Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Česká jazykověda v roce 1963 (Část první: Lingvistika obecná, srovnávací a slovanská)

Zdeněk Tyl, Milena Tylová

[Chronicles]

(pdf)

Чешское языкознание в 1963 г.: общее, сравнительное, богемистика / La linguistique tchèque en année 1963: générale, comparée, la bohémistique

I. Lingvistika obecná. V. Skalička, Typologie a komparatistika (ČsPředn[1] 41—45: rozdíly mezi metodou typologickou, konfrontační a historickosrovnávací; význam typologie pro historickosrovnávací jazykovědu: při určování možností a pravděpodobnosti rekonstrukcí, při zjišťování kauzality změn, při chápání vývoje určitého směru); týž a., Tipologija i toždestvennosť jazykov (Issledovanija po strukturnoj tipologii, Moskva 1963, 32—34: typologie, věda o shodách a rozdílech mezi jednotl. jazyky a jejich vzájemných vztazích ve všech jejich rovinách, pomáhá dokázat tezi, že konkrétní jazyky jsou z významoslovného hlediska vlastně totožné). — Skaličkův Úvod do jazykovědy vyšel v 2. vyd. (Praha, SPN 1963, 69 s.; 1. vyd. tohoto vysokoškol. učeb. textu vyšlo 1957). — O kn. V. Skaličky Vývoj jazyka (Praha 1960) ref. I. I. Revzin v sb. Issledovanija po strukt. tipologii (v. výše), s. 240—242. — Z ref.: Z. Skoumalová, Dva sborníky o strukturní analýze (ČsRus 8, 209—213: 1. Problemy strukturnoj lingvistiki, Moskva 1962; 2. Strukturno-tipologičeskije issledovanija, Moskva 1962). — L. Zgusta, B. A. Uspenskij: Principy strukturnoj tipologii, Moskva 1962 (ArchOr 31, 515—518).

V sb. SlavPrag IV se zabývají obecnými otázkami jazykového vývoje: M. Komárek, K dialektice jazykového vývoje (19—26: pokus o základní klasifikaci rozporů, které se uplatňují v jazykovém vývoji); P. Novák - P. Sgall, K otázce zákonů jazykového vývoje (27—34: jaké jsou možnosti pro poznání jazykových zákonů strukturních i vývojových, význam experimentální typologie, která umožňuje „kybernetický“ přístup k problematice); J. Vachek, K otázce vlivu vnějších činitelů na vývoj jazykového systému (35 až 46: zdali a jak se může vliv vnějších činitelů uplatnit i ve vývoji mimolexikálních oblastí, především ve vývoji plánu zvukového a plánu gramatického). — Problematiky jazykového vývoje se týká i předsjezdová otázka III/21 Kak se razkriva dinamikata na ezika pri sinchronnija mu analiz? Odpověděli na ni z našich lingvistů M. Grepl (SlavFil I, 217 až 218: pro stanovení vývojové perspektivy při rozboru souč. jazyka lze využít funkční analýzy jazykových jevů a stylistické diferenciace kolidujících prostředků), O. Leška - A. Kurimský (219—221: statika a dynamika jsou spjaty se zkoumanou skutečností v kterémkoli momentu, jak při synchronii, tak při diachro[219]nii) a K. Hausenblas (223—225: synchronní pohled nelze ztotožňovat se statickým, dynamika se projevuje i při synchronní analýze jazyka).

Obecně metodologických problémů se týkají i další předsjezdové otázky: na ot. III/22 Kakvi sa različijata v sravnitelnoto izsledvane na blizki i različni po struktura ezici? odpověděli V. Barnet (SlavFil I, 225—227: z hlediska obecných zásad není výrazného rozdílu mezi konfrontačním studiem jazyků příbuzných a nepříbuzných) a společně O. Leška - V. Barnetová - A. Kurimský (227—228: při konfrontačním studiu lze rozlišovat konfrontaci systémovou a funkční; systémová se uplatňuje hl. při porovnávání jazyků strukturně vzdálených, funkční při jaz. strukturně blízkých); na ot. III/24 Kakva e specifikata na săpostavitelnoto proučvane na otdelnite planove v ezika? odp. V. Barnet (231: specifičnost zde závisí na povaze porovnávaných jevů; tyto jevy jednak jsou povahy znakové, jednak znakovou povahu nemají); M. Zatovkaňuk (232: i syntaktická typologie je pro porovnávání blízce příbuzných jazyků velmi užitečná); M. Kubík (232 až 233: předmětem konfrontace jsou především jevy systémové, kategoriální, viděné v jejich souvislosti); O. Man (234: dosud málo využito porovnávacího studia v lexikografii).

Matematická a aplikovaná lingvistika. B. Palek, Informace o transformační gramatice (SaS 24, 140—151: výklad základních pojmů, založený na pracích N. Chomského; ukázka aplikace jeho transformačních pravidel na češ.). — A. V. Isačenko, Gramatičnost a význam (SlavPrag IV, 47—51: transformační gramatika programově zamítá odkaz na význam; vyloučení „významu“ je však v jaz. analýze urč. stupně nemožné). — K. Čulík, Some axiomatic systems for formal grammars and language (Preprint of the Proceed. of the IFIP Congress 62, München 1962, 134—137). — L. Nebeský, O jednom algebraickém modelu jazyka (SaS 24, 231—237: na základě vlastností vět jazyka se definují dvě nekonečné množiny typů jazyků, např. Un a Vn; zkoumá se vztah typů Un a přirozených jazyků). — K. Berka - P. Novák, Výklad fonologických a gramatických pojmů pomocí teorie množin. (Nad knihou I. I. Revzina Modeli jazyka, Moskva 1962) (SaS 24, 133—140; hl. její přínos spatřuje v propracování množinových modelů; krit. připomínky o téže knize také v ref. L. Zgusty, ArchOr 31, 687—688. — K. Petráček, Kybernetika a metodologické problémy orientalistiky (Orientalistický sborník, Bratislava 1963, s. 39—49; vedle výkladu základních pojmů hodnocen přínos kybernetiky k technice a metodologii věd. práce a naznačeny některé aplikace kybernetických metod). — N. D. Andrejev, Studie z aplikované lingvistiky. Soubor statí (z ruš. přel. B. Palek; Praha, SPN 1963, 120 s.; vysokoškolská skripta); ib. výklad K. Čulíka O popisech větné struktury (98—109) a K. Korvasové Samočinné počítače a programování (110—122).

J. Krámský, Quantitative phonemics in the last decade (Phonetica 8, 1962, 166—185: krit. přehled). — J. Průcha, Významnější práce z matematické lingvistiky v Maďarsku (SaS 24, 80—83; o pracích J. Tárnóczyho, I. Fónagyho, F. a L. Pappa aj.). — L. Doležel, Nový orgán matematické lingvistiky (SaS 24, 160; Statistical methods in linguistics, Stockholm). — A. Lebedeva, Časopisy věnované matematické a aplikované lingvistice (SaS 24, 216—218; výběrový přehled).

Fonetika a fonologie. B. Hála, Einige Beobachtungen auf dem Gebiete der Stimmbildung (ZPhon 16, 43—47: 1. Fonetická povaha a fonologický význam hrdelního chrčivého zvuku, vyplňujícího nedobrovolné pauzy. 2. Tremolo jako výraz radostného překvapení. 3. Názor o existenci nehlasného českého h je mylný). — B. Hála, K otázce primárních a sekundárních motoricko-akustických znaků hlásek (SlavPrag IV, 63—68: při popisu hlásek je třeba rozlišovat organo-akustické znaky podstatné, primární, vědomě tvořené a pro poznání hlásky sluchem nezbytné, a znaky podružné, sekundární, vznikající náhodně a pro poznání hlásky nadbytečné). — M. Romportl, Zur akustischen Struktur der distinktiven Merkmale (ZPhon 16, 191—198: teoretický a metodologický přístup autorův v jeho studiích z poslední doby, shrnutí názorů na akustické rozdíly mezi vokály a konsonanty, na distinktivní znaky mezi vokály aj.). — M. [220]Romportl, K akustické podstatě a klasifikaci okluzív (SlavPrag IV, 75—79: souhlásky nejsou charakterizovány jen rysy, které jsou obraženy v jejich akustickém spektru, nýbrž i jevy, které se realizují mimo tyto hranice; poměr obojích rysů u souhlásek závěrových, zvl. v ruš.). — J. Ondráčková - R. Poch, New roentgenographic methods in the research of the activity of the articulatory organs (The Indian Journal of Radiology 16, 1962, 137 až 150: popis nové metody pro rentgenografické vyšetřování mluvidel bez užití kontrastní látky). — E. Petrovici, Možet li peresadka zvukov (na kinoplenke ili na magnitnoj lente) rešať fonologičeskije voprosy? (SlavPrag IV, 69—73: pouhým přemístěním hlásek na zvukovém zápisu nelze řešit fonologické otázky, ale umožňuje se hodnotit význam nadbytečných příznaků kombinatorních variant). — K. Horálek, Jak dál ve fonologii? (ČsRus 8, 169—171: současná fonologie stojí před úkolem vypracovat na základě teorie distinktivních rysů teorii systémových vztahů). — J. Popela, K pojmům hláska a foném, archifoném, morfoném (ČsRus 8, 171—179: kritická analýza Šaumjanových antinomií a jeho teorie dvou stupňů abstrakce ukázala fonologickou podstatnost jak distinktivní funkce hlásek, tak i jejich fyzické substance; příspěvek ke zpřesnění základních pojmů). — O. Leška - A. Kurimský, O vnějším a vnitřním jazykovém kódu (ČsRus 8, 179—181: problémy fonologie a morfonologie se analyzují jako problémy tzv. vnitřního jazykového kódu na rozdíl od problémů fonetiky, které se týkají tzv. kódu vnějšího). — Dva ref. L. Zgusty: L. F. Brosnahan, The sounds of language. An inquiry into the role of genetic factors in the development, Cambridge Mass. 1961 a W. Belardi - N. Minissi, Dizionario di fonologia, Roma 1962 (ArchOr 31, 321—325). — Další příspěvky k fonologii v odd. rusistickém.

 

Mluvnická stavba jazyka. V. Skalička, Das Wesen der Morphologie und der Syntax (SlavPrag IV, 123—127: hl. rozdíl mezi morfologií a syntaxí je v tom, že morfologie je nadbytečná a syntax antropocentrická). — M. Dokulil, K vzájemnému poměru slovotvorby a skladby (SlavPrag IV, 369—376: mezi stavbou motivovaného slova a syntaktickými konstrukcemi je nepochybně vnitřní příbuznost; přesto lze uvést proti těsnému spojování slovotvorby se syntaxí vážné námitky). — J. Horecký, K štatistickej štruktúre slovotvorného modelu (ČsPředn 125 až 134: ukázka metodického postupu pro zjištění statistické charakteristiky slovotvorného modelu, jeho význam z hlediska porovnávacího). — J. Horecký, K definícii morfémy (SlavPrag IV, 145—150: morfém je ta část slovního tvaru, kterou se tvar zařazuje do souboru forem a zároveň odlišuje od ostatních forem téhož okruhu — kromě případů homonymie). — V. Straková, K významu morfému a slova (ČsRus 8, 75—77: význam sufixu se liší od významu slova mj. tím, že je jistou abstrakcí: je vázán na urč. slovotvorný typ). — V. Hrabě, Existuje nulový znak? (SaS 24, 128—132: skepse G. F. Meiera — v kn. Das Zéro-Problem in der Linguistik, Berlin 1961 — k existenci znaků s nulovým designátorem není odůvodněna). — A. V. Isačenko, Binarnosť, privativnyje oppozicii i grammatičeskije značenija (VJaz 12, č. 2, s. 39—56: pokus teoreticky zdůvodnit dichotomickou koncepci a některé další problémy s ní souvisící). — J. Ružička, Vzťažná funkcia zámen (SlavPrag IV, 215—219: charakteristika zájmen jako slovního druhu se zvl. zřetelem k zájm. vztažným). — F. Daneš, Syntaktický model a syntaktický vzorec (ČsPředn 115—124: analýza základních systémových útvarů větných dokazuje, že popis syntaktického systému daného jazyka, pojatý jako systematizovaný a hierarchizovaný soubor větných vzorců a pravidel, je možný).

I. Poldauf, Třetí syntaktická rovina (PhilPrag 45, 134—146: do třetí syntaktické roviny, tj. mimo „klasické“ větné členy, klade autor taková doplnění věty, jimiž se obsah věty vztahuje k specifickým schopnostem člověka vnímat, usuzovat a hodnotit); doplňkem je čl. téhož autora Místo dativu ve výstavbě věty (SlavPrag IV, 335—345: dativ je záležitostí třetí syntaktické roviny; doloženo na materiálu čes. a angl.). — M. Renský, A syntax based on concretes (PhilPrag 45, 286—297; na okraj studie: J. Olsson, On the syntax of the english verb …, Göteborg 1961). — P. Trost, Subjekt a predikát (SlavPrag IV, 267—269: tra[221]diční nauka o větě se už dlouho kritizuje; jaké nové pojetí věty a hl. větných členů se nyní rýsuje). — M. Grepl, K předmětu tzv. teorie promluvy (SbFilFakBU — ř. jazyk. A — č. 11, 43—52: odůvodňuje potřebu vybudovat jako specifickou lingv. disciplínu teorii promluvy neboli nauku o stavbě promluvového celku, o výstavbě jazykového projevu).

Gramatické stavby se týkají dvě sjezdové otázky; na ot. III/25 Kakvi sa osnovnite edinici ot fonologičeskija, morfologičeskija i sintaktičeskija aspekt na ezika i kakvo proiztiča ot tjachnoto razbirane za săzdavane na săotvetnite razdeli na gramatikata? odpověděli F. Daneš (SlavFil I, 235—236: tradiční pojem „věty“ je příliš široký a vágní, zákl. jednotky jsou dvě, syntagma a větný vzorec), O. Leška - A. Kurimský (237: od lingv. analýzy je třeba odlišit lingv. popis daný urč. účelem), P. Sgall (238—239: v každé jaz. rovině je třeba rozlišovat dvojí zákl. jednotky, elementární a komplexní); V. Hrabě (240 až 241: stanovení zákl. jednotek morfolog. a syntakt. plánu jazyka je komplikováno tím, že vedle sebe existují jednotky elementární, j. morfém a syntagma, a komplexnější, j. slovní tvar a věta); na ot. III/26 Kakvi sa različijata meždu otdelnite lingvistični tradicii v razbiraneto na gramatičnite javlenija i kakvi sa văzmožnostite za uednakvjavane na tija različni stanovišča odpověděli O. Leška - P. Novák (243: posoudit možnosti unifikace lingv. tradic po stránce terminologické, pojmoslovné a „názorové“ můžeme jen tehdy, budeme-li znát „vnější“, tj. kulturněhistorickou motivaci rozdílů), R. Mrázek (ibid. 245: možnosti unifikace rozdílných hledisek reálné); O. Parolková (246—247: při sjednocení nejde jen o termíny, nýbrž o různé obsahové vymezení těchto termínů).

Sémantika, lexikologie a lexikografie. O. Leška, Systém v lexiku (ČsRus 8, 64—67: jak stanovit funkční strukturu lexika; aplikace systémového popisu, hl. v lexikografii). — O. Ducháček, Různé typy významových vztahů a problematika jazykových polí (SaS 24, 238—244: počet vzájemných významových vztahů mezi slovy je značný a jsou velmi různorodé; odtud vyplývá nemožnost rozčlenit lexikální systém jazyka na jazyková pole, popř. stanovit univerzální typ jazykového pole). — P. Adamec, K úloze sémantiky a slovosledu (SlavPrag IV, 297 až 300: pořadí komponentů ve větě záleží na jejich sémantice a vzájemných sémantických vztazích; nejvíce se uplatňuje sémantika slovesa a sémantický vztah doplnění k slovesu). — J. Filipec, O přenášení významu v slovní zásobě, zvláště na základě podobnosti a soumeznosti (SlavPrag IV, 497—506: předpoklady pro přenášení významu, lexikografické zpracování slov s přeneseným významem, lexikální přenesenost u různých druhů slov ap.). — V. Budovičová, K metóde významového rozboru v lexike (SlavPrag IV, 507—514; pro objektivní určení významu slova je důležité zkoumat kontextové, syntagmatické vztahy slov; kontextovým rozborem zjišťujeme, že každé slovo má jistou sféru užití a jisté zóny). — L. Kopeckij, Iz zametok o teorii dvujazyčnoj lexikografii (SlavPrag IV, 515—524: některé dílčí otázky, j. „překódování“ v dvoujazyčné lexikografii, zásady inventarizace lexikální látky, odraz systémovosti slovní zásoby v slovníku ap.). — O knize O. Ducháčka Le champ conceptuel de la beauté en français moderne (Praha 1960) ref. R. L. Wagner v BSL 57, 1962, sv. 2, 97—100, J. V. Glejbman, SbFilFakBU - ř. jaz. A - č. 11, 201—204 a L. Geschiere, Lingua 12, 97—100.

Stylistika. K. Hausenblas, Základní okruhy stylistické problematiky. (K systematice ve stylistice.) (ČsPředn 287—293: 1. pojetí stylu, rozbor a úkoly stylistiky; 2. hl. okruhy jazykovědně orientované stylistiky). — M. Jelínek, Syntaktické tendence odborného stylu (ČsTerm 2, 65—84: nejvýraznější je tendence k syntaktické kondenzaci, tj. zvýšené užití kondenzačních prostředků substantivních, adj. dějových, polovětných vazeb, výrazů předložkových aj.). — L. Doležel, Stylistika jako experimentální věda (SaS 24, 64—67: ref. o studiích: M. Riffaterre, Criteria for styl analysis, Word 15, 1959 a Stylistic context, ibid. 16, 1960). — J. Smrčková, Rumunské příspěvky k otázkám stylistiky (SaS 24, 77 až 80: o kn. B. Cazacu, Studii de limba literară, Bucureşti 1960, věnované spis. jazyku a stylu).

Jazyk literárního díla a překladu. V. Skalička, Evokace jako pro[222]blém jazyka a literatury (SaS 24, 20—24: jaz. rozbor se má dívat na lit. dílo jako na promluvu, jejím úkolem je evokace představ a citů; nižší jazykové jednotky, které rozbírá hl. jazyková stylistika, napomáhají této evokaci a musí být traktovány v souvislosti s ní). — K. Horálek, K teorii nespisovných prostředků umělecké literatury (SlavPrag IV, 643 až 647: běžné pojetí tří základních stylových vrstev spisovného jazyka, tj. odborné, publicistické a básnické, obsahuje nesrovnalosti, protože se neopírá o jasnou teorii básnické a estetické funkce jazyka). — V. Kožinov, Současný stav teorie umělecké řeči (ČLit 11, 261—280: jazyková tkáň uměleckého díla se projevuje jako mimojazykový n. nadjazykový (!) jev; snaha o vytvoření matematicky exaktní poetiky nepovede k cíli). — O. Parolková - R. Parolek, Poznámky k studiu jazyka a stylu uměleckého díla (SlavPrag IV, 635—642: v uměleckém díle se setkáváme se zákonitostí jednak znaku, jednak obrazu; rozbor toho, jak spisovatelé vidí a zobrazují skutečnost, je klíčem ke studiu lit. stylů a k jejich typologii). — J. Dolanský, K srovnávací typologii básnických obrazů (ČsRus 8, 27—32: do jaké míry lze zkoumat v národ. literaturách historickotypologické analogie při výstavbě básnických obrazů; autorovo stanovisko je kladné). — H. Jechová, Básnický obraz a problém realismu (BullÚRJL 7, 29—38: mj. o „realistickém“ pojmenování). — Pod názvem Deskriptivistický výklad poezie ref. J. Levý o kn. M. Peckhama a S. Chatmana Word, Meaning, Poem (New York 1961) (SaS 24, 287—288). — L. Zgusta, S. R. Levin: Linguistic structures in poetry, ’s-Gravenhage 1962 (ArchOr 31, 686—687).

Monografie J. Levého Umění překladu (Praha, Čs. spisovatel 1963, 283 s.) se v první části zabývá obecnou problematikou překladatelskou (stav teoretického myšlení o otázkách překladu; překladatelský proces; realismus v překladatelství), v druhé speciálními otázkami překladu veršovaného (verš původní a verš přeložený; překládání z nepříbuzných a příbuzných veršových systémů; rytmus, rým a eufonie; hl. překladové formy). — K. Horálek, Teorie překladu jako součást srovnávací vědy literární (ČsRus 8, 32—35: studium překladové problematiky z hlediska typologicko-srovnávacího je účelným rozšířením zájmové sféry komparatistiky). — K. Horálek, K otázce přeložitelnosti (SaS 24, 161—164: rozumíme-li plnohodnotným překladem funkční ekvivalenci v oblasti kulturních hodnot, není překladová plnohodnotnost neomezená; při přeložitelnosti nejde jen o to, jak vystihnout v jiném jazyce originál, ale spíše o to, jak jeho obsah učinit srozumitelným novému adresátu).

Terminologie. K. Hausenblas, O motivovanosti odborných termínů (Slavjanska lingv. terminologija I, Sofija 1962, 9—17: jev nazývaný motivovaností pojmenování je i mimo oblast terminologie značně mnohotvárný a je ovládán různými tendencemi, často protichůdnými). — A. V. Isačenko, Termin-opisanije ili termin-nazvanije? (ib. 19 až 25: poznámky k obecné problematice terminologické; a. důrazně doporučuje internacionalizaci slov. lingv. terminologie). — K. Hausenblas, Terminy a odborný text (ČsTerm 2, 1963, 7—15: termíny je třeba zkoumat a hodnotit ve všech souvislostech pro jejich užívání relevantních, tedy zvl. v souvislosti s odb. textem; zpřesňování terminologie je nemyslitelné bez propracovávání výstavby odb. textu); podobného obsahu je i příspěvek téhož a. Terminologia a kompozycja tekstu naukowego (Poradnik językowy 1962, 400—408: materiál z terminologie lingvistické). — M. Roudný, Mezinárodní koordinace práce v bibliografii, dokumentaci, terminologii a v terminologické bibliografii (Věstník ČSAV 72, 123—124: zpráva o zasedání Mezinárodního výboru pro normalizaci terminologie při Unesco r. 1961). — D. Lotte, Tvoření soustavy vědeckých technických termínů. II. Vliv klasifikace na přesnost terminologie (ČsTerm 2, 84—90: přeloženo z ruš.; pokrač. z roč. 1, 1962). — Z konkrétních příspěvků: J. Dostál - Z. Pouzar - J. Růžička, Nová pravidla botanické nomenklatury (Preslia 35, 224 až 240: byla schválena na IX. mezinár. botanickém kongresu v Maďarsku 1959). — M. Protiva, Pravidla pro názvosloví v řadě steroidů. (Nomenklatura IUPAC 1957). Chemické listy 57, 350—359.

Onomastika. B. Trnka, Problém vlastních jmen (PhilPrag 46, 85—89: vlastní [223]jména nejsou od apelativ zásadně rozdílná, mají společné morfol. protiklady i větné konstrukce; liší se různým sémantickým zaměřením). — V. Šmilauer, Úvod do toponomastiky (nauky o vlastních jménech zeměpisných) (Praha, SPN 1963, 220 s.: úvodní výklady o předmětu toponomastiky, publikacích a institucích, o materiálu historickém, zeměpisném a nářečním; význam toponomastiky pro zkoumání jazyka; význam věcné stránky zeměpis. jmen pro jednotl. vědy; celkový význam); o kn. ref. I. Lutterer, Základní příručka toponomastického studia (NŘ 46, 248—251). — V. Šmilauer pokračoval v onomastických zprávách a poznámkách (Šestá stovka …, Sedmá stovka …, Osmá stovka …, Devátá stovka …; ZprMK 4, 48—102, 229—265, 266—292, 361—409).

Strojový překlad. P. Sgall, Převodní jazyk a teorie gramatiky (SaS 24, 114 až 128: předběžná podoba gramatiky převodního jazyka, zpracovaná na základě zkušenosti z práce na strojovém překladu na KU; obecně lingvistický význam práce na převodním jazyce). — P. Sgall, K voprosu o sintaksise jazyka posrednika (Materialy po matem. lingvistike i mašinnom perevodu, Leningrad 2, 86—91). — L. Uhlířová, Zajímavá práce o lexikálních otázkách strojového překladu (SaS 24, 157—158: zpr. o kn.: A. G. Oettinger, Automatic Language Translation, Cambridge Mass. 1960). — B. Havránek, Budoucnost strojového překladu? (ib. 160: Y. Bar-Hillel, The Times Literatury Supplement, New York 1962). — E. Hajičová, Americký sborník o některých problémech strojového překladu (ib. 284—285: zpr., Linguistic and Engineering Studies in the Automatic Translation of Scientific Russian into English, Technical Report 1, 1958, 2, 1960).

Využití mechanizace a automatizace v jazykovědě. J. Štindlová, Projet de mécanisation d’un inventaire des termes techniques et spéciaux (Cahiers de lexicologie, Besançon 3, 1962, 73—83: vybudování archívu odb. termínů na děrných štítcích; význam mezinárodní dohody o třídění terminologického materiálu). — J. Novotná, Metoda opracowania informacji z zakresu fonetyki za pomocą maszyn systemu kart dziurkowanych (Poradnik językowy 185—190: užití děrných štítků ve fonetické laboratoři ÚJČ při hodnocení kvality přenosových zařízení). — S. Segert, Použití matematických strojů pro semitskou lexikografii (Orient. sb., Bratislava 1963, 32 až 38: zkušenosti získané při přípravě srovnávacího slovníku semitských jazyků v Orient. ústavu ČSAV). — O. Sechser, Průhledové děrné štítky a jejich význam pro jazykovědce (ČsRus 8, 202—207: jak využít této pomůcky při pořádání dokumentačního materiálu a při jazykovědné analýze textů). — Na sjezd. otázku III/35: Koi načini na rabota pri lingvističnite proučvanija mogat celesăobrazno da se mechanizirat? odpověděl ling. kolektiv centra numerické matematiky na mat.-fyz. fakultě KU (SlavFil I, 284—285: informace o někt. úkolech, při nichž bylo použito strojů na děrné štítky k výzkumu kvantitativních charakteristik češtiny). — J. Štindlová, Technické prostředky pomáhají vědecké práci (SaS 24, 84: zpr. o brožuře Die Technik hilft der wissenschaftlichen Arbeit, Berlin NDR, 1962).

Logopedie. Sborník přednášek z IX. celostát. zasedání logoped. pracovníků v Praze 19. —20. V. 1961 vydala Karlova univ. v Praze 1963 pod názvem Logopedie ve výchově a vzdělání (red. L. Edelsberger, 330 s.). Obsahuje mj. tyto důležitější příspěvky: F. Polanský, Úsilí Jana Ámose Komenského o správný vývoj dětské řeči (9—13); K. Mádlo, Logopedie a mateřský jazyk (15—66); F. Šrom, Vliv řeči na vývoj dětské osobnosti (64—78); M. Sovák, Lateralita a řeč (79 až 84); L. Edelsberger, Agramatismus z hlediska logopedie a lingvistiky (135—142); J. Liška, Budovanie a perspektívy logopédie (275—287).

Jazyková patologie. T. Pelikán, O dnešním významu Heverochovy teorie afázií (Čas. lék. čes. 102, 1131—1133). — R. Růžičková, Depresívní syndrom u afázií (sb. Vyšší nervová činnost 1963, s. 287—291). — M. Seeman - M. Petřík, Klanganalyse und Hörprüfung (ZPhon 16, 201—209: zvuková analýza je nezbytnou podmínkou pro audiometrii). — J. Stuchlík, O psychopatologii projevu (SaS 24, 220: zpr., J. Bobon, Psychopathologie de l’expression, Paris 1962).

Pedolingvistika. M. Damborská, [224]Citový život a vývoj řeči kojenců v kolektivních zařízeních (Praha, SZdN 1963, 87 s.); od téže a. Vývoj dětské řeči v prostředí kojeneckého ústavu (Pedagogika 13, 131—149). — K. Ohnesorg, Nová rumunská práce o dětské řeči (ib. 515—517: T. Slama Cazacu, Dialogul la copii, Bucureşti 1962: o významu dialogu pro vývoj dětské řeči).

Referáty a zprávy. O sb. Problémy marxistické jazykovědy (Praha 1962) ref. u nás A. Kurimský - O. Leška, Stav a perspektivy naší jazykovědy (Nová mysl 245 až 249), I. Lutterer (NŘ 46, 75—80), V. Straková (ČsRus 8, 214—215) a R. Šrámek (SlezSb 61, 355—356); v SSSR T. V. Bulygina (VJaz 12, č. 6, s. 140—144) a I. P. Mučnik (Izv. AN SSSR — OLJ 22, 546—552). — L. Zgusta ref. zejm. o těchto pracích z různých oborů obecné lingvistiky v ArchOr 31: C. L. Ebeling, Linguistic units, ’s-Gravenhage 1960; Trends in European and American linguistics 1930—1960, ed. by Ch. Mohrmann, A. Sommerfelt and J. Whatmough, Utrecht-Anvers 1961 (144); P. Giraud, La grammaire, Paris 1961; H. M. Hoeningswald, Language change and linguistic reconstruction, Chicago 1960; Ch. F. Hockett, A course in modern linguistics, New York 1958, 2. vyd. 1959 (141—149); Studies in linguistic analysis, Oxford 1956 (325—328); H. Güntert, Grundfragen der Sprachwissenschaft, Heidelberg, 2. vyd. 1956 (330—331); G. Jahukyan, Lezvabanuthyan patmuthyun I—II, Jerevan 1960, 1962 (511—515: o arménské historii jazykovědy; spolu s L. Motalovou); Trends in content analysis. Ed. by I. Sola Pool, Urbana 1959 (518—520); „Questions of meaning“ — some question-marks. In margine of L. Antal, Questions of meaning (674 až 680); E. F. Haden - M. S. Han - Y. W. Han, A resonance theory of linguistics, ’s-Gravenhage 1962; W. P. Lehmann, Historical linguistics: an introduction, New York 1962 - W. P. Lehmann, Exercices to accompany historical linguistics. New York 1962; F. Hiorth, Zur formalen Charakterisierung des Satzes, ’s-Gravenhage 1962 (681 až 686).

Referáty a zprávy jiných autorů: A. V. Isačenko, Deutsche Literaturzeitung 82, o těchto knihách: S. Ullmann, Semantics. An introduction to the science of meaning, Oxford 1962 (397—399); R. Jakobson - M. Halle, Grundlagen der Sprache, Berlin 1960 (777—778); A. Schaff, Introduction to semantics, Oxford—London—New York—Paris—Warszawa 1962 (898—900). — O. Ducháček o kn.: A. Martinet, Les éléments de linguistique générale, Paris 1960 (SbFilFakBU -ř. jazyk. A- č. 11, 200 až 201) a V. A. Zvegincev, Istorija jazykoznanija XIX i XX vekov v očerkach i izvlečenijach I—II, Moskva 1960 (PhilPrag 45, 214—215). — O. Leška, Tři svazky série Novoje v lingvistike (ČsRus 8, 1963, 213—214).

 

II. Srovnávací lingvistika. Studie a články. V. Pořízka, Deictic demonstratives in Indo-Aryan. Notes on some special uses (ArchOr 31, 198—215: vývoj funkce ukazovacích zájmen v Indii a v Evropě vedl k paralelním výsledkům a stal se východiskem pro další vývoj demonstrativ v jaz. ide.). — V. Miltner, Větná stavba ve staré hindštině (Oriental. sb., Bratislava 1963, 141—144: analýza se opírá o texty z 16. a poč. 17. stol., psané západní bradžštinou a vých. avadhštinou). — Další indologické příspěvky téhož a.: O distribucii členov predloženija v chindi (VJaz 12, č. 3, s. 37—43: distribuce větných členů je určena jednak jejich funkcí, jednak tzv. funktorem, tj. formou, která onu funkci realizuje; kromě toho je třeba přihlížet i k dalším distinktivním příznakům); The exosyntagmatic relations in Hindí (K. H. Munshi Felicitation Volume, Bombay 1962); The musical Charakter of the Verses of Bihārīlāl (ArchOr 31, 216—224); B. Shefts, Grammatical Method in Pānini. His treatment of Sanskrit present stems, New Haven 1961 (ref., ib. 502—503); G. Bühler, Rukovodstvo k elementarnomu kursu sanskritskogo jazyka, Ľvov 1960 (zpr., ib. 503). — O studii P. Sgalla Die Infinitive im Ŗgveda, Praha 1958, ref. W. P. Schmid (Idg. Forsch. 68, 201—204). — V. Pořízka, Hindština I (Praha, SPN 1963, 535 s.: první díl velké česko-anglické učebnice hindštiny). —

Š. Ondruš, Das hethitische Verbum mai-/mii̯a- „wachsen“ und seine Stellung in der hi-Konjugation (SlavPrag IV, 453—459: jeho původ je ide.; paralely z jiných jaz. ide.). — L. Zgusta, Die epichorische pisidische Anthroponymie und Sprache (ArchOr 31, 470 až [225]482: doplňky k autorovu čl. Die pisidische Inschriften, ib. 25, 1957, na zákl. onomastického materiálu); od téhož a. populární výklad Kréta a starý Přední východ. Problémy filologické. (Nový Orient 18, 71—72).

A. Bartoněk, K uplatnění nových metod při zkoumání antických jazyků, zejména ve staré řečtině (LF 86, 197—206: využití některých myšlenek a postupů strukturální lingvistiky). Další stati a ref. téhož a.: On the sources of origin of the Attic-Ionic changes ā > āē and ū > ü (sb. Geras, Praha 1963, 27 až 39: adaptace výkladu M. S. Ruiperéze, Esquisse d’une histoire du vocalisme grec, Word 12, 1956). — K míšení řeckých a latinských výrazových prvků v římské literatuře (SbFilFakBU — ř. archeol.-klas. E — č. 7, s. 43—51). — W. Brandenstein, Griechische Sprachwissenschaft. II. Wortbildung und Formenlehre, Berlin 1959 (zpr., ib. 127—128); J. Chadwick, Linear B — Die Entzifferung der mykenischen Schrift, Göttingen 1959 (zpr., ib. 134); Inscriptions in the Minoan linear script of class A, ed. W. C. Brice, Oxford 1961 (ref., LF 86, 330—331, ref.) — O práci A. Bartoňka Vývoj konsonantického systému v řeckých dialektech (Praha 1961) ref. P. Burguière (Revue des études anciennes, Bordeaux 65, 152—153). — H. Kurzová - Jedličková, Die Demonstrativa im Vulgärlatein (IV.—VI. Jahrhundert). Ein Beitrag zur Entwicklung des Systems der lateinischen Demonstrativpronomina (Acta antiqua, Budapest 11, 121—143). — Zprávy L. Zgusty: R. W. Hutchinson, Prehistoric Crete, Harmondsworth 1962 (ArchOr 31, 333) a A. G. Woodhead, The Greeks in the West. Ancient peoples and places, London 1962 (ib. 688).

V. Machek, Zur Frage der slawisch-keltischen sprachlichen Beziehungen (Studia linguistica in hon. T. Lehr-Spławiński, Kraków 1963, 109—120: krit. přehled otázky; etym. výklad slov kochati, moliti, po malu „langsam“ a jejich kelt. paralel). — V. Machek Pjať litovskich etimologij (Voprosy teorii i istorii jazyka, Leningrad 1963, 203—211: 1. gañdras; 2. kàkti; 3. kópti; 4. mečarkė; 5. nelýg, nelýginant). — J. Marvan, K otázkám kategorie slovesného způsobu v současné lotyštině (SlavPrag IV, 253—257: tato kategorie se v lot. rozšiřovala přetvářením urč. konstrukcí verba finita; je třeba upřesnit postavení novotvarů, j. modu relativu a debitivu, mezi kategoriemi verba finita). — J. Sedláček, K balkánským paralelám ve vyjadřování hypotetické modálnosti (SlavPrag IV, 301—305: podmín. věty uvozené v řeč. spojkou (hi)να, v rum. să, v alb. a v bulh. da jsou pravděpodobně výsledkem konvergence). — V. Polák, Balkanische Zusammenhänge und etymologische Forschungen des Albanischen. Aus dem Vorwort zu dem Etymologischen Wörterbuch des Albanischen (Zeitschr. f. Balkanologie 1, 1962, 75—90: etym. paralely někt. neide. výrazů v albánštině a v rumunštině a. hledá v protoevropském a středozemním substrátu). — Na ot. IV/2 Săščestvuval li e edinen balkanski substrat (ili substrati) i văzmožno li e văz osnova na analiza na balkanizmite da se văzstanovjat čertite na tozi substrat (tezi substrati)? odpověděl K. Horálek (SlavFil I, 309: tzv. gramatické balkanismy, j. zánik infinitivu, nerozlišování gen. a dativu, postpozitivní člen, nelze vykládat jako jevy substrátové, jde aspoň zčásti o důsledky jazykové konvergence).

Referáty. L. Zgusta: H. Ammann, Nachgelassene Schriften zur vergleichenden und allgemeinen Sprachwissenschaft, Innsbruck 1961 (ArchOr 31, 145); O. J. L. Szemerényi, Trends and tasks in comparative philology, London 1962 (ib. 145—146); W. S. Allen, Sandhi. The theoretical, phonetic and historical bases of wordjunction in Sanskrit, ’s-Gravenhage 1962 (ib. 146); E. Lewy, Kleine Schriften, Berlin NDR 1961 (ib. 331—333). — P. Trost: H. Kronasser, Die Nasalpräsentia und Kretschmers objektive Konjugation im Indogermanischen, Wien 1960 (LF 86, 154—155). — M. Frydrich, Etymologický slovník indoevropštiny (ZprMK 4, 1963, 114 až 116: ref. J. Pokorny, Indogermanisches etymologisches Wörterbuch I, 1949/59); týž a. Staroevropská vodní jména. In margine prací Krahových a Rozwadovského (ib. 161—164).

 

III. Slovanská jazykověda. Práce obecné. A. Dostál, Několik úvah o praslovanštině (Studia linguistica in hon. T. Lehr-Spławiński, Kraków 1963, 71—81: příspěvek k metodologii rekonstrukce předhistorických jazykových základů; i praslovanština byla jazykový [226]systém s dorozumívacím posláním). — M. Čejka - A. Lamprecht, K otázce vzniku a diferenciace slovanských jazyků (SbFilFakBU — ř. jaz. A — č. 11, 5—20: užito metody lexikostatistické, tj. glottochronologie, a výsledky konfrontovány s fakty vývoje fonologického a morfologického; k rozpadu psl. jednoty došlo kolem 10. stol.; toto zjištění se shoduje i se skutečnostmi hist.); stejný obsah má i populární výklad obou a. Jak staré jsou slovanské jazyky (Věda a život 1963, 100—103). — Na sjezdovou ot. II/3 Kakvo dava metodăt na lingvističnata geografija za opredeljane na praslav. izoglosni oblasti? odp. A. Lamprecht (SlavFil I, 70: jazykově zeměpisná metoda nám může pomoci při zkoumání diferenciace psl. teritoria v jeho poslední fázi na rozhraní 9. a 10. stol.). — P. Trost, Německé vlivy na slovanské jazyky (ČsPředn 29—30: výklady o přesahu vlivu němčiny i do oblasti fonologické a gramatické narážejí na potíže; k problému podléhání jednoho jazyka druhému). — J. Smrčková, Poznámky k jazykové interferenci (PhilPrag 45, 310—311: zpr. o dvou statích F. Dimitrescové o interferencích rumunsko-polských).

Historický vývoj. L. Havlík, Staří Slované v rakouském Podunají v době od 6. do 12. století (Rozpravy ČSAV 73 — ř. společ. věd č. 9, 98 s.). — J. Macůrek, K otázce kulturních souvislostí západních a východních Slovanů v XIV.—poč. XVI. století (ČsPředn 329—333). — A. Pitterová, Nové práce věnované otázce slovanské kulturní jednoty (Slavia 32, 305—308; souborný ref.). — V. Procházka, Tři nové knihy Gerarda Labudy o počátcích Slovanů (ib. 132 až 135); týž a., G. Labuda, Fragmenty dziejów Słowiańszczyzny zachodniej I, Poznań 1960 (ByzSlav 24, 145—147). — Na sjezdovou ot. Hist.-Filol. 8 Kakvi sa osnovnite zakonomernosti pri formiraneto na slav. narodnosti i ezici? odpověděli A. Pitterová (SlavFil II, 304: jedním ze zákonitých jevů je kulturní jednota) a L. Havlík (ib. 304—305: vznik národností je dlouhodobý a složitý proces).

Obecné problematiky jazykovědné slavistiky se týkalo několik sjezdových otázek. Na ot. II/7 Kak se podpomagat vzaimno tipologičnata i sravnitelno-istor. klasifikacija na slav. ezici i kakvi sa osnovnite zadači na tipologičnoto izučavane v sravnenie săs sravnitelno-istor. izsledvane? odpověděli A. Dostál (SlavFil I, 79—80: srovnání metody hist. srovnávací, porovnávací a typologické); O. Leška - A. Kurimský (ib. 82—83: podobného obsahu), dále R. Mrázek (83—84) a P. Sgall - P. Novák (84: uplatnění typologie v hist. srovn. studiu jazyků umožňuje soustavněji sledovat vývojovou linii jazyků a úplněji poznat hierarchii změn „vnitřních“ a „vnějších“ dějin jazyka). — Na ot. II/10 Kak trjabva da se različava nasledena ot pridobita obščnost v razvoja na slav. ezici? odp. J. Bauer (ib. 97: analýzou hist. vývoje příslušných jevů v jednotl. jazycích a jeho porovnáním lze odhalit sekundární shody mezi slov. jazyky).

Do ankety k sofijskému sjezdu bylo zařaděno několik otázek týkajících se využití nových metod, zvl. matem. a aplikované lingvistiky, v jazykovědné slavistice. Na ot. III/1 Kakvo e otnošenieto meždu metodite na tipologičeskite izsledvanija na slav. ezici i principite na priložnoto ezikoznanie? odpověděli O. Leška - A. Kurimský (SlavFil I, 179—180: jedním z akt. úkolů souč. lingvistiky je hledat styčné body mezi klasickou a moderní lingvistikou tak, aby nové metody byly v živém kontaktu s myšlenkovým bohatstvím klas. lingvistiky), L. Nebeský - P. Novák - P. Sgall (ib. 180—181: aktuální jsou dnes zvl. vztahy typologie k novým oborům aplik. lingvistiky a k lingvistice matematické, o kterou se tyto obory opírají) a K. Horálek (ib. 181: kvantitativní typologie jazyků je přípravou pro kybernetickou jazykovědu). — Na ot. III/7 Kakva e vrăzkata meždu strukturalnite i matematičeskite metodi za izsledvane na slavjan. ezici? odp. P. Novák - P. Sgall (ib. 189 až 190: ve strukturalismu šlo spíše o „logizaci“ jazyka než o užití matem. a log. metod v lingvistice). — Na ot. III/8 Kakva stepen na entropija săščestvuva v otdelnite slav. ezici? odp. O. Leška - A. Kurimský (ib. 190—191: výklad zákl. pojmů z hlediska soustavy, kt. se autoři přidržují); L. Nebeský - P. Novák - P. Sgall (191—192: spíše než srovnávat numerické výsledky získané různými postupy je vhodné zamyslit se nad aspekty základní problematiky). — Na ot. III/12 Koi [227]sa osnovnite zadači na statističeskija analiz na slav. ezici i kakvo trjabva da se băde săotnošenieto na statističeskite metodi s drugite metodi pri proučvane na slav. ezici? odp. P. Novák - M. Těšitelová (ib. 197—198: statist. metod můžeme využít ve všech plánech jazyka, v synchronii i v diachronii; možnosti jejich využití jsou stejné v jaz. slov. jako v jiných). — Na ot. III/13 V koi plastove na slav. ezici statističeskijat metod se prilaga naj-rezultatno? odp. P. Adamec (ib. 200—201: podle a. je to problematika pořádku slov). — Na ot. III/14 Koi sa naj-priemlivite sposobi za săstavjane na algoritmi za slav. ezici i v kakva stepen tipăt na algorităma za prevod na slav. ezik se obuslavja ot specifikata na săotvetnata ezikova struktura? odp. pracovníci odd. pro teorii strojového překladu na fil. fak. KU v Praze (ib. 204—205: zkušenosti získané při přípravě pokusů na počítačích EPOS a LGP-30). — Na ot. III/16 Kakvi sa văzmožnostite za prilagane na avtomatizacija v lingvističnite izsledvanija na slav. ezici? odp. lingv. kolektiv centra numer. matematiky na mat.-fyz. fakultě KU (ib. 208—209: výčet reálných možností pro uplatnění automatizačních prostředků v oblasti jazykovědy). — Na ot. III/18 Kak da se săzdade transformacionna gramatika na otdelnite slav. ezici? odp. P. Adamec (ib. 211 až 212: transformační metoda se může dobře uplatnit při mluvn. zpracování slov. jazyků, zvl. v oblasti syntaxe); P. Novák - B. Palek (212—213: hl. problémy při sestavování transformačních gramatik; bylo by vhodné, kdyby napříště byla k akademickým mluvnicím slov. jazyků připojována malá transform. gramatika, popř. jiná forma generativní gramatiky).

Hláskosloví a fonologie. M. Komárek, K monogenezi a polygenezi fonologických jevů v slovanských jazycích. Metodologické poznámky (ČsPředn 47—50: 1. kritéria pro posouzení možnosti monogenetického nebo polygenetického vzniku jazykových jevů; 2. zákl. aspekty problému monogeneze a polygeneze; 3. praktická užitečnost jednotl. kritérií pro rozlišení monogeneze a polygeneze fonolog. jevů). — V. Latta, Periodizácia vývinu fonologických systémov vo východoslovanských jazykoch (ČsPředn 95—97: přehled nejdůl. vývojových momentů se zřetelem na hl. problematiku). — J. Vachek, The place of the sound [ř] in the structures of Slavonic languages (SbFilFakBU — ř. jazyk. A — č. 11, 81—92: analýza vývoje v jednotl. jazycích slov. a výklad). — F. V. Mareš, Proischoždenije slavjanskogo nosovogo ö (), (Voprosy slavj. jazykoznanija 7, 7—11: nosovka ö, pokud v slov. jaz. byla, vznikla náležitým vývojem hláskoslovným). — R. Krajčovič, O příčinách vzniku západoslovanskej kontrakcie (SlavPrag IV, 111—115: pokus o zjištění okolností, které na části jazykového území praslov. vedly ke kontrakci; hl. příčinu spatřuje a. v nerovnoměrném uplatnění zákona otevřených slabik v psl.). — A. Lamprecht, Vztah mezi fonologickým a morfologickým systémem ve slovanských jazycích (ČsPředn 71—74: jak fonologické změny v slov. jazycích vedly často k podstatné přestavbě morfolog. systému a jak se odrazily v materiálové stránce morfolog. inventáře). — E. Pauliny, Periodizácia dejín fonologického a morfologického systému v západnej slovančine (ČsPředn 87—94: záp. slov. jazyková skupina, i když byla od nejstarších dob dosti diferencovaná, přece měla v zákl. vývojových tendencích jistý společný vývojový rytmus; s navrženou periodizací vývoje jazykového je v jisté souvislosti i periodizace vývoje společenského).

Sjezdové otázky, zabývající se slovanským hláskoslovím a fonologií. Na ot. II/6 Kakvi sa rezultatite ot sravnitelnoto izsledvane na slav. akcentologija? odp. M. Komárek (SlavFil I, 77—78: 1. zdůrazňuje význam uplatnění metod a hledisek strukturální jazykovědy v hist. akcentologii baltoslov. a slov.; 2. užitečnost začlenění akcentolog. jevů do slov. jaz. atlasu je nepochybná). — Na ot. II/11 Kak da se izsledva vrăzkata v razvoja na fonologičnata i gramatičeskata sistema na slav. ezici? odp. J. Vachek (ib. 99—100: změna v jednom jaz. plánu může vyvolat změny v jiných plánech daného jazyka; příkladem je vznik čes., sloven., hluž. a ukr. znělého fonému [h] z psl. *g); M. Komárek (102: vývojové souvislosti fonolog. a morfol. plánu jazyka jsou oboustranné). — Na ot. II/19 V koj period se izvăršvat naj-krupnite fonologični i gramatični preobrazovanija na dnešnite slav. ezici? [228]odp. A. Lamprecht (ib. 138—139: zákl. mezníkem ve vývoji slov. fonolog. struktury je 10. stol., na zápslov. území je dalším předělem 14. stol.; rozhraní 14. a 15. stol. je mezníkem ve vývoji slov. konjugace a dlouhých vokálů, rozhraní 16. a 17. stol. ve vývoji deklinace). — Na ot. III/2 Kak se klasificirat dnes slav. ezici spored fonologičeskite si modeli? odp. A. Dostál (ib. 182—183: 1. klasifikace slov. jazyků není samoúčelná, nýbrž má přispět k osvětlení jejich stavby a vzájemných rozdílů; 2. poznámky k tradič. třídění slov. jazyků a k pokusům o jeho revizi) a K. Horálek (ib. 183: jak možno uplatnit systémově fonolog. zřetel při klasifikaci slov. jazyků).

Tvoření slov. M. Dokulil, Ke koncepci porovnávací charakteristiky slovanských jazyků v oblasti „tvoření slov“ (SaS 24, 85 až 105: hl. parametry slovotvorných systémů slov. jazyků jako předpoklad pro podrobnou charakteristiku těchto dílčích systémů a spolehlivý základ pro jejich diferenční charakteristiku, popř. i typologii slovotvorné stavby). — J. Kuchař, Základní rysy struktur pojmenování (ib. 105—114: koref. k stati Dokulilově, naznačuje především paralely mezi systémem slovotvorným a pojmenovacími systémy struktur neslovotvorných a upozorňuje na zákl. vlastnosti, které tyto pojmenovací struktury obecně charakterizují). — H. Křížková, K problematice tvoření abstrakt v slov. jazycích (SlavPrag IV, 385—390: návrh postupu pro studium substantiv odvozených od adj. v měřítku celoslov., také pro potřeby práce na slov. jaz. atlasu).

Otázky ankety týkající se tvoření slov. Na ot. II/12 Kakva e vrăzkata meždu slovoobrazuvane i morfologija ili sintaksis na slav. ezici? odp. M. Dokulil (SlavFil I, 103 až 105: 1. v slov. jaz. převládá tvoření morfologické; 2. vztahy slovotvorby k skladbě; 3. také slova složená a odvozená jeví jistou afinitu se syntakt. konstrukcemi). — Na ot. II/14 Kakvi sa razlikite meždu slovoobrazuvatelnite sistemi na săščestvutelnite, prilagatelnite i glagolite v slav. ezici? odp. J. Vlček (ib. 108 až 109: obecné závěry získané porovnáváním tvoření slov v češ. a v ruš.) a M. Dokulil - J. Kuchař (110—111: rozdíly mezi slovotvornými soustavami zákl. pojmenovacích slovních druhů jsou u slov. jaz. poměrně výrazné). — Na ot. II/15 Kakvo e otnošenieto meždu slovoobrazovatelna morfema i slovoobrazovatelen tip v slav. ezici? odp. V. Straková (ib. 117—118: k pojmu slovotvorný typ); R. V. Kravčuk ve své odpovědi na tutéž otázku rovněž analyzuje zákl. pojmy a uvádí příklady stč. (116—117).

Tvarosloví. F. V. Mareš, Vznik a vývoj slovanské deklinace (ČsPředn 51—69: zjišťuje vývojové zákonitosti slov. deklinace od doby jejího vzniku, vysvětluje přechod ide., event. baltoslov. forem v praslov. a nastiňuje další vývoj až k nejstar. doloženým tvarům); dílčí výklad přináší Marešova stať Słowiański celownik liczby pojedynczej (Studia linguistica in hon. T. Lehr-Spławiński, Kraków 1963, 121 až 125). — J. Hamm, Iz prošlosti slavenske fleksije (SlavPrag IV, 157—169: při analýze slov. flexe substantivní lze zjistit jisté synkretismy a odchylky; u synkretismů jde o kolektivní zjevy, u odchylek o distinktivní změny v plánu morfologickém). — F. Kopečný, Ke vzniku futurálního významu dokonavého prézentu (SlavPrag IV, 233—239: ke specifikaci dokonavého prézentu pro vyjádření budoucnosti došlo především u tzv. prézentů ingresívních; druhým impulsem byla skutečnost, že po vzniku kategorie vidu se stal dok. prézens vhodnějším nástrojem pro vyjádření budoucnosti než prézens nedok.). — V. Machek, K otázce tzv. prázdných předpon: imperativy a futura s po- u Slovanů (SlavPrag IV, 437—442: hist. srovnávací výklad odchylky, že předpona po- na rozdíl od tzv. „prázdných“ předpon vytváří futurum, ale nedokonavé; vedle toho po- nemění vid též v někt. imperativech).

Morfologické otázky sjezdové. Na ot. II/24 S kakvi morfologični sredstva se izrazjavat v istorijata na slav. ezici glagolnovidovite različija? odp. H. Kölln (SlavFil I, 155 až 156: v nejstar. vrstvách slov. sloves existují skupiny sémanticky odlišných sloves, která nejsou navzájem v poměru derivačním; vyznačují se tím, že formanty určující rozdíl préz. a nepréz. základů určují i poměr sloves k tranzitívnosti a terminovanosti) a I. Němec (ib. 157—158: vydělení dvou zákl. fází ve vývoji vyjadřování vidového protikladu u slov. jaz.). [229]— Na ot. II/25 S kakvi morfologičeski sredstva sa săzdadeni različijata na slav. ezici v oblastta na načina na glagolnoto dejstvie, odp. H. Křížková (ib. 161—162: 1. doporučuje oddělit způsoby slovesného děje od obecného charakteru sloves. děje podle návrhu Isačenkova; 2. připomínky ke konfrontačnímu studiu způsobů sloves. děje v souč. slov. jazycích a k jeho metodice). — Na ot. II/26 Kakva e tipologičnata distribucija na slav. ezici po otnošenie na t. nar. genus animale i genus virile? odp. A. Kamiš (ib. 162—163: distribuce tzv. genus animale a genus virile se v jednotl. jaz. slov. rozrůznila). — Na ot. II/27 Kakvi sa obščite javlenija v grammatičnata struktura na slav. ezici? odp. A. Dostál (ib. 167—168: 1. pojem gramatické stavby jazyka; 2. systém ve zkoumání gram. stavby jazyka). — Na ot. II/28 Kakva e roljata na kategoriite glagolen vid i rod v razvoja na sistemata na slav. glagol? odp. H. Křížková (ib. 169—170: pro vývoj systému slovesných tvarů má největší význam vztah kategorie vidu a kategorie času; vůči ostatním kategoriím je vid v podstatě autonomní). — Na ot. III/23 Kakvi sa charakterăt i săotnošenieto na častičnite sistemi v slav. ezici? odp. R. Mrázek (ib. 169—170: plán syntaktický přímo vyrůstá jak z plánu morfologického, tak z plánu lexikálního). — Na ot. III/27 Kakvi sa perspektivite pri analiza na gramatičnija stroež na slav. ezici ot gledišče na govoreščija i slušaščija? odp. A. Dostál (SlavFil I, 248—249: někt. jazykové jevy obsahují zvl. důraz na adresáta; tento aspekt se uplatňuje např. při výkladu takových jevů, jako je splývání 2. a 3. os. sg. v některých tvarech); O. Leška - A. Kurimský (ib. 250—251: různé pohledy z hlediska mluvčího i adresáta nám dovolují postihnout vztah jazyk. systémových skutečností vzhledem k virtuálním funkcím); J. Chloupek (252—253: rozlišení přístupu mluvčího a přístupu adresáta k jaz. promluvě je třeba uplatňovat nejen ve fonologii, ale i v disciplínách gramatických); J. Hronek - P. Sgall (253—254: nové podněty pro rozbor slov. jazyků z hled. mluvčího a posluchače přináší příprava strojového překladu s výrazným odlišením algoritmů syntézy a analýzy).

Syntax. J. Bauer, Úkoly a metody rekonstrukce praslovanské syntaxe (ČsPředn 75 až 81: přehled problematiky, zásadní metodologické poznámky); od téhož a. je i stať Osnovnyje problemy sravniteľno-istoričeskogo izučenija sintaksisa slavjanskich jazykov (VJaz 12, č. 4, 4—13: přehled vykonané práce i aktuální problematika). — R. Mrázek, K predikativnímu instrumentálu v nynějších slovanských jazycích (SlavPrag IV, 347—352: zkratkový nárys souč. situace slov. s vytčením některých obecných srovn. aspektů). — O sb. Otázky slovanské syntaxe (Praha 1962) ref. V. Hrabě (ČsRus 8, 215—217).

Slov. syntaxi bylo v předsjezdové anketě věnováno několik otázek. Na ot. II/9 Kakvi sa dosegašnite slabosti na sravnitelno-istoričeskoto izsledvane na sintaktičnata sistema na slav. ezici? odpověděli: J. Bauer (SlavFil I, 87: hl. nedostatkem je malý rozsah prací v hist.-srovn. slov. syntaxi; nápravu by mohla přinést široká spolupráce); R. Mrázek (94: zanedbávání rozdílů mezi stylist. a chronol. vrstvami, izolované studiem syntakt. jevů, nadměrná pozornost byla věnována nejstarším obdobím na úkor hist. vývoje); J. Chloupek (96: materiálovou základnu třeba rozšířit o studium nářeční syntaxe). — Na ot. II/17 Kakvi tipove prosti i složni izrečenija e pritežaval praslav. ezik? odp. J. Bauer (ib. 121—122: souvětné typy měly v psl. podstatně odlišnou povahu od typů dnešních, hojně se užívalo juxtaponovaných vět) a R. Mrázek (123—124: v oblasti jednoduchých vět lze pro psl. např. předpokládat větší rozšíření útvarů bez verba finita). — Na ot. II/18 Kakvi sa genezisăt i charakterăt na čuždite sintaktični vlijanija v slav. ezici? odp. J. Bauer (ib. I, 125—126: cizí vlivy se v syntaxi slov. jazyků uplatnily jednak přímým stykem obyvatelstva s nositeli cizího jazyka, jednak prostřednictvím cizího spisovného jazyka); R. Večerka (128—129: cizí jazyk může působit buď médiem jazyka mluveného nebo spis.; uplatňování cizího vlivu je specifické právě pro syntax); J. Daňhelka (129—131: hl. cestami pronikání cizích vlivů do syntakt. stavby spis. češtiny jsou bilingvismus, překládání a vědomá snaha o vytvoření dokonalejšího spis. jazyka); M. Jelínek (131—132: upozor[230]ňuje na doplňování slov. systému předložkového nepůvod. předložkami podle cizích vlivů); R. Mrázek (133—134: vlivy v oblasti syntaxe mají specifickou zvláštnost v tom, že se uskutečňují nejen cestou bilingvismu nebo přímého styku příslušníků dvou jazyků, ale i na půdě jazyka psaného); J. Petr (134—135: některé problémy bilingvismu polsko-latinského). — Na ot. III/4 Koi sa sintagmite v slav. ezici, koito se poddavat na transformacija? odp. V. Hrabě (ib. 185—186: velkou většinu typů syntagmat větných i determinačních lze uvést v transformační vztah k jinému syntagmatu). — Na ot. III/11 Kakvi sa postiženijata v modeliraneto na slav. ezici? odp. R. Mrázek (ib. 194—195: výsledky jsou zatím skrovné; pro každý slov. jazyk bude nutno vybudovat hierarchicky uspořádané inventáře modelů syntagmatických a konstrukčních). — Na ot. III/32 Kakvi vidove pristavni izrečenija ima v slav. ezici? odp. J. Bauer (ib. 266 až 268: povahu vedlejších vět vystihuje rozdělení na tři skupiny, na věty obsahové, doplňovací vztažné, příslovečně určovací).

Stylistika. M. Jelínek, K teoretickým otázkám srovnávací stylistiky slovanských jazyků (SbFilFakBU — ř. jazyk. A — č. 11, s. 93—106: předpoklady pro vybudování srov. stylistiky slov. jazyků; východiskem je stylistika funkční, nezbytnou podmínkou důkladné poznání systému mluvnického, zvl. syntaxe, a rozbor slovní zásoby).

Slovní zásoba. V. Machek, Vývoj praslovanské slovní zásoby (ČsPředn 99 až 104: poznámky metodologické; v oblasti psl. jsme na začátku studia lexikologického, nelze proto mluvit o „zákonitostech“, nanejvýš o tendencích; srov. zde s. 118. — L. Ďurovič, Porovnávací slovník súčasných slovanských spisovných jazykov (SlavPrag IV, 525—533: rozbor teoretických možností k zpracování konfrontačního slovníku dvanácti slov. spis. jazyků; lze přitom vycházet a) z podoby slov, b) z významu slov, c) z pojmenování věcí). — Lexikologická a lexikografická témata v předsjezdové anketě: na ot. II/21 Kak se otrazjava istorijata na obščestvoto v istoričeskata leksika na slav. ezici? odp. A. Lamprecht (SlavFil I, 144—145: do lexikálního dotazníku pro slov. jaz. atlas je třeba zařadit vybrané výrazy odrážející hospodářský i kulturně politický vývoj od psl. období do vzniku novodobých slov. národů) a M. Helcl (145—146: příčiny změn v slovní zásobě jsou vnější, mimojazykové a vyplývají z dorozumívacích potřeb společnosti). — Na ot. II/23 Kakvi osobenosti pritežava sistemata na čislitelnite imena v slav. ezici? odp. R. Večerka (ib. 147—148: na směr a průběh vývoje slov. číslovek působily vedle momentů sémantických i faktory vnitřní, systémové; zvl. důležitost tu měly číslovky druhé desítky) a M. Komárek (149—150: kterými konstitutivními vlastnostmi jsou charakterizovány číslovky jako slovní druh). — Na ot. III/29 Ima li sistemnost v rečnikovija săstav na otdelnite slav. ezici? odp. M. Těšitelová (ib. 261—262: při zkoumání systému v slovní zásobě se až dosud málo uplatňovaly metody statistické; příklady jejich využití a některé závěry tak získané) a J. Filipec (262—263: slovní zásoba není konglomerát jednotek, je to pružně uspořádaný systém dílčích systémů; stanovisko k zákl. pojmům lexikologickým). — Na ot. III/31 Kakvi tipove na slovni svărzvanija ima v slav. ezici? odp. E. Michálek (ib. 264—265: zákl. kritéria pro vymezení slovních spojení; funkce dokladů; gram. funkce jednoho z komponentů, významový posun, nemotivovanost). — Na ot. III/34 Kakvi sa specialnite văprosi i metodi za opisanie na gramatikata i rečnikovija zapas na slav. razgovorni ezici? odp. P. Adamec (ib. 278—279: v poměru mezi spis. jazykem a mluvenou řečí jsou mezi spis. jazyky nápadné rozdíly; metodické poznámky k výzkumu); M. Grepl (279: zákl. metod. požadavkem je odlišení jevů, kt. jsou distinktivními znaky opozice »projev psaný : projev mluvený«, od rysů, kt. jsou distinkt. znaky opozice »spisovný jazyk : jiné útvary národního jazyka«; K. Kravčišinová - P. Sgall - A. Trnková (280—281: základem věd. zpracování většiny jazyků jsou hl. texty tištěné, třeba je rozšířit i o projevy běžně mluvené, spisovné i nespisovné; běžně mluvený jazyk může být plně prostudován kvantitativně jen za pomoci moderních mechanizačních prostředků). — Na ot. Hist.-filol. 3 Kakvo e značenieto na sravnitelno-sintetičnija analiz na istoriko-ezikovite i archeologičeski danni za izsledvane na drevnata [231]slav. kultura? odp. I. Němec (SlavFil II, 295—296: na historii slov. názvu pro rakev ukazuje příklad konfrontace údajů hist. srovn. jazykovědy s výtěžky studia archeologického).

Terminologie. Teoretické příspěvky k obecné problematice slov. terminologie byly připomenuty už vpředu na s. 222; téže problematiky se dotýkají i dvě otázky ankety. Na ot. III/36 Kakvi sa văzmožnostite za internacionalizacija na terminologijata v săvremennite slav. literaturni ezici? odp. R. Mrázek (SlavFil I, 286: doporučuje internacionalizaci a unifikaci především v lingvist. terminologii, zčásti zastaralé, zvl. v syntaxi) a M. Roudný (286—287: terminologie musí držet krok s rozvojem vědy a techniky; normalizačním institucím je třeba zajistit autoritu). — Na ot. III/37 Kakvi sa problemite na săglasuvane na specialnata terminologija v slav. ezici s ogled na novite otrasli v naukata? odp. J. Kuchař (ib. 287—288: mj. je třeba usilovat o koordinaci terminologie v oborech těsně spjatých se socialistickou společností; v ČSSR má zvl. význam koordinace názvosloví čes. a sloven.).

Významným dokladem unifikačního úsilí v oblasti slov. jazykovědné terminologie je sb. Slavjanska lingvistična terminologija, kt. připravila Terminologická komise jazykovědná při Mezinár. komitétu slavistů za red. L. Andrejčina, P. Iviće, A. V. Isačenka a A. Jedličky (Sofija 1963, 178 s.). Vedle zásadních příspěvků uvedených už napřed (v. zde s. 222) jsou zde konkrétnější příspěvky ke koordinaci slovanské jazykovědné terminologie od čes. lingvistů: J. Bauer, Terminologie syntaktická (s. 40—45: podněty k organizaci práce, ilustrované rozborem situace v oblasti slovního spojení a syntagmatu a v oblasti souvětí); F. Daneš, Příspěvek k novější syntaktické terminologii (46—52: zabývá se názvoslovím tzv. aktuálního členění větného; doporučuje usilovat o mezinárodnost nového názvosloví); V. Skalička, Poznámky k otázce sjednocování slovanské lingvistické terminologie (53—56: rozbor této terminologie jako celku, zjištění možností pro sblížení jednotl. termínů; předpokladem pro sjednocování terminologie je její utřídění). — Onomastické terminologie se týká předsjezdová ot. V/13 Smjatate li za celesăobrazni opitite da se uednakvi osnovnata onomastična slav. terminologija? Odpověděli na ni J. Svoboda (SlavFil I, 387—388: pro nerozvinutost slov. onomastiky jsou předpoklady normování a sbližování její terminologie reálné; met. pokyny) a V. Šmilauer (388: může jít jen o úpravu s cílem vzáj. sblížení). — O několika nových příspěvcích z tohoto oboru ref. J. Svoboda, K slovanské onomastické terminologii (ZprMK 4, 105—111: M. Karaś, V. Blanár, N. V. Podoľskaja, L. I. Kolokolova). — Na sjezd. otázku Lit. 11 Kak da se săzdade unifikacija na literaturovedskata terminologija? odp. J. Dolanský (SlavFil II, 55—56: příklady nejednotnosti někt. termínů lit. vědných) a A. Závodský (56—57: co dělat, aby slov. lit. věda měla přesnou, unifikovanou a kodifikovanou terminologii).

Onomastika. J. Svoboda, K slovanské antroponymické soustavě (SlavPrag IV, 391—397: typy slov. osob. jmen, jejich charakteristika, hl. problematika antroponymická). — Týž a. odpověděl na dvě sjezdové otázky: V/7 Kakvi sa slovoobrazuvatelnite tendencii v razvoja na slav. lični imena i na technite umalitelno-laskatelni formy? (SlavFil I, 369 až 370: původ většiny antroponymních sufixů lze odvozovat z přípon apelativních) a V/12 Kakăv e razvojat na slav. sistemi na lični imena i kakvi sa văzmožnostite za tjachnata klasifikacija? (383—384: sémantické třídění příjmení by mělo vycházet z podnětu pojmenování; protože ten není většinou jasný, nutno vycházet z významu apelativního základu).

Příručka slovanské toponomastiky. Připr. z uložení a za spolupráce Komise pro slov. onomastický atlas V. Šmilauer. Díl I. A—L (Praha, Místop. komise ČSAV 1963, 264 s., rotapr.: přehled důlež. apelativ užívaných při tvoření slov. zeměp. jmen a hl. způsobů tohoto tvoření; celkem 970 apelativ ve všech slov. jaz. mimo kašubštinu). — V. Šmilauer, Slovanský onomastický atlas a onomastická příručka (ČsPředn 145—150: historie plánu na sestavení atlasu, úvahy o jeho mater. základně a event. struktuře; poznámky k uved. příručce). — R. Krajčovič, Toponymia ako prameň sociálnych dejín Slovanov v dobe ranofeudálnej a feudálnej (ČsPředn 151—154: rozbor zápslov. místních jmen; jejich sémantický obsah ukazuje na různé vý[232]robní procesy, na feudální služby apod.; tento materiál je významný pro rekonstrukci sociálních dějin slov.). — T. Lehr-Spławiński, Z uwag nad tzw. „Geografem Bawarskim“. Nazwy zakończone na -ozi (SlavPrag IV, 425—427: sufix -ozi lze ve většině případů pokládat za graf. vyjádření suf. -ouci z *-ovъci). — A. Frinta, Wogastisburg (Slavia 32, 528—531: první část jména vykládá ze slov. Wugwozd „u hvozdu“, srov. staré luž. označení sev. čes. pohraničí Zagost ze Zagwozd a jiná luž. jména i apelativa).

Slovanská toponomastika v předsjezdové anketě. Na ot. V/1 Kakvi sa osnovnite zadači i principi za postrojavane na slav. toponimičen atlas? odp. I. Lutterer (SlavFil I, 350: atlas by měl vyjít z dnešní situace a sledovat slov. toponymickou nomenklaturu nazpět až k nejstarším dokladům). — Na ot. V/2 Ima li toponimični sufiksi v slav. ezici? odp. V. Šmilauer (355—356: v čes. toponymech — na rozdíl od antroponym — není přípon zcela specifických, společných přípon často užito zvl. způsobem). — Na ot. V/5 Do kakva stepen slav. toponimija na neslav. strani sădejstvuva da se osvetljat istoričeskite i etničeskite procesi na slavjanite? odp. A. Dostál (358: je možné, že předhist. slov. jména — např. v Řecku — zachovala slova jinak nedoložená) a I. Lutterer (358: místní jména jsou jediným spolehlivým pramenem poznání o Slovanech v neslov. zemích). — Na ot. V/9 Ot kakvi gledišča trjabva da se klasificirat mestnite imena i za kakvi izsledovatelski celi sa udobni otdelnite klasifikacii? odp. V. Šmilauer (372—373: užitečné mohou být za urč. okolností všechny způsoby — i abecední —, je však třeba, aby třídění obsáhlo pokud možno všechen materiál).

Slovanská dialektologie. J. Bělič, Hranice mezi příbuznými jazyky a pomezní nářeční izoglosy (ČsPředn 135—142: 1. izoglosy pomezních diferenčních jevů nářeč. samy o sobě nerozhodují o hranici mezi příbuz. jazyky; 2. pozornost je třeba věnovat i izoglosám jevů mladších; 3. vedle ostrých hranic existují na některých pomezních úsecích území jazykově smíšená; konkrétní materiál z pomezí čes.-pol.-sloven.; srov. zde s. 115). — Z. Stieber, O słownictwie pogranicznych dialektów języków słowiańskich (SlavPrag IV, 611—614: srovnání situace na hranici čes.-pol., ukraj.-bělorus. a jinde v oblasti slovní zásoby; jsou rozdíly mezi hláskoslovím a morfologií a mezi lexikem). — Na sjezdovou ot. IV/4: Kakvo e značenieto na slav. dialekti v neslav. strani za istorijata i dialektologijata na slav. ezici? odp. A. Vašek (SlavFil I, 309—310: slov. dialekty v nepříbuzném obklíčení představují živé petrefakty staršího vývojového stadia jazyka, popř. nářečí domácího, od něhož se odloučily). — Na ot. IV/9 Do kakva stepen lingvističnata geografija doprinasja da se ustanovi strukturata na dialekta? odp. J. Skulina (ib. 331—332: jazykový zeměpis osvětluje zvl. jak místa maximálních rozdílů, tak i izoglosy průběhu strukturních jevů) a S. Utěšený (335—336: může přispět k určení stupně průbojnosti jevů, k stanovení charakteru a míry interference korespondujících jevů a k odhalení koexistence jevů tradiční nářeční vrstvy interdialektické). — Na ot. IV/10 Kakvo e otnošenieto meždu sintaktičnija stroež na otdelnite mestni dialekti, ot edna strana, i sintaktičnata sistema na narodnija ezik, na literaturnaja ezik i na obiknovenija razgovoren ezik, ot druga strana? odp. J. Chloupek (ib. 337—338: syntax dialektu je vhodným objektem pro zkoumání mluveného jazyka i pro hist. srovnávací zkoumání, v nářečích se zrcadlí růz. etapy vývoje nár. jazyka). — Na ot. IV/11 Kakvi sa principite i metodite za săstavjane na slav. dialektni ročnici i kakvo e značenieto im za sravnitelnata leksikologia? odp. S. Utěšený (ib. 343—344: nářeční slovníky homogenních oblastí by neměly být diferenční; slovní zásoba by měla být uspořádána věcně, popř. věcně i abecedně) a R. Šrámek (344—345: gramatické izoglosy se nekryjí s izoglosami lexikálními, slovník má hl. zachytit materiál synchronní).

J. Moravec, K úloze bilingvismu ve vývoji pomezních nářečí (SlavPrag IV, 605 až 608: studium vzniku a průběhu jazykových vlivů, které probíhají na bilingvním základě, dává možnost vyvozovat závěry o vývoji někt. pomezních nářečí). — Problematiky bilingvismu se týkají i dvě sjezdové otázky: I/5 Kakva e roljata na dvuezičieto v istorijata na slav. literaturni ezici (kato se ima predvid slav.-[233]neslav. dvuezičie)? Odp. J. Daňhelka (SlavFil I, 21—22: několik poznámek k bilingvismu stsl.-českému a lat.-českému v našich zemích v 9. —14. stol.) a K. Horálek (25: do okruhu bilingvních jevů je třeba zahrnout i překladovou literaturu vzhledem k vlivu, který má na strukturu lit. jazyků). — Na ot. IV/8 Kak se ustanovjava granicata meždu bilingvizma i vzaimnite vlijanija v slav. ezici odp. J. Moravec (ib. 325—326: hranici mezi bilingvismem a vzájemnými vlivy stanovit nelze).

Slovanský jazykový atlas. Pro informaci účastníků sofijského sjezdu podali čs. dialektologové zprávu o historii slov. jazykového atlasu a souč. stavu práce v brožuře Rabota po podgotovke obščeslavjanskogo lingvističeskogo atlasa. Istorija projekta — Nynešneje sostojanije rabot — Bibliografija, kt. pod red. J. Běliče sest. H. Křížková, J. Petr, J. Sedláček a S. Utěšený (Praha, Čs. dialektolog. komise 1963, 35 s., rotaprint); dále srov. J. Bělič, Porady o přípravách slovanského jazykového atlasu v Moskvě (Slavia 32, 303 až 304: o zasedání Mezinárodní komise pro SJA v Moskvě v říjnu 1962), H. Křížková, K přípravám slovanského jazykového atlasu (Věstník ČSAV 72, 397—400: o soustředění mezislovanské pracovní skupiny v Dusznikách v Polsku od 11/3—6/4 1963) a S. Utěšený, Přípravy dotazníku pro Slovanský jazykový atlas (SaS 24, 286—287). — Probnyj voprosnik k obščeslavjanskomu lingvističeskomu atlasu byl otištěn ve VJaz 12, č. 1, s. 69 až 74 s úvodem J. Běliče; o výsledcích práce s dotazníkem informuje S. Utěšený, O rezul’tatach obsledovanija po probnomu voprosniku k obščeslavjanskomu lingvističeskomu atlasu (ib. č. 5, s. 39—46); od téhož a. je i výklad O možnostech výzkumu mikrotoponymie v rámci nářečních slovníkových anket — zvláště v rámci slovanského jazykového atlasu (Slawische Namenforschung, Berlin 1963, 235—237: zkušenosti získané v korespondenční anketě pro česká nářečí; týkají se mapování toponymů díl, padělek aj.). — Na ot. II/4 Kakvi novi perspektivi može da otkrie obščeslav. atlas za utočnjavane klasifikacijata na slav. ezici? odp. J. Bauer (SlavFil I, 71—72: syntax pojatá do programu SJA odhalí nepochybně typologicky i historicky zajímavý obraz syntakt. diferenciace slov. jazyků) a H. Křížková (73—74: SJA má sledovat nejen stránku tvarovou, ale i významovou, např. u slovesných forem; zvl. důležité je sledování jevů syntaktických).

Spisovné jazyky slovanské. B. Havránek, Srovnávací studium struktury spisovných jazyků slovanských (ČsPředn 5 až 10: souborné utřídění zákl. problematiky studia jejich struktury a vyznačení dalších hl. úkolů; studium vychází z obec. strukturního charakteru spis. jazyka vůbec i z konkrétní struktury jednotl. jazyků; týká se všech jazykových rovin, v největší míře syntaxe a stylu; srov. zde na s. 37). — A. Jedlička, K úloze umělecké literatury ve vývoji spisovných jazyků slovanských (ib. 31—40: které složky jazyka umělecké literatury mají při působení na vývoj spis. jazyka zvl. úlohu; proces zhovorovění spis. jazyka a jeho odraz v literatuře; srov. zde s. 38). — R. Auty, Úvahy o všeslovanském jazyku v době obrozenské (SlavPrag IV, 543—549: silné a vzrůstající vědomí o etnické a jazykové spojitosti Slovanů vedlo k pokusům o vytvoření všeslov. spis. jazyka; pokusy charakterizovány).

Ze sjezdové ankety: na ot. I/7 Vărchu kakvi strukturni osobenosti sledva da se osnovava periodizacijata na istorijata na slav. literaturni ezici? odp. V. Barnet (SlavFil I, 32—34: kritéria pro periodizaci spis. jazyka třeba hledat ve specifičnosti tohoto útvaru; změny ve spis. jazyce jsou podmíněny více činiteli). — Na ot. I/8 V kakvo se săstoi tipologičeskata razlika meždu săvremennite slav. literaturni ezici? Otličavat li se problemite na tipologijata na slav. literaturni ezici ot problemite na tipologijata na slav. dialekti? Kakvo e săotnošenieto meždu slav. literaturni ezici i dialektite im? odpověděli V. Barnet (ib. 36—37: zřetel k postavení spis. jazyka v rámci útvarů národ. jazyka a k jejich strukturním souvislostem prohlubuje metody poznání struktur slov. jaz. spisovných a vytváří předpoklady pro jejich konfrontační a typol. studium), O. Leška - A. Kurimský (42—43: je-li odůvodněno rozlišování mezi základními a odvozenými typol. charakteristikami, pak typol. různost slov. spis. jazyků a slov. nářečí tkví především [234]v oblasti typol. charakteristik odvozených), R. Mrázek (43—44: typol. rozdíly mezi souč. jaz. slov. se týkají jak plánu fonologického, tak i gramatického) a K. Horálek (44: slov. spis. jazyky mají své strukt. zvláštnosti v poměru k dialektům; proto je možno mluvit o jejich speciální typologii).

S. Žaža, Vozmožnosti koordinacii pravil pravopisanija v slavjanskich jazykach (SbFilFakBU -ř. jaz. A- č. 11, s. 63—71: doporučuje např. zjednodušení zdvojených souhlásek v přejatých slovech, důsledný pravopis s, z v cizích slovech podle výslovnosti, koordinaci velkých písmen aj.). — Na ot. III/38 Kakvi sa văzmožnostite za săglasuvane i sbližavane na njakoi pravila na pravopisa v slav. ezici? odp. F. Váhala (SlavFil I, 289 až 290: hl. překážky, kt. stojí v cestě sbližovacím snahám, a jak je překonávat); S. Žaža (291 až 292: analýza úprav, které by bylo možno provést v blízké budoucnosti; v. výše); J. Moravec (292: příčiny rozdílů v psaní velkých začátečních písmen u jednotl. slov. jazyků); P. Sgall (293—294: návrh změn v čes. pravopisu, přihlížející k pravopisné situaci zvl. v ruš. a ve sloven.); ke Sgallovu příspěvku jsou připojeny krit. poznámky B. Havránka (294—295: zejm. k strukturnímu dosahu navrhovaných změn a jejich poměru k ruš.), Z. Skoumalová (295—297: čím jsou dány rozdíly mezi pravopis. systémy jednotl. jaz. slov.).

Jazyk literárních děl. M. Jelínek, Míšení funkčních stylů v soudobé umělecké próze slovanských národů (ČsPředn 295 až 302: v soudobé uměl. próze všech národů slov. sílí tendence k využívání prostředků hovorové stylové vrstvy v úsecích dialogických a monologických; pronikají sem i prvky funkčního stylu odborného; srov. zde s. 191). — B. Ilek, Ideová a estetická podmíněnost životnosti básnického díla v mezislovanských překladech (ČsPředn 319—322: při hodnocení místa překladu v domácí literatuře je třeba počítat se závažnými momenty jazykovými, stylistickými i literárně estetickými; při pronikání překladů do domácí literatury se však uplatňují i momenty ideové; v. zde s. 194).

Literárně lingvistická problematika v předsjezdové anketě (otázky Lit.-lingv.): Na ot. 1 Kakvo e otnošenieto na poetikata kăm slav. ezikoznanie i literaturoznanie? odp. K. Horálek (SlavFil II, 212: literárně umělecký kód tvoří součást obecného kódu uměleckého a má již v důsledku toho charakter ideologie; jazyk naproti tomu je ve své podstatě jev neideologický). — Na ot. 5 Kakvo e mjastoto na slav. stilistika sred drugite ezikovedski i literaturovedski disciplini? odp. M. Jelínek (ib. 223—224: poměr stylistiky k jiným jazykověd. a lit. vědným disciplínám je vymezen neuspokojivě; příčinou toho jsou nejasnosti v poměru jazyka a stylu i mnohoznačnost termínu „styl“); J. Filipec (224 až 225: jazyková stylistika právem zkoumá styl umělecké literatury; z požadavku zkoumat lit. dílo jako celek vyplývá i potřeba samostatné literární stylistiky) a K. Hausenblas (225—226: práce stylistika-lit. vědce a stylistika-lingvisty se doplňují; stylistika není doplňkem gramatiky nebo urč. oborů lit. vědy). — Na ot. 6 Kakva e roljata na gramatičeskite sredstva v stila na slav. chudožestveni proizvedenija? odp. M. Jelínek (ib. 226—228: gram. prostředky podléhají výběru závislému na růz. slohotvorných činitelích stejně jako prostředky lexikální; pro stylistickou specifičnost indiv. sdělení je rozhodující výběr syntakt. schémat). — Na ot. 7 Kakvo može da dade priloženieto na strukturalnija analiz v slav. stilistika i poetika? odp. L. Doležel (ib. 228—229: kontextové postupy, které jsou důležitým prostředkem jaz. výstavby uměl. díla, zvl. v próze, třeba zkoumat metodami strukturní analýzy). — Na ot. 18 S kakvi sredstva trjabva da se predava lokalnijat i archaičen kolorit pri chudožestvenija prevod ot slav. na slav. i ot neslav. na slav. ezici? odp. K. Horálek (ib. 246: z hlediska překladatelského jsou mezi lokálním a archaickým koloritem rozdíly) a J. Hrabák (246: pro překlady do češ. nejsou vhodné archaismy a dialektismy slovníkové; archaické i místní zabarvení lze nejlépe charakterizovat prostředky syntaktickými).

Poetika, otázky verše. K. Horálek, Studie o slovanské lidové poezii (Praha, SPN 1962, 342 s.: soubor srovnávacích studií o veršové formě a syžetových konstrukcích slov. lid. poezie; většina studií byla otištěna v čas. a sbornících, pro knižní vyd. byly však [235]upraveny; nově otištěny studie Jihoslovanské obdoby písně o Siládim a Hadmázim a K námětu balady Vnislav a Běla). — Další práce téhož a. o studiu verše ve slov. lidové poezii: Zur Rolle der Betonung im slavischen Volksliedvers (Proceedings of the IV Intern. Congress of Phon. Sciences Helsinki 1961, Haag 1962, s. 655—657: v slov. lidovém verši se značně uplatňuje tendence k tónické rytmizaci; někdy dokonce tónický princip přechází v sylabotónický); K otázce vztahu mezi veršem folklórním a literárním (ČsPředn 303—306: vztahy folklórního a literárního verše určuje hl. blízkost folklórního verše k sylabotónickému systému; slov. sylabotonismus je ovšem diferencován podle prozod. zvláštností jednotl. slov. jazyků); Slabičný verš v slovanské lidové poezii (Slavia 32, 54—69: krit. pozn. ke studii J. Levého „Verš české lidové poezie a jejích ohlasů“ v Slavii 1962; k charakteristice čes. folklórního verše a k vyjasnění pojmů slabičnosti a tóničnosti přibírá mat. i z jiných slov. oblastí); K otázce úlohy přízvuku v slovanském verši folklórním (Studia linguistica in hon. T. Lehr-Spławiński, Kraków 1963, 91 až 98: obrysová charakteristika folklórního verše pol. po stránce přízvukové, dále verše bulh. a maked., zvl. digrese je věnována lit. napodobení srb. desaterce). — J. Levý, Kombinační možnosti verše (ČsRus 7, 1962, 77 až 86: zákl. kombinační možnosti verše čes., rus. a angl. jsou zkoumány na základě kombinatorických variant). — O. Zilyńskyj, Psichologičeskij parallelizm i jego mesto v razvitii pesennogo stilja (Slavia 32, 70—84: krit. rozbor názorů A. N. Veselovského na tzv. psychologický paralelismus, který měl značný význam pro jeho koncepci historické poetiky).

Na ot. Lit.-lingv. 10 V kakvo se săstojat obščite i specifičnite čerti na stichosloženieto v slav. literaturi? odp. J. Závada (SlavFil II, 232—233: přehled aktuální problematiky, j. jsou „historické“ otázky vzniku rýmu, verše, zákonitosti systému sylabického a sylabotónického atd.). — Na ot. Lit.-lingv. 11 Kakva e vrăzkata meždu strukturata na sticha i sădăržanieto na poetičeskoto proizvedenie v slav. literaturi? odp. M. Červenka (ib. 236 až 237: také verš se účastní umělecké realizace ideového obsahu díla svým významem; různé veršové útvary v urč. době mají větší n. menší stupeň významové určitosti). — Na ot. Lit.-lingv. 16 Kakvi sa obščite i različitelnite čerti na rităma v stichotvornata reč na otdelnite slav. literaturi? odp. K. Horálek (ib. 243: styčné body a rozdíly veršových forem v růz. slov. literaturách jsou podmíněny vlastnostmi jazyků i kulturně historicky). — Na ot. Lit.-lingv. 17 Kakvi sa roljata i mjastoto na meždinnite formi meždu sticha i prozata v otdelnite slav. literaturi? odp. J. Hrabák (ib. 243—244: o přechodu verše a prózy lze mluvit jen z hlediska vývojového; srov. např. prozaizaci verše v stč. památkách z konce 14. stol.).

Varia. Instrukcija dlja sostavlenija katalogov drevnich slavjanskich rukopisej, kterou podle usnesení edičnětextologické komise Mezinár. komitétu slavistů připravil F. V. Mareš, je otištěna v Slavii 32, 240—249. — Na ot. Lit. 16 Mogat li da se smjatat za slavjanski t. nar. „ruski pismena“, pomenati v prostrannoto žitie na Konstantin-Kiril? odp. F. V. Mareš (SlavFil II, 68—69: zmínku o „ruských písmenech“ v ŽK, kap. 8, třeba pokládat za textovou zkomoleninu). — Na ot. Lit. 36 Kakvi vidove izdanija na starite slav. pametnici trjabva da se pravjat? odp. M. Kopecký (ib. 100—101: doporučuje upustit od tzv. paleografických edic). — Na ot. Lit. 37 Kakvi sa zadačite na slav. paleografija i archeografija v săvremennija etap na tjachnoto razvitie? odp. F. V. Mareš (ib. 105—106: navrhuje pořídit soupis starých slov. nápisů hlah. a cyril., připravit soubornou edici nejdůl. nápisů a vydat rukověť slov. epigrafie hlah. a cyril.). — Na ot. III/15 Kakvo novo e neobchodimo da se vnese v opitite za transkripcija i transliteracija na slav. ezici? odp. M. Zima (SlavFil I, 205—206: kritický rozbor předností a nedostatků tří možných postupů, tj. transliterování azbuky jako celku, transliterování písemných systémů jednotl. jazyků slov. užívajících azbuky-graždanky a řešení kompromisního) a R. Zimek (206—207: jednotná vědecká transkripce ruštiny neexistuje; zpřesnění a ustálení transliterace rus. slov do graf. soustavy daného jazyka je úkolem fonetiků-rusistů v jednotl. zemích).

Jazyk staroslověnský a církevněslovanský. Mluvnická stavba. K sjezdu [236]v Sofii vyšel sborník Issledovanija po sintaksisu staroslavjanskogo jazyka (věd. red. J. Kurz; Praha, Nakl. ČSAV 1963, 378 s.). Obsahuje tyto příspěvky: J. Kurz, Problematika issledovanija sintaksisa staroslavjanskogo jazyka (5—14: tkví zejm. v tom, že staroslověnština od samého začátku byla spis. a literárním jazykem a vyvíjela se pod vlivem řečtiny; hl. metodické zásady pro studium stsl. syntaxe). — B. Havránek, Zalog (genera verbi) v staroslavjanskom jazyke v sravnitel’nom plane (15—100: tvarová i významová analýza jazykových prostředků pro vyjádření tzv. genera verbi v stsl. s přihlédnutím k jejich vzniku i dalšímu vývoji v jaz. csl. a v jednotl. jaz. slov.; navazuje na autorovo starší dílo „Genera verbi v slov. jazycích“). — A. Dostál, K izučeniju kategorij glagola v staroslavjanskom jazyke (101—120: charakteristika stsl. slovesa jako kategorie se zvl. zřetelem k soustavě vidové, temporální a modální). — J. Kurz, Problema člena v staroslavjanskom jazyke. Konstrukcii suščestvitel’nogo s mestoimenijem ukazatel’nym i s dal’nejšim atributom (121—182: navazuje na starší autorovu stať o členu v jaz. slov. v ByzSlav 1939/46 a rozšiřuje zkoumání na další typy spojení substantiva s atributem a demonstrativem). — R. Večerka, Sintaksis bespredložnogo roditel’nogo padeža v staroslavjanskom jazyke (s. 183 až 223: syntax stsl. genitivu zachovává v podstatě obecně slov. charakter a její specifičnost se projevuje v dílčích jevech, podmíněných systémovou příslušností stsl. a jejím zvláštním posláním). — R. Mrázek, Datel’nyj padež v staroslavjanskom jazyke (s. 225—261: obecná sémant. charakteristika stsl. dativu a rozbor jeho jednotl. syntakt. typů). — J. Bauer, Bespredložnyj lokativ v staroslavjanskom jazyke (263—285: kapitola z autorovy větší studie „Sintaksis lokativa v staroslavjanskom jazyke“ z r. 1956). — M. Bauerová, Bespredložnyj tvoritel’nyj padež v staroslavjanskom jazyke (287—311: probrán stsl. instrumentál v platnosti adverbiální, dále predikativní, doplňkové a přívlastkové). — S. Herodes, Staroslavjanskije predlogi (313—368: rozbor všech druhů předložkových spojení v stsl., srovnání se situací v ostatních slov. jazycích a nárys dalšího vývoje v csl.; probrány pouze předložky primární).

Další příspěvky: A. Dostál, Staroslověnský jazyk, jeho strukturní charakteristika a lokální typy (ČsPředn 11—28: strukturní analýza staroslověnštiny; v závěru srovnání jaz. stsl. a csl.). — J. Sedláček, Sintaksis staroslavjanskogo jazyka v svete balkanistiki (Slavia 32, 385—394: za syntakt. balkanismy v stsl. pokládá autor složenou spojku jako da, rozšíření gen. vazby s předložkou otъ a spojky, popř. částice da s ind. v různých větných typech). — R. Mrázek, K dativno-infinitivnym konstrukcijam v staroslavjanskom jazyke (SbFilFakBU -ř. jaz. A- č. 11, s. 107—126: analýza všech typů konstrukcí s inf. a dat. subjektu a utřídění na 7 modelů; hl. pozornost je věnována samostatným infinitivním větám jednočlenným s dativem subjektu. — P. Vyskočil, Azav’tanii v Ostromírově evangeliáři (Slavia 32, 395—397: jde o cyril. vyjádření hebrej. a̔zabtani). — V. Tkadlčík, Dvě formy hlaholského písemnictví (Slavia 32, 340 až 366: jak vyložit krátkou zmínku o změnách slov. písma v traktátu mnicha Chrabra; v čem spočívaly a jaký byl jejich časový postup).

Slovník jazyka staroslověnského, sešit 7: vъseliti - vǫzati, vyšel v Praze 1963 (s. 321 až 384). Krit. ref. o něm (seš. 1—3). L. Moszyński (Rocznik slawistyczny 22, 1962, 80—99), stručně A. Vaillant o seš. 4 (BSL 57, 1962, č. 2, s. 124—125). — Vysokoškolský učební text K. Horálka - J. Kurze - A. Dostála, Základy staroslověnské mluvnice vyšel v 3. opr. vyd. (Praha, SPN 1962, 184 s.). — O stsl. mluvnici H. H. Bielfeldta, Altslavische Grammatik (Halle 1961) ref. R. Večerka (SbFilFakBU -ř. jaz. A- č. 11, s. 180—183) a o práci R. Večerky „Syntax aktivních participií v staroslověnštině“ (Praha 1961) J. Bauer (ib. 183—185).

V předsjezdové anketě byly problémům stsl. a csl. věnovány dvě otázky. Na ot. I/1 Kakăv trjabva da băde krăgǎt ot pametnici (s technite chronologičeski i lokalni granici), kojto sledva da se privliča za văzstanovjavane na ezika ot kirilometodievskija period? odp. J. Kurz (SlavFil I, 9—10: vedle nejst. pramenů, které vznikly v době cyrilometod. a zachovaly se nám v kanonické podobě, je třeba pro rekon[237]strukci gram. stavby a slovní zásoby stsl. využít i památek z téže doby, ale dochovaných v pozdější pozměněné podobě). — Na ot. I/4 Kak sa se otnasjali pomeždu si knižovnoslavjanskijat (cărkovnoslavjanskijat) i starite slav. (rus., srăb., bălg., češ. i dr.) ezici v različnite periodi na svoeto razvitie? Imalo li e otnošenie na dvuezičie ili žanrovo-stilističeska distribucija ili zaimstvuvane na otdelni elementi, vzeti izvăn obščata sistema? odp. A. Dostál (ib. 17—18: srovnání stsl. a csl. jazyka; funkce csl. jazyka byly četnější a mnohostrannější než u jaz. stsl., z toho vyplývá obohacení slovní zásoby, rozšíření slovotvorných možností).

Literatura stsl. a csl., jednotlivé památky. V. Vavřínek, Staroslověnské Životy Konstantina a Metoděje (Rozpr. ČSAV, roč. 73, 1963 — ř. společ. věd, č. 7, 123 s.: rozbor obou legend po stránce literární i hagiografické, pokus o komplexní pohled na dílo Konstantina a Metoděje na širokém pozadí politicko-historickém); od téhož a. je i čl. Předcyrilometodějská misie na Velké Moravě. K výkladu V. kapitoly staroslověnského Života Metodějova (Slavia 32, 465—480: „křesťanští učitelé z Vlach a z Řecka“ tam připomenutí byli patrně misionáři z dalmatsko-istrijské oblasti). — J. Kurz, Několik poznámek k textu Života Konstantinova a Metodějova (Studia linguistica in hon. T. Lehr-Spławiński, Kraków 1963, 183—189: týkají se vysvětlivek u slov mьša a kǫpetra; jde snad o glosy a podobně mohla pronikat do textu památky i jiná slova). — A. Vaillant, Quelques notes sur la Vie de Méthode (ByzSlav 24, 229 až 235: poznámky k nové edici památky, kt. připr. F. Grivec - F. Tomšič, Zagreb 1960; o ní v. též ref. V. Tkadlčíka, Slavia 32, 283—287). — V. Kyas, Starozákonní citáty v Životě Konstantinově a Metodějově ve srovnání se staroslověnským parimejníkem (Slavia 32, 367—374: oba Životy obsahují v citátech a parafrázích ze Starého zákona výňatky z nejstaršího slov. bibl. překladu).

E. Bláhová, Homilie Clozianu a homiliáře Mihanovićova. Syntaktický rozbor (Slavia 32, 1—16: doplňky k starším pracím o hláskosloví, morfologii, slovní zásobě; hl. o syntaxi a překlad. technice; syntakt. odchylky hom. Mihanovićova od Cloz. představují mladší vrstvu csl. syntaxe). — J. Vašica, Obšírná a smíšená redakce Zákona sudného ljudem (Slavia 32, 251—259: krit. pozn. k edici Zakon sudnyj ljudem prostrannoj i svodnoj redakcii, sv. II, vyd. M. N. Tichomirov a L. V. Milov, Moskva 1962, jakož i k celkové problematice památky, zvl. pokud jde o její dvě redakce; o I. sv. téže edice ref. V. Procházka, Právněhist. studie 9, 350—351). — V. Procházka, Deset poznámek ke Ganevovu výkladu krátké redakce Zakona sudného ljudem (Právněhist. studie 9, 302—317: k monografii V. Ganeva Zakon sudnyj ljudьmъ. Pravnoistoričeski i pravno-analitični proučvanija, Sofija 1959). — A. Dostál, Les origines de l’Apologie slave par Chrabr (ByzSlav 24, 236—246: zmínky o řec. písmu v traktátu mnicha Chrabra O pismenechъ mohl a. čerpat ze scholií k dílům gramatika Dionysia Thraka). — A. Dostál, K slovanským verzím byzantských kronik (SlavPrag IV, 663—670: hl. problematika spojená s csl. překlady, popř. úpravami byz. kronik; podrobněji o tzv. kronice Malalově s pozn. k starším pracím V. M. Istrina a M. Weingarta); týž a., Slovanský překlad byzantské kroniky Georgia Hamartola. Příspěvek ke zkoumání Trojického rukopisu (Slavia 32, 375 až 384: byzant. kroniky v csl. literatuře je třeba studovat také z hlediska byzant. literatury; pro vývoj staré ruštiny je třeba stanovit v jazyce překladu poměr mezi prvky csl. a strus.). — Z ref.: F. V. Mareš, K. Gamber, Das glagolitische Sakramentar der Slavenapostel Cyrill und Method und seine lateinische Vorlage, Würzburg 1957 (ByzSlav 24, 161—166). — Na sjezd. otázku Lit. 19 Kakvi sa zadačite na po-natatăšnoto proučvane na knižovnoto nasledstvo na slav. prosvetitel Metodij? odp. J. Vašica (SlavFil II, 72—74: Metoděj rozmnožil lit. dědictví po Konstantinovi hl. několika díly z oboru právního; přehled a charakteristika těchto děl).

Cyrilometodějské jubileum 863 — 1963. Sborníček Velká Morava. Tisíciletá tradice státu a kultury, vydaný k tomuto jubileu (Praha, Nakl. ČSAV 1963, 116 s. + 10 obr. příl.; též s textem rus., něm., angl. a franc.), obsahuje kromě úvodního výkladu J. Böhma stať V. Vaněčka Stát Moravanů, Velkomoravská říše (13—38), od J. Poulíka Velká [238]Morava ve světle nejnovějších archeologických objevů (39—76) a od B. Havránka, Počátky slovanského písma a psané literatury v době velkomoravské (77—96: přehledný výklad souč. stavu bádání od období předliterárního — s rozlišením úlohy domácího jazyka před cyrilomet. misí a úlohy stsl. — až po pokračování stsl. jazyka a literatury v Čechách; podobného obsahu jsou i další autorovy stati, Vznik slovanského písma a psané literatury před 1100 lety, Nová mysl 1963, 671—680 a populární výklad 1100leté výročí začátku slovanského písma a psané literatury, Bulharsko ve výstavbě 12, č. 3, s. 2—4). Sborník uzavírá stať J. Kolejky Cyrilometodějská tradice v druhé polovině 19. století (97—112). — Další příspěvky k jubileu: J. Kurz, Význam činnosti slovanských apoštolů Cyrila a Metoděje v dějinách slovanské kultury (Slavia 32, 309—326: „Ať se toto dílo zkoumá a oceňuje z kteréhokoliv hlediska, nelze nepřiznat jeho nesmírný význam a nehodnotit ho jako plně progresívní čin.“). — K. Horálek, K problematice cyrilometodějské literatury (ib. 327—330: kritika některých hypotéz o tom, že soluňští bratří navázali na starší slov. literaturu, dále srovnání tvůrčí cyrilometodějské tvorby s netvůrčí a epigonskou církevněslovanskou). — J. Vašica, Právní odkaz cyrilometodějský (ib. 331—339: tři památky juridického obsahu, tj. překlad Nomokánonu, Metodějova řeč ke knížatům-soudcům a Zakon sudnyj ljudem, svědčí o snaze obou bratří dát Velké Moravě pevnou církevně právní strukturu). — I. Dujčev, L’activité de Constantin Philosophe-Cyrille en Grande Moravie (ByzSlav 24, 225—229: přehledný výklad, pozn. k výkl. Vita Constantini, kap. 15). — A. Dostál, 1100 let tradice spisovných jazyků slovanských (NŘ 46, 225—229: populární výklad; i spis. čeština spočívá nepřímo na díle, započatém Konstantinem a Metodějem). — R. Večerka, Ideový profil velkomoravské literatury (Sb. Matice mor. 82, 182—189: upozorňuje na jisté projevy velkomoravského patriotismu v památkách cyrilometod.); týž a., Velkomoravské počátky slovanské knižní vzdělanosti (Dějiny a současnost 5, č. 7, s. 10—11). — J. Stanislav, Začiatky slovanského písma a písomníctva na Veľkej Morave (SlPřehl 49, 174—176). — A. Frinta, Poznámky k jubileu Cyrila a Metoděje (Křesťan. revue 31, č. 1/2 a 4: I. Úvod bibliografický. II. Osobnosti Cyrila a Metoděje a jejich dílo. III. Dědictví a známost Cyrila a Metoděje u jednotl. nár. slovan.). — V. Huňáček, Velké výročí slovanské azbuky (RJ 14, 1963/64, 49—53).

Příspěvky obecného a populárního rázu: V. Vaněček, Souvislost Velké Moravy se slovanským svazem Samovým. Ke vzniku státu na Moravě (Právněhist. studie 9, 211—226). — V. Procházka, Velkomoravská říše a vývoj politické organizace u slovanských národů. Právněhistorický příspěvek k pracím u příležitosti 1100. výročí slovanské misie (Právník 102, 775—793). — J. Poulík, Zamyšlení nad dobou velkomoravskou (Nová mysl 1963, 566—571; týž a., Byzantská misie ve Velké Moravě (Čas. Nár. muzea 132, 121 až 124). — L. Havlík, Byzantská mise a Velká Morava (Sb. Matice mor. 82, 105 až 131); týž a., Velká Morava a byzantská mise (Věda a život 1963, 458—462); týž a., Byzantská mise na Velké Moravě (SlPřehl 49, 137—139). — Sb. Solunští bratří. 1100 let od příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Moravu. Red. V. Bartůněk, předml. naps. J. Merell (Praha, Ústř. círk. nakl., 1. vyd. 1962, 245 s.; 2. vyd. 1963) — D. Soukupová, Překladatelská a literární činnost Konstantina a Metoděje (Náb. revue církve čs. 34, 40—53). — M. Sesan, Příspěvek k cyrilometodějským otázkám (ibid. 80—85: cyrilometodějské legendy, cyrilice a hlaholice, ritus aj.).

Různé příspěvky: D. Bartoňková, Latinské prameny k dějinám Velké Moravy. I. díl. Anály a kroniky (Praha, SPN 1963, 173 s.; rozmnož.). — J. Vašica, Au sujet des degrés du catéchumenat (ByzSlav 24, 251—257: k Metodějovu překladu Nomokánonu; katechumeni genuflectentes tvořili prostřední kategorii mezi audientes a competentes). — A. V. Isačenko, K voprosu ob irlandskoj misii u pannonskich i moravskich slavjan (Voprosy slav. jazykoznanija 7, 1963, 43 až 72). — V. Vavřínek, F. Zagiba, Die bairische Slavenmission und ihre Fortsetzung durch Kyrill und Method, Jhb. f. Geschichte [239]Osteuropas 1961 (ByzSlav 24, 293—297; krit. ref.).

Jazyk a pam. stsl. na české půdě. F. V. Mareš, Česká redakce církevní slovanštiny v světle Besěd Řehoře Velikého (Dvojeslova) (Slavia 32, 417—451: přínos studia čes. círk. slovanštiny pro paleoslovenistiku, celková charakteristika bohemismů v Besědách po stránce graf., hláskosloví, tvarosloví, syntaktické a lexikální); od téhož a. čl. Grečeskij jazyk v slavjanskich kulturnych centrach Čechii XI veka (ByzSlav 24, 247—250: důkaz, že překladatel Řehořových Besěd z latiny do stsl. českého typu znal řečtinu). — R. Večerka, Velkomoravská literatura v přemyslovských Čechách (Slavia 32, 398—416: další důvody pro uznání čes. původu hlahol. oficií Cyrila a Metoděje a služby sv. Václavu; důkaz, že v přemyslovských Čechách byly v užívání některé památky složené na Velké Moravě). — L. Pacnerová, České hlaholské památky (Slavia 32, 452—457: souborný výklad o stč. literatuře psané hlahol. písmem v Emauzích a rozbor jejích dochovaných zbytků).[2]


[1] Nové zkratky: ČsPředn = Československé přednášky pro V. mezinárodní sjezd slavistů v Sofii. Připr. Čs. komitét slavistů, hl. red. B. Havránek. Praha, Nakl. ČSAV 1963, 375 s. — SlavPrag IV = Slavica Pragensia IV. Věnováno akad. B. Havránkovi k sedmdesátým narozeninám. Acta Universitatis Carolinae 1962 — Philologica 3. Praha — Universita Karlova (vyšlo 1963), 745 s. — SlavFil = Slavjanska filologija. Materiali za V Meždunaroden kongres na slavistite. Tom I: Otgovori na văprosite za naučnata anketa po ezikoznanie. Tom II: Otgovori na văprosite za naučnata anketa po literaturoznanie, literaturno-lingvistični problemi, narodno poetičesko tvorčestvo, obščoslavistični istoriko-filologičeski problemi. Sofija, Bălgarska akademija na naukite 1963, s. 397 + 364.

Z úsporných důvodů neuvádíme tentokrát u časopisů a periodických sborníků rok vydání, pokud vyšly 1963.

[2] Zbývající oddíly slavistické části tohoto přehledu budou tentokrát připojeny k části bohemistické v čísle 4.

Slovo a slovesnost, volume 25 (1964), number 3, pp. 218-239

Previous Alexandr Stich: Teorie spisovného jazyka a spisovná slovenština

Next Marie Ludvíková: Seminář matematické lingvistiky v Bukurešti