Česká jazykověda v roce 1962 (Část II: Práce bohemistické)

Zdeněk Tyl, Milena Tylová

[Chronicles]

(pdf)

Чешское языкознание в 1962 году / La linguistique tchèque en 1962

[1]IV. Jazyk český. Práce celkové a příspěvky obecné: Studie M. Dokulila Teorie odvozování slov I (Praha, Nakl. ČSAV 1962, 263 s.; rus. a angl. res.) je obecným úvodem do souborného kolektivního díla ÚJČ, které v dalších dvou dílech přinese soustavný slovotvorný rozbor odvozených slov ve spis. češtině. Jsou tu pronikavě — a do značné míry nově — osvětleny zákonitosti platné pro odvozování slov jako základní způsob tvoření nových pojmenování v slov. jaz. a také v češ., objasněna metodologická základna celého díla a vyložena soustava pojmů a termínů, s nimiž se v celém díle pracuje. Práce, analyzující soustavně a metodicky podnětně slovotvorné souvislosti v slovní zásobě spis. češtiny, je významným příspěvkem k poznání tohoto úseku jazykové stavby, málo probádaného nejen u nás, ale v slov. jaz. vůbec; tak ji ocenily i všechny dosud vyšlé ref. (Al. Jedlička, Základní práce o tvoření slov v češtině, NŘ 45, 1962, 298—305; J. Vachek, První česká teorie odvozování slov, SaS 23, 1962, 298—305; G. P. Neščimenková, VJaz 11, 1962, č. 5, s. 143—148 aj.). — Monografie Fr. Kopečného Slovesný vid v češtině (Rozpr. ČSAV 72, 1962 — ř. společ. věd, seš. 2; Praha, Nakl. ČSAV, 144 s.) ukazuje soustavu čes. slovesa po stránce vidové a srovnává ji se situací v jiných slov. jaz.: stanoví a probírá vidové třídy čes. slovesa, všímá si jejich mluvnického a významového rozlišení a morfol. prostředků, jimiž se jednotl. vidy tvoří; v závěru jsou probrány významy slovesných předpon (srov. ref. G. Horáka, Jazykovedný čas. 13, 1962, 185—189). — K. Svoboda, Infinitiv v současné spisovné češtině (Rozpr. ČSAV 72, 1962 — ř. společ. věd, seš. 8; Praha, Nakl. ČSAV, 125 s.) podává úvodem obecnou charakteristiku infinitivu a dále podrobně rozbírá jeho jednotl. funkce; jejich srovnáním s využitím finit. tvarů sloves., subst. verb. a útvarů větných osvětluje specifické vlastnosti inf. a zařazuje ho do mluvn. [266]systému souč. spis. češ. — Nově vyšly tyto zákl. jazykovědné práce: M. Komárek, Historická mluvnice česká 1. Hláskosloví; 2. upr. vyd., Praha, SPN 1962, 192 s. — Fr. Trávníček, Historická mluvnice česká 3. Skladba; 2. vyd. připr. a předml. naps. A. Vašek, Praha, SPN 1962, 201 s. — Fr. Kopečný, Základy české skladby; 2. přeprac. vyd., Praha, SPN 1962, 359 s. — Programový je příspěvek Fr. Daneše Některé teoretické a metodické předpoklady strukturní mluvnice současné spisovné češtiny (InfBull č. 3, 1962, 12—20: 1. potřeba přezkoumat dosavadní teor. přístupy k otázkám mluvnice a posoudit jejich únosnost hl. z hlediska metodolog. požadavků souč. jazykovědy; 2. práce na strukturní mluvnici souč. češ. se musí krit. vyrovnat i s novými směry v světové lingvistice, tj. s matem. a aplik. lingvistikou).

Diskuse o živé problematice obecné češtiny pokračovala v SaS 23, 1962 těmito příspěvky: P. Sgall, Znovu o obecné češtině (37—45: odpověď na čl. J. Běliče, B. Havránka, Al. Jedličky a Fr. Trávníčka v SaS 22, 1961, 98—107, rus. VJaz 10, 1961, č. 1, s. 44—51). — J. Bělič - B. Havránek - Al. Jedlička, Problematika obecné češtiny a jejího poměru k jazyku spisovnému (t., 108—125: 1. vztah mezi „jádrem“ národ. jazyka a nářečími; 2. vznik a vývoj obec. češtiny; 3. demokratizace spis. češtiny). — K. Hausenblas, Styly jazykových projevů a rozvrstvení jazyka (t., 189 až 200: složitost jaz. výstavby u projevů běžně mluveného stylu spočívá v tom, že se v nich užívá jazykových prostředků několika útvarů v jazyce historicky vypracovaných, tj. nářečí, obec. češtiny, jiného interdialektu atd.; proto bude proces vyrovnání značných rozdílů mezi jaz. spis. a nespis. dlouhodobý a nikoli vždy jednosměrný). — Vl. Skalička, Poznámky o obecné češtině (t., 201—204: slovenština v nejfrekventovanějších rysech stojí na stanovisku spis. češtiny, avšak některé rysy obec. češtiny a sloven. jsou společné a ty by bylo možno uznat za spisovné). — J. Chloupek - A. Lamprecht - A. Vašek, Český národní jazyk a některé jeho vývojové perspektivy (t., 258—265: 1. k termínům národní jazyk, jádro národního jazyka, j. běžně mluvený, místní nář.; 2. rozdíly v jaz. situaci v Čechách a na Moravě; působení nář. základu mluvy na běžně mluvený j.). — P. Novák, O smysl diskuse o mluvené češtině (t., 266—272: je třeba objektivně zjistit, plynou-li pro uživatele jazyka potíže z rozdílů mezi jaz. spis. a běžně mluveným, a provést synchronní i diachronní výzkum „laické“ lingvistiky, důležitý pro orientaci jaz. politiky).

Vývojové tendence češtiny. M. Jelínek, Vliv vývoje společnosti na vývoj spisovné češtiny v období národního obrození (MarxJaz 305—316: ustalování čes. normy mluvnické, doplňování slov. zásoby, uvádění češtiny do lit. umělecké, odborné a popularizační aj.; shrnující výklad). — Fr. Daneš, Vývoj češtiny v období socialismu (MarxJaz 319—328: rozpor mezi jaz. spis. a řečí běžně mluvenou, mezi požadavkem stability a vývojovými tendencemi; působení nového společen. vývoje na některé úseky jazykové stavby; úloha jazykové výchovy, otázky kodifikace spis. normy aj.). — L. Pallas, K prvním pokusům o vytvoření literárního jazyka ve Slezsku (SlezSb 60, 1962, 409—414: Nikodém Lippka, president kraj. soudu v Těšíně v pol. 19. stol., a Ant. Stabika, farář v Michalkovicích v 2. pol. 19. stol., neusilovali o zavedení spis. laštiny). — Zdz. Stieber, Les élements tchéques dans le polonais littéraire (Revue des études slaves 39, 1961, 7—16: přehled působení spis. češ. na pol. do 16. stol.; informace o činnosti zvl. pracoviště PAN ve Varšavě, které studuje tuto otázku a připravuje speciální monografii o bohemismech v polštině a jejich slovníkové zpracování). — G. A. Liličová, K voprosu o vzaimodejstvii češskogo i russkogo literaturnych jazykov (Slavjanskoje jazykoznanije — Učen. zap. Leningrad. gos. univ., serija filol. nauk, vyp. 64, 1962, 34—42: rus. příč. min. činné na -ší/-vší uvedl do češ. Jungmann v překladu Ztraceného ráje; hl. rozdíly ve využití těchto tvarů mezi ruš. a češ.).

Fonetika, hláskosloví, fonologie. B. Hála, Uvedení do fonetiky češtiny na obecně fonetickém základě (Praha, Nakl. ČSAV 1962, 459 s. + 8 příl.: zachycuje vývoj a souč. stav fonetického výzkumu češtiny, podává analýzu a popis jednotl. hlásek i souvislé řeči a uvádí bohaté možnosti praktické aplikace fonetiky). — J. Ondráčková, Contribution to the Question Concerning the [267]Rhythmical Units in Czech (Phonetica 8, 1962, 55—72: komplexní výzkum bohatého materiálu více než 60 000 rytmických jednotek od 95 mluvících osob umožňuje stanovení hl. zákonitostí pro rytmické jednotky v mluvené češtině). — J. Novotná, K přepisu zvukové podoby některých hláskových skupin v češtině (NŘ 45, 1962, 82—87: jak přepisovat pro práci s děrnými štítky zvukovou podobu těch souhl. skupin, u nichž se připouští dvojí spis. výslovnost). — B. Borovičková - V. Maláč, Stanovení indexu poznatelnosti české řeči (Slaboproudý obzor 23, 1962, 625—630: popis vlastní nové metody pro měření indexu poznatelnosti, krit. zhodnocení obdobných prací cizích, rozbor podstatných odchylek mezi výsledky vlastními a cizími). — P. Janota, K výzkumu individuálního hlasového timbru (SlavPrag 3, 1961, 89—98: přehled a rozbor jednotl. faktorů, které napomáhají k rozlišení mluvního projevu různých osob). — D. Šlosar, Příspěvek k poznání české kvantity v 16. století (SbFilFakBU 11, 1962, ř. jazyk. -A- č. 10, s. 91—96: popis stč. kvantity, jak se jeví v jediném dochovaném opise Blahoslavovy Grammatiky české, a pokus o zhodnocení tohoto stavu z hlediska vývoje čes. kvantity v 16. stol.). — S. Popovićová, O nekim pokretima vokala u češkom jeziku (Zb. za filol. i lingv., Novi Sad 4/5, 1961/2, 273 až 278: pokus vysvětlit některé hláskové změny v češ. zesílením napjatosti při artikulaci vokálů dlouhých, popř. jejím oslabením u vokálů krátkých; kritika hypotézy M. Komárka o příčinách změn ó, o > uo). — M. Komárek, K situaci v české historické fonologii (InfBull č. 3, 1962, 47—53: od přehodnocování starších výsledků na zákl. starého materiálu je třeba vykročit k sběru nového materiálu; dále se musíme krit. vyrovnat s výtěžky a podněty souč. fonologie synchronní). — J. Vachek, H. Kučera: The Phonology of Czech, ’s-Gravenhage 1961 (SbFilFakBU 11, 1962, ř. jazyk. -A- č. 10, s. 203—206; krit. ref.).

Tvoření slov, morfologie. Autoreferát o kand. disertaci G. P. Neščimenkové Slovoobrazovanije suščestviteľnych ženskogo roda so značenijem lica v sovremennom češskom jazyke vyšel v Moskvě (Mosk. univ. 1961, 19 s.; srov. ref. M. Dokulila, SaS 23, 1962, 137—142). — T. B. Lukinova, Ob upotreblenii složnych slov v češskom jazyke (Slov’jans’ke movoznavstvo, Kyjiv, sv. 3, 1961, 210—237: pokračování studie o vývoji složených slov v češtině, otištěné tamtéž, sv. 1, 1958, 210—233). — M. Jelínek, Složená verbální substantiva s dějovým významem (SbFilFakBU 11, 1962, ř. jazyk. -A- č. 10, s. 67—72: výčet a popis hl. typů, jejich produktivita, otázka jaz. správnosti). — T. Michalsen - Sv. Štech jr., A Few Remarks on the So-Called Emotive Feminine (Scandoslavica 8, 1962, 182—190: výklad expres. zabarvených adj. žen. zakončení v spojeních typu kluku pitomá, dědku šeredná). — E. Siatkowska, Polskie nazwy żeńskie w porównaniu s czeskimi (Rozprawy Kom. Jęz. Łódzkiego Tow. Naukowego 8, 1962, 107—126: srovnání přechylovacích formantů ukazuje rozdíly mezi oběma jazyky, které vznikly postupně vývojem). — J. Daňhelka, K novému vydání Gebauerova Skloňování (LF 85, 1962, 227: zpráva o fototypické reedici, Praha 1960). — Fr. Kopečný, Zur Entstehung der Futurbedeutung beim perfektiven Präsens im Slavischen (Scandoslavica 8, 1962, 171—181: proti názoru o genetické souvislosti fut. významu préz. dokon. sloves slov. s jejich videm svědčí dobře doložený préz. význam u préz. sloves dokon. a ještě hojnější fut. význam u préz. sloves. nedokon.; vl. impulsem k vývoji fut. významu u préz. tvarů dokon. byla perfektivizace ingresívních tvarů préz.). — I. Němec, Staročeské futurum typu „pójdu“, „ponesu“ v poměru k préteritu (Slavia 31, 1962, 27—33: předpoklad S. Ivančeva o morfologicko-sémantické symetrii dvojic typu pójdu - pošel jsem je v rozporu s fakty stč.; to ukazuje a. dalšími doklady nedok. platnosti tvarů typu pójdu, ponesu a vznik čes. syntet. futura vyvozuje z procesu budování vyváženého systému vidově časového, nikoli ze zániku ingres. perfektiv typu pojíti, ponésti). — O práci bulh. bohemisty S. Ivančeva „Kontekstovo obuslovena ingresivna upotreba na glagolite ot nesvăršen vid v češkija ezik“, Sofija 1961 (srov. SaS 1962, 303) ref. J. Sedláček, Bulharská práce o českém slovese (NŘ 45, 1962, 109 až 112). — Z. Leonovičeva, Češskije vozvratnyje glagoly s časticej si i ich sootvetstvija v russkom jazyke (Slavjanskoje jazyko[268]znanije — Učen. zap. Leningrad. gos. univ., ser. filol. nauk, vyp. 64, 1962, s. 149—163: rozbor mluvn. a sémantických významů částice si, srovnání se situací v ruš.). — Autoreferát o kand. disertaci V. N. Pitinova Grammatičeskaja priroda dejepričastij v sovremennom češskom literaturnom jazyke vyšel v Kyjevě 1962, 21 s.; z disertace bylo již otištěno několik ukázek: O vidovremennych značenijach dejepričastij v sovremennom češskom jazyke (Naukovi zap. Žitomir. ped. inst. 17, 1961 — ser. lingv., s. 33—41); Syntaksyčni vlastyvosti čes’kich dijepryslivnykiv (t., s. 43—57); Osobennosti vremennych značenij vyražajemych češskimi dejepričastijami soveršennogo vida na -á, -é (Nauč. doklady vys. školy — filol. nauki, Moskva 1962, č. 2, s. 70—76).

Syntax. J. Porák, Je vidět Sněžka / Je vidět Sněžku (NŘ 45, 1962, 1—8: o vzniku a šíření konstrukce s 1. p., o jejím nespis. charakteru a stylist. zabarvení). — A. Stich, O přesunech větných členů v souřadném souvětí (NŘ 45, 1962, 9—13: jde o tyto přesuny: 1. předmětu z hl. věty do vedl. v podřad. souvětích se vztaž. přívlast. větou; 2. podmětu do věty vedl., pokud je vyjádřen podst. jménem a rozvit vztaž. přívlastkovou větou vloženou do věty řídící). — J. Blažek, Stupňovací spojení v češtině (SbFilFakBU 11, 1962, ř. jazyk. -A- č. 10, s. 39—53: přehled a analýza významových typů stupňovacího spojení a jejich výrazových prostředků). — M. Jelínek, Syntaktická schémata nevětná a nadvětná (SlovSyntax 25—30: výklad ilustrován čes. materiálem). — R. Mrázek, K otázce českých větných schémat a typů, zvláště neslovesných (SaS 23, 1962, 21—35: 1. problematika sdělných útvarů bez verba finita; 2. nárys jednotl. větných schémat platných pro soustavu souč. spis. češtiny). — J. S. Andrejeva, Bezličnyje predloženija v češskom jazyke XIV v. (po materialam Tomaša iz Štitnogo) (Slavjanskoje jazykoznanije — Učen. zap. Leningrad. univ., ser. filol. nauk, vyp. 64, 1962, 34—42: rozbor stč. materiálu, utřídění, přehled dalšího vývoje). — V. T. Kolomijcová, Časove oformlennja pidrjadnych rečen’, zaležnych vid golovnych iz značennjam majbutn’oho času, v čes’kij i slovac’kij movach (Slov’jans’ke movoznavstvo, Kyjiv, vyp. 3, 1961, 84—99: o užívání slovesných časů v podmínkových vedlejších větách v součas. češ. a sloven.). — L. I. Rojzenzon, Češskije složnopodčinennyje vremennyje konstrukcii, v kotorych dejstvije glavnogo predloženija predšestvujet dejstviju pridatočnogo (t., s. 110—123: další kapitola z monografie o vývoji čes. podřadného souvětí s vedl. větou časovou; srov. ref. J. Bauera v SaS 1959, 71 až 74). — J. Bauer, K voprosu o vozniknovenii i razvitii tipov složnogo predloženija. (Na materiale češskogo jazyka.) (Voprosy slavj. jazykoznanija, vyp. 6, 1962, 89—111: výklad o vzniku podřadného souvětí, jeho pův. typech v češ., dalším vývoji a součas. systému). — J. Porák, Dvojčlenné infinitivní věty v češtině (SlavPrag 3, 1961, 137—149: 1. výčet typů a jejich popis; 2. mluvn. a styl. charakteristika; 3. přehled vývoje). — K. Svoboda, Determinace platnosti sdělení v souvětích (SlavPrag 3, 1961, 127—135: postavení vět, kt. vyjadřují determinaci platnosti sdělení, v systému výkladů o souvětí). — K. Svoboda, Ke vztahu mezi vývojem souvětí a vývojem myšlení a k významu studia souvětí v jazyce 18. století (SlovSyntax 290 až 292: souvislost mezi vývojem myšlení a vývojem čes. souvětí). — K. Hausenblas, O studiu syntaxe běžně mluvených projevů (SlovSyntax 313—323: základ. obecné rysy, metody pro její zkoumání; dokladový materiál z češ.); k tomu srov. disk. přísp. H. Safarewiczowé (t., 337—338). — M. Grepl, K podstatě a k povaze rozdílu mezi projevy mluvenými a psanými (t., 342—345: podstata specifických diferencí v jejich jaz. výstavbě; charakteristické rysy, hl. výrazová nadbytečnost a naopak výrazová úspornost; otázka využití beletrie při zkoumání jaz. výstavby mluvených projevů). — Fr. Miko, Nadväzovacie vzťahy v hovorovej skladbe (t., 346—347: při zkoumání modálnosti se málo přihlíželo k jejímu momentu vztahovému; tento moment lze chápat jako navazování). — Z ref. o starších pracích: D. Staniševa, Prinos kăm češkija istoričeski sintaksis (Bălg. ezik 11, 1961, 566 až 577: K. Hausenblas, Vývoj předmětového genitivu v češtině, Praha 1958); o téže práci srov. i ref. R. Fischera, ZSlaw 7, 1962, 637 až 638. — J. Daňhelka, Základní dílo české historické skladby (LF 85, 1962, 186 až 190: J. Bauer, Vývoj českého souvětí, Praha [269]1960); o téže kn. v. i ref. K. Svobody v SaS 23, 1962, 211—218.

Lexikologie a lexikografie. K. Korvasová - B. Palek, Některé vlastnosti entropie českého slovníku (SaS 23, 1962, 58—66: informují o výzkumu optimálního kódování češtiny pro účely strojového překladu). — T. Z. Orlośová, Z historii kilku polonizmów w języku czeskim (Slavia Occidentalis 21, 1961, 117—124: jak a kdy pronikly do češtiny polonismy tkvíti, ruměnec, svěží, třímati). — B. Sulán, A cseh szókincs magyar elemeiből (Maď. prvky v čes. slovní zásobě; Magyar nyelv 58, 1962, 50—56, 187 až 192: přehled a rozbor čes. slov přejatých z maď.). — Pro poznání vývoje čes. slovní zásoby a jejích systémových vztahů přináší mnoho cenných poznatků práce V. Blanára Zo slovenskej historickej lexikológie. Slovníkový rozbor počtových kníh z baníckej osady Boce (Bratislava, Vyd. SAV 1961, 338 s.: důležité místo je věnováno zjištění rozdílů mezi čes. spis. normou na rozhraní 16. a 17. stol. a sloven. nářeč. základem). — L. Klimeš, K vývoji české slovní zásoby v 2. polovině 17. století (Sb.PedInst Plzeň — Jaz. a lit. 4, 1962, 15—52: výňatek z větší studie o jazyce kroniky J. N. Zatočila z Loewenbrugku obsahuje lexikální rozbor a slovník). — I. Němec, Staročeský příspěvek k výkladu slovanského adverbia poslě (LF 85, 1962, 330—333: stč. materiál potvrzuje názor, že slovan. adv. poslě vzniklo odsunutím zakončení formálně širšího synonyma s týmž základem; tímto výchozím širším tvarem byla forma se zakončením kompar. [naj]posléze). — E. Michálek, Mylné interpretace staročeských jmen mláďat (LF 85, 1962, 334—336: neutra typu telce, prasce se vesměs opírají o mylnou interpretaci přísl. míst v textech, a je proto třeba je škrtnout ze stč. slovníku; to platí i o hesle jehenčě v Gebauerově SlStč). — J. Marvan, O původu některých staročeských názvů mláďat (LF 85, 1962, 337—341: 1. otázka pův. tvoření názvů mláďat, pův. stč. ksenci „mláďata žab, hadů, rybů“; 2. pulec „žabí mládě, ryba vranka“). — I. Němec, K historii vrubovek neboli rabuší (ČL 49, 1962, 187: k čl. V. Buriana t. 1959, 1—17 ukazuje na dokladech ze stč. materiálu, že rabuší se u nás užívalo už před 16. stol.). — Vr. Šmelhaus, Větka (LF 85, 1962, 371—373: etymologický výklad, též o slovech zátka a nátka). — V. Kiparsky, Der Affe „Rausch“ (Annali di Istituto Univer. Orientale, Sezione slava, Napoli 2, 1959, 29—39: přenesení názvu opice na opilost je pův. českého, v češ. je motivováno zvukovou podobou obou slov). — A. Vidmanová - H. Businská, Řemesla ve středověkých Čechách a Kronika trojánská (ČL 49, 1962, 263—267: známý katalog 174 řemesel v Tróji obsahuje nejen názvy řemesel u nás v době předhusitské provozovaných, ale i názvy ad hoc utvořené). — M. Bohatcová, Nástroje, nářadí a okrasy na počátku 16. století v Čechách. (Terminologie). (Čs. etnografie 10, 1962, 198—210: Knížky o rozmlouvání Filaléta s Pravdou, raný čes. překlad díla ital. humanisty Mafea Vegia z poč. 16. stol., jsou cenným pramenem pro poznání tehdejší čes. terminologie z růz. oborů). — I. Vávra, K nomenklatuře církevních desátků (ČSPStar 70, 1962, 39—41: výklad termínů desátý, devátý, osmý atd., denár, peníz, týden). — Vl. Procházka, Výbava a výměnek na české vesnici v 16. a 17. století (ČL 49, 1962, 55 až 62; výklady čet. výrazů z archiválií apod.). — Fr. Jílek, Kralické jazykové zákampí (Kostnické jiskry 47, 1962; série lexikálních výkladů vybraných slov z kralického překladu, např. bedra v č. 4, bezděky, braň v č. 8, báseň, pohádka v č. 12, kormoutit v č. 19, soužit v č. 26 atd.).

P. Kratochvíl - Z. Novotná - D. Šťovíčková - L. Zgusta, Some Problems of a Czech-Chinese Dictionary (ArchOr 30, 1962, 258—313: poznámky k lexikografické struktuře slovníku, výběru materiálu, stavbě hesel apod.). — A. Welter, K lexikografické problematice v česko-maďarském slovníku (SaS 23, 1962, 318—320: pozn. k recenzi Vl. Šmilauera v SaS 1961, 216n.). — J. Knobloch, V. Machek: Etymologický slovník jazyka českého a slovenského, Praha 1957 (ZSlaw 7, 1962, 297—302; ref. s krit. pozn., zejm. k slovům přejatým z něm.). — Ref. o Slovníku spisovného jazyka českého, sv. I, A—M (Praha 1960): S. E. Mann, Slav. and East European Review 40, 1961, č. 94, s. 247 až 248; M. Vey, Bull. Soc. Linguistique 56, 1961, sv. 2, s. 212—213; Š. Peciar, SlReč 27, 1962, 108—114 (s krit. pozn.). — O prá[270]ci J. Filipce „Česká synonyma z hlediska stylistiky a lexikologie“ (Praha 1961) ref. I. Poldauf, Teorie české synonymiky (NŘ 45, 1962, 305—312) a J. Horecký (ČsTerm 1, 1962, 377—379). — O výboru z díla O. Hujera „Příspěvky k historii a dialektologii českého jazyka“ (Praha 1961) ref. I. Němec, Hujerovy příspěvky a podněty k historickému studiu češtiny (SaS 23, 1962, 230—232) a J. Štolc (LF 85, 1962, 412—413).

Jednotlivé doby, autoři a spisy. Vl. Sadek - J. Heřman, České glosy v rukopise Chebské bible (Sb. Minulostí Západočeského kraje 1, 1962, 7—15: rkp. hebrejské bible pochází z pol. 12. stol. a několik čes., popř. slovan. glos v něm patří k nejstarším čes. písemným památkám vůbec). — L. Pacnerová, Třeboňské zlomky staročeského hlaholského Komestora (LF 85, 1962, 256—272: popis nově nalezených 4 perg. dvojlistů, paleogr. přepis textu s pozn.; připojeny reprodukce všech stran). — J. Kurz, Emauzský hlaholský nápis (Slavia 31, 1962, 1: zpráva o nálezu při rekonstrukci býv. emauzského kláštera v Praze v r. 1961); identifikaci nápisu provedl a jeho přepis podává Fr. V. Mareš, Emauzský hlaholský nápis — staročeský dekalog (Desatero) (t., 2—7; připojeny paleogr., graf., hláskoslovné a tvaroslovné pozn. k textu). — P. Király, Budapešťský rukopis staročeských duchovních písní. (Jezu Kriste, ščedrý kněže; písně mariánské, hymna) (Studia Slavica ASH 8, 162, 63—78: písně jsou zapsány v rkpe Maď. nár. knihovny v Budapešti z 15. stol.; jejich popis, paleogr. otisk s pozn. a jazykový rozbor). — A. Blaschka, Ist Johannes de Sitbor Verfasser des Tkadleček? Neue Forschungen zum Ackermann-Problem (ZSlaw 7, 1962, 125—130: psáno na okraj studie K. Doskočila „K pramenům Ackermanna“ v Hist. sb. 8, 1961; Doskočilovu hypotézu hodnotí kladně). — E. Michálek, K otázce vztahu vývoje jazykového a společenského v době husitské (MarxJaz 333—334: jak se husit. hnutí projevilo v jazyce právně administrativních písemností). — Fr. Svejkovský, Z básnické činnosti Jana Čapka (LF 85, 1962, 282—295: 1. Místo skladby „Otázka nynie taková běží“ v Čapkově tvorbě. — 2. Čapkova satira stíhající pověrčivost. — 3. Lekce z Jistebnického kancionálu; pozn. k jazyku a stylu Čapkových skladeb). — R. Jakobson, Poezija grammatiki i grammatika poezii (sb. Poetics — Poetyka …, Warszawa 1962 ?, s. 397—417: tezi o funkci gramatických figur v kompozici básní ilustruje mj. rozborem písně „Ktož jsú boží bojovníci“). — Z. Tichá, Několik poznámek o vztahu básní Hynka z Poděbrad k básním tzv. Smilovy školy (LF 85, 1962, 151—160: rozbor podobností v kompozičních postupech, úsilí o zarámování skladeb, prokreslování scén apod. a jejich ocenění z hlediska vývojového). — A. Vidmanová-Schmidtová, Rukopisné zachování Kroniky trojánské (LF 85, 1962, 237—255: určení vzájemných vztahů mezi dochovanými rkpy; rkp. A, nedávno nalezený v Aucklandu na Novém Zélandě, patří do jiné větve než dosud známé rkpy a staré tisky). — Táž a., Burleyovy Životy starých filosofů a jejich české překlady (Rozpravy ČSAV 72, 1962 — ř. společ. věd, seš. 7; Praha, Nakl. ČSAV, 115 s.); v II. části práce textová analýza čes. překladů z Burleye, a to pův. překladu stč., úpravy Konáčovy a Šimona Lomnického z Budče Filosofského života, a zjištění jejich vzájemného vztahu; srov. též autorčinu starší stať De Burlei Vitarum codicibus bohemicis (Eos 49, 1957/8, 171—181). — E. Pražák, Tři všehrdovské příspěvky (Právněhist. studie 8, 1962, 213—224: 1. Spisy Vavřince Krasonického v rkpe Muz V F 41 jako pramen zpráv o Všehrdovi; 2. Všehrdův doslov k překladu Knih o napravení padlého od Jana Zlatoústého; 3. Kněz Jíra, adresát Všehrdova přípisu o národním jazyce v literatuře z r. 1495, je totožný s Jírou Poustevníkem a Jiříkem Heremitou). — M. Bohatcová, Druhé české zpracování motivu o putování Pravdy. (Český překlad dialogu Mafia Vegia.) (LF 85, 1962, 162—171; rozbor podle opětně nalezeného tisku Pavla Olivetského z r. 1507). — M. Kopecký, Literární dílo Mikuláše Konáče z Hodiškova. Příspěvky k poznání české literatury v období renesance (Spisy univ. J. E. Purkyně v Brně — filos. fak., sv. 74; Praha, SPN 1962, 218 s. + 7 obr. příl.; zhodnocení jeho prací, zvl. překladů a úprav, také po stránce jazykové). — J. Macůrek, První český obraz Rusi „Kronika moskevská“ (z r. 1590) a jeho prameny (Slavia 31, 1962, 378—407: vl. jádrem práce je otázka pramenů Guagninova spi[271]su, předlohy českého zpracování; dotýká se však též jazyka a stylu). — J. Kolár, Neznámé dílo Šimona Lomnického (LF 85, 1962, 173—175: Fragmenta, to jest drobty aneb paběrky z starodávních historií … z r. 1623; zpráva a popis). — Několik příspěvků komeniologických: I. Vávra, Komenského časoměrné žalmy (ArchKom 20, 1961, 123—125: vznikly ve dvou obdobích, 1626 a 1662, vytištěny ve vlastní tiskárně Komenského v Amsterodamu). — M. Blekastadová, Truchlivý, ein Dialog von J. A. Komenský, in einer nordischen Version von 1627 (Scandoslavica 8, 1962, 88—100: přeložil do dánštiny Simon M. Ysted, překlad vyšel v Kodani 1628, 1629, 1635 a 1644). — J. Čaplovič, Z komeniologického prieskumu slovenských knižníc. 3. Levočské štvorrečové vydanie Vestibula z r. 1655 (ArchKom 20, 1961, 223—226). — Týž a., Vydávanie Komenského učebníc na Považí (t., 226—232: o trenčínském trojjazyčném vydání Vestibula snad z r. 1649 a čtyřjazyčném žilinském z l. 1655 a 1690). — J. Brambora, Příspěvek ke Komenského terminologii (ArchKom 21, 1962, 165—173: ref. o kn. K. Schallera, Pan. Untersuchungen zur Comenius Terminologie, ’s-Gravenhage 1958).

Příspěvky obecné a metodologické. Soubor studií o speciálních problémech starší čes. literatury vyd. J. Hrabák pod názvem K metodologii studia starší české literatury (Spisy univ. J. E. Purkyně v Brně — filos. fak., sv. 80; Praha, SPN 1962, 118 s.: např. pojem starší čes. literatury z hlediska periodizačního a jazykového; specifičnost starší čes. literatury; metodologické předpoklady zpracování marxistických dějin starší čes. lit. aj.). — Soubor J. Hrabáka Studie ze starší české literatury vyšel v 2., uprav. vyd. (Praha, SPN 1962, 283 s.; 1. vyd. vyšlo t. 1956). — E. Petrů, Regionální prvky rukopisů a jejich význam pro literární historii (Knihovna 1962, 59—75: kartuziánský klášter v Dolanech u Olomouce byl v 15. stol. významným kulturním centrem). — J. Mišianik, Ďalšie bohemiká v Maďarsku a Rumunsku (LF 85, 1962, 177—181: upozorňuje mj. na lat.-něm.-čes. slovník asi z pol. 15. stol. v Sibině).

Ediční problematika a edice. J. Daňhelka, Obecné problémy vydávání starých památek (InfBull č. 3, 1962, 57 až 61: otázka výběru přiměřené ediční techniky; kritika tzv. paleogr. edic). — Fr. Šimek, O důležitosti zjišťování citátů biblických i jiných v edicích (Nábož. revue církve čs. 32, 1961, 135—137: příklad z cestopisu Mandevillova). — Staročeské satiry Hradeckého rukopisu a Smilovy školy, spojené v jednom svazku, vyd. J. Hrabák (Památky staré lit. čes., sv. 25; Praha, Nakl. ČSAV 1962, 199 s. + 16 příl.). — M. Kopecký, Daniel Adam z Veleslavína (Praha, Svob. slovo 1962, 178 s. + 12 příl.: lit. hist. studie s ukázkami z díla Veleslavínova). — A. Škarka, Nové komeniologické texty (ArchKom 20, 1961, 1 až 51: otištěn tu mj. Krmanův opis Katona a Žehnání Jana Cyrilla z r. 1632, obojí s pozn.). — J. Śliziński - A. Škarka, Nie znany koncept kazania Jana Amosa Komenskiego (ArchKom 21, 1962, 3—11: jde o kázání při ordinaci Davida Prüfera na pol. konseniora v Lešně r. 1644, text k vyd. připr. A. Škarka). — J. Nováková, J. A. Comenii Via lucis …, Praha 1961 (LF 85, 1962, 414—422: krit. ref. o edici a překladu). — V. Vážný, Ukázky starých českých listin z podunajské dědiny Chorvátského Grobu (ze 17. a 18. stol.) (LF 85, 1962, 308—329: otisk 4 listin z l. 1688—1740 v přepise s pozn. a podrobným jaz. rozborem). — M. Šváb, Antologie ze starší české literatury (Praha, SPN 1962, 339 s.: pracovní kniha pro dálkové studium na ped. inst. obsahuje koment. ukázky od nejst. dob do obrození).

Dialektologie. Příspěvky obecné a souhrnné. J. Bělič, Vývoj nářečí v oblasti českého jazyka (Zb. za filol. i lingv., Novi Sad 4/5, 1961/2, 21—27: krit. přehled někt. otázek, j. podmínky nářeč. diferenciace v minulosti, kmenový původ čes. nářečí, vývoj k celonárod. jaz. unifikaci, problematika obecné češtiny a spis. jazyka hovorového). — M. Racková, K nářečnímu rozrůznění v tvoření slov (NŘ 45, 1962, 163—171: ztráta zdrobnělého významu u deminutiv v čes. a mor. nář. podle ankety ÚJČ z l. 1955—1960; s mapkou). — S. Utěšený - A. Habovštiak, Názvy „podstřeší“ v českých a slovenských nářečích (Slavia 31, 1962, 166—185: pův. slovan. dům neměl strop ani zvl. prostor v podstřeší, proto slovan. jazyky nemají jed[272]notný název ani pro strop ani pro podstřeší; rozbor čes. a sloven. názvů pro podstřeší ukazuje na rozsáhlé možnosti jaz. zeměpisu). — S. Utěšený, Čmeláci, fčeláci, vosáci a sršáni v českých nářečích (NŘ 45, 1962, 171—181: názvy pro včelu, čmeláka, vosu a sršně tvoří v čes. nářečích zajímavou skupinu s řadou společných rysů; výrazně se tu uplatňuje sémantický zákon paralel. formálního vývoje ve významově souřadných skupinách slov). — M. Korandová, O českých nářečních názvech pro brambory (NŘ 45, 1962, 181—192: utřídění, srovnání se sloven. a pol., vývoj a dnešní zeměpisné rozšíření; s mapkou). — Táž a., O českých nářečních názvech lišky obecné (Cantharellus cibarius) (Mykol. sb. 39, 1962, 106—109: podle ankety ÚJČ, s mapkou). — L. Bachmann, Slovo stezka a souznačné názvy v češtině (NŘ 45, 1962, 192—201: rozšíření názvů pěšina, chodník, stezka/stežka, stezník/stežník; podle ankety ÚJČ, s mapkou). — Fr. Cuřín, Historický vývoj označování rodiny a rodinných příslušníků v českých nářečích (ZprMK 3, 1962, 416—418: teze habilitační práce). — S. Utěšený, K výzkumu nových vývojových vrstev v českých nářečích (MarxJaz 362—366: výzkumu unifikačního procesu jazykového je třeba věnovat soustavnou pozornost; studovat je třeba jaz. vývoj v nově osídlených oblastech, sbližování jazyka měst a jazyka venkova i vytváření relat. jednotného dorozumívacího úzu na celém území čes. jazyka). — L. Pallas, O jazyce v nově osídlených oblastech (Červený květ 1962, č. 10; o situaci v slezském pohraničí). — S. Králík, Odraz společenského vývoje v nářeční slovní zásobě (MarxJaz 378—380: metod. připomínky ke zkoumání souvislostí mezi změnami v slovní zásobě a společ. vývojem). — J. Voráč, K českému jazykovému atlasu (InfBull č. 3, 1962, s. 62—65; pracovní program, celková koncepce a význam; je zaměřen: 1. na diferenční jevy na synchronním pozadí dnešního systému obecně čes.; 2. na pozadí hist. centrálního vývoje celočeského).

Jednotlivá nářečí: P. Jančák, Některé místní znaky v středočeských nářečích (NŘ 45, 1962, 151—162: zeměpisné rozšíření a výklad 1. tvarů adj., zájmen a čísl. typu dobreho, dobremu, v dobrom apod.; 2. tvarů 6. a 7. p. jedn. č. -ejm, vo dobrejm člověku, z dobrejm člověkem; s mapkou). — B. Zimová, Některé způsoby vyjadřování záporu v řeči starého Podskalí (NŘ 45, 1962, 201 až 206: žádnej m. spis. nikdo, zdůrazňující nic na konci věty). — A. Lamprecht, Ztráta měkkosti souhlásek a její odraz v našich nářečích (NŘ 45, 1962, 147—151: tři charakt. rysy čes. nářečí jihozáp., tj. rozložené měkké retnice, disimilace zubnic, změna e > a, jsou důsledkem rozkladu pův. měkkosti souhlásek). — J. Voráč, Jihočeská změna zdvojených zubnic a sykavek (v typech poj ťim, bej sebe, babijce) (NŘ 45, 1962, 137—146: změny v těchto souhl. skupinách, jejich typy, zeměpisné rozšíření, pokus o výklad). — Nákl. Pol. akad. věd vyšla I. část nářeční monografie J. Siatkowského Dialekt czeski okolic Kudowy. Fonetyka — Słowotworstwo (Komitet Słowianoznawstwa PAN — Monografie slawistyczne 4; Wrocław — Warszawa — Kraków 1962, 174 s.: zevrubný popis a analýza zbytků čes. nářečí kladského; na straně čes. jde o vesnice Borová, Červená Hora, Mackovská Lhota, na straně pol. Czermna, Jakubowice, Ostrá Góra, Pstrążna, Słone). — O monografii S. Utěšeného „Nářečí přechodného pásu českomoravského. Hláskosloví“ (Praha 1960; ref. M. Vey, BSL 56, 1961, sv. 2, s. 213—214. — J. Chloupek, Dnešní jazyková situace v Brně (Sb. Brno v minulosti a dnes 4, 1962, 223—230: konfrontace nejvýraznějších jevů hláskových, tvarových a slovotvorných v nářečí, v interdialektu a v obec. češ.; potřeba spec. monografií o mluvě v městech; dvě ukázky). — J. Skulina, O tradiční mluvě v předměstích Brna (t., 230—233: pro zjištění zákonitostí odumírání nářečí v městech je třeba stanovit základ tradičního nářečí; to však v Brně není snadné, protože tento základ už je ve značné destrukci). — D. Konečná, K jazykové situaci v malém východomoravském městě (SlavPrag 3, 1961, 119 až 125: jak se v Kyjově projevuje vyrovnávání městské mluvy s nářečím v okolí a s obec. češtinou; připojeno 9 textových ukázek). — V. Michálková, Přechodníkové vazby ve východomoravských nářečích (SbMatMor 81, 1962, 200—206: zbytky starších vyjadřovacích typů v archaickém střed. úseku nář. východomor.; tyto přechodníky se nepřizpůsobují jmenné části věty; ukázka z Valašských Klo[273]bouků). — J. Chloupek, Východomoravské věty se zevšeobecňujícím osobním a neurčitým neosobním podmětem (SbFilFakBU 11, 1962, ř. jazyk. -A- č. 10, s. 57—64: popis hl. typů, příklady a srovnání se stavem v spis. jaz.; připojeno graf. schéma). — A. Vašek, Významný krok vpřed v řešení valašské otázky (SbFilFakBU 11, 1962, ř. jazyk. -A- č. 10, s. 181—190: ref. o kn. J. Macůrka „Valaši v západních Karpatech v 15.—18. století“, Ostrava 1959, s krit. pozn., zejm. pokud jde o jazykovou problematiku tzv. valašské otázky; o téže práci J. Macůrka i jeho starších příspěvcích ref. D. Krandžalov, ČsČH 10, 1962, 200—209 a v Čs. etnografii 10, 1962, 398 až 404: hl. její teze odmítá a soudí, že rum. etnický živel přímo až na morav. Valašsko a na záp. Slovensko nepronikl). — J. Skulina, Proč se zjišťuje jazykový průměr Ostravy? SlezSb 60, 1962, 542—545: úkoly při výzkumu městské mluvy ostravské). — R. Šrámek, Zbytky starého příbuzenského názvosloví na Hlučínsku (Radostná země 12, 1962, 33—35: staré příbuzenské názvosloví, j. stryk, stryna, ujčena, četka, sfak, se dochovalo v střed. části Hlučínska; příčinou toho je okrajový charakter nářečí a dlouhá přináležitost k jinému stát. celku). — Fr. Kopečný, K jazykové příslušnosti Holasiců (SlezSb 60, 1962, 122 až 125: polemika s tezí St. Rosponda o pol. původu slez. kmene Holasiců v kn. „Dzieje polszczyzny śląskiej“, Katowice 1959). — J. Skulina, Uwagi o gwarach laskich na terenie Polski (Por. Językowy 1962, č. 3, s. 108 až 114: 1. Přehled jevů, které podle a. prokazují čes. původ lašského nářečí jako celku a laš. nářečí nad Pštinou v býv. Prus. Slezsku. — 2. Metodické pozn. a podněty k nářečnímu výzkumu v této oblasti, připravovanému v čes.-pol. spolupráci). — J. Skulina, Z problematiky vývoje nářečí na pomezí dvou blízce příbuzných jazyků. (Na materiálu lašského nářečí na Pštině, zejména v Bavorově.) (SlezSb 60, 1962, 232—236: příspěvek k zjištění vlivu polštiny.) — J. Skulina, Vzájemné vlivy na pomezí dvou blízce příbuzných jazyků (MarxJaz 381—384: disk. příspěvek k otázce hodnocení pol. jevů v laštině). — S. Utěšený, O jazyce českých osad na jihu rumunského Banátu (ČL 49, 1962, 201—209: nástin souč. jaz. situace v čes. koloniích Sf. Elena a Gîrnic; vznikly na poč. 19. stol. emigrací ze střed. a jihozáp. Čech.

Problematika nářeční syntaxe na programu brněnské syntaktické konference (se zaměřením na konkrétní situaci čes. a mor. nářečí): J. Chloupek, O specifičnosti nářeční skladby (SlovSyntax 325—336: úzký vztah mezi mluveností nář. projevu a povahou syntakt. systému nářečí; otázka systémového charakteru nář. skladby; potřeba zpracování syntaxe aspoň uzlových nářečí, její význam pro hist. srovn. studium slov. jazyků). — S. Prokešová, Jak se odráží improvizovanost v jazykové výstavbě mluvených projevů (t., 348—351: na materiálu z okraj. han. nářečí na Znojemsku ukazuje, které rysy v jazykové výstavbě mluvených projevů jsou odrazem nedostatečné větné perspektivy mluvčího); podobného obsahu je stať téže a. K jazykové výstavbě mluvených projevů (SbFilFakBU 11, 1962, ř. jazyk. -A- č. 10, s. 17—27: mat. ze Znojemska, Drahanské vysočiny a z Jedovnicka). — A. Vašek, Příspěvek k otázce tzv. přičlenění v místních nářečích. (Na vlastním nářečním materiálu ze severovýchodní Moravy.) SlovSyntax 352—356; jde o dodatečné připojování věty n. větného členu k větě předcházející, myšlenkově, mluvnicky i intonačně uzavřené.) — V. Michálková, K citovosti v nářečí (t., 357—363: syntakt. prostředky k vyjádření citovosti; dokladový materiál z nářeční oblasti východomoravské). — J. Moravec, Poznámky ke specifičnosti nářeční skladby (t., 365—367: 1. poznámky k ref. J. Chloupka; 2. stylistické zvláštnosti v neustálených nář. pomezních; 3. interference v hovorové syntaxi u bilingvistů). — J. Skulina, K otázce systémovosti nářeční skladby (t., 373—377: při studiu nář. skladby nelze se spokojit jen jejím diferenčním zpracováním, je třeba usilovat o postižení celého syntakt. systému daného nářečí). — Al. Gregor, K náplni nářeční skladby (t., 378—379: nář. syntax by se neměla omezovat jen na větosloví, přiměřeně by mělo být zpracováno i významosloví). — E. Jóna, K významu studia nářeční skladby (t., 379: nář. skladba je zrcadlem syntakt. vývoje národ. jazyka). — J. Balhar, K archaismům v nářeční syntaxi (t., 380—382: pro zjištění nář. archaismů nestačí jen srovnání se stavem stč., je nutno při[274]hlédnout i k situaci v mluvených projevech vůbec). — A. Lamprecht, K problematice nářeční syntaxe (t., 383—384: je třeba zkoumat nář. syntax v těsném sepětí se syntaxí celého národního jazyka, odhalovat jak její vnitřní systémové vztahy, tak i vztahy k ostatním útvarům nár. jazyka). — S. Utěšený, O výsledcích korespondenčního výzkumu syntaktických jevů. (Podle II. sešitu Slovníkového dotazníku pro nářečí českého jazyka.) (t., 394—397 úvodem přehled starších pokusů o jazykově zeměpisné zpracování syntakt. jevů.) — V. též: J. Balhar, Problematika výzkumu nářeční syntaxe v terénu (SlezSb 60, 1962, 414—417: metod. poznámky o hl. předpokladech úspěšného výzkumu).

Sociální nářečí: B. Téma, Výzkum společenských mluv, zejména na Těšínsku (SlezSb 60, 1962, 262—265: význam tzv. sociální dialektologie, poznámky k metodologii výzkumu). — A. Kamiš, Profesionální hrnčířské výrazy v Klikově na Třeboňsku (NŘ 45, 1962, 239—243: soubor výraziva v souvislém textu s věc. vysvětlivkami).

Jazyk spisovný a jeho norma. Znalecký posudek věnoval České mluvnici B. Havránka a Al. Jedličky (vyšla v Praze 1960) Fr. Kopečný v SaS 23, 1962, 46—58; v cizině ref. o téže kn. M. Vey, BSL 57, 1962, sv. 2, s. 151 a G. Y. Shevelov, Slavic Review 20, 1961, 727—728. — Konkrétními otázkami jaz. kultury se zabývá J. Chloupek, Kultura řeči (Praha, Čs. společnost pro šíření polit. a věd. znalostí 1962, 27 s.; konspekt přednášky pro lektory). — V. Michálková, K jazykové kultuře na Brněnsku (sb. Brno v minulosti a dnes 4, 1962, 240 až 243: o Jazykovém okénku v brn. Rovnosti aj.).

Příspěvky ke konkrétním otázkám jazykové správnosti (vesměs v NŘ 45, 1962). Pravopisu se týkají čl.: Fr. Váhala, CSc, DrSc, či ScC, ScDr, či jak jinak? (263 až 264: doporučuje CSc, DrSc, nevylučuje však ani psaní ScC, ScDr). — Fr. Váhala, Kenja, či Keňa (264: spr. Keňa). — Nová slova: K. Sochor, Bafuňář (126—127: název pro funkcionáře ve sport. slangu). — Z. Tyl, Čtec, či jak jinak? (63—64: doporučuje předčitatel n. předčitač). — V. Kondrová, Dotazovaná zásilka? (122—123: neústrojné, lépe opsat: zásilka, na kterou se dotazujete apod.). — J. Kuchař, Jednoslužný provoz (116—118: doporučuje provoz bez průvodčích). — A. Tejnor, Nasměrujte anténu na vykrývací vysílač (118—120: nové výrazy nasměrovat a vykrývací v. jsou správné). — Fr. Váhala, Odsouhlasit (121—122: ve významu ‚sesouhlasit‘ n. ‚posoudit a schválit‘ nelze uznat za spisovné). — J. Kuchař, Ostaršování, ustaršování? (127—128: ostaršit n. ustaršit ‚uznat dorostence za tak vyspělého, že může hrát za starší kategorii‘ není spisovné). — J. Průcha, Podmoskevský (316: m. podmoskevské letiště doporučuje l. moskevské, u Moskvy apod.). — V. Michálková, Pokojovitost (61—63: nespr. tvořeno, nejasný význam). — J. Průcha, Zimovka (126: ‚místo, kde přezimují polárníci‘). — H. Marešová, Zásadně souhlasíte? (77—82: o dvojím významu přísl. zásadně). — E. Prandstetter, Motor o výkonu 3 kW (65—77: rozbor způsobů měrového vyjadřování s předl. o + 6. p. a odůvodnění jejich potřeby). — V. Straka, Vyděděná slova (Čs. novinář 14, 1962, 237—238: proč zmizela z našeho slovníku slova j. strážník, učedník, hajný, hasič, občan?).

Otázkami jazykové správnosti i jinými příležitostnými náměty z oblasti jazykové kultury se zabývaly pravidelné rubriky v některých časopisech a novinách: Jazykový koutek Fr. Daneše v Liter. novinách (srov. tam mj. v č. 1 o vztahu I. Olbrachta k češtině, v č. 3 o jazykové stránce dopisů B. Němcové), Jazykový sloupek Fr. Havlové v Tvorbě (srov. tam mj. v č. 19 o jazykové stránce našich dělnických písní, v č. 43 o jazyce projevů N. S. Chruščova); o Jazykové okénko v brněnské Rovnosti pečovali hl. pracovníci brněnské pobočky ÚJČ ČSAV a filos. fak. brněnské univ.; svou rubriku Technik píše česky, zaměřenou zvl. k otázkám odborného jazyka a stylu, přenesl A. C. Nor od 2. pololetí 1963 do Technického týdeníku, kt. nastoupil na místo Technických novin. Také Čs. novinář věnoval pravidelnou pozornost jazykovým otázkám v odd. Správně česky a slovensky.

Jazyka novin a časopisů si všímají tyto příspěvky: J. Machač v NŘ 45, 1962, 57 až 61 (Hospodářské noviny), Fr. Váhala, t. 113—116 (Svět techniky) a Z. Hrušková, t. 257—263 (Odborář, Práce a mzda, Bezpeč[275]nost a hygiena práce); dále V. Straka, Nad stránkami Světa sovětů (Čs. novinář 14, 1962, 147—148). — Obecnými otázkami novinářské češtiny se zabývají mj. M. Hrabáková, Slovosled a naše chyby (Čs. novinář 14, 1962, 271—272), J. Chloupek, Více slovesného vyjadřování (t. 272—273) a týž a., Za jasný výkladový sloh (t. 305—307). — V čl. O jazyce našich učebnic (Přírod. vědy ve škole 12, 1961/2, 563—567) J. V. Bečka příznivě hodnotí po jazykové stránce Botaniku pro 6. ročník … od J. Šuly, Praha 1961. — A. Welter, Z poradny Jazykovědného ústavu Maďarské akademie věd (NŘ 45, 1962, 44 až 45; zpráva o její činnosti podle čl. É. Ruzsiczké, Magyar Nyelvör 1961, 170—184).

Metodika vyučování češtině. K. Svoboda, Základy metodiky vyučování mateřskému jazyku v 6.—9. ročníku základní devítileté školy a na školách 2. cyklu (Praha, SPN 1962, 260 s.; vysokoškol. učeb. text). — J. Jelínek, Všestranné rozbory jazykové (ČJL 13, 1962/3, 11—35: jejich náplň a metodický návod s příklady); týž a., Souvětí souřadné a podřadné (t. 38—42: odůvodnění nového vymezení); týž a., K otázce tzv. vyjmenovaných slov (t. 97—99: doporučuje zrevidovat jejich počet s přihlédnutím k frekvenci v živém jazyce). — E. Čech — Al. Jedlička, Jak opravovat pravopisné dublety? (ČJL 12, 1961, 236—239: radí, aby žáci psali zdomácnělá cizí slova jen v podobě počeštěné a učitelé aby starší způsob důsledně opravovali); k tomu E. Rozenský v disk. přísp. t. 415—416 doporučuje starší dublety neopravovat. — H. Holubová, Slovní zásoba učitele a její působení na jazyk žáků (SbPedInst Plzeň — Jaz. a lit. 4, 1962, 213 až 220). — Vl. Šedivý, Jazykové prostředky epické prózy umělecké (ČLJ 12, 1961/2, 244—250, 292—295: výklad zákl. pojmů s příklady pro účely školské).

Jazyk a styl literárních děl. Příspěvky obecné. J. Hrabák, Několik úvah o obecné češtině a vulgarismech v současné české próze (NŘ 45, 1962, 289—298: obec. čeština a vulgární prvky poskytují dnes k charakterizování postav daleko více možností a prostředků než dříve nářečí). — J. Chloupek, K dnešní jazykové situaci a jazyku uměleckých děl (MarxJaz 338—341: je třeba, aby se jazykověda zabývala slohovou platností prvků z růz. útvarů národ. jazyka v lit. dílech). — K. Hausenblas, O stile detskoj poezii (Zagadnienia rodzajów literackich, Łodź 5, 1962, č. 1, s. 17—42: charakteristika hl. styl. znaků poezie určené dětem, ze stanoviska dětských čtenářů i ze stanoviska dospělých; příklady z čes., pol. a rus. lit.). — Al. Stich, O jazyce a slohu současné literatury pro mládež (sb. Rozpory a výhry dnešní dětské knihy, Praha 1962, s. 191—223: v lit. pro dívky a vědeckofantastické beletrii si všímá např. odrazu dětské jazykové tvořivosti, některých zvl. postupů stylistických, j. vyprávění v 1. os., výrazného citového zabarvení v tzv. dívčí literatuře a jeho odrazu v jazyce, vlastní slohové výstavby apod.). — V. Vitvar, Několik poznámek k výstavbě dialogu v současném dramatě (NŘ 45, 1962, 87—99: srovnává po této stránce dramata Šrámkova s Hrubínovou Srpnovou nedělí a Topolovým Jejich dnem). — Zd. Horálková, K jazyku lidových písní. Prvky cizí jazykovému cítění zpěváka (NŘ 45, 1962, 13—26: jak se cizorodé jazykové prvky, j. cizí slova, výrazy zastaralé, knižní apod., v lid. písních sbližují s běžnou míst. mluvou; příklady z Javorníku na moravskosloven. pomezí). — O práci L. Doležela „O stylu moderní české prózy“ (Praha 1960) ref. E. Bojtár, Filológiai közlöny 7, 1961, 432—435, H. Molnar, Magyar nyelvör 86, 1962, 239—241 a M. Vey, BSL 57, 1962, sv. 2, s. 151—152.

Jazyk a styl v dílech jednotlivých autorů. K. Neradová, K otázce stylu rané tvorby J. A. Komenského. Několik poznámek o přípravě Labyrintu, zejména po stránce stylistické (BullVŠRJL 5, 1961, 165—178: pokus o vysledování hl. styl. rysů v Komenského Listech do nebe z l. 1618/9; příspěvek má cenu sebraného mat.). — O. Králík, Zu den deutschen Gedichten Karl Hynek Máchas (ZSlaw 7, 1962, 60—102: dotýká se také jaz. a stylu čes. prací Máchových ve vztahu k jeho něm. prvotinám). — M. Grepl, O stylu Josefa Hybeše. (Příspěvek k jazykovému a stylistickému rozboru raného dělnického tisku.) (SbFilFakBU 11, 1962, ř. jazyk. -A- č. 10, s. 5—15: rozbor Hybešových prvotin, zvl. v brněnské Rovnosti, osvětluje podíl dělnického tisku na celkovém vývoji publicistického slohu u nás). [276]— K. Hausenblas, K výstavbě „postavy“ v prozaickém textu. (Na materiálu z děl M. A. Šimáčka a J. Haška.) (BullVŠRJL 5, 1961, 153—163: z jakých prvků a jakými postupy je vytvářena postava jakožto komplex údajů, které se vážou k osobě zasahující do děje; specifičnost postavy daná její funkcí v celkové struktuře lit. díla). — I. Kuna, Dialektismy v románě K. V. Raise O ztraceném ševci (Sb. PedInst Plzeň — Jaz. a lit. 4, 1962, 63—80; soupis a rozbor). — F. Havlová, K jazyku a stylu Ivana Olbrachta (NŘ 45, 1962, 224 až 235: jazyk jeho prvotin; jaz. a styl. úpravy v nových vydáních starších prací; charakteristika jazyka a stylu v definitivních verzích jeho děl). — O. Králík, Rukopis Olbrachtových Devíti veselých povídek z Rakouska i z republiky (SaS 23, 1962, 248—257; rozbor jejich rukopisu se zřetelem k časopiseckým otiskům a k dalším kniž. vydáním; úhrnné zhodnocení změn). — Fr. Jílek, Stylista Ivan Olbracht (Lid. demokracie 1962, 5/1: jak upravil Olbracht knihu svého otce Antala Staška „Blouznivci našich hor“). — V. Formánková - J. Syrovátková, O jazyce a stylu Marie Majerové (NŘ 45, 1962, 209 až 224: vývoj autorčina jaz. stylu a jeho zákl. rysy; rozbor úprav v dalších vydáních). — K. Koževniková, Styl Karla Čapka v zrcadle překladu do ruštiny (BullÚRJL 6, 1962, 141—151: jak může rozbor rus. překladů přispět k hlubšímu poznání Čapkova uměl. stylu a k osvětlení rozdílných styl. možností češ. a ruš.). — Z. Kožmín, Malá konfrontace velkého stylu aneb o Adolfu Hoffmeistrovi (Zlatý máj 6, 1962, 348—352: bystrá charakteristika jazyka a stylu, zejm. v Hoffmeistrových pracích určených mládeži). — Zd. Čermáková, Umělecký jazyk Hrubínovy Srpnové neděle (Sb. PedInst Ostrava — Ř. děj. — jaz. — lit. 1961, s. 47—53: pokus o rozbor, celkem povrchní). — J. Voráček, „České pohádky“ Jana Drdy a jejich vztah k lidové tradici (SlavPrag 3, 1961, 223—228: všímá si i jaz. a stylu).

Otázky verše. Zd. Tichá, K vývoji bezrozměrného verše v druhé polovině 15. století (ČLit 10, 1962, 61—69: popis verše v skladbách Hynka z Poděbrad a vyšetření jeho vztahu k starším útvarům; příspěvek k poznání vývoje stč. verše bezrozměrného). — J. Levý, Verš české lidové poezie a jejích ohlasů (Slavia 31, 1962, 242—256: srovnání angl. a čes. lidového verše; vývoj názorů na rytmus čes. lidové poezie; rozbor a kritika starších názorů na rytmus v díle těch čes. básníků, kt. se opírali o lidový verš). — J. Levý, Vývoj českého divadelního blankversu. ČLit 10, 1962, 438—465 (přehled vývoje od obrození do současnosti; co z tohoto vývoje bylo navozeno cizími prozodickými vlivy, které jsou specifické vývojové rysy čes. blankversu). — O kn. J. Hrabáka „Studie o českém verši“ (Praha 1959) ref. Zd. Tichá, Slavia 31, 1962, 307—312.

Obecné otázky překladu. J. Levý, Stav myšlení o otázkách překladu (Dialog 1962, 3—11: přehled práce v teorii překladu v SSSR a v socialist. zemích; dvě vývojové linie, lingvostylistická a lit. vědná; význam obecné teorie informace pro teorii uměl. překladu). — J. Levý, O překládání divadelního dialogu (Divadlo 13, 1962, č. 10, s. 58—68: princip nerovnoměrné stylizace; vztah mezi tzv. mluvností a jevištní stylizací; významové kontexty a slovní jednání; dialog a postavy atd.). — M. Lukešová, O překládání dětské literatury (ČsRus 7, 1962, 115 až 119: všechny zákonitosti překladatelské práce platí ve zvýšené míře i pro překládání dět. literatury; navíc potřebuje překladatel „grafičnost“ — podle K. Čukovského jakousi schopnost dětského vidění světa).

Jednotliví překladatelé, konkrétní překlady. B. Ilek, Havlíčkův boj o živý jazyk v překladech Gogola (BullÚRJL 6, 1962, 121—139: do jaké míry pronikly rusismy do Havlíčkova překladu Gogolovy povídky Nos). — B. Ilek, Bendlův překlad Evžena Oněgina. Ke 100. výročí knižního vydání prvního českého překladu Evžena Oněgina (BullVŠRJL 5, 1961, 117—152: na rozdíl od B. Jiráska, srov. tamtéž 4, 1960, hodnotí Bendlův překlad dosti negativně; k rozboru je připojen soupis Bendlových překladatelských klišé, dodatků a stereotypních výrazů). — R. Brabcová, K překladům Viléma Mrštíka (ČsRus 7, 1962, 136—141: celková charakteristika a ocenění Mrštíkových překladů z ruš.). — D. Kšicová, František Táborský — propagátor a překladatel ruské literatury (Slavia 31, 1962, 224—241: rozbor překladatel. tech[277]niky, zařazení do vývojového proudu čes. překladu, ocenění). — J. Fromková, Mladý Fedin u nás. K prvnímu českému překladu Narovčatské kroniky (ČsRus 7, 1962, 109 až 111: ref. o kn. K. Fedina Kronika kláštera narovčatského, přel. V. Červinka, Praha 1958). — M. Blahynka, K Šotolovým překladům Vladimíra Lugovského (ČsRus 7, 1962, 112 až 114: Dvacáté století, Praha 1959 a Modravé jaro, t. 1960). — O. Zilynskij, Ševčenkovo básnické dílo v nových českých překladech (ČsRus 7, 1962, 142—149: pozn. k překladům Zd. Bergrové-Vovsové, hodnotí je celkem kladně); J. Hostičková, K novým překladům z Tarase Ševčenka (t., 150 až 152; má proti týmž překladům výhrady).

Otázkami překladů ze slovenštiny do češ. a naopak se zabývají: S. Šmatlák, Nová kvalita vzťahov. (K problematike vzájomného prekladania českej a slovenskej poézie.) (Slov. pohľady 1962, č. 3, s. 9—17). — J. Kintnerová, Nebezpečenstvo blízkosti (t., č. 3, s. 26—29: blízkost obou jazyků se často přeceňuje a to vede mnohdy k podceňování tvořivé překladatelské práce). — V. Turčány, Preklady Hájnikovej ženy do češtiny (t., č. 6, s. 27—32); srov. též soubornou zprávu Fr. Cuřína, Problematika překladů ze slovenštiny do češtiny (NŘ 45, 1962, 54—57; o sb. Dialog, roč. 1960, č. 3/4, který byl věnován problematice čes.-slov. překládání).

Překlady z ostatních jazyků slov. i neslov. O. Králík, O metodě básnických překladů Vlad. Holana (ActaOl 13 — Philologica 8 — Studie o lit. a překladatelství 1962, s. 67—89: srovnáním několika Holanových překladů z Mickiewicze, Lermontova a Baudelaira s překlady od jiných překladatelů zjišťuje Holanovu překladatelskou specifičnost). — J. Janů, Holanovy básnické překlady (Plamen 4, 1962, č. 9, s. 112—115; příbuz. obsahu). — J. Š. Kvapil, K problematice nových překladů z franštiny do češtiny (ActaOl 13 — Philologica 8 — Studie o lit. a překladatelství 1962, s. 91—97: celkové zhodnocení toho, co bylo nově přeloženo po r. 1945, hl. desiderata). — A. Skoumal, O Carrollovi a o překladu jeho Alenky (Zlatý máj 6, 1962, 544—550: poznámky k překlad. problematice knih „Alenčina dobrodružství v říši divů“ a „Za zrcadlem a s čím se tam Alenka setkala“ od Ch. L. Dodgsona, 1832—1898). — J. Nováková, Vaňorný překladatel (LF 85, 1962, 63—75: odborná analýza překladů O. Vaňorného z řeč. i lat., zařazení do vývojové řady). — Z. K. Vysoký, Euripides v českých překladech (LF 85, 1962, 76—95: přehled s poznámkami k jednotlivým překladům a překladatelům).

Terminologie. Příspěvky obecné. Místo čas. Slovenské odborné názvoslovie, kt. vycházel od r. 1953 péčí SAV v Bratislavě, nastoupil od r. 1962 Československý terminologický časopis jako orgán nově zřízené Čs. ústřední terminologické komise při presidiu ČSAV; vyd. jej rovněž SAV v Bratislavě, ved. redaktorem je J. Horecký. V programové stati Za upevňování kontaktu mezi češtinou a slovenštinou (ČsTerm 1, 1962, 1—6) předseda komise J. Bělič vytyčuje pracovní program i úkoly jak komise, tak i nového časopisu: spolupracovat „při vytváření, dotváření, propracovávání, ustalování a normalizaci veškerého odborného názvosloví českého a slovenského tak, aby se názvosloví vyvíjelo stejným směrem při zachovávání specifičnosti obou jazyků a také při potřebném sladění s názvoslovím mezinárodním, zejména pokud jde o jazyky států socialistického tábora“. — J. Horecký, K otázke českej a slovenskej terminológie (t. 45—47: o vztazích mezi sloven. a čes. terminologií, o poslání komise i časopisu). — K. Sochor, Odborné názvy a současná slovní zásoba češtiny (Novinářský sb. 6, 1961, 365—367: otázka pojmenování a potřeba nových termínů; vlastnosti a typy odb. názvů, způsoby jejich tvoření; celková charakteristika růstu slovní zásoby v souč. češtině). — J. Krámský, Odborná terminologie a práce s odborným textem na odborných školách (Ciz. jaz. ve škole 5, 1961/2, 289—294: hl. pojmy z oblasti terminologie, metod. postup při práci s odb. texty na školách).

Jednotlivých oborů se dotýkají tyto důležitější příspěvky: Vl. Procházka, Ukázky redakční práce na přípravě „Historického slovníku české právní terminologie“. (Hesla trestněprávní.) (Právněhistorické studie 8, 1962, 281—299: úvodem výklad o red. zásadách, poučení o stavbě hesel, ucelená ukázka textu); o témž díle informuje i Wł. Sobo[278]ciński, Prace nad historycznym słownikiem czeskiej terminologii prawnej (HISP) a polska leksykografia prawna (Czasopismo prawnohistoryczne, Warszawa 11, 1959, č. 1; oceňuje též jeho význam pro práci pol. právních historiků). — O. Quadrat sen., O prvních chemických publikacích u nás a základech českého chemického názvosloví (Chem. listy 55, 1961, 518—526: tři období ve vývoji čes. chemického názvosloví v letech 1820—1860, jejich charakteristika). — R. Bárta, Silikátové názvosloví (ČsTerm 1, 1962, 23—28: jeho vývoj, přehled práce na jeho normalizaci). — I. Masár, Nové české a slovenské termíny v raketovej technike (t., 250—252; též o poměru čes. a sloven. termínů). — M. Ptáček, Názvosloví vstřikovacího zařízení naftových motorů (t., 60—62: poznámky k názvoslovné normě ČSN 30 2300). — I. Kruliš - M. Roudný, Úsilí o normalizaci hutnického názvosloví (t., 56—60: zpráva o práci sekce pro hutnictví a slévárenství při Čs. věd. technické společnosti). — Fr. Píšek, K vývoji a dnešnímu stavu technického, zejména hutnického názvosloví (t., 283—287: přehled od r. 1945, program další práce). — L. Gamba, K problematice oděvního názvosloví (t., 115—120: výzva k jeho ustálení). — A. Petrovský, Snahy o normalizáciu českého železničného názvoslovia v minulosti a súčasnosti (t., 306—315: přehled starších prací a poznámky k několika novějším příspěvkům). — J. Horecký, Na okraj českého a slovenského anatomického názvosloví (t., 16—23: shody a rozdíly podle učeb. textu R. Lince a J. Fleischmanna Anatomické názvosloví I-II, Praha 1959/60). — H. Vodičková, Některé problémy současné české bibliografické terminologie (Knihovník 7, 1962, 133—141: zpřesnění některých termínů). — O terminol. jazykovědném slovníku J. Vachka - J. Dubského Dictionnaire de linguistique de l’École de Prague (Utrecht — Anvers 1960) ref. Fr. Daneš, Lingvistický slovník „pražské školy“ (SaS 23, 1962, 227—229) a M. Lehnert (Zeitschr. f. Anglistik u. Amerikanistik 10, 1962, 215—217).[2]

Onomastika. Jména osobní. K. Doskočil, Zdomácnění jména Kateřina v českých zemích (LF 85, 1962, 136—149: rozbor dokladů z kalendářů, cisiojanů, osobních a místních jmen apod.). — J. Beneš, Naše příjmení německého původu z místních jmen se základem Öd = samota (ZprMK 3, 1962, 135—136: jde o příjm. j. Helcelet, Cetl, Banset, Grafneter, Suledr aj.); týž a., Naše příjmení nečeského původu ze zeměpisných jmen s příponou -ing (t., 298—300: jde o příjm. Šlesinger, Dillinger, Fierlinger, Klinger, Teisinger apod.); týž a., O českých příjmeních (t., 413—415: autoreferát o připravované kn. Česká příjmení, vyšla 1963). — R. Vermouzek, Příjmení podle zaměstnání (t., 18 až 19: souvislost s jejich místním rozšířením).

Jiná jména. S. Utěšený, O jménech krav na Jičínsku (ZprMK 3, 1962, 210—216: charakteristika hl. typů s jistou vývojovou perspektivou; materiál z rkp. nářečního slovníku z Jičínska od J. Š. Kubína a dotazníku ÚJČ). — J. V. Bezděka, Jak říkávali kravičkám na Příbramsku 1796 (t., 136—138: podle soupisů na dvorech Stěžov a Suchodol). — I. Honl, Několik poznámek k dosavadnímu materiálu o jménech psů (t., 300—305: přehled materiálu a jeho utřídění; podněty k dalšímu zkoumání). — E. Mleziva - J. Možný, Jména lokomotiv (Železničář 11, 1961, č. 4, s. 89).

Jména místní. Fr. Cuřín, Místní jména Velcí (NŘ 45, 1962, 235—239: jde o arch. 6. p. jedn. č. žen. veliciej, hlubociej > velcí, hlubocí). — J. Spal, Pětipsy. (K výkladu místních jmen tohoto typu.) (Sb. PedInst Plzeň — Jaz. a lit. 4, 1962, 5—12: pův. tvary jmen j. Pětipsy, Pětihosty, Pětikozly zněly Potěpsy, Potěchvosty, Potěkozly; tím opravuje výklady Profousovy). — J. Spal, Nezdařené výklady jmen (ZprMK 3, 1962, 229 až 231: krit. pozn. k toponomastickým příspěvkům V. Richtera). — K. Beránek, Kde byla Trantárie? (LF 85, 1962, 373—374: Tramtárie se nazývala u nás v 1. pol. 19. stol. část vltavské delty u Mělníka; etymol. souvisí s trans + natare). — I. Honl, Pomístní název Hrobka (ZprMK 3, 1962, 217—221: rozbor názvů tohoto typu na území mezi Ještědem a Kozákovem a etymol. výklad); týž a., Několik poznámek k názvu Praha (t., 20 a 114—115: pokrač. čl. z roč. 2, 1961 obsa[279]huje doklady na jm. Praha z ciziny, jména lodí toho druhu a epiteta se jm. Prahy tradičně spojovaná, j. zlatá, stověžatá apod.); týž a., O některých protikladech v topografickém názvosloví (t., 363—366: rozbor toponomastických dvojic s povahou kontrapoziční n. kontrapozičně kumulativní). — J. Holeyšovský, Poloha českých Vráží a její význam (ZprMK 3, 1962, 291—294: prokazuje míst. souvislost těchto jmen s roklí, výmolem apod.). — A. Riedl, K místním jménům v horním Poohří (t., 318—331: poznámky k Šmilauerovu Osídlení Čech ve světle místních jmen a ke kn. E. Schwarze Die Ortsnamen der Sudetenländer als Geschichtsquelle, 2. vyd. 1961); týž a., K zaniklým osadám v horním Poohří (t., 149—155). — R. Šrámek, Zpráva o korespondenční anketě s Dotazníkem pro výzkum místních jmen na Moravě a ve Slezsku (ZprMK 3, 1962, 161—166: navazuje na starší zprávu v ZprMK 1, 1959). — Vl. Šmilauer, Chronologie osobních a místních sufixů v českých místních jménech (Międzynar. slaw. konferencja onomastyczna, Kraków 1961, 137: teze ref.). — M. Vey ref. o Dodatcích k dílu A. Profouse od J. Svobody a Vl. Šmilauera (Praha 1960) v BSL 56, 1961, sv. 2, s. 217—218 a o Šmilauerově Osídlení Čech ve světle místních jmen, t., s. 218—220. — Sl. Utěšený, K novějším pracím české toponomastiky (LF 85, 1962, 193—198: ref. mj. o Šmilauerově Osídlení a o Pomístních názvech brněnského okolí od H. Sáňky).

Pomístní jména apod. Fr. Roubík, K pomístnímu názvosloví hraničního pásu na Domažlicku (ZprMK 3, 1962, 306—314: soupis názvů vybraných ze spisů hraničních komisí z 16. stol.; názvy jsou podle možnosti lokalizovány). — F. J. Vilhum, Pomístní jména v obcích Drásov, Ouběnice, Višňová okresu Příbram (t., 354—356). — J. Malý, Pomístní jména na Frýdlantsku (Věstník Národopisné společ. čs. 1961, č. 1, s. 13—16). — R. Vermouzek, Příspěvek ke knize Hugo Sáňky: Pomístní názvy brněnského okolí (Praha 1960) (sb. Brno v minulosti a dnes 4, 1962, 233—240: soubor dodatků a oprav k jednotl. jménům); týž a., Tvoří se ještě pomístní názvy? (ZprMK 3, 1962, 133 až 134: několik dokladů). — J. V. Bezděka, Litavka a příbramské rybníky ve starých jménech a názvech (t., 123—132, 191—202). — J. Skutil, Jména jeskyň (t., 3—14, 115 až 122: utřídění do hl. skupin podle polohy, podoby, charakt. vlastností apod.). — I. Vávra, Jména městských bran (t., 15—18: soubor materiálu s vysvětlivkami k jednotl. jménům). — Vl. Šmilauer, Vývoj domovních jmen na Starém Městě pražském (t., 273—275: zpr. o diplomové práci E. Milavcové). — L. Nezbedová, Několik poznatků o sběru pomístních jmen (t., 207—209; týkají se metodiky sběru podle archív. materiálu i v terénu). — M. Šlajsová, Bibliografie pomístních jmen III (t., 155—160: část I, II v. ZprMK 2, 1961).

Vývoj a organizace čes. jazykovědy. Práce bibliografické. A. Dostál, Die čechoslovakische Sprachwissenschaft in den Jahren 1933—1944. Teil III—IV (ZslPh 30, 1962, 162—180, 416—424: slovenská jazykověda, zprávy o organizaci čes. jazykovědy v daném období). — H. Rösel, Die tschechische Sprachwissenschaft von 1945 bis 1960 (Zeitschr. f. Ostforschung, Marburg 9, 1960, 396—421: 1. periodika a zprávy organizační, 2. jazykověda obecná, 3. jaz. srovnávací, 4. bohemistika a slovakistika). — Z. Tyl - M. Tylová, Česká jazykověda v roce 1961 (SaS 23, 1962, 292—317: každoroční přehled čes. prací z lingv. obecné, srovnávací ide., slov. a zvl. čes.; se struč. anotacemi). — A. Vašek, Soupis prací akademika Františka Trávníčka za léta 1958—1962 (SbFilFakBU 11, 1962, ř. jazyk. -A- č. 10, s. 231—234). — Z. Tyl, Soupis prací univ. prof. dr. Václava Vážného za léta 1952—1961 (NŘ 45, 1962, 206—208). — V. Machek, Dodatek k bibliografii J. Zubatého (k LF 84, 321) (LF 85, 1962, 424). — Bibliografie československé moderní filologie za rok 1960 (sest. pracovníci Kabinetu pro moderní filologii ČSAV za red. R. Kejzlara a J. Povejšila); vyd. Kruh moderních filologů při ČSAV 1962, 43 s. — L. Vidman, Bibliografie řeckých a latinských studií v Československu za rok 1961 (Zprávy Jednoty klas. filologů 4, 1962, č. 4, s. 3—57). — Bibliografie československé historie za rok 1958, kt. sest. S. Jonášová, L. Nesvadbík a A. Škorupová (Praha, Nakl. ČSAV 1962, 319 s.), obsahuje také záznamy jazyko[280]vědné, hl. v odd. „Dějiny jazyka, knihtisku a literatury“, red. Vl. Šmilauerem). — Záznamy o jazyce a památkách stsl. a csl. přináší také mezinárodní bibliografie byzantologická v čas. Byzantinoslavica, red. A. Dostál (roč. 23, 1962, 134—202, 355—404). — Cenné svou pohotovostí i krit. poznámkami je onomastické zpravodajství Vl. Šmilauera v ZprMK: Třetí (Čtvrtá …, Pátá …) stovka onomastických zpráv a poznámek (3, 1962, 51—105, 231—285, 367—413). — Pro jazykovědnou bibliografii má význam také publikace Časopis Národního muzea 1827—1956. Rejstřík 125 ročníků muzejního časopisu. Svazek I. Systematický seznam (Praha, SPN 1961, 448 s.). — K. Horálek, Mezinárodní jazykovědná bibliografie (SaS 23, 1962, 236—237: zpr. o Bibliographie linguistique de l’année 1959, Utrecht-Anvers 1961, i o roč. předcházejících). — J. Skutil, Wot nas wo nas — Zapisk nowych knihow a časopisow (Budyšin 1957) (Slavia 31, 1962, 138: zpr. o vlastivědné luž.-srb. bibliografii).

Dějiny české jazykovědy. V. T. Miškovská, Linguarum methodi novissimae capita duo, XIV et XV (ArchKom 20, 1961, 53—75: diplomat. otisk dvou kapitol z nedávno nalezeného rkpu díla, značně odlišného od známého tisku); táž a., Lucidarium jako ukázkový tisk (t., 21, 1962, 32—35): drobná publikace z r. 1653 měla upozornit na připravované dílo Orbis sensualium pictus). — J. Brambora, Der Saal. Das Meisterwerk von Komenskýs Sprachlehrbüchern (t. 20, 1961, 155—167: o vrcholné části připravovaného souboru „Palác jazyka latinského“). — V. T. Miškovská, Comenius (Komenský) on Lexical Symbolism in an Artificial Language (Philosophy 37, 1962, 238—244: dílčí rozbor Komenského plánů na vytvoření umělého jazyka); táž a., Komenský mezi teoretiky umělého jazyka (ArchKom 21, 1962, 196—197: zpr. o stati P. R. Knightse, Artificial Languages in Seventeenth Century, The Internat. Language Review, Colorado USA 7, 1961). — K. Heeroma, De Nederlandse bewerkingen van Comenius „Janua linguarum“ (Tijdschr. voor Nederlandse taal- en letterkunde, Leiden 78, 1961, 247—274: o rozšíření Komenského spisů v Holandsku).

T. S. Grabowski, Josef Dobrovský — twórca naukowej slawistyki (Sprawozd. z posiedzeń Komisji PAN, Kraków 1961, 141 až 144). — V. Nešpor, Josef Dobrovský a olomoucká universitní knihovna (sb. Knihovna 1962, 5—20: jak D. využíval jejích fondů pro svou vědeckou práci). — Vl. Spáčil, Josef Dobrovský a Dolany (Zprávy Vlastivěd. ústavu v Olomouci, č. 104, 1962, s. 22—24: otištěn dopis J. D. dolanskému faráři Janu Volnému). — Další příspěvky k šafaříkovskému výročí (v. SaS 1962, 314—315) vyšly v SlavPrag 3, 1961 (svazek byl tomuto jubileu věnován): J. Dolanský, P. J. Šafařík (1795 až 1861) (s. 3—5). — J. Kurz, Cyrilometodějské a církevněslovanské práce P. J. Šafaříka (t., 7—19: přehled, rozbor podle jednotl. problémů, krit. zhodnocení). — A. Kamiš, P. J. Šafařík a stará čeština (t. 21—29: rozbor „Počátků staročeské mluvnice“ z r. 1845 a ocenění jejich průkopnického významu). — J. Petr, Šafaříkův přínos k rozvoji sorabistiky (t., 31—39: v „Geschichte der slav. Sprache …“ a v „Slovanském národopise“). — L. Řeháček, P. J. Šafařík a počátky naší baltistiky (t., 41—53: trojí zájem v díle Š. o baltistiku, jazykovědný, folkloristický a historický). — M. Kvapil, P. J. Šafařík a literární jazyk jižních Slovanů (t., 55—62: v pravopisných sporech mezi Gajem a Karadžićem zastával Š. stanovisko neutrální). — L. S. Kiškin, Neizvestnyje piśma Šafarika v Rossiju (t., 63—72: 8 dopisů adresovaných prof. kazaňské university V. I. Grigoroviči z l. 1847 až 1856, s pozn.). — Z ostatních příspěvků šafaříkovských: V. I. Lekov, P. J. Šafarik i slavjanskata filologija (Slavjani 1961, č. 8, s. 32—33). — P. D. Tymošenko, P. Šafarik i ukrajinśka mova (Ukr. mova v školi 1962, č. 5, s. 10—17). — Srov. též: M. Pohorský, Šafaříkovské publikace — příspěvek k osvětlení českého a slovenského obrození (ČLit 10, 1962, 244—247: přehled).

F. R. Tichý, Ungedruckte Briefe von Julius Feifalik. (Zur 100. Wiederkehr seines Todes.) (ZSlaw 7, 1962, 267—275: otištěno 8 dopisů adresovaných K. J. Erbenovi, V. B. Nebeskému, Fr. Miklošičovi aj.). — V. Ficek, Dopis Ignáce Tkáče Al. V. Šemberovi (Těšínsko 1962, č. 1/2, s. 35; otisk s pozn.). — A. Robek, Dopisy Františka Bartoše Čeňku Zíbrtovi. (Příspěvek k dějinám českého [281]národopisu.) (Sb. Lidová kultura vých. Moravy 2, 1961, 55—72; otisk s pozn.). — A. Závodský, Korespondence Josefa Sládka s Františkem Bartošem (Zlatý máj 6, 1962, 558—561: otištěny 4 dopisy Sládkovy, jeden Bartošův z l. 1889—1903). — J. Sliziński, Z kontaktów Jana Nečasa z Polakami (Studia Slavica ASH 7, 1961, 221—230: o stycích čes. překladatele Mickiewicze a Słowackého s pol. překladatelem čes. literatury W. Bełzou). — Th. Bešta, Neznámé listy J. Baudouina de Courtenay lužickosrbskému buditeli A. Mukovi (Slavia 31, 1962, 419 až 440: otištěno celkem 51 listů z l. 1894—1914, s pozn.). — R. Fischer, Zur Ehrung Mathias Murko (ZSlaw 7, 1962, 150: zpr. o oslavách u přílež. 100. výročí jeho narozenin).

Jubilea a nekrology. B. Hála, Olaf Broch (1867—1961) (RÉS 41, 1962, 376—378; nekrolog). — Nekrology lotyš. jazykovědce J. Endzelina (1873—1961) napsali P. Trost, Slavia 31, 1962, 314—315 a J. Marvan, LF 85, 1962, 207—209; o sb., který byl vydán k Endzelinovým 85. narozeninám v Rize 1959 ref. P. Trost, Slavia 31, 1962, 656—657 a A. Erhart, SbFilFakBU 11, 1962, ř. jazyk. -A- č. 10, s. 221. — L. Janský, Za prof. dr. Kv. Hodurou (LF 85, 1962, 210—211; další nekrology v. SaS 1961, 316). — J. Jelínek, Dr. Josef Holub osmdesátníkem (ČJL 12, 1961/2, 262—263; k jubileu vydavatele stč. památek a autora čes. etymol. slovníku). — Z. Mathauser - J. Popela, Životní výročí prof. B. Ilka (ČsRus 7, 1962, 120—122: k jeho šedesátinám); v. též: M. Wagner, Šedesátiny prof. B. Ilka (RJ 12, 1961/2, 337—340). — L. Řeháček, 60 let prof. Josefa Kurze (SlavPrag 3, 1961, 292—293). — B. Havránek, Zdeněk Nejedlý a český jazyk (SaS 23, 1962, 81—82: u příležitosti úmrtí Z. N., stručněji v Tvorbě 1962, 250); v. též: J. Dolanský, Odkaz Zdeňka Nejedlého naší rusistice (ČsRus 7, 1962, 129—133). — J. Kurz, Stanislav Petíra (26/11 1900 — 7/2 1962) (Slavia 31, 1962, 499). — B. Havránek, 85 let seniora bohemistiky akademika Františka Ryšánka (NŘ 45, 1962, 288—289; stručněji v LitN 1962, č. 34); v. též: J. Daňhelka, Akademik František Ryšánek pětaosmdesátiletý (LF 85, 1962, 229—236) a J. Špét, Vzácné jubileum Františka Ryšánka (ČSPStar 70, 1962, 168). — L. Řeháček, I. Šaunová (1896—1960) (SlavPrag 3, 1961, 291 až 292; ostat. nekrology v. SaS 1961, 316). —Zahraniční dodatky k soupisu nekrologů Fr. Trávníčka (v. SaS 1962, 316): I. Lekov, Ezik i literatura 16, 1961, 84—85 a A. G. Širokova, Izv. AN SSSR — OLJ 21, 1962, č. 1, s. 93—95. — J. Bělič, Sedmdesát let profesora Václava Vážného (NŘ 45, 1962, 129—137; číslo je věnováno jubilantovi); E. Pauliny, K životnému jubileu prof. Václava Vážneho (Jazykovedný čas. 13, 1962, 3—7; číslo je věnováno jubilantovi); V. Vitvar, ČJL 13, 1962/3, 119—120 a J. Špét, ČSPStar 7, 1962, 169; srov. též: Ľ. Novák, Závažnosť turčianskeho slovníka prof. Vážneho pre slovenskú historickú lexikológiu (Jazykovedný čas. 13, 1962, 3—7: informace o připravovaném díle).

Organizace jazykovědné práce. Konference v ČSSR: Porada o vyučování ruštině na středních a vysokých školách. I. Část jazyková (BullVŠRJL 5, 1961, 392—422: konala se v Praze 13/5 1960; ref. P. Adamce, s. 392—400, diskus. příspěvky Ľ. Ďuroviče, s. 400—402, B. Havránka, s. 404 až 408 aj.) — W. Hensel, W 100-lecie śmierci P. J. Šafárika. Konferencja naukowa w Czechoslowacji 29/5—2/6 1961 r. (Nauka Polska, Warszawa 1961, 206—208; ostat. zpr. o šafaříkovské konferenci v. SaS 1962, 317). — V. Oktábec, Porada o připravované vědecké mluvnici nové ruštiny (ČsRus 7, 1962, 252—256: konala se v Praze 12.—14/12 1961). — Al. Jedlička - Fr. Váhala, Konference o spisovné slovenštině (NŘ 45, 1962, 248—257: konala se v Bratislavě 2. až 4/4 1962); v. též zpr. A. Tejnora, ČJL 13, 1962/3, 62—63. — J. Bauer, Konference o historickosrovnávacím studiu slovanské syntaxe a o studiu skladby nářeční v Brně 17. až 21/4 1961 (SlovSyntax, s. 7—12); srov. též zprávy J. V. Nemčenkové v Izv. AN SSSR — OLJ 20, 1961, 456—460 a R. Mrázka, Slavia 31, 1962, 480—489 (ostat. zpr. v. SaS 1962, 316—317).

Zahraniční porady a konference. Sl. Wollman, Zasedání Mezinárodního komitétu slavistů (Slavia 31, 1962, 312—313: konalo se v Bělehradě, Skopji a Ochridu v říj[282]nu 1961). — Sl. Wollman, Zasedání Mezinárodního komitétu slavistů (Slavia 31, 1962, 658—659: konalo se v Moskvě v říjnu 1962). — J. Sedláček, Třetí zasedání Mezinárodní komise pro slovanský jazykový atlas (Slavia 31, 1962, 126—130: konalo se v červnu 1961 v Praze, v. o něm též zprávu W. Pomianowské, Sprawozdania z prac naukowych — Wydz. nauk społ. 4, 1961, 101—104). — J. Bělič, Zasedání byra Mezinárodní komise pro slovanský jazykový atlas (Slavia 31, 1962, 653—656: v Praze v dubnu 1962). — J. Horecký, Pracovná porada Medzinárodnej terminologickej komisie (jazykovednej sekcie) (ČsTerm 1, 1962, 248—249: konala se ve Varšavě v březnu 1962; v. o ní též zprávu předsedy A. V. Isačenka, VJaz 11, 1962, č. 5, s. 161—162). — B. Zástěrová - A. Dostál, Le XII^e Congrès International des Études Byzantines (ByzSlav 23, 1962, 347 až 353: v Ochridu v září 1961, další zpr. téže autorky ve Věstníku ČSAV 71, 1962, 151 až 154). — H. Naumann, Bericht über die Tagung der Leipziger namenkundlichen Arbeitsgruppe (PhilPrag 5, 1962, 242—243: zpráva o 8. zasedání, datum neudáno). — B. Hála, Čtvrtý mezinárodní fonetický sjezd v Helsinkách (Věstník ČSAV 71, 1962, 138 až 140: v září 1961); srov. o něm též zpr. M. Romportla v SaS 23, 1962, 79—80. — J. Šabršula - Z. Hampejs, X. mezinárodní kongres románské lingvistiky a filologie (ČMF 44, 1962, 235—247: v Štrasburku v dubnu 1962); v. o něm též zprávu Z. Hampejse, Věstník ČSAV 71, 1962, 464 až 465.

Současná situace české jazykovědy. J. Bělič, Perspektivy rozvoje české jazykovědy. K desátému výročí Československé akademie věd (NŘ 45, 1962, 265—270). — B. Havránek, Perspektivy rozvoje bohemistiky v příštím desetiletí (SaS 23, 1962, 241 až 243); týž a., Perspektivy rozvoje bohemistiky a slovakistiky (InfBull č. 3, 1962, 7—11). — Al. Jedlička, K další činnosti Naší řeči (NŘ 45, 1962, 270—275: u příležitosti 10. výročí založení ČSAV). — S. Králík, Deset let Ústavu pro jazyk český v Československé akademii věd (t., 275—285: k témuž jubileu). — L. Doležel, Nové oddělení v Ústavu pro jazyk český (t., 104—106: o zřízení oddělení pro matem. a aplik. lingvistiku a o jeho pracovním programu). — J. Filipec, Perspektivy české lexikologie a sémaziologie (InfBull č. 3, 1962, 24—35: poznámky k plánovaným pracím na těchto úsecích). — J. Kuchař, Soustředění terminologických prací v Československé akademii věd (NŘ 45, 1962, 106—107: zpr. o zřízení Čs. termin. komise a jejím novém orgánu, Čs. terminologickém časopise). — Přehled vědeckých úkolů bohemistických pracovišť Československé akademie věd (InfBull č. 3, 1962, 104—127). — Vl. Šmilauer, Stav české onomastiky (Międzynar. slaw. konferencja onomastyczna, Kraków 1961, s. 17—19: teze ref.). — J. Svoboda, O místopisné komisi Československé akademie věd (Onomastica 7, 1961, 442—450). — J. Dolanský, Deset let Čs. akademie věd v rozvoji naší slavistiky (ČsRus 7, 1962, 193 až 194). — H. Křížková - R. Zimek, Některé úkoly a problémy československé rusistiky (InfBull č. 3, 1962, 79—84: příprava věd. mluvnice ruštiny, zpracované metodou konfrontační, dílčí otázky mluvn. stavby aj.). — J. Moravec - M. Zatovkaňuk, Problémy a úkoly československé ukrajinistiky (InfBull č. 3, 1962, 94—97). — Activities of the Linguistic Group in the Oriental Institute, Prague (ArchOr 30, 1962, 143—155: teze několika orientalistických studií jazykovědných, dosud neuveřejněných).

Slovo a slovesnost, volume 24 (1963), number 4, pp. 265-282

Previous Emanuel Michálek: Ze slovenské historické lexikologie

Next Ján Horecký: Hornický slovník terminologický