. stol.); týž a., Do pytannja pro „syntaksyčni zv’jazky“ miž komponentamy skladnoho slova (na materiali čes’koji movy dobilohors’koho periodu) (Visnyk Ľviv. univ. — Ser. filol. 1963, č. 1, s. 108—112; ref. nepřístupné).

V. P. Andel, Zasoby slovotvoru abstraktnych imennykiv čes’koji movy v XIII.—XIV. stolittjach (Pytannja slov’jans’koho movoznavstva, Ľviv, 7/8, 1963, 80—100); jednotl. slovotvornými typy abstrakt v češ. s přihlédnutím k stč. a k srovnávacímu materiálu slov. jaz. se zabývají další dílčí práce téhož a.: Slovotvir abstraktnych imennykiv u čes’kij movi utvorennja z sufyksom -stvi (Tezy dopovidej V. mižvuz. slavistyčnoji konferencii, Užhorod 1962, s. 125—127); Pro imennyky z sufyksom -oščě u čes’kij movi (Zb. robit aspirantiv Ľviv. univ. — Serija filol. nauk 1963, 70—72).

E. Pribić - Nonnenmacherová, Über den Gebrauch des Adjektivums im Čechischen (Welt d. Slaven 8, 64—72: rozsah užívání jmen. forem adj. na zač. 2. pol. 19. stol., zejm. v díle Nerudově). — M. Těšitelová, K homonymii v morfologickém systému zájmen osobních v nové češtině (SlavPrag IV, 183—189: konfrontace morfol. systému osob. zájmen s četností jejich jednotl. tvarů v textech beletr. a z lit. odborné). — T. I. Konstantinová, O strukturnoj i semantičeskoj sootnositeľnosti form sravniteľnoj i položiteľnoj stepeni narečij v sovremennom češskom jazyke (sb. Issled. po češ. jaz., Moskva 1963, 159—171: přehled formál. prostředků k tvoření komparativu příslovcí a jejich analýza z hlediska významu); táž a., Slovoobrazovateľnyj analiz t. naz. sostavnych narečij, genetičeski soderžaščich formy imennych prilagateľnych. (Na materiale češskogo literaturnogo jazyka.) (SlavPrag IV, 411 až 418: příslovečné spřežky z pádů adjektiv).

I. Němec, Slovesa okamžitá v soudobém systému českého slovesa (SlavPrag IV, 227 až 231: v jejich sémant. kategorii vyděluje a. vyhraněnou skupinu sloves neschopných vytvářet vidové dvojice; sémant. rozdíl mezi typy křiknout × zakřiknout × zakřičet). — A. V. Bondarko, Mnogočlennyje vidovyje korreljacii pri imperfektivacii pristavočnych glagolov v sovremennom češskom jazyke (sb. Issled. po češ. jaz., 3—31: rozbor dubletních tvarů členů vidových dvojic, např. nadělit × nadílet // nadělovat, dohnat × dohonit // dohánět). — A. G. Širokovová, O kategorii mnogokratnosti v češskom jazyke (ib. 61 až 85: čím jsou omezeny možnosti tvořit frekventativa od sloves z různých významových okruhů a od sloves s různou formální charakteristikou); od téže a. Ob upotreblenii glagolov soveršennogo vida dlja oboznačenija mnogokratnogo dejstvija v češskom jazyke (sb. Slavjanskaja filologija, vyp. 4, Moskva 1963, 98 až 117: dokonavá slovesa užitá k vyjádření násobenosti slouží přesnější a výraznější charakteristice slovesného děje a k významové a slohové diferenciaci; srov. zprávu B. Rulíkové v NŘ 47, 1964, 40—42). — Z. P. Groznaja, Iz nabljudenij nad češskim glagoľnym slovoobrazovanijem (ib. 118—141: slovotvorná struktura sloves typu učitelovat, rolničit a srovnání se stavem v sloven. a v ruš.).

Problematikou čes. sloves se zdvojenými předponami se zabývá L. I. Rojzenzon: Glagoly s vtoričnoj pristavkoj po- v sovremennom češskom jazyke (sb. Issled. po češ. jaz. 32—60: analýza z hlediska jejich produktivity a významu); O glagolach s dvumja pristavkami v sovremennom češskom jazyke (maloproduktivnyje tipy) (Trudy Samarkandskogo univ. — Novaja serija, vyp. 130, 1963 — Slavjanskij sb. II, 62—67); Glagoly s vtoričnoj pristavkoj na- v sovremennom češskom jazyke (ib. 68 až 87); od téhož a. je i pokus o širší konfrontaci tohoto typu, K tipologii mnogopristavočnych glagolov v slavjanskich jazykach. (Svojeobrazije nižnelužickoj sistemy poliprefiksaľnych glagolov sravniteľno s češskoj i russkoj) (sb. Sinchroničeskoje izučenije različnych jarusov struktury jazyka, Alma Ata 1963, 90—93). — M. A. Puškar, Pochodžennja prefiksiv, ich značennja i vplyv na dijeslovo (na bazi čes’koji movy) (Pytannja slov’j. movoznavstva, Ľviv 7/8, 1963, 24—30). — T. A. Acarkina, Vozvratnyj glagoľnyj komponent si [305]v sovremennom češskom jazyke (sb. Issled. po češ. jaz. 86—104: rozbor sloves se zvrat. si klasifikace jednotl. sloves podle těchto funkcí). — F. Kopečný, Já myslel — tys myslel (SaS 24, 26—29: proč v 1. sg. i pl. préterita lze vynechat slovesné morfémy jsem, jsme, je-li osoba vyznačena osobním zájmenem, avšak v 2. sg. a pl. nikoli); k tomu srov. diskusní pozn. F. Daneše „Já myslel — tys myslel“ a hist. exkurs B. Havránka (ib. 218—219).

V. N. Pitinov otiskl další úseky kand. disertace o přechodníku v češtině (v. SaS 24, 1963, 268): O formaľnych osobennostjach češskogo dejepričastija (Slov’jans’ke movoznavstvo, Kyjiv, 4, 1962, 61—79) a Do pytannja pro hramatyčni osoblyvosti dijepryslivnykiv u sučasnij čes’kij movi (sb. O. O. Potebnja i dejaky pytannja sučas. slavistyky, Charkiv 1962, 193—199). — G. A. Liličová, K voprosu o vzaimodejstvii češskogo i russkogo literaturnych jazykov (Učen. zapiski Leningr. univ. 1962 — serija filol. nauk, vyp. 64, 34 až 42: autorem přejetí příd. jmen slovesných na -ší/-vší z ruš. do češ. byl Jungmann; ve využití těchto tvarů se češ. od ruš. liší. — E. Michálek, Staročeská adjektiva typu lácí, lajúcí (LF 86, 127—130: adj. typu lácí měla v stč. poněkud jinou funkci než v nč.; stč. znala i konkurenční typ lajúcí).

Referáty: O kn. M. Dokulila Tvoření slov v češtině I. Teorie odvozování slov (Praha 1962) ref. S. Stati, Studii şi cercetări lingvistice 1963, 419—422, J. Horecký, SlReč 28, 352—358 a D. Šlosar, Nové práce o tvoření slov (SbFilFakBU — ř. jazyk. A — č. 11, s. 170—174; též o práci J. Horeckého Slovotvorná sústava slovenčiny, Bratislava 1959). — O monografii F. Kopečného Slovesný vid v češtině (Praha 1962) ref. A. G. Širokovová, VJaz 12, č. 4, s. 136 až 140, I. Němec, Slavia 32, 91—99, Z. Sochová, NŘ 46, 193—200, J. Oravec, SlReč 28, 116—119 a I. Poldauf, SaS 25, 1964, 46—56.

Syntax. P. Trost, K prostému instrumentálu v češtině (SaS 24, 24—26: prostý instr. ustoupil v mluvě lidové, kde byl zatlačen instr. s předl. s, stejně jako v luž. srb. a v slovin.; prostý instr. v sevčes. nář. u výrazů sociativních není však původní). — J. Porák, K vyjadřování neurčitosti u zájmen a zájmenných příslovcí (SlavPrag IV, 405 až 410: jde o konstrukce typu dělej co dělej apod.). — K. Hausenblas, Slovesná kategorie výsledného stavu v dnešní češtině (NŘ 46, 13 až 28; analýza slov. tvarů složených z n/t-ového příčestí sloves dok. a pomoc. tvarů sloves. být, popř. mít; příčestí je buď v nom. nebo v akuz.). — E. Michálek, Staročeská ustálená spojení typu „bez času, bez čísla“ (SlavPrag IV, 485—489: kdy lze tato spojení pokládat za lexikální jednotku; srovnání stč. a nč.). — J. Hrbáček, Opakování stejných předložek v několikanásobných předložkových výrazech (NŘ 46, 169—179: významový rozdíl působený opakováním nebo neopakováním předložek se neprojevuje v různých typech syntakt. konstrukcí stejně). — J. Bauer, Relativa a spojky (SlavPrag IV, 221—226: rozdíly mezi oběma druhy nejčastějších spojovacích prostředků, analýza sporných případů); týž a., Podíl citoslovcí na vzniku českých spojek (SbFilFakBU — ř. jazyk. A — č. 11, 21 až 28: zkoumané spojky že, ež, jež, jako, jedyžto, jedaž, však, a, i, ale, až nevznikly přímo ze skuteč. citoslovcí; jen u některých lze předpokládat vznik z citových částic, např. a, až). — E. Macháčková, Spojky podřadicí v českých matematických textech. (Příspěvek k syntaktické analýze pro strojový překlad.) (SaS 24, 38—47: stanoví kontextová kritéria pro určení syntakt. platnosti).

J. Bauer, Über die Entstehung der Typen des zusammengesetzten Satzes. Auf Grund des Materials der tschechischen Sprache (Wiss. Zeitschr. Univ. Greifswald — Gesell. u sprachwiss. Reihe 11, 1962, 389—393: zhuštěné znění čl. otištěného v sb. Voprosy slavjan. jazykoznanija 6, 1962, 89—111; v. SaS 24, 1963, 268). — K. Svoboda, Souřadná souvětí asyndetická a souřadná souvětí se spojkou a ve spisovné češtině (SlavPrag IV, 281 až 287: rozdíly mezi nimi, jejich vzájemný vztah). — F. Daneš, Konfrontační souvětí se spojkami jestliže, zatímco, aby, když (NŘ 46, 113—130: mají v jazyce vyhraněnou funkci jako prostředek jednak zvýrazňující a diferencující, jednak naopak zastírající diferencovanost významových vztahů mezivětných; tím [306]je i dána jejich stylistická hodnota). — L. I. Rojzenzon, Pridatočnoje predloženije vremeni v drevnečešskom jazyke. Predloženije odnovremennosti (Pytannja slov’. movoznavstva, Ľviv, 7/8, 1963, 115—134: rozbor čas. vztahů mezi ději věty hl. a vedl.; spojky ve větách vyjadřujících souč. děje, jejich původ a další významový vývoj). — J. S. Andrejevová, Iz istorii bezličnych předloženij v češskom jazyke. (Po proizvedenijam Jana Gusa.) (Sb. Vsesojuz. konferencija po slavj. filologii. Programma i tezisy dokladov 1962, 52—53). — V. N. Pitinov, Iz nabljudenij nad mestom dejepričastnych konstrukcij v predloženii v sovremennom češskom jazyke (sb. Issled. po češ. jaz. 181—189: postavení přechodníkových konstrukcí v souvětí z hled. aktuálního členění větného; přechod. konstrukce plní funkci syntagmatu doplňujícího). — O. A. Lapteva, Čechoslovackije raboty poslednich let po voprosam aktuaľnogo členenija predloženija (VJaz 12, č. 4, 120—127: ref.).

Referáty: E. Lotko, Obecny stan badań nad użyciem syntaktycznym bezokolicznika w językach czeskim i słowackim (Rocznik slaw. 22, 1962, 128—144: soubor ref.). — O monografii K. Svobody Infinitiv v současné spisovné češtině (Praha 1962) ref. K. Hausenblas, NŘ 46, 145—150 a J. Ružička, SlReč 28, 247—251.

Stylistika. A. Jedlička, K stylovému rozvrstvení dnešní spisovné češtiny (Jazykoved. štúdie 7, 133—143: vývojový pohyb v stylových vrstvách souč. spis. češ., objektivní kritéria pro zjišťování změn a jejich hodnocení). — M. Grepl, Citová stránka výpovědi (SlavPrag IV, 307—312: podstata jejího vyjadřování se zvl. zřetelem k rovině výstavby modální). — M. Jelínek, K nominálnímu způsobu vyjadřování. Funkce dějových substantiv (SlavPrag IV, 629—634: stylistické využití substančního chápání děje ve výstavbě výpovědi, zvl. ve stylu odborném a publicistickém). — O práci J. Zimy Expresivita slova v současné češtině (Praha 1961) ref. M. Jelínek, NŘ 46, 86—91 a E. Kéki, Filológiai közlöny 9, 296—300.

Lexikologie a lexikografie. J. Marvan - E. Michálek - I. Němec, Základní procesy v lexikálním vývoji českého jazyka (Čs. přednášky, 105—113: heslový výčet systémových změn lexikálních, viděných v souvislosti s vývojem gram. stavby). — J. Filipec, K perspektivě zkoumání slovní zásoby v češtině a v slovanských jazycích (ČsRus 8, 67—71: od materiálového popisu v dosavad. abecedních slovnících třeba postoupit k lexikologickému hodnocení slovní zásoby a nakonec k syntetické charakteristice). — Na sjezdovou otázku II/29: Kakvi sa săvremennite tendencii v razvitieto na rečnikovija săstav na otdelnite slavj. ezici? odpověděli J. Balhar, A. Jedlička a M. Helcl se zřetelem ke konkrétnímu vývoji čes. (SlavFil I, 171, 173, 176—177). — M. Helcl, Univerbizace a její podíl při růstu dnešní slovní zásoby (SaS 24, 29—37: jednotl. slovotvorné postupy, kt. využívá univerbizace k odstranění rozporu mezi jednotností významu a dvojitostí formy; vliv univerbizace se projevuje i ve změnách pojmenování dvoučlenných v jednočlenná). — M. Vey, Quelques caractères des vocables les moins usuels du tchèque moderne (SlavPrag IV, 475—483: na zákl. materiálu Frekvenčního slovníku srovnává slova užívanější s nejméně užívanými slovy čes. slovníku a tato řídká slova třídí a charakterizuje). — G. A. Liličová, K voprosu ob istočnikach russkich leksičeskich zaimstvovanij v češskom jazyke (Tezy dopovidej V mižvuz. slavist. konferencii, Užhorod 1962, 90—91: úloha J. Jungmanna; srovnání jeho překladu Miltonova Ztraceného ráje s rus. překl. A. Podobedova z r. 1780, kt. mu mohl být znám). — T. Orlośová, Uwagi o zapożyczeniach polskich w Słowniku Jungmanna (Studia ling. T. Lehr-Spławiński, Kraków 1963, 473—475: doklady, jak Jungmann čerpal ze slovníku Lindova). — B. Sulán, K psevdotureckomu etimologičeskomu istolkovaniju nekotorych slov češskogo slovarja (Slavica, Debrecen, 1962, 109—126: slova j. balda, balfas, čabraka, kalpak, papuč nejsou pův. tureckého, ale maď.); maď. prvky v čes. slovní zásobě se zabývá týž a. ještě v statích: Les problèmes des éléments hongrois de la langue tchèque (Studia Slavica 9, 9—26) a A cseh szókincs magyar elemeinek problematikája (Nyelvtudományi közlemények 65, 283—296).

Pod názvem Ze staročeského slovníku jsou [307]otištěny v LF 86, 283—288 tři drobné příspěvky, J. Marvana o původu čes. pohříchu, pohřešovati, E. Michálka k etymologii čes. pokošín, pokušín, pokušina a I. Němce o stč. typu tu stranu obteče moře. — M. Těšitelová, Slovník starých českých mlýnů (NŘ 46, 185—193: soubor odb. výrazů s věcnými výklady; též o původu slova krajánek a rčení pije jako holendr). — J. Blažek, Příslovce dokonce v dnešní češtině a jeho historický vývoj (NŘ 46, 57—67: systémové předpoklady vzniku a ustálení vytýkacího dokonce). — F. Svěrák, K původu slova fakan, fagan (NŘ 46, 107—109: spojuje je — podle V. J. Duška — s fr. faquin ‚ničema, povaleč‘).— H. Schuster-Šewc, Zur Etymologie von č. lýtko, poln. łydka „Wade“ usw. (Slavia 32, 176—179: za pův. slov. formy považuje pol. nář. głyda, głydka a spojuje je s rus. gluda ‚hrouda, chuchvalec‘, stč. hľuza, čes. laš. hlouze, gluza). — N. Bayerová, Jednotlivé významy předložek na, nad v soudobé umělecké próze a v novinářském stylu (SbPedInst Ostrava — Jazyk-literatura-umění 1963, 3—15: poměr mezi jednotl. významy, kvantitativní rozložení významů v růz. jazykových vrstvách a stylech). — A. Fiedlerová, Stč. orhany, vorhany, varhany (LF 86, 305—308: ze střlat. organum, náslovné v- je z předlož. spojení hústi v orhany, o > a snad asimilací). — I. Němec, Původ českého slovesa „působiti“ (LF 86, 131—133: vzniklo vidovou deprefixací z dok. zpósobiti; to bylo utvořeno předponou z- z adv. po-sobě). — F. Cuřín, Semel a jiné názvy dětských her (NŘ 46, 166—167: v názvech se uplatňují také prvky cizí, hl. něm. a lat.). — E. Eichler, K etymologii slova svačina (NŘ 46, 71 až 74: na zákl. dluž. swacyna a míst. jm. *Nisvačily je spojuje se svak; k témuž závěru dospěl i H. Schuster-Šewc v ZSlaw 7, 1962, 361n.). — J. Polák, Trha, trhák a trojí význam slova trhan (NŘ 46, 109—112). — F. Jílek, Kralické jazykové zákampí (Kostnické jiskry 1963, č. 6, 14, 26: výklady slov požitek, pravidlo, veliká noc, přesný, přesnice; prodlejí se dnové tvoji).

Slovníku spisovného jazyka českého, kt. zpracovává lexikograf. kolektiv ÚJČ ČSAV za hl. red. B. Havránka vyšly sešity 21—23 (II. díl, s. 769—1152); srov. o něm poznámky V. Mejstříka Z 20. (21.) sešitu Slovníku spisovného jazyka českého, NŘ 46, 216—219 a 265—268. — Lidová rčení J. Zaorálka vyšla v 2. uprav. vyd., kt. připr. S. Utěšený, M. Nedvědová a J. Spilka (Praha, NČSAV 1963, 779 s.). — J. Daňhelka, Probleme des alttschechischen Wörterbuches (Welt der Slaven 8, 149—162: autorovy návrhy na řešení některých dosud nevyřešených lexikologických a lexikografických otázek StčSl). — E. Michálek - I. Němec, Významný pramen historické lexikologie (SaS 24, 55—57: zpr. o stč. lexik. archívu v ÚJČ).

Jednotlivá období, autoři a památky. J. Hrabák, Dnešní stav našeho bádání o starší české literatuře a jeho další úkoly (LF 86, 317—322: dotýká se některých otázek jazykových); týž a., Význam latinské knižní vzdělanosti pro slovanské literatury starší doby (Čs. přednášky …, 195—206: v úvahách o mezinárodním nebo nadnárodním charakteru středověké latiny přihlíží i k jazykové stránce problému). — M. Šváb, K specifičnosti počátků česky psané literatury (čes.-pol. sb. Studia z dawnej literatury czeskiej, słowackiej i polskiej, Warszawa 1963, 22—40: obecné příčiny a podmínky vzniku lit. tvorby v mateřském jazyce, v závěru předběžné upozornění na souvislosti mezi třetím známým dílem Ulricha z Etzenbachu „Wilhelm von Wenden“ a čes. Alexandreidou). — K. Pletzer, Další českobudějovický zlomek Alexandreidy (Čas. Nár. muzea — odd. věd společ. 132, 185—194: jde o 4 proužky pocházející z téhož rkpu jako AlxVíd, text je sice obsažen v AlxV, ale má význam pro jeho emendaci; zlomek otištěn v paleograf. přepisu, připojeny reprodukce). — H. Preiss, Bemerkungen zur Alexandreisforschung (Jahrb. f. fränkische Landesforschung [Erlangen] 20, 1960, 345 až 366“ odmítá názor H H. Bielfeldta o závislosti české Alexandreidy na něm. básni Ulrichově). — E. Pauliny, O pasovskom zlomku staročeského žaltára (Jazykovedný čas. 14, 138—145: otisk textu a rozbor, upozorňující zvl. na ty jevy, které podle autorova názoru prokazují slovenský původ památky). — J. Daňhelka, Nová verze staročeského Desatera (LF 86, 101—104: otisk textu z rkpu [308]Nár. knihovny ve Vídni č. 3914 a jeho rozbor; pochází z pol. 15. stol. a liší se od jiných známých verzí). — F. Svejkovský, Dvě verze Mastičkáře — dva typy středověké frašky (ČLit 11, 475—487: dvě verze představují dvojí koncepci: v zlomku muzejním jde o koncepci žákovskou, v drkolenském o světskou hru žakéřskou). — D. Marečková, K latinskému překladu staročeského Pasionálu (LF 86, 105—113: rozbor překladu, zapsaného v rkpe brněnské univ. knihovny Mk 32, se zvl. zřetelem k bohemismům; jeho celkové ocenění). — J. Daňhelka, Dobová aktuálnost a lidovost Husovy české „Postily“ (Studia z dawnej literatury …, 41—49: Hus zaktualizoval toto své dílo stálým zřetelem k jevům a problémům soudobého života; Postila je jedním z nejdemokratičtějších děl čes. literatury doby husitské). — E. Kamínková, Husova Betlémská kázání a jejich dvě recenze (AUC — Philosophica et historica 1963, Monographia II, 85 s.: není-li autorem recenze muz. v její pův. podobě Hus sám, mohl ji zpracovat jeho žák pod bezprostředním dojmem z Husových kázání; recenze klementinská má od originálu větší odstup; pozornost věnuje autorka také českým slovům v textu). — A. Vidmanová, Latinská historie o Alexandru Velikém v našich rukopisech (LF 86, 263 až 267: zabývá se i poměrem stč. zpracování k lat. textu). — Z. Tichá, Básnická škola Hynka z Poděbrad (ČLit 11, 125—135: hl. důvod pro uznání básní Hynkových, Zrcadla marnotratných a Naučení rodičům za díla jedné básnické školy spatřuje a. v společných rysech bezrozměrného verše básní). — M. Kopecký, A contribution to the problem of the humanistic dialogue in Bohemia with respect to the technique of translation (SbFilFakBU — ř. archeol.-klas. E — č. 6, 1961, 207—216: rozbor Konáčova překladu „Spisu Philipa Beroalda Bononského proti frejířóm, vožralkóm, kostkářóm …“ z r. 1527; poznámky k teorii překladu); týž a., K počátkům českého dramatu v období renesance (LF 86, 290—304: rozbor překladu skladby Tragedí nová, Pammachius jméno mající z r. 1546, srovnání se soudobými překlady Konáčovými); týž. a., K polské a české verzi hry o žebrácích (SbFilFakBU — ř. lit. věd. D — č. 10, 99 až 106: překladatelem pol. zlomku „žebrácké tragedie“ z r. 1552 byl spíše Tobiáš Mouřenín z Litomyšle než P. Kyrmezer). — J. Kolár, Ze vztahů mezi lidovou, pololidovou a náročnou literaturou v 16. století. Rozprávka o odpustcích a očistci (LF 86, 114—126: rozbor vzájemného vztahu tří dochovaných textů skladby z let 1585—1612 a 1626). — D. Čyževskyj, Zur slavischen Bibliographie (Welt d. Slaven 7, 1962, 375—386: první část soupisu stč. tisků v knihovnách NSR); k tomu srov. H. Jürgen zum Winkel, Ergänzungen zur slavischen Bibliographie (ib. 8, 211—212). — L. W. Forster, Unpublished Comeniana II. An unnoticed Czech poem by Comenius (Slavonic Review 39, 1961/2, 24 až 30: jde o Komenského čes. a lat. epicedion věnované hesenskému hraběti Mořici a otištěné v sb. Mausoleum Mauritianum 1635/40); k tomu srov. J. Nováková, Komenského bilingva v Mausoleum Mauritianum (LF 86, 309—314). — A. Škarka, Posvětšťování náboženské literatury u Komenského, zvláště v „Labyrintu“. (Studia z dawnej literatury …, 176—189: s poznámkami k jazyku a stylu J. A. Komenského). — J. Hrabák, K české pololidové tvorbě 18. století. (Verše o pernikářství) (ib. 346—365: rozbor skladby z r. 1744 a její srovnání s veršováním Kramolínovým a Satirou na čtyři stavy). — A. Kamiš, Z lexika začínající české publicistiky v 18. stol. (SlavPrag IV, 559—564: srovnání jazykové stránky Rosenmüllerových „Sobotních (outerních) pražských poštovních novin“ z r. 1719 a Krameriových novin od r. 1789). — Cenné krit. pozn. obsahují dva ref. B. Ryby, K novějším pracím o středověkém latinsko-českém slovnikářství (LF 86, 177—182: F. Jílek, Klaretovo české názvosloví mluvnické, Věstník KČSN 1950, č. IV) a K dalším pracím o středověkém latinsko-českém slovnikářství (ib. 352—363: mj. J. Spal - E. Hadač, Názvy rostlin v Rukopise vodňanském, SbPedInst Plzeň — Jaz. a lit. 1960).

Ediční problematika a edice stč. památek; rukopisy. F. Ryšánek, Poznámky k rukopisům a vydáním textů staročeských (LF 86, 278—282: týkají se vesměs Alexandreidy; rozborem stč. dokladů na paky ukazuje, že stč. tento paleoslavenismus neznala [309]a že na všech místech je třeba číst pak i). — J. Daňhelka, Textověkritické poznámky k Husovu listu č. 153 (SlavPrag IV, 671 až 679: analýza dochovaných textů ukazuje, že v 15. a 16. stol. nebyla známa žádná nová redakce listu). — F. Svejkovský, Otázky studia a vydávání památek očima muzikologa (ČLit 11, 409—417: na okraj práce F. Mužíka Úvod do kritiky hudebního zápisu, AUC — Philosophica et historica 3, 1961, obsahující důležité pozn. k edicím stč. památek s notací). — S. Králík, Nové vydání díla J. A. Komenského (InfBull 4, 2—9: program edice, kt. vypracoval A. Škarka, poznámky k tomuto programu). — A. Škarka, K některým základním textologickým problémům kritického vydání českých spisů J. A. Komenského (ib. 36—46: 1. otázka tzv. vydání nebo znění poslední ruky; 2. otázka patisků; 3. problémy rekonstrukce textu). — J. Nováková, Slovo ke komeniovským komentářům (ib. 51—56: co komentovat, vzájemné vazby předmluvy a poznámek, jejich technická stránka). — J. Skutil, Historische Übersicht der Editionstätigkeit auf dem Gebiete der alttschechischen Prosadenkmäler (ZSlaw 8, 94 až 119: přehled je uspořádán chronologicky do r. 1960, všímá si i někt. otázek ediční techniky, místy je však nepřesný).

V Památkách staré literatury české (vyd. Nakl. ČSAV) vyšly v r. 1963 tři svazky: Veršované skladby doby husitské (sv. 26, 228 s., 2 příl., vyd. F. Svejkovský: obsahuje mj. Rozmlouvání člověka se smrtí a polemickou skladbu z hlediska katolického Václav, Havel a Tábor), Zrcadlo rozděleného království. Z politických satir předbělohorského století v Čechách (sv. 27, 316 s., 8 příl.; vyd. J. Kolár) a nové, upravené a dopln. 2. vyd. Alexandreidy V. Vážného (sv. 28, 256 s., 9 příl.). — Ve sb. Živá díla minulosti jako sv. 32 vydal F. Šimek Cestopis tzv. Mandevilla (SNKLU, 205 s., 12 příl., 1 mp.). — Všechny tyto edice, vesměs transkribované, jsou opatřeny lit. hist. úvody, poznámkami a slovníčky. — J. Daňhelka, Nový výbor z české poezie (LF 86, 184—186, ref.: A. Schmaus, Alttschechische Literatur I. Versdichtung, Wiesbaden 1961). — J. Pražák, Česká žákovská píseň ze sborníku Václava ze Semechova (ČNM — odd. věd. společ. 132, 19 až 24: je zapsána v právním sb. bývalé Fürstenberské knihovny na Křivoklátě z rozhraní 15. a 16. stol.).

Dialektologie. Příspěvky obecné a souhrnné. J. Chloupek, Promluvové faktory v syntaktickém systému mluvené řeči, zvláště nářečí (SlavPrag IV, 313—319: stanovení a rozbor zákl. rozdílů mezi míst. nářečími, obec. češtinou, interdialekty a hovor. češtinou na straně jedné od spis. jaz. v užším slova smyslu). — S. Utěšený, Křížení názvu pro pavouka a brouka v nářečích (NŘ 46, 220—223: míšení, křížení a zaměňování slov pavouk a brouk v čes. nářečích je zachyceno nejen zeměpisně, ale zčásti osvětleno i historicky). — A. Vašek, Výrazové prostředky přičlenění v místních nářečích (SlavPrag IV, 321—328: různé typy přičlenění, spojkové a asyndetické; jejich využití); týž a., Výstavba přičleňovacího větného celku v místním nářečí. Příspěvek k poznání nářeční promluvy (SaS 24, 175—186: typy přičleňovacích větných celků podle obsahového vztahu přičleněného útvaru k větě základní; gramat. výstavba přičl. větného celku; jeho výstavba z hled. aktuálního členění větného). — V. Michálková, K polovětným konstrukcím v nářečí (NŘ 46, 136—145: rozbor mluvnický, doklady z východomor. nářečí). — J. Balhar, Syntaktická část dotazníku pro připravovaný atlas českých nářečí (SbFilFakBU — ř. jaz. A — č. 11, 133—139: výčet vybraných jevů s odůvodněním, metod. pozn. k provádění výzkumu). — P. Jančák, Možnosti statistického zpracování kolísavých nářečních jevů na jazykových mapách (Prace filologiczne 18, cz. 1, 53 až 58: jak zachytit dotazníkové údaje nejen kartograficky, ale i statisticky, a to ve dvou variantách).

Jednotlivá nářečí. J. Chloupek, Tvary třetí osoby mn. č. přít. času ve východomoravských nářečích (NŘ 46, 65—70: podle nich se dělí výchmor. oblast na tři úseky: prosá — sev., prosíja/prosíjá — střední a prosijú/prosá/prosí — nekompaktní jižní; poznámky k interdialekt. vývoji). — J. Chloupek - V. Michálková, Východomoravské typy jmenných vět (SbFilFakBU — ř. jazyk. A — č. 11, 53—62: 1. typy dokumentující syntakt. [310]svébytnost výchmor. nářečí, 2. typy, kt. třeba odvodit z mluvené povahy nářečních projevů; přehled typů a jejich konkurenční a synonymní obdoby). — V. Michálková, K vyjadřování negace ve východomoravských nářečích SlavPrag IV, 359—366: 1. užití záporných vět tázacích k vyjádření expresivity; 2. syntakt. platnost a věcný význam záporného zájm. nic; 3. vyjádření z mluvn. hlediska kladná, ale popírající obsah pozit. věty).

A. Lamprecht, Slovník středoopavského nářečí (Ostrava, Kraj. nakl. 1963, 165 s.: doplňuje autorovu monografii Středoopavské nářečí z r. 1953; v obsáhlé úvod. studii podrob. rozbor slov. zásoby; týž a., K fonologickému systému v lašských nářečích (SlavPrag IV, 97—105: jeho analýza potvrzuje názor, že laš. nářečí patří k okrajovým nářečím čes. jazyka, a to jak z hled. synchronního, tak i historického). — S. Králík, K otázce lašských nářečí (SlavPrag IV, 587—591: jednou z příčin jejich specifického rozvoje bylo oddělení od čes. jaz. jádra na Moravě pásem býv. něm. osídlení a navázání těsného kontaktu s oblastí nář. slezsko-polských). — H. W. Wodarz, Zur Phonetik und Phonologie des Lachischen (ZslPh 30, 1962, 127—140); týž a., Satzphonetik des Westlachischen (Slavistische Forschungen 3, Böhlau, Köln-Graz 1963, 224 s., 24 příl.). — E. Lotko, K problematice česko-polského jazykového pomezí (SlezSb 61, 293 až 302: ukazuje na výraz. rozdíly mezi záptěš. a laš. nářečími v růz. plánech jazyka); týž a., K tvarům opisného futura v západotěšínských nářečích (Rocznik slaw. 22, 1962, 43—47: opis. fut. typu pomoc. sloveso + inf. v záptěš. nář. nemusí být svědectvím o vlivu čes. fut.). — Z. Rusínová, K jazykovému zeměpisu Lašska (SlezSb 61, 482—487, 3 příl. + 3 mp.: analýza jevů důlež. pro utřídění laš. nářečí, zejm. koncovek pro dat., lok., instr. pl. substantiv). — R. Šrámek, Působení neslovanského jazyka na české (lašské) nářečí. (Na jazykovém materiálu z Hlučínska) (SlezSb 61, 146—165: výpůjčky z něm., třebas početné, měly jen dobový ráz a kmenovou součástí nářečí se nestaly). — J. Skulina, Glosa o lašském nářečí na území Polské lidové republiky (SlavPrag IV, 593—598: dnešní stav nářečí v okolí Bavorova a Branic; působení ostat. pol. nářečí, popř. spis. polštiny).

J. Voráč - P. Jančák, K dnešnímu stavu nářečí střelínských Čechů v Polsku (SlavPrag IV, 599—604: setkáváme se v něm dosud se všemi charakt. rysy čes. nář. sevvých; vliv němčiny v minulosti a polštiny v přítomnosti). — M. Myška, K osudům tzv. moravštiny v bývalém Pruském Slezsku. Edice dokumentů (Čas. Slez. muzea — Vědy hist. 12, 95—104: národnostní vývoj tzv. „pruské větve českého národa“ z období 1742—1918; příčiny odolnosti moravštiny proti něm. vlivům). — Gh. Ciplea, Cantitatea vocalică în graiurile cehe din Banat (Romanoslavica 7, 1963, 211—218: analýza samohl. kvantity v nářečích čes. kolonistů v Banátu).

J. Balhar - L. Pallas, Vývoj jazyka v nově osídlené obci (SlezSb 61, 166—173: výsledky výzkumu v obci Třemešná na Osoblažsku, osídlené ze Slezska a z Moravy; připojeno několik textů). — J. Bělič, Ke zkoumání městské mluvy (SlavPrag IV, 569—575: význam tohoto výzkumu dosud opomíjeného; rozdíly mezi jazykovou situací v městech čes. a mor., ev. slez.; metodické připomínky).

Jazyk spisovný a jeho norma. B. Havránek, Jazyková kultura v socialistické společnosti (Jazyk. štúdie 7, 30—36: pojem „jazykové kultury“; její potřeba v social. společnosti; protiklady tendencí i hodnocení spis. jazyka; úkoly jazykovědy při jeho rozvoji); diskus. přísp. B. Havránka k ref. J. Horeckého „Dnešný stav jazykovej kultúry a jazykovej praxe na Slovensku“ ib. 53—59. — K. Hausenblas, Teoretické otázky jazykové kultury (ib. 36—43: 1. Dva aspekty v problematice jazykové kultury, společenský a lingvistický. — 2. K vymezení pojmu jazykové kultury. — 3. Charakteristika dnešní jaz. situace. — 4. Podíl jazykovědy na zvyšování jaz. kultury).

J. Bělič, Vztah spisovného jazyka a nespisovných útvarů v češtině a poměry slovenské (ib. 212—222: dvojí napětí v nár. jazyce, mezi nespis. útvary navzájem a mezi nespis. útvary a spis. jazykem; zkonsolidovaný interdialekt brzdí v Čechách přechod k spis. jazyku, na Slovensku je přechod k spis. jaz. snazší; hovorový spis. jazyk má vyrovnávat rozdíly mezi jaz. běžně mluveným a jaz. spis.). — [311]J. Novotný, Spisovná čeština v letech 1945 až 1960 (SbPedInst Ústí n. L., ř. filol. 1963, 3—80: 1. Vývoj nár. jazyka jako celku. — 2. Vývoj spis. jazyka. — 3. Vývoj jednotl. složek spis. jaz. a jeho odraz v současné kodifikaci. — 4. Vývoj stylů spis. jaz. — 5. Péče o spis. jazyk).

F. Hladiš, Péče o výslovnost přejatých slov v češtině (NŘ 46, 205—209: jak je postaráno o poučení na tomto úseku, krit. poznámky k někt. pracím toho druhu). — J. Bělič, Odhodláme se k výraznějšímu zjednodušení pravopisu? (Slovo na uváženou.) (ČJL 14, 145—156: úvod k diskusi kriticky shrnuje hl. problémy čes. pravopisu, rozlišování ú - ů, i - y, dále ě, s - z, zdvojené souhlásky, psaní velkých písmen a interpunkci). — B. Poštolková, Latinské názvy v českých lékařských textech (NŘ 46, 169—179: otázka skloňování dvojslovných, popř. víceslovných lat. názvů v lékař. textech; soubor prakt. pokynů pro řešení). — M. Jelínek, Podstatná jména slovesná se zvratným zájmenem (ib. 229—237: vývoj v souč. spis. češtině směřuje k subst. verb. s reflexivem bez jakéhokoli omezení). — F. Daneš - K. Hausenblas, Přivlastňovací zájmena osobní a zvratná ve spisovné češtině (SlavPrag IV, 191 až 202: odchylky od pravidla, že se zvrat. přivlast. zájm. kladou tehdy, jestliže „se přivlastňuje podmětu“ nejsou jen „chybami“, nýbrž výsledkem složité konkurence mezi zájmeny osob. a zájm. zvratnými).

Drobné příspěvky k jazykové správnosti v NŘ, roč. 46: K. Richter, Jak psát složené zkratky a značky? (168). — F. Váhala, Autokempink a trempink (105—107: spojení autokempinkový tábor nelze odmítat; souhlasí i s počeštěným psaním: — V. Kondrová, Dopad (262—269: výraz jen slangový). — H. Prouzová, Přijmeme stavebního dozora? (269—270: dozor „dozorce“ není spis.). — F. Váhala, Indonésan, ale Liberijec. (K tvoření vlastních jmen obyvatelských.) (35—40: přehled starších typů obyvatel. jmen, konkurence přípon -an a -ec, hl. slovotvorné tendence). — V. Kondrová, Zdravotní kulturnost (223—224: lépe zdravotní kultura). — M. Knappová, Navýšit (53—54: zbytečný slang. výraz, význam vystihuje spis. zvýšit). — H. Prouzová, Obslužný - zotavný (164—165: obě slova jsou správně tvořena, lze jich užívat i vedle běžného zotavovací a obsluhovací). — J. Filipec, Víte, co je to pletáž a kusáž? (165—166: výrazy úzce slangové, spr. pletené, popř. kusové zboží). — F. Váhala, Přemnožit a přeplnit (52—53: přemnožit se „příliš se rozmnožit“ je tvořeno ústrojně, přeplnit (plán) je mechanický kalk podle ruš.). — M. Knappová, Těrešková, nebo Těreškovová? (271 až 272: zásady pro přechylování v češ. a v ruš.; spr. Těreškovová). — J. Machač, Posudek na někoho, nebo o někom? (55—56: rozdílná funkce: vazba s předl. na omezena na oblast úřední a politickoorganizační). — M. Knappová, Zelenou ulici uplatnění zásob (271: nevhodné užití sousloví zelená ulice).

Mimo NŘ: K. Ohnesorg, Telefon, či telefón? (Host do domu 10, 395: do krátké výslovnosti není třeba se nutit). — J. Chloupek, Skromná poznámka k mluvě zemědělské (ib. 87—88: pronikání zeměděl. slangu i do projevu spis. nelze schvalovat). — M. Jelínek, Skladební zhušťování (Čs. novinář 15, 25—27: prostředky kondenzace, její výhody a nebezpečí. — J. Chloupek, Čeština v televizi (ib. 92—94: pražská čeština nepředstavuje spis. jazyk v jeho mnohostrannosti).

Jazyku časopisů a novin věnovala pravidelnou pozornost NŘ: časopisu Dějiny a současnost 1962, č. 1—7 (J. Machač, 50—52), Mladý svět (H. Prouzová, 160 až 162), Lidé a země 1963, č. 4 (Z. Hrušková, 211—216). — M. Knappová, K jazykové stránce některých kuchařských příruček a návodů (ib. 104—105: výtky proti pravopisné a styl. úrovni těchto textů). — V. Staněk, Boj Karla Čapka proti frázi (ČJL 14, 162—166). — J. Cejpek, Jazykověda v pražské Lidové universitě (NŘ 46, 209—211).

Pravidelné jazykové rubriky s drobnými příspěvky k otázkám jaz. správnosti a jaz. kultury: Jazykový koutek v Lit. novinách (F. Daneš), Živý jazyk ve Večerní Praze (F. Havlová), Čeština v rozhlase v Rozhlasové práci (V. Bozděch), Jazykový koutek v ostravském Červeném květu (L. Pallas); dále mají jazykové sloupky v čas. Čs. novinář, Lidová armáda aj.; spe[312]ciálnější zaměření měly rubriky Právnická mluva v čas. Socialistické soudnictví (F. Váhala), Technik píše česky v Technickém týdeníku (A. C. Nor) i v dalších odb. čas.

Metodika vyučování češtině. J. Bělič - J. Jelínek - J. Kvita, K situaci ve vyučování českému jazyku (ČJL 13, 237 až 245: 1. Obtíže při vyučování mateř. jazyku vůbec a češtině zvlášť. — 2. Postavení jazykového vyučování v učebním plánu a v osnovách. — 3. Výběr a příprava učitelů. — 4. Metodická úroveň učebnic a jejich příprava); na tento zahajovací projev navázaly další přísp. do ankety tamtéž 245—253, 295—298, 344 až 348. — F. Daneš, K problematice mimoškolní jazykové výchovy (Jaz. štúdie 7, 85 až 87: doplňování a rozšiřování faktických jaz. znalostí; hlubší pochopení vnitřních zákonitostí jaz. stavby; potřeba jaz. kritiky); diskus. přísp. A. Jedličky k tématu „Jazyková výchova“ ib. 89—90. — Další články v ČJL: K. Svoboda, K metodice tvaroslovného vyučování (13, 157—162) — Ch. Părvev, Spisanie Češki ezik i literatura (Praga) (Bălg. ezik i literatura 1962/63, č. 4, s. 45—50; zpráva o roč. 11 a 12). — E. Tlustá - J. Nigrin - J. Štindlová, Dvě učebnice češtiny pro cizince (NŘ 46, 251—255; ref.: 1. S. Lyer, Manuel du tchèque, Praha 1963; 2. M. Sova, Practical Czech course for English-speaking students I—II, Praha 1962; o Sovově učebnici ref. též S. E. Mann, Slav. and East European Review 41, č. 96, s. 64—79).

Jazyk a styl literárních děl. Obecné příspěvky. J. Mukařovský, Individuální sloh spisovatele, jeho vznik a vývoj a jeho úloha ve vývoji literatury a spisovného jazyka (Čs. předn. 277—285: navazuje na autorovu stať z r. 1958 „K otázce individuálního slohu v literatuře“; individuální sloh není vzpourou proti celonárodnímu jazyku, jeho deformací, ale je naopak jedním z činitelů udržujících a obnovujících styk jazyka se skutečností). — M. Grepl, K jazykové výstavbě umělecké prózy třicátých a čtyřicátých let 19. století (SbFilFakBU 1962 — ř. lit. vědné D — č. 9, s. 137—161: na J. K. Tylovi ukazuje dvě hl. tendence tohoto období, postupně odstraňovat prostředky zastarávající nebo umělé a sladit individuální praxi se spis. normou). — L. Doležel, Jazykové typy současné české prózy (SlavPrag IV, 655—660: kritériem pro jejich vydělení je poměr spis. jazyka a nespisovných útvarů nadnářečních a slangových; jazyk souč. české prózy si neklade žádné apriorní omezení a využívá všech útvarů souč. češtiny, ale jeho základem je stále jaz. spis. se svou „knižní“ i hovorovou variantou). — Týž a., O jazyku současné české literatury (Jazyk. štúdie 7, 169—175: jaký je jeho vztah k souč. národ. jazyku, jak se v něm odráží souč. stav čes. národ. jazyka; pokračující ústup nářečí a zaměření na jiné útvary mluvené češtiny; omezení důsledné stylizace mluvených útvarů nespisovných pouze na urč. typ literatury, event. ústup těchto útvaru do lit. umělecky průměrné a podprůměrné); k tomu diskus. přísp. K. Horálka, V. Skaličky, M. Dokulila, F. Daneše, K. Hausenblase, A. Tejnora, A. Jedličky a závěr diskuse od E. Doležela ib., 175—178. — A. Jedlička, O jazyce soudobé české prózy (NŘ 46, 158—160: pozn. k diskus. příspěvkům J. Glazarové a J. Škvoreckého na symposiu SČSS o próze v lednu 1963; tyto přísp. otištěny v Lit. nov. 1963, 26/1.) — J. Hrabák, Umíte číst poezii? (Edice Hosta do domu, sv. 3, Brno, Kraj. nakl. 1963, 256 s.: obs. mj. oddíly: Metafora. — Verš a význam. — Verš a jazyk. — Prozodické systémy. — Zvláštnosti čes. sylaboton. verše. — Rým. — Staročeský verš). — Z. Kožmín, Umělecký obraz není informace. Několik otázek nad naučnou beletrií (Zlatý máj 7, 193—198: odd. 3 „Jaká je úloha jazyka v naučné beletrii“). — Z. Heřman, Etudy o písňovém textu (Divadlo 192, č. 10, s. 17—21; všímá si též jeho jazyka a stylu, zvl. v textech J. Suchého). — F. Váhala, O stylu technické literatury (Strojírenská výroba 11, 216—217).

Jazyk a styl jednotlivých autorů. A. Závodský, Úloha vyprávěče v Nerudových Povídkách malostranských (SlavPrag IV, 713—719: silným uplatněním úlohy vyprávěče klestil Neruda cestu dalšímu vývoji naší prózy k skazovému vyprávění). — O. Králík, K funkci vlastního jména v tvorbě Petra Bezruče (ib. 721—726: pružinou Bezručova díla je akt pojmenovací v míře, jaká je v literatuře nezvyklá; příklady na výrazné [313]uplatnění vl. jmen u Bezruče a jejich rozbor). — K. Mára, Využití hovorových a nespisovných prostředků v dramatech Karla Čapka (ib. 649—653: Čapek správně chápal vývojové tendence spis. češ. a ve shodě se svými teoret. názory i prakticky pomáhal vytvářet pružnou a přirozenou divadelní řeč). — W. Schamschula, Der sakrale Stil und seine Funktion im Werk Karl Čapeks (Slawistische Studien zum V. Internat. Kongress in Sofia, Göttingen 1963, 445—455). — Th. G. Winner, Speech characteristics in Čechov’s „Ivanov“ and Čapek’s „Loupežník“ (Amer. Contribut. to the 5th Intern. Congress of Slavists 1963, 403—431). — V. D. Cvjach, Suspiľno-polityčna leksyka v trylohiji Mariji Pujmanovoji (Slov’jans’ke movoznavstvo 4, 1962, 212 až 232: využití slovní zásoby z oblasti společensko-polit. je podmíněno ideovým a temat. zaměřením díla; uplatňuje se v řeči autorské i v řeči postav). — G. A. Liličová, Češsko-russkij slovaŕ k trilogii M. Pujmanovoj (Sb. Iz istorii slov i slovarej, Leningrad 1963, 97 až 101: slovník nového typu má spojit vlastnosti slovníku výkladového a překladového; první pokus o autorský slovník moder. čes. spisovatele). — M. Jelínek, Styl Bedřicha Václavka (sb. Bedřich Václavek, Brno 1963, 233—249: jeho sklon ke knižnímu vyjadřování je dán dobovou tendencí krit. stylu 30. let a postupně se zmírňuje; charakteristika jeho syntakt. prostředků). — M. Kačer, Výstavba dialogu ve hře Františka Hrubína Srpnová neděle (ČLit 11, 361—374: lyričnost Hrubínova jevištního dialogu vyplývá — stejně jako v moderní lyrice — z významového napětí mezi zdánlivě náhodně se setkávajícími obrazy nebo myšlenkami). — J. Vitvarová, Řeč dětských postav v románě Heleny Šmahelové „Karlínská č. 5“ (Zlatý máj 7, 350—355: je v těsném vztahu k uměleckému záměru díla). — A. Skoumal, Ezop a Enšpígl. O některých rysech Hiršalových a Kolářových převyprávění (ib. 281—284: některé rysy problematické, např. kupení obrazných rčení).

V. Michálková, K jazyku kramářských písní (sb. Václavkova Olomouc 1961, Praha 1963, 209—227: v odd. II pozn. k jednotl. mluvn. jevům, v odd. III srovnání zjištěných znaků s jaz. příručkou M. Šteyera Výborně dobrý způsob … z r. 1730). — P. Trost, O germanismech v kramářských písních (ib. 229—230: nejde o pouhý jev jazykový, nýbrž stylový; německá slova byla hodnocena jako městská a moderní, nebyla míněna jako parodie). — J. V. Bečka, O slohu kramářských písní 18. století (ib. 231—244: sloh epický, styl úvahových písní nábožných, styl písní o polit. a jiných aktualitách; prvky tónu lidového a prvky lyrické).

Otázky verše, rytmu a rýmu. M. Červenka, O významu verše (Čs. přednášky …, 307—317: 1. Verš jako nositel nového členění řeči; důsledky toho pro význam. — 2. Významové obměny způsobené rytmem a zvláštnosti uměleckého zobecnění v lyrice). — J. Woronczak, Zasada budowy wiersza „Kroniki Dalimila“ (Pamiętnik literacki 1963, 469—478: statistickým rozborem vyvrací názor J. Hrabáka, kt. základní rys verše Dalimilova vidí v tendenci k disimilaci sousedních veršů co do počtu slabik). — J. Hrabák, Verš staročeského „Sváru vody s vínem“ (SlavPrag IV, 681—687: srovnání s veršem druhé redakce „Rady otce synovi“ ukazuje, že i u Sváru jde o novou redakci skladby složené pův. veršem osmislabičným). — Z. Tichá, Verš „Naučení rodičům“ a „Zrcadla marnotratných“. Příspěvek k poznání vývoje bezrozměrného verše v české literatuře (sb. Studia z dawnej literatury czeskiej …, Warszawa 1963, 60—71: analýza veršové struktury nepodporuje domněnku o autorství Hynka z Poděbrad); táž a., Základní rysy verše Rady zhovadilých zvieřat a ptactva k člověku (LF 86, 92—100: skladba, tištěná poprvé 1528, má dvě rozdílné části; první je složena veršem bezrozměrným, druhá má formu pravidelnou). — M. Červenka, Český volný verš devadesátých let (Rozpravy ČSAV 73, 1963 — ř. společ. věd č. 13, 68 s.: obecná problematika volného verše a jeho specifické využití v díle představitelů čes. poezie 90. let A. Sovy, S. K. Neumanna a O. Březiny). — Z. Horálková, K formální podobě kramářských písní. Strofická stavba (sb. Václavkova Olomouc 1961, Praha 1963, 245—249: celková charakteristika podle jednotl. druhů a chronol. vrstev); táž a., Archaické útvary v českých a slovenských lidových písních (Sloven. národopis 11, [314]310—359). — Z. Palková, K rytmu v české próze. Na materiálu z prózy V. Vančury (SaS 24, 221—230: ve Vančurově Markétě Lazarové se uskutečňuje rytmické uspořádání textu a je ho využito k posílení uměl. výstavby díla).

Textologie. F. Vodička, Tekstologia i wydawanie klasików w Czechosłowacji (sb. Tekstologia w krajach słowiańskich, Warszawa-Wrocław 1963, 20—43: přehled vývoje, charakteristika hl. edic, krit. rozbor textologické praxe). — O. Králík, K některým problémům textologie. Na okraj Bakošovy knihy „Literatúra a nadstavba“ (Sloven. lit. 9, 1962, 74—77: zabývá se hl. zásadou „poslední ruky“). — O konferenci věnované textu Slezských písní, kt. uspořádal Památník Petra Bezruče v Opavě v září 1963, inf. zprávy L. Pallase v SlezSb 61, 497—499, v Červeném květu 8, 316 a J. Urbance v Čas. Slez. muzea — vědy hist. 12, 124—126; k téže konferenci vyšla i edice: Petr Bezruč, Slezské písně podle rukopisů, kt. připr. O. Králík a V. Ficek (Opava 1963, 176 s.) a průpravná studie O. Králíka Text Slezských písní (Ostrava 1963, 117 s.: navrhuje vydat sbírku v podstatě podle rukopisů; výběr z variant). — O. Svejkovská, Jak vydáváme literární dokumenty (Sb. Nár. muzea — řada C — Lit. hist. 7, 1962, 93—97, rus. znění ib. 97—102: zákl. pokyny pro edice toho druhu, kt. nemají jen dokumentační charakter).

Jazyk a styl literatury přeložené. B. Dohnal, Petr Křička a naše bylinná tradice (BullÚRJL 7, 87—98: srovnání překladů P. Křičky se staršími překlady F. L. Čelakovského: pozn. i k pracím jiných překladatelů). — K. Koževniková, Trojí česká podoba dramat A. P. Čechova (SlavPrag V, 43—55: Tři sestry, přel. L. Fikar 1951, Racek, přel. B. Mathesius 1951 a J. Topol 1961; analýza a srovnávací charakteristika). — V. Vlašínová, Překlady Ščedrinových pohádek do češtiny (SbFilFakBU 1962 — ř. lit. věd. D — č. 9, 194—206: pozn. k překladům z let 1904—1952 od P. Papáčka, B. Prusíka, J. Mareše, B. Strádalové, J. Bečky, M. Vlčka aj.). — B. Ilek, Mathesiův pojem jazykového klíče a jeho překlad Šolochovovy Rozrušené země (SlavPrag V, 35—42: odraz nářeční vrstvy v jazyce překladu; odraz reálií v Mathesiově překladu; v oblasti lexikální směřoval M. k idiomatice, v oblasti syntaxe podlehl vlivu ruské skladby). — J. Porák - S. Poráková, K problematice překládání ruské publicistické literatury (NŘ 46, 237—241).

J. Petr, K otázce Boreckého překladů Prešernových básní do češtiny (SlPřehl 49, 222 až 223; k nedokončenému úplnému překladu; v čl. otištěn dopis B. adresovaný A. Aškercovi z r. 1900 o tomto překladu). — M. Bobrownicka, Dramaty Słowackiego w przekładach Otakara Mokrego (sb. Księga pamiątkowa ku czci S. Pigonia, Kraków 1961, 397—406: ref. nepříst.).

V. Stupka, Rimbaud a jeho čeští tlumočníci (SbFilFakBU 1962 — ř. lit. věd. D — č. 9, 6—78: o překladech J. Vrchlického, E. Lešehrada, S. K. Neumanna, Arn. Procházky, J. Marka, K. Čapka, V. Nezvala, S. Kadlece, F. Hrubína aj.). — J. Zábrana, Millerova harlemská balada a jak jsem ji překládal (in: W. Miller, Prezydent krokadýlů, Praha 1963; v překladu využito — a to i v autorském textu — argotu žižkovských chuligánů ve fonet., poněk. vyumělkované transkripci). — Z. Čermáková, České překlady několika básní H. Heina (SbPedInst. Ostrava — ř. jazyk—lit.—umění 1962, 13—24: srovnání překladů lyr. básní od V. Nezvala a F. Hrubína a polit. básní od O. Fischera a V. Nezvala). — V. Hilská, Několik poznámek o překládání z klasické japonské poezie (SlavPrag V, 105 až 109: o spolupráci s B. Mathesiem při překládání sbírky klasické japon. poezie Verše psané na vodu). — M. Bieblová, Několik meditací o překládání vůbec, o překládání básní a veršů pro děti zvlášť (Zlatý máj 7, 452). — J. Nováková, Překladatel a textová kritika (LF 86, 19—24: doklady, jak překládání vede k textové kritice, vzaté z překladů lat. děl J. A. Komenského).

Terminologie. I. Kruliš - M. Roudný, Význam historického odborného názvosloví (ČsTerm 2, 26—30: z termínu, jeho složení, popř. motivace nebo používání lze mnohdy vyčíst informace o starší technice nebo technologii). — F. Lang, O některých otázkách názvosloví (ib. 148—154: 1. Hl. úkoly normování terminolog. práce. — 2. Základní pojmy z oboru tvoření názvů: z něm. orig. přel. [315]M. Roudný) — A. Jedlička, Charakteristika české lingvistické terminologie (sb. Slavj. lingvistična terminologija I, Sofija 1963, 117—125: nástin vývoje české lingv. terminologie, zvl. školské, její typické znaky). — J. Kuchař, První rok činnosti Československé ústřední terminologické komise ČSAV (ČsTerm 2, 119—123: zhodnocení práce na jednotl. úsecích, specif. problematika terminologie dílčích oborů). — P. Novák, K vytváření terminologie matematické lingvistiky (ČsTerm 2, 234—237: k termínům lingvistika aplikovaná a l. matematická. — 2. Koordinace tří složek terminologie mat. lingvistiky, obecně lingvistické, matematické a spec. matem. lingvistické).[1]

Onomastika. Jména osobní. J. Beneš, O českých příjmeních (Praha, NČSAV 1962, vyšlo 1963, 355 s.: o původu a jaz. i hist. vývoji čes. příjmení a jmen počeštěných; bohatý mat., avšak bez hlubšího lingv. rozboru a bez potřebného rejstříku); o kn. ref. R. Fischer, Deutsche Literaturzeitung 84, sl. 917—919 a E. Schwarz, Welt d. Slaven 8, 326. — F. V. Mareš, Jména předhistorických knížat českých (sb. Vznik a počátky Slovanů 4, 1963, 7—16: rozbor jmen Čech, Crocco, Kazi, Tetka … Gostivitus, která podle autora tvoří dva časoměrné hexametry). — F. Liewehr, Zur Betonung der tschechischen Eigennamen in der Chronica Boemorum des Cosmas von Prag (Wiss. Zeitschr. Univ. Greifswald — Gesellschafts- und sprachwiss. Reihe 11, 1962, 351—354). — M. Korandová, O názvech „po chalupě“ ve Stráži na Chodsku (ZprMK 4, 147—156: jednotl. typy těchto jmen podle zaměstnání, příjmení, vnějších znaků; jejich formálně významová stránka). — J. Svoboda, Staročeská osobní: jména a naše příjmení (ZprMK 4, 213 až 218: sylabus připravované práce, vyšla 1964). — J. Beneš, Naše příjmení z podstatného jména Hof a z jeho odvozenin (ib. 4, 15 až 19: výklad jmen j. Hofer, Höffler, Weidenhofer, Šlehofer, Hofman, Hofbauer, Hofrichter, Hofmeister aj.); k tomu srov. P. Trost, K příjmením ze základu Hof (ib. 225; opravy a doplňky).

Jména místní. V. Šmilauer, Jak postupovalo osídlení Čech (sb. Dvacáté století 1963—1964, 344—356: 1. Přehled tvoření míst. jmen, metod. zásady pro jejich využití při zkoumání dějin osídlení. — 2. Demonstrace struktury míst. jmen a jejich výkladu na úzkém dlouhém výřezu z mapy). — O Šmilauerově monografii Osídlení Čech ve světle místních jmen (Praha 1960) ref. E. Dickenmann, Beiträge zur Namenforschung 13, 1962, 90—93. — L. Hosák, Moravské a slezské místní jméno jako historický pramen (ActaOlom — Historica 3, 1962, 141 až 182: prolegomena k připravovanému soupisu mor. a slez. místních jmen; rozbor problematiky, některé obecné závěry). — I. Němec, O původu místních jmen Střekov, Postřekov a Strečno (NŘ 46, 242—247: odvozuje je ze starého pojmenování pro horské úžiny a průrvy *strěka). — G. Hofman, Zeměpisná jména a staré české železářství (ZprMK 4, 119 až 124: jm. jako Hamr, Huť, Pec apod. mají význam pro zjišťování zaniklé železářské výroby). — S. Utěšený, Zeměpisná jména u Čechů v Rumunsku (ib. 134—139: výklad názvů čes. osad Helena, Gerník, Rovensko, Biger, Ejbentál, Nová Ográdina; též o názvech vod, vrchů apod.).

Pomístní jména. F. Cuřín, Pomístní jména na -sko a vznik jedné izoglosy (SlavPrag IV, 429—435: v sevvých Čechách se zachoval archaický tvar 6. sg. -ště, -čtě u pomíst. názvů na -sko, -cko jako dialektismus na souvislém území). — S. Utěšený, Pomístní jména v českých osadách na jihu rumunského Banátu (ZprMK 4, 196—201: soubor názvů s výklady a celkovou charakteristikou). — I. Honl, Pomístní názvy v obci Radostín (okr. Liberec) (ib. 3—13). — L. Nezbedová, Peliny (NŘ, 46, 54: spr. psaní názvu stát. přír. rezervace je s -i-); táž a., Pokyny k provedení úplného soupisu pomístních jmen (ZprMK 4, 24—36); táž a., Zpráva o průběhu práce na soupisu pomístních jmen v Čechách za období od 5/12 1962 do 15/6 1963 (ib. 298—300). — M. Šlajsová, [316]Bibliografie pomístních jmen. IV. část (ib. 222 až 224: pokračování).

Jména vodní, názvy ulic apod. M. Frydrich, Vodní jména v Čechách (ZprMK 4, 219—221: sylabus kandidátské práce). — J. V. Bezděka, Rybníky kolem Bohutína na Příbramsku ve starých jménech a názvech (ib. 205—211); týž a., Rybníky kolem Pičína na Příbramsku ve starých jménech a názvech (ib. 305—312). — P. Zaoral, K jménům moravských a slezských rybníků (ib. 339—341: toponom. pozn. k VII. kap. práce R. Hurta Dějiny rybnikářství na Moravě a ve Slezsku I—II, 1960). — H. Sáňka, Názvy brněnských ulic (ib. 325—334; též o jm. bývalých brněnských bran). — K. Pletzer, Vývoj názvů českobudějovických ulic a jejich dnešní stav (ib. 316—324). — I. Honl, O jménech mostů v minulosti i dnes (ib. 128—134).

Různé příspěvky toponomastické. V. Šmilauer, Lokalizační síť ČSSR (ZprMK 4, 142—148: různé možnosti lokalizování objektů a jejich názvů; návrh na nové určování podle horizontálních pásů a vertikálních sloupců). — J. Svoboda, Změny úředních názvů obcí a osad v českých zemích po 1. VII. I960 (ib. 192—195).

Dodatek: Vývoj a organizace lingvistické práce. Práce bibliografické. Z. Tyl, Bibliografie české lingvistiky 1956—1960. Jazykověda obecná, indoevropská, slovanská a česká (Praha, NČSAV 1963, 708 s.: navazuje na oba předchozí svazky za léta 1945—1950 a 1951—1956; zachycuje též práce čes. lingvistů otištěné v zahraničí a bohemistické práce cizích lingvistů, jakož i referáty). — Z. Tyl - M. Tylová, Česká jazykověda v roce 1962. I. Lingvistika obecná, srovnávací a slovanská. — Část II. Práce bohemistické (SaS 24, 195 až 216, 265—282: výběrová, stručně anotovaná každoroční bibliografie). — Z. Tyl - M. Tylová, Přehled českých terminologických příspěvků (ČsTerm 2, 370—375: zaznamenává příspěvky obecné i speciální a materiálové; tamtéž na s. 375—380 otištěn i obdobný soupis prací slovenských od L. Dvonče). — Slavistická jazykovědná bibliografie, sestavovaná mezinárodní spoluprací a publikovaná v čas. Rocznik Slawistyczny, přinesla v roč. 22, 1962/3 materiál za rok 1957 (práce bohemistické na s. 201—214, příspěvky čes. lingvistů jsou ovšem i v jiných oddílech; čes. materiál dodal Z. Tyl za red. J. Kurze). — Také světová lingvistická bibliografie Bibliographie linguistique de l’année 1961 (Utrecht - Anvers 1963) obsahuje i práce bohemistické ve zvl. oddílu na s. 242—246; materiál dosti mezerovitý dodal K. Polański, záznamy českých prací jsou i v jiných oddílech. — A. Dostál, Die čechoslovakische Sprachwissenschaft in den Jahren 1933—1914. Teil IV/2—V (ZslPh 31, 169—190, 357—401).

K sofijskému sjezdu vyšel Bibliografický soupis publikační činnosti členů slavistických kateder filosofické fakulty KU v Praze za léta 1958—1962 za red. J. Kurze (Praha, SPN 1963, 176 s., rotapr.; bez anotací). — Z. Tyl, Soupis prací akademika B. Havránka za léta 1953—1962 (SlavPrag IV, 727—738); výběrové soupisy díla B. Havránka vyd. Z. Tyl a M. Tylová ve Wiss. Zeitschr. Univ. Leipzig — Gesellsch.- und sprachwiss. Reihe 12, 140—145 a v Slavica (Debrecen) 3, 145 až 148. — O novém bibliografickém slovníku H. Gippera - H. Schwarze, Bibliographisches Handbuch zur Sprachinhaltsforschung (Köln-Opladen, od r. 1961) srov. zprávy P. Trosta v LF 86, 365 a J. Povejšila ve PhilPrag 45, 323—324.

Dějiny české jazykovědy. S. Segert, Hebraistické počátky a práce Václava Fortunata Durycha (Slavia 32, 47—53: podrobnější rozbor jediné samostatně vydané Durychovy hebraistické práce Dissertatio philologica de vocibus … z r. 1767 a celkové ocenění jeho činnosti na tomto úseku). — F. Vodička, Neznámé svědectví o vydavatelské činnosti Fr. F. Procházky (SlavPrag IV, 689—695: otisk nakladatelského letáku, kterým Procházka oznamoval edici staročeských památek). — J. Dobrovského Českých přísloví sbírka (Spisy a projevy J. Dobrovského, sv. 17; Praha, Nakl. ČSAV 1963, 223 s.; krit. edici připr. M. Heřman, připojena zevrubná studie o vzniku a významu sbírky). — V. Bechyňová, Josef Dobrovský a česká bulharistika. Počátky poznávání Bulharska a bulharského jazyka u nás. (Rozpravy ČSAV, roč. 73, 1963, ř. společ. věd č. 11, 88 s.: v závěru o pokračovatelích Dobrovského v čes[317]ké bulharistice). — R. Pražák, Neznámé dopisy Josefa Dobrovského do Uher. Ke stykům Josefa Dobrovského s M. Jankovichem a F. Széchényim (SbFilFakBU 11, 1962 — ř. lit. věd. D — č. 9, 231—242: přehled styků J. D. s představiteli maďarské kultury v době obrozenské, otištěny tři listy Dobrovského); vyšlo též v maď. znění pod názvem Josef Dobrovský kapcsolatai Jankovich Miklóssal és Széchényi Ferenccel. Josef Dobrovský ismeretlen magyarországi levelezése (Filológiai közlöny 8, 1962, 315—326). — J. Kňourek, Poznámka k problematice vztahu mezi Dobrovským a Tablicem (Sloven. lit. 9, 1962, 349 až 351: opravuje někt. tvrzení A. Pražáka, např. o přezíravém vztahu J. D. k jeho sloven. informátorům). — O. Berkopec, Kopitarjevi prepisi slovenskih ljudskih pesmi v zapuščini Josefa Dobrovskego (Slavist. revija 13, 1961/62, 253—267). — J. Dolanský, Stopami buditelů. Studie o pokrokových tradicích našeho obrození (Praha, SNKLU 1963, 470 s. jedna studie je věnována ocenění J. Dobrovského). — J. Průcha, K hodnocení Tomsovy kodifikace spisovné češtiny (SaS 24, 57 až 61: rozbor Böhmische Sprachlehre F. J. Tomsy z r. 1782, srovnání se staršími čes. mluvnicemi a s kodifikací Dobrovského). — Na sjezdovou ot. Lit. 58: Kakvo e bilo značenieto na čechoslovaškija slavističen centăr prez epochata na nacionalnoto văzraždane na slavj. narodi? odpověděli V. Bechyňová (SlavFil II, 158—160) a M. Kudělka (ib. 160—161). — V. Bechyňová, Česká slavistika v Bulharsku v době bulharského národního obrození (sb. Čs.-bulh. vztahy … v. zde s. 296, 256—288, bulh. vyd. 317—359).

Materiály ze šafaříkovské konference uspořádané r. 1961 v Praze, Bratislavě a v Košicích vyšly opožděně pod názvem Odkaz P. J. Šafaříka jako 6. sv. Slovanských štúdií (Bratislava 1963); v sb. jsou otištěny mj. tyto příspěvky českých autorů: M. Švankmajer, K otázce zdrojů společenských názorů P. J. Šafaříka (27—30). — J. Marek, K Šafaříkovu místu v dějinách naší historiografie (31 až 39). — J. Novotný, Ke vzájemnému vztahu Pavla Josefa Šafaříka se štúrovci (41 až 56). — M. Bidlas, P. J. Šafařík a necenzurovaná rukopisná literatura v Rusku (69 až 75). — V. Žáček, Pavel J. Šafařík a Poláci (89—105). — J. Dolanský, Šafařík a jihoslovanské literatury (115—124). — M. Červenka, K Šafaříkovu přínosu do vývoje českého verše (145—154: o Šafaříkově podílu na Počátcích českého básnictví, rozbor verše Šafaříkových básní). — O. Králík, Překladatelské pokusy P. J. Šafaříka (155 až 168: rozbor hl. překladů ze Schillera a srovnání s překlady J. E. Purkyně). — K. Horálek, Šafaříkův význam pro slovanskou jazykovědu (179—187: přispěl zejm. k rozvoji srovn. slov. jazykovědy, pokrok znamenaly i jeho krit. edice csl. textů). — M. Kvapil, P. J. Šafařík a pravopisné spory jižních Slovanů (203—208: soubor a analýza dokladů o stycích P. J. Š. s Lj. Gajem a V. St. Karadžićem). — A. Dostál, Šafařík jako byzantolog (217—222: byzantologií se P. J. Š. zabýval spíše jen příležitostně a v souvislostech slavistických, přesto dospěl k některým pozoruhodným závěrům). — M. Helcl, Šafaříkovy práce o tvoření slov (235—239: poznámky k studii o tvoření slov reduplikací kořene z r. 1846 a několika dalším pracím se slovotvornou tematikou). — B. Havránek, Místo Pavla Josefa Šafaříka ve vývoji jazykovědné slavistiky (241—251: celkové ocenění se zvl. zřetelem k úsekům, kde Šafaříkovy práce znamenají opravdové prohloubení a obohacení slavistiky; kladně hodnotí také jeho nova metodologická.)

J. Mašlanka - J. Pelikán, Korespondencja Waclawa Hanki (Sb. Nár. muz. — řada C — Lit. hist. 7, 1963, 77—92: otištěno 12 dopisů z let 1819—1854 pol. slavistům). — P. P. Pljušč, Pro „Načala svjaščennaho jazyka slov’jan’“ Vjačeslava Hanky. Do 100-riččja z času smerti Hanky (Praci Odesskoho derž. inst. 1962 — ser. filol. nauk, vyp. 15, s. 229—235). — E. Pribić-Nonnenmacherová, František Ladislav Čelakovský, erster Professor der Slavistik an der Universität Breslau (Jahrb. Friedrich-Wilhelm Univ. Würzburg 7, 1962, 201—223; ref. nedostupné). — R. Fischer, August Schleicher zur Erinnerung (Sitzungsberichte d. Sächs. Akademie 1962, 52 s.: monografie o něm. jazykozpytci, kt. působil v l. 1850—1857 na pražské universitě); srov. též P. Trost, Schleicher in Prag. Zum Prager Deutsch [318](PhilPrag 45, 321—322: ref. o práci Fischerově). — R. Fischer, Zur Erforschung der Sprache der Elbslawen. Ein bisher unveröffentlichter Brief Schleichers an einen tschechischen Freund (Forschungen und Fortschritte 37, 187 až 189). — K. Kučera, Petice českých posluchačů z r. 1871 za obsazení stolice české řeči a literatury (Historia Univ. Car. 3, 1962, 145—151). — V. Borodovčák, Jean Baudouin de Courtenay a Slováci (SlPřehl 49, 303—306). — R. Fischer, Ein Slawist als Politiker. Das Schicksaal Franz Spinas. Dem deutschen Bohemisten im Jahre seines 25. Todestages zum Gedenken (Wiss. Zeitschr. Univ. Leipzig — Gesellsch.- u. sprachwiss. Reihe 12, 607—610). — O. Ducháček, Karel Skála-Rocher — linguiste-philosophe (PhilPrag 45, 306—307). — B. Havránek, Za Bohumilem Mathesiem (SlavPrag V, 5—7: vzpomínkový medailón). — K. Horálek, B. Mathesius a kultura jazyka (ib. 57—62: mj. o Mathesiově boji proti konzervativní jazykové kritice v 30. letech).

Současný stav české jazykovědy. J. Bělič, Stav a úkoly jazykovědy (Věstník ČSAV 72, 332—339: krit. přehled s rozborem aktuálních úkolů a prostředků nutných k jejich splnění). — B. Havránek, Mezinárodní význam československé slavistiky jazykovědné (SlPřehl 49, 169—173: souč. situace je představena podle temat. úseků a celkově zhodnocena). — O. Leška - Ľ. Ďurovič, K současnému stavu a perspektivám naší lingvistické rusistiky a ukrajinistiky (ČsRus 9, 89—92: přehled aktuál. úkolů, též o čs. bělorusistice). — S. Segert, Klasická filologie a orientalistika. Úvahy a podněty k spolupráci (LF 86, 1—18). — J. Průcha, Matematická lingvistika v ČSAV (Věstník ČSAV 72, 608—610: o práci nově zřízeného oddělení v ÚJČ). — M. Ludvíková - L. Uhlířová, Československá konference o kybernetice (SaS 24, 158—160: zpráva, konference se konala v Praze 19.—21. XI. 1962), srov. též zprávu L. Tondla, Filos. čas. 11, 309—312). — Slovník českých a slovenských slavistov. Ukážky hesiel. Materiál pre diskusiu na V. medzinárodnom sjazde slavistov v Sofii. Připr. kolektiv za red. M. Kudělky a spolupráce A. Popoviče (Brno, Slov. ústav ČSAV — Bratislava, Čs.-sov. inštitút SAV 1963, 103 s., rotapr.; ukázka obsahuje mj. hesla: A. Bernolák, V. F. Durych, J. Jungmann, P. J. Šafařík, F. Vymazal). — P. L. Garvin, Czechoslovakia (sb. Current Trends in Linguistics, ed. T. A. Sebeok. Vol. 1. Soviet and East European Linguistics, The Hague 1963, 499—522: charakteristika pražské lingvistické školy, výklad jejího stanoviska k jednotl. aktuálním problémům souč. jazykovědy; na s. 512—522 soupis literatury).

Zahraniční jazykověda. B. Havránek - S. Wollman, V. mezinárodní sjezd slavistů v Sofii (Věstník ČSAV 72, 646 až 651: úhrnná zpráva s krit. zhodnocením). — J. Vlček, Mezinárodní sjezd slavistů v Sofii (RJ 14, 145—148); S. Wollman, Světová slavistika sněmovala (SlPřehl 49, 311 až 312). — V. Šmilauer, Onomastika na V. mezinárodním sjezdu slavistů v Sofii ve dnech 17.—23. IX. 1963 (ZprMK 4, 349—359). — B. Téma, I. Międzynarodowa slawistyczna konferencja onomastyczna w Krakowie … 1959. Księga referatów (SlezSb 61, 381: zpráva, konf. se konala 22.—24. X. 1959). — J. Petr, Pracovní konference k sestavení dotazníku pro slovanský jazykový atlas (Slavia 32, 569 až 573: konala se 11/3—7/4 1963 v Dusznikách v Polsku). — F. V. Mareš, Zasedání edičně textologické komise Mezinárodního komitétu slavistů ve Varšavě (Slavia 32, 249—250: konalo se v září 1962). — J. Dolanský, Sofijská konference k 1.100 výročí vzniku slovanského písma a písemnictví (Věstník ČSAV 72, 511—514: konala se v květnu 1963). — M. Blažková, Ochridský sjezd jugoslávských slavistů (SlPřehl 49, 220—221: konal se v květnu 1963). — V. Šmilauer, Zpráva o účasti na IX. zasedání Deutsch-slawische Forschungen zur Namenkunde und Siedlungsgeschichte dne 6. VI. 1963 v Lipsku (ZprMK 4, 348—349). — Zprávu o III. poradě Mezinárodní terminologické komise v Budyšíně v květnu 1963 podal A. V. Isačenko, VJaz 12, č. 6, s. 165.

F. Daneš - K. Horálek, IX. mezinárodní kongres lingvistů (SaS 24, 67—76: krit. přehled práce kongresu, kt. se konal v Cambridge, Mass. 27.—31. VIII. 1962). — P. Novák, Matematická lingvistika v Sovětském [319]svazu (SlPřehl 49, 84—87: přehledný výklad o vývoji a souč. stavu). — P. Sgall, Maďarské kolokvium o základech matematiky, o matematických strojích a o jejich uplatnění (SaS 24, 83—84: konalo se v září 1962 v Tihány); týž a., Mezinárodní seminář o nové jazykovědě (Nová mysl 1963, 1558—1559: konal se v Bukurešti v říjnu 1963). — B. Borovičková, Seminář o jazykové komunikaci ve Stockholmu (SaS 24, 219—220: konal se 29/8—1/9 1962).

Jubilea a nekrology. Akad. B. Havránkovi k jeho sedmdesátinám 30/1 1963 věnovali jubilejní články K. Hausenblas (SaS 24, 1—8), A. Jedlička (NŘ 46, 1—12), J. Bělič (Rudé právo 30/1), V. Barnet (RJ 13, 345—348), V. Barnetová (ČsRus 8, 57—58), J. Balhar (SlezSb 61, 253—254), A. Dostál (ByzSlav 24, 1—3), L. Řeháček (SlPřehl 49, 44—45), L. Řeháček - K. Horálek (SlavPrag IV, 11), J. Smrčková (PhilPrag 45, 305—306), K. Svoboda (ČJL 13, 173—177), J. Zima (Svob. slovo, 30/1), J. Filipec (Lid. demokracie 30/1), M. Černá (Práce 30/1), J. Skulina (Nová svoboda 30/1), Š. Peciar (Jaz. čas. 14, 98—101), V. Blanár (Kultúrny život 2/2), E. Pauliny (Práca 29/1), V. Budovičová (Večerník, Bratislava 29/1) aj. — V zahraničí připomněli toto jubileum R. Fischer, Dem Repräsentanten der Slawistik der ČSSR Bohuslav Havránek zum 70. Geburtstag (Wiss. Zeitschr. Univ. Leipzig — Gesellsch.- u. sprachwiss. Reihe 12, 139—140) a stručně v Universitätszeitung Leipzig, Nr. 4 (24/1) a B. Sulán, K semidesjatiletiju so dnja roždenija Bohuslava Havránka (Slavica Debrecen 3, 144—145) a A modern nyelvészet úttöröje. Hetven éves Bohuslav Havránek (Magyar Nemzet, Budapest 30/1); srov. též čl. Ohlas životního díla B. Havránka, NŘ 46, 155—157.

Za hranicemi vyšlo ještě několik dalších nekrologů F. Trávníčka: od S. Urbańczyka (Slavia Occidentalis 22, 1962, 328 až 330), I. Kovácse (Slavica Debrecen 2, 1962, 271—273 a od M. Veye - A. Mazona (RES 41, 1962, 378—381). — Nedožitých Trávníčkových 75. narozenin vzpomněl A. Lamprecht v Rovnosti 17/8.

E. Čech, K 60. narozeninám … Josefa Bečky (ČJL 13, 443—446). — V. Vážný, K pětasedmdesátým narozeninám … Aloise Gregora (NŘ 46, 258—261). — B. Ryba, K životnímu jubileu Františka Šimka (Čas. Nár. muz. — Odd. věd. společ. 132, 54—55: k jeho osmdesátinám). — J. Hamm, Josip Vajs (1865—1959) (Ljetopis Jugoslavenske akademiji, Zagreb 66, 1962, 201—205). — A. Mazon - B. Hála, Olaf Broch (RES 41, 1962, 374—378; nekrolog). — G. I. Safronov, E. A. Jakubinskaja-Lemberg (1896 až 1961) (Slavia 32, 139—140). — Z. Häcklová, Za Sergejem Petrovičem Obnorským (ČsRus 8, 111). — H. Kölln, Za vynikajícím dánským slavistou (SlPřehl 49, 219 až 220: nekrolog A. Stender-Petersena).

Slovo a slovesnost, volume 25 (1964), number 4, pp. 296-319

Previous Ivan Lutterer: Americký pohled na současnou češtinu

Next pn (= Pavel Novák): Nová kniha z matematické lingvistiky